Tenhle padák nebyl udělaný z vybraných pestrobarevných a pevných druhů látek, dokonce neměl vrchlík a hromadu šňůr, kterými by se dal ve vzduchu řídit. Patřil do oblasti těch pomyslných, dalo by se říct že nešlo ani o podstatné jméno, ale o přenesení významu. A pokud děti z mateřské školky obvykle jásaly, když uviděly nad blízkým letištěm stařičký dvojplošník, ze kterého vypadávaly jakési figurky s barevnými hadry nad hlavou, z tohohle padáku nikdo žádnou radost neměl. Postihl Helenu, matku samoživitelku, proti které se v poslední době spikl nejméně celý svět. Zaměstnání neměla moc lukrativní, kdo by taky zaměstnával a královsky platil ženskou jen se základním vzděláním a tak ten slabý měsíční příjem vylepšovala dalšími brigádami, jenže ty jako na potvoru jedna za druhou došly. A stejně na tom byly i rodinné finance. Přesto, že žila jen s jednou patnáctiletou dcerou Ivonou a obě šetřily kde mohly, nezbylo na předražený nájem a nákupy potravin byly tak směšné, že se daly počítat spíš na desetikoruny.

Pan domácí byl starý morous, který by si nechal pro korunu koleno vrtat a o odkladu platby nechtěl ani slyšet. A smlouva byla napsána jednoznačně. Týden po termínu splátky nájmu končí a nájemník je povinen se okamžitě vystěhovat. Jestli to mělo nějakou oporu v občanském zákoníku, vynechme jako nepodstatné. Pan domácí tím vyhrožoval tak často, až se stokrát opakovaná lež stala pravdou, kterou Helena brala jako neoddiskutovatelný fakt. A když jí bylo vysvětleno, že jestli byt neopustí ihned sama, nechá pan domácí na její náklady všechno vystěhovat zítra na chodbu a ať si tam s tím dělá, co chce, tak tomu věřila.

Kamarádek, na které by se mohla obrátit, moc neměla. Ne že by byla tak nespolečenská, ale v posledních letech na ně moc neměla čas. Usilovně přemýšlela, na koho se obrátit. Jednu představu měla, i když neměla zdání, může li to být úspěšné. Před několika týdny se kupodivu účastnila oslavy narozenin jedné spolupracovnice a po skončení příjemného večera, kde se stoly prohýbaly jídlem a pití teklo proudem, byla pozvána ještě na jednu skleničku  pánem, kterého ani moc neznala, protože každý byli z jiné vrstvy společnosti. Řádně ovíněná přijala, aniž pořádně tušila, kam jde. 

Roman patřil k místním celebritám, i když ne tak úplně veřejným. Ale všichni mocní města se s ním bavili a hrdě vítali, protože dokázal zařídit úplně všechno. Třeba když se v rámci předvolebních akcí chystala návštěva nějakého význačného potentáta z ústředí, nechal sál naplnit místními středoškoláky, dokonce i s pedagogickým dozorem. A panu starostovi pak poklepávali na rameno, i když za všechno mohl Roman. Stejně tak, když jedna místní firma nestíhala opravy chodníků vedle náměstí, protože obecní peníze nemají nožičky a určitě neutečou, zatím co jakýsi soukromník potřeboval pohnout se stavbou domku, navštívil pana majitele a najednou rostl chodník závratným tempem.

Helena s ním tehdy skončila u něj doma. Na skleničku, která byla záminkou, nedošlo, protože upito měla docela dost, a její silnou a dlouhodobou sexuální abstinencí trápené tělo se uvolnilo. Pak to bylo velké. Roman se jí nemohl nabažit a milovali se tak dlouho, až někdy za svítání únavou usnuli. Probuzení bylo drsné, ani si nepamatovali, jestli si tykají nebo vykají a hlavně Helena nebyla zvyklá se probouzet u cizích pánů. Posháněla spodky i svršky a bleskově se snažila vypadnout, než jí tváře shoří studem. Jen mezi dveřmi Roman prohodil větu, skoro jako mravenečci ve Zlatovlásce k Jiříkovi, „kdyby ti někdy něco scházelo, vzpomeň si na mne“. A právě to jí nyní vytanulo na mysli, jakkoliv se s ním od té doby neviděla. Ale nikdo jiný ji nenapadl. 

