Jsou dvě věci, které my turečtí „gastarbeitři“ v Německu toužíme mít. Automobil Mercedes (což většina z nás dokáže uskutečnit, když dostane slušnou práci) a modrookou blonďatou smyslnou bílou přítelkyni.

Já jsem ještě nedosáhl ani jednoho z těchto cílů, když jsem potkal Heidi.

Byla to dcera člověka, pro kterého jsem pracoval, dělal jsem mu práce na elektroinstalacích. Byla téměř perfektní; měla všechny ty věci, o kterých jsem mluvil předtím, a báječnou čistě bílou kůži. Ale byla asi o deset starší než já. Mně bylo v té době dvacet tři.

Nečekal jsem, že bych u ní mohl mít šanci, ale přece jen jsem se jí zeptal. Bylo už dost, že jsem tenkrát pro jejího otce pracoval; věděl jsem, že vzít jeho dceru někam na rande nebude nic, z čeho by šéf mohl být nějak šťastný. Byl pěkně bigotní a nebyla to žádná slast pro něj pracovat. Jediný důvod, proč jsem u něj dělal, bylo to, že byl ochotný mě najmout, i když jsem neměl elektrikářskou licenci, a nevadilo mu, že pracuju na černo.

Můj táta mi říkal, abych se od bílých holek držel pryč. „Jsou to všechno děvky, synu. Až přijde čas, tvá matka a já ti najdeme hezké turecké děvče, s kterým se oženíš.“ To mi řekl.

Já jsem se v Německu narodil a vyrostl tady. Ale v téhle zemi, když tví rodiče byli cizinci, i ty jsi pořád cizinec. A nikdo tě na to nikdy nenechá zapomenout.

Byla to pravda, bílé holky ve škole střídaly své chlapce častěji než ponožky. Ale nemyslím, že by s nimi už měly sex, a „děvky“ pro ně rozhodně bylo moc silné slovo.

Když jsem si měl s Heidi prvně vyjít, byl jsem na to velmi pyšný a taky hodně nervózní. Přál jsem si, aby mě všichni kamarádi s tak krásnou ženou viděli. Ale hodně jsem se bál rasistů, kterých v té době bylo kolem plno.

Heidi bydlela v otcově domě, byla rozvedená s mužem, kterého si vzala jako mladá.

* * *

Na prvním rande jsem ji políbil na dobrou noc a šel jsem spát s tvrdým. Byl jsem pořád ještě panic.

Na druhém rande jsem ji skoro celý večer držel za ruku, a v polovině filmu jsme se začali líbat. Vzal jsem ji k sobě domů a řekl jí, aby byla hodně potichu, protože bydlím u své babičky.

Heidi se tiše svlékala a oči se jí smály. Díval jsem se na ni, měla tělo jako modelka z Playboye, nemohl jsem uvěřit svému štěstí.

Seděli jsme spolu na kraji postele, nahatí, chvíli jsme se líbali a hladili.

Pak mě položila na záda a sklonila se ke mně dolů. První orgasmus v mém životě, který jsem si nepřivodil vlastnoručně, se odehrál v její hezké růžové puse.

Její dlouhé bílé ruce bloudily po mých koulích a zadku, dlouhé namalované nehty mi smyslně přejížděly po obnaženém penisu. Její rudá rtěnka báječným způsobem kontrastovala s těma modrýma očima a světlými vlasy, její hlava byla explozí barev. Mého ptáka přiměla k explozi semene.

Ležela potom na zádech na mé posteli, krásně roztažená. Nohy měla dlouhé, chodidla půvabná. Její boky byly podivuhodně úzké a břicho ploché. Mohl jsem se dívat na její vaginu, zřetelně vykukující z hustých blonďatých chlupů, a ona nasměrovala má ústa tam, kde jsem mohl ochutnat její nektar.

A když jsem do ní poprvé vstoupil, pochopil jsem, proč mě Bůh udělal mužem. Bylo to jen kvůli tomuhle; abych vstrčil svůj čurák do té krásné bílé ženy a podělil se s ní o extázi z lásky.

Heidi ztělesňovala fantazii každého mladého muže. Byla starší než já a byla už předtím vdaná; pravděpodobně měla sex už když mně bylo osm. Ale to jí v té chvíli v mých očích jen přidávalo na přitažlivosti. Heidi byla větší výhrou, než o jaké jsem kdy snil.

Nikdy jsem nevěděl, že je možné, aby byl můj pták tak tvrdý; onanoval jsem, ale nevěděl jsem vůbec nic o té nepopsatelné euforii ze skutečného sexu. Ten senzační pocit z její hedvábné kůže přitisknuté k mému tělu, ta neuvěřitelná hrdost na to, že jsem zdrojem takového ženského vzrušení.

V okamžiku, kdy se udělala, jsem byl zamilovaný. Ten vjem z Heidi v mé náruči, to úžasné vzepětí jejího těla při orgasmu, to byl zážitek, který nelze k ničemu přirovnat. Zírat do jejích modrých očí, a přitom pumpovat své semeno do jejího těla, kvůli tomu jsem se stal na ní navždy závislým.

Oba už jsme byli v dospělém věku, ale lezli jsme po sobě jako malé děti. Později té noci mě opustila a šla domů.

Měl jsem obavy, když jsem na druhý den vstupoval do kanceláře, ale když se na mě Heidi podívala s rozjasněným obličejem a já viděl, jak jí září oči, věděl jsem, že je všechno dobré.

Několik měsíců jsme byli milenci a pak se ke mně nastěhovala. Bál jsem se, jak bude vycházet s mou babičkou, ale ta stará žena si Heidi oblíbila jako svou dceru.

Můj otec nebyl šťastný, když slyšel, že žiju v hříchu s německou dívkou, ale byl už na penzi a vrátil se do Turecka, takže do toho nemohl moc mluvit.

Byl to velký byt s regulovaným nájemným v Berlíně a když moje babička umřela, zdědil jsem nájemní právo a byl jsem na té adrese zaregistrován. Ten byt byl a je mým největším hmotným aktivem. Když se do něj babička před třiceti lety nastěhovala, bylo to v nejhorší části města, hned vedle zdi. Od té doby, co zeď padla, patří ta oblast k nejžádanějším v celé metropoli.

* * *

Můj starší bratr Ahmed má traumatickou zkušenost. Jeho mladá těhotná žena byla zabita při výbuchu v tureckém kulturním středisku. Útok neonacistů.

Upadl do deprese tak hluboké, že několik měsíců nebyl schopen nic dělat, přišel o práci a vyhodili ho z jeho vlastního bytu. Můj strýc mi řekl, že si ho musím vzít k sobě, dokud se zase nedá dohromady.

Heidi a já jsme spolu byli hodně šťastní a naše finanční situace se zlepšovala, protože jsme oba byli zaměstnaní a platili jsme nízký nájem. Já jsem dokonce, s pomocí Heidi, pro sebe našel cestičku v džungli německé byrokracie a získal jsem svou elektrikářskou licenci.

Můj ubohý bratr na tom byl tak mizerně, že bylo těžké se na to dívat. Ale my jsme vytrvali a ustavičně ho zkoušeli rozveselit, jak jsme jen uměli. Nestálo nás moc mít ho u sebe, protože skoro nejedl. Ale pro Heidi bylo těžké pochopit, že já v té věci nemám na vybranou. Německý muž by možná dokázal vyhnat bratra na ulici nebo do nějakého ústavu, ovšem pro muže z naší kultury by bylo snazší uříznout si vlastní hlavu.

Bylo kolem Nového roku a můj bratr u nás byl už asi tři měsíce, když mi Heidi řekla, že je těhotná.

Byl jsem rozradostněný, plný rozechvění; nemohl jsem uvěřit, jak jsem šťastný. Dítě, možná syn mě samotného, dítě mé krásné Heidi!

