Mahon zdálky zpozoroval Jarní Květinu, jak zvolna kráčí po louce a jsou jí vidět tmavá, opálená, hladká, pevná stehna a lýtka. Její drobná postava, jen pět stop vysoká, měla malý pevný sexy zadeček, který se při každém jejím kroku zhoupnul. Jak šla pomalu před ním, za jejími stehny se pohupovala krátká sukně z buvolí kůže.

Občas jí prudký vítr vyhrnul sukni výš, takže viděl její zadnici zakrytou bílými kalhotkami. Kalhotky však zakrývaly jen málo, zadeček byl téměř celý vystaven divokému větru. Ta myšlenka na zadek Jarní Květiny ho přiváděla k šílenství. Až tak, že si kvůli ní musel několikrát za den najít klidné místo a přivolat si nějaké uvolnění.

Pár posledních let ji Mahon pozoroval každý den. Vyrostla z malé dívky v krásnou mladou ženu s dlouhými spletenými černými vlasy sahajícími jí téměř k pasu. Jarní Květina se při procházce loukou konečky prstů jedné ruky dotýkala bílých a žlutých divokých květů, které tam rostly. Na druhém lokti nesla malý hnědý pletený košíček plný modrých borůvek.

Byla ponořená do svých myšlenek. Tiše si zpívala starou indiánskou píseň. Netušila, že za ní rychle cválá Mahon na svém mustangovi jménem Spirit.

Náhle uslyšela dupot koňských kopyt cválajících po zemi. Než se však stihla otočit a podívat, byl Mahon už u ní, natáhl ruku a chytil ji za její drobný pas. Tou jednou rukou Jarní Květině jemně, ale rychle zvedl nohy od země a posadil ji za svá silná záda na Spirita, přičemž s ní dál cválal plnou rychlostí.

Jarní Květina se pevně držela jeho svalnatých širokých ramen a košík s borůvkami se jí houpal na předloktí. Její stehna a lýtka se tiskla k Spiritovým bokům. Rajtovala na Spiritovi v souladu s tím, jak cválal. Dlouhé spletené vlasy jí visely a vlály ve větru. Když přejížděli přes otevřenou zelenou travnatou planinu, borůvky v hnědém pleteném košíku poskakovaly. Jarní Květina neměla z jízdy na polodivokých konících strach. Jezdila na nich už od svých tří let.

„Mahone, vyděsil jsi mě. Kam mě to vezeš? Dej mě na zem.“ Jarní Květina se ptala, chytala dech a vyplašeně se držela Mahona pevně za ramena. Věděla však, že jí Mahon neodpoví. Byl to člověk, který slova moc nepotřeboval. Její ňadra byla jemně, avšak pevně stisknuta mezi jejími hnědými indiánskými šaty a Mahonovými zády. Mahonovy boky se dotýkaly jejího podbřišku i všeho, co k němu patří, a při každém Spiritově skoku se zhouply sem a tam.

Jarní Květina si Mahona pamatovala jako plachého, rozpustilého indiánského chlapce. Mnohokrát, když byla mladou dívkou a mladou ženou, ho viděla, jak se po břiše plíží vysokou travou a pozoruje indiánské ženy a dívky, včetně jí samotné, kterak se nahé koupou ve studeném potoce. Věděla také, že kdyby to na něj prozradila nebo kdyby byl přistižen, dostal by výprask na nahá záda. A tak jen tajně pozorovala, jak Mahon pozoruje ji.

Spirit náhle zpomalil z cvalu do chůze, pak se zastavil a Mahon z něho seskočil. „Teď půjdeme pěšky, Jarní Květino,“ řekl Mahon, chytil ji kolem pasu a zvedl ze Spirita. Zarděla se, když ucítila, že se jí Mahon dívá na hruď a prsa skrz šňůrku ze surové kůže propletenou v šatech z buvolí kůže. Když ji pokládal na zem, stoupla si těsně k němu a položila mu ruce na hruď. Bradavky se jí náhle samy od sebe vztyčily. Tenhle pocit Jarní Květina ještě nikdy nezažila.

