Erotické povídky

Nicole a piráti

Jejich zvučné a chraplavé hlasy ke mně zaznívají ještě když opouštějí kajutu.

„Dnes v noci nebude kapitán hulákat žádné rozkazy! Bude v zajetí té temné krásky tak pevně, jako je ona spoutaná na jeho posteli.“

Loď se postupně ztišuje, až na jemné pleskání vody o trup a skřípání a vrzání prken. Mé oči se toulají po místnosti a uvykají tlumenému a měkkému světlu svíček. Tvoje věci zaplňují kajutu, různé mně neznámé předměty, které rozhodně musí být námořními přístroji, nějaké mapy a řada knih na policích na protější zdi.

Ve vzduchu se vznáší smíšená vůně koření, exotických parfémů a olejů, svědectví o suvenýrech posbíraných v dalekých přístavech. V každém rohu této místnosti leží důkazy o mocném muži se silnou vůlí, přivyklém bavit se půvaby svých ochotných a k němu vzhlížejících postelových partnerek.

Má sudba mě po otevření dveří kajuty určitě nemine, ležím tu bezmocně na tvé posteli. Proč jsem zde byla takto svázána a jen mé skrovné prádlo smí zakrývat mou nahotu? A odkud se ve mně bere to zvláštní vzrušení, když tu ležím téměř nahá a čekám, až můj pirátský únosce projde těmito dveřmi?

Bezmocně bojuji s pouty, která mi drží paže vysoko nad hlavou. O tajemných osudech mužů a žen nevím nic než hrůzostrašné zprávy, které jsem potajmu šeptané vyslechla od služebnictva ve svém domě. A obávám se, že můj osud v tuto noc bude právě takový, protože tu ležím svázaná, bezmocná a nahá. Upadám do neklidného lehkého spánku, z kterého mě náhle vytrhnou těžké kroky blížící se ke dveřím, a slyším, jak se dveře ve svých pantech ztěžka otvírají.

Spatřím vysokou a silnou postavu rýsující se ve světle otevřených dveří. I ve svém strachu vyciťuji překypující živočišnost svého únosce a můj pohled upřený na tvou tvář vyvolá na tvých rtech úsměv, směješ se a říkáš: „Ale, ale! Moji muži neúplně popisovali tvou krásu. A tvá zjevná nevinnost ještě víc podněcuje mou potřebu a touhu po ženě. Tuto noc budeš mou, má temná krásko, i po mnoho dalších nocí potom. Pro únosce jsi opravdovou výhrou.“

Mé oči tě sledují, jak se uváženě pohybuješ po kajutě, zavíráš a zajišťuješ za sebou dveře. „Dnes v noci nás nebude nikdo vyrušovat, drahá, dnes začnou tvoje lekce o lásce a mužských potřebách. Jsi moje, a takto svázaná mi budeš po vůli a potěšíš mě, jak si budu přát.“

Tvé oči přebíhají po křivkách mého těla, je sotva zakryté a jen pramálo ponechává tvé představivosti. Všímáš si mého zrychleného dýchání, podle kterého se zdvíhají a klesají mé plné prsy. Mé pokusy o osvobození zanechaly velkou část mých nohou odhalenou a při pohledu na ně si už představuješ, jak se budou ovíjet kolem tebe, až do mě vstoupíš.

Přesuneš se do rohu místnosti, abys přinesl láhev vína, a jak se otočíš zpátky ke mně, zjistíš, že se mé oči potulují po tvém těle... tvá sněhobílá hedvábná košile je do pasu otevřená a odhaluje tmavé chlupy na svalnatém hrudníku... a můj pohled klesá níž, k bouli tvého mužství a k pevným, napjatým svalům tvých stehen, viditelným i přes tvé přiléhavé kalhoty.

V šeru místnosti si neuvědomuji, že mě pozoruješ, jak tě hodnotím, svého obávaného únosce. Těší tě emoce, které vidíš přecházet mou tváří při sledování tvých pohybů... vidíš tam touhu, pro mě dosud neznámou. Myslíš si: „Postarám se, aby mě tato kráska chtěla s vášní, která se rovná mé vlastní, bude mě prosit, abych si ji tuto noc bral znovu a znovu.“

Přistoupíš k posteli a posadíš se po mém boku, špičkou svého prstu jemně jedeš podél linie mé brady, dolů po straně mého krku a přes oba moje prsy. Tvé doteky ve mně vyvolávají chvění a ty si všímáš, jak mi pod hedvábnou látkou tvrdnou bradavky. Tvoje druhá ruka mě lehce hladí po stehnech a pomalu se pohybuje nahoru, dokud ji nezastaví teplo vycházející z centra mé bytosti.

„Neboj se, maličká, neublížím ti. Dnes v noci zažiješ rozkoš, jakou jsi nikdy předtím nepoznala, protože tě udělám svou!“

Tvé ruce jemně sáhnou po kalhotkách pod mou spodničkou a stáhnou je dolů po mých dlouhých, hedvábných nohách. Povzdechnu si se zřetelnou touhou, když mi líbáš vnitřek stehen a otíráš svou tvář o měkké chloupky mezi mýma nohama, a když mi potom stáhneš spodničku dolů, tak že zakryje mé nohy. „Dnes v noci budeš moje. Ucítíš plnou délku mého náčiní hluboko uvnitř svého tepla, ale napřed si dáme lehké jídlo. Moji muži říkají, že jsi tady skoro celý den čekala a musíš být vyhladovělá.“

Zvedáš mi hlavu, vlasy mi splývají kolem paží, a ty mi držíš sklenku vína u rtů a dovolíš mi polknout. Moje omezené pohyby způsobily, že má košilka spadla trochu níž a vystavuje tvému pohledu ještě víc z mých plných prsou. Cítíš mravenčení touhy ve svém klíně, když si mě tak blízko držíš u sebe. Položíš sklenici vína na truhlu vedle postele a zeptáš se: „Jak se jmenuješ, má temná krásko a kde leží tvůj domov? Odkud tě moji muži vzali?“

Odpovídám nejistým, strachem zabarveným hlasem: „Jmenuji se Nicole, pane, a můj domov je na pobřeží, v Carmelle. Vaši muži mě unesli z mé obchodní lodi, Mořské víly, skoro na konci naší cesty z Panenských ostrovů. Vezli jsme náklad cukrové třtiny a indiga do mého rodného města. Sebrali mě z paluby lodi a přivedli mě sem a tady svázali, za jakým účelem nevím, ale vy tu špatnost určitě napravíte a vrátíte mě neprodleně domů, uděláte to?"

