Jako teenager vyrůstala Martina Rubešová ve svízelných podmínkách. Její rodiče byli hodně přísní, avšak prostředí kolem ní bylo velice liberální. S vnějšími tlaky a svody se dalo jen dost těžko bojovat. Rodiče jí až do sedmnácti nedovolovali žádné schůzky, jenže její kamarádky směly chodit s kluky už od šestnácti.

Nesměla používat žádný make-up, přitom rodiče jejích kamarádek jim povolovali dělat v podstatě všechno, co chtěly. Ačkoli z toho byla rozmrzelá a zlobilo ji to, nechávala si svou frustraci pro sebe. Rodičům by to nikdy neřekla. Byli by z ní zklamaní. Obětovali hodně, aby mohli koupit domek, a oblékali ji a živili. Její otec tvrdě pracoval, aby udržel svou firmičku nad vodou. A ona byla jejich jediné dítě, doslova se v ní viděli a zbožňovali ji. Vždycky měla hezké šaty a vlastní kapesné.

Rodiče jí zakazovali pracovat a říkali, že se musí soustředit na studium. Ani jeden z nich nechodil na vysokou školu a přáli si, aby se jejich jediná dcera měla lépe a dokázala toho víc než oni. Dělali toho pro ni tolik. To nejmenší, co mohla dělat ona, bylo poslouchat je a dodržovat jejich pravidla. V sedmnácti už Martina dozrála v krásnou ženu a zdědila po matce většinu jejích rysů. Byla vysoká, s dlouhýma nohama tanečnice, s úzkým pasem a velkými kulatými prsy. Její vlasy byly husté a rovné a splývaly jí po zádech; malá ofina nad čelem zvýrazňovala její krásné hnědé oči. A jedním z nejhezčích rysů obličeje u ní byl úsměv.

Byla obdařena plnými rudými rty a když se usmála, kontrast mezi bělostnými zuby a rty byl omamující. Vyzařovala z něj hřejivost, která přitahovala kamarádky i mužské obdivovatele. Z dálky a při zběžném pohledu se Martina zdála velmi suverénní. Se svým vzhledem a inteligencí byla pozoruhodným stvořením.

Ale při bližším zkoumání by si někdo vnímavý a s dobrou znalostí řeči těla jistě všiml, že Martina není tak sebejistá, jak se zdá. Viděl by, že má potíže udržovat oční kontakt, hlas jí někdy zakolísá, jako kdyby se bála toho, co říká, nebo jak bude přijata, mívá upejpavé až bojácné reakce. Dobrý pozorovatel by si všiml způsobu, jakým si drží paže zkřížené na hrudi, aby před světem schovala svá velká prsa, která jí z podprsenky skoro přetékají a vyplňují blůzu.

Ve škole byla Martina mezi kluky populární. Nejen kvůli tomu, že je hezká, ale proto, že nepochybně měla jedno z nejvíc sexy těl z celé školy. Její vrstevníci na ni o přestávkách pokradmu zírali. Jejich oči hltaly její dlouhé, opálené, štíhlé nohy, jemné vrtění jejího oblého zadku při chůzi, a její prsy, které se díky své velikosti a váze pohupovaly nahoru a dolů právě tak jemně.

Kdyby tak Martina věděla, kolik spolužáků odcházelo večer domů a snilo při tom o ní. V nočním tichu, když už jejich rodiče spali, se jejich od hormonů poblázněná těla v temnotě ložnic rozvalovala na zádech, a oni vzrušeně onanovali s vidinami, v nichž Martině vylizovali mušli, hltali její velké kozy a píchali její těsnou kundu, avšak ve skutečnosti jen ejakulovali do vzduchu.

Bylo to v posledním ročníku gymnázia, kdy Martinu potkal problém. Simon Rajchart, úspěšný sportovec, si jí všímal už od deváté třídy, do které začali chodit spolu. Pozoroval ji, jak fyzicky rozkvétá z nemotorné, nevázané deváťačky v krásnou bohyni s obdivuhodnými přednostmi. Nechodila na rande, nechodila na fotbal, a ačkoli měla spoustu kamarádek, ve škole se držela spíš zpátky.

