Máňa nebyla od mala žádný lumen. Základkou sice prošla vždy na první pokus, ovšem mezi jednoznačně talentované jedničkářky nikdy nepatřila. Vyučila se tak tak, hlavně proto, že se na ni nikdo z mistrů odborného výcviku nechtěl dívat o rok dýl, kdyby musela opakovat jakýkoliv ročník. Ovšem zájem o ni mezi kluky byl. Tedy ne že by byla taková vyhlášená krasavice, ale s nějakou tou přízní nedělala žádné cavyky, byla-li požádána, věděla co se patří. A když kousek po skončení učení úspěšně otěhotněla, dočkala se i manželství. Tedy ne že by šlo o nějakou nehynoucí lásku. Ale prostě to tak tehdy bývalo zvykem. Když mladým uklouzly nohy, byla svatba, i přes to, že nastávající měl ještě před vojnou.

Jenže právě vojna, tehdy ještě povinně dvouletá, byla zásadním problémem. Zatím co její manžel si mohl tak leda pod prošívanou dekou na kasárenském kavalci pulírovat piškot, Máně tyhle náhražky prstíkem nestačily.  Když to zkusila delší svíčkou a pak malým intimsprejem v koupelně, taky to nebylo ono. Ani kulatý březový šampon nestačil. Holt přirozený kožený pinďour je nenahraditelný. A když si představila, že takhle by měla strádat celé dva roky svého mladého a rozvíjejícího se života, byla řádně vyděšená. Takže když se jednou na procházce s kočárkem potkala se spolužákem ze základky, který traktorem oral pole za vsí, chvíli se zastavili na kus řeči, pak je nějak bolely nohy, takže si sedli na mez, no uznejte, že vleže je to ještě pohodlnější. No a když už dáma leží, ještě v letní široké a docela volné sukni, nezkuste jí ji vyhrnout trošku výš, až jsou vidět kalhotky. A ta prsa, stále ještě plná mléka, mají taky něco do sebe a kojicí podprsenka jde uvolnit docela snadno. A malému mámino vzdychání vůbec nevadilo, spal jak spává mimino.

Traktorista pole střídal a Máňa směr svých procházek taky. Když byla pozvána na pouť k  manželovým rodičům do vedlejší vsi, brala to jako rodinnou povinnost. Když ji tchán s tchyní večer pozvali na místní pouťovou zábavu, že malého pohlídá nejmladší švagrová, co ještě na tancovačky nesměla, šla jen tak z povinnosti. Ovšem pak tam narazila na svého spolužáka traktoristu, dali pár tanečků a nějaké to deci, pak ji provedlo několik jeho kamarádů a jejích známých, takže nakonec klopýtala domů ranní rosou až za svítání, zvalchovaná, jako kdyby padla pod rozjetý kombajn. No ono pět nadržených maníků kolem dvacítky, to je síla i pro náruživé děvče, zvlášť když to většině z nich jen jednou nestačí. 

Pro první den to docela stačilo Máňě a libovala si, že konečně, po delším půstu, užila pořádné blaho, a to docela mockrát. Vůbec se jí domů nechtělo, ale přece si nemohla zadat před manželovými rodiči. A malý už určitě potřeboval trochu mámina mléka z dost vyždímaných prsů. Pány odstřikující  bradavky velmi vzrušovaly, tak se s nimi vyřádili. Holt nevidí se to každý den, i když kojení není to největší afrodiziakum. Ale bylo to zajímavé.

Tchyně ji sice slyšela ráno přijít domů, ale znáte to, lepší je nějaká slušnější představa, než pět pinďourů střídajících se v kundičce. A jak by tohle podezření měla vysvětlit synovi ? Když  navíc nic neviděla a mohla by líčit jen podezření a představy ? Třeba se jen holka někde s někým zapovídala. S malým si těch společenských akcí moc neužije a nelze vyloučit, že nemusela být s mužským, ale třeba i s bývalou spolužákyní. Mládež z obou vsí chodila do stejné základky. Takže Máně vše prošlo v tichosti a bez zbytečných dotazů.