Oba šli pomalu, tiše přes louku a Spirita Mahon nechal, aby šel svým vlastním krokem těsně za nimi a okusoval zelenou trávu. Když se blížili k potoku a do stínu velkého starého javoru, který tam u potoka stál, jejich ruce se o sebe krátce otřely. Květina se snažila jít mírně odvrácená od Mahona. Nechtěla, aby si Mahon všiml jejích vztyčených, bolavých bradavek. Dobře viděla, jak se pořád snaží nakukovat mezi záhyby její kožené šňůrky.

Najednou ucítila, jak ji Mahon při chůzi vzal za ruku; jeho ruka ji držela jemně, ale pevně. Dívala se, jak se natáhl a druhou rukou na louce utrhl plnou hrst žlutých a bílých divokých květů. Divila se, proč jí ty květiny nedává, ale dál je nesl v ruce.

Jarní Květina rychle pohlédla na přední část Mahonových kalhot z jelení kůže. A hned potom se ještě rychleji podívala jinam. Takhle se ještě nikdy necítila. Nikdy předtím se nezajímala o velikost mužského penisu, o jeho tvar ani o to, jak vypadá. Snažila se ty myšlenky zahnat, ale nešlo to.

Ano, vídala malé indiánské chlapce a dětské penisy, a poníky, býky a psy, jak se páří, ale nikdy neviděla skutečného muže. Znovu se rychle podívala na Mahonův rozkrok, ale za kalhotami z jelení kůže a tou bederní rouškou, která se při každém kroku jeho silných nohou zahoupala, nebyl vidět žádný náznak velikosti jeho penisu.

Když Mahon dorazil do stínu javoru, opatrně upustil natrhané divoké květiny na zem.

Zapískal na Spirita a ten zařehtal a cválal k Mahonovi. Pak Mahon odvázal ze Spirita deku a položil ji taky na zem, do stínu velkého starého javoru, vedle žlutých a bílých lučních květin. Spirit se znovu odloudal na nedalekou pastvu.

„Teď se posaď, Jarní Květino,“ řekl Mahon tiše a gestem ukázal na přikrývku. Květina se rozhlédla po volném prostranství a pak se podívala na potok, nevěděla, co má dělat. Byla vyděšená, ale polichocená, že je s Mahonem. Vtom Mahon natáhl ruku a jemně, ale pevně chytil Jarní Květinu za paži a stáhl ji dolů, posadil ji tak, že se zády dotýkala jeho hrudi. Jeho silná stehna objala nohy Jarní Květiny, která tak seděla mezi nimi.

Poprvé ucítila na svých zádech Mahonova varlata, i když to bylo přes jeho kalhoty a její šaty. Mahon jí masíroval ramena, dýchala mělce a z jejích vlasů cítil jahodovou vůni. Zvedl jeden bílý květ, ukousl dlouhý zelený stonek a vyplivl ho na zem, samotný květ zastrčil Jarní Květině za ucho do copu z jejích černých lesklých vlasů. Znovu si k nim přičichl.

„Další květina pro Jarní Květinu,“ Mahon usmíval se a šeptal jí to do ucha, když jí do druhého copu vkládal žlutou květinu. A něžně ji políbil na krk.

„Na tuhle jarní květinu jsem čekal mnoho jar. Jen abych mohl být s tebou sám.“

„Pozoruju, jaká krásná žena z tebe roste,“ šeptal.

„Vím o tom, Mahone. Taky jsem tě sledovala. Dokonce jsem viděla, jak jsi pozoroval nás ženy, když jsme se koupaly v potoce,“ řekla Jarní Květina a začervenala se.