Všiml si ale taky, že jedna stránka její povahy je hodně pasivní, a ona se nechá snadno rozhodit. Pamatoval si, jak jednou měli ve společné třídě hodinu češtiny, a učitel se jí neočekávaně uprostřed výkladu zeptal, jaký je rozdíl mezi slovesy a příslovci. Martina byla tak překvapená, že měla v hlavě prázdno, zrudla jako červená řepa a nebyla schopná správně odpovědět, tím spíš ne, když si uvědomila, že na ni všichni, a zvlášť kluci, nezakrytě civí.

Simon si pamatoval, jak seděla vzpřímeně a ruce připažené po stranách způsobovaly, že jí kozy vyzývavě vyčnívaly dopředu. Vrtěla se a byla nervózní, násilně polykala a dlouze se učiteli omlouvala za to, že nebyla schopná odpovědět na otázku. Po zbytek hodiny měla oči přilepené na stolek před sebou, styděla se, že ji přistihli nepřipravenou. Simon tenkrát seděl diagonálně k ní a měl na tu scénu dobrý výhled. Pamatoval si, jak na ni zíral a jak jeho oči putovaly po všech jejích kouzelných křivkách. Samotné pomyšlení na to přivolalo lehké pohyby údu v jeho džínsech.

Bylo září a počasí bylo opravdu horké. Všichni nosili trička, kraťasy, přiléhavé topy těsně natažené na trupu jen do podpaží, bez ramínek a rukávů, nebo prostě uvázané za krkem. Zkrátka vše, co pomáhalo ochlazovat se a cítit se pohodlně. Simon už Martinu pozoroval celý týden a rozhodl se, že nastal čas, aby uskutečnil svůj plán. Po obědě počkal, až Martina s jídlem taky skončí, pak řekl kamarádům ahoj a provedl svůj promyšlený tah. Chytil ji schválně až na konci dlouhé řady skříněk, za kterou následovala cihlová zeď, vyzdobená plakáty na příští domácí fotbalový zápas. Martina vypadala úchvatně, oblečená v konzervativních volných khaki šortkách a volné blůze, která jen mizerně dělala svou práci a skrývala její zřejmé fyzické přednosti bez velkého úspěchu. Zastavil ji tak, aby musela zůstat lehce přitisknutá na roh zdi.

„Ahoj Martino, jak se máš?“ řekl se zářivým úsměvem.

Martinu jeho pozdrav překvapil. „Čau,“ řekla trochu nervózně.

Zíral jí přímo do očí, svýma očima ji zkoumal, do hloubky, záměrně. Nedokázala ten oční kontakt udržet a navykle sklopila oči dolů.

„Poslyš,“ řekl Simon s předstíraným nadšením, „napadlo mě, že by bylo fajn, kdybychom si ty a já v sobotu večer někam vyšli. Můžeme si dát večeři, nebo tak něco.“ Vyslovoval tu větu spíš jako oznámení než otázku a díval se na ni vyčkávavě.

„Já… já… nevím, Simone,“ odpověděla váhavě, „mí rodiče jsou hodně přísní. Nemyslím, že bych mohla jít.“

Simon se k ní ještě o kousek přiblížil. Martina se nervózně nadechla a pak se trošku stáhla dozadu. Nechtěla, aby Simon poznal, jak nepříjemně jí je. On na ni ale přitlačil ještě trochu razantněji: „Proč jim neřekneš, že půjdeš s nějakými kámoškami, a sejdeme se v tom bistru na rohu Zámečnické a Potoční. Myslím, že to by vyšlo.“

Simon si vsunul ruce do kapes a dál na Martinu zíral. Oči zapíchnul do jejích velkých prsů, pyšně jí vyčnívajících z hrudi. Pevných a kulatých. Olízl si rty. Martina se na něj dívala a zachytila jeho pohled. Viděla chtíč v jeho očích, když se jí díval na ňadra. Bylo to tak sprosté, ale co mohla čekat. Byl to kluk a ona naneštěstí je prokletá těmi velkými cecky. Nebylo to pro ni dobré, ale nemohla s tím nic dělat.

Přinutila se vydržet jeho civění, ale cítila se ublížená, znepokojená a chyběla jí slova. Zdál se jí přitažlivý… ale… mohla by… lhát rodičům? Jenže… jedna malá lež nikomu neublíží a mohlo by to být zábavné… Potřebuju se častěji dostat z domu… myslela si. A tak s úsměvem, který prozrazoval její dychtivost, odpověděla: „Dobrá… tak jo… Přijdu.“

Simon se taky usmál, tak vážně, jak to dokázal. „Skvělé! Buď tam v sedm a vezmi si šaty.“ To Martinu překvapilo a žaludkem jí proběhla lehká tíseň. Než ale mohla něco říct, Simon pokračoval: „Máš nádhernou figuru a měla bys ji víc ukazovat. Dělalo by mi to dobře.“ Povytáhl hlavu a mrkl na ni.