Musela k němu zajít, protože si ani nevyměnili telefonní čísla. Roman se tvářil překvapeně, nicméně to vypadalo, že ji vidí docela rád. Když mu poněkud stydlivě vysvětlila, jaká zapeklitě složitá věc ji přivádí, ale opravdu neví, co dál, chvíli se rozmýšlel a pak rozhodl. „Vezmu auto, zajedeme pro bágly a dceru, já tady mám dvě místnosti v podkroví, tak tam zatím můžete bydlet. Ale mám jednu podmínku.“ docela v ní hrklo. Co to může být ? „Klíče panu domácímu půjdu vrátit já a ty počkáš venku.“ Zprvu nechápala, co to má znamenat. Hloubku těchto slov pochopila až po delším čase. Místní muž v pozadí všeho podstatného tomu starému vydřiduchovi určitě řekl něco, co si určitě za rámeček nedá a tenhle padák se mu ještě ve zlém několikrát vrátí.

Nicméně ten den proběhlo vše tak nějak jako ve snu, dcera si obsadili dívčí pokojík, máma ten druhý, večer si nemusely shánět rohlík se sýrem, protože Roman objednal picy a načal láhev červeného. Okoštovat dostala i Ivona, ale jen tak hlt, aby se necítila odstrčená. A pak odešla dcera spát a máma se jala vyjadřovat Romanovi kostrbatou řečí svou nehynoucí vděčnost. Ono totiž tohle městečko bylo zapeklité, protože v něm netekla řeka, jen menší potok, z toho důvodu přes něj nebyl žádný pořádný most, pod kterým by se dalo bydlet. A první patro vilky bylo velmi, ale opravdu velmi příjemné.

Nicméně jeho příchylnou pohostinnost Helena podle očekávání první večer nepoznala, protože skončila v ložnici pana hostitele. Jednak to tak nějak vyplynulo z průběhu večera a druhak si nedovedla představit, jak by mu svoji vděčnost mohla vyjádřit ještě víc. A ráno, když se chystala zmizet do zaměstnání, neskutečné to rasoviny u výrobního pásu, zavolal Roman, že tam končí, protože za tuhle mizernou mzdu tam chodit nebude. A současně Heleně nabídl daleko lukrativnější místo, kam nastoupí příští týden. Zatím si musí z toho otřesu odpočinout doma. A Ivona  měla najednou taky dost pilno, protože kadeřnický učňák, o kteroužto profesi ani moc nestála, se dal vystřídat studijním oborem s maturitou a po prázdninách tam měla nastoupit. Když se trošku vzpouzela, že není moc studijní typ, dostala ťafku, jestli chce dopadnout jako máma. Ta taky nebyla hloupá, jen jí chyběl v rozhodujících letech někdo, kdo by ji u školy přidržel. 

Vděčná Helena se nechala postrkovat, jak malé dítě. Zatím co doposud měla věčně starosti a pilno, jak sehnat peníze na večeři, najednou tady byl někdo, kdo všechno řešil za ni a nutno říct, že s větším přehledem a kvalitněji. A tak po obědě, když Ivona vypadla někam za kamarádkami, spočinuli oba dospělí opět v objetí a když bylo po prvním kole milování, nabídl jí Roman, že by jí mohl něco předvést. Vůbec se nerozmýšlela a souhlasila, i když nevěděla, s čím souhlasí. A tak ji objevení injekční stříkačky trochu překvapilo, ale jen malinko a nechala přítele na svém těle najít méně frekventované místo, kam zamířila jehla. Píchnutí moc příjemné nebylo, ale to, co nastalo pak, bylo fantastické. Skoro lepší, než předešlé milování. Totální uvolnění, příjemný pocit po těle i po duši. Schoulila se k Romanovi a užívala si tu doposud nepoznanou krásu v blízkosti jeho mužsky vonícího těla.

Zbytek odpoledne prožila jako ve snách a probírat se z rauše začala částečně až někdy k večeru. Ovšem ne moc a tak když ji Roman představoval svým dvěma kamarádům, stále ještě trochu jela na vlně opojení. A když se k ní oba pánové měli dost těsně, nemohla, nebo spíš nechtěla je odstrčit a dělat decentní upjatou dámu. Nechala jejich ruce bloudit po svém těle, protože tolik něhy už dlouho nezažila, i když to předchozí odpolední a včerejší milování s Romanem taky nebylo špatné. Problesklo jí myslí, jestli se nebude pán domu zlobit, protože tak nějak měla pocit, že přináleží k němu. Ale Roman se k nim spíš přidal a snažil se její požitek zvýšit. Za chvilku už se vznášela polosvlečená na obláčku silného vzrušení a jakékoliv úvahy o vhodnosti či nevhodnosti jejího chování k přítomným pánům někam rychle zmizely.

