„Pocem, Anet,“ řekla razantně Justýna. Vzala oslovenou dívku za paži a přistrčila ji před okno. To bylo  zamalované bílou barvou, protože v dívčích šatnách se to tak někdy dělá, aby se dívky mohly převlékat ve vší počestnosti. Justýna ho vzápětí otevřela a Anet zůstala stát trochu schoulená, jen tak ve spodním prádle a nechala na sebe dopadat nejen sluníčko, ale i zrak staršího muže v jediném okně protější budovy, poněkud vylepšený nějakým divadelním kukátkem. Dnes měla službu nemravnice ona, aby ostatní holky mohly koukat, jak se dědula drží za toho svého střapečka a za všech sil s ním cloumá a třese. Byla to dvakrát týdně jejich obvyklá podvečerní zábava po skončení tréninku dorosteneckého volejbalu. Co byl zase letní čas, bylo do protějšího okna konečně dobře vidět. Celou zimu tuhle legraci neměly.

Aneta nepatřila mezi největší krasavice volejbalového oddílu. Tedy ne že by byla vyloženě ošklivá, ale poněkud se od ostatních dívek odlišovala. Byla jednak vytáhlé bidlo, druhak přírodně zrzavá jak podvečerní červánky a třeťak pihatá. Ne jen na nose, ale úplně všude. I když na obličeji a v malém výstřihu, kam dopadalo jarní sluníčko, byly pihy poněkud výraznější, než třeba na ňadrech, zadečku či předečku. Ale byly opravdu úplně všude. Nerada se proto kdekoliv svlékala, neboť poznámky na  zrzavé půbické ochlupení a pihatou kundičku snášela dost špatně. No co. Je to její tělo a jak narostlo, tak je. Ona si ho nemohla vybrat. A pihy už vůbec ne.

Hoky se mohly potrhat smíchy, když dědula v okně přes ulici konečně zřejmě vyvrcholil. Njedřív to vypadalo, jako kdyby ho přepadl infarkt, kroutil se, s dokořán otevřenými ústy lapal po dechu a ksichtil, až nakonec zvadl a znaveně oddychoval. Justýna, neformální šéfová kolektivu, zavřela okno, aby se správce haly a uklízečky nezlobili, Aneta se dooblékla a vyrazily ve skupinkách k domovům. „Hele, Anet, ještě to chtělo  na něj trochu rozbalit. Když jsem na něj posledně vystrčila záda a začala si hrát se zapínáním podprsenky, byl daleko rychlejš a třeba byl i spokojenější,“ poznamenala Justýna ke kamarádce. „Tys na něj vystrčila prsa ?“ divila se Aneta, která minule na tréninku chyběla. „Ale houby. Jen jsem si rozepla háčky a pak je zase zapla, obrácená do okna zády. Takže nemohl nic vidět ani náhodou. Ale i tohle mu stačilo.“ No co,už nebyly třináctileté puberťačky, které se za podprsenku stydí.

Příště se žádná legrace nekonala. Dědula v protějším okně jednoduše nebyl. O to dřív byla vyklizená dívčí šatna a byly na odchodu. Jenže pokud dědula neonanoval v okně, tentokrát stál výjimečně před schody do tělocvičny, v docela slušném oblečení a trochu šouravým krokem zamířil k Justýně. „Šlečinko,“ šlapal si trochu na jazyk, „nevykládejte ši to nějak špatně. Ale určitě mušíte být po tréninku unavené a hladové. V té nové čukrárně na náměští  mají výborné dortíky a taky žmržlinové poháry. Neuražila byšte še, kdybych váš a třeba tuhle kolegyni požval na menší občerštvení ? Jen tak nežávažně, jako štaré žnámé ?“ a ukázal přitom na Anetu. Justýna koukala jak čerstvě vyoraná myš, protože by od dědka, který rád sleduje mladé dámy při převlékání, očekávala spíš nějakou sprostárničku nebo nemravný návrh, které by rozhodně a nekompromisně odpálkovala. A ono zatím pozvání do cukrárny. Tam rozhodně nějaké nepřístojnosti nehrozí. Jednak tam bývá dost plno a druhak to má velké výklady, kterými je dovnitř hodně vidět. Takže vše jen v počestnosti, pod kontrolou veřejnosti.