„Ale Kaliku, jak můžeme mít dítě, když je tu tvůj bratr?“

„Co tím myslíš Heidi? Máme dost pokojů.“

„V tom to není, jde o to, jaký on je. Jak můžeme mít miminko v domě s někým, kdo je maniodepresivní? To by pro dítě nebylo dobré.“

„Vyzkoušeli jsme všechno, Heidi. Doktoři říkají, že se zlepšuje, říkají, že proces uzdravování potřebuje čas.“

„Já vím, Kaliku, já vím. Jsem ochotná čekat, ale teď myslím, že bychom měli něco udělat, co by tomu léčebnému procesu pomohlo.“

„Jako co?“

„Myslím, že potřebuje s někým spát. Zkusila bych spravit mu náladu s pomocí jedné z mých přítelkyň.“

Zvažoval jsem ten návrh a nějakou dobu jsme to probírali. Mohlo by mu to pomoct se z toho vyhrabat; na druhé straně ale kdyby to nefungovalo, mohlo by to věci ještě zhoršit. Co když ho ta žena odmítne? Nicméně, nakonec jsme se rozhodli to zkusit.

Ahmedovi jsme to ovšem neřekli, je to velice hrdý muž. Heidi k nám pozvala jednu kamarádku na večeři; řekla Gertrudě o Ahmedovi, a zeptala se jí, jestli by pomohla. Heidi umí být nadmíru přesvědčivá, a tak Gertruda souhlasila, že se s ním aspoň sejde. Díkybohu jsme Ahmedovi nic o našem malém plánu neřekli, protože Gertruda o něj vůbec neměla zájem.

„Prosím, Gertrudo, prosím,“ přemlouvala ji Heidi v kuchyni, „podívej se, jaký hezký muž Ahmed je, mysli na to, jak moc potřebuje, abys mu pomohla.“

„Promiň, Heidi. On je prostě moc… mrzutý. Nemůžu to udělat.“

Dokonce jsme uvažovali o tom, že bychom mu mohli nějakou ženu najmout. Ale to je ještě horší nápad, říkal jsem si. Můj bratr ještě pořád měl nějaké islámské myšlenky, které mu běhaly v jeho zasmušilém mozku; kdyby zjistil, že jsme mu objednali prostitutku, kdoví jaká by byla jeho reakce?

Nakonec, jednou pozdě večer v soukromí naší postele přišla Heidi s podivným návrhem.

„Možná bych ho já měla svést.“

„Co? Zbláznila jsi se?“

„Přemýšlej o tom, Kaliku. Žádná žena s ním nepůjde, dokud bude vypadat jako teď. Ale žena je to, co potřebuje, aby se z toho dostal, nemyslíš? On potřebuje nějakou lásku; potřebuje, aby ho nějaká žena držela v náruči, potřebuje nějakou skutečnou náklonnost, aby mu pomohla překonat ztrátu jeho dívky. V tom stavu, v jakém je, si sotva povšimne, že my ho milujeme. Jsem si jistá, že bych se k němu dokázala přiblížit, ale bude to potřebovat víc než slova. Jsem připravená milovat ho fyzicky, pak by snad mohl něco cítit.“

Můj otec mi říkal, že lidé v Německu mají k fyzické lásce přístup odlišný od našeho, ale nemohl jsem tušit, jak daleko to sahá. Byl jsem ohromený tím, co Heidi navrhuje, že bude spát s mým bratrem, jako by to nebylo o nic důležitější, než když mu vaří nebo pere jeho oblečení.

Ten její nápad mě vyděsil, ale chtěl jsem být „moderní“ a „evropský.“ Jestli je tohle, jak se to tady dělá, pak si na tu myšlenku budu muset zvyknout. A konec konců, Ahmed je můj bratr.

„Nejsem moc přesvědčený, Heidi. Ten doktor neříkal nic o tom, že Ahmed potřebuje holku.“

„Myslel jsi, že je to perfektní nápad, když jsem navrhovala, že to udělá Gertruda.“

„Ano.“

„Tak co si myslíš, že Gertruda má a já ne? Myslíš, že ona by mohla tvému bratrovi nabídnout víc než já?“

„Gertruda je svobodná. Ona může Ahmedovi nabídnout nějaký vážnější vztah.“

„Vrať se na zem, Kaliku. Děvče jako Gertruda se nikdy nezaplete s někým, jako je Ahmed. Gertruda je holka, která si chce užívat, ráda chodí na diskotéky a pije pivo. Jediná věc, kterou by bývala mohla Ahmedovi nabídnout, je jedna nebo dvě noci potěšení. Soucitné ucho a něžné doteky. Je to tvůj bratr, Kaliku. Musíme mu pomoct.“

„Myslím, že ho hlavně chceš dostat pryč dřív, než přijde miminko.“

„To chci. Ale chci, aby Ahmedovi bylo dobře, aby se o sebe zase dokázal postarat sám. Co se mu stalo, je strašné, ale je to silný muž, dokonale schopný pracovat. Jen potřebuje znovu nastartovat.“

Nevím, jak to přišlo, že jsem nakonec souhlasil, musel jsem být praštěný. Všechno, co můžu říct je, že Heidi umí být velice přesvědčivá žena. Nikdy jsem nebyl schopen prosadit, aby něco dělala po mém, jak by to podle názoru mých krajanů žena dělat měla. Ve většině případů jsme se shodli, ale Heidi měla svůj vlastní rozum, a měla taky víc životních zkušeností než já.

Takže příští večer, když Ahmed odešel do svého pokoje, šla Heidi k jeho ložnici a zlehka zaklepala. Chladnokrevně pozorovala můj výraz, když Ahmed otevřel dveře.

„Ahmede, můžu dál?“

Jeho odpověď jsem neslyšel, ale viděl jsem, jak Heidi vstupuje do jeho ložnice a zavírá za sebou dveře.

Srdce jsem měl v jednom plameni a naplňovaly mě protichůdné pocity. Udělal bych cokoli, abych bratrovi pomohl, ale tohle zašlo moc daleko. Mučilo mě to, chtěl jsem vědět, co se ve skutečnosti děje.

Zkoušel jsem vymyslet, jak to udělat, mohl bych poslouchat u dveří. Jenže co kdyby je někdo náhle otevřel? To by mě odhalili. Pak jsem si vzpomněl, že v kuchyni nad ledničkou je stará díra pro ventilaci zakrytá obrazem. Je otevřená i do Ahmedova pokoje, nikdy jsem se nedostal k tomu to opravit. Když v kuchyni zhasnu, nepoznají, že tam jsem. A kdyby Heidi nebo Ahmed vycházeli z pokoje, budu mít pár vteřin na to, abych slezl dolů.

* * *

„Proč jsi tady? Jsi žena mého bratra, musíš odejít,“ řekl Ahmed.

„To je v pořádku. On ví, že tu jsem, dal nám své požehnání,“ řekla tiše Heidi.

„Ty jsi mu to řekla? Ach, můj Bože, řekla jsi mu všechno? Umřu hanbou, jak jsi to mohla udělat, můj vlastní bratr.“

Seděli vedle sebe na posteli, můj velký bratr si držel hlavu v dlaních a Heidi měla svou ruku kolem jeho ramen.

„Neřekla jsem mu všechno. Ale požádala jsem ho o svolení a on řekl, že u tebe dneska můžu zůstat,“ řekla mu Heidi.

Co mi neřekla? Pak mi v uších zašumělo a přepadla mě nevolnost; ona už s ním byla předtím.

„Řekl, že je to v pořádku? Kalik se o tebe se mnou bude dělit?“

„Ano. Seděl teď v obýváku, když jsem ti klepala na dveře. Ví, že jsem tady.“

„Co je to můj bratr za muže? Co za muže jsem já?“

„Jste dobří muži, Ahmede,“ řekla mu Heidi. „Starostliví a milující, hned těsně pod povrchem.“

„Ale Heidi, ty víš, že já nemůžu. Kdybych to mohl pro nějakou ženu udělat, určitě bych to mohl udělat pro tebe. Ale viděla jsi, co se stalo, já nemůžu.“

„Ach, Ahmede, nebuď hloupý. Nestarám se o mechaniku. Chci s tebou dneska zůstat přes noc. Chci tě zase držet v náruči. To bylo hezké, ne?“

„Bylo.“

„Tvůj penis zase jednoho dne začne fungovat. Nezáleží na tom, jestli dneska, zítra nebo příští rok.“

Tak. Ještě to doopravdy nedělali, aspoň to. Byla to pro mě velká úleva, přestože jsem jim dal svůj souhlas, že teď už to dělat můžou. Dokonce i když mě už zřejmě zkoušeli podvést, můj bratr toho nebyl schopen.