Pozorně posloucháš moje slova, popíjíš víno a na konci mého krátkého projevu se hlasitě směješ. „Ach, možná tě vrátím, má krásná Nicole, ale ve chvíli, kterou si já vyberu. Anebo tě možná vezmu s sebou na své mořské výpravy. Mohla bys vnést teplo do osamělých nocí muže na moři a naplnit jeho postel potěšením!“

„Prosím, řekněte mi, jak se jmenujete, a kam tato loď pluje?“

„Jmenuji se John, Dlouhý John Silver, a moje loď směřuje do Malajsie. Budeme dlouho na moři. Po mnoho měsíců se domů do svého pobřežního města Carmella nedostaneš, Nicole. Moji muži tě sem přivedli, abys mi na této dlouhé oceánské plavbě poskytovala potěšení a plnila má přání. Mívám snesitelnější náladu, když ji obměkčuje krása ženy.“

Po tváři mi přeběhne temný výraz a já odseknu: „Aha, nechvalně známý Dlouhý John Silver.“ Ovládne mě hněv a pokračuji: "Příběhy o tvých eskapádách se donesly dokonce i do mého domovského města. Bojí se tě široko daleko a muži před tebou urputně chrání své ženy. Ha ha! Mám se tě bát, můj velkomožný pane Johne? Ty obávaný piráte, který musíš přivazovat ženy k posteli, aby sis zajistil jejich touhu?“ Můj výsměšný smích naplní místnost a ty se rozzlobíš, avšak moje troufalost jen přispěje k posílení tvé touhy.

„Ale Nicole. Ty po mně budeš toužit! Budeš mě o to prosit, než skončí tato noc. A budeš dělat, co ti rozkážu. Jsi moje proto, abys dělala, co mě potěší. Svým poutům neunikneš.“ Naplníš sklenici na víno a znovu ji přidržíš u mých rtů. „Pij Nicole, budeme jíst.“ Krmíš mě malými kousky jídla a střídáš je se sladkou chutí vína.

Víno mě pomalu začíná uvolňovat. Znovu se přesuneš na druhou stranu kajuty, do skříně lemované oleji a parfémy. Vybereš láhev z police a vrátíš se do postele. Láhev položíš na bednu vedle postele a natáhneš se po noži v pochvě po svém boku. Jak ho svíráš, světlo svíčky jasně září na čepeli. Moje oči se naplňují panikou. Jemně mě líbáš na rty a ochutnáváš sladkost vína, která na nich přetrvává, současně zasouváš nůž pod hadřík mé košilky.

Rychle s ním řízneš, ozve se trhavý zvuk látky a horní část mého těla je plně vystavena tvému pohledu. Shrneš mi z kůže potrhané zbytky látky a políbíš vrchol každého prsu. Moje bradavky ti tvrdě rostou pod jazykem, když je jednu po druhé obkroužíš. Tvé ruce uchopí můj pas a přejedou mi po bocích a stehnech. Přiložíš nůž k pásku mé spodničky a znovu s ním trhneš, rozetneš křehkou krajku, a na tvé posteli zůstává mé celé tělo nahé. Odložíš nůž na bednu, vezmeš láhev s olejem a malé množství si naliješ do dlaně.

Rozetřeš si olej po rukou, a ty pak položíš na můj krk, vtíráš mi olej do kůže, přes prsa, soustředíš se na obě bradavky, pak dolů přes můj pas, všimneš si, jak sebou mé tělo škubne, když mi sáhneš na boky a začneš pracovat na mém podbřišku. Naplníš si ruce znovu olejem a potíráš jím obě mé nohy, po celé délce, děláš to tak, že se pod tvým pohledem roztahují. Mé ženské místečko je ti vystavené naplno a já zakňourám, když k mým hebkým chloupkům přiblížíš svůj obličej.

„Nicole, tvé tělo je krásné. Obrovsky po tobě toužím. Měla bys být pyšná. Nikdy jsem k žádné ženě necítil takovou touhu, jakou v mých bedrech vyvoláváš ty. Podívej se, sladká Nicole, podívej se na důkaz mé touhy.“ Svlékáš se a své šaty odhazuješ na podlahu. Tvé mužství je tvrdé a pod břichem ti pevně stojí. „Nicole, podívej se,“ otáčíš mou hlavu k svému tělu. „Podívej, jaké touhy ve mě probouzíš.“

Klekáš si mezi mé nohy a znovu mi je pro sebe roztahuješ. Přejíždíš jazykem po obou stehnech a zastavíš se, až když dorazíš do místa, kde se spojují. Potom pomalu sklopíš hlavu k mému jemnému lákavému ženství, prsty mi rozhrneš chloupky a odhalíš měkké vnitřní záhyby. Tvůj prst sleduje vnější okraj každého okvětního lístku a ty vnímáš, jak ze mě proudí teplo a vlhkost.