Jenže ten zážitek byl boží a dívka by vůbec nebyla proti si jej někdy brzy zase zopakovat. A pánové, kteří zatím úspěšně unikali manželskému chomoutu, leč z toho důvodu řádně sexuálně strádali, netoužili po ničem jiném. Pravda, jak už bylo řečeno, nešlo o největší krasavici na okolí, navíc po prvním porodu ještě takovou trochu rozbředlou, leč s kundičkou zcela funkční. Ale hlavně ochotnou vydržet i širší kolektiv mužských, náležitě rozdivočená a všech nepředstavitelných perverzností schopná. A ono bylo kam sáhnout, protože jí chutnalo papat, pít alkohol a po akci sladce vyspávat, což způsobovalo ve svém důsledku narůstání tuku ve všech částech těla. Někteří z příležitostných milenců se časem štítivě odtahovali, jiní si naopak kyprých tvarů náležitě vážili a na hrátky s ní si ale vůbec nestěžovali. A manžel byl dost daleko  na vojně, neboť tehdy platilo pravidlo, že voják nesmí sloužit ve stejném okrese, ve kterém má bydliště, ani v žádném sousedním. A volno k opuštění posádky byla odměna, kterou dostávali jen ti nejlepší. Ti nejšťastnější tak jednou za dva, ostatní nejdřív tak za tři měsíce. To kolektiv obšťastňovatelů Máni vždy nějak vydržel. Vždyť to bylo jen od pátku do neděle.

Napínavější to bylo s manželem. Čekat tři měsíce na další opušťák a příští pomuchlování s manželkou se mu nechtělo a tak jednou v sobotu o vycházce zašel s kamarády do  místního kulturáku, kde se soustřeďovala místní tancechtivá mládež. No a když už máte slečnu v náručí a pořádně si její rozbujelá ňadra přitisknete na hruď, nebývá k intimnostem daleko. Musíte si ovšem vybrat některou ze starších, která ví o co jde a usilovně nebude bránit svoji bývalou poctivost a s udržováním dobré pověsti před veřejností má své zkušenosti. Hned na poprvé se trefil. Slečna byla ještě o rok starší, než on a ulovit vojáka se jí docela líbilo, protože místní ji dobře znali a tušili, že jí doma máma hlídá skoro roční miminko. Ulovit nějakého manžela by se jí docela hodilo. 

I když poprvé skončili v autobusové čekárně, podruhé už se proplížili domů, ona teplá postel je teplá postel. Pak už se to nějak přestalo řešit, přišel normálně na večeři a zůstal do rána. Jenže pak se zjistilo to, že on je řádně ženatý někde na druhém konci  republiky a dokonce tam má jedno dítě. I on zjistil, že má jeho milá doma děťátko, jen se doposud nestihla vdát. Budoucí tchyně však byla dostatečně akční, takže rozvod byl dílem okamžiku a následná svatba také. A z Máni byla najednou rozvedená paní, ani nevěděla, jak k tomu přišla.

Svoje soukromí si náležitě hlídala a nikdo z jejích dosavadních milenců nesměl nikdy k ní domů. Zato ona vyrážela za zábavou dost často a malého jí hlídala ochotná starší sousedka v důchodu. Nic jiného na práci neměla a brala to jako příjemné povyražení, i když morálně s Máninými výlety moc nesouhlasila, ale kdo ví, jak to ta dnešní mládež má. A když tu a tam dostala darem nějaké drobnosti, docela se jí to začalo líbit. Zvlášť když jeden z příznivců byl místní řezník, který uměl výbornou tlačenku. Jenže všechny ty domácí nešizené pochoutky měly na Máňu dost podstatný vliv. Nazvěme to pravým jménem, tloustla jak prase. Jemnější výraz čuník se v jejím případě použit nedal, neodpovídal by skutečnosti. A tak se časem přihodilo, že na kalhotky spotřebovala tolik látky, jak ty štíhlejší na dlouhé večerní šaty. Do žádných konfekčních kalhot už se nevešla, takže zbývaly sukně, nejlépe na gumu v pase. Nebo rovnou šaty.

Když se posadila,  vypadalo to dost neslušně, protože kolena měla daleko od sebe. Tedy ne že by je nechtěla dát k sobě, ale ono to prostě nešlo. Její obrovské kýty se stýkaly kousek za koncem sukně a kdyby se jí tam někdo koukl, určitě by kalhotky neuviděl, jen spoustu faldů na stehnech. A s touhle postavou, o  které statečně tvrdila, že má jen asi sto padesát kilo, protože malou domácí váhu už si dávno rozšlápla,  ani  nemohla chodit jako baletka. Jednak to chtělo pořádně fortelné boty, aby si nevyvrtla kotník při neopatrném šlápnutí. A musela jít dost zeširoka, aby udržela balanc a nepřevažovalo ji to na stranu, kam se zrovna zhoupla její neskutečně obrovská ňadra, která žádná podprsenka nemohla udržet. Ona tedy vzhledem k postavě zase tak veliká nebyla. Ovšem v porovnání s většinovými českými dvojkami působila impozantně. 

