Tenká vrstva mraků zastínila ostré slunce a od západu vanul čerstvý vítr, když Viki a Marek začali vystupovat na horu. Nebyla tak příkrá, že by potřebovali lana nebo jiné vybavení, ale přesto se museli po chvílích zastavovat, aby nabrali dech.

Jezero bylo v tuto roční dobu nádherné a nechat auto dole byl nejlepší způsob, jak si opravdu užít krásu té krajiny. Zastavili a dívali se dolů, odkud vyšli, jejich auto bylo malou červenou skvrnou na šedé asfaltové silnici, po které přijeli. Ze svého stanoviště mohli přehlédnout celé údolí, táhnoucí se do dáli, a početné bílé tečky na zeleném podkladu, které patřily líně se pasoucím ovcím.

Viktorie a Marek spolu jako pár byli teprve pár měsíců a do přírody zatím společně vyráželi jen na krátké víkendové výlety. Viki milovala historii a radovala se hlavně při návštěvách měst, kde si mohla prohlížet architekturu a umění, zatímco Marek byl aktivnější, měl rád vodní sporty a chození po horách. Slunění někde na pláži měli rádi oba, ale aktivní dovolená byla zábavnější.

Viki se zkoušela držet vedle Marka, když vystupovali na kopec, který byl spíš podobný příkrému schodišti bez schodů. Marek však měl o trochu lepší kondici než ona, takže s ním nedokázala držet krok.

„Počkej na mě,“ zavelela, sundala si teplý svetr, který jí Marek půjčil, a odhodila ho na zelenou trávu, pokrývající skálu pod nimi. Jestli nebude ochoten zpomalit, jenom mu prospěje, když jeho svetr přistane na nějaké hromádce ovčího trusu, myslela si!

Viki měla fantazii, s kterou se Markovi odvážila svěřit, a sice milovat se ve volné přírodě. Nejlépe v obilném poli, ale v zásadě na jakémkoli místě, které je dostatečně osamělé a izolované. V polovině cesty na horu už izolovaní byli, jak jen si lze přát, přestože to bylo jen necelých osm set metrů vysoko. Turisti se tu sice mohli objevit, ale chodilo jich málo a daleko od sebe, tato oblast národního parku byla dost velká na to, aby pobrala většinu návštěvníků i v sezóně, aniž by na sebe moc naráželi. Marek si přitom povšiml, že dole na parkovišti je kromě nich už jen jediné auto a ten pár z něj se rozhodl sestoupit do údolí k břehu řeky.

Marek věděl, že budou sami, a s tím cílem před očima stoupal do vrchu ráznými kroky, jeho energie neznala hranic. Čerstvý vzduch plnil jeho plíce a mohl vdechovat vůni horské louky kolem, vítr nepřerušovaně vanul od západu. V dálce se vznášely poštolky a spouštěly se k zemi, když lovily kořist, a bílé ovce přispívaly k celkovému klidu a pokoji.

Marek zastavil a ohlédl se na svah pod ním. Viki byla rudá v obličeji z toho, jak se snažila udržet s ním tempo. Dupnul nohou v předstíraném podráždění, že je tak pomalá a nestačí mu. Viki viděla tu řeč jeho těla a schválně zpomalila, aby ho provokovala, zastavila a nadechovala se, tělo se jí tou námahou sklánělo, rozkošná prsa se zvedala podle toho, jak dýchala. Marek se smál. Jeden druhého znali necelý rok a sestěhovali se dohromady až před pár měsíci, oba po zkušenostech z rozpadlých vztahů s jinými partnery. Viki vždy preferovala, aby její muži byli o něco starší než ona, ačkoli její předchozí partner byl naopak mladší a nezralý. To byl i jeden z důvodů, proč to nedopadlo.

Marek zase vždycky dával přednost malým brunetkám toho typu, jako byla Viki, a nehodnotil je pouze z kosmetické perspektivy, nýbrž také jako osobnosti, u nichž obdivoval jejich temperament. Sám byl šťastný chlapík a měl kolem sebe rád šťastné lidi a Viki byla energická a plná života.

„Nebyl jsi v předchozím životě kozou?“ zažertovala. On si pohladil bradu, jako kdyby se chtěl přesvědčit, jestli na ní nemá kozí bradku.

„Ne-e! Ráno jsem se holil!“ odpověděl žoviálně. Podal jí ruku a vytáhl ji k sobě nahoru na svou úroveň. Byli ještě asi sedmdesát metrů pod vrcholem, ale vyhlídku tu měli úžasnou. Mraky byly vysoko a slunce skrz ně co chvíli vykukovalo a osvětlovalo údolí pod nimi. Kousek dál prosvítalo za lesem jezero, ze silnice skryté, viditelné jen při pohledu shora. Stálý vánek ochlazoval jejich kůži, zpocenou od námahy při stoupání.

Marek položil své paže kolem jejího útlého pasu a Viki se uhnízdila na jeho hrudi, vděčná za jeho silné ruce, které ji drží. Marek přiložil svůj obličej k její tváři a pozorovali to scénu před sebou. Sami na hoře, oddělení od světa, milión kilometrů od splátek hypotéky, účtů, inflace, zvonění telefonů a tisíce dalších rušivých vlivů, které přináší život v civilizaci.

Jak můžou úřední obálky, neužitečné úřady a stres z práce být civilizované? Tady byli daleko od městského zmatku, ve světě klidu, kde je požitkem dýchat zdravý vzduch a vědět, že není žádný důvod spěchat zpátky. Koho zajímá, co se děje bůhvíkde nebo kdo co udělal a proč, tohle je dovolená na rekreaci, jenom Viki, Marek a deset miliónů ovcí.

„Miluju tě,“ řekl Marek, políbil Viki na tvář a objal ji těsněji. Viki otočila hlavu a nastavila mu rty, líbali se. Už si užívala s kluky předtím, ale žádný jí neukázal tu pravou náklonnost. Její první milenec, to bylo spíš poblouznění z její strany, užíval si rozkoší z jejího těla, ale nešlo mu o žádnou lásku. Nikdy se nelíbali jinak než na intimních místech a jejich poměr byl výhradně sexuální. Její partner po něm se o ni taky zajímal pouze sexuálně, a ačkoli to s ním bylo intenzivnější, ani s ním nešlo o žádný cit, jenom o přitažlivost.

Teď byla na vrcholu nějaké hory, líbaná s pravou vášní a žádostivostí klukem, který ji miluje kvůli tomu, jaká je, který miluje její osobnost stejně jako její vzhled. Jistě, je hezká, ale cítí se nedokonalá; ano, je perfektně formovaná a má správné proporce ke své malé postavě. A přece pořád cítí, že to, co zatím v životě dosáhla, je nedostatečné, a ona není kompletní žena. Její první milenec ji nutil do věcí, které jí nebyly příjemné. Vztahy s těmi dalšími byly pro ni kvůli tomu složitější, protože si myslela, že všichni chlapci strkají své mužství ženě do hrdla. A přestože si to ti první dva nevynucovali násilím, nijak neskrývali své zklamání z toho, že má Viki z orálu strach.

Marek je jiný. Netlačí na ten problém, a ani se na ni nezlobí, doufá, že ji nakonec přemluví, aby se nebála, a jemně ji občas povzbuzuje, aby to někdy zkusila, ovšem svým vlastním tempem.

Teď Marek Viki vášnivě líbal, ale nechával na ní, aby sama udělala další tah, na nic nepospíchal. Její jazyk jemně zkoumal jeho rty a on otevřel ústa a dovolil tomu jazyku přístup. Viki se v jeho objetí přetočila a byla teď obrácená obličejem k němu, své ruce ovíjela kolem jeho zdatného těla a z jeho potu vnímala jeho mužnost. Marek své ruce nechal na jejím pasu a jak se objímali, tiskl si ji blíž k sobě.

Milostné sténání vycházelo z nich obou, líbali se, a přitom svými nosy inhalovali čerstvý horský vzduch. Marek posunul své ruce Viki na záda a nahmatal tam přes bavlněnou látku jejího trika ramínka podprsenky. Měl spoustu zkušeností se svlékáním spodního prádla, teprve nedávno ukončil dlouhý poměr s jinou ženou.

Vážně ho to poznamenalo, emocionálně, chtěl potom zůstat svobodný po zbytek svého života. Zvažoval dokonce emigraci, právě dokončil vysokou školu, se specializací, kterou by mohl využít globálně, ale pak potkal Viki a rozhodl se zůstat s ní tak dlouho, jak ho ona bude chtít. Jednoho dne by se mohli vzít a vytvořit spolu rodinu, ale prozatím oba brali věci krok za krokem. Oba byli předtím emocionálně zranění, a tak neměli žádný spěch na novou zkušenost, která by jim mohla způsobit stejnou bolest znovu.

Marek jemně uchopil přezku její podprsenky mezi palec a ukazováček a snadno ten obtěžující článek uvolnil. Viki už věděla, jak Marek pracuje, stejně jako u jiných mužů bylo snadné v něm číst, byl docela průhledný. Její předchozí milenci byli dost přímočaří, a v jistém slova smyslu nebyl Marek jiný. Ale u Marka to byla obyčejná lehkost, a ne manický spěch, jako u jejích dřívějších milenců a kamarádů.

Viki cítila, jak jí vzadu vytahuje triko z pod pásku jejích džínsů a chladný, čerstvý vánek jí tam na nahé kůži dělal dobře. Marek ve vytahování trika pokračoval a Viki přerušila líbání.

„Ne,“ řekla, a oči se jí při tom zúžily. „Co když na nás přijde nějaký turista?“ bála se. Marek se podíval na ni a na auta zaparkovaná dole.

„Nemyslím si, že nás tu někdo bude rušit, ty ano?“ odpověděl přátelsky. Viki byla vždycky trochu nervózní a on to přičítal jejím dřívějším zkušenostem.

„Prosím,“ škemrala, „jenom se podívej kolem a ujisti se, že nás nikdo nemůže vidět ani o nás zakopnout.“

„Dobře, miláčku,“ odpověděl Marek a váhavě se od ní odpojil. Rychlostí horského kamzíka vyběhl těch zbývajících sedmdesát metrů k vrcholu a očima zkoumal okolí jako nějaký indiánský válečník, jeho oči dohlédly až na horizont a pátraly po jakémkoli lidském výskytu. Nikde nikdo, nálada se mu zlepšila a rozhodl se, že kolik vidí ovcí počítat nebude, protože by při tom mohl usnout.

Spokojený, že nikde kolem nejsou žádní trampové ani turisti, sestoupil Marek zpátky k místu, kde byla Viki. Ta tam zatím našla velký kámen, na který si sedla, a skála u něj ji oddělovala od silnice. Marek si přisedl k ní.

„Všude je čisto…“ řekl a na chvilku udělal pauzu, „…kromě filmového štábu tam vzadu hned za vrcholem,“ řekl a ukázal na vrchol hory. Viki ho z legrace pleskla.

„Jsi perverzní!“ řekla a políbila ho na tvář.

„Chtěla bys mě mít ještě nějakým jiným způsobem?“ zeptal se hlasitě a oplatil jí polibek, tentokrát na rty.

„Mmm… vím, jak tě budu mít!“ odpověděla Viki rychle, dřív, než ji zaměstnal dalším líbáním. Její jazyk teď byl na autopilotu, hledal Markovy mandle, a dlaně jejích rukou jely pomalu po jeho trupu, cítily, jak mu v hrudní dutině tluče srdce. Měl zrychlený tep, protože tak pospíchal na vrchol a dolů z něj nebo to spíš bylo jeho narůstající vášní?

Marek taky přesunul své ruce na její křivkami modelovaný trup, jel s nimi vzhůru a držel v nich lem jejího trika, které se vyhrnovalo stejně jako už chvíli předtím.

„Víš jistě, že kolem nikdo není?“ zeptala se Viki znovu, když jí ujíždějící triko odkrylo prsa. Marek ji něžně políbil.

„Jenom dva lidi se tu dneska dostanou až na samý vrchol a my oba už tu jsme,“ zažertoval a sebejistě se na ni díval. Viki se tomu smála a zvedla ruce, aby jí Marek mohl triko sundat. Když bylo triko úhledně odklizeno, podprsenka lehce sklouzla z ramen a odhalila její perfektní prsy světu. Bradavky stály zpříma a Marek přemýšlel, jestli je to tím chladným vánkem nebo tím, jak ji pečlivě a promyšleně vzrušoval, a to druhé bylo správně. Jeho dlaně přikryly její prsy a něžně je hladily, prsty vychutnávaly hebké maso. Bože, ta je nadržená, myslel si pro sebe.

Viki měla záměr vzrušit se ještě víc a její polibky začínaly být hladovější, pohyby jazyka intenzivnější a její vlastní ruce tahaly za pásek, který držel Markovy kalhoty na místě. Naslepo šátrala po přezce pásku a rozepnula ji s dychtivostí, která Marka překvapila. Viki uměla být v posteli docela divoká, ale dalo hodně práce dostat ji ven z ní samotné. Jednou nebo dvakrát převzala vedení, ale obecně ráda hrála podřízenou roli. Dnes ovšem zase vzala iniciativu na sebe a její intenzita Marka šokovala. Nastavoval své boky tak, aby jejím pohybům napomáhal a poněkud váhavě uvolnil své sevření, aby jí mohl podpořit ve snaze sundat mu kalhoty.

S leviskami u kotníků pak hrdě stál a pokoušel se skrývat to monstrum v boxerkách. Náhlý závan větru mu na stehnech vytvořil husí kůži a on se nedobrovolně zachvěl. Horká dlaň se dotkla jeho mužství přes prádlo a Marek se sám sobě zašklebil. Viki je velice láskyplná a umí být nadržená stejně jako jiné ženy, které kdy poznal.

Byl vlastně rád, že našel ženu málo zkušenou, jistě, měla nějaké břímě a nějaké oblasti, do kterých se nechtěla pouštět, ale aspoň ji nemusel učit základy, třeba jak se má hladit čurák. Na to Viki byla expert a Marek se občas přistihl, že fantazíruje o těch jiných čurácích, s kterými získávala zkušenosti, a o tom, jak se vyučila k takové šikovnosti při masturbaci.

Viki mu hladila jeho ztopořený úd, držela ho ve své ruce a přes bavlněnou látku boxerek cítila jeho puls. Skoro mohla cítit i tep vlastního srdce. Marek byl mnohem smyslnější než její bývalí milenci, laskavý a poctivý, stále se potřeboval ujišťovat, že ona dostává tolik rozkoše, kolik sama dává. To u předchozích milenců nepoznala, jejich záměrem bylo jen mrdat ji, vypálit své nálože a zdřímnout si.

Její poslední milenec s ní souložil nejmíň třicetkrát, ale nikdy ji ani nepřiblížil k orgasmu. Bylo běžné, že ho Viki nechala spícího v posteli, vyšla do obýváku, a tam onanovala, aby uvolnila své napětí a zbavila se zklamání, které pociťovala.

Marek naštěstí byl úplně jiný. Vždy se ujistil, že je před penetrací plně vzrušená, dokonce i když šlo jenom o rychlovku, vždycky Viki před zavedením svého nástroje mezi její vaginální pysky správně rozehřál.

Ale jeho akce byly víc než pouhý sex, v jeho pohybech byla opravdová láska a Viki na jeho pronikání příznivě reagovala. Stejně jako Marek, i Viki potřebovala lásku víc než sex, a u Marka to našla, a on, na oplátku, v ní našel nejen její milovnické schopnosti, ale také smyslnost a divokost a skryté sexuální dovednosti, které až do nedávna jen čekaly někde uvnitř její osobnosti a neodvažovaly se projevit. Marek a jeho láska z Viki vylákali toho vnitřního démona a z ní se stala tygřice mezi prostěradly.

Marek už rozepnul knoflík jejích džínsů a teď pracoval na rozevření zipu, jeho pohyby byly pomalé, neuspěchané. Nejen že už během jejich krátkého vztahu poznal, co Viki těší, naučil se taky vychutnávat její tělo, prozkoumávat ho, jako kdyby to bylo poprvé, užívat si to tak, jako kdyby ji chtěl připravit o panenství a milovat se s ní jako úplně první.

Přestal ji líbat, sklesl na kolena a dostal tak svůj obličej do úrovně jejích boků. S očima upřenýma na její obličej jí pomalu stáhl džíny, takže už taky byla jen ve spodním prádle. Pomalu přiblížil svůj obličej k jejímu rozkroku, nasál její vzrušení nosem, který do ní zabořil, usadil ho tam jako nějakou počítačovou střelu. Jeho tváře spočinuly na jejích hedvábných kalhotkách, rty líbaly její stehno a jazyk navíc občas olízl kůži.

Viki kňučela blahem a kolena se jí roztřásla. Podobná svalová ochablost ji ve chvílích podobných této přepadala často a Marek jí pomalu pomáhal dolů, až si sedla do trávy, a potom dál, až se země dotkla i její hlava. Vydal se pak cestou vzhůru po jejím přenádherném těle, líbal ji všude možně, dokud se jeho hlava nedostala do stínu, její prsy byly jako hory samy o sobě, jejich špice v tmavohnědém vybarvení a vzpřímené jako vojáci v pozoru.

Líbání a oždibování jejích bohatých prsou věnoval Marek fůru času, při tom je i lízal a sál. Viki houpala hlavou všemi směry, ztrácela se v báječných pocitech z toho, jak ji Marek rozvášňoval v otevřené přírodě. Bylo to veřejné místo a kdyby je chytili, mohli by to hodnotit jako přestupek, ale o to se ani jeden z nich v této chvíli nestaral, jejich úmyslem bylo poskytnout potěšení svému partnerovi a věděli, že za to budou náležitě odměněni.

Marek se posunul výš a měl teď svůj obličej nad jejím. Viki otevřela oči a spatřila ho před sebou, velkou úsměvem rozjasněnou tvář sklánějící se nad ní, a lásku, vyzařující z každého póru jeho kůže. Líbali se, jazyk honil jazyk jako ve hře na kočku a myš, dovnitř a ven z úst, mezi zuby, a v tom se na sebe svalili.

„Miluj se se mnou!“ poprosila Viki.

Markovi to nemusela říkat dvakrát. Sáhl dolů mezi ně a odhrnul rozkrok jejích kalhotek na stranu, aby si uvolnil přístup do jejího tunelu lásky. Špička jeho čuráku instinktivně ronila kapky preejakulátu, jakmile se dotkla jejích pysků. Viki trochu nadzvedla hýždě a hned mohla ocenit ten senzační vjem, jak do ní žalud Markova čuráku proniká. Nebyl v tom žádný nátlak a žádná potíž, oba byli na lásku dobře připravení a chtiví a vstup byl snadný. Viki už si na Marka zvykla a třebaže její předchozí milenci byli mnohem lépe vybaveni než Marek, jeho láska a technika u něj nahradila nedostatek centimetrů.

Viki vzdychala rozkoší z toho, jak ji jeho erekce vyplnila, přizvedla hýždě, aby do sebe dostala každičký jeho milimetr. Marek ji líbal a jakmile dosáhl maxima penetrace, opřel se o jeden loket a do druhé ruky si vzal její prs.

Nakonec se tedy dávná fantazie Viki stala skutečností, milovala se v přírodě. Nikdo je nemohl vidět, byli na vrcholku světa, tedy jí to tak aspoň připadalo. Milovali se na horském vrcholu, jako v té písničce, a Marek vybral dobrý rytmus, dost na to, aby Viki poznala, že se její orgasmus rychle blíží. Bože, je to tak žhavý milenec.

Marek si to taky užíval. Už se předtím při několika příležitostech venku miloval, ale nikdy to nebylo docela takové, jako tohle. Ty předchozí eskapády se odehrávaly potmě, za nějakou kůlnou, v parku nebo ve křoví, nikdy za jasného denního světla, na místě nekrytém stromy ani ničím jiným.

Nikdo je nemohl vidět a nikdo je nemohl překvapit, leda zbloudilá ovce… tak si to aspoň mysleli.

Viki už vystoupala do své potřebné úrovně a už se připravovala na vyvrcholení, které tak zoufale potřebovala. Marek se držel zpátky, protože už taky byl hodně blízko k tomu, aby se dovnitř její sladké píči udělal. Díval se dolů na ni a těšil se z její dokonalé krásy. Ona měla oči zavřené, vychutnávala si celý ten zážitek, její fantazie se stala realitou, a mysl jí zaplavovaly signály od všech jejích smyslů, a ještě její slast zvyšovaly.

„Jsi si jistý, že nás nikdo nemůže vidět?“ mumlala Viki mezi polibky.

„Absolutně nikdo,“ potvrzoval Marek, přesvědčený, že jsou bezpečně z dohledu kohokoli.

„Určitě?“ Viki to ještě jednou zkoušela.

„Och-ooch!“ potvrdil Marek, nechtěl už vydávat víc energie, než musel, hlava už mu pracovala přesčas, aby pozdržela jeho orgasmus, dokud se Viki nedostane do cílové pásky.

Ale stačilo to, Viki proti Markovi prudce přirazila, její ruce ho chytly za hýždě a nehty se zaryly do masa na jeho zadku, přitáhla si ho do sebe hlouběji. Pokusila se obejmout ho svýma nohama, jenže své džínsy měla pořád kolem kotníků, a protože jí nebylo pomoci, zaryla mu nehty do velkého hýžďového svalu ještě víc.

Marek se kousl do rtu, aby nevykřikl bolestí. Namísto toho zvýšil intenzitu mrdání, kroutil se přitom tak, že jeho čurák vymetl každý kousek jejího čípku, který mohl, skoro jako by míchal šálek čaje. Viki se zazmítala rozkoší, protože její orgasmus byl na spadnutí. Požehnané uvolnění bylo vzdálené už jen pár okamžiků.

Byl to ten silný dunivý zvuk, který je oba překvapil, a když otočili hlavy směrem k údolí pod nimi, nějaká vojenská stíhačka na cvičení letěla v malé výšce nad údolím. Byla tak nízko, že Viki a Marek byli ve skutečnosti výš než to letadlo a jak letělo kolem nich, na chvilku viděli i do jeho kokpitu. Pilot, který měl na hlavě ochrannou přilbu s tmavým průzorem, je asi taky viděl, protože když letěl kolem, otočil hlavu a ukázal jim palec nahoru, a Marek by přísahal, že se pod průzorem smál.

„Do prdele!“ vykřikla Viki a současně s tím se tvrdě udělala, tělo se jí škubalo, jako kdyby měla nějaký záchvat. To náhlé napětí jejích poševních svalů kolem jeho ptáka Marka ohromilo a on taky dosáhl orgasmu; ten, který měla Viki, byl pořád ještě v plné síle, a Markovy koule se už vyprazdňovaly do její vaginy, plnily ji jeho spermatem, horkým a slaným, pumpovaly ho do ní tak dlouho, dokud se nakonec nezmenšily.

„Myslím, že jsi říkal, že nás nikdo nemůže vidět?“ vyčetla mu Viki. Marek na ni pohlédl a všiml si potu na jejím čele.

„Nemohl z tebe vůbec nic vidět, miláčku…“ řekl Marek, chtěl Viki uklidnit, „…a stejně, moje tlustá prdel zakrývala všechna tvoje tajná místečka!“

„Myslíš, že zakrouží a vrátí se na další pokoukání?“ ptala se Viki, odstrkávala Marka ze sebe a natahovala si na nohy kalhotky a džínsy, aby zakryla svou hanbatost. Marek vrtěl hlavou.

„Ne, ale vsadím se, že to byl zážitek, který dneska večer všude rozkecá!“ šklebil se Marek. Myslel, že to bylo zábavné, ale Viki se tím moc nebavila.

„Nemohl toho přece moc ze mě vidět, že ne?“ Viki pro sebe hledala ospravedlnění. Marek zavrtěl hlavou, že ne.

„Ve dvojnásobné rychlosti zvuku?“ vysmíval se jí. „Pochybuju, že mohl vidět tvé zbraně hromadného ničení!“ Jak se oblékali, Viki ho za to plácla.

„Kde je můj svetr?“ ptal se Marek, když se upravil a postavil. Viki ukázala někam dolů do údolí.

„Když jsem ho viděla naposledy, byl někde tam dole!“ zavtipkovala, „bylo to těsně předtím, než jsem slyšela, jak pilot křičí ‚Vypustit bomby‘!“

Chvíli bylo ticho a pak se ozval Marek.

„Uvědomuješ si, co jsi právě řekla?“ zeptal se. Viki se na něj otočila, chvíli jen koukala do prázdna, ale pak jí ten dvojsmysl došel. Zrudla v obličeji a znovu Marka plácla přes ruku.

„Fuj! Že se nestydíš!“ nafoukla se předstíranou zlostí a vydala se na cestu dolů z hory. „A abys věděl, tak za to mi koupíš oběd a chci celou láhev vína pro sebe!“ dodala rozmarně.