„Jo,“ usmál se Mahon, „na ta léta si vzpomínám. Jsem rád, že mě při tom moje máma nikdy nenachytala.“

Mahon pomalu Jarní Květinu objal a políbil ji do vlasů, na krk a na uši. Předloktími ji pevně držel na břiše a kolébal na nich její ňadra. Jarní Květině se zastavil dech, když ucítila, jak jí Mahonovy prsty objíždějí bradavky a způsobují, že se jí znovu vztyčují. Jemně jí rozvázal šňůrku na šatech a vytáhl jí šaty nahoru po stehnech, přes boky, prsa a hlavu.

Jarní Květina si zakryla prsa rukama a pažemi. K hrudi si přitáhla kolena a zkřížila kotníky, aby co nejvíce zakryla své odhalené nahé tělo. Mahon vyskočil, chytil ji za zápěstí a položil ji na záda na deku. Zápěstí jí zvedl na deku nad hlavu. Obě držel jednou rukou přitisknutá k zemi.

Klekl si mezi její hladká stehna, naklonil se k ní a políbil ji na rty, druhou rukou držel obě její ňadra. Jazykem olízl jednu bradavku, pak druhou, a jeho sliny ňadra zvlhčily, takže se jejich jemná kůže leskla. Jazykem střídavě převaloval obě bradavky v puse, a ty se zvětšovaly víc, než si Jarní Květina kdy dokázala představit.

Bradavky měla vztyčené a špičaté a pod jeho jazykem dál rostly. Rty se na tvrdou, vztyčenou, hnědou, lesklou a mokrou bradavku pevně tiskly. Mravenčení, které se jí zmocňovalo, cítila v bradavkách i v klitorisu. Nohy se jí třásly strachem a vzrušením. Svaly jejího těla se samy od sebe chvěly emocemi. Mahon pustil její ruce a ona si ho jimi rychle a jemně za vlasy přitáhla a přidržovala jeho ústa na svých rozjitřených bradavkách.

„Už nemůžu déle čekat, Jarní Květino. Jsi tak krásná,“ šeptal Mahon a ztěžka jí dýchal na hruď.

Jednou rukou pustil její bradavku a prs, sebral ze země několik květin a začal z nich zuby strhávat okvětní lístky. Jarní Květina se mu dívala do očí. Pozoroval, jak se jednotlivé okvětní lístky třepotají a snášejí z jeho rtů dolů na její horké tělo. Pršely jí na obličej a prsa. Jeden přistál na její vztyčené bradavce. Další okvětní lístky spočinuly na jejím břiše a dole na bílých vlhkých kalhotkách, v místě, pod kterým by mělo být její ochlupení.

Jarní Květina ohnula pravé koleno a palcem nohy vrtěla na Mahonových koulích. Pomalu mu masírovala hruď. Když uslyšela, jak Mahon namáhavě dýchá, oči se jí rozšířily a usmívala se. Poprvé v životě viděla, jak muži v kalhotách roste erekce. Nebyl to však ledajaký muž, ale statečný bojovník jménem Mahon. Byl to někdo, po kom pokukovala už jako mladá školačka.

Mahon pomalu nechal ruku sklouznout po jejích žebrech a bocích, stiskl jí zadek, napřed jemně, ale brzy už ji za něj držel pevně. Jarní Květina se mu zhluboka a vyděšeně zadívala do tmavých očí a při tom pohupovala svými boky v jeho rukou. V mžiku měl Mahon i druhou ruku na jejím holém těle, nad pravým kolenem. Pomalu postupoval po stehně stále výš a výš, až se konečky prstů jemně dotknul jejích kalhotek. Ukazováčkem sledoval jejich lem. Cítil napětí na jejím zadečku a stehně. Její bosé nohy se dotýkaly jeho širokých silných zad.

Mahon pomalu, něžně, jel prsty po obrysu hebké teplé číči Jarní Květiny. I přes bílé kalhotky cítil její jemnost a teplo. Upřeně se jí zadíval do očí a jemně ji políbil na nos, oči a rty. Poprvé otevřel ústa a zajel jazykem do jejích úst. Jejich dva jazyky spolu tančily za zpěvu ptáků cvrlikajících své písně nad jejich hlavami na stromě. Sál jí ušní lalůčky. Slyšel, jak sténá a uvolňuje se jeho něžnostmi.