Dcera Ivona tušila, že se přistěhovali k nějakému máminu kdo ví jak známému a když k večeru přišla domů, jen nenápadně proklouzla do patra a zmizela ve svém pokojíku. Co tam ta skupinka lidí dole dělá, snad ani nechtěla vědět. I když by to určitě bylo zajímavé. Jen kdyby tam máma nebyla jediná ženská a jak si sní počínají tři chlapi, bylo někde za hranicí jejích nejbujnějších představ. U jiné ženské by na to hleděla s náležitým opovržením, ale jednak ctila matku svou a tušila, že tím se řeší jejich dosavadní nepříjemnosti s tím starým dědkem domácím, se kterým v poslední době nebylo k vydržení. Tak neřešila, co ani vyřešit nemohla a vrhla se na svoji novou hračku, kterou dostala od Romana ještě dopoledne. Ten noťas rozhodně nebyl nový a nepatřil k výstřelkům počítačové módy. Ale fungoval, jen ho chtělo trochu pročistit a zprovoznit.

Druhý den ráno nakoukla k mámě, která sladce spala ve své posteli. Moc toho na sobě neměla, spíš vůbec nic a kolem nebylo vidět ani žádné poházené svršky. Musely tedy zůstat někde jinde. Ale ze spaní se slastně usmívala, což svědčilo o příjemných zážitcích předchozího večera. Až do včerejška žila tak nějak obyčejně, skupinového sexu se nikdy neúčastnila. Ovšem když se později dopoledne probrala k plnému vědomí, uvědomila si, že to bylo suprové. Sice ji začaly opět dohánět vcelku zbytečné starosti, co na to řekne Roman, ale když byl u toho a vůbec neprotestoval, snad to bude v pořádku. 

V kuchyni, kde se obvykle snídalo, ji čekala nějaká mladší žena, jak se dověděla, správcová domácnosti, vily a zahrady, představila se jí jako Jana. Bez jakýchkoliv formalit jí začala tykat a říkat křestním jménem. Pak jí oznámila, že by se s dcerou měly sebrat a odjet s ní do krajského města na nákupy. Proč ? To za ní bude chodit s plnými taškami jako služka ? Bylo to daleko vážnější. Obě dámy si musejí pořídit nové oblečení, hlavně trochu jiné, než bylo levné prádlo, v lepším případě ze supermarketu a svršky od Vietnamců či sekáčů. Helena se trochu zastyděla a odpověděla, že na to asi nebude mít, při jejich momentální hmotné situaci. „To není tvoje starost, ale moje. Všechno půjde na moji kartu. A pokud ti to nebude příliš vadit, ráda bych vám promluvila i do výběru oblečení. Šetřit opravdu nebudeme.“

To byla pecka. Tak dlouho obracela třikrát každou korunu, když potřebovala nahradit bezbarvé seprané kalhotky a najednou nezáleží na ceně. Pochopila, že je to přání Romana a vůbec o něm nechtěla diskutovat. Jednak mít nové věci je příjemné a taky by ho nechtěla svými připomínkami podráždit. Ovšem to, co následovalo v několika buticích a prodejnách značkového prádla, to byla doslova smršť. Nakonec stejně skončily s dcerou i Janou jako nosičky zboží, protože každá měla několik značkových tašek, naplněných takovou nádherou, že tomu ani nechtěly věřit.

Doma je čekalo další překvapení, jakási vizážistka křížená s kadeřnicí a udělala z nich krasavice. Účesy ve stylu vstala a šla, byly najednou temnou minulostí, opečovaná pleť, lehké líčení, nemohly se v zrcadle ani poznat. Roman, když se k večeru přihnal odněkud domů, z nich byl nadšen. Po nějaké skleničce vína si máma zase nechala píchnout dávku pro začátečníky, o něco později zase přišli nějací kamarádi a ona s nimi skončila ve velké Romanově ložnici. Ten tam však nebyl a chystal si, s pomocí Jany, odlišnou zábavu.