Špičkou jazyka se dotkneš mého bodu rozkoše a já vyklenu záda, hluboce povzdechnu, a koleny sevřu tvou hlavu mezi svýma nohama. Moje vůně a chuť naplňují tvé smysly a tvé ruce laskají a přiklápějí moje prsy, mačkají bradavky a hladí citlivou pokožku, současně s tím, jak mě tvůj jazyk zkoumá a mrská sebou na mém místečku rozkoše a v mém rozdychtěném otvoru. Pokračuješ, dokud neucítíš počáteční záškuby znamenající, že už jsem na cestě k svému uvolnění, vtom náhle přestaneš.

„Ne, Nicole. Ještě ne! Budeš mě prosit, než tahle noc skončí. Budeš mě prosit, abych se do tebe hluboko zanořil a bral si z tebe jeden centimetr po druhém.“

Klečíš nade mnou a svou erekci tlačíš směrem k mému obličeji. „Vezmi si mě, Nicole, vezmi mě do pusy. Ochutnej, co na tebe čeká.“ Dívám se na tebe se strachem, smíchaným s touhou a vlastní potřebou. „Vezmi si to, Nicole. Pamatuj si, drahá, jsi tu pro moje potěšení. Jsi svázaná a bezbranná proti mým rozmarům. Pros mě! Vezmi do sebe mé semeno.“

Tiskneš svůj úd k mým rtům a jemně ho o ně otíráš. Ulpí mi na nich malá kapka tvých šťáv a můj jazyk ji ochutná a vezme ji dovnitř. Otevírám pusu před tvým vyzývavým orgánem a kmitám jazykem po jeho žaludu, cítím, jak ti pulzuje a s mou pomocí se napíná. Dovoluji ti zatlačit se ještě dál do mého tepla a vlhkosti, přiblížím jazyk těsně k tobě a jemně saju a hledám víc tvé slané chuti. „Ano, Nicole. Potěš mě, ochutnej mě, vezmi mě do sebe a miluj mě.“

Pokračuji ve své práci jazykem, střídám to s jemným škrábáním zubů po tom pulzujícím divu, pohybuješ s ním dovnitř a ven, ztrácíš se v pocitech mé nyní už zjevné vášně a touhy tě potěšit. Odtáhneš se ode mě a díváš se do mých očí, nevidoucích a mihotavých nestydatou potřebou. „Chci slyšet nějaká slova, Nicole. Říkej mi je. Říkej mi, co ode mě chceš.“

Okamžik nejistoty a pak řeknu: „Dovol mi, abych tě ochutnala, Johne. Naplň mě svou touhou. Chci tě, chci tě potěšit. Dovol mi tě potěšit.“

Znovu zasuneš svou erekci do mých úst a já zvednu hlavu a vezmu si tvou délku do sebe, dovolím ti dotknout se s ní zadní stěny mého hrdla, olizuji tvou délku, saju tvou špičku, vábím tvé sladké šťávy na svůj jazyk, chci jimi být naplněná.

Hlavou mi probíhají myšlenky na tvé svalnaté tělo... myšlenky na tvůj jazyk na tom místě mezi mými nohama... na tvé mužství tlačící se do otvoru mezi mýma nohama... moje touha po tobě roste stejně jako tvoje potřeba, a já na tobě pracuji s větší intenzitou, dokud nepocítím, jak se napínáš a škubeš sebou, stříkáš ve mně a já polykám, ochutnávám tvou slanost a ještě polykám, znovu a znovu... beru si každou kapku, kterou mi dáváš, olizuji špičku tvého ptáka a pak ještě své rty, když se vytáhneš.

Zavírám oči, usmívám se štěstím, že jsem tě dokázala potěšit, užívám si pocit, že jsem stále uvázaná k tvé posteli, a vím, že mám místa, která ještě musíš plně prozkoumat. Budeš si mě tu noc brát. Stále tu ležím svázaná a tvé potřeby stále nejsou uspokojeny. Má naprostá bezmocnost, pouta, která mě drží na tvé posteli, nyní jen umocňují mou vlastní touhu, čekám, až se zas dotkneš mého těla... čekám, až mě potěšíš tak, jak to dokáže jen muž... čekám na tebe, až...

Kapitola 2

Čekáš na mě, až si tě vezmu, abych tě potěšil, jak to dokáže jen muž. Nakonec ucítíš to blaho, tu horkou, chvějivou intimitu, která až dosud byla jen předmětem tvých soukromých, provinilých představ, a v předtuše toho, co přijde, zavíráš oči.

Vzdycháš, příchuť mé vášně dosud zvlhčuje tvé rty, čekáš na pocit z mých teplých rukou, prozkoumávajících teď ještě nedočkavěji jednotlivé části tvého mladého těla.

A najednou jsi překvapena drsným zvukem dveřní západky a závanem studeného slaného vzduchu vanoucího od otevřených dveří. Když si uvědomíš, že odcházím, oči se ti otevřou.

„Oho, kam mizíš, ty ničemo,“ vyčítáš mi výsměšně a vlnivě se kroutíš. „Odcházíš, aby sis vzal ctnost další ženy v jedné z mnoha hospůdek dnešního přístavu?“ Zjišťuješ, že ve tvém nyní rozehřátém srdci víří podivná směsice zklamání a úlevy.

Než za sebou zabouchnu dveře, ještě se zastavuji. „Ne, má temná zajatkyně, neboj se... bude to tvá ctnost, která se stane mou příští hlavní cenou. Dovol mi ale krátkou přestávku, abych mohl zajistit palubu před nadcházející bouří, a já se vrátím a pak svůj pirátský rapír vrazím hluboko do tebe. Dnes večer jsi jen dívka... ale zítra ráno z tebe bude opravdová žena.“

Tvá tvář se zkroutí do úšklebku, když reaguješ na má posměšná slova.

