Můj manžel Pavel a já jsme měli nádhernou svatbu. Celý den jsem se cítila jako princezna z pohádky. Celá jsem z toho zářila. Měla jsem hedvábné a saténové svatební šaty a cítila jsem se… kompletní. Devět měsíců být zasnoubená je docela dlouhá doba.

Řekla jsem, že jsem se cítila kompletní? Není to úplně pravda. Měla jsem ty panensky bílé šaty oprávněně. Nemohla jsem se dočkat, až dojde ke konzumaci našeho manželství. Ve skutečnosti jsem na to byla tak nažhavená, že bych to byla nejradši udělala hned v kostele po manželském polibku. Aby se všichni dívali. A aby to fotograf taky vyfotil, fakt. Nemáte představu, jak jsem byla vzrušená.

Jenže… pak byla hostina, a to mě taky vzrušovalo. Pak byl tanec, dary, objímání a polibky od přátel a dlouho zapomenutých sestřenic, krájení velkého svatebního dortu a kartony sladkého šampaňského. Spousta šampaňského. Zeptejte se mého manžela, jestli můžete. Zmizel se svým nejlepším kamarádem pod stolem a chrápali tam spolu, zatímco já tam seděla, ťukala botou a občas do něj kopla.

Jo, hodně dlouho ho budili, než se mnou ještě jednou překlopýtal taneční parket a vypil ještě pár dalších sklenic, ale byl hotový. Jeho rodiče se cítili blbě, to můžu říct, a můj vlastní táta si sedl ke mně a zkoušel mě utěšit. Jenže v můj svatební den pršelo. Pršelo v mém srdci. A jak jsem tam seděla, pršelo i na mé růžové tváře.

Pár přátel zvládlo dopravit Pavla po schodech do svatebního apartmá a dostat ho, oblečeného ve smokingu, do postele. Zkoušela jsem se zaměstnat u stolu psaním děkovacích kartiček na hotelové papíry, ale vůbec mě to netěšilo. Byla jsem schopná myslet jen na jediné, na to, co mi Pavel, ten bídák, ve svatební den provedl.

Kolem půlnoci, to už jsem se pár hodin převalovala v posteli, jsem zkusila zjistit, jestli bych ho nemohla probudit. Nechtěla jsem křičet ani vřískat ani dělat jiný povyk, ačkoli jsem si byla jistá, že bych na to měla právo. Nechtěla jsem dokonce ani mluvit. Chtěla jsem jenom, aby dokončil svou práci a udělal ze mě ženu, po jednadvaceti letech dětství. Stejně jsem nečekala, že sex bude bůhvíjak dobrý. Myslela jsem si, že to bude bolet, až mi protrhne blánu, všechny kamarádky mě před tím varovaly. Ale taky mi řekly, že to bude dobré potom, později. Mohla jsem počkat, než to bude dobré, ale vdávala jsem se dneska! Chtěla jsem se cítit vdaná!

Třásla jsem s ním a trochu ho pleskala po jeho hezkém obličeji, ale on zůstával tuhý. Rozepla jsem mu kalhoty a sáhla dovnitř pro jeho penis, napadlo mě, že mu do něj vdechnu nějaký život a dokončím tu práci sama. Nikdy jsem se k tomu moc nedostala, ale už jsem to párkrát při speciálních příležitostech dělala, například když měl Pavel narozeniny. Tak jsem zaťala zuby, obrazně řečeno, samozřejmě, a sklonila se k svému úkolu.

Lízala jsem a sála a mačkala ten malý párek asi půl hodiny, ale nebylo to k ničemu. Jenom mi v dlani padal sem a tam jako mokrá nudle. Zoufalstvím jsem se skoro rozbrečela. Připouštím, že jsem trochu temperamentní, ale přesto jsem mu koule nemačkala nijak silně. Ostatně, Pavel se nakonec stejně vzbudí a bude se se mnou milovat. Ovšem kdyby ho to moc bolelo, mohlo by to čekání trvat několik dní, a to by mě frustrovalo ještě víc. Ta úvaha v mé mysli převážila, jenže jsem usoudila, že se mi začíná líbit být frustrovaná, a zmáčkla jsem ho znovu. Všechno, co udělal, bylo, že se převalil na druhou stranu a se zasténáním se stočil do klubíčka.