„Hele, Ivono, jak jsem na tebe dnes při zkoušení oblečení koukala, potřebovala bys trochu přibrat přes prsa. A taky se trochu uvolnit. Dám ti tady jednu tabletku, ta by měla zajistit obojí,“ vysvětlovala Jana. No co. Tabletek už dívka v životě snědla hromadu a tahle byla jen taková menší a když jí po tom mají narůst prsa, byla by hloupá, kdyby si ji nevzala. Ona ta áčka nebyla nic moc na chlubení. Tedy ne že by se s nimi někde chtěla odhalovat, ale snad zestárne a člověk nikdy neví, co se mu bude hodit. A když je ruka páně otevřená … Jen ji pořádně zapila, protože to se prý při užívání prášků má a během chvilky jí začalo být tak nějak volněji, příjemněji, pak jakoby trochu přestala vnímat okolí, až přestala vnímat vůbec. Ale pořád byla schopna se pohybovat a plnit úkoly, tak, jak jí je Jana udělovala.

Nejprve jí pomohla přinést tu hromadu nejrůznějších tašek z dnešního nákupu. „A teď uděláme Romanovi módní přehlídku. Protože tu nádheru, co jsme nakoupily, nemůžeš jen tak schovávat. Tou se musíš pochlubit !“ Poslouchala ji poněkud otupěle a k ničemu se neměla. „Tak šup, svlíkni si starou halenku i podprsenku  a zkusíme něco z těch nových.“ Poslechla a snad to bylo poprvé, co stála před nějakým mužským do pasu nahá. Ale v podstatě to nějak nevnímala a když si Roman prohlédl její dívčí půvaby, začala spolupracovat na oblékání nového prádla. „Teď bychom měli ještě něco udělat s tím spodkem.“ Sukýnka, ta nejlepší, co doposud vlastnila, promptně sklouzla ze stehen a za ní se sesunuly i kalhotky. Původně chtěla sáhnout po jedněch tangáčích, protože jí byly vzácné, moc jich zatím nevlastnila. Ale Jana rozhodla o krajkových bokovkách, které barevně i materiálem šly daleko lépe k vybrané podprsence. Na svrchní oblečení nějak nedošlo, protože si měla obléct punčochy. I když to byly samodržky, podala jí Jana podvazkový pás. Oblékala si ho poprvé v životě a protože smysly byly dost otupené, musela jí s ním trochu pomoct. A pak se ve svém spodním balení trochu projít po místnosti, aby Roman mohl ohodnotit, jak jí to sluší.

Slušelo jí to ohromně. A pár snímků na Romanově mobilu to jen dokládalo. „A teď bychom se mohli kouknout, co to máš mezi nohama.“ Opět trochu otupěle, leč ukázněně poslechla, lehla si na gauč a roztáhla nohy. Roman se držel mobilu a zvědavě nakukoval, jestli je pravda, co říkala Helena, že Ivona je ještě panna. Mockrát v životě se s tím nepotkal, protože jeho partnerky byly vesměs o dost starší, než dívka před ním. Ale věděl, že pro celou řadu jeho klientů to bude veliký trhák, i když řada z nich byla už ve věku, kdy by ztopoření příra pro načnutí blanky bylo někde ve stádiu nereálných divokých snů. Ale olíznout si panenskou pičku, to by taky bylo něco ! Určitě si řada z nich bude chtít pochutnat a k tomu si určitě zahrají výstup z pohádky oslíčku otřes se. A za takovou raritu se budou muset otřást pořádně. Jestli ještě pořád platí, že poctivá panna je definována jako nejošklivější holčička z páté bé, tak tahle, co sice vypadá hodně mladě, ale už není pár měsíců pod zákonem, to bude zlatý důl.

Jana nastoupila mezi její nohy a snažila se jí odhalit kundičku co nejhlouběji, aby alespoň něco z vnitřku bylo vidět. Sice se to chvíli muselo zkoušet, ale nakonec se podařilo pár záběrů poševního vchodu, krytého tou záhadnou blánou, o které se hodně mluví, ale málo kdo ji opravdu viděl. I spousta zasloužilých obšourníků, kteří se chlubili načínáním nezletilých slečen, sice prorazilo dovnitř, ovšem honem honem, než si to dívka rozmyslí a oni ostrouhají. Na nějaké prohlížení budoucího pracoviště rozhodně nezbýval čas. A o tom, co opravdu uskutečnili, vypovídalo jen pár krvavých čmouh na pinďourovi či v okolí kundičky. 

Roman byl spokojený. Matku s dcerou, zatím jen za stravu a byt, to se povede málokdy. Zatím co Helena uspokojovala svoje zanedbané sexuální vyžití se dvěma dobře vyvinutými raubíři v pokoji přes chodbu, tohle trdýlko muselo být řádně omámeno. Ale to nic, to se poddá, určitě to půjde časem i za střízliva. Jen to chce vytrvalou práci a v té mu Jana určitě pomůže.