„Jsem žena už teď.“

S vědoucím výrazem v obličeji se usmívám a mé oči přejíždějí po tvém nahém těle s urážlivou důvěrností. „Uvidíme,“ zamumlám a pak jsem pryč.

Míjejí minuty a ty ležíš ve zvláštní letargii, zabořená v teplém hnízdečku, ještě stále zrudlá svou nedávno probuzenou vášní. Nasloucháš větru venku, začínáš se uklidňovat a cítíš jemné kývání lodi pod sebou.

Tvoje oči se znovu zavírají, když se snažíš srovnat si ty nesčetné emoce, které s tebou zmítají. Poznat takovou vášeň je něco, po čem jsi vždy toužila... ale takhle? A strach z té změny tě přemáhá, strach z toho, že po této noci už nikdy nebudeš stejná a že tvůj osamělý život, jen ve společnosti guvernantky, od teď už pro tebe bude nesnesitelný.

Ztracená v myšlenkách a uklidněná houpáním vln usínáš. Ani si nevšimneš, že pouta držící tvá zápěstí se pomalu uvolňují, protože právě vstupuješ do pohodlného a známého světa vlastních snů.

Ve snu se setkáváš s milencem, kterého jsi už mnohokrát potkala, ve fantaziích, které se ti pořád vracejí jako napůl zapamatované vidiny, ráno potom vždy vstáváš s jemným úsměvem na rtech. A ten milenec teď má svou nově nalezenou podobu a ten sen má tolik nových detailů, dříve zastřených mlhou tvého neurčitého toužení.

Znovu a znovu se ti vrací pocit toho tvrdého tepla, které odděluje tvé rty, cítíš nával horka, přemáhající tvé tělo, cítíš jak tvá vášeň s jeho tlakem narůstá, teplé, tvrdé vniknutí hluboko do hrdla... a znovu a znovu ochutnáváš horké, prudké proudy jeho lásky, nezvládnutelné, křečovitě je polykáš, oči se ti otevírají a upírají se na tvého milence... aby zjistily, že tentokrát má na sobě pirátské oblečení... a sahá po teple tvého vnitřního bytí, pomalu tě tam hladí, cílevědomě se k tobě přibližuje svým dlouhým a tuhým mužstvím...

Tvá první myšlenka, když se pomalu probouzíš, patří bolesti tvých svalů, cítíš ji, když pomalu pohybuješ rukama. „Dělali jsme...“ napadne tě, ale pak se ti vrátí paměť. „Ještě ne!“ Potom si uvědomíš, že ruce už nemáš spoutané! S úžasem si prohlížíš kožené náramky na svých zápěstích, nyní uvolněné a odvázané od hrubého rámu postele.

„Měl jsi mě svázat pevněji, Johne,“ zamumláš spokojeně, když seskočíš z postele a nejistě se rozhlédneš, Z pirátské lodi přece nemůžeš uniknout tak nahá, jak jsi přišla na svět! Ale zahlédneš známý vzor látky a poznáváš svou cestovní kabelu, kterou vzali s tebou, když tě táhli z Mořské víly. Usmíváš se, když tašku prohrabáváš a hledáš nějaké použitelné oblečení.

Nacházíš prosté látkové šaty, které ti v tom chladnu venku dobře poslouží, a začneš je vytahovat, když vtom za sebou zaslechneš slabé zakašlání.

„Vlastně jsem si myslel, že budeš vypadat lépe v krajce té bílé noční košile, kterou sis zastrčila do tašky, má rozkošná vězenkyně,“ přeruším tvé počínání ironickým posměškem.

Kroutíš se, tiskneš si látku šatů k tělu, abys zakryla svou nahotu, rozhlížíš se kolem, hledáš, jak uniknout. „Ty ďáble! Vplížil jsi se ke mně!“

„Ano, a udělám toho ještě víc, má sladká odměno. Vrať se do mé postele. Teď jsi moje.“ Přistupuji k tobě s jasným záměrem.

Myšlenky na útěk tě pomalu opouštějí, když si uvědomíš, jak jsi bezmocná, jsi na palubě pirátské lodi zakotvené v zálivu uprostřed bouře, zamčená v kajutě pirátského únosce, odhodlaného připravit tě o nevinnost stejně jistě, jako že ráno přijde úsvit.

„Nebojuj s tím, Nicole,“ uklidňuji tě. „Takhle to bylo určeno ve hvězdách, tak jako to, že dýcháme. Snil jsem o lásce, o vášni, ale nikdy předtím jsem nevěděl, po čem toužím... až do teď.“

Pauza a pak se můj hlas začíná znovu ozývat, hypnotizující, uklidňující. „Chci tě, Nicole. Neodmítej mě. Cítíš to teplo mezi stehny, jak i teď proudí z hloubi tvého nitra? Chceš to taky, viď?“

Jako bys stále ještě snila, pomalu sáhneš do pytle pro jemnou krajku, kterou si tvůj pirátský únosce na tobě přál vidět, a pomalými, malátnými pohyby ji na sebe natáhneš a díváš se jako hypnotizovaná na rychle se prodlužující důkaz mého vzrušení v mých kalhotách.

„Ano, jednoho dne tě vrátím na pevninu a do tvého života tam. Ale dokud můžeme, budeme pít hlubokou lásku, ty má nevinná. Nech mě tě mít, nech mě tě milovat. Potřebuji tvou něhu, tvé hebké pohlaví obklopující mou tvrdou, dorážející potřebu.“

V hlavě máš zmatek, když tě vedu k posteli jako nevinného beránka na porážku, jsi pokorná a zvedáš ruce, abys znovu přijala svá pouta, zíráš hluboko do ocelových očí muže, jehož vášni nyní se nyní máš podrobit.

Měkká kůže se znovu utáhne kolem tvých zápěstí a znovu jsi pevně připoutaná k mé posteli a neschopná mi vzdorovat. Sleduješ, jak si svlékám své oblečení a odhaluji svou tvrdou, naléhavou touhu.