Nevěděla co má odpovědět. Začít na něj, kvůli pozvání do cukrárny, křičet, že je zvrhlík a čuňas, by asi bylo dost hloupé. Ono co je na zmrzlinovém poháru zvrhlého, že. Určitě by se dalo vymluvit, že už je pozdě a že nemají čas. Ale ten člověk měl pravdu. Byla to cukrárna s nejlepšími zákusky ve městě a třeba má chlapík chuť to za ně i zaplatit. Jinak by je asi nezval. Ani  jedna nebyla z tak dobře situované rodiny, aby se v tomto luxusním podniku mohla stavovat obden. Z druhé strany, kdyby je někdo viděl, asi by se z této příhody jen tak nevylhaly. Třeba jen někdo ze spolužáků nebo holky z volejbalu. „No tak, šlečinky, přeče mi nedáte košem. Rád bych še vám nějak odměnil ža vaše pochopení a vštříčnošt. Štejně jako moje oko vám přeče nemůže ublížit ani kuš dobrého dortíku nebo žmržlinový pohár. A tam je teda mají !“ 

Aneta stála opodál, jako vždy poněkud ve vleku kamarádky. Justýna si z jedné strany nechtěla zadat s ne příliš atraktivním pánem, z druhé strany by se jí však menší posezení v cukrárně, ještě s něčím výborným na talířku, určitě hodně líbilo. Máma má dnes odpolední a kdo ví, jestli je doma něco k jídlu. Kus staršího chleba s mazlavým sýrem by byl určitě méně lahodný, než nadýchané zákusky s pravou šlehačkou. Tu olejovou bombičkovou tady nevedli. Tak chvilku lavírovala z jedné strany na druhou, ale v podstatě byla rozhodnutá, že jestli přesvědčí Anetu na spoluúčast, tak by tedy šly.

Průběh večera nestojí za to popisovat, protože byl ve vší počestnosti. Dívky si objednaly zákusek a střední zmrzlinový pohár, dědula se jich vyptal na studium i sportovní úspěchy a slíbil, že se někdy přijde podívat, až budou hrát nějaký mistrák. Rozešli se jako staří přátelé. Jen byly holky trochu nesvé z jeho prosby, aby to okno v šatně nechávaly pořádně otevřené a on viděl víc slečen v prádle nebo i bez něj.Co už mu na tom světě zbývá, jako tu a tam potěšit oko, když ostatní už řádně nefunguje. Obě dívky o tom takhle neuvažovaly a až teď jim došlo, že vlastně působí chritativně a při troše dobré vůle by se jim tahle zábavná činnost při převlíkání po tréninku dala započítat jako dobrovolnictví.

Po dalším tréninku dědula v okně zase nebyl a opět na ně čekal před tělocvičnou. Tentokrát jim vysvětlil, že dortíky koupil domů, aby se jako mladé a půvabné dámy nekompromitovaly, když by s takovým starým dědkem seděly v cukrárně. To byl nápad, který se oběma dívkám líbil. Dobrota na dosah a ještě bez možnosti prozrazení. Nenechaly se tedy lákat přiliš dlouho. No co, vždyť posledně s ním proseděly nejmíň hodinu v cukrárně a choval se k nim úplně výborně, bez neslušných narážek, nebo bez pokusu o nevhodné dotyky. Tak šly a docela rády.