Takže jsem musela jít taky spát. Svatební apartmá bylo hezké a byla tam i druhá ložnice, i když nedokážu říct k čemu. Bylo to přece svatební apartmá! Tak jako tak, spát jsem nešla. Rozhodla jsem se, že potřebuju dělat něco, čím bych ze sebe dostala ten vztek, jinak ho nejspíš vykastruju. Má svatba se mi zdála vykastrovaná a naše manželství impotentní! Ale ne, milovala jsem ho. Byl to teď můj manžel. A já jsem chtěla děti. Zrovna jsem podle svého kalendáře ovulovala, a to mě frustrovalo taky.

Vždycky jsem byla plavkyně. Pravda, ne moc dobrá, ale milovala jsem vodu. Bylo to čisté, zdravé a dávalo to mému tělu to, na co jsem byla docela pyšná. Tak jsem se rozhodla, že půjdu plavat, spálím nějakou energii a uvolním se a budu myslet jen na dobré věci, které se ten den staly. Skoro jsem se usmívala, když jsem našla své zbrusu nové malé oranžové bikiny a oblékla si je. Opatrně jsem si pověsila své svatební šaty, sebrala ručník a klíč a vypadla z pokoje bosa. Jestli se můj manžel vzbudí a bude se divit, kde uprostřed noci jsem, dobře mu tak!

Visela tam nějaká cedule s nápisem, že hotelový bazén je po desáté hodině večerní uzavřen, ale já jsem ji ignorovala. Dveře byly otevřené, a tak jsem vešla dovnitř. Kdyby je chtěli zavřít, dobře… tak je měli zavřít! Bazén byl na střeše, zakrytý skleněnou nástavbou, a všechna světla byla zhasnutá, kromě jasně modrých reflektorů v bazénu samotném. Byly tam tropické rostliny a lehátka a bylo tam docela horko. Člověk si skoro mohl představit, že je někde jinde, v nějakém ostrovním ráji pod hvězdami. Bylo to krásné a přesně to jsem potřebovala.

Jak jsem sestupovala po krátkém schodišti k bazénu, byla tam zase další cedule. Obsahovala všemožná pravidla, jako žádné sklo, žádné pobíhání, žádná obuv a tak dále. A pod ní ještě jedna, a na té bylo napsáno ‚Koupání na vlastní nebezpečí‘ a ‚Bez dohledu plavčíka‘… Takže jsem se divila, proč na vyvýšeném stanovišti pro plavčíka sedí nějaký muž. Zvlášť když je půlnoc a bazén je zavřený.

Když jsem ho uviděla, zastavila jsem se a zírala na něj v tom slabém světle. Vypadal, jako by se právě vrátil z pláže, svalnatý, s krátkými vlasy vybledlými sluncem. Rozhodně nepatřil do tohohle města! Myslela jsem, že se otočím zpátky, ale jediné místo, na které bych mohla jít, byl můj pokoj. A tam jsem se vrátit nechtěla. Takže jsem tam stála nějakých osm metrů nebo tak od něj, dokud si mě nevšimnul. Nebo aspoň dokud se neodhodlal promluvit, protože jsem měla pocit, že mě zaregistroval hned jak jsem vešla.

„Bazén je zavřený,“ řekl.

„Dveře byly otevřené,“ zkusila jsem to. „Myslela jsem, že to nebude vadit.“ Usmála jsem se, jako že doufám. „Je to můj svatební den.“

Všichni ostatní se ke mně celý den chovali tak speciálně, proč by nemohl i on? Svatební den máte jen jeden, tedy aspoň doufám, tak proč bych nemohla dělat to, co chci, ne? Jak se ten muž na mě díval, začala jsem si uvědomovat své tělo. Obyčejně nosím jednodílné plavky, a dokonce se ještě balím do ručníku, čistě proto, že se mi zdá velice neslušné jen tak chodit a ukazovat toho zbytečně moc. Ale tyhle malé bikiny jsem si koupila ke svádění vlastního manžela a ručník jsem si jenom nesla v ruce.

Začínala jsem si myslet, že bych se možná měla prostě vrátit do svého pokoje.

„Vdaná, jo?“ Pořád na mě zíral, vůbec se nestyděl dávat to najevo. Prohlížel si moje vysoké štíhlé tělo, boule mých velkých plných prsů sotva zakrytých tou tenoučkou látkou, vypnutou bledou kůži mého břicha i ten malý kopeček pohlaví, pevně obepnutého spodním dílem bikin. Zvedla jsem ruku ke svým vlasům a nepříliš statečně si je přičísla dozadu. Zírala jsem na něj svýma zelenýma očima.