„Lekce začínají,“ prohlásím s úsměvem a svým horkým údem pomalu přejíždím po tvém obličeji, po krku a přes tvoje prsa, nechávám ho spočinout na jedné tvé bradavce. „Co je tohle?“ ptám se.

„To je tvůj mužský...“ začneš, pak zakolísáš, pozoruješ můj obličej, mírně zamračený, s pozměněnými rysy. „To je... tvůj... pták,“ zašeptáš s rozpačitým začervenáním.

„Velmi dobře,“ zamumlám a zatoužím slyšet tě hlasitěji. „Co je to?“ opakuji.

Tvůj hlas je už zvučnější. „Je to tvůj pták,“ odpovíš.

Vylezu na postel a odhrnu kousek krajky stranou, abych ti svýma teplýma rukama mohl začít pomalu masírovat prsa. „A co budu dělat se svým ptákem?“

Ucouvneš a otočíš hlavu stranou. "Budeš..."

Uvolňuji tvá stehna od sebe a svými teplými prsty ti tam rozčesávám vlhkou spleť chlupů. „Ano, lásko,“ zamumlám. „Co budu dělat se svým ptákem?“

„Budeš milovat... budeš... budeš si brát...“ Zahlédneš, jak se můj obličej znovu mračí, a otáčíš se zase ke mně. Tvá touha tě začíná přemáhat a tvoje tělo už nemůže skrývat svou odpověď. Začínáš dýchat rychleji.

„Budeš mě mrdat,“ opravíš se a ukončíš to vzdechem, když cítíš, jak do tebe vstupují mé prsty. „Budeš... mě mrdat,“ opakuješ, tentokrát bez pobízení, protože moje naléhavé prsty už nacházejí tvé vlhké teplo a jemně ho hladí.

„Budeš... mrdat... mě... mrdej mě...!“ lapáš po dechu a tentokrát jde o prosbu, výkřik z hlubin tvojí duše, naléhavou žádost... žádost, kterou nemůžu odmítnout, ani kdybych to chtěl zkusit...

Kapitola 3

Zavřeš oči, když cítíš váhu mého teplého, mužského těla, brzy ji poznáš úplně, zatím si lehám na postel vedle tebe. Tebe tvé tělo bolí podivnou touhou, kterou jsi nikdy předtím tak silně necítila, a v očekávání toho, co přijde, jen vzdycháš. „Ach, Johne...“

Mé teplé ruce roztahují tvé nohy od sebe a tisknu si tě k posteli, začínám pomalu lízat vnitřní strany tvých stehen, škádlím tě a vzrušuji pořád víc. Hlava se ti mlátí ze strany na stranu a ústa sténají tvou odpověď: „Jestli to má být takhle, Johne, … tak mě ještě nech znovu tě ochutnat.“ Oparem svého nově nalezeného chtíče pozoruješ, jak přemisťuji své tělo tak, aby můj naběhlý a vlhkost ronící úd mohl znovu proniknout do tvé pusy, a můj jazyk aby se přitom dostal k tvému zvoucímu, teplému a rovněž vlhkému ženství.

Horká, jemně pulzující délka mého tvrdého ptáka zas pomalu roztahuje tvé rty, klouže hluboko do tebe, tlačí se pořád dál, a ty mu pomáháš pohyby své hlavy, snažíš se dostat ho do sebe co nejvíc. Jezdí ti dovnitř a ven, a neodbytně, jak ta slaná chuť přemáhá tvoje smysly, prozrazuje míru mého vzrušení.

Zároveň cítíš můj pátrající a milující jazyk, jak pomalu míří k tvému pulzujícímu ženství, nyní kluzkému a prozrazujícímu tvé vlastní touhy. Nachází tvůj bod slasti, jemně tam krouží, sonduje lehkým dotykem a škádlí tě. Prohýbáš záda, když sklouzávám jazykem dolů, zkoumám tvou příjemnou, hebkou ženskou dutinu, znovu kroužím a pak se vracím k průzkumu tvého horkého, drobného ohniska napětí způsobem, který v tvém těle vyvolává vlny rozkoše.

„Nedělá ti to dobře, má krásko?“ zeptám se a dělám přestávku se ve své něžně umíněné práci mezi tvýma nohama. „Nepřináší ti to potěšení?“

„Ano, Johne, je to opravdu úžasné,“ sténáš. „Ale nepřestávej! Chci, abys pokračoval, dokud mě tvá láska nezaplaví a nebudu se zalykat rozkoší.“

„Ach, já budu pokračovat, maličká. Ale ne takhle. Potřebuji to dělat v tobě, vzít si tě úplně. A ty mi to neodepřeš. Prosila jsi, abych tě mrdal. A teď budeš moje."

Cítíš nečekaný nával paniky, jak se mé tělo zvedá a já se zase otáčím, abych si na tebe lehl jinak, obličej proti obličeji, moje ruce pak roztahují tvé nohy, a má horká mužnost tě pálí mezi stehny.

„Teď? Nejsem si jistá, jestli jsem připravená...“

„Jsi připravená, Nicole, má drahá. Teď mě potěš. Vzdej se lásce.“

Má erekce se neustále neodvolatelně přibližuje k tvému měkkému ženskému otvoru a cestou sbírá teplý med tvých sekretů. Klouže nahoru a dolů a umisťuje se rovnou do tebe, tvé potěšení nanovo vzrůstá.