Můj velký bratr Ahmed začal brečet.

„To je dobré, Ahmede. Jsme tu jenom ty a já, mně můžeš věřit. Pojď sem, sem.“

Heidi stahovala Ahmedovu hlavu na svá prsa a hladila ho po obličeji, a on nezvladatelně plakal.

Ona mu broukala tiché, konejšivé, útěšné zvuky a jeho paže, jak jsem viděl, objaly její tělo. Zůstali v té pozici pár minut, a pak bylo vidět, jak si Heidi volnou rukou rozepnula blůzu. Díval jsem se, jak Ahmed svými prsty hladí prsa mé ženy. Ona natáhla svůj krk dolů a políbila ho na rty. Pak vyprostila své velké bílé prsy z podprsenky a růžové bradavky držela před bratrovým obličejem.

Houpala ho a on ji cucal jako nemluvně. Jasně jsem viděl její obličej, nevypadala vzrušeně, měla ve tváři ten nejvyrovnanější úsměv. Přistihl jsem se při myšlence, že z ní bude excelentní máma našeho budoucího dítěte.

„Malý, malý, malý,“ sotva jsem slyšel, jak tiše mumlá. „Teď už bude všechno dobré.“

Po chvíli zvedla Ahmedovu hlavu a znovu ho líbala, pořád ho kolébala na rukou. Líbali se dlouho, drželi se navzájem.

„Vyprávěj mi o ní,“ řekla Heidi najednou.

Ahmed pomalu začal vypravovat. Povídal Heidi o své ženě; vůbec ji neznal, když se brali, přivezli ji pro něj z nějaké vesnice v Turecku. Byla to rozkošná dívka a když se vzali, hrozně moc se do ní zamiloval. Samozřejmě vůbec nemluvila německy, když do téhle země přijela, proto chodila na kurzy do toho kulturního střediska. Byla čtyři měsíce těhotná.

Bylo to strašné, vidět svého staršího bratra brečet jako malé dítě. Nikdy by toho nebyl schopen v mé přítomnosti, ani, myslím si, v přítomnosti někoho jiného. Možná by se takovým způsobem otevřel naší matce, jenže ta už byla mrtvá. Heidi teď byla jediná.

Heidi na sobě měla kalhoty, ale od pasu nahoru byla nahá, a jak Ahmed vyprávěl svůj příběh, obě své ruce měl v jejích, její milý obličej těsně u svého a její velké modré oči se z jeho obličeje nikdy nevzdálily. Teď se nahnula dopředu a zase ho lehce políbila.

„Jsem ráda, že jsi mi to pověděl, Ahmede. Jsem ráda, že jsi o ní konečně začal mluvit. Řekl jsi mi, že se o tebe starala, a jak strašně se snažila, abys byl šťastný. Co myslíš, že by pro tebe chtěla teď, Ahmede?“

„Já nevím.“

„Chtěla by, aby ti bylo dobře. Chtěla by, abys žil svůj život. Potkala jsem ji jen jednou nebo dvakrát, ale rozumím její duši. Byla to má sestra.“

Ještě jednou mého bratra políbila, prstem přejela jeho obličej, krk a ramena. Začala mu rozepínat košili.

„Ne,“ řekl můj bratr a chytil Heidi za zápěstí. „To není správné. Jsi manželka mého bratra, to, co se stalo posledně, bylo špatné. Řekla jsi, že se postaráš, abych se cítil líp, ale já jsem se cítil ještě hůř. Vím, že se jen snažíš mi pomoct, Heidi. Ale teď se vrať ke Kalikovi.“

„Posledně to bylo špatné. To je pravda,“ řekla Heidi. „Ale tentokrát nám k tomu Kalik dal souhlas. Tentokrát se nemusíš cítit zahanbený. Chci, abys mě miloval, Ahmede; vím, že to v sobě musíš mít. Miluj mě, Ahmede. Jenom mě drž rukama, líbej mě a nech mě, abych ti dělala dobře. Prosím, Ahmede.“

Položila kolem něj své ruce, přiložila svá ústa na jeho. Přitlačila mého bratra dolů na postel, na záda, usadila se na jeho těle, tiskla k němu své velké prsy. Jeho ruce se přesunuly na její zadnici, hladily ji, neschopné odolat tomu nutkání dotýkat se její hedvábně hladké slonovinové kůže, jejích smyslných křivek.

Seděla zpříma, pořád usazená v jeho klíně. Odhodila ke straně své dlouhé blond vlasy a začala si rozepínat pásek, oslepovala ho svým úsměvem.

„Heidi, jsi moje sestra. Tohle je špatné,“ protestoval můj bratr, ale jenom slovy.

„Teď jsi v mé zemi, Ahmede. Nech mě, abych rozhodla, co je tu správné a co špatné.“

Zvedla se na kolena a stáhla si kalhoty dolů na stehna. Sedla si na jeho kolena, nadzvedla své nohy a stáhla si kalhoty úplně. Byla teď oblečená už jenom v kalhotkách, jinak bylo její dlouhé bílé tělo pro mého bratra nahé. Uložila se na něj celou svou délkou, vzala jeho hlavu do dlaní, a ještě jednou ho políbila na ústa.

Díval jsem se, jak se bratrovy ruce pohybují vzhůru a dolů po těle mé ženy, po jejích nahých zádech, po jejích hýždích, po její zadnici.

Nemohl jsem mu nic dávat za vinu. Udělal všechno, co mohl, aby jí odolal, ale ve svém oslabeném stavu, jakou měl proti Heidi šanci?

Viděl jsem její hýždě, jak se kroutí ze strany na stranu.

„Ano, maličký, ano,“ říkala mu, „nech maminku, aby tě milovala. Nech mě, ať jsem dneska v noci tvou ženou. Chci tě, Ahmede. Chci být dneska tvoje. Prožil jsi toho tolik, Ahmede, zasloužíš si to.“

Odsunula své tělo do strany, pryč z něho, a já viděl, jak mu rukou sahá do rozkroku, viděl jsem, jak mu přes kalhoty hladí tvrdý penis.

„Začíná tvrdnout, Ahmede. Chci si ho podržet, chci ho mít zase v rukou. Tentokrát, Ahmede, nechci, aby ses cítil zahanbený. Je to správná věc, je to dobrá věc. Máš krásný penis, Ahmede. Smím? Prosím, Ahmede, řekni, že ho dnes v noci smím mít. Řekni to, řekni, že mě taky chceš.“

„Ano,“ řekl jí můj bratr sotva slyšitelně.

To Heidi stačilo. Rozepnula mu pásek, rozevřela zip jeho kalhot a stáhla mu je dolů i se spodním prádlem; on jí to umožnil tím, že se nadzvedl.

Heidi svýma nádhernýma dlouhýma rukama hladila ztuhlý neobřezaný čurák mého bratra. Usmívala se na něj s takovou láskou, s takovým soucitem, že i já jsem se v té chvíli cítil dobře. Sklonila svá ústa k jeho péru, do široka je otevřela a pak je semkla kolem něj. Viděl jsem, jak se zachvěl rozkoší.

Nevěnovala se kouření jeho ptáka moc dlouho, jejím cílem nebylo přivést mého bratra k orgasmu, ale ukázat mu skutečnou náklonnost, utěšit ho tak, jak to umí jen žena. Heidi mu líbala břicho a prsa, hladila ho a konejšila, znovu ho líbala na ústa. A Ahmed konečně začal reagovat; svýma velkýma rukama ji také hladil a dělal jí dobře, začal jí oplácet vášnivé polibky. Stáhl jí kalhotky a spatřil jsem, jak jí vsunul prst do vaginy.

„Ach, ano, Ahmede,“ řekla mu Heidi, prohnula záda a položila svou ruku na tu jeho, které patřil prst dobývající se do ní.

A on se nakonec uložil mezi její nohy a nastavil svůj penis tak, aby do ní mohl vstoupit. Ona se na něj usmívala s opravdovým potěšením a vzrušením, a přidržovala si jeho tvrdý penis rukou, když ho do ní pomalu strkal.

„Jaké to je, Ahmede?“ ptala se ho, „řekni mi, jak se ve mně uvnitř cítíš.“

„Báječně, Heidi. Cítím se báječně,“ odpověděl můj bratr chraptivě.