Pár let před tím zrovna vrcholila stavba železniční trati ze Sovětského svazu do Košic, které tehdy ještě byly také naše domovina. Proč se budovala ? Rusové měli jiný rozchod železničních kolejí, takže vše co se vezlo na západ, se muselo překládat. Dokonce i lidé. A aby se výroba oceli v železárnách nezdržovala, nechala se postavit zbrusu nová širokorozchodná trať pro přepravu železné rudy, která končila přímo tam, kam byla určená. Když jednou sousedky seděly před domem na lavičce a řešily vzory pletení, funěla obézní Máňa domů. A jak tak našlapovala zeširoka, prohodila jedna z nich. „Hele, taky širokorozchodná.“ A už měla přidělenou přezdívku, protože řádně vdané maminy se tvářily, že jejím volnějším způsobem života opovrhují, přitom jí některé docela dost záviděly. A možná to byla i nenápadná, leč přesná narážka na její často roztažené nohy za účelem radosti.

Jenže pak vzaly věci pořádné tempo. V kraji se začala stavět dálnice, což v podstatě znamenalo přísun hromady nových lidí, živících se vesměs jako strojníci stavebních mašin a náklaďáků. Takovou sílu chlapů nebylo možné nikde v okolí ubytovat, tak jim nastavěli dřevěné baráky, místní ženské zaměstnali jako uklízečky, aby se v tom neskutečném svinčíku ze zablácených gumáků dalo alespoň trochu žít, vznikly kuchyně a kantýny. Místní hospody měly večer plno, jenže ne všichni dálničáři byli přesvědčení alkoholici a kromě radosti ze škopíku piva občas toužili i po teplé dívčí náruči. Jejich rodinné návštěvy jednou za týden až čtrnáct dnů nebyly nic moc a navíc, léta rozcestované profese nebyly pro pevný manželský svazek žádnou výhrou. Hodně z nich bylo rozvedených a na manželství vzpomínali, zejména když jim z výplat mizela část určená na alimenty.

První na řadě byly zaměstnankyně stavby, tedy pokojské, uklízečky, kuchařky a podobně. Jenže ne všechny toužily po spočinutí v náručí sice muskulárně vybaveného, ale jinak z tvrdé práce trošku hrubšího chlapa. Zato místní lehkoživky, neboli ženy prodejné neléčené, měly žně. Máňa sice nepatřila k této nejspodnější kategorii, která by chodila za peníze, ovšem velmi rychle pochytila, jak to na ubytovnách chodí. A že tam ty holky, co dřív posedávaly v hotelu na náměstí, určitě nechodí zadarmo. 

Dostat se do společnosti dálničářů nebyl žádný problém, podstatné bylo, že měla ženská sukni a možná taky všechno to pod ní. Tedy impozantní postava Máni přišla ke cti velmi brzy. Ono ostatně když chodí ženská do hospody i nižší cenové skupiny, co od ní můžete čekat. Všechny ty spořádané doma pečovaly o děti a manžela. A za ta léta to Máňa s opuštěnými chlapy uměla. Někteří sice trochu tahali nos nad jejími neskutečnými boky, ovšem ti rozumnější si představili onen příjemný otvor co je mezi nimi a neváhali. Ten první si ji odvedl do teskobaráku za městem a poměl se. Jenže jak byl zvyklý z jiných příležitostí, když bylo po radosti, sáhl do peněženky a trochu zaváhal. Tahle tady s nikým ještě nebyla, postavu má výjimečnou, tak žádná stovka, což byla obvyklá taxa místních dívek, ale položil na noční stolek rovnou dvě. Pracovníci stavby dálnice byli placeni královsky a ještě měli odlučné.

Máňa z toho byla vykulená, protože dodnes jí kamarádi ze sexuální čtvrti nosili všelijaké dárky, obvykle ukradené v zaměstnání, ale peníze ještě nikdy nedostala. Nejprve se chtěla rozčílit, protože ona přece není nějaká taková, co chodí za peníze, ovšem v té době to byla pro matku samoživitelku dost velká částka. Nákup na neděli vyšel tak na osmdesát korun, i s nanukem pro malého. A těch dvanáct stovek, co nosila z práce, jí spolu se třemi stovkami z alimentů sotva stačilo. A najednou by mohla mít takové výrazné přispění ! Nenápadně peníze shrábla do podprsenky za výstřih a upalovala k domovu, ani se nečervenala.

Příští náhodný milenec si ji odvedl na ubytovnu taky, ale k odměně se nějak neměl. Musela mu naznačit, že zadarmo ani kuře nehrabe a stovka  za největší tělo v městečku by byla skoro urážkou. A byla další dvě kilka. Najednou se jí vedlo, že snad by ani do práce chodit nemusela. 

A pak se to jednou přihodilo. Když opouštěla pokoj svého dnešního milovníka, oslovil ji na chodbě jeden z těch, co už s nimi něco měla. Tedy jestli by jako nechtěla si to s ním zopakovat. Copak o to. Když ještě šoustala jen tak pro radost, vystřídalo se na ní těch kluků za večer několik a nikdy s tím neměla problém. A tady najednou byla příležitost si předchozí radosti trochu zopáknout. A co když jí zaplatí taky ? To by měla čtyři stovky za večer ! Víc, než normálně vydělá za celý týden !

No uznejte, že takováhle nabídka se neodmítá. A když se zadařilo jednou, zadařilo se i příště a ne jen dvakrát, byli hned čtyři za sebou. Máňa se vznášela na růžovém obláčku, protože z ní najednou byla skoro milionářka. Tedy skutečně ne, ale proti dosavadním příjmům rozhodně ano. Přestala se ofrňovat a brala všechny zájemce, poctivě, jak matička smrt. Svět byl najednou daleko růžovější, protože k dostatku sexuálního vyžití ubyly i finanční starosti, naopak, mohla si dovolit nakoupit všechno, co v dost vyhladovělé domácnosti chybělo. Jen ti bývalí kamarádi přišli nějak zkrátka. Jejich dosavadní sexuální jistota byla najednou pryč a obvykle nebyla k sehnání, protože když chtěla zvládnout všechny nové zájemce o její tělo, musela se secsakra otáčet a začínat časně z večera. 

Až jednoho večera se růžový obláček rozplynul. Pánové byli v zásadě čistotní a po milování spěchali na společnou umývárnu spláchnout vůni zbytků ženského intimspreje a zbytky spermatu ze svých právě uspokojených přirození. Jak si tak pod teplou vodou šmrdlali pinďoury, bylo jim dost jasné, že ti ostatní to dělají ze stejného důvodu, jako oni. Tvrdí chlapi dali řeč a zjistili, že všichni vlastně měli jen tu jednu, Máňu. Bylo jich tam šest. A ten poslední v řadě viděl, ke kterému sedmému krasavice zamířila. 

Průšvih byl v tom že jeden z nich uměl nejen řídit obrovský  náklaďák, ale i počítat. „Vy volové,“ začal zdvořilým oslovením, „vždyť ona bere víc než my ! Zkuste si spočítat, co jí za večer dáme !“ Nechtěli tomu věřit. Dvě stovky pro ně nebyly žádné velké peníze a stačilo jim si s Máňou něco užít tak dvakrát týdně. Ovšem když se to vynásobí … Máňa měla smůlu, protože mírně orvaná, leč několikrát uspokojená, odcházela od svého sedmého milence právě okolo otevřených dveří umývárky. Zavolali ji dovnitř a ten, co diskusi o přeplácení začal, jí nakoukl do kabelky, kde pochopitelně našel jen tak pohozených čtrnáct stovek. 

Soud byl rychlý. Tři stovky za večer musejí stačit a to, že je bába krkavá a bere sedm chlapů, je její věc. Ale oni to nebudou platit. Máňa začala vyvádět, jako když jí její peníze berou. Mohla vyhrožovat, ovšem v době existence paragrafu o příživnictví by se asi těžko mohla obrátit na policii či obecní úřad. Stejně tak nestáli o problémy chlapi. Ale trest si zasloužila. Tak jí vyhrnuli šaty, jeden z nich vtáhl z kalhot pásek a dokud jim nadávala, oni jí nandávali nářez, jak malé holce, až měla impozantní pozadí celé červené. A nakonec ten nejmladší z nich přinesl dámě kytici. Tedy ne gerber, ale čerstvých kopřiv. A tu jí protáhli mezi hříšnými stehny. Naštěstí se tehdy ještě holky nevyholovaly, takže něco z žahavých chloupků pochytala její hustá srst. Ale pálilo to ještě druhý den.

A kdo na to doplatil ? No přece chlapi. Protože doposud byla Máňa k dispozici každému, kdo si řekl. Nyní jí chyběla motivace v podobě výdělku a tak brala maximálně jednoho, dva výjimečně tři za večer, to tehdy, pokud ji ti první dva řádně neuspokojili. Takže si brzy pořídila vedlejšák na další ubytovně a zase bylo veselo.