„Teď se staneš ženou, Nicole. Čas tvého dětství je už minulostí. Vypověz mi, co máš na srdci.“

Záblesk rozkoše, žhavý chtíč, se v tobě zvedne do takové míry, že tě úplně přemůže a ty začneš sténat: „Ano, Johne. Och, prosím, mrdej mě. Mrdej mě svým tvrdým ptákem, prosím tě o to. Ponoř se hluboko dovnitř do mě. Vezmi si mě úplně. Udělej to hned, jinak umřu!“

Jedním rovnoměrným, silným a jistým přírazem zcela zasunu svého ptáka do tebe, a s láskou hledím do tvých očí. Cítíš krátké bodnutí bolesti, která se rychle promění na to nejsladší potěšení, jaké jsi kdy poznala. Tvoje záda se znovu prohnou a ty sténáš ve své extázi, vidím, jak se ti oči zatměly nestydatou, prostopášnou bezstarostností.

„Ano!“ sténáš. „Ještě!“ Vytáhnu se a zas vklouznu hluboko do tebe. Tvé tělo reaguje laskavě a snaží se přirážet ke mně. „Ach ano!“ pláčeš, když si tě začínám znovu a znovu napíchávat, tíha mého těla tě při tom zatlačuje hluboko do lůžkovin. Cítíš, jak tě tvá pouta tahají za ruce, jak se pode mnou noříš stále hlouběji, a uvědomuješ si, že mě už nemůžeš zastavit, ani kdybys chtěla....

Kapitola 4

Tvé oči mě sledují, když kráčím k přední části lodi, usadím se na bednu a toužebně hledím na moře. Navzdory svému stesku po domově jsem si zamilovala moře, protože ho vidím očima muže, kterého nyní miluji, muže, s nímž v noci sdílím postel, a který mi tyto noci vyplňuje rozkoší a bezmeznou vášní. Vím, že se brzy vrátíme domů, a bolí mě vědomí, že mě tam vrátíš, a ty poslední měsíce na moři se stanou snem.

Ze svého místa za kormidelním kolem mě tiše sleduješ, ani nevíš, že ti ze rtů unikl povzdech a zaslechl tě Erik, tvůj první důstojník. Myslíš si, že se cítím osamělá a toužím jen po domově, a koukám přes vody proto, že vyhlížím pevninu a dobu, kdy budu moci uniknout svému zajetí.

„Miluje tě, Johne. Už se nechce vrátit domů o nic víc, než ty ji tam chceš nechat. Jsi tak slepý, že to nevidíš?“

Podíváš se znovu na mě a přemýšlíš, jestli má Erik pravdu.

„Vyhlíží pobřeží svého domova, Eriku. Každý den tam sedí a dívá se. Ví, že se tam blížíme. Neřekne mi ani slovo. Čeká na návrat.“

„Blázen!“ slyšíš Erica mumlat, když se odvrací a věnuje pozornost kompasu.

Necháváš jeho poznámku bez odezvy, ale jsi ponořen hluboko ve svých myšlenkách a dumáš, jestli by ve svých hodnoceních mohl mít pravdu.

Myslíš na mnoho měsíců plavby a na noci, které jste ty a tvá drahá sladká Nicole sdíleli ve tvé posteli. Tvoje lekce mě dobře vyučily. V noci ve tvém náručí shodím závoj stydlivosti a miluji tě s touhou, která se rovná tvé vlastní. Cítíš to v klíně, když si vzpomínáš na má slova, která jsem ti řekla předchozí noci. Tvé tělo zrovna těžce spočívalo na mně a plnilo mě tvou vášní. Mluvila jsem bez dechu, způsobem, o kterém vím, že ti přináší potěšení. „Jsem tvá, Johne. Tak moc tě potřebuji, že jsem tvá a dělám vše, co uznáš za vhodné. Cokoli ode mě chceš, ochotně plním, jen když tě můžu mít jako teď v noci.“

Pamatuješ si, jak se ti svíral rozkrok, když ta slova v mém šeptaném bláznovství vycházela z mých rtů a doléhala do tvých uší? Byla ta slova upřímná? Vzpomínáš si, jak významně má vášeň potom vzrostla, aby se setkala s tou tvojí, a jak sis mě vzal s novou urputností, protože význam mých slov ti byl jasný. Určitě jsem mluvila pravdivě. Tolik měsíců jsem byla tvoje. Všechno, co jsi mě naučil, všechno, co jsi ode mě požadoval, všechna tvá přání jsem splnila.

Myslíš si: „Možná má Eric pravdu. Moje Nicole, zpočátku jen má zajatkyně, se od té doby skutečně stala mojí. Nic mi neodepřela, ani mně nic neodepře.“

Otočíš se k Erikovi a sleduješ ho při práci. Vzpomínáš si, jak jsi ho před mnoha měsíci, na začátku této dlouhé cesty, oceňoval za to, že pro tvou radost uchránil tu nádhernou krásku na přídi tvé lodi? Tenkrát jsi se ho ptal na přípravy, které se mnou podnikl, jak mě připoutal k tvé posteli jen ve spodním prádle a nechal mě tam nedotčenou. Jeho loajalita byla příkladná a ty jsi mu slíbil odměnu, ale zatím jsi mu nic nedal.

Začínáš vymýšlet plán, který, pokud ho bude možné uskutečnit, by tě nejen velmi potěšil, ale také vyzkoušel tvou krásnou Nicole a její údajnou potřebu tebe samého.

„Eriku, už jsi dlouho na moři a zůstáváš vždy na palubě, když zakotvíme. Nepocítil jsi za tolik měsíců potřebu ženy?“

Erikův obličej mírně zčervená a on mumlá slova, která nemůžeš slyšet.

„Eriku! Chceš mou rozkošnou Nicole? Určitě! Stejně jako já jsi už zahlédl kouzlo jejího něžného těla. Byla tehdy nevinná, ale teď je z ní chtivá holka s potřebami a vášněmi, kterým jsem ji dobře naučil. Budeš ji mít, Eriku! A ona ochotně splní můj rozkaz. Přijď k nám dnes večer do kajuty, Eriku, až měsíc vystoupá vysoko na oblohu.“

Večeře v naší kajutě pak tuto noc proběhne stejně jako jindy. Líbí se ti moje zdánlivá stydlivost, když od tebe odvracím pohled, ale už jsi v něm zahlédl mou vášeň planout, když se mé fialové oči setkaly s tvými.