Nechtěla být protivná, tak řekla s násilnou veselostí: „Aha… dobře… jasně.“

„Tak se uvidíme v sobotu večer,“ řekl Simon a odešel na další hodinu.

Martina přišla do restaurace přesně v sedm, nechtěla se opozdit. Celé odpoledne strávila tím, že se zkoušela rozhodnout, co si vezme na sebe. Nic se jí nezdálo dost dobré. Vyzkoušela asi tucet šatů, a nakonec si vybrala bílé letní, byly jí trochu těsné, s mírně nabíraným výstřihem a na zádech víc vykrojené. Šaty byly krátké, ale ne moc krátké. Na ní byly okouzlující a s opálenou kůží a černými vlasy krásně kontrastovaly.

Doplnila to černými střevíci a černým páskem, který zdůraznil její tenký pas a připoutal víc pozornosti na její velká prsa. Martina znovu mrkla na své hodinky. „Už je 7.15. Co když se neukáže?“ ptala se sama sebe. Cítila, jak jí závan úzkosti zaplňuje žaludek.

Simon bezstarostně vkráčel v 7.20, nesl si malý batoh. „Ahoj, tak jsi už nachystaná jíst?“ řekl lehce, vůbec se neunavoval omlouváním svého zpoždění.

Vrchní je na Simonovo naléhání usadil ke stolu vzadu a stranou od hlavní uličky a přinesl jim dva jídelní lístky. Simon se díval přes stůl na Martinu, která vypadala mírně nervózní. „Vypadáš v těch šatech opravdu dobře, Martino. Dokonce nádherně.“

Plaše se usmála.

„Máš perfektní tělo. Cvičíš hodně?“

Martinu těšila ta pozornost a komplimenty. Uvnitř ji to hřálo. Bylo tak hezké být obdivovaná. Neuvědomovala si dosud, jak jí pozornost v jejím životě chybí. Jako by strašně moc času ve svém životě strávila někde zavřená. „Ano, cvičím každý den,“ odpověděla s úsměvem, „v pondělí, ve středu a v pátek dělám aerobik, a v úterý a ve čtvrtek chodím posilovat.“

Simon se na chvíli odmlčel. „Máš opravdu výstavní kozy.“ Své oči při tom upíral do jejích a hledal tam nějakou reakci. Martina napřed nezaregistrovala, co řekl, vůbec si to neuvědomovala. Pak ji jeho poznámka dostihla, znehybnila a šokovala. V žaludku cítila motýlky. Kozy, myslela si pro sebe… kozy… řekl mi, že mám výstavní kozy. Její hněv se mísil se strachem. Musí mu stanovit nějaké hranice. Nesmí dovolit, aby na ni takhle mluvil.

S tak velkou sebedůvěrou, jakou jen dokázala posbírat, řekla: „Fuj… Simone… mám tě ráda, ale prosím tě, nepoužívej takový jazyk… mně je to nepříjemné.“

Simon se opřel do židle a řekl: „Tím myslíš… to slovo… kozy?“ Ten konec vyslovoval pomalu.

Martina si nevědomky skousla dolní ret. Napadlo ji, že by měla vstát a odejít, ale nechtěla dělat scénu.

Simon se na ni dál díval, všímal si jejích reakcí. Ačkoli se zlobila, také viděl, že je poněkud zmatená a znepokojená. Vyvedlo ji to z rovnováhy, opírala se vzadu a nadechovala. Plnila svou bránici, aby uvolnila tu kouli úzkosti, která jí tam kypěla. Vedle úzkosti to byl i pocit v žaludku, který zcela nechápala. Ale působil to, že se cítila… neklidná. Zlobila se kvůli tomu, co Simon řekl, a současně ji trápila ta směs dalších emocí, které prožívala.

Zkusila potlačit svůj nepokoj a odsunout ho někam stranou. Jak se o to snažila, sevřela své nohy trochu víc k sobě. Zkoušela se na něj znovu podívat, ale po pár vteřinách musela své oči odvrátit. Ve vzduchu cítila napětí.

Simon se nahnul dopředu a položil si lokty na stůl. „Při tom všem cvičení musí musíš mít kozy krásně pevné.“

‚Zase řekl kozy,‘ myslela si. Martina nevěděla, co má dělat. Její mysl běžela kilometr za minutu a ona si uvědomila, že nohama nervózně ťuká do podlahy. Cítila, že se červená, je jí horko a stehna se jí lepí potem.

Simon zvyšoval nátlak. „Jakou velikost mají tvoje kozy, Martino?“ zeptal se záměrně pomalu.

Po té otázce se cítila zahnaná do kouta a bezmocná; chtěla ale dát najevo, že se ovládá, a tak hlasitě vyhrkla: „36 D. Už jsi spokojený?!“ Někteří hosté se podívali jejich směrem a Martina v rozpacích sklopila hlavu.

V tom okamžiku se objevila servírka a ptala se, jestli už si chtějí objednat. Simon objednal salát pro oba. Martina se naklonila přes stůl a šeptala mu tak, že to servírka mohla slyšet: „Prosím, já nechci salát, já chci– ,“ ale Simon ji ignoroval a dokončil objednávku. „Sladkou hořčici na oba saláty, prosím. A potom turecké burgery, středně krvavé, s hranolky.“

Servírka mu poděkovala, vzala si jejich jídelní lístky a vzdálila se od stolu. Martina byla rozzlobená a ponížená, ale nechtěla to dát najevo. Nechtěla jejich večer pokazit. Žaludek se jí kroutil a její myšlenky se rychle střídaly. Ten jazyk, který Simon používal, ji přiváděl k šílenství, ale způsoboval, že se cítila nejistá a nepokojná zároveň. Nelíbilo se jí to, co cítí, a současně se jí to líbilo. Mezi nohama měla horkou vlhkost. Ruce na klíně si sevřela do pěstí. ‚Co se to se mnou děje,‘ ptala se sama sebe.

Simon z druhé strany stolu pozoroval, jak se Martina kroutí. Z jejího obličeje uměl vyčíst, že mu jeho plán vychází. ‚Je na čase postoupit o kousek dál,‘ pomyslel si. „Když na tebe mluvím sprostě, rozehřívá tě to, Martino?“ řekl jen tak mimochodem mezi dvěma sousty salátu.

„Co… tím myslíš?“ koktala Martina a nová vlna úzkosti jí proběhla žaludkem. Cítila, že vlhkosti ve vagině jí přibývá. Chytila vidličku pevněji. Chtěla se udržet pod kontrolou.

„Dobrá,“ Simon lehce přitvrdil, „když ti řeknu, že tvoje… kozy… musí po tom tvém cvičení být krásně pevné… zdá se mi, jako by pro tebe bylo těžké klidně sedět. Cítíš při tom nějaké šimrání ve své… kundě?“

Martina se na něj podívala a nevěděla, co udělat nebo říct. Konečky prstů měla bílé, jak silně svírala vidličku. Uvědomila si, že se jí zrychlil dech. Dýchala těžce a povrchně. Zhluboka se nadechla, aby se jí zpomalil tep. Srdce jí tlouklo jako o závod. Simon si všiml, jak jí bradavky z toho potlačovaného vzrušení začaly vystupovat a jak si ona jazykem nepřetržitě olizuje suché rty.

„Proč ti najednou takhle začínají vystupovat bradavky?“ zeptal se.

Martina pohlédla na sebe dolů, ponížená a ztrapněná. Odložila vidličku a ochranitelsky zkřížila své paže na prsou. Pokoušela se skrýt svou bujnou hruď. Oči jí zvlhly, vypadala, že začne brečet.

Ale mučení pokračovalo. „Bože, ty tvoje kozy jsou fakt děsně velké a pevné. A ty bradavky. Musí být pěkně tvrdé, když ti takhle vykukují přes šaty.“ Simon se nahnul blíž k ní. „Vsadím se, že jsi tak nažhavená, že by ses chtěla sama sebe dotýkat, viď?“

To horko v ní uvnitř začínalo být nesnesitelné a její vyrovnanost v minutě vzala za své. Cítila svou vaginu v jednom ohni. Šťávy z ní vybublávaly jako v Dantově infernu.

Simon použil svou autoritu: „Nikdo se nedívá, Martino, zvedni ruce a tři si kozy dlaněmi.“

„Zbláznil jsi se?“ odsekla Martina zlostně, ale nejistě. „Někdo by mě mohl vidět.“

Simon na ni upřeně shlížel. „Dělej, Martino, udělej to… hlaď si svoje velké kozy. Stiskni je a zatlač ty tvrdé bradavky. UDĚLEJ TO!“

Jeho příkaz a jazyk v ní vyvolal příval touhy. Ačkoli se zoufale pokoušela držet zpátky a nepodléhat jeho komandování, ruce se jí samy zvedaly jako kdyby byla loutka a někdo nad ní tahal za provázky. Byla nerozhodná. Zkoušela se sebrat, hodit na něj salát, nějak předvést, že se ovládá.

„To je dobrý, Martino,“ pokračoval Simon hlubokým, tichým hlasem. „Bude se ti to líbit, uvidíš. Už teď je to moc pěkný, že jo?“

Martina váhala ještě půl vteřiny a pak ucítila nával vzrušení, které ji zaplavilo, když si svými dlaněmi jezdila přes ztvrdlé bradavky. A v tu samou chvíli se styděla a byla rozpačitá z toho, co dělá. Pod svýma drobnýma rukama cítila své kozy a bradavky naběhlé vzrušením. Podprsenka jí byla malá. Strašně ji omezovala. Při každém pohlazení jí tělem probíhaly vlny rozkoše. Přitlačila silněji a současně nevědomky svírala svá pevná stehna k sobě, aby jí jemně tiskla vaginu.

Výbuch potěšení, které pramenilo z tření stehen o sebe, jí vpředu prosákl z kalhotek. Simon ji přes stůl pozoroval, oči se mu leskly a svou velkou rukou si jezdil po erekci pod stolem. Pohled na svíjející se Martinu, na to, jak se před ním sexuálně odhaluje, to bylo tak vzrušující, že to překonalo vše, co dosud zažil.

Ačkoli si Martina uvědomovala, že je v restauraci, a možnost, že ji někdo uvidí, byla ponižující, při myšlence na to, co se po sprostých slovech a příkazech od Simona děje, se chtivě roztřásla. Ze rtů jí uniklo zasténání. Slyšela, jak Simon říká: „Áááá, už nám nesou jídlo.“

Spustila ruce na klín a zhluboka se nadechla, ale to přerušení ji frustrovalo. Bradavky a prsy jí vysílaly horko do celého těla. Cítila se jako při horečce. Poznala, že se na ni servírka zvědavě dívá. Ženiny oči zkoumaly její obličej, na okamžik utkvěly na jejích naběhlých bradavkách a vrátily se k jejím očím. Servírka vypadala starostlivě. „Slečno, jste celá červená, chcete, abych zapnula klimatizaci?“

„N – ne,“ zakoktala Martina odpověď. „To bude dobré.“

Simon se jenom zakřenil.

Martina najednou jako by ztuhla vinou a hanbou z toho, co si sama dělala. ‚Co je to se mnou,‘ říkala si vyčítavě. ‚Hladím se na veřejném místě. Vzrušují mě sprostá slova. Udrž se, proboha!‘ Vzala vidličku a pustila se do jídla. Zlobila se na sebe za to, jak vulgárně předvedla svou vášeň, svůj nedostatek úrovně. Takhle ji rodiče nevychovali.

Po zbytek večeře Simon udržoval povrchní konverzaci, uklidňoval ji falešným pocitem bezpečí. Mluvili o škole, o učitelích, společných kamarádech, a on odváděl řeč od všeho jen vzdáleně sexuálního. Martina odstrčila talíř od sebe. „Bože, já jsem plná. Díky za večeři.“

„Není zač,“ odpověděl neupřímně. „Chvíli počkáme a pak budeme mít dezert.“

Martina se smála a zlehka se dotkla svého břicha. „Nemyslím, že na to mám ještě místo.“

„Ale jo, budeš ho mít,“ řekl Simon a taky se smál, odložil při tom svůj příbor na pravou stranu talíře.

Sehnul se pod stůl pro svůj batoh. Martina se přestala smát. Koukala na něj, ve tváři se ji zračilo znepokojení. „Co děláš?“

Simon zvedl batoh zpod stolu a pár vteřin se v něm přehraboval. Martině přeběhl po páteři ledový chlad.

Jeho ruka sevřela to, co hledal. „Jsi připravená na dezert, Martino?“ zeptal se.