„Pro mě je to taky báječné, Ahmede,“ řekla mu. „Jsi tak hezký muž, Ahmede. Jsi tak velký a silný, jsem tak šťastná, že to můžeme spolu dělat. Neměj obavy, Ahmede, tvůj čurák je velký a tvrdý, moc hezky mě vyplňuje.“

Její slova mě pálila. Ona ovšem nevěděla, že poslouchám, Heidi neměla v úmyslu působit mi bolest, to jsem věděl. Jenom zkoušela zařídit, aby se můj bratr cítil lépe. Ahmed je starší než já a je taky o něco větší.

Začal to dělat. Nahoru – dolů – nahoru, dovnitř a ven. Jak je možné, že se to děje? Jak jsem s tou šíleností mohl souhlasit?

Uplynulo několik minut. Ahmed pumpoval nahoru – dolů – nahoru, dovnitř a ven z mé ženy. Heidi mu něco šeptala do ucha a hladila ho po zádech.

Potom zpomalil a přestal.

„Promiň, Heidi,“ řekl.

„Nic se neděje, Ahmede,“ řekla Heidi měkce, „bylo to mnohem delší než posledně. Bylo to hezké a příště to bude lepší. Děkuju ti, že mě dneska necháváš u sebe.“

* * *

Strávil jsem bezesnou osamělou noc, sám v posteli, kterou normálně sdílím s Heidi. Ráno jsem šel zase do kuchyně. Má žena a můj bratr ještě nevyšli z jeho pokoje. Znovu jsem si stoupl na židli u ledničky a opatrně odsunul obraz z ventilačního otvoru.

Byli vzhůru. Sladké blonďaté vlasy mé Heidi spočívaly na rameni mého staršího bratra a její prsty si pohrávaly s chloupky na jeho hrudi. Tiše spolu mluvili.

„To všechno jsou normální emoce, Ahmede,“ říkala Heidi. „Ovšemže máš zlost. Chceš pomstít vraždu Jasmíny, ale neexistuje způsob, jak to udělat. Kvůli tomu se cítíš bezmocný a je normální, že máš deprese. Ženu ti nikdo nevrátí, Ahmede. Všechno, co můžeme udělat, je nabídnout ti útěchu, jakou svedeme.“

Spustil jsem kávovar a šel pro čerstvý chleba k naší snídani; Heidi pokračovala v utěšování mého bratra. Když jsem se vrátil, pořád se ještě neobjevili. Podíval jsem se znovu.

Ahmed bušil do Heidi zuřivým tempem. Jeho prdel byla celá rozmazaná, jak poskakovala nahoru a dolů mezi jejíma nohama. Oči měla zavřené, ale její ruce svíraly jeho půlky, znovu a znovu ho tahala do sebe.

„Ano, Ahmede. Ano, ano,“ šeptala.

„Co ty jsi za chlapa, Ahmede.“ A pokračovala: „Tvůj čurák je jako z ocele, celou mě vyplňuje, je to tak báječné, Ahmede. Ty víš, jak potěšit ženu, Ahmede! Ano, ano!“

Šlo to na ni, to jsem poznal. Bylo to pro mě současně úžasné i strašné; bylo dobré vidět, že můj bratr aspoň v něčem zase opravdu funguje. Ale proč to musí být zrovna s Heidi? A pohled na mou milovanou Heidi v šíleném zápasu s orgasmem pro mě vždycky byl tím nejrozkošnějším a nejerotičtějším zážitkem, ale proč to musí dělat v objetí mého bratra? A hanba největší, pohled na jejich vášeň mi přivolal erekci.

„Dobrý Bože, Heidi!“ vyrážel ze sebe Ahmed, „ty jsi ta nejkrásnější žena na světě! Nejkrásnější žena. Heidi, myslím, že můžu, och, Heidi!“

Jeho pohyb se zastavil a on vězel hluboko v mé ženě, do které ejakuloval. Heidi ho pevně svírala, obě ruce a obě nohy obtočené kolem těla mého bratra, se svým nejnádhernějším úsměvem ve tváři.

Ale tou nejdivnější věcí na to všem byly mé vlastní pocity; šokovalo mě zjištění, že jsem za to rád. Rád za Ahmeda; jak jsem viděl a slyšel, byl předtím neschopný, ale má báječná a milující žena ho zrovna přivedla k orgasmu, pravděpodobně prvnímu od té tragédie. Jestli byla schopná udělat toho pro něj tolik za tak krátkou dobu, pak má oběť stála za to.

Heidi vyšla na snídani asi za deset minut po tom, krátce po ní následoval i Ahmed. Kolem stolu to při snídani bylo trochu napjaté. Zdálo se, že nikdo neví, co říct.

„Asi by ses měla připravit, Heidi. Přijdeš pozdě do práce,“ řekl jsem jí. Byla zaměstnaná v nějakém grafickém studiu (práci u svého otce opustila, když se přestěhovala ke mně). Byla ještě ve svém ranním županu a vlasy měla rozcuchané.

„Volala jsem tam, že jsem nemocná, Kaliku. Chci dnešní den strávit s Ahmedem. Jdi klidně do práce, uvidíme se večer.“

Nemohl jsem tomu uvěřit, strávili spolu přece celou noc, dvakrát měli sex, o kterém jsem věděl. Dobrá, možná jednou a půlkrát. Heidi musela vytušit mé pocity, protože šla za mnou do naší ložnice, když jsem si šel pro své pracovní boty.

„Neměj obavy, miláčku,“ řekla mi, vzala mé ruce do svých a dívala se mi do očí. „Tvůj bratr je už lepší, myslím. Chci s ním dneska zůstat a ujistit se, že se nezačne znovu cítit zle kvůli dnešní noci. Myslím, že to funguje, Kaliku, a že tvůj bratr se nám brzy vrátí zpátky.“

Šel jsem do práce a cítil se trochu uklidněný, ale pár věcí mě štvalo. Heidi řekla, že myslí, že to „funguje“ a ne, že to „fungovalo“. A myslel jsem, že ten nápad ani tak moc neměl vrátit nám mého bratra zpátky, jako spíš dostat ho od nás pryč. Ne, že bych neměl svého bratra rád, ale Heidi ve mně vyvolala dojem, že hlavní na tom všem je, aby se on zase osamostatnil a my měli své soukromí. Najednou to vypadalo obráceně.

* * *

Těšil jsem se, že se ten večer s Heidi pomiluju. Nějak jsem potřeboval, abych se jí ukázal. Potřeboval jsem ukázat, že nejsem žárlivý (ačkoli jsem byl), potřeboval jsem jí předvést, že ji taky můžu milovat. Seděl jsem nahý na posteli a pozoroval ji u jejího toaletního stolku; měla na sobě průsvitné modré negližé a kartáčovala si své krásné blond vlasy. Potom na sebe jemně rozprášila z dózy trochu parfému; péro se mi cukalo očekáváním, když se přiblížila k naší posteli, sklonila se a políbila mě.

„Miláčku, strávím tuhle noc zase s Ahmedem,“ řekla mi. „Funguje to tak dobře, že nemyslím, že bych teď měla přestat. Mám z toho tak dobrý pocit, že dokážu pomáhat tvému bratrovi, Kaliku. Jen si vzpomeň na ty stupidní terapeuty, u kterých byl! Nikdy pro něj vůbec nic neudělali.“ Ještě jednou mě krátce políbila a vyklouzla ze dveří. Nebyl jsem schopný vymyslet něco, co bych mohl říct, byl jsem příliš konsternovaný.

Svou potřebu vědět přesně, co se bude dít v Ahmedově pokoji, neumím logicky vysvětlit. Ale emoce mají s logikou málo společného.

Rychle a potichu jsem vklouzl do kuchyně, a ještě jednou odsunul z cesty obraz nad ledničkou.

Můj bratr byl v posteli, schovaný až k hrudi pod přikrývkou; Heidi ležela vedle něj, ale mimo přikrývku. Svými prsty mu hladila obličej a tiše při tom spolu mluvili.

„Musíš se vrátit ke Kalikovi, Heidi,“ řekl Ahmed, „to není správné, když ho zanedbáváš.“

„Ale já chci být dneska s tebou, Ahmede,“ řekla mu Heidi, „Kalikovi to nevadí.“

„Dvě noci za sebou, to není správné, Heidi. Teď jdi a vrať se zpátky ke Kalikovi.“

„A můžeme tedy být spolu zítra?“ zeptala se ho a zlehka ho líbala na ústa.