Stojíš za mnou a lehce mě hladíš po vlasech a krku. Příjemně se usmíváš, když pozoruješ můj zrychlený dech, a víš, že tato noc bude jako všechny naše noci na tvé posteli, šílená a vášnivá, protože při zhášení svíček rozjasňujících místnost se mé potřeby vždy rychle začnou projevovat naplno. Tvůj nahý dotek na mém těle již mé touhy probudil.

„Nicole, tvé tělo ke mně dnes v noci mluví jako vždycky. Potřebuješ mě, viď?“ Tvoje paže obklopí ty mé, ty zaboříš obličej do mých dlouhých tmavých vlasů a jak mě držíš, cítíš, že se tlukot mého srdce zrychluje. „Pověz mi, že mě potřebuješ.“

Vzdychnu. Ano, ta slova mi procházejí hlavou, ale kvůli mé neutuchající touze po tobě, kterou cítím noc co noc, je mi trochu trapně.

„Nicole, potěší mě, když uslyším o tvé potřebě. Řekni mi to, lásko. Buď teď tou chlípnou holkou, která by mě ve tmě potěšila na mé posteli.“

Objímáš mě pevněji, kroužíš kolem mě a držíš mé tělo blízko sebe. Tvoje blízkost a moje touha zahánějí mou stydlivost. „Johne, mé tělo křičí po tvém mase. Potřebuji v sobě cítit tvé mužství.“

„A po čem toužíš, má drahá Nicole? Řekni mi to!“

Váhám jen chvíli, unáší mě vášeň a touha mít tě už v sobě, a tak vyhrknu: „Johne, vezmi si mě jako každou noc od té, ve které jsem tě o to poprosila poprvé. Mrdej mě!“

Jsi velice potěšen. Víš, že čas utíká a blíží se chvíle, kdy do kajuty přijde Erik, jak jsi ho k tomu vyzval.

„Nicole, potřebuješ mě tolik, že bys mě potěšila čímkoli, co bych žádal?“

Jsem zmatená, ale souhlasně kývnu hlavou. „Johne, jsem tvá zajatkyně. S potěšením ti sloužím. Naučil jsi mě, jak tě potěšit, a já toužím to dělat. Co si ode mě chceš tuto noc přát?“

Ukážeš směrem ke své posteli. „Svlékneš si šaty a ponecháš jen košilku a spodničku, jako tu první noc, kdy jsi byla na mé lodi, a dovolíš mi, abych tě přivázal ke své posteli.“

Zaplaví mě pocit silného mravenčení. Nevím, po čem toužíš, ale už cítím známé pohnutí mezi nohama, jak moje potřeba narůstá. Vyučil jsi mě dobře. Podle pokynů si svlékám oblečení, nechávám si jen košilku a spodničku, uložím se do středu tvé postele a dovolím, abys mi svázal ruce vysoko nad hlavou.

„Teď jsi zcela bezmocná, Nicole. Uděláš, co se od tebe vyžaduje?“

Svůdně přikyvuji a veškerá má stydlivost je pryč. Už znám lidská potěšení a teď po nich toužím a myslím si, že tě brzy budu mít.

Ozve se zaklepání na dveře a ty se na můj překvapený výraz usměješ.

„Přišel náš host, Nicole.“

„Johne, ne!“

„Nicole, nikdo ti neublíží. Přeji si to, a ty to uděláš. Potěší mě to.“

Otvíráš dveře a dovoluješ Erikovi vstoupit do místnosti. Moje rozpaky jsou evidentní, ale zůstávám zticha. Dobře znáš vášnivou, chtivou děvku, kterou jsem, a víš, že můj odpor nebude dlouho trvat.

Po Erikově vstupu pevně zajistíš dveře. Mluvíš s Erikem tak, abych vás neslyšela, a celou tu dobu se tvoje oči přesvědčivě upírají na mé a sdělují mi tvé poselství: „Dovolím ti, po čem toužíš!“

Navzdory své zdrženlivosti jsem na posteli pořád neklidnější. Být takhle spoutaná a bezmocná mou touhu jen urychluje. Ty okamžitě vycítíš změnu v mém chování a víš, že teď už budu ochotně a s dychtivostí děvky poslouchat!

„Nicole. Celé ty dlouhé měsíce na moři Erik nikdy nevyšel na břeh. Jeho potřeba ženy je veliká. Před mnoha měsíci jsem mu slíbil, že bude odměněn za svou loajalitu, za to, že mi tě přivedl nedotčenou. Dnes večer, v této místnosti, Erik svou odměnu dostane. Chci to. A ty mě v tom poslechneš.“

Erik není neatraktivní a byl ke mně na té dlouhé cestě laskavý, když jsi měl plné ruce práce s lodí, chránil mě před chlípnými potřebami ostatních členů tvé posádky, kteří ti tak loajální nejsou. Důkaz Erikovy erekce se rýsuje na jeho plátěných kalhotách. Tvoje přání mi jsou najednou jasná a ta hra je to, co budu hrát, abych tě potěšila.

Moje oči klesnou k bouli na Erikových kalhotách a olíznu si rty. Podívám se na svého pirátského únosce a prosím: „Johne, moje potřeba v dnešní noci je nenasytná. Pomoz mi.“

Podíváš se na mě a zeptáš se: „Po čem toužíš, Nicole?“ A já znám slova, která chceš slyšet.

