Málokterá dívka vysloví své nejosobnější fantazie. Zatímco hromadné znásilnění, sex vynucovaný vlastním otcem nebo servání šatů v nákupním centru jako příprava na veřejné obtěžování partou divokých mladíků patří na nejvyšší příčky na žebříčku snů, jakákoli realita toho druhu může vždy nabídnout jen méně vzrušení.

Ditě se však pořád vracel pouze jeden docela malý denní sen. Být svázaná a pořádně naplácaná! Bylo jí teprve osmnáct a rozhodně na to měla tělo. Od chodidel svých pozoruhodně krásných drobných nohou až po kštici kudrnatých světle hnědých vlasů měřila sotva sto padesát pět centimetrů a vážila jen málo přes padesát kilo. Každý, kdo by měl zájem o roztomilou teenagerku s pravděpodobně nejpřitažlivějšími rty, ňadry a siluetou samotné Afrodity, musel by se určitě postavit do fronty.

Nebyla jen hezkou tvářičkou, v posledních letech školy tvrdě pracovala, aby u maturitních zkoušek dosáhla velkých výsledků. To nutně znamenalo mít jen občas nějakého příležitostného přítele, a ještě občasnější večerní rande s ním. Možná byla pořád panna, ale hrála hostitelku stejných hormonů v aktivní záloze jako většina ostatních studentek. Co bylo odepřeno klukům, po tom mohly její prsty volně pátrat... a většinu nocí to bezpochyby dělaly. Byly to právě takové intimní chvíle, kdy se do jejích neřestných úvah vloudila vidina toho, jak ji někdo sváže a ona bude bezmocná.

Marcel byl do Dity zamilovaný už od druhého ročníku. Nebyl zrovna silná osobnost a s bolestnou úzkostí sledoval, jak jí skutečné procesí různých libových frajerů nabízí svůj pochybný doprovod. Většina z nich si však u modrooké maturantky vysloužila jen krátké rande, protože ona, když už nic jiného, měla svůj vlastní rozum a nehodlala se nechat natlačit do žádného krátkodobého vztahu jen na základě vzhledu. Středoškolské politikaření a studentské kliky Ditu nikdy nezajímaly.

Marcel pro ni v předchozích letech byl sotva něčím víc než důvěrníkem, sama nevěděla, proč nakonec souhlasila se schůzkou s ním – možná jen chtěla vykonat dobrý skutek. Jak se pak ukázalo, zjistila, že se mohla rozhodnout mnohem hůř – ve skutečnosti se těch schůzek odehrálo víc. Během asi šesti týdnů se ocitla na zcela neprobádaném území – byla zamilovaná až po uši. Marcel se jen usmíval, jeho štěstí bylo hodně nečekané.

Jen čtrnáct dní předtím, než měla nastoupit do prvního semestru na vysoké škole, se rozhodli strávit spolu romantický víkend na horách. Marcelův otec, muž laskavé povahy, podstrčil synovi při odchodu k autu několik dvoutisícových bankovek.

„Dávej na ni dobrý pozor, synu,“ volal za ním, „je to anděl.“

Celou cestu se Marcel snažil vyhnat ze své mysli obrazy, na jejichž vzniku jeho dobré vychování určitě nemělo žádný podíl. Obrazy jeho zavedenému životnímu stylu tak vzdálené, jak si vůbec lze představit. Dita seděla vedle něj a dívala se na lesnatou krajinu, držela se ho za ruku a v tom světě, který byl pro ni nový, byla tak spokojená jako ústřice usazená v nové lasturce.

Sjeli ze silnice na vyhrazené parkoviště pro hosty, které se nacházelo přímo před honosným hotelem Viktoria, vystoupili z auta a protáhli se. Marcel otevřel kufr, Dita vytáhla svou noční tašku a sáhla dál, aby vzala i přítelův kufřík se zacvakávacími zámky. S nezvyklou prudkostí se kolem ní protlačil a zamumlal: „Já si to vezmu, Dito!“ Zachytila v jeho hlase něco, co si vyložila jako chvilkovou paniku.

Mladý recepční zvedl hlavu, aby se věnoval přicházejícím hostům. Někde mezi jeho předem nacvičenou uvítací řečí a tím, než došli k jeho pultu, však jeho hlasivky postihl vážný provozní výpadek. Možná to bylo tím zjevením dívky, jež nepochybně byla dosud nejhezčí ze všech, které zatím viděl. Možná to bylo krátkostí té přiléhavé malé sukně, která najednou vyjevila, co všechno nedokáže skrýt, když se její nositelka zcela nevinně sehnula, aby si sebrala kabelku, která jí upadla.

Samozřejmě nemůžeme vyloučit ani to, že k tomu došlo kvůli té slušivé blůze, kterou měla na sobě a pod níž bylo všechno dosti zřetelně vidět; sice si přes svůj věk kupovala podprsenky jen skromných rozměrů, ovšem pušapky, jak známo, dokážou dělat divy, a v jejím dekoltu se toho ukazovalo dost na to, aby řekněme taková Pamela Andersonová měla dobrý důvod požadovat vrácení peněz.

„Já, ehm... tedy hotel Viktorie vás vítá,“ vykoktal a snažil se dívat jinam než do těch depresivně nedostupných krásných modrých očí. „Máte rezervaci?“ zeptal se Marcela, který už vyplňoval registrační formulář a plně si uvědomoval, jak na toho hocha Dita působí.

Dostali hotelové klíčové karty a vyjeli výtahem do třetího patra, kde na ně čekaly sousední apartmány 306 a 308. Marcel přirozeně doufal ve společné apartmá, ale jediný pohled na Ditina otce tuto nepravděpodobnou možnost vyloučil; tím méně mohl doufat, že se mu podaří přesvědčit Ditu samotnou. Dokonce i jeho vlastní otec mu řekl: „Hlavně se chovej slušně, synku, víš, co od tebe očekáváme!“

Když se blížila sedmá hodina večerní, rozhodli se, že si zajdou na večeři do restaurace v přízemí s tím, že se pak možná společně nahoře podívají na nějaký film. Vzhledem k tomu, že si na následující den naplánovali hodně turistických cílů, žádnou dlouhou zábavu na večer opravdu nepotřebovali.

Sotva dvacetiletý Marcel, který ještě neměl nadhled a světáctví staršího muže, pozvedl číšníkovo obočí dotazem, zda je ‚baltský losos‘ s hranolky, či nikoli. Dita se mezitím rozhodla pro opatrnost a jednoduše si objednala hovězí Stroganoff. Ve chvíli, kdy Marcel požádal o vinný lístek, číšníkův úšklebek zesílil.

„Ani jeden z vás není nezletilý, že ne?“ zeptal se s kamenným výrazem. Z místa, kde právě v tu chvíli stál, ten pohled dolů do výstřihu mladé dívky opravdu vynahradil průměrný plat.

Usrkávala šampaňské a cítila, jak se jí po tváři šíří horký ruměnec. Cítila se slastně. Marcel se na ni usmíval. To, co si v duchu představoval, by Ditiny rodiče donutilo sprintovat k nejbližšímu soudu a zařídit, aby jejímu společníkovi bylo co nejdřív doručeno předběžné opatření.

Marcel se staral, aby víno teklo, a hlavně ne s mírou, a povzbuzoval ho v tom ten fakt, že Ditino chichotání už začínaly přerušovat občasné nesrozumitelné výrazy. O tom, že ji miluje, nebylo pochyb – kdo se zdravým rozumem by ji nemiloval? A že toužil po příchuti nevšednosti, pokud šlo o jeho milostné sklony ke zcela nevinné partnerce? I to bylo celkem pochopitelné. Faktem je, že kdyby některá ze stran byla zasvěcena do tajných myšlenek toho druhého, možná by se byli s Bohemia Sektem rozloučili mnohem dříve.

Když se vrátili do čísla 308, Dita sklesla do plyšového křesla, zatímco Marcel si hrál s dálkovým ovladačem a snažil se najít hlavní menu.

„Dito, chceš ‚World Trade Center‘ nebo ‚Nejrychlejšího jezdce?‘“ zeptal se.

„Je mi to jedno,“ odpověděla a skopla boty na podpatcích. „Ale myslím, že bych možná spíš potřebovala kafe.“ Nedokázala potlačit další záchvat dívčího smíchu.

„To, co potřebuješ, je další sklenka šampaňského, ty můj sexy poklade“ culil se na ni Marcel. V lednici už našel a odšpuntoval ‚láhev na uvítanou‘ a naléval skleničky pro oba.

„Opravdu si myslíš, že jsem sexy?“ hihňala se, dívala se na něj a používala při tom všechny koketní manýry, které měla v zásobě. Marcel prožíval tvrdé chvilky, máme-li to vyjádřit co nejvybraněji.

„Neee,“ vykřikla, když jí podával ze tří čtvrtin naplněnou sklenici vína. „Vypila jsem už mnohem víc, než jsem měla, Marceli. Snažíš se mě opít nebo co?“

„Upřímně... jo, snažím,“ přiznal se, „A ano, myslím, že jsi hrozně sexy, Dito. Bože, kdybys jen věděla...“ hlas se mu zadrhl.

„Věděla co?“ zeptala se a bez dalšího slovního odporu si od něj tu sklenici vzala.

„To je jedno,“ zamumlal Marcel. „To bys nechtěla vědět.“

„Zkus mě,“ nabídla se, „jsem už dospělá, ne?“

„To jsi, Dito,“ odpověděl a oba pak vypili pár centimetrů perlivého Chardonnay Brut.

„Takže,“ pokračovala neúnavně, „co jsi pro mě vymyslel, co bych měla vědět, Marceli... opravdu!“

„Vždyť to víš, Dito... musíš to vědět, nebo snad ne?“ V tu chvíli vypadal jako malý kluk, kterého se matka ptá, co by chtěl k Vánocům.

„Aha, tohle,“ usmála se na něj a plně si při tom uvědomovala, že z daného úhlu má naprosto neomezený výhled do jejího výstřihu, možná i dál. „No, víš, já se prostě ještě necítím připravená... Je mi teprve osmnáct, nezapomeň!“

„Teprve osmnáct?“ málem se zakuckal. „Většina holek ve škole přišla o panenství už v deváté třídě... Myslím, že mi nemůžeš vyčítat takovou věc jako ‚chtít to‘. Chci říct, že tě opravdu miluju, Dito, a no... přivádí mě to k šílenství.“

Nejdříve se ještě jednou napila šampaňského, na odvahu, a pak položila sklenku na stůl. „Já vím, Marceli. Pravda je, že o tom sama taky přemýšlím.“ Obě tváře jí jasně zčervenaly, když si vzpomněla na to, co při tom ve skutečnosti dělá. „Asi jsem teď trošku vystrašená... a opilá,“ dodala a znovu se zachichotala. „Je to všechno tvoje vina!“

„No hele, a co kdybysme téhle malé příležitosti využili, Dito?“ svůdně se usmál, postavil se před křeslo a natáhl k ní obě ruce.

„Něco ti řeknu,“ škádlila ho a přitáhla si ho k sobě. „Trochu se mi točí hlava a vím, že bych teď měla jít do svého pokoje, ale když mi slíbíš, že se budeš chovat slušně, Marceli, sednu si ti na klín a budu se s tebou dívat na Nejrychlejšího jezdce s Willem Ferrellem... Platí?“ Její hlasový projev se očividně zhoršoval.

„Platí,“ odpověděl, ale jako by nebyl plně přesvědčen. Zvedl ji, posadil se do křesla a pustil titulky k filmu ‚Ricky Bobby: Nejrychlejší jezdec‘. O pocitu, který mu poskytuje Ditino teplé tělo, nebo spíš jeho zakřivené pozadí v jeho klíně, se nijak nezmiňoval.

Osmnáctileté dívky jsou většinou nejen příjemné na dotek, ale taky hezky voní. Dita vděčila své pušapce za to, že z ní vyzařovalo něco, co lze označit za vrchol žádoucnosti. Neuběhlo ani deset minut od začátku filmu a pár opět téměř vyprázdnil své skleničky, jejich zábrany byly dále na ústupu. Není nad sklenku nebo pět šampaňského, které povzbudí pionýrské odhodlání.

Ricky Bobby sotva vyhrál svůj první závod, když se Marcelovy ruce vydaly vzhůru a teď se už dokonce dostávaly nad červenou linii na spodním okraji Ditiných košíčků velikosti 32B. Pokud si blížících se vetřelců všimla, nijak se o tom nezmiňovala. Marcel se podíval na svůj zavřený kufřík ležící na posteli. „Jakou reálnou šanci asi tak můžu mít?“ ptal se sám sebe.

Tím, že zkonzumovaný alkohol navazoval kontakty s proudícími červenými a bílými krvinkami mladé dívky, její soustředění se stávalo mimořádně obtížným, dokonce do té míry, že když jí Marcelova pravá dlaň nyní hrdinně objímala levé ňadro, to nejlepší, co dokázala vymyslet, bylo nové zachichotání a nepříliš zřetelné prohlášení: „To je ale zlobivý Marcel.“ On ovšem rozhodně měl v úmyslu být zlobivější!

Stejně jemně si přivlastnil i pravý prs a obsah obou dlaní jemně stlačoval. Dita se mu na klíně začala znatelně kroutit, což Marcel, když své vlastní drobné ruce položila na ty jeho, považoval za slastný souhlas. Jak jeho laskání nabývalo na intenzitě, ze rtů té napůl bezvědomé teenagerky se ozývaly nepatrné tiché vzdechy. „Mmmm,“ předla.

S každým jemným stiskem se obsah té malé žhavé podprsenky vyjevoval víc a víc. Stačilo už uvolnit jediný knoflík a může se otevřít pozorovací okno, které odhalí jednu nebo obě bradavky, uvědomil si.

„Co... co to děláš, Marceli?“ snažila se ze sebe dostat nějaká slova. Zvedla svou ruku a odtáhla mu tu jeho od vytčeného cíle.

„To je v pořádku, Dito,“ přemlouval ji, „jen mě nech... Slibuju, že už se o nic nepokusím. Chci jen, aby ses cítila dobře.“

To už měl nejen rozepnutý ten knoflík, ale pravou rukou jí vklouzl hluboko do podprsenky. Ačkoli tato událost obnovila v dívčině mysli určitou míru sebeuvědomění, ten pocit z mužské ruky, která se mazlí s tím, na co ještě nikdy žádná cizí ruka nesáhla, měl tendenci vyřadit její poplašná tlačítka. V podstatě jí to bylo tak příjemné, že chtěla víc.

Marcel přestával vnímat realitu. Jeho základním instinktem bylo rozervat tu tenkou blůzu na cáry, strhnout z ní tu sukni a odhodit ji na vzdálenější postel. Zbytek už by přišel sám. Kupodivu i Ditiny smysly prožívaly amok. Vše, co si představovala ona, byl Marcel, jak jí strhává sukni i blůzu, svlečenou ji hází na vzdálenou postel a tam ji přísně vyplácí. Kdyby to o sobě věděli, mohli si porovnáním svých představ ušetřit spoustu času!

Romantická scéna se začala vzdalovat od Nezapomenutelné lásky Caryho Granta a Deborah Kerrové spíše k aranžmá Billa Clintona a Moniky Lewinské v okamžiku, kdy Marcelova pravá ruka našla lem Ditiny sukně a relativně snadno ho dokázala vytáhnout výš. Dita předvedla jistý symbolický odpor s letargickým „Výš už ne, Marceli“, ale v překladu to vyznělo nějak jako „Och ano – to je ono, ještě výš, prosím, Marceli.“ Každopádně jakmile byly odhaleny její sexy sladěně zelené kalhotky, zvýrazněné – předpokládejme, že neúmyslně – několika strategickými pohyby v bocích, ani jeden z účastníků si nestěžoval.

Will Ferrell byl dávno zapomenut. Naprosto fascinující pohled na Ditiny nyní zcela odhalené kalhotky, které měla vytvarované mezi stehny, Marcelovo vzrušení jen přiživoval. Jeho prsty, stlačující v celém rozsahu její poševní úžlabinu, zase přiživovaly to její. A ačkoli mladá dívka dýchala těžce, jeho dech byl hlasitější. Cítil vlhkost prosakující skrz savou bavlnu a jeho vnitřní obvody logického myšlení se rychle utápěly v bahně chlípného požitkářství. Už jen ten pocit, který byl neodmyslitelně spojený s laskáním Ditiných prsou a bradavek, přepnul jeho další postup na turbo rychlost.

Co se týče její osoby, Dita ztrácela kontrolu. Její dechová frekvence vybíhala mimo graf a její vzdechy byly nyní zpestřeny slastným úpěním, ale vůbec ji nenapadlo, že by mohla roztáhnout nohy a udělat jeho vtíravým prstům víc místa. Tohle nebylo mazlení, to bylo naprosté bezvládí.

Tím, jak hluboko mu sklouzla do klína, se mezi páskem jejích kalhotek a břichem otevřela mezera, a tak Marcel udělal to, co by udělal každý muž v jeho bolestně šťastném postavení. Vklouzl rukou do toho úzkého kanálu a našel v tom místě svět hebkého chmýří, které, pokud přímo nebylo uvítací rohožkou, nabízelo nepopiratelné hmatové výhody.

„Prosím, do kalhotek ne, Marceli,“ ozvala se, z toho posledního zvratu událostí téměř úplně vystřízlivělá. Dělala, jako by mu tu ruku chtěla zas vyndat, ale Marcel asi vycítil naléhavost situace, otočil Ditu na bok a začal se zběsilou horlivostí líbat její teplé rty. Zabralo to, objala ho kolem krku, políbila ho na oplátku a zcela se poddala jeho dotekům. Mohl teď nejen dosáhnout na ten vzdálený zdroj tepla mezi jejíma nohama, ale i proniknout svým dychtivým prstem do její vaginální obrany; už byla beznadějně ztracená.

Sténání plodilo sténání a Marcel zvyšoval rychlost a hloubku průniku. Jeho vlastní potřeby byly znepokojivě zřejmé, a kdyby Dita nebyla tak pohlcena vlastním orgasmickým pokrokem, možná by si uvědomila, co přesně je ta tvrdá dlouhá ‚vyvýšenina‘ pod jejími boky! Zvýšení tlaku na jadérko jejího poštěváčku se ale rozhodně vyplatilo. S křečovitým výkřikem slastného uvolnění se dívčino tělo roztřáslo a její široce rozevřené oči nenechaly Marcela na pochybách, že za své soustředěné úsilí získává známku ‚velmi dobře‘.

Když si stáhla lem sukně a nahoře si upravila blůzu, vrátila se mladé dívce důstojnost. Odlepila se od jeho klína, přešla k posteli a posadila se na okraj přikrývky s rukama pokorně složenýma v klíně.

„To bylo velmi nemravné, Marcele,“ zamumlala, „využil jsi mého ehm... stavu!“

„Můžu ho využít ještě víc, jestli se ti to líbilo,“ křenil se. „No tak, Dito, chceš abych z tebe zešílel?“ Jeho ruka podvědomě zabloudila do vlastního klína. Odvrátila pohled... ale myslela si toho spoustu! Její tělo se po orgasmu navracelo k normálu, ale ať se snažila sebevíc, ty nutkavé obrazy, v nichž ji Marcel spoutává a bije, se odmítaly rozplynout.

A pro Marcela vše, na co právě myslel, bylo to, jak nevýslovně sexy a zranitelně bude jeho malá žhavá přítelkyně vypadat, až bude ležet na posteli svázaná a zcela bezmocná. Příhodnější okamžik k tomu už nikdy nenastane. Vstal a přešel ke kufříku vzadu na stole.

„Zavři oči, Dito,“ zavolal na ni. „Mám pro tebe překvapení... a žádné pokukování, rozumíš?“

„Je to nějaké pěkné překvapení?“ chichotala se.

„To nejlepší,“ odpověděl. „Něco, co jsem ti už nějakou dobu chtěl dát.“

Když Marcel zvedl víko kufříku, nedokázala ovládnout svou zvědavost a jak mohla, snažila se zjistit, co před ní svým tělem zakrývá. Ohlédl se.

„Dito, nesmíš se koukat, říkal jsem ti to! Teď buď hodná holka, lehni si na postel obličejem dolů a počkej na mě.“ Poslušně udělala, co jí nařídil.

Vyndal ty předměty z kufříku a přistoupil k jejímu ležícímu tělu. V pojmech čiré žádoucnosti mělo to vražedně žhavé tělíčko nejvyšší hodnocení. Štíhlý pas, zvýrazněné boky a způsob zaoblení zadečku, a to vše završeno tím nejvábivějším ze všech ženských svodů – bosýma nohama!

„Co mně děláš, Marceli?“ vykřikla, když obě její ruce stáhl dozadu.

„Něco, co si myslím opravdu užiješ, Dito,“ odpověděl a obtočil jí provaz kolem obou zápěstí.

„Ty mě svazuješ???“ Zajíkavě se nadechla a šokovaně trhla hlavou. Nebyla si jistá, jestli se má smát, nebo křičet. Tohle musí být určitě vtip. „Snad mi nechceš naplácat, že ne, Marceli?“

„Víš, Dito,“ ušklíbl se, „na to jsem opravdu vůbec nepomyslel... to tebe to teď napadlo!“

„Prosím, ne, nedělej to, Marceli,“ prosila. „No tak, rozvaž mě a půjdeme spát každý do svého pokoje, už je opravdu pozdě.“

Snad ta polovičatá prosba byla míněna tak, jak vyzněla – spíš jako povinné volání o pomoc než jako vážně míněná žádost o propuštění. A možná byl Marcel tak plně oddaný svému úkolu, že ho nic jiného než zásahová jednotka od jeho zamýšleného cíle nemohlo odvrátit.

Tak jako tak, s pevně spoutanými zápěstími už teď Marcelovi nemohla nijak zabránit, aby si její vzpírající se tělo položil na klín, hned na okraji postele. Neměla ani čas se připravit.

Jeho první plesknutí, spíše jen průzkumné povahy, ji zastihlo zcela nepřipravenou. „Au,“ vykřikla jen pár vteřin před druhou ranou na její dekorativní zadeček. Když Marcel viděl, jak její vypjaté malé pozadí rezonuje s udíleným trestem, musel si přiznat, že veškeré předem připravené představy o takovém jednání se ani zdaleka nevyrovnají realitě. Třetí úder nejenže pekelně zabolel, ale navíc jí jakousi nevynucenou rozkoší začaly brnět bradavky.

„Jsem snad největší děvka na světě?“ zauvažovala na okamžik.

Marcel jí hladil rukou zadeček a dovolil si ten luxus sáhnout svou levou rukou pod ni a vzít do ní její trochu zmáčknutou sexy kozičku. Šokovaně zalapala po dechu, ale čtvrtá rána ji donutila nepříjemně prohnout záda, takže neměla čas na hlasité námitky.

„Marceli, to opravdu bolí,“ vykřikla. Ruka, která ji hladila po prsou, bolest do jisté míry zmírňovala – nebo ji možná jen rozptylovala. Každopádně se mu na klíně přehnaně kroutila.

„Ano? Proto taky holčičky plácáme, Dito,“ zasmál se, „dělá to z nich lepší a poslušnější holčičky, to nevíš?“

Hra se v tu chvíli změnila na malinko vážnější, tím že jí Marcel vyhrnul sukni výš a zcela odhalil její kalhotky jak svému lačnému pohledu, tak své klesající dlani.

„Ne, stáhni mi tu sukni zpátky,“ vykřikla a ta zahanbující situace měla za následek okamžité vytvoření velkého množství vlhkosti podél její vaginální štěrbiny. Cítila se tak nádherně sexy a provokativně, že pro ni bylo těžké soustředit se na bolest. Marcel jí teď s novou vervou osahával prsa a z těch ran, které na ni bez ustání pršely, se jí třásl zadek.

„Už ne, Marceli,“ zakňourala, když v tom trestání udělal milosrdnou přestávku. Ležela natažená přes jeho kolena u konce sil. Viděl drobné kapičky vlhkosti ulpívající na dívčiných vlasech kolem ramen, zatímco na horních částech jejích nohou, tam kde mizely pod kalhotkami, se objevilo několik načervenalých stop po několika nechtěně zbloudilých plesknutích. Navzdory výkřiku doprovázejícímu to pochopitelné ponížení jí dál stahoval kalhotky dolů po stehnech a odhaloval její rudě zářící zadeček s tím nejhezčím dívčím rozštěpem uprostřed.

„Marceli, nestahuj mi kalhotky... prosím, je to tak trapné,“ její kroucení bylo tentokrát opravdové. Teď, pomyslel si, je čas přejít k další fázi jejího trestu. Vrátil kalhotky do jejich správné výšky, stáhl zpátky dolů sukni a pomohl jí, i když ne zrovna jistě, na nohy. Zápěstí ji pochopitelně začínala trochu bolet.

Dovedl ji k psacímu stolu, vysunul dřevěnou židli a pak ji do ní posadil. Sledovala, jak jde ke kufříku pro další dva kratší kusy provazu a ještě něco, co si dal do kapsy u kalhot. Neviděla, co to bylo. Nehybně seděla a fascinovaně hleděla dolů, jak jí přivazuje nejprve jeden kotník a pak druhý k nohám židle. Měla by být svou situací přinejmenším ‚znepokojená‘, uvědomila si, ale pravdou bylo, že ji to nesnesitelně vzrušovalo.

Marcel se postavil za ni, rozvázal jí zápěstí a pak její ruce přitáhl za židli a znovu je pevně svázal. Nyní byla definitivně spoutaná a zcela mu vydaná na milost a nemilost.

Pokud šlo o jeho ruční práci, měl Marcel všechny důvody být se sebou spokojený. Z frontálního hlediska to byl opravdu dobrý den. Prsy vystrčené dopředu, a přes jemný materiál blůzy ještě více zvýrazněné díky tomu, že měla ruce svázané za sebou, dodávaly Ditě jakýsi zoufalý pohled Johanky z Arku. Bosé nohy a téměř neslušný spodní lem sukně k tomu přimíchávaly tu správnou ‚pekelně zranitelnou‘ perspektivu. Klekl si před ni.

„Co se mnou uděláš?“ zeptala se tiše, „slib mi, že mi neublížíš, Marceli.“

Protože to bylo to absolutně poslední, co měl na mysli, jen se na ni usmál. „Samozřejmě že ne, Dito.... jak taky?“ Pak sáhl nahoru a přes blůzu jí pohladil pravé ňadro. To ji přimělo vyjeknout a napomenout ho úsečným „Marceli!“. S úsměvem vzal do dlaně to na druhé straně a vychutnával si slastný pocit, který mu to neoprávněné laskání poskytovalo. Dita se na židli zavrtěla, zcela neschopná svému násilníkovi uniknout, a po pravdě taky na žádný únik nijak nespěchala.

Jako nevinná mladá dívka se však ve vší počestnosti pokusila o symbolický slovní odpor. „Přestaň, Marceli,“ a „Nech moje prsa na pokoji,“ se neslo vzduchem stejně jako několik výhrůžek: „Budu křičet, opravdu budu“.

Marcel však přišel dobře vybavený. Vytáhl z kapsy malou roličku lepicí pásky, utrhl z ní patnáct centimetrů dlouhý proužek a pečlivě jí ho přitiskl na ústa. Obraz byl nyní kompletní. Teď měl hlavní slovo on, dalo by se říct.

Dita bez velkých cirátů zůstala potichu a seděla s očima dokořán, zatímco Marcel pokračoval v obtěžování jejích dívčích půvabů. Kdyby toho byla schopna, ventilovala by svůj šok, zejména ve chvíli, kdy se k ní její přítel přiblížil a začal jí rozepínat knoflíčky na blůze až dolů do pasu. Začala nevěřícně kroutit hlavou, když z ní vykoukla její podprsenka a Marcelovy prsty sklouzly dolů do obou košíčků. Viděla, jak jeho prsty nahmatávají její bradavky a jejich neskrývanou reakci na takové zacházení. Měla prostě smůlu, že podprsenka měla zapínání vpředu.

Když se její krásná ňadra dostala do Marcelova přímého výhledu, pocítila horký ruměnec šířící se její tělem. Ponížení, vzrušení, strach, očekávání... to vše, a ještě víc bylo přítomno. Právě v okamžiku, kdy se Marcel naklonil dopředu a začal jí sát pravou bradavku, se však mohlo přidat další abstraktní podstatné jméno – rozkoš!

Instinktivně vyklenula hrudník dopředu, oči nechala úplně zavřené. Přitiskl se k jejímu levému a výrazně vztyčenému cecíku a volnou rukou jí jemně stiskl druhý prs. Komu přesně se to líbilo víc, je těžké říct.

Marcel, který nepřekvapivě měl bolestivě tvrdou erekci, musel zkrátka využít ten omezený čas, který měl k dispozici. Přestal se věnovat jejím prsům a jeho ruka sjížděla dolů ve shodě se snižující se linií jeho pohledu. Ta tělově zbarvená rozestupující se dálnice vedla až pod dívčinu sukni. Marcel vyhrnul lem sukně, když k němu dospěl, a nemohl nic než nestoudně zírat na to, co se skrývalo pod sukní.

Dita začala znovu odmítavě kroutit hlavou, když sáhl do té hlubiny a začal jí chlípně hladit po přední části kalhotek. To horší ještě mělo přijít, když je uchopil a obratně odtáhl látku v jejich rozkroku na stranu, čímž vystavil její nejintimnější cennosti svému rozpálenému pohledu.

Zíral na ty pěkné hnědé kudrlinky, které až dosud jen krátce potkal při svém dřívějším průzkumu, a to ho rychle posunulo do stavu ‚rozmnožování schopný‘. Jakkoli byly ty zelené kalhotky roztomilé, neměly proti dvacetiletému skoro-násilníkovi s určitými vážnými potřebami žádnou šanci. Jakmile byly neuctivě rozervané od rozkroku až do pasu, jejich novým domovem se stal vzdálený roh hotelového apartmá.

Film z Ditiny fantazie měl konečně začít – a bez reklamních přestávek