Děda měl doma vzorný pořádek, nádobí umyté, i když trochu nemoderně neměl myčku. Během chvilky vše naservíroval jako v lepší restauraci. Pak se zeptal, jestli už můžou taky trošku vína. Byl odboník a tak tušil, že pro mladé dámy nemůže nalívat tvrdý Ryzlink, spíš polosladký Muškát. Jednak krásně voní a ta nasládlá chuť ! To je něco. Tedy ne pro staré vinaře, ale pro začínající slečny. Justýna už nějaké menší zkušenosti s vínem měla z rodinných akcí. Byla nejmladší ze tří sourozenců a starší bráchové vypili skoro všechno, co teče. Nebyli sketové a tu a tam mohla nejdřív jen tak trochu ochutnat, později už měla i vlastní skleničku. To Aneta byla skoro úplná začátečnice. Její praxe byla pár líznutí z tátovy sklenky. Moc o to nestála, protože se jí to zdálo příšerně kyselé, holt táta nebyl mladá dáma a pil tvrdší vína. Ovšem nabídka od děduly se jí velmi zamlouvala a rozhodla se, že se zapře a napije. A ejhle, ono to nebylo tak zlé, jak si pamatovala z olíznutí tátovy sklenky. Lahodná nasládlá chuť se jí líbila, až málem hned při prvním napití narazila na dno. Dědula si liboval, že se trefil do výběru a chutná jim. No, připusť me, že věděl co dělá.

Ještě ani pořádně nezačali řeč, když Aneta končila s druhou sklenkou. Děda ochotně nalil třetí, jen byl zvědavý, co to s ní udělá. Ta druhá dívka působila zdrženlivěji a pila jen tak opatrně. Anetě se po chvíli začal trochu plést jazyk a neustále mžourala očima, jak se jí svět rozbíhal do šířky. A začalo jí být docela horko, až si rozepla další knoflík košilové halenky ve výstřihu a jeho provětráním odhalila okraje košíčků podprsenky. „Jé, šlečinko, vy ji máte pěknou,“ obdivoval dědula. „Nemohl bych ji, ašpoň na chvilku vidět ?“ „Ale to se přece nedělá, ukazovat cizím pánům výstřih,“ opáčila Aneta. Justýna byla střízlivější a chytřejší. „Prosím tě, Anet. Ty naděláš s podprdou. Vždyť už tě v ní pan Stříška stejně viděl, když jsi stála u okna.“ To byla pravda. Ale přece jen, ta vzdálenost na druhou stranu ulice nevypadala tak intimně, jako kdyby se měla odhalit v jedné místnosti.

Justýna ucítila šanci a hodlala ji využít. „A tu moji byste vidět nechtěl ?“ Byla zvyklá z domu, kde měla dva bráchy, tátu a tu a tam se před nimi musela jen tak v prádle občas projít. Hlavně když byla fronta před koupelnou. Navíc i ona občas držela službu nemravy, když se předváděla dědulovi v okně šatny. Zase si to špatně otypoval. Předpokládal, že svlíknout tu opilejší bude snazší. Zatím si chtěla svlíknout halenku ta skoro střízlivá, ale zřejmě odvážnější a možná i zkušenější. „ To byšte mi udělala radošt,“ koukal roztouženě, jako raně pubertální kluk. Holt asi to tvrzení o tom, že člověk se ke stáru vrací do mládí, je opodstatněné.

Justýna neváhala  a přetáhla halenku přes hlavu. Ani ona na sobě neměla nějaký ošklivý hadřík. Spíš samá krajková aplikace na barevném podkladu, působící nesmírně rajcovně. A prsa měla dávno dvojky, zatím co Aneta se mohla pochlubit  tak akorát s jedničkami. Děda taky skoro okamžitě zrudl ve tváři a začal hlouběji dýchat. „A kamarádka zůstane oblečená ?“ zeptal se. „Hele Anet, nedělej otočenou a aspoň si rozepni všechny knoflíky. Nemysli si, že se tady budeš cpát a nalejvat zadarmo.“ Oslovená dívka se trochu probrala k vědomí,protože její stav začal být na pováženou. Co to po ní kamarádka chce ? Svlíknout halenku ? No proč ne. Přítomného staršího muže v podstatě ani nevnímala. A když si uvědomila, že Justýna sedí u stolu bez halenky, svlíkla si ji automaticky taky.

Dědula zažíval druhé vánoce, i když byl konec května. Dvě opravdu mladé slečny, jen tak v podprsenkách ve svém obýváku, o tom se mu ani nesnilo. Justýna se silněji napila, aby spláchla zbytek ostychu. Chápala, že by s tímhle člověkem mohlo být dost legrace. „No a tu podprdu si Anet můžeš svlíknout taky.“ Ta moc netušila, co se dějě kolem a jen jí v hlavě utkvěl příkaz, svlíknout podprsenku. Navyklým způsobem si sáhla za záda  a šup, seděla na gauči nahoře bez. „Ukaž, chudinko, ty je máš celé otlačené,“ pokračovala Justýna, začala kamarádce detailně kontrolovat ňadra a hníst je rukama. Tušila, že by se to mohlo dědulovi líbit. A opravdu, jeho obličej byl zase o číslo tmavěji rudý.

Zpracovávat Anetě prsa jí nebylo nikterak proti mysli. Ne že by snad byla lesba, ale tohle brala jako divadelní  vystoupení. Ten hodný stařík si za svoji laskavost určitě zaslouží odměnu. A když mu stačí kouknout, tak to chce předvést něco, co stojí za zmínku. Třeba pořádně ztuhlé bradavky a prsní dvorce dost přiopilé a tém pádem ne příliš vnímající kmarádky. Vždyť jí z nich neubyde. Pokud věděla, Aneta panna nebyla už nějaký čas, i když z její kropenaté pokožky si většina kluků dělala srandu. Dva bratranci podobného věku ji znali od mala a její pihovatost jim nějak nepřišla. Vypadala tak vždy, co ji pamatovali. A když se jednou sešli u babičky na prodloužený víkend, protože oboje jejich rodiče jeli k nějakým příbuzným něco slavit na chatu, chvilku se jen tak oťukávali a protože kluci byli dva, jeden držel ruce a druhý Anetě lovil za výstřihem. Prsa jsou totiž na omak s pihami i bez nich úplně stejná.

Dívka se sice tvářila a vyhrožovala, ale neudělala vůbec nic. Ono to osahávání od jednoho a pak i od druhého bylo takové krásně vzrušující. A když začali kluci druhý den u nich na pokoji se sexuálními útoky znovu, sice se řádně cukala, ale nakonec se nechala vysvlíct do kalhotek a snášela osahávání tak spokojeně, že ji nemuseli držet. A třetí den se raději svlíkla sama, protože den před tím jí trošku natrhli kalhotky u gumičky v pase, jak se jim bránila. Tak aby zase něco z oblečení nepoškodili. Kluci chtěli stále víc a tak když hrozilo, že už jsou spolu předposlední den a zítra se rozejdou, dovolila jim úplně všechno. Nebylo to žádné drama, jen trnula hrůzou, aby některý neukápl do ní a nejela z víkendu s bratranci s pučícím bříškem. Ale dopadlo to dobře. Když se to léto potkali u babičky ještě jednou, nebylo o čem diskutovat. Bratranci z jejich zábavy byli úplně unešeni, pravda, jí to tak moc ještě neříkalo, ale připadala si děsně důležitě a dospěle. A když už jednou dívka se sexem začne, je škoda přestávat. Tak se tu a tam na nějakém mejdle občas s někým spustila. Takže jaképak copak, okoukaná prsa už měla mockrát a pohňahňaná taky.

„Nechcete si pane Stříška taky sáhnout ?“ nabízela Justýna ňadra kamarádky, která moc nebyla při smyslech. Dědula jen něco koktal a opatrně se dotkl toho pokladu. Slečny sem zval jen tak proto, aby mohl být v blízkosti takových mladic, s nějakým svlíkáním v podstatě vůbec nepočítal. Ale když už se to takhle příznivě vyvinulo, nebylo třeba ho dlouze přesvědčovat. Pustil se do Anety nejen oběma rukama, ale nakonec neodolal a nasál jednu bradavku mezi rty. Nutno říct, že dívka z jeho činnosti moc neměla. Jen tak mžourala očima, tušila, že se s ní něco děje tam, kam obvykle málo kdo směl a trpěla neodolatenou touhou si trochu zdřímnout. Nikdo jí v tom nebránil a tak jí každou chvíli padala hlava k rameni a znechuceně se probírala k částečnému vědomí. „No to jsem tomu dala,“ děsila se Justýna. Jen abych ji vůbec dostala domů, aby si toho někdo nevšiml.