„Ano, Heidi. Jestli Kalik říká, že je to tak v pořádku, můžeme být spolu zítra.“

Stoupla si, prsy pod jejím negližé se vlnily způsobem, při kterém by se postavil i mrtvole. Ještě chvilku držela jeho ruku a pak se na něj toužebně ohlédla.

„Tak dobrou noc, Ahmede,“ řekla a pohnula se ke dveřím.

Dostal jsem se dolů ze svého bidýlka a rychle vklouzl na toaletu. Spláchnul jsem, aby všechno vypadalo normálně, a vrátil se do naší ložnice. Heidi seděla na kraji postele, negližé stěží pokrývalo její blonďatý klín, vpředu jí vyčnívaly bradavky.

Předstíral jsem překvapení.

„Myslel jsem, že dneska budeš spát s Ahmedem,“ řekl jsem jí.

„Cítí se dobře, takže jsem se rozhodla, že mě dneska nepotřebuje,“ řekla mi Heidi a vstala; přešla ke mně doprostřed místnosti, objala mě přesně tak, jako před minutou mého bratra.

Když se naše jazyky setkaly a sliny smíchaly, přemýšlel jsem o tom, jak moc se asi Ahmedovy ústní tekutiny smísily s jejími.

Chtěla sex, ale já jsem se na ni zlobil. Nechtěl jsem hrát druhé housle. Nechtěl jsem se s Heidi milovat jen proto, že ji Ahmed odmítl. Pokoušel jsem se ji odstrčit, ale byla neodbytná, žádný muž by jí nedokázal odporovat. Ne Heidi, ne dokud byla v té náladě, ne v tom prachovém modrém negližé.

„Kaliku, Kaliku,“ šeptala mi do ucha, „ano, Kaliku, ano! Teď nepřestávej Kaliku! Tvůj čurák je jako z ocele, celou mě vyplňuje. Jsi tak hezký, Kaliku, jsi tak velký a silný. Ano, Kaliku, ano!“

No dobře, aspoň že mi neříkala „Ahmede“ namísto „Kaliku“.

Další měsíc trávila Heidi své noci střídavě s Ahmedem a se mnou. Divné na tom je, že Heidi a já jsme měli víc sexu než v tom prvním měsíci, kdy jsme žili dohromady, a přitom Ahmed se s ní taky miloval. Netuším, kde se v ní takový apetit na sex vzal. Myslím, že mít dva milence ji nějak víc vzrušovalo.

Rozdíl v chování mého bratra byl zřetelný, pořád ještě byl naštvaný kvůli smrti své milované manželky, ale byl už zase schopný fungovat. Chodil opět do práce, a to pro něj bylo důležité, emocionálně i finančně.

Heidi mi ráda vypravovala, jak dobře jí dělá, že může mému bratrovi pomáhat. Mně nebylo jasné, proč ji pořád potřebuje; myslel jsem si, že už je čas, aby si našel svou vlastní ženu. Ale neříkal jsem nic, nechtěl jsem, aby si Heidi myslela, že jsem moc úzkoprsý.

Nezdálo se mi, že by měla Ahmeda raději než mě. Už jsem neměl pocit, že dává přednost tomu spát s ním, milovala mě stejně jako předtím. Ale přesto bylo zřejmé, že si taky opravdu užívá noci strávené s ním. Sám za sebe jsem si nemohl stěžovat, mezi Heidi a mnou bylo teď víc lásky než kdy předtím, jak fyzicky, tak emocionálně.

Občas jsme po večeři všichni seděli v obýváku u televize. Ona ráda ležela natažená přes klíny nás obou anebo jednoho líbala a druhého držela za ruku. Bylo možné, že Heidi je žena pro dva muže?

Jednou zase přišla na večeři její kamarádka Gertruda. V televizi dávali fotbal, tak si holky povídaly v kuchyni, zatímco Ahmed a já jsme sledovali zápas. Zašel jsem do kuchyně pro nějaké pití pro nás a neodolal jsem tomu, abych je chvíli tajně neposlouchal.

„Pozdě, Gertie, moc pozdě,“ říkala Heidi. „Měla jsi po něm jít, když jsi dostala tu šanci.“

„Když já jsem nemohla, Heidi,“ řekla Gertruda. „Byl v tak děsném stavu.“

„Dobrá, jenže když ho teď mám zdravého a s rozzářenýma očima, už si ho chci nechat.“

„Heidi! A co Kalik? Toho jsi odložila?“

„Ne, ovšemže ne. Proč bych to dělala? Kalik je báječný muž.“

„Och, Heidi! To není pravda! Ty spíš s oběma? Dobrý Bože!“

Heidi se chichotala a spiklenecky kamarádce šeptala: „A je to senzační. Nikdy v životě jsem nebyla tak šťastná! Oba jsou to absolutní drahouškové.“

„Tedy Heid! Ty jsi tak sprostá. Já nemůžu najít ani jednoho muže a ty máš dva! Ovšem jsou to Turci. Řekla bych, že dva turečtí muži mají cenu jednoho Němce.“

„Gertrudo, takové řeči se mi nelíbí! Jestli chceš zůstat mou kamarádkou, už tak nikdy nemluv,“ řekla Heidi rozzlobeně.

„Promiň, Heidi, jen jsem žertovala. Neber to tak vážně,“ řekla Gertruda, „jsou to jenom závistivé řeči.“

Ta možnost, že by to Heidi takhle chtěla táhnout dál, mě nikdy nenapadla.

Nakonec jsem s ní o tom promluvil. Bylo to v únoru, noci byly dlouhé a temné.

„Ahmed už je na tom docela dobře, Heidi. Myslím, že bys ho už mohla nechat samotného, ať se postaví na vlastní nohy.“

„Co tím myslíš, nechat ho samotného? Myslíš si, že já ho obtěžuju proti jeho vůli nebo co? Na povrchu vypadá dobře, Kaliku, ale je pořád hodně citlivý. Jeho rány jsou velmi, velmi hluboké. On mě potřebuje, Kaliku.“

Možná to byla pravda. Jak bych to já mohl vědět? Ale taky jsem věděl, že Heidi si to sama ohromně užívá. Jenže, proč si to neměla užívat? Bylo by lepší, kdyby dělala to samé, ale byla kvůli tomu smutná? To by taky nefungovalo. Mohla Ahmedovi pomáhat jen proto, že k němu cítila pravou náklonnost. A když k němu měla pravou náklonnost, a měli spolu sex, proč by si to neměla užívat? Byl jsem z toho zmatený.

* * *

Přišlo jaro, a pak léto. Heidi zůstala pozoruhodně štíhlá až do dubna. A i potom byla půvabná jako vždy. A milující.

Můj vztah s bratrem, ačkoli občas napjatý, zůstával pořád dobrý. Někdy jsme pracovali na stejné stavbě (Ahmed je instalatér). Dělili jsme se spolu o Heidi a nikdo neuměl říct, kdo koho miluje víc nebo míň.

S tím nízkým nájemným, které jsme platili, a s vysokou poptávkou po kvalifikovaných pracovnících v Berlíně v té době se nám dařilo velmi dobře. Heidi se rozhodla přestat pracovat, dokud se dítě nenarodí.

Jednou večer jsem byl já na řadě být na noc s Heidi a leželi jsme spolu v posteli. Otevřeně jsme se tak sice nerozhodli, ale nějak jsme přestali souložit od chvíle, kdy dítě začalo kopat. Věděl jsem, že Ahmed to s ní pořád dělá a nevadilo mně to. Pořád jsem byl navyklý je při tom čas od času pozorovat a viděl jsem, jak byli opatrní.

„Byla jsem dneska u doktora, Kaliku,“ řekla Heidi, „a on mi sdělil, že si je absolutně jistý, že nebudu mít termín do října.“

„Mysleli jsme, že budeš mít termín už v červnu,“ řekl jsem.

„Říjen, Kaliku. Chápeš, co to znamená?“

Neříkal jsem nic, protože význam toho sdělení se do mě jen pomalu vsakoval. Můj svět se kymácel.

„Já nevím, kdo je otec, Kaliku. Když jsem poprvé spala s tvým bratrem, myslela jsem, že už jsem těhotná. Nemyslela jsem, že musím dělat nějaká opatření.“

„Můžeme si nechat udělat test, Heidi. Oni to už dnes dovedou poznat,“ navrhl jsem.

„Já to nechci, Kaliku. Chci, aby moje dítě mělo dva otce. Ty a Ahmed budete oba tatínkové, a oba budete strýčkové. Co ty na to, Kaliku?“

„Já nevím, Heidi. Může to být těžké. Měla by sis mezi námi vybrat.“

Srdce v hrudi mi se mi zkroutilo, když jsem to říkal. Až doteď jsme byli šťastní a nikdy jsme otevřeně nerozebírali tu skutečnost, že Heidi a Ahmed teď, jak se zdá, měli vztah stejně hluboký jako Heidi a já. Ale já byl pragmatický; opravdu můžeme očekávat, že to tak vydrží rok za rokem?

„Já tě miluju, Kaliku,“ řekla Heidi a mé srdce se vznášelo, „ale miluju i Ahmeda. Nechci si mezi vámi vybírat, Kaliku. Chci vás oba. Miluješ mě a svého bratra natolik, abys nám dopřál mít to všechno?“

S Ahmedem jsem promluvil hned druhý den. Bylo na čase vyložit všechno na stůl.

„Miluju Heidi nade vše, ale tvoje žena to byla napřed. Až se dítě narodí, Kaliku, tak půjdu. Ať je biologickým otcem kdokoli z nás, jeho právoplatným otcem navždycky budeš ty. Jestli řekneš, že jsi ochotný přijmout to dítě za své, přestože víš, že by mohlo být moje, tak odtud budu moct odejít s důvěrou.“

„Ale co Heidi? Ona je neústupná, Ahmede. Znáš ji, jaká je.“

„Ano, Kaliku, znám. Ale když budeme oba silní a budeme na tom trvat, bude se muset řídit podle nás.“

„Ale Ahmede. Já bych měl všechno a ty nic.“

„Kaliku, bratříčku, uspěli jsme, když jsme dělali něco, co by nikdo nepovažoval za možné, zůstali jsme bratři, i když jsme se dělili o ženu. Jak dlouho by to mohlo pokračovat? Nebude lepší urovnat tu záležitost jako muži? Já jsem ochotný nechat ji tobě, bratře. Udělat to je správná věc.“

„Rozumím ti, Ahmede. Ale bojím se o tebe. Co když budeš… zase nemocný?“

Mohli jsme vyrůstat tady v Evropě, ale to neznamená, že jsme přišli o citlivost naší kultury k duševním chorobám.

„Dostal jsem včera dopis od otce, Kaliku. Jasmína měla sestru, a ta sestra, její manžel přišel loni o život při silniční nehodě. Otec mi poslal její fotografii.“

„Ahmede! Ty se s ní chceš oženit?“

„Trčí v nějaké malé vesnici v Turecku, je to sestra mé manželky,“ řekl. „Je jí teprve devatenáct. Věřím, že Jasmína by chtěla, abych to udělal, Kaliku.“

Vytáhl fotografii. Byla to jen hlava a ramena, ale ta žena měla půvabný obličej; velké oči a husté vlasy, čistou kůži a jemný rovný nos. Ještě jsme si prohlíželi fotku, když do pokoje vstoupila Heidi.

„Kdo to je?“ zeptala se a zkoumala obrázek, „je to hezká dívka.“

Věděl jsem, že Ahmed nechce, abych to udělal, aspoň zatím, ale přesto jsem Heidi o naší konverzaci řekl.

Heidi se kvůli jeho plánům naštvala.

„Jak nám to můžeš udělat, Ahmede?“

„Salima je sestra Jasmíny,“ odpověděl Ahmed. „a Jasmína by to tak jistě chtěla.“

„Ale jak nás můžeš opustit a vzít si dívku, s kterou jsi se viděl jen jednou?“ vyptávala se Heidi.

„Ona a moje žena si byly velmi blízké,“ řekl Ahmed, „nemůžu ji tam v té vesnici nechat. Jasmína vždycky chtěla, aby sem její sestra přijela a žila tu s námi, v Evropě.“

Heidi byla tak rozzlobená, že celý další týden s Ahmedem sotva promluvila. Zkoušel jsem ji uklidnit, vnést do naší rodiny zase mír: „Heidi, on jenom dělá to, co si myslí, že je správné. Ty víš, že tě miluje, ale musí udělat to, co musí. Ahmed je takový.“

„Je to všechno nesmysl, Kaliku,“ odpověděla Heidi. „Dojednané manželství! Jak s tím lidi ještě dneska můžou souhlasit?“

„Napoprvé se mu to velice osvědčilo, Heidi. Jasmínu miloval hrozně moc, a přitom ji před svatbou nespatřil ani jednou.“

„Možná, ale to bylo předtím, než poznal mě,“ zareagovala Heidi.

Zabralo to pár dní, ale nakonec se mi povedlo nastolit mezi nimi mír.

„Heidi, všechno tohle chladné chování není k ničemu dobré. Musíme Ahmedovi ukázat, že ho milujeme, jak by to jinak poznal?“

„Chce nás opustit, Kaliku. Mě v osmém měsíci těhotenství. Připadám si podvedená.“

„Miluješ Ahmeda, Heidi?“

„Ty víš, že jo. Skoro stejně jako miluju tebe, Kaliku.“

To „skoro“ byl laskavý dárek.

„Jestli ho miluješ, musíš mu odpustit. Nenech ho takhle, Heidi. Smiř se s Ahmedem, prosím.“

* * *

K mé úlevě tu noc Heidi poprvé v tom týdnu zase s Ahmedem spala. Je divné to říkat, protože ji velice miluju. A určitě miluju to, když s ní sdílím postel a mám s ní sex, pokud není moc těhotná. Ale taky mám rád svůj privátní čas, sám pro sebe. Můžu sedět dlouho u počítače, psát své krátké povídky a chatovat s lidmi po celém světě o filosofii, psychologii a dalších věcech, o které se Ahmed ani Heidi nezajímají. A navíc, když se Heidi zlobí, umí být nepříjemná. I když je to Ahmed, na koho se zlobí.

Ale hlavně se mi ulevilo, že se napětí v našem domově zase uvolnilo; jako by to sejmulo břímě z mých ramen. A zase znovu jsem byl překvapen tím, jak málo mně vadí sdílet svou milovanou s bratrem. Tak moc jsem si už na tu situaci zvykl.

Bylo to už jen dva dny předtím, než měl Ahmed odletět, tak s ním Heidi strávila i příští noc.

Nemohl jsem odolat, chtěl jsem vědět, co spolu ten poslední večer budou dělat; poprvé po měsících jsem se zas vyplížil k té díře ve zdi v kuchyni.

Povídali si spolu, většinu doby. Tiše a vážně, leželi si v náručí. Bylo to dojemné takhle je vidět, vládlo mezi nimi takové porozumění. Bylo mi líto, že to musí skončit.

„Slib mi, že si dáš čas na to, abys tu dívku poznal, než se do toho vrhneš po hlavě,“ řekla Heidi. „Já s tím nesouhlasím, ale chápu tu ideu, napřed se oženit a až potom zamilovat. Ale aspoň se ujisti, že ji máš rád, Ahmede.“

„Samozřejmě, Heidi. Neboj se, nejsem tak hloupý. Ale stejně, není to přesně ten postup, jakým jsme se do sebe zamilovali my dva? Ty jsi přišla do mé postele jenom mě utěšit, řekla jsi mi to v té době mnohokrát. Bylo to od tebe báječné a laskavé, ale nemilovala jsi mě. A potom, jak šel čas, se to změnilo.“

O pár minut později, Ahmed ještě mluvil o něčem, co musí udělat v té vesnici v Turecku, se Heidi sesunula dolů a popadla jeho ptáka do pusy.

„Nemusíš to dělat, Heidi,“ řekl Ahmed.

„Já to chci, Ahmede,“ odpověděla mu.