„Nemám hlad, Simone,“ řekla nervózně. „Už jsem ti to říkala.“ V žaludku se jí zase začala usazovat úzkost.

Simon se natáhl a pod stolem jí podával předmět, který vytáhl z batohu. „Tumáš, vezmi si to,“ řekl.

Martina se na něj dívala přes stůl a špulila své plné rty. Vypadala nervózně a ustrašeně. „Simone, prosím, já to nechci.“

Zamračil se na ni a řekl: „HNED si to vem, sakra, nebo mě fakt hodně naštveš.“

Martina si hryzala spodní ret. Po těle se jí rozlézala úzkost. Celá rozechvělá sáhla pod stůl. Její ruka se dotkla něčeho, co podle hmatu byl jakýsi dlouhý válcovitý předmět. Vzala si to z jeho ruky a držela to v klíně. Byla jako zkamenělá, nedokázala se podívat dolů. Bála se podívat, co to je.

„Pro případ, že bys byla zvědavá,“ řekl Simon s krutým úsměvem, „držíš v ruce svůj dezert.“

Martina se podívala dolů a zalapala po dechu. V ruce držela vibrátor. Mohl mít necelých dvacet centimetrů, ale v její drobné ruce se zdál větší. Zavrtěla hlavou. Pokoušela se rozptýlit mlhu, kterou v ní najednou měla. ‚To se mi jenom zdá, je to šílený sen, potřebuju se jenom probudit, to je všechno, musím se probudit.‘ Rozhlédla se kolem. Pořád seděla v restauraci. Hrozila se té děsné situace, ve které se ocitla. ‚Ať nepozná, že jsi vyděšená. Ovládni se,‘ říkala si.

Zdálo se, že vibrátor má tři stupně nastavení. Poznala, že je na baterii. Motýlci v jejím žaludku znovu vystartovali, teď to bylo opravdu zlé. Třepotali se tam tak, že cítila svou úzkost spíš jako nemoc.

Upřeně zírala na vibrátor na svém klíně. „P– p– p– proč mi tohle dáváš,“ vykoktala nakonec.

Díval se na ni celou minutu, než pomalu řekl: „Chci, aby sis to dala do kundy.“

Pocítila třes v bedrech, jakousi prázdnotu. Potlačila ten pocit. Posadila se rovně. Pokoušela se předstírat klid a sebeovládání co nejvíc to šlo, ačkoli se její nervová zakončení chvěla napětím. „Podívej, jestli si myslíš, že to do sebe budu dávat na veřejnosti, jsi blázen. To neudělám.“ Vzpurně položila vibrátor na židli vedle sebe a na obranu zkřížila své ruce na hrudi; při tom se ne moc úspěšně pokoušela ignorovat jejich tlak na svých stále rozcitlivělých bradavkách.

Simon se opřel na své židli, oči měl chladné a tvrdé. Tiše řekl: „Vím, že CHCEŠ mít tu věc ve své kundě. Viděl jsem, jak byly tvé oči vzrušené, když jsi to spatřila. Neuniklo mi, jak sis olizovala rty. Kunda ti vlhne, jak jen na to pomyslíš. Není to tak, Martino? Vsadím se, že právě teď ti šťávy z tvé kundy prosakují kalhotkami, že je to tak, Martino?“ pokračoval.

Jeho slova na ni měla očekávaný účinek. Po každé, když použil slovo kunda, se Martina podvědomě otřásla a její dech se trochu zrychlil. Pokoušela se své dýchání zpomalovat. Cítila, jak jí srdce tluče, strachy, a na stále vyšší úrovni chorobného vzrušení. „Přestaň se mnou takhle mluvit,“ její hlas zesílil a byl o oktávu výš. „Projev mi nějakou úctu.“ Ruce v jejím klíně se pořád svíraly a rozevíraly.

„Představ si tu věc ve své kundě, Martino,“ naléhal Simon dál, „myslím, že by tě to opravdu vyplnilo. Umíš si to představit?“

Bezmocná Martina si představila svou ruku na robertku, ruka ho strká dovnitř do ní, pomalu, po centimetrech. Představila si, jak ho pysky její vulvy vtahují mezi sebe, dokud tam není v celé své délce. Jak ji roztahuje. Bojovala s těmi pocity. Silně se štípla do stehna, oči se jí tou bolestí zaplnily slzami.