Jarní Květina se zprudka nadechla, když poprvé ucítila, jak se mužské prsty dotýkají pysků její číči, i když to bylo přes kalhotky. Zároveň jí ztuhly bradavky a toužila po tom, aby jí je, vztyčené a citlivé, Mahon zase lízal a sál. Smysly měla zastřené z toho vzrušení, které jí proudilo mozkem, prsy, bradavkami a teď i číčou. Nemohla dýchat.

Když ucítila, že jí Mahon zajel prsty pod lem kalhotek, zalapala po dechu a nasála horký vzduch. Teď se dotýkal pysků její číči. A jejich vlhkosti.

„Proč nemáš... žádné chlupy?“ zarazil se Mahon.

„Sledoval jsi někdy svou mladší sestru Zářící Hvězdu, jak každý večer brousí nože?“ zeptala se Jarní Květina a nervózně se kousla do rtu.

Mahon kývl hlavou, že ano, ale nepromluvil, oči se mu rozšířily a na tváři se mu objevil malý úsměv.

„Ano, Mahone. Zářící Hvězda mi každý večer těmi noži holí číču.“ Tomu nemohl uvěřit. Nic takového ho nikdy nenapadlo.

Mahon se mezi stehny Jarní Květiny vztyčil na kolena. Jarní Květina se na dece posadila. Oči měla jen palce od Mahonova pásku. Ruce se jí třásly při rozvazování uzlu na tom koženém řemínku, který držel jeho hnědé kožené kalhoty a bederní roušku na místě. Bederní rouška spadla na deku mezi její nahá stehna.

Prsty se jí třásly, zatímco manipulovala s knoflíkem na Mahonových kalhotách. Pásek už měl uvolněný. Podívala se mu do rozkroku a při pohledu na vybouleninu v jeho kalhotách se jí znovu rozšířily oči. Zírala na tu bouli, olízla si suché rty, a při tom zahákla palce za pásek za jeho zády. Pomalu mu z pevného, tuhého, svalnatého zadku stáhla kalhoty. Vzdychla, když na ni zblízka vykoukly Mahonovy černé rovné chlupy. Pak vyskočil jeho penis, tvrdý a ztopořený, a pohupoval se v tom čerstvém vánku nahoru a dolů těsně u jejího obličeje. Její ruce byly vzadu za ním, držely a mačkaly Mahonův silný, pevný, hnědý mužný zadek.

Jarní Květina nevěděla, co má dělat, ale na ten dlouhý penis se dívala. Jů, ten musí mít deset palců, myslela si. Krátce přejela pohledem jeho penis, žilky, chlupy a pytel s koulemi.

„Chyť moje koule. Líbej mi ptáka. Vykuř mi ho,“ řekl Mahon chraplavě, vyschlým hrdlem.

„Cože?“ zeptala se Jarní Květina udiveně.

„Vykuř mi ho,“ zasyčel.

„Jak?“ podivila se Jarní Květina.

Oblízla si rty, natáhla ruku a vzala do ní ten ztopořený, neobřezaný penis, který měla před sebou. První penis, který kdy viděla nebo držela. Byl teplý, tvrdý, s rozšířenou hlavičkou, pokrytou kůží, jak zjistila. Jemně tu hlavičku políbila a ochutnala tu slanost. Mahon ji vzal za hlavu, chytil její copy a přitahoval si ji za ně ke svému penisu. Měl zavřené oči a zrychleně dýchal.

Jarní Květina mu cumlala penis a olizovala jeho hlavičku a Mahon pomalu posouval její pusu na svém penisu nahoru a dolů, pak rychleji, a zas pomaleji. Ze rtů jí odkapávaly sliny. Její ruce svíraly jeho varlata a jemně je převalovaly mezi prsty. Její jazyk olizoval malou štěrbinku v jeho penisu.