„Ano, zrovna dneska.“ V břiše jsem zaznamenala trochu zmatený, klokotavý pocit. Jen drobný náznak něčeho nedefinovaného, ale přitom jsem si uvědomila, že mi najednou nevadí, když na mě ten cizí člověk civí. Můj nový manžel se na mě takhle nikdy nedíval, napadlo mě, a možná právě to vysvětluje, proč odpadl, místo toho, aby mě zbavil panenství, což, jak se očekávalo, měl udělat.

„A jak to přijde, že teď nejste se svým manželem?“ Začal slézat ze své židle. Byla jenom kousek nad podlahou, dva dřevěné stupně, které tiše vrzaly, když se po nich pohyboval. Měl na sobě červené plavky s nohavicemi a nášivkou Speedo, které moc pěkně obtahovaly jeho klín a ukazovaly dost výraznou vypouklinu. Snažila jsem se nedívat, opravdu, ale jak bych mohla? Prosím vás! Bylo to jako magnet.

„Je v našem pokoji, odpočívá.“ Zakryla jsem se vpředu ručníkem, držela jsem ho oběma rukama, jako bych chtěla ochránit svou cudnost.

„Aha.“ Muž přikývl a já jsem teď mohla vidět jeho oči, světle hnědé, vypadaly strašně pobaveně. „Vy se mi nezdáte unavená.“

„Ne, j-já… jsem měla spoustu energie, víte? Vzrušení a tak, a prostě jsem si usmyslela, že to zvládnu.“ Přikývla jsem, jako kdyby mé tělo zkoušelo souhlasit s tím, co říkám.

Šel ke mně blíž a mohla jsem vidět jeho kůži, hladkou a bronzovou, jako u nějakého boha. Byl vysoký, určitě přes metr osmdesát, a díval se na mě dolů, stál teď těsně přede mnou. Voněl jako… kakaové máslo. Bylo to sladké aroma, které se zdálo prostupovat vzduchem, vnímala jsem ho velice silně.

„Dobře, nebudu vám bránit.“ Usmál se a zuby měl perfektní, jak by měly být. „Jenom zavřu dveře. Nechtěla byste, aby vás tu někdo chytil,“ začal se vzdalovat, „jak porušujete pravidla, ne?“

Vydechla jsem vzduch, který jsem zadržovala, a rozhodla se, že bezpečnější budu ve vodě, než když tu stojím s ním. Všude mě svědilo, obzvlášť moje bradavky, a dívala jsem se dolů na ně v rozpacích a zamračeně, protože jsem zjistila, že je mám tvrdé jako oblázky a je to skrz mé plavky zřetelně vidět. Věděla jsem, že je viděl, a šíleně jsem zrudla.

Položila jsem svůj ručník na malý kulatý stolek a vstoupila do bazénu, sešla jsem po dvou schodech ponořených na mělkém konci do vody. Voda byla teplá a příjemná a okamžitě jsem se cítila líp, přestože mi dosahovala sotva k bokům. Slyšela jsem zavírání dveří a slabé klip klap při zajištění jejich zámku. To mě přimělo vzhlédnout nahoru a přemýšlela jsem, jestli tu mám opravdu s tím cizím mužem zůstat, jen my dva sami.

Soudím, že za normálních okolností bych zřejmě odešla. Ale nic nebylo normální. Celý den se to na mě valilo, jedno očekávání za druhým, všechna radostná při svém naplnění, kromě toho posledního. Mé tělo chtělo víc a moje mysl…? Nevím.

Viděla jsem toho muže, jak se vrací, kráčel pomalu a vynořoval se ze vzdálených stínů, postupoval do osvětlené oblasti bazénu, a já se rychle vrhla do hlubší vody. Budu ho prostě ignorovat, myslela jsem si. Jestli se na mě rád dívá, což očividně dělal, tak tomu nebudu napomáhat. Dokonce jsem zkusila zapírat sama sobě to zvrácené potěšení, které jsem cítila, protože jsem poznala, že ho přitahuju. To vzácné chvění v mém břiše při zahlédnutí výrazu jeho očí, když těkaly po mé kůži, bylo báječné. Líbilo se mi to moc. Ale dívání je jenom dívání, říkala jsem si, a to bylo všechno.

Líně jsem plavala, dělala pomalá tempa v klidné vodě a vnímala, jak se mi svaly napínají a uvolňují. Byla jsem pod velkým stresem a tohle bylo právě to, co jsem potřebovala. Ale ten muž z mých myšlenek nikdy daleko neutekl a já otáčela hlavu, abych se na něj čas od času podívala; zkoušela jsem předstírat, že to nedělám, a byla jsem na sebe hrdá. Možná jsem ztratila trochu sebevědomí, když mě můj manžel tak jednoduše nechal samotnou. Jako by to byl důkaz nějakého hrozného nezájmu. A pokud o mě nestál, tenhle hezký cizinec mě chce, a ta hříšná myšlenka mě uklidňovala. I kdybych už nepřipustila nic jiného, co by se snad ještě mohlo stát, tohle bylo dost.

Samozřejmě na mě zírali už předtím. Vím, že se mužům zdám atraktivní, a někteří mě dokonce oslovují a navrhují všechno možné, od večeře až po snídani. Ale dřív to bylo jiné, nebyla jsem vdaná a byly to nové zkušenosti. Předtím jsem jiné muže odmítala na základě své volby, jenže tu už teď nemám. Znepokojilo mě to, radši jsem se obrátila na záda, abych mohla pozorovat své odrazy v té jasně modré vodě. Cítila jsem se trochu jako v pasti, říkala jsem si, jestli jsem se nevzdala něčeho důležitého, když jsem se před krátkou dobou tolik radovala ze všeho toho jásání kolem sebe. Jako holka chycená do zakřiveného zrcadla, vzhůru nohama a pozpátku. Nic nedávalo smysl a já nevěděla proč. To na tom bylo to nejhorší.

Ale brzy jsem si zase vynadala. Jo, možná jsem se vzdala nějaké svobody, ale získala jsem mnohem víc. Rozhodla jsem se, že jsem šťastná i s tím kompromisem, a v té chvíli jsem svému manželovi jeho hloupé chování definitivně odpustila. Miluju Pavla a to, že jsem tu sama, zatímco on spí v naší svatební posteli, je jenom součástí té pasáže z mého slibu: ‚… v dobrém i ve zlém‘. Ráno, ať už s kocovinou nebo bez ní, ze mě Pavel udělá skutečnou ženu. Pří té myšlence jsem se zasmála.

„Cco…!?“

Udělala jsem rázný nádech a najednou se zanořila do vody, když jsem ucítila, že se mě někdo dotkl, čistě náhodou, na jedné z mých upažených rukou. Byl to ten cizinec. Nějak jsem na něj v těch několika minutách svého rozjímání úplně zapomněla. Ale on nezapomněl na mě.

„Pardon,“ smál se a šlapal vedle mě vodu. „Nechtěl jsem vás vyděsit.“

Taky jsem začala šlapat vodu, mé vlasy se rozprostřely kolem mě jako tmavá skvrna, pomalu jsem na hluboké polovině bazénu kopala nohama a mávala rukama. „Nevěděla jsem, že jste tu.“ Vytřela jsem si trochu vody z očí. „Jenom jsem… si tak přemýšlela… o různých věcech.“

„Novopečená manželka, to dokážu pochopit.“ Kroužil pomalu kolem mě, takže jsem se musela otáčet, abych ho udržela před sebou. „Jen nechápu, proč váš čerstvý manžel nechá takovou krasavici, jako jste vy, samotnou.“

Podívala jsem se na něj a trochu potřásla hlavou: „On mi důvěřuje.“

„Muž má své ženě důvěřovat.“ Přiblížil se trochu víc, mohla jsem cítit, jak vlnky, které dělá, hladí mou kůži. „Ale měl by se jí taky držet hodně nablízku. Aby ji chránil.“

Zase jsem začala cítit to chvění. Hlas měl laskavý a uklidňující a jak se na mě díval, jeho oči jako by hřály můj obličej. Co se to děje? Měla jsem odplavat pryč, hned teď, vylézt z bazénu a vrátit se do svého pokoje. Ale neudělala jsem to. Tak jsem udělala druhou nejlepší věc a zkusila jsem změnit téma, odvést hovor od sebe.

„Co vy tu děláte?“ zeptala jsem se ho. „Jste host?“

„Ne,“ potřásl hlavou. “Jsem tu plavčíkem. Někdy sem chodím, pozdě v noci. Pomáhá mi to přemýšlet.“

„A na co myslíte?“ smála jsem se, aniž bych věděla proč.

„Jen tak… mám různé myšlenky.“ Byl nyní hodně blízko a každou chvilku se naše paže nebo naše nohy dotkly, jen na vteřinku. Když se to stalo, bylo to, jako kdyby byla voda nabitá elektřinou, a mně bylo pořád větší teplo.

„Už jste někdy někoho zachránil?“ zeptala jsem se, hodně tichým hlasem. Skoro jsem se zadýchávala a vůbec to nebylo z námahy, z těch mých pohybů rukama a nohama.

„Můžu zachránit vás,“ šeptal a usmíval se, jako by si mě dobíral.

„Nevím o tom, že potřebuju zachránit,“ zasmála jsem se jeho slovům.

Ucítila jsem, že se jeho ruka pod vodou dotkla mého nahého stehna, nohy se mi roztřásly jako bych jela na vratkém a rozviklaném bicyklu.

„Nedělejte to,“ řekla jsem mírně. Ale jeho ruka tam zůstávala, hladila mou kůži a on své tělo posunul ke mně, tlačil nás k okraji bazénu. „Prosím,“ dodala jsem a dívala se při tom do jeho krásných očí.

„Pššt…“ Obličej měl tak blízko, že se naše rty skoro dotýkaly. „Zachraňuju vás.“

Jeho tělo bylo proti mému a já přestala pohybovat nohama, sklonila jsem se dozadu a roztáhla je kolem jeho pasu. Jak nás pomalu a bez námahy tlačil, třela jsem se svou pánví o jeho pevné břicho. Veslovala jsem rukama, držela hlavu nad vodou, nakloněnou dozadu a dívala se mu do obličeje; on kopal a plaval za nás oba.

„Měla bych…“ začala jsem nejistě, „musím jít, musím se… podívat, jestli můj manžel…“

„Já vím.“ Přikývl a já za sebou ucítila tvrdý beton, dotkla jsem se ho špičkami prstů, hmátla po něm, byla to opora pro mé chycené tělo.

Okraj bazénu se stal pastí, která mě k tělu toho cizince přistrčila úplně. Byla tam úzká římsa, asi metr a půl hluboko, a on se na ni postavil, s mýma nohama pořád objímajícíma jeho boky. Cítila jsem jeho tvrdé mužství uvězněné v plavkách jako tvrdou zaoblenou bouli, která se tiskla na mé ukryté pohlaví. Jeho ruce zachytily malý žlábek těsně pod hladinou a on se ho držel tak, abych já se mohla držet jeho.

„Jsem vdaná,“ zašeptala jsem a mé oči byly plné bolesti. Nesmím to dělat, copak tomu nerozumí? Měl mě nechat jít. Nebylo to správné. Já jsem to nechtěla. Ani když jsem cítila vzrušení postupující ze špiček mých prstů až dolů do palců u nohou, bradavky jsem měla tvrdé a palčivé, a mé panenské pohlaví bylo roztoužené jako nikdy předtím… Přes to všechno jsem věděla, že je to špatné.

Cizinec se na mě jenom díval. „Já vím.“

Mohl mě zachránit, mezi chtít a mít je velký rozdíl a on mě mohl zachránit. Mohl se odsunout a nechat mě jít. Říkala jsem mu to svýma očima, slibovala jsem mu tisíce slov vděku, když udělá jen tu jednu věc. Když bude dost silný za nás oba. Topila jsem se. Mé ruce kolem jeho krku, mé nohy kolem jeho pasu. Mé tělo mě instinktivně zkoušelo zabít. Ale on mě nechal žít.

„Prosím,“ zašeptala jsem a potom mě políbil.

Nenáviděla jsem to. Nenáviděla jsem ten způsob, jakým se má ústa pro něj otevřela a má hlava natočila, když jeho rty hledaly moje. Ten způsob, jakým do mě jeho jazyk tak snadno vnikl a dotýkal se mě uvnitř. Sunul se po mém, kolem něj, nutil mě reagovat. Nenáviděla jsem ten způsob, jakým se při tom hýbalo moje tělo, ty drobné pohyby mých hýždí nahoru a dolů. Má prsa se nějak zvětšila a já je na něj tiskla, cítila tlak v bradavkách a sténala z toho rozkoší. Nenáviděla jsem ten způsob, jakým on tam stál a jenom mě líbal, bez hnutí. Držel se okraje bazénu a nechal mě, abych se o něj otírala. Nenáviděla jsem sebe.

„Sundej si podprsenku,“ vydechl.

Udělala jsem to, hbitými, chvátajícími prsty jsem rozervala pásek na zádech. Ten oranžový kousek zvolna odplaval pryč a já pozorovala, jak on sklání svou pusu a líbá moje prsa. Kolébala jsem jeho hlavu, vzdychala z toho, jak mě jeho rty sály a potom sténala, když použil zuby.

Měla jsem horečku, hořela zevnitř a nikde žádná úleva. Každý kousek ze mě, kterého se dotkl, křičel, že chce víc, a ta místa, na kterých nebyl, bolela kvůli nespravedlivému zanedbávání. Mám z toho dne jen krátké rozmazané vzpomínky. Pohledy na sebe v zrcadle, oblékání na svou svatbu. Prsten na mé ruce, fotograf s bleskem. Můj manžel, vysoký a vznešený a hezký. Pláču a škrábu záda toho cizince, který se ode mě nechává kojit, vdechuje oheň do mého těla a já přemýšlím, jak ho uhasit. Topím se, lapám po vzduchu, klesám… klesám.

„Vyndej mi ho,“ ozval se jeho hlas v mém uchu, horký a vlahý a omamný. Sáhla jsem dolů mezi nás, zahákla prsty do jeho plavek, jenom po hmatu, protože jsem zavřela oči, v tom strašném momentu. Jeho jazyk hladil mé ucho, a pak jeho ústa, dotýkala se a okusovala ho. Cítila jsem jeho erekci, silnou a velkou a rozmyslnou.

Potom jsem se rozplakala. Měkké slzy mi zvolna tekly z očí, jedna za druhou. Vzala jsem jeho penis do jedné ruky a tou druhou odtáhla rozkrok svých bikin do strany, celá jsem se třásla. Byla jsem najednou tak vyděšená, vylekaná tou nezvladatelnou chutí. Moje pohlaví se toho domáhalo, bylo to jako by jeho vlastní vůle ovládla mé smysly. Necítila jsem nic než tu touhu mezi nohama. Hořící prázdnotu, která musí být zaplněna, definitivně a kompletně. Tiskla jsem jeho žalud do svého otvoru, hýbala se dopředu a dozadu, držela se, a rozpoltila se, když zatlačil.

„Ach!“ vyjekla jsem, ale v tom klidném rybníku to zaznělo jen jako šepot. Chvěla jsem se a pevně ho přidržovala, zarývala mu své paty do konečníku. Jeho erekce se ve mně vzdouvala, roztahovala mě a našla tu jemnou tenkou překážku mé panenské blány. Zastavil se, když zjistil, na co narazil, a políbil mě tak silně, že jsem otevřela oči a zadívala se do očí muže, kterého jsem neznala. Přirazil a roztrhl mé tělo a já jsem vykřikla, tlumeně a neužitečně do jeho úst. On to spolkl, vdechl mou bolest a strach a zradu, a jeho pták se při tom koupal v mé panenské krvi.

Byla to nádherná bolest. Ostrá a rychlá a přinesla s sebou konečnou proměnu mé duše. Něco jsem ztratila, něčeho, co už jsem neměla mít, jsem se vzdala. Pohybovala jsem se s ním, houpala tělem a sténala. Prosila jsem ho, aby mě miloval, aby to do mě vrážel, pořád a pořád, dovnitř. Zoufale jsem se k němu vinula, jako by on byl můj manžel a já jeho dychtivá nevěsta. Cítila jsem hanbu a hrůzu ze své rozkoše, ale nijak jsem se nepokusila to zastavit. Jestli něco, tak jsem byla ještě náruživější, když ta bolest a neklid ustoupily, ačkoli úplně nezmizely nikdy. Doufala jsem, že nikdy nezmizí, chtěla jsem si ty senzační pocity zapamatovat navždy.

„Chceš, abych to vytáhl?“ zeptal se a pak znovu, když jsem neodpověděla. „Už budu stříkat.“

„N-ne, prosím… chci to do sebe, dovnitř… chci to cítit… svoje poprvé,“ vydechla jsem, kousala si rty a mlela svým pohlavím o něj. Zašla jsem daleko, moc daleko, ale bylo to, co jsem chtěla. Bůh mi pomáhej, tak hrozně jsem to potřebovala. Být kompletní o své svatební noci. Drtila jsem svá prsa o jeho hruď, zase ho líbala, šeptem ho povzbuzovala, aby mi svým semenem naplnil dělohu. A když jsem to vytušila, spíš než opravdu ucítila, to náhlé rozšíření tepla z jeho semene ve mně uvnitř, naprosto jsem se utopila ve svém úžasném a nejlepším orgasmu té noci.

S jeho tuhým penisem pořád ve mně, pořád vystřikujícím jeho ejakulát do mé plodné dělohy, jsme se najednou odstrčili od stěny. Držela jsem své paže a nohy kolem něj a nevšímala si toho. Srdce mi tlouklo a plíce tuhly, jak se mé tělo vzdávalo. Teď jsem byla žena. Žádné dítě. Vdaná a oplodněná, tím jsem si byla jistá. Doufala jsem, snila, a všechny ty myšlenky byly toho součástí, byly to úponky extáze, která se mě zmocnila.

Jenom pomalu jsem si uvědomila, že jsme unášeni pryč z bezpečí, naše těla propletená, klesající. Hlavy se nám dostaly pod vodu a já si nabrala plná ústa vody, najednou jsem se z toho zakuckala a vykašlávala bubliny kolem našich obličejů. Bojovala jsem a přemýšlela, proč mě drží. Ovinul kolem mě ruce, zatímco já ho pustila, rukama jsem instinktivně sahala k hladině, která se rozpínala někde nad námi. Mé nohy se pokoušely využít ho a jeho penis, stále naléhavě ztopořený, byl pořád ve mně, když jsem kopala. Ale místo abych se od něj vysvobodila, on si mě přitahoval blíž a dál se se mnou miloval, a pomalu jsme klesali.

Civěla jsem na něj pod vodou, mlátila do něj, bojovala, prala se v jeho objetí, ale klesali jsme níž. Cítila jsem ten tlak vody na obličeji, ne nepříjemný, ale děsil mě. Mé nohy se dotkly šikmého dna a naše váha nás táhla ke středu bazénu. Jeho erekce vyvolávala bolest v mé děloze, uvědomovala jsem si to víc než co jiného, a cítila jsem, že kdybych se mohla zvednout z toho bodce ve mně, byla bych volná. Jenže každý pohyb se zdál předurčený k tomu, aby se on do mě zatlačil ještě hlouběji, a až tam úplně hluboko v mém zkaženém pohlaví dokonal tu zradu.

Cítila jsem, že mé plíce začínají hořet, vzdouvaly se, jak jsem držela pusu zavřenou a bojovala s touhou zhluboka se nadechnout, protože to mé tělo potřebovalo. Plýtvala jsem energií při bouchání do toho muže, při tahání za jeho ruce a nohy, a on mě při tom pozoroval. Srdce mi bušilo v uších a nechápala jsem to. Nevěděla jsem, proč to dělá. Nemohla jsem se ho ani zeptat. To bylo nejhorší. Vůbec nevědět proč.

Přemýšlela jsem, jestli dokážu zadržovat dech tak dlouho jako on. Měl dvojnásobnou váhu než já a já bojovala, ale pak jsem přestala. Odpočívala jsem v jeho pažích. Nech mě jít, prosila jsem potichu. Na dně toho jasně modrého bazénu jsem používala své oči, svůj úsměv. Hladila jsem jeho kůži. Můžeš mě zachránit, říkala jsem mu, můžeš být dost silný pro nás oba. Nech nás jít, prosím. Neumím povědět, jestli jsem brečela, ale řekla bych, že ano. Cítila jsem se tak. Přiložila jsem svůj obličej k jeho, zírala do jeho hnědých očí a prosila ho, aby nechal naše dítě žít.

Nastal podivný klid, mé tělo se zachvělo v křeči a plíce mě nakonec zradily. Zhluboka jsem se nadechla vody. Silně jsem se otřásla a překvapeně na něj pohlédla, pak byl zase klid. Jako by se to nikdy nestalo. Cítila jsem, jak se jeho penis zachvěl a zmohutněl, a ještě jednou se vyprázdnil do mého těla. Jak pozoruhodné, myslela jsem si, ta poslední věc, kterou ucítím, bude tohle. Pomalu se ze mě vytáhl a nechal mě jít, a už nikdy jsem ho neviděla.