„Tak dělej, Martino… zvedni to… zvedni ten vibrátor a strč si ho do kundy, kvůli mně. Jenom odhrň svoje promočené kalhotky ke straně a pomalu si to tam zasuň. Pak začni pumpovat dovnitř a ven, nikdo neuvidí, co děláš.“

Martina začala trhaně dýchat a vagina jí až bolela nezvyklou potřebou. „Přestaň s tím, přestaň, Simone, já to nechci!“

Kýval hlavou dozadu a dopředu a pořád tiše deklamoval: „Dovnitř a ven. Dovnitř a ven z tvé těsné kundy.“

Martina se chtěla vymanit a přimět ho, aby přestal, chtěla vstát a odejít, ale neudělala to. To slovo ‚kunda‘ pulzovalo v její mysli. Obličej měla rudý a všude po těle cítila horko, uvnitř ji bodaly imaginární žhavé špendlíky. Naposledy se podívala na Simona, vzrušeně oddychovala. V hrudi jí hlasitě bilo srdce. „Přestaň, přestaň, nemluv takhle, prosím, prosím tě… prosím, přestaň.“

Simon se nahnul blíž k ní: „Cítím z tebe tvou kundu, Martino, všude ti to teče. A podívej se na svoje bradavky, taky jsou celé vzrušené.“

Martina se koukla dolů, a ano, měl pravdu, byla znechucená a styděla se za svou slabost. Ty bradavky, velké jako náprstky, byly na jejích šatech zvýrazněné jako tlačítka zvonků u dveří.

Simon věděl, že nakonec Martina své touze podlehne. Skoro nepřetržitě se na židli kroutila a její dýchání přecházelo do krátkých vzdechů. Pokračoval: „Dovnitř a ven, z té sladké malé kundy, kterou máš mezi nohama.“

„Bože… ach bože… Ty ha… haj… hajzle.“ Martina zvedla robertka. V agónii se na chvilku strnule zastavila. Před sebou viděla Simona. Slyšela jeho slova, přikazující jí naprostou poslušnost. Levou rukou sáhla pomalu pod stůl a ze strany uchopila kalhotky. Byly úplně promočené, stejně jako sedák židle. Ten objev jen zesílil její ponížení.

Držela kalhotky a stáhla je k jedné straně. Stydké pysky její nažhavené píči byly rudé a naběhlé a hustý porost pokrývající kundu byl mokrý a matný. Žádná vůle přestat v ní už nezbyla; přiblížila vibrátor k otvoru ve svém rozkroku a roztáhla nohy.

Špička robertka se dotkla vnějších pysků její vaginy, které vyslaly šokové vlny rozkoše a ty zaplavily její lůno. Zastavila se, s vibrátorem u vchodu do své díry, ruce napnuté. Jedna její část chtěla dostat vibrátor do toho mokrého, chamtivého tunelu, zatímco druhá část, její morální, tradiční část, ječela stop. Stop dřív, než se v těch neřestných touhách docela ztratí. ‚Nemůžu to zastavit. Nemůžu to zastavit,‘ opakovala si nešťastně.

„Už jsi skoro tam, Martinko,“ ozval se Simon znovu, „dělej, strč to tam. Uvidíš, bude to moc pěkné. Bude to fajn, až nakrmíš svou kundu tím, co chce… co potřebuje.“

Martina hlasitě vzdychla a tělo se jí napjalo; když začala vibrátor zasunovat dovnitř do sebe, už se dál nedokázala kontrolovat. Plastový válec pomalu mizel v díře její kundy, vulva se vlhce otevírala. Jeden, dva, čtyři centimetry.

Nadzvedla zadnici a stehna trochu výš nad sedadlo, aby si udělala místo pro ruku a robertka, který už jí začal kundu roztahovat. Vnímala, jak ho její pochva do sebe polyká, vtahuje ho hlouběji. Jeho špička už byla u její panenské blány. Tělem jí projelo zachvění.

„Zatlač,“ syknul Simon, „jenom zatlač. Zatlač to tam úplně a jen tak to tam nech, budeš to milovat, uvidíš.“

Martina klesla dolů a všechny zbývající centimetry nechala vniknout do sebe. Pocítila chvilkový nápor bolesti, to když se robertek prodíral jejím panenstvím, ale teď už byla jeho špička skoro u vchodu do dělohy. Martina zase seděla zpátky na židli, s nohama pod stolem do široka roztaženýma, s vibrátorem ve své píče. Vybuzené pysky její vaginy byly těsně utažené kolem jeho základny, oči měla zastřené touhou. Dýchání se zrychlovalo, bylo hlubší a důkladnější.