Řádění děduly na Anetiných ňadrech bylo dost hlučné, protože u toho vzdychal a mlaskal. Justýna zase usoudila, když je tak nádherně rozejtý, chtělo by mu o něco víc vyhovět. Rozepla Anetě kalhoty a stáhla jí je z nohou. Kalhotky šly s nimi a zůstaly na půl žerdi. Protože dívka nijak nereagovala, odstarnila je taky. Dědu bylo potřeba na novou situaci upozornit. Asi byl přesvědčený horňák a jen tak nehodlal prsa opustit. Holá kundička jeho oběti ho dost překvapila. Vůbec ho nenapadlo sáhnout si rukou a rovnou jí sjel do klína jazykem. To už jeho chrochtání a mručení nebralo konce. 

Justýna si sáhla za záda a rozepla svoji podprsenku. No co, když je kamarádka úplně nahá, ať se taky zaslouží o jeho požitek. Muž však byl celým obličejem nalepen do mezinoží Anety a neviděl vlevo vpravo. Jen ji mrzelo, že si taky nedělá dobře, jako když na ně koukal do okna šatny. Ráda by to viděla zblízka. No ale zase by to pro ni taková novinka nebyla. Takhle v podstatě začínala se sexem. Když ještě byla poctivá panna, občas ho nějakému snaživému klukovi vyhonila, jen tak rukou. Že by to zkusila po letech zase ? Odtáhla dědulu z lízačky a položila ho na gauči na záda vedle Anety. V tom uviděl její prsa. Byl z nich vedle sebe, protože to byla už druhá dívčí ňadra tenhle den a chtivě po nich natáhl ruku. 

Justýna nezaváhala a natáhla ruku taky, ovšem do jeho klína. Poklopec měl staromódně na knoflíky a tak dolování jeho údu chvíli zabralo. Když se povedlo, byla trochu rozpačitá, co s ním. Všem klukům, se kterými se do svých skoro osmnácti potkala, po odhalení poprsí alespoň trochu tuhl. Tady se to moc říct nedalo. Zkusila ho tedy uchopit a začala ho v rámci možnosti dráždit. Moc jí to nešlo, ovšem dědula vzdychal, jako kdyby ho každou chvilku měl trefit šlak. Tak pokračovala, až zjistila, že když pořádně přimáčkne a zrychlí, něco se s jeho pinďourem přece jen děje. Neměla tušení, kolik mu může být let a jestli ve svém pokročilém věku je schopen ještě vůbec  ejakulovat. Nikdy se staršími pány nezabývala, nebylo proč. Tak vytrvala a doufala. Opět se potvrdilo, že kdo si počká, ten se dočká. A tak po delší době dědula zahýkal ještě o něco víc, chytil ji za ruku, která mu zpracovávala ocas a začalo mu z něj odkapávat. Byla překvapená, protože zatím byla u svých vrstevníků zvyklá na bujné cákance bílo čiré konzistence. Tady to opravdu jen tak mírně vyteklo a bylo to takové skoro žluté. 

Závěr jejich seance nebyl příliš poetický, oba se snažili přivést Anetu do provozuschopného stavu. Dostala dvě silné kávy, halvu pod studený vodovod, takže nakonec trochu problematicky odešla. Bylo jasné, že ji v tomto stavu nemůže spatřit nikdo z rodičů, tak jen Justýna zavolala, že mají společnou práci do školy a že se jim na ní dobře dělá, tak jestli může Aneta přespat u nich, že by to večer trochu natáhly, ať pokročí. Nebylo to poprvé a tak máma souhlasila. 

O příštím tréninku nebyl nemravný děda opět v okně a čekal před tělocvičnou. Justýna čapsla Anetu a vlekla ji do známého bytu. Té se moc nechtělo, protože netušila, co se tam s ní posledně dělo. Justýna však nepřipustila diskusi, ani s účastí, ani se svlékáním. Ne že by byla tak chápající potřeby a radosti starého pána. Ovšem to pětikilo v peněžence, co se tam nějak posledně ocitlo, bylo velmi vážným argumentem.