„Prosím, Heidi. Jenom mi to děláš těžší.“

„Nemůžu tě poslat do Turecka na setkání s tou devatenáctiletou holkou s plnými varlaty, Ahmede. Chci ještě naposledy ochutnat tvoje semeno. To mi přece nemůžeš odmítnout?“

Potom už Ahmed neodporoval a Heidi mu poskytla kouření, které muselo trvat patnáct nebo dvacet minut. Pokaždé, když už se blížil k orgasmu, ona na chvíli přestala a jenom ho líbala a hladila si své vyduté břicho. Pak zase pokračovala. Nakonec už ji prosil, aby ho nechala se udělat. Nahlas vykřikl, jak silné to bylo, a moje žena to spolykala.

* * *

Ahmed volal zhruba jednou týdně nebo tak.

Když zavolal po druhé, Heidi a já jsme zrovna leželi v posteli a jen se tak mazlili a povídali si.

„Haló? Ahmede! To je hezké slyšet tvůj hlas. Jak se máš? Ano, my jsme oba v pořádku. Kalik je v druhém pokoji, u počítače.“ Heidi na mě mrkla a pohrávala si s mým čurákem, při tom si dál povídala s mým bratrem. „Už jsi s ní spal? Ahmede, opravdu si myslím, že bys s ní měl spát dřív, než si ji vezmeš. Je to vdova, to není, jako kdyby byla panna nebo něco.“

„Ano. Ano. Nahá. Ne, nemám na sobě nic. Chybíš mi, Ahmede. Chtěla bych teď mít v ruce tvůj čurák.“

„Ano. Dobrá, mačkám ti ho a hladím ho. Držím tvé koule a pak tě lížu.“

A jak ty své činnosti popisovala Ahmedovi, prováděla je na mně.

„Ano. To bys chtěl?“ Heidi se chichotala, „ty jsi ale zkažený člověk, Ahmede.“

Heidi se otočila a svůj rozkrok umístila nad můj obličej.

„Teď jsme v poloze šedesát devět, Ahmede. Já kouřím tvůj čurák a ty mně lížeš klitoris. Je to báječné, ty víš, jak mám ráda tvůj jazyk.“ Heidi poslouchala, co Ahmed říká, a hlava jí při tom hopsala nahoru a dolů na mém penisu, lízala mě a sála tím nejúžasnějším způsobem.

„Slyšíš to, Ahmede?“ Hlasitě srkla, když po mě zas jela dolů. „To je má pusa na tvém péru, miláčku. A ty mně pořád lížeš poštěváček a je to hrozně pěkné. Ano. Správně. Teď se otáčím a jsem připravená dát si tvého ptáka dovnitř do sebe. Zrovna jsi se uvolnil, ležíš na posteli na zádech, směješ se na mě. Já se spouštím dolů a tvůj pták se právě dotýká mých privátních partií. Je to tak skvělé, Ahmede, miluju ten pocit mít tě proti sobě.“

Nemohl jsem si pomoct, musel jsem se smát jejímu vzrušenému výrazu, když své odulé tělo spouštěla dolů na můj čurák.

„Teď se na tebe spouštím, Ahmede. Je skvělé zase v sobě cítit tvůj klacek. Hladím ti koule. Rozdivočuje tě to, Ahmede?“

Mě to rozdivočilo. Heidi mě sice kouřila, ale skutečný styk jsme už neměli pár měsíců. Říkala, že jsem moc konzervativní, a že ona nemá žádný problém se sexem ani v tomto posledním stadiu těhotenství. Já jsem stejně byl už skoro přesvědčený, a tak jsem se prostě uvolnil a nechal ji se bavit.

„Teď se nakláním dopředu a dozadu, Ahmede. Tvůj tvrdý čurák ve mně je moc fajn, když si o tebe otírám klitoris, připadá mi, že už to na mě jde. Tvoje ruce na mých prsou dělají divy, jsou horké a slastné.“

Pochopil jsem pokyn a začal jí hladit ty zvětšené prsy. Kývala se na mně pořád rychleji a rychleji.

„Ano, Ahmede, ano. Už budu, Ahmede. Uděláš se se mnou?“

„Ano. Opravdu? Už jsi? Opravdu? Ach, Ahmede!“

Ona skutečně měla orgasmus, dívala se na mě svýma modrýma očima a poslouchala přitom mého bratra v telefonu. Bylo to hodně divné.

„To bylo skutečně něco. To jsem nikdy předtím nedělala,“ říkala Heidi do telefonu, „teď se budu muset jít vyčurat. Zavolám ti zpátky za deset minut, ano?“

Odložila telefon a byla celá moje. Překulili jsme se tak, že jsem byl nahoře, zvedl jsem se, jak bylo potřeba, abych jí nestlačoval břicho. Bylo to dobré, byl jsem šťastný, že můžu pokračovat v řádném milování. Miluju, když mě Heidi kouří, ale je to nějak osamělé. Rád ji držím a líbám a mám rád, když jsou naše genitály spojené. A Heidi to rozhodně má taky ráda.

Udělala se se mnou a bylo to báječné.

„Myslím, že to asi bylo nejblíž k tomu, jak jsem kdy vás oba dostala se mnou do postele najednou,“ řekla, když jsme se vzpamatovali, předtím, než zavolala Ahmedovi, aby s ním probrala obyčejnější věci.

* * *

Dítě se narodilo, neskutečně krásná holčička, kterou jsme pojmenovali Jasmína, po Ahmedově mrtvé manželce. Měla modré oči po Heidi a černé vlasy po mé rodině.

Ahmed už byl pryč dva měsíce, a když jsem jednou přišel z práce domů, Heidi byla ve stavu nejvyššího vzrušení.

„Ahmed přijede, Kaliku! Zítra ráno přijede!“

Hodila mi ruce kolem krku a téměř plakala radostí.

„Vrací se k nám, Kaliku! Nevím, jestli tu zůstane, ale vrací se.“

„A co Salima?“ Vzali se před několika týdny.

„Přijede s ním. Ahmed ji bere do Německa.“

Nebylo jasné, jestli Ahmed zamýšlí zůstat u nás natrvalo anebo jen do té doby, než pro sebe a svou nevěstu najde jiný domov.

Byla menší, než jsem si myslel, že bude. A velice štíhlá. Salima nevypadala, jako že už přestala růst. Měla velké, velmi jasné oči a husté černé vlasy, které jí ve vlnách visely až k jejím malým prsům. Pozdravil jsem se s ní polibkem na obě tváře a držel ji za předloktí, zatímco se Heidi vrhla do náruče Ahmedovi. Překvapilo mě, když jsem ho viděl, jak těsně ji objímá a líbá ji způsobem, kterým bratr svou sestru nelíbá. Překvapilo mě to proto, že jeho manželka byla u toho.

„Salimo!“ řekl Ahmed, když si nás všiml, „co to děláš? To je Kalik! Pozdrav ho pořádně.“

Ta mladá dívka zrudla a podívala se mi do očí. Ale udělala ten malý krok vpřed a dostala tak své tělo do kontaktu s mým. Její štíhlé paže mě obklopily a já ji taky objal a přitiskl k sobě.

„Vítej, Salimo,“ řekl jsem jí, „vítej u nás doma.“

„Sestro,“ řekla Salima Heidi předtím, než ji objala.

Ahmed svou manželku zatím naučil jen pár německých slov („sestro,“ například), takže jsem s ní mluvil svou pozapomenutou turečtinou. Ahmed se zatím bavil s Heidi.

Měla sladký hlas a bylo mi příjemné slyšet od ní ten čistý jazyk mých rodičů. Turečtí dělníci tady v Berlíně jsou moc vulgární.

Samozřejmě, že ona i Ahmed si hned zamilovali miminko Jasmínu.

A když potom nadešel čas jít do postele, ano, stalo se to. Ahmed šel s Heidi a od Salimy se očekávalo, že bude spát se mnou.

„Řekl jsem jí to, bratře. Že sdílíme všechno. Řekl jsem jí, že tak se to tady v Evropě dělá. Budeme jí muset říct, že to jen my to tak v Evropě děláme, ale prozatím jsem jí to řekl takhle. Řekl jsem jí, že jestli chce být mou ženou, bude muset být i ženou Kalika. A řekl jsem jí, že ji miluju, ale že taky miluju Heidi. Nevím, jestli to bude fungovat, Kaliku, ale jestli ano, život bude velice dobrý!“ A objal mě tak, že mi málem zlámal žebra. „Udělej jí to nejlíp, jak umíš, bratříčku. Jestli ji dokážeš udělat šťastnou, snad můžeme mít všechno.“

* * *

Napřed to bylo hodně nemotorné. Salima jako by čekala na instrukce. Já jsem se nikdy nechoval jako macho, ale teď jsem se rozhodl dát tomu šanci.