„Chci Erikovo sperma, každou jeho kapku. Miluji chuť mužského spermatu na jazyku a ráda ho mám kdekoli na těle.“

„Jeho potřeba je veliká, Nicole, a jeho nálož bude těžká. Stále to chceš?“

„Ano, musím to mít. Nech mě mít, po čem toužím, jinak se zblázním!“

Erik je ohromený. Scénář, který se před ním odehrává, je nad jeho nejdivočejší očekávání. Není si jistý, zda si tvou ženu má vzít nebo ne.

Vytáhneš nůž z pochvy na boku, podáš ho Erikovi a ukážeš na místo, kde na tvé posteli bezmocně ležím. „Slyšel jsi její slova, Eriku. Je tvoje a ty dobře víš, o co prosí. Svleč si tu děvku, potěš se jejím tělem a pak jí dej to, po čem touží.“

Erik přejde místností k posteli a jedním jistým rychlým gestem rozřízne ostrou čepelí nože po celé délce látku zakrývající mé tělo a odhalí jeho nahotu svým očím. Jeho rty a ruce cestují po mém těle, zkoumají a hladí maso, kterého se toužil dotknout už před řadou měsíců, ale neodvážil se na to tehdy pomyslet.

Erikův dotek na mém těle zvýšil mé vzrušení a říkám přerývaně: „Eriku, nech mě ochutnat svého ptáka. Už nemůžu čekat.“

Rychle se svlékne a své oblečení nechá spadnout na podlahu, a mé oči utkví na jeho velkém pulzujícím mužství, už mokrém jeho touhou. Erik se položí na mé tělo, jako by do mě chtěl vstoupit, ale já prosím: „Ne, Eriku! Toužím ochutnat tvé semeno. Dej mi do pusy svého ptáka. Potřebuju ochutnat tvé sperma.

Erik mě nyní obkročí, přitiskne mi spodní část svého těla k obličeji a nechá svůj tuhý orgán vstoupit do mých žadonících úst. Sevřu rty na jeho ztvrdlém ptáku a nasávám ho do své teplé, vlhké dutiny. Vytáhne se a já kroužím jazykem kolem jeho špičky, ochotná nechat ho do sebe znovu vstoupit a poskytnout mu sladké kouření. Erik pokračuje v těchto pohybech, pokaždé si dovolí vklouznout do mých úst hlouběji, dokud necítím, že se už dotýká zadní části mého krku. Je už blízko a vím, že mi jeho těžký náklad brzy vklouzne do krku.

Dlouhé měsíce abstinence jsou poznat, protože Erik sám rezignuje na mé služby, už se nedokáže držet zpátky. Jeho první horký proud semene mi letí do krku a hned po něm druhý. Nemohu to všechno pobrat a on se vytáhne, a ještě si ho honí, vydojuje ze svého ptáka jeho břemeno a nechá ho střílet mi do obličeje a na rty, do vlasů a dolů přes mé tělo, kde další slušná dávka vklouzne mezi moje nohy a do ochlupení mého ženského místečka. Když je vše z jeho zásob konečně venku, Erik chvíli sedí vedle mě na posteli a čeká na tvůj další pokyn.

Ty na něj promluvíš: „Nevzali jsme dneska na palubu nějaké pasažéry?“

„Ano, kapitáne. A Celesta je mezi nimi. Popluje s námi při této plavbě jen do příštího přístavu.“

Vybavuješ si jiné cesty, na kterých vás Celesta doprovázela... jistě nemravná děvka, která ví, jak potěšit muže!

„Přiveď ji sem, Eriku. Celesta mi dnes večer dobře poslouží!“

Když Erik odchází, aby přivedl Celestu, přistoupíš k posteli a podíváš se dolů na mě. „Potěšila jsi mě, Nicole, a potěšíš mě ještě víc. Znám další rozkoš, kterou tě naučím, lásko.“

Erik se vrací s Celestou a na tvůj povel opět zatarasí dveře. Celesta tě vidí a oči se jí rozjasní. „Johne!“ řekne chraplavým hlasem a přitiskne své tělo na tvoje. „Jaké štěstí, že se můžeme znovu setkat! Mnoho nocí jsem toužila po tobě a po zopakování našich minulých zábav!“

„A podívejme, Celesta, opravdová děvka jako vždycky! A dnes večer mě pobavíš znovu. Pohleď, Celesto, na mou postel. Koukni se na mou zajatkyni. Už mnoho měsíců se učí, jak být mojí děvkou. Řekl jsem jí, že mám v zásobě ještě další lekce a potěšení a budu jí je učit. Pomůžeš mi, viď že ano, Celesto? "

„Ale jistě, Johne. Vidím, že jsi se s ní už bavil. Na jejím těle o tom vidím důkazy,“ přistupuje ke mně a nechává svůj jazyk olíznout něco z Erikova spermatu.

„Očistíš mi ji Celesto?“

V odpověď na tvou otázku si Celesta svléká šaty a pokládá se na postel vedle mě, rozevírá mi nohy a kleká si mezi ně. Zjistíš nejistotu v mých očích, když zachytíš můj pohled, a uklidňuješ mě přikývnutím. „Neboj se Nicole, bude se ti to líbit a mně také. Přeji si, aby si tě Celesta vzala tímto způsobem.“

Pokorně si povzdechnu a zavřu oči a Celesta začne zkoumat mé tělo. Nejprve nechá svůj jazyk lehce přejet po mých rtech a mém obličeji, nachází tam Erikovo sperma a slízává ho z mé kůže. Její ruce se sunou přes má prsa a břicho a její rty a jazyk je následují. Každý čtvereční centimetr mé kůže je ošetřen tímto způsobem, Celesta z mého těla smývá Erikovy výměšky. Když je blízko mé kundičky, kde ještě zůstávají důkazy o Erikově vášni nad mým tělem, na chvíli ji zastