Jakub se krčil za záclonou, aby náhodou nebyl vidět a upíral své roztoužené zraky k bazénu. Po jeho schůdcích zrovna stoupalo božské tělo, do kterého byl zamilovaný. Kráska byla v docela solidních plavkách v celku, které neodhalovaly víc, než bylo záhodno. Přesto slintal, jak Pavlovův čokl, neboť jeho rozjitřená fantazie pracovala na plné obrátky. Škoda, že nejsou ty plavky světlejší. Neměly vypodložená prsa a určitě by byly vidět chladem ztopořené bradavky. Tyhle tmavé odstíny mu moc nepřály. Ale to nic, za chvíli se určitě převlíkne do žlutých opalovaček, které sice mají nějaké slabé podložení, ale jeho idol má bradavky docela velké a určitě budou alespoň trochu nadzvedávat ve správných místech látku. Její prádlo i plavky měl v malíčku, protože už ji platonicky miloval pár měsíců. Ale dál, než k prohlídce prádla, se zatím nedostal. S jedinou výjimkou, když se chystali s tátou někam do společnosti a šel kolem jejich ložnice. Táta už byl oblečený a vycházel někam ven a otevřenými dveřmi zahlédl to, co pak bylo předmětem většiny jeho erotických fantazií. Ona stála před zrcadlem jenom v prádle a rovnala si na svých krásných dlouhých nohou samodržky. Vše bylo v bleděmodré barvě, hodně zdobené bílými krajkami. Byly to sotva dvě vteřiny, ale pro něj přestavovaly hlavní náplň jeho dalšího života.

Problém byl v tom, že šlo o tátovu třetí manželku. Jakub pocházel od první manželky, moc často se ale s mámou neviděli. Kdysi od táty odešla s jiným mužským a pořídili si spolu ještě dvě děti. Pro okolí to nebyl moc pochopitelný čin, protože táta už byl podnikatel v rozletu, a to sice hodně velkém. V městečku a okolí mu dnes  patřilo skoro vše. Sice závistivci se najdou všude, ale většina soudných lidí mu jeho úspěchy přála. Jednak byly podloženy nadlidskou prací, místy trochou štěstí, obchodnickým čuchem  a přiznejme si, že většina obyvatel z jeho úspěšného podnikání taky něco měla. Přinejmenším měsíční výplatu, bez zdržení a v docela slušné výši. A to je dost podstatný argument.

Druhou manželku pamatoval Jakub taky. Tu dost nesnášel. Jednak byla dost mladá na to, aby věděla jak na manželova desetiletého syna a druhak to byla dost evidentní zlatokopka, která si myslela, že brzy ovládne nejen chod rodiny, ale i tok peněz. Odešla ani ne po roce, i když se slušným odstupným, alespoň tedy jak si to myslela ona. Ta třetí, nynější, na sebe nechala dlouho čekat. Až do Jakubových šestnácti. Vůbec se nesnažila pana továrníka ulovit, i když se tu a tam ve firmě na chodbě potkali. Nepatřila k žádným absolventkám ošklivince, většina mužských se za ní ráda nenápadně ohlédla, někteří i docela nápadně. Ale patřila k těm korektním, které v zaměstnání pracovaly a neudržovaly žádné společenské dýchánky. Až na to osudné školení k novým ekonomickým programům. Nějak se to seběhlo, že ji spolubydlící v hotelu požádala, jestli by se nemohla trochu dýl zdržet v baru, protože ji chce navštívit jeden z podšéfů, který se jí děsně líbí a určitě by potřebovali trochu klidu na popovídání. Nebyla pes a tak zůstávala ve společnosti mezi posledními. Ani panu továrníkovi se dnes nechtělo moc spát a tak to nějak přišlo, že nakonec zbyli v baru sami dva. K šéfovskému stolu ji pozval už dřív a když se chtěla zvedat k odchodu, docela ji přemlouval, že ještě ne, že je dost brzy. 

Ne, neskončili v jeho apartmá, jakkoliv jí byl docela okouzlen, ani nikde jinde v soukromí. Možná to byl ten nejlepší tah. Na příštím školení ji večer v baru bez skrupulí pozval k šéfovskému stolu, protože byla zárukou příjemné a nevtíravé zábavy. A nějak se to sešlo, určitě náhodou,  že zatím co jí na roveň postavené pracovnice bydlely v dvojlůžkových pokojích, ona byla na šéfovském patře v menším apartmá. Sama. Tedy první noc. Druhou už ne a ráno řešila problém, jak šéfa oslovovat. Pro jistotu mu začala vykat. „Hele, já jsem Mirek už přes padesát let a jsem s tím jménem docela spokojený. Jestli to děláš kvůli lidem, tak já je zaměstnávám. Ne oni mne. Jen tiše doufám, že se nestydíš za to, co se mezi námi stalo. Děsně se mi to totiž líbilo. A já si s většinou lidí ve firmě stejně tykám.“ A bylo vymalováno. Zasloužilé podnikové drbny sice nenechaly ranní tykání bez povšimnutí, ale ty řeči, to bylo asi tak jediné, co mohly dělat. On dlouho rozvedený po padesátce, ona svobodná před třicítkou, sice víc jak dvacetiletý rozdíl, kdysi by to byla tragédie, dnes se to tak moc nebere.

Nějaký čas si ještě ponechávala svůj malý byt, kde velikého šéfa tu a tam přivítala na návštěvu, ale časem se pozvolna, podle jeho přání, začala stěhovat do jeho obrovské vily. Jen jí pořád nedocházelo, jak se chovat k jeho šestnáctiletému synovi. Při hovoru byl takový nesmělý, pořád se červenal, jako když se stydí a i když jeho oči na sobě často cítila, byl skoro neviditelný. Netušila, co je to zamilovaný puberťák. Teprve při oslavě jeho sedmnáctin si pořádně potykali a začal jí říkat křestním jménem. Dokonce si dali při té příležitosti pusu. Jakub nebyl nikdy tak blízko k mdlobám.

Jinak se ale nezměnilo nic. Pořád respektoval, že je to tátova manželka a i když nebyl praktikující křesťan, znal boží přikázání, tedy ne všechna, ale určitě to které zní – nepožádáš manželky bližního svého. Tím hůř, když je to vlastní táta. Neboť si maně odněkud pamatoval i cti otce svého a matku svou. Tu svou sice moc nectil, když od nich odešla, ale táta byl jeho vzor. A jeho nynější žena Dita nedostižný ideál ženských půvabů. Zamiloval se do ní rychle, odmilovat se nedovedl.

„Pojď se taky vykoupat,“ řekla mu, když se jednoho dne míjeli na chodbě domu. Byla ve svých jednodílných tmavých plavkách a zase jí to děsně slušelo. Trochu se nudila, protože manžel už čtvrtý den cestoval kdo ví kde. Kamarádky se nějak po její svatbě s největší celebritou na okolí rozešly a moc se s nimi nebylo o  čem bavit. Lepší Jakub, než tam být zase sama, i když nepatřil k těm nejzábavnějším lvům salonů. Ten ovšem vystartoval  ze svého pokoje během půl minuty převlečený do plavek a snažil se cestou k bazénu trochu zastrčit břicho a vypnout hruď, aby vypadal jako ti plážoví kulturisté z amerických seriálů. Ditě koukala z bazénu jenom hlava a tak Jakub zvládl nástup do vody bez problémů. Po pár tempech se potkali u okraje bazénu a Ditě, když se chtěla přidržet,  sklouzla ruka, že si málem namočila vlasy. Okamžitě jí poskytl oporu, což asi neměl dělat. Dotyk její holé paže v něm vzbudil krásný pocit, doprovázený skoro okamžitým nástupem erekce. Ještě že byl ve vodě až po krk. Jeho macecha to vzala tak nějak nenuceně a přidržela se ho kolem krku, i když se na něj rozhodně nepřitiskla.

Zaplavali si každý ještě pár bazénů a skončili na lehátkách. Ditu ten jeho očividný zájem mírně dráždil. Co kdyby ho zkusila potrápit trochu víc ? Lepší  nějaká zábava, než žádná. „Teda venku žádné teplo,“ odtušila neurčitě. „Asi se budu muset převlíct z těch mokrých plavek. Docela fest studí.“ Čekal, že odejde do šatničky, která  byla u bazénu k dispozici. Ovšem ona už měla dvojdílné opalovačky na lehátku, ty žluté, co je tak obdivoval. Přetáhla podprsenku přes hlavu, těsně nad prsa, pak povolila černé plavky a šup, aniž by cokoliv ukázala, měla zbytek mokrých jednodílných plavek u pasu a prsa přikrytá žlutými trojúhelníčky látky. Posadila se k němu zády, stáhla spodek černých plavek, ale nic moc, koukal jen na prodloužený žlábek jejího vzrušujícího zadečku. Kalhotky od žlutých opalovaček byly nahoře na to šup, ale to vědomí, že sice téměř nic neviděl, ale ona byla skoro nahá,  ho přinutilo zůstat ležet na břiše.

Podobné hrátky provozovali ještě několikrát, aniž by došlo k nějakému bližšímu kontaktu. Ono nepožádáš manželky bližního svého, tam pořád ještě někde bylo. Až jednoho krásného večera, kdy byla jeho maceška na nějaké sešlosti mimo dům, k čemusi došlo. Šofér taxíku ji vyložil před barákem, přijal tučné spropitné, ale pak bleskově zmizel, aby mladou paní nemusel doprovázet ve značně podroušeném stavu dovnitř. Radoval se, že mu za celou cestu nepoblila vůz a rozhodně nechtěl riskovat svoje oblečení. Jakub, osvícen jejím opilým fluidem, vykoukl z okna pokoje a uviděl,  jak se pracně nemůže trefit do klíčové dírky. V tom okamžiku byl dole a trochu rozpačitě přivítal, jak se mu zhroutila do  náruče. Konečně cítil její tělo do všech detailů a rozhodně si nemusel  vybírat, kam sáhnout a kam raději  ne. Tedy ne že by toho nějak vědomě zneužíval, ale bylo to poprvé, co mohl beztrestně blízko k ženské a ještě k tomu vytoužené. Její ňadra se mu tiskla na hruď a když malinko sklouzla k zemi, se vzrušením pozoroval její vyhrnutou sukni a horní lem samodržek s přezkou podvazku. Povytáhl ji na nohy a vzrušující pohled zmizel. Se značným úsilím zamířili k jejím pokojům.

Na postel se doslova zhroutila a teprve po chvíli odpočinku nastoupil pokus o svlékání. Jenže ona ta potvora sukně se pořád někde motala na nohy a ne a ne jít dolů. Jakub chtěl v první chvíli vypadnout a nechat dámu odkládání své toalety. „Kam jdeš ?“ zarazila ho mezi dveřmi. „To mi ani nepomůžeš ?“ opilecky blábolila. Zarazil se. Tady je příležitost ! Nadzvedla zadek a stáhl jí sukni. Kalhotky měla sice světlé, neprůhledné, ale zdobené krajkovou aplikací. Vypadaly na ní opravdu moc dobře a docela vzrušivě.  Začala se soukat z napůl rozepnuté halenky. Zase jí pomohl a přetáhl přes hlavu, i když se měla napřed rozepnout. Podprsenku měla laděnou ke kalhotkám, sice ne soupravu, ale barevně i krajkami odpovídala. Začala si šátrat na zádech a zřejmě se snažila ji rozepnout. V tomto stavu opilosti marné lidské namáhání. Tak ji  nechala být a snažila se rozepnout alespoň přezky podvazkového pásu. Na ty viděla, tak se jí tři povedly, čtvrtá ani náhodou. Když viděl její kalný prosebný pohled, odvážil se a rozepnul ji. Přetočila si podvazkový pás dopředu a ten se jí rozepnout povedlo na první pokus. Samodržky ovšem samodržely tam, co byly před tím, jen zmizely jejich kšandy. Pak se znovu pustila do podprsenky. „He-hergot, tak mi pomoz, nebo se v tom u-uškrtím,“ pronesla rozzlobeně, když jí asi potřetí práskla guma zapínání bolestivě do zad. Sice se mu mírně třásly ruce, ale přece jen byl šikovnější. Jen nevěděl, jestli ještě pořád může zůstat v její přítomnosti, když už jí zbyly jen kalhotky.

„Já-á potřebuju na zá-áchod,“ zakoktávala se a rozhodně to nebylo studem. Šance, že by sama vstala z postele, byla opravdu mizivá. Tak zapnul svaly, vzal ji kolem těla a donutil vstát. I když se usilovně snažil, aby ji držel za záda a pas, ono to ňadro vklouzlo do jeho dlaně tak nějak samozřejmě a jí to vůbec nepřišlo. Líp se za ně držela a tak ji vedl ke koupelně a záchodu. Stažení kalhotek zvládla sama a chtěl nechat dámu, ať vykoná potřebu o samotě. „Nechoď nikam. Já se odtud asi sama nedostanu.“ Chtěl jen počkat za dveřmi a neposlouchat hrčivý zvuk její moči v záchodě. No když to chce, čekal a držela se ho za ruku. Když se utřela, chtěla si natáhnout kalhotky zpět, ale bylo to nad její síly. Stáhnout je dolů bylo naopak snazší, tak zůstala úplně nahá. 

Uložil ji do její postele a s lítostí v oku přikryl její překrásné nahé tělo. „Nechoď pryč,“ zaprosila a držela se ho za ruku jako mimino. Sedl si k ní na postel a nevěděl co dál. Rád by ji objal a začal alespoň líbat. Ale nepřipadalo mu to vůči opilé bezbranné ženě tak úplně fér. A kdo ví, co by se mohlo stát, kdyby jí ucpal ústa a omezil pravidelné dýchání. Nakonec si ho přitáhla, přitulila se k němu a začala docela nedámsky chrápat. Nechtěl ji hned budit, bylo mu příjemně a tak zůstal chvíli u ní. Ani si neuvědomil, kdy usnul jak nemluvně a protože už bylo řádně po půlnoci, spali spolu ve vší skoro počestnosti až do rána.

První se probudila Dita, neskutečnou bolestí hlavy a žízní. Uvědomila si, že je u někoho v objetí a když zjistila, že je to manželův syn Jakub, krve by se v ní nedořezal. Měla okno jak slušnou výkladní skříň a vůbec netušila, co se večer dělo. Zdálo se jí, že k nejlepšímu nedošlo. Ale krk za to dát nemohla. Její nahota napovídala, že stát se mohlo cokoliv. Vždyť ona je jednou tak stará, jak on ! Měla mít rozum a takhle se u kamarádky nezpumprlíkovat. Manželovi nikdy nebyla nevěrná a teď se mu snad spustila s jeho vlastním synem ! 

Jenže výčitky svědomí bylo to mírnější. Pořádná pecka ji čekala, když sestoupila do jídelny v přízemí. Za stolem seděl její manžel, míchal si kafe a natíral housku máslem. „Přijel jsem pozdě v noci a před chvílí jsem tě šel políbit na dobré ráno,“ řekl klidným hlasem. „Ale když jsem vás viděl ve sladkém objetí, neměl jsem to srdce vás budit.“ „Víš, asi bych měla začít tvrdit, že to není tak, jak si myslíš a nebo se přiznat, že to tak je. Je to strašné, ale já opravdu nevím, co se stalo. Večer jsem byla u Míly, trochu jsme zdrbly a hodně popily. Naposled si pamatuju, jak jsem lezla do taxíku a pak až probuzení před chvílí. Jen doufám, že jsem se svlíkala až tady a ne někde v taxíku. Musíme se zeptat Jakuba co se vlastně stalo.“ 

Nebyl to takový problém, protože syn právě vcházel do jídelny. Táta za stolem ho překvapil, protože dnes měl být ještě někde pryč. Spal v náručí své obdivované tak jak byl oblečený a oděv na to skoro vypadal a on taky. O tělesném odéru nemluvě. Vylíčil večerní události, jakkoliv to bylo víc než podivné, zcela pravdivě. Zkušenému podnikateli, zvyklému na všemožné podrazy, se sice nechtělo té zcela nevinné verzi věřit, ale byla přijatelná rozhodně víc, než vyvádět s rozvodem, tichou domácností a kdo ví jakými tresty, které by stejně nic neřešily. Mlčeti zlato, v tomto případě to platilo dvojnásob. Jen když Dita odešla, ještě jednou se Jakuba zeptal, jestli tedy opravdu se ničeho nedopustil. Ten potvrdil svoji původní verzi a neodpustil si rejpnout do táty, že ho to mrzí, protože Dita je opravdu krásná ženská, ale přece jen - nepožádáš manželky bližního svého. Zvlášť když patří tátovi.

„No vidím chlapče, že vás v té škole zase prdlajs naučili. Člověk by měl znát citáty, třeba i z Bible, celé. Já jsem chodil do školy ještě za socíku a tehdy se spíš nosil Lenin. A v každé škole byla nástěnka, na které bylo jeho heslo – učit se, učit se, učit se. Každý je znal, ale nikdo nevěděl, kdy je řekl. To bylo ještě v době, kdy cestoval jako ruský utečenec po Evropě. Ptali se tehdy Angličana, Francouze a Lenina, co je lepší. Jestli milenka, nebo manželka. Jedině manželka, odpověděl Angličan. Můj dům, můj hrad a v něm moje věrná žena. Francouz se zamyslel. No, ono nic proti manželce, ale krásná mladá milenka, to je ta pravá inspirace pro život. Nejlepší je milenka. Ne ne, soudruzi, řekl Lenin. Člověk by měl mít manželku i milenku. Protože milenka si myslí, že jste u manželky, manželka si myslí, že jste u milenky a vy můžete sedět v knihovně a učit se, učit se, učit se.“

Jakub se srdečně zasmál, ale nevěděl co táta svým proslovem sledoval. „ No a s tím přikázáním je to zrovna tak. Mělo by se vždy dočíst celé. Takže co tam vlastně stojí ?“ Jakub nevěděl. „No přece nepožádáš manželky bližního svého, pokud ona sama nechce. A ta věčně opuštěná Dita, já ti člověče nevím.“