Vzal jsem ji do svých paží a poprvé manželku svého bratra políbil romantickým způsobem. Byla tak sladká a malá, nikdy jsem nebyl s nikým tak mladým. Byl jsem panic, když jsem potkal Heidi, a nikdy jsem nebyl s žádnou jinou.

Zareagovala s překvapující vášní a docela dlouhou dobu jsme v mé ložnici stáli u sebe a zkoumali jeden druhého.

„Svleč se pro mě, Salimo,“ vybídl jsem jí s rozhodností, jakou jsem necítil.

Dívala se stranou, byla v rozpacích. Ale udělala, co jsem jí řekl, pomalu odstraňovala jeden kus oblečení za druhým, až zůstala oblečená jen v bílých spodních kalhotkách. Obrátila se obličejem ke mně a cudně si zakrývala své malé prsy, zardělá až k prstům na nohou. Byla krásná, její kůže byla lehce krémová a pleť báječně hladká. Měla fantasticky tenký pas a pevnou, malou, jen trochu kulatou prdelku.

Stála klidně, nehybně jako socha, když jsem ji obcházel dokola, hladil svýma rukama její tělo, dotýkal se svými rty jejích ramen. Odsunul jsem její ruce, které si držela na prsou. Umístil jsem své ruce na tu dokonalou hladkou kůži jejích zad, přitiskl jsem se k ní a znovu ji líbal.

Byla váhavá a nejistá, přesto však zřetelně vzrušená.

Posadil jsem ji na postel a sedl si vedle ní, pořád oblečený. Byla tak nádherná, a přitom tak odlišná od ženy, kterou jsem miloval. Mohl bych milovat i Salimu? Mohl bych se s ní chodit milovat stejně jako jsem se chodil milovat s Heidi? Když Heidi může milovat dva muže, možná bych i já (a Ahmed) mohl milovat dvě ženy.

Obdivoval jsem její profil a držel ji chvíli za ruku, než jsem promluvil.

„Bojíš se, Salimo?“

„Trochu,“ odpověděla tiše.

„Já taky,“ řekl jsem.

„Opravdu?“ zeptala se a vzhlédla ke mně.

„Ano, ovšem,“ odpověděl jsem jí. „Nikdy před dnešním odpolednem jsem tě nepotkal. Stěží známe jeden druhého, ale je důležité, abychom se shodli, jsi nová manželka mého bratra. Ahmed i Heidi se strašně postrádali, a já dovedu pochopit jejich potřebu být spolu o samotě. My jsme taky spolu sami, ty a já. Chci se s tebou milovat, ale není to žádná malá věc.“

„Jak to cítíš ty, Salimo? Jsi svlečená, sedíš na posteli se svým švagrem. Už jsme se navzájem dotýkali jako milenci a mně se zdálo, že mě chceš. Je to tak, Salimo?“

„Ano, Kaliku,“ řekla potichu.

„Podívej se mi do očí, Salimo. Podívej se mi do očí a řekni mi to.“

Její velké jasně hnědé oči se ke mně obrátily a mě zasáhla její krása a nevinnost. Ano, pomyslel jsem si. Mohl bych tu mladou ženu milovat.

„Ano, Kaliku. Chci, aby ses o mě dělil s Ahmedem, právě tak jako se spolu dělíte o Heidi. Chci být moderní. Chci žít šťastně v Evropě s tebou a Ahmedem a Heidi.“

„Připadám ti atraktivní, Salimo?“

„Ano, Kaliku. Jsi jako Ahmed, jenom mladší.“

Jak jsme mluvili, mezera mezi našimi obličeji se nějak zmenšovala, ona mi už mluvila skoro do úst. Znovu jsme se líbali, ale teď to bylo jiné. Mezi našimi těly procházel nějaký proud. Zapomněl jsem už, jak vzrušující to může být.

Její malá ručka mi přes kalhoty hladila penis a ten pocit jejího báječného drobného těla pod mýma rukama mě přiváděl k šílenství. Sundal jsem si šaty a Salima s očekáváním sledovala, jak se před ní vyhoupl můj na kámen tvrdý penis.

Líbal jsem ji a hladil, svýma rukama a svým penisem. Pravdivě jsem jí říkal, že je úžasná.

Líbal jsem ji na hrdle a pak jsem se pustil níž, líbal jsem její prsa, škádlil bradavky. Líbal jsem jí břicho a stehna. Nadzvedla zadek, abych jí mohl stáhnout kalhotky. Neměla žádné chloupky. Roztáhla přede mnou své štíhlé nohy a já ji tam líbal.

„Jak to, Salimo, že jsi dole tak hlaďoučká?“ zeptal jsem se jí a přejížděl svými prsty ten senzačně hedvábný rozkrok.

„To udělal Ahmed, Kaliku. Ahmed řekl, že ty to tak máš rád,“ odpověděla a neúspěšně se při tom pokoušela bojovat se svou rozpačitostí.

„Je to moc hezké, Salimo,“ odpověděl jsem a na chvíli přestal mluvit, protože můj jazyk byl velmi zaměstnaný hudebním brnkáním na jejím klitorisu.

Ta mladá turecká dívka z vesnice s vyholeným rozkrokem se udělala; nalézal jsem v tom ohromnou rozkoš, a tak jsem opatrně pokračoval, až se udělala znovu.

„Kaliku, prosím tě, udělej mi to teď jinak. Chci tě cítit v sobě uvnitř,“ řekla mi.

Byl jsem přímočarostí té dívky překvapen. Ale zase, už byla předtím jednou vdaná, ve svých devatenácti už měla nejmíň o jednoho partnera víc než já.

Byla tak mladá a svěží, její kůže tak hladká a vypjatá. A vevnitř byla stejně hladká a vypjatá jako zvenku. Vaginální svaly mé mladé švagrové svíraly mého ptáka tím nejúžasnějším způsobem, její mladé paže kolem mě držely naše těla u sebe, a já jsem dělal co jsem uměl, abych ji přivedl k dalšímu orgasmu.

„Dej mi svoje semeno, Kaliku,“ zašeptala mi Salima do ucha, „chci ve svém těle cítit tvoje horké semeno. Ano! Och, ano, Kaliku! Tak dlouho už to chci!“

Moc jsem nerozuměl, co tím myslela, a nebyl jsem ve stavu, kdy bych se hned mohl zeptat. Ale zeptal jsem se jí později, když naše vášeň vychladla, před tím, než jsme usnuli.

„Co jsi tím myslela, Salimo? Proč jsi řekla ‚Tak dlouho už to chci‘? Vždyť jsme se prvně setkali až dneska?“

„Ahmed je ten nejúžasnější muž, jakého znám,“ začala. „A o tobě mi pověděl hned na začátku, řekl mi o tvém šlechetném srdci, a jak se vy dva o všechno dělíte. Napřed jsem tomu nerozuměla, a pak, když už jsem to pochopila, nebyla jsem si tím vůbec jistá. Ale Ahmed mě přesvědčil, že všechno bude dobré.“

„Připadá mi, jako bych tě znala skoro tak dlouho, jako Ahmeda. Ale to není to, co jsem myslela. Nezažila jsem ten pocit, ten pocit dostat do sebe mužské semeno, od té doby, co můj první manžel zemřel.“

To mě docela šokovalo. „Tím chceš říct, že s tebou Ahmed ještě nikdy neležel?“

Je to divné, ale po té otázce zčervenala, ta dívka, která byla nahá v mé náruči. „Ale ano, samozřejmě to se mnou dělal. Ale on nikdy… nikdy mi nedal své semeno, ne dovnitř. Říkal, že první šanci musíš dostat ty.“

„První šanci?“ Pořád mi to úplně nedocházelo.

„Oplodnit mě. Udělat mě těhotnou. Ahmed říká, že až budu mít dítě, nebudeme vědět, který bratr je otcem. Říká, že naše dítě bude mít dva otce a dvě matky.“

A tak to taky je.