Zápisky se sedadla 26 D, Oldřich Vávra

Jumi byla manželkou mého kamaráda. Mluvili jsme spolu anglicky a jednou jsem si zažertoval, že zvuk jejího jména ztělesňuje nás oba, – chápete, you-me – ale ona se na mě podívala, jako by tomu nerozuměla. Samozřejmě, muselo jí to připadat jako hloupé vtipkování, nemohla vědět, že to říkám, protože jsem se do ní hluboce a tajně zamiloval.

Ty věci, které nakonec vyšly najevo, a které se tu chystám uvést do souvislostí, jsou všechny pravdivé, a přestože vím, že něco z toho, co jsem provedl, nelze obhájit, doufám, že lidé, kteří mě znají, si to někdy možná přečtou a budou mě soudit méně přísně.

Pracoval jsem pro velkou nadnárodní firmu. Kena, to byl manžel Jumi, přeložili do naší pražské pobočky z tokijské sekce. Ken byl Američan, ale v Tokiu strávil několik let a oženil se tam. Byli jsme si věkově blízcí a měli i určité společné životní zkušenosti, takže jsme se brzy spřátelili. Bylo jasné, že i s jeho ženou se nakonec setkám.

Jumi byla na Japonku dost vysoká a štíhlá. Měla ten typ krásy, která mě uchvacovala tím víc, čím častěji jsem ji viděl. Bylo to v tom, jak se pohybovala; i z jejího nejjednoduššího gesta mě mohlo rozbolet srdce. Než jsem ji víc poznal, málokdy prozradila své emoce, ale její prchavý úsměv byl okouzlující a zářivý jako slunce vycházející zpoza mraku.

Kena a Jumi jsem potkal krátce po tom, co jsem se rozešel se svou dlouholetou přítelkyní. Často jsem kvůli tomu ještě měl mizernou náladu a moji noví přátelé se snažili mě rozveselit. Strávil jsem s nimi hodně večerů v domku, který si pronajali, a tehdy se zrodil můj obdiv k ní – to, co by někdo mohl nazvat posedlostí. Když jsem ji viděl, mé chmury se najednou rozptýlily a já v těch okamžicích žil s nadějí, přestože možná marnou.

Jumi připravovala komplikovaná jídla, zatímco Ken seděl s nohama položenýma na konferenčním stolku a servíroval mi nápoje. Nabízel jsem se, že jim pomůžu, ale protože jsem byl host, zdvořile, avšak rozhodně to odmítli. Zatímco jsme spolu s Kenem popíjeli a smáli se, tajně jsem po očku sledoval, jak se Jumi tiše pohybuje po kuchyni. Nikdy nezapomenu na jemné křivky jejích prstů, držících nůž, nebo způsob, jakým si skousávala ret, když se na něco soustředila.

Během následujících několika měsíců se Jumiina přirozená rezervovanost zmenšila a ona se v mé přítomnosti začala cítit volněji. Byl jsem svědkem toho, jak se pomalu a postupně vynořuje její osobnost, stejně jako kdybych trpělivě sledoval, jak květina otevírá svůj květ a pomalu odhaluje ten tajný zázrak uschovaný uvnitř. Její plaché chování skrývalo silnou povahu, inteligenci a vtip, kterým, když se do toho pustila, zpestřovala debaty nejen se svým manželem, ale i se mnou. Cítil jsem potěšení z toho, že už se mi podařilo proniknout první z jejích vrstev, třebaže jen tou povrchovou; a myšlenka, že tento proces může pokračovat dál do bezedných hloubek, mě přiměla podrobit se ještě úplněji své tajné vášni, kterou jsem k této krásné nedotknutelné ženě planul.

Jednou v noci jsem se nich zdržel o dost déle. Nejsem si jistý, co to bylo za příležitost, ale všichni jsme měli veselou náladu; zkonzumovali jsme hodně saké. Omluvil jsem se a vydal se chodbou ke koupelně. Kvůli své opilosti jsem správné dveře musel minout, protože jsem najednou zjistil, že vstupuji zřejmě do jejich hlavní ložnice, jen slabě nasvícené osvětlením z chodby.

Tak tohle je postel, kde Ken a Jumi …, pomyslel jsem si a zavřel jsem oči; ten obraz byl náhle mučivý a bolestivý. Slyšel jsem muzikální zvuk jejího smíchu nesoucího se chodbou. Věděl jsem, že bych měl hned odejít, ale místo toho jsem postoupil k prádelníku – kde, jak jsem si všiml, byla jedna zásuvka trochu pootevřená.

Sotva jsem si uvědomoval, co dělám, sáhl jsem dovnitř a vytáhl první věc, se kterou se moje prsty dostaly do styku; byly to kalhotky, které patřily Jumi. Téměř slepý nervózním vzrušením jsem si je strčil do kapsy a spěchal z místnosti.

V koupelně jsem je prozkoumal a otáčel je v třesoucích se prstech. Jak křehce a žensky musí její tělo vypadat, když je má na sobě. Trvalo několik minut, než jsem se dal natolik dohromady, abych se mohl vrátit ke svým hostitelům, a po zbytek večera mě to odcizené prádlo v kapse pálilo a připomínalo mi mé provinění.

Následujícího dne, když mi už střízlivému došlo, co jsem udělal, jsem se příliš styděl, abych se na ně vůbec podíval. Celé dny potom ležely kalhotky vzadu v zásuvce mé komody, netknuté, ale nezapomenuté. Jejich přítomnost mě sžírala až do dne, kdy mi Jumi zavolala a pozvala mě na večeři, až tehdy jsem je zase vytáhl.

Měl jsem jediný úmysl, vrátit je zpět tam, odkud pocházely, ale svěží hlas Jumi, který mi ještě zněl v uchu, a měkká látka, kterou cítily mé prsty, to oboje mě přemohlo. Chvíli jsem ještě seděl na posteli a nechal své prsty si s nimi hrát, představoval jsem si při tom ty partie jejího těla, k jejichž zakrytí byly určeny.

Toho večera, protože jsem věděl, že mám v kapse něco intimního, co jí patří, jsem Jumi svým navyklým způsobem potajmu pozoroval ještě opatrněji, a soukromé vzrušení, které mi takto nevědomky poskytovala, bylo větší než kdykoli předtím.

Jakmile se mi naskytla šance, zamířil jsem do jejich ložnice. Zamýšlel jsem pouze dát na své místo to, co jsem vzal, a co se stalo mým zakázaným potěšením; ale když jsem ukradené kalhotky ukládal do zadní části zásuvky, ruka se mi otřela o látku, která byla ještě měkčí a měla strukturu ještě lákavější. Srdce se ve mně zastavilo. Věděl jsem, že tomu nutkání podlehnu.

Nemohl jsem se ubránit, vytáhl jsem další kalhotky a nacpal si je do kapsy místo těch, které jsem právě vrátil.

Po příchodu domů první, co jsem pocítil, byla hanba. Schoval jsem je dozadu do zásuvky. Ale rychleji než předtím jsem zjistil, že je vytahuji ven, držím je ve svých rukou, a myslím na ni.

Když jsem k nim šel na návštěvu příště, věděl jsem, že je znovu vyměním za jiný kus. A když ten okamžik nastal, vytáhl jsem ven troje a vybral si z nich ty nejhezčí: hedvábné, žluté, lemované bílou krajkou.

Moje krádeže se staly rutinou a potom, po nějaké době, jsem klesl na ještě horší úroveň svého deliktu.

Začalo to žhavým erotickým snem. Probudil jsem se a zjistil, že jsem zalitý potem a mám pulzující erekci. Snažil jsem udržet si v hlavě prchavé obrazy z toho snu co nejdéle a začal si ulevovat od své naléhavé, bolestivé touhy.

Vtom jsem se otřel o něco měkkého a hedvábného, na dotek chladného. Kalhotky své lásky jsem měl pod polštářem a zřejmě se během noci nějak přesunuly. To chladné hedvábí bylo konejšivé. Obalil jsem se tou průsvitnou látkou a představoval si, že to jsou rty Jumi, co mě obklopuje. Kalhotky mi ležely na stehnech a já je tam nechával, aby po mně klouzaly jako saténová kaskáda jejích vlasů. Fantazíroval jsem o našich tělech propletených do všemožných sexuálních poloh, až jsem se nakonec v mohutných pulzujících tekutých výbojích do nachumlaných kalhotek vyprázdnil.

Následujícího rána jsem zjistil, že kalhotky jsou pokryté mým zaschlým semenem, a byl jsem hrozně zahanbený. Rychle jsem je přepral v teplé mýdlové vodě, abych odstranil všechny skvrny, které jsem na nich zanechal. Potom jsem se zalekl, po usušení je znovu nacpal dozadu do zásuvky a nechtěl si připustit, že jsem ve sféře své obsese uvízl ještě hlouběji.

Ta odolnost mi však nevydržela dlouho. Když se Ken a Jumi rozhodli znovu mě pozvat a pobavit, umíral jsem potřebou zkusit to ještě jednou. Další pár ve svém držení jsem potom doma úhledně položil na kraj postele. Onanoval jsem, představoval si Jumi před sebou, jak v poklidu očekává můj dar, a vyslal pak silný výstřik do rozkroku kalhotek, viděl jsem tam něžné rozevřené pysky jejího pohlaví a zvlhčoval jsem je svým spermatem. Tentokrát jsem měl teplou mýdlovou vodu připravenou předem.

Když jsem příště spatřil Jumi, přišlo mi zatěžko se na ni podívat, ale jakmile jsem to udělal, ach, jak hluboká a tajná rozkoš! Přál jsem si vědět, kdy si navlékne ty kalhotky, které byly nasáklé mým spermatem; vzrušovalo mě to téměř nepředstavitelně!

V té době jsem už věděl, že Jumi vlastní zhruba patnáctery kalhotky a dostal jsem šílený nápad, že se musím do každých z nich udělat, abych měl jistotu, že kdykoli ji uvidím, bude vždy mít na sobě jedny z těch „mých“. Přísahal jsem si, že zrealizuji systematický projekt postupných krádeží všech kusů z jejího šuplíku, i když jsem věděl, že dosažení tohoto cíle zabere dost času. Z nějakého důvodu mě myšlenka takto vymyšleného plánu nadchla způsobem, který považuji za nemožné vysvětlit.

Právě v té době jsem u Kena a Jumi zaznamenal jakousi změnu. U ní se začala projevovat nějaká škrobenost, formálnost, jaké jsem si předtím nevšiml. A Ken začal víc pít a choval se před manželkou hruběji.

Jednoho dne, když jsme byli sami, se mi svěřil, že mají problémy. Jumi byla v Česku nešťastná; chtěla víc samostatnosti, ale Ken, podle svého vlastního přiznání, byl přehnaně ochranitelský a nechtěl jí to povolit. Prohlásil, že je hádavá a otravná.

Na okamžik jsem se tajně bál, že nebudu Jumi vídat tak často, ale Ken mě uklidnil. Brali mou přítomnost jako vítané rozptýlení.

Zvali mě naopak častěji. Díky tomu jsem ve svém projektu značně pokročil, ale také jsem si znovu připomněl příčinu své posedlosti. Myšlenka na Jumi, která je nešťastná, mě velice bolela a já si uvědomil, jak moc mi na ní záleží.

Vím, že to v souvislosti s mým nenormálním a zvráceným chováním musí znít komicky. Bylo to tak, že moje láska k ní, tak nemožná, jak ve skutečnosti byla, se vydala k svému naplnění mučivou, pokroucenou cestou, stejně jako si někdy přehrazená řeka najde podzemní cestu k moři. Když jsem teď věděl, že její manžel si jí necení tak jako já, byla moje situace o to tragičtější.

Asi týden před Kenovými narozeninami mi Jumi zavolala a požádala mě, abych jí pomohl uspořádat párty s překvapením. Měl jsem ho držet dál od domu hodinu nebo dvě, zatímco ona všechno připraví. Nechtěl jsem tak rychle zavěsit, tak jsem se do telefonu ještě zeptal, jestli mohu pomoci i s něčím jiným, ale ona mě svým dobře naladěným a neúčastným hlasem ujistila, že všechno zvládne sama.

Když ten den nastal, přesvědčil jsem Kena, aby se mnou po práci zašel do baru, že mu koupím drink. Očekával, že večer ho Jumi vezme na večeři a svěřil se mi, že to mezi nimi stále není nijak skvělé a že se na to moc netěší. Za tu hodinu, co jsme byli spolu, měl tři sklenice skotské.

Překvapení zafungovalo a pokud jsem viděl, večírek, který Jumi připravila, byl úspěšný. Zdálo se, že se všichni dobře bavili, kromě samotného narozeninového chlapce. Jak večer ubíhal, Ken pokračoval v těžkém pití; zdálo se, že má mrzutou, morbidní náladu, a všichni kolem něj opatrně našlapovali po špičkách.

S tolika lidmi kolem bylo pro mě snadné se vzdálit a provést svou výměnu. Když jsem ale vklouzl do známé zásuvky, šokovalo mě zjištění, že kromě jednoho pevně ovázaného předmětu v ní vůbec nic není.

Vyrazil na mně studený pot.

Vytáhl jsem ten malý balíček a zjistil jsem, že to jsou černé hedvábné kalhotky ovázané červenou stužkou. Otočil jsem se, abych našel toho, komu budu muset čelit, ale nikdo tam nebyl. Zvuky večírku jsem vnímal jako jednotvárný rámus v uších, vklouzl jsem do koupelny, stužku rozvázal a balíček rozbalil.

Kalhotky byly z nádherné hedvábné látky, lemované všude kolem jemným černým krajkovým vzorem. Nejvýznačnější na nich byly na přední straně umístěné a jakoby zdobným tahem štětce načrtnuté dva japonské znaky. Netušil jsem, co mají znamenat. Jak jsem držel kalhotky před sebou, zmatený tajemným smyslem toho všeho, vypadl z nich na zem malý kousek papíru. Byla na něm jen dvě slova: „Vím to,“ a za nimi následovaly zas jiné dva znaky, o nichž jsem usoudil, že znamenají „Jumi“.

Prvotní instinkt mi velel uprchnout, vyskočit z okna, utéct; rozhodně jsem se nemohl vrátit na večírek a postavit se jí. Zdálo se, že se celá místnost se mnou točí; zhluboka jsem se nadechl. Sklonil jsem se k okraji vany a pokusil se přemýšlet, ale žádné myšlenky se nedostavily, v hlavě mi zněl jen křik tisíce provinilých hlasů obviňujících se navzájem ze zavinění mé smůly.

Nejsem si jistý, jak dlouho jsem se tam zdržel. Postupně se nad ostatními zvedl hlas rozumu a začal převládat. Proč je převázala mašličkou? Mohlo by to snad ... znamenat, že není naštvaná? Právě jsem začínal zvažovat tuto možnost, když se ozvalo zaklepání na dveře a někdo neznámý se zeptal, jestli je někdo v koupelně. Neměl jsem jinou možnost než vrátit se na večírek.

Jumi měla plné ruce práce s roznášením občerstvení pro hosty. Postřehly mě její oči, když jsem vyšel na chodbu? Snažil jsem se držet co nejdál od ní, pořád jsem ji sledoval a opatrně vyhlížel nějaké znamení. Elegantní a zdrženlivá jako vždy, žádné mi nedala.

Přemýšlel jsem, jak se rychle vytratit, jít domů a čekat, jestli mi ještě někdy zavolá. Ví to, ví to! Pořád mi to probíhalo hlavou. Ale jak? Co mě prozradilo? Byly kalhotky zabalené jako dárek rozzlobeným gestem plným sarkasmu? Byl to nějaký signál? A pokud ano, tak jaký? Jak bych to mohl zjistit?

Stál jsem a přemýšlel nad svou situací, když vtom v místnosti vznikl nějaký rozruch. Letmým pohledem jsem zachytil Kena, jak se zvedá, potácí, lidi kolem se pohybují, jedni ustupují, jiní vykračují vpřed, aby pomohli. Pak došlo k havárii. Konferenční stolek se převrátil a Ken ležel roztažený na koberci. Připojil jsem se k davu, který obklopil padlého oslavence. Někdo poznamenal, že je opilý, namol. Nějaké ruce ho zvedly na pohovku a uložily ho tam.

Párty se rychle rozpustila. Jumi dostala spoustu dobře míněných nabídek pomoci, ale všechny odmítla, loučila se s hosty s dokonalou vyrovnaností a grácií i potom, co si její manžel uřízl takovou ostudu. Mě požádala o několik drobných laskavostí: odnes tyhle šálky, zazátkuj tady to víno – věci toho druhu – a já z toho získal dojem, že chce, abych zůstal.

Když odešel poslední host, pomohl jsem Jumi obnovit pořádek v domě, Ken při tom chrápal na pohovce a na tváři měl výraz klidného zapomnění. Pracovala s rozzlobenou, úzkostlivou péčí, zatímco já se vnitřně zmítal mezi zvědavostí a hrůzou. Neměl jsem tušení, co od ní mohu očekávat, a ona svoje pocity pořád vůbec nijak neprojevovala.

Nakonec, když bylo vše v pořádku, přinesla z prádelníku deku a přehodila ji přes Kena.

Mně pokynula, abych šel blíž, a najednou jsem stál vedle ní a díval se dolů na jejího spícího manžela. Až do této chvíle jsem se jejím očím vyhýbal, teď ale na mě upírala svůj pohled, klidný a pronikavý. Můj obsesivní svět fantazie narazil na maso a krev. Třásl jsem se.

Začala tím, že mi řekla, jak zjistila, že je něco v nepořádku, mluvila tiše, aby nevzbudila manžela. Vlastnila patnáctery kalhotky; jedny na každý den z pravidelných dvou týdnů mezi praním a jedny navíc. Když jedny zmizely, snadno si toho všimla. Ale už předtím si všimla mého zájmu o ni a byla zvědavá, co s tím udělám, jestli vůbec něco.

Při celém tom povídání se však pečlivě vyhýbala odkrytí svých vlastních pocitů. Řekla mi, co už mi prozradil Ken – že jejich manželství nefunguje. A že doopravdy plánuje brzy odjet do Japonska a možná se už nevrátit.

Pak chtěla vědět, co jsem s jejím prádlem dělal, když jsem ho měl. Její otázka byla jednoduchá a přímá a nenechávala mi žádný prostor pro výmluvy nebo mlžení. Přesto jsem se snažil vyhnout tomu, abych byl příliš konkrétní.

Mluvil jsem šeptem, nervózně se při tom díval na spícího Kena, a začal jsem jí opatrně vyprávět malou část příběhu. Myslím, že jsem řekl, že jsem prostě „obdivoval“ ukradené kalhotky nebo něco stejně směšného.

Moje slova padala do prázdna, až jsem se dovyprávěl do kouta, ze kterého už nebylo úniku. Oči Jumi jako by mě vybízely pokračovat, jako by chtěly, abych došel až k své vlastní destrukci. Blábolil jsem dál a dál, aniž bych něco říkal, až jsem se vyčerpaný zastavil a chvíli jsme stáli mlčky.

A pak se stalo něco magického. Když už jsem neviděl jiné východisko, začal jsem říkat pravdu a poprvé jsem jiné živé osobě přiznal všechny ty věci, které jsem tajně prováděl, a to, co jsem celé ty měsíce cítil.

Slova ze mě teď prýštila snadněji, jako chladný jasný proud tekoucí v hladkém korytě, bez překážek, které by mohly blokovat jeho směr. Cítil jsem se radostně, lehčí než vzduch, uvědomoval jsem si, jakou zátěží byla moje posedlost. Jumi tiše, tiše poslouchala, dokud jsem jí neřekl všechno.

Po dokončení jsem byl docela vyčerpaný. Vzpomínám si, jak jsem se několikrát zhluboka nadechl a čekal na její reakci, jako když bruslař vzhlíží k rozhodčím a čeká na výsledné hodnocení.

A pak mě Jumi úplně zaskočila. Potichu mě požádala, abych si rozepnul kalhoty. Nevěděl jsem, co si mám myslet, tak jsem byl vyděšený. Chce si taky vzít moje spodní prádlo? Vím, že to zní směšně, ale to mě v tom okamžiku opravdu napadlo.

Protestoval jsem a ukazoval na jejího spícího manžela, který ležel pod námi, ale Jumi byla pevná a neústupná. Cítil jsem se před ní jako nahé dítě, naprosto bezmocné. Vyčerpal jsem se svým doznáním, chyběla mi síla bránit se tomu, co chtěla ona.

Když jsem tam před ní stál s kalhotami u kotníků, vyzvala mě, abych si stáhl spodky a potom mi sama zvedla podolek košile. Byl jsem velmi vzrušený, ale strach, že Ken může kdykoli otevřít oči, a možná také to, že jsem moc pil, to dohromady zřejmě způsobilo, že jsem měl jen chabé známky erekce. Za normálních okolností by ve mně pouhá představa toho, že se nacházím v této situaci, vyvolala nejvyšší stav vzrušení. Teď jsem se cítil trapně, že jsem jí mohl předvést jen tak skromnou nabídku.

Jumi vzala do ruky ty černé hedvábné kalhotky. Klekla si přede mne. Podívala se na mě a řekla: „Když jsme se s Kenem vzali, slíbila jsem, že se nikdy nedotknu jiného muže. Nemám v úmyslu teď ten slib porušit.“

A s těmi slovy vzala kalhotky a ovinula je kolem mého částečně ztopořeného penisu. Potom otevřela ústa, vzala si do nich celou mou délku a začala mě sát přes ty kalhotky, takže se její tělo nikde nedotklo mého.

Horký vlhký tlak jejích rtů sevřených kolem mě byl ještě zesílen známým pocitem hedvábí klouzajícího po mé pokožce. Narostl jsem tak, že už ze mne nemohla pojmout všechno, začala kývat hlavou sem a tam a hnala mě do extáze.

Podíval jsem se dolů a naše oči se krátce setkaly, než je znovu zavřela, a její obočí mělo tu malou brázdu uprostřed, jako vždy, když o něčem usilovně přemýšlela. Zpomalila a přes tenkou vrstvu hedvábí jsem cítil, jak svým jazykem zkoumá hřebeny a kontury mého nyní bolavě vztyčeného penisu. Potom rty kolem mě sevřela ještě pevněji a začala se po mně pohybovat tam a zpět s jasným cílem.

Když jsem se začal kroutit a potlačovat tlumené výkřiky rozkoše, Jumi svá ústa odtáhla a vstala, zůstala stát vedle mě. Do ucha mi zašeptala, že mě chce vidět dělat to, co jsem dělal s jejími kalhotkami, když jsem byl sám. Její hlas zněl chraplavě a jako by nedýchala. Lehce mi položila ruku na rameno a pokynula mi ‚na kolena‘. Sáhla dolů a stáhla ze mě své kalhotky a položila je na konferenční stolek, přesně tak, jak jsem předtím uvedl, že jsem je já vždy pokládal na kraj své postele.

Když jsem poklekl vedle nízkého stolku, Ken se na okamžik ze spánku probral. V panice jsem začal vstávat, ale Jumi držela ruku na mém rameni a tlačila mě dolů.

Na moment nebo dva jsem zůstal bez hnutí, než mi lehce poklepala na záda a naznačila, že mám pokračovat. Díval jsem se přímo na spícího Kena a začal se zkušebně hladit nad kalhotkami, které pro mě Jumi rozprostřela.

I v tom nervózním stavu jsem se brzy ocitl velmi blízko bodu orgasmu. Podíval jsem se na Jumi; stála nade mnou a dívala se dolů, zkoumavě, se založenýma rukama. Několikrát se zhluboka nadechla, viděl jsem její hrudník zvedat se a klesat.

Za dalších pár okamžiků už mě nic nemohlo zastavit. Má ruka se pohybovala jako šmouha po hřídeli mého penisu. Cítil jsem, jak do mě Jumi vpaluje své oči, když jsem trochu pozvedl jedno koleno, abych mohl bohaté výstřely svého spermatu správně zamířit dolů, přímo na záhadné znaky zdobící rozkrok kalhotek rozprostřených přede mnou. Natáhla potom ruku, aby zklidnila mé chvějící se tělo, protože orgasmus, který mnou otřásal, vypadal, že bude pokračovat napořád.

Když jsem skončil, Jumi mě očistila zmuchlanými kalhotkami, které rychle sebrala z konferenčního stolku. Já jsem si oblékl kalhoty, ona šla do kuchyně po vlhký papírový ručník, a tím pak vyčistila konferenční stolek. Cíl, který mi určila, nebyl dokonalý, propouštěl.

* * *

To, co se dělo potom, bylo bezútěšné: rozpad manželství Kena a Jumi; jejich vzájemné výčitky a zraněné city, které je zaměstnávaly natolik, že už na mě neměli čas; návrat Jumi do Japonska.

Nikdy jsme nemluvili o tom, co se stalo. Po tom dni to bylo, jako bychom se začali rychle vzdalovat. Vytahovat to, co se stalo, jako by nestálo za námahu, protože v tom nebyla žádná budoucnost.

Začala být tak zaneprázdněná rozpadem svého manželství a já jsem byl tak depresivní, protože jsem věděl, že ji ztrácím, že těch několik setkání, kdy jsem ji znovu viděl, bylo zastíněno melancholií.

Měsíc potom, co Jumi odletěla do Japonska, jsem obdržel malý balíček. K svému překvapení jsem zjistil, že obsahuje ty kalhotky, které tu noc hrály takovou roli, nebo aspoň úplně stejné.

Spolu s nimi tam ještě byla dost nesrozumitelná poznámka, ale když jsem rozluštil význam znaků v ní uvedených, v podstatě mi říkala, že se do nich můžu udělat a vyprávět jí o tom.

Nějakou dobu mi zabralo obstarat si japonský slovník, a potom ještě déle, než jsem přišel na to, jak najít jeden znak mezi tisíci, které všechny vypadaly podobně. Bál jsem se požádat někoho, aby mi to jednoduše přeložil, pro případ, že by to bylo nějak obscénní nebo trapné. To, co jsem nakonec zjistil, ale bylo, že ty znaky znamenají lásku, fyzický akt lásky ...

Let z Prahy trvá víc než patnáct hodin. Budu to teď muset vypnout, protože za letu se nesmí používat žádná elektronická zařízení; víte jak to chodí. Doufám, že ten muž vedle mě nemohl číst, co jsem psal, ale myslím, že na tom stejně moc nezáleží. Víc se zajímám o to, zda bude tento výlet tak bláznivý, jak se zdá, anebo ne: letět půl cesty kolem světa s tak mlhavými nadějemi ... jen s ultra jemnou nehmotnou tkaninou svého snu.