Když si zvykla na délku a obvod toho, co měla uvnitř, tělo se jí škubalo v tandemu s vibrátorem, který jí z díry vyčníval jako vesmírná raketa. Martina seděla nehybně, zkamenělá hanbou, ponížením, chtíčem a touhou. Tolika emocím bylo těžké porozumět. Příliš komplikované, než aby to dávalo smysl.

„No tak, necítíš se dobře, Martino? S kundou takhle roztaženou? Tak naplněná?“

Martina vzdychala: „Nemůžu… to vydržet… nechtěj… prosím, nenech mě… už nic… dělat.“

On ovšem její prosby ignoroval a poručil jí přestavit palcem přepínač na číslo 3. Martina se na něj podívala, naléhavě: „Ne… Simone… prosím… nenech mě to udělat.“

„Zapni to!“ řekl netrpělivě, důrazně.

Martina, třesoucí se strachem a perverzní touhou, váhavě pohnula přepínačem. Robertek ožil. Seděla pevně a křečovitě opřená o opěradlo židle, končetiny vypjaté, tělo jí zaplavovala kaskáda po sobě přicházejících rozkoší, které se ve vlnách šířily z vaginy.

Trhla hlavou dozadu a hlasitě zasténala, když se její pochva náhle stáhla kolem vibrujícího vetřelce a potom explodovala jako supernova. Šťávy se jí řinuly všude po rukou a kolem základny plastového údu; její orgasmus byl mimořádně intenzivní a její sténání z tělesné rozkoše se neslo restaurací.

Servírka přispěchala, starostlivě zkoumala její obličej. „Jste v pořádku, slečno?“ ptala se.

Martina, která se ještě vzpamatovávala ze síly toho orgasmu a v sobě pořád měla nacpaný ten falešný pyj, jen slabě zamumlala něco o křeči v noze. Servírka na ni pohlédla a potřásla hlavou. Nevěřila, že ta dívka, co sedí před ní a těžce dýchá, s obličejem lesklým potem, a s bradavkami, které jí chtějí propíchnout podprsenku, měla nějakou křeč. Servírka ji už nechtěla dál kontrolovat a šla pryč, znechucená tou neslušnou exhibicí.

Martina zaznamenala její pohled a bylo jí hrozně trapně z toho, co asi musela vidět. Snažila se neupoutat na sebe další pozornost a pomalu ze sebe vytahovala vibrátor. Jeho velký průměr způsobil, že se při vytahování z pochvy ozval slabý, ale přesto slyšitelný mlaskavý zvuk, když konec vyjel ven. Nedočkavě ho po stolem podala zpátky Simonovi, který ho nonšalantně uložil opět do batohu.

„Hrozně jsem si to užil,“ řekl a smál se, „byla to nádhera.“ ‚A řekl bych,‘ dodal si pro sebe, ‚že za pár dnů nebo týdnů budou věci ještě zajímavější.‘ Položil na stůl nějaké bankovky a odkráčel z restaurace; Martinu tam nechal stát mezi stoly samotnou.

Třásla se vztekem, ale taky byla pořád ještě hodně vzrušená. Poznala, že někteří muži v restauraci si jí všimli a dívají se na ni. Uvnitř se jí zase začala hromadit úzkost, a tak rychle odešla na toaletu, aby se upravila.

Podívala se na sebe do zrcadla. Vypadala jako děvka. Učesala si vlasy, přidala trochu rtěnky a vešla do kabinky. Když si stáhla kalhotky, ucítila pach své sexuality, a viděla, jak rudou a opuchlou má vaginu.

Rychle to ukončila, umyla si ruce a dvakrát se ještě zkontrolovala, než se vydala domů. Rodiče se jí ptali, jaký měla večer, a ona vyhýbavě odpověděla, že všechno bylo v pořádku. Řekla jim, že se měla fajn, ale je unavená a bolí ji hlava.

Šla nahoru do svého pokoje a oblékla si pyžamo. Zkoušela nemyslet na ty večerní události a na své rozbolavělé pohlaví, a když zavřela oči a upadla do nepokojného spánku, slzy na tvářích jí pomalu osychaly.