Varle v jedné ruce pustila a tou uvolněnou rukou začala něžně hladit jeho tvrdý, teplý pulzující úd. Mahon zaklonil hlavu, díval se na nebe a vychutnával si pocity, které si nikdy předtím nedokázal představit. Cítil, jak se mu její ruce přestěhovaly na zadek, tisknou mu ho, a jeden prst se lehce dotýká a zkoumá jeho konečník. Věděl, že už se dlouho neudrží.

„Přestaň! Přestaň, dost, ještě ne,“ řekl neochotně. Jeho penis viditelně pulzoval. Jarní Květina ho pořádně vzrušila. S mlaskavým zvukem odtáhla svá ústa od jeho nástroje. Z jeho penisu a z jejích rtů a brady odkapávaly sliny. Mahonovo mužství se ve vzduchu bimbalo nahoru a dolů.

Mahon rychle otočil Jarní Květinu na kolena, obličejem od sebe, sám klečel nad ní.

„Co je? Co je? Proč?“ ptala se Jarní Květina a divila se. „Udělala Jarní Květina něco špatného?“ strachovala se.

Mahon zase neodpověděl.

„Jarní Květino, dej mi ten řemínek, který máš v šatech.“ Rychle vytáhla dlouhý hnědý kožený řemínek z oček na šatech. Byla vylekaná, nevěděla, co Mahon zamýšlí. Natáhla se přes hlavu, podala mu řemínek, který měla v rukou, a ohlédla se přes rameno.

Mahon jedním pohybem chytil její zápěstí i řemínek. Přivázal jí ho na zápěstí a zvedl jí ruku nad hlavu. Natáhl se a chytil Jarní Květinu za druhé zápěstí. Ve chvilce měla obě zápěstí pevně svázaná nad černými vlasy. Mahon se nad svým dílem pousmál. Sklonil se a líbal ji na krk, ramena a olízl jí ušní lalůček. Jarní Květina při jeho slastných polibcích kňourala.

Natáhl obě ruce kolem jejích ramen a jemně jí zkroutil bradavky. Líbilo se mu, jak jí stojí – dlouhé, tvrdé, špičaté a vztyčené. Olízl si prsty a kroutil jí bradavky těmi mokrými prsty. Ve stínu starého javoru se její mokré bradavky zajímavě leskly. Něžně jí masíroval prsa a držel je ve svých rukou.

Ty ruce na okamžik spočinuly na ramenou Jarní Květiny. Cítil, jak pod jeho rukama mělce a zrychleně dýchá. Sledoval, jak se její ňadra při tom dýchání pohybují. Něžně jí stlačoval ramena dolů na deku, záhy její ramena, obličej, prsa a bradavky spočinuly na dece.

Jarní Květina klečela na kolenou. Zadek měla ve vzduchu a Mahonovi byla vydána na milost a nemilost. Její obličej byl zrudlý rozpaky. Necítila se dobře kvůli těm neznámým myšlenkám a své fyzické pozici. Byla bezmocná a zranitelná, přesto nesmírně vzrušená.

Mahon zapískal na Spirita, který se pásl opodál. Spirit vzhlédl, nastražil uši, zařehtal a přiklusal k Mahonovi. Dobře jsem ho vycvičil, pomyslel si Mahon a usmál se. Z ohlávky Spirita vytáhl dlouhé špičaté černé jestřábí pero. Uhlazoval si to pero v rukou a při tom obdivoval záda a pozici Jarní Květiny.

Jestřábím pírkem ji pak lechtal na krku, žebrech, zádech a v podpaží. Jarní Květina se kroutila, chichotala a prosila Mahona, aby přestal. Její kroucení způsobilo, že se její zadeček otíral o jeho ztopořený penis, což oba ještě více vzrušovalo. Mahon se natáhl dolů, nabral do ruky její číču a prostředníčkem obkresloval její pysky. Nehtem se dotkl jejího poštěváčku, a to způsobilo, že zakňučela a zachvěla se. Jeho prsty i její kalhotky byly mokré. Odstíny bílé látky kalhotek se měnily, protože se do nich vsakovaly její horké šťávy. Mahon jí je teď pomalu roloval dolů po její kůrově hladké pevné prdelce. Až do poloviny stehen, kde se srolované kalhotky zastavily.

„Mahone. Mahone! Prosím tě, teď mě ošukej. Potřebuju tě, nenech mě čekat. Šukej mě, prosím.“ Jarní Květina prosila a žadonila. Mahon se zasmál, když ho zaklínala v domorodém jazyce.

„Ještě ne, má Jarní Květinko. Ještě ne,“ škádlil ji Mahon. Vzal dlouhé špičaté pírko mezi palec a ukazováček a přejel ho prsty od spodní části ke špičce. Jarní Květina vykřikla, když jí tu špičku pírka přiložil na číču. Zhroutila se na deku a téměř omdlela, oči se jí v důlcích protočily. Mahon jí hrotem pírka kmital po poštěváčku. Nahoru a dolů po jejích vnitřních a vnějších pyscích. Pak hrotem pírka zkoumal její pochvu, což způsobilo, že se její číča chvěla, kroutila a stahovala. Kunda Jarní Květiny se na dece houpala nahoru a dolů, prdelka a zadní dírka se také stahovaly v křečích.

Věděl, že malá Jarní Květina z toho vzrušení a třesu téměř omdlévá. Nahnul se dozadu a posadil se na svá lýtka mezi její stehna. Prohlížel si její prdelku a dírku v ní. Olízl si prst, jemně jí ho položil na konečník a lehce ho malými kroužky masíroval. Cítil, jak se její zadní vstup střídavě roztahuje a svírá. Poslední divoká žlutá květina ležela na dece vedle jejích boků. Mahon ji zvedl a ukousl zelený stonek asi dva palce od květu. Znovu masíroval její anus a pozoroval, jak se sval uvolňuje. Potom jí krátký zelený stonek toho květu pomalu zasunul dovnitř. Její konečník se stáhl a stonek květiny držel pevně a vzpřímeně.

Mahon se zastavil, přiložil jí obě ruce na prdelku a zůstal chvíli v klidu, aby se vzpamatoval. Malá Jarní Květina se znovu zavrtěla proti Mahonovu nahému, vztyčenému, rozkývanému, dlouhému, tlustému penisu. Toužila cítit něco tvrdého na své číče. A hned, hned teď.

„Šukej mě, prosím, Mahone. Šukej mě hned. Ošukej mi číču. Ošukej mi prdel. Je mi to jedno,“ zaklínala Jarní Květina Mahona ve svém indiánském jazyce.

Z její malé, svůdné, pevné, vrtící se a kroutící prdelky byl Mahon šílený chtíčem. Oba se mleli proti sobě. Položil jí ruce na obě kyčelní kosti a pevně ji přidržel. Vzhlédl k nebesům a nabral do obou hrstí látku jejích kalhotek. Snadno z ní kalhotky strhl. Jarní Květina vykřikla. Mahon promlouval sám k sobě a k bohům nad sebou. Ucítil její vůni, tak sladkou. Ochutnal vlhkost jejích kalhotek, když je celé mokré olízl. Jeho brada, rty, jazyk, obličej a prsty ucítily sexuální vlhkost ženy.

Mokré jí je hodil před obličej.

„Dej si kalhotky do pusy,“ zašeptal Mahon. Jarní Květina držela vlhké kalhotky v rukou a očichávala, olizovala a sála je. Váhavě své kalhotky žvýkala.

Mahon pomalu přiblížil svůj penis ke kundě Jarní Květiny. Květ z jejího análního otvoru jí vypadl mezi kolena. Mahon se pomalu otíral penisem o její číču a hladil její vnější části od klitorisu až ke konečníku. Jarní Květina stále opřená o lokty pohupovala a točila proti němu zadečkem, ohlížela se na něj, na jeho zaťaté zuby, našpulené rty a zamračené tmavohnědé oči plné chtíče; svoje ruce měla pevně zaťaté v pěst.

„Tak dělej, statečný bojovníku, šukej mě, mrdej mě,“ syčela Jarní Květina, znovu ve svém rodném indiánském jazyce, byla plná vášně. Mahon do ní vnikl a přitlačil na její panenskou blánu, která ho zastavila, dál už se nedostal.

„Ano, mrdej mou panenskou píču,“ zakřičela Jarní Květina. A Mahon ji pevně chytil za zadek, vnikl do ní větší silou, a tu panenskou blánu jí protrhl. Jarní Květina vykřikla a klesla čelem na předloktí, ztěžka dýchala a potila se. Její číča svírala Mahonův penis, kterým ji on dlouze, pomalu a hluboce mrdal.

Mahon se díval dolů na prdelku Jarní Květiny a přitom pozoroval, jak kousek pod ní jeho penis při každém přírazu mizí. Svaly jeho zadku se s každým tím přírazem do píči Jarní Květiny napínaly a uvolňovaly. Natáhl ruku kolem jejího boku pod hladké bříško, jeho vlastní zpocené břicho se při tom dotýkalo jejích zpocených zad, a třel jí poštěváček malými krouživými a stlačujícími pohyby. Jeho prsty byly promočené, její tělo se chvělo vzrušením.

Jeden druhého vytrvale šukali. Mahon jí přiložil svůj vlhký, kluzký prst k zadnímu vchodu, jemně ji tam masíroval a lehce a opatrně a pomalu ho dostával dovnitř.

Jarní Květina okamžitě jako blesk v bouřce zvedla hlavu z paží, zaklonila hlavu co nejvíc dozadu, prohnula se v zádech a vykřikla.

„Ne. Ne. Tam ne. Prosím tě, tam ne!“ vykřikla.

Mahon už měl prst v její prdelce až po druhý kloub. Hluboce, pomalu a vytrvale jí mrdal píču. Jarní Květina cítila, jak ji Mahonovo černé ochlupení lechtá na zadku, a při každém přírazu její řiťka sevřela jeho prst.

Vykřikla: „Ano! Ano! Ano!“ Mahon začal na její pevnou, malou, kulatou hnědou prdelku pleskat rukou. Znovu ji přes ni plácnul, její barva se už měnila z nahnědlé na karmínově rudou. Při každé ráně se zasažená půlka zachvěla.

Jarní Květina se zhroutila na deku. Oči měla zavřené a jejím tělem otřásaly těžké vzdechy. Mahon vytáhl svůj jako kámen tvrdý, pulzující, mokrý penis z její mokré, růžové, kapající píči.

Obrátil ji na záda, chytil za copánky a její rty a obličej přidržel u svého penisu. Znovu vzýval bohy a ejakuloval své bílé sperma na její oči, vlasy, bradu, nos, rty a prsa. Jarní Květina ho do čista olizovala a sála a v ústech ochutnávala jeho bílé slané sperma.

Oba si vyčerpaně padli do náruče.

Po krátké chvíli klidného spánku Mahon náhle vyskočil a vytrhl Jarní Květinu ze spánku. Křičel, tančil a skákal na všechny strany jako vyděšená divoká žába.

„Mahone, Mahone! Co se stalo? Co je špatně?“ vytřeštěně se ptala Jarní Květina, když viděla, jak skáče nahoru a dolů a všude kolem a plácá se do zadku a stehen a křičí a ječí.

„Moskyti a mravenci mě kousali do zadku,“ vysvětlil jí Mahon a znovu se posadil vedle ní.

Jarní Květina se smála a smála, po tváři jí tekly slzy, a myslela si: „Tak tohle je můj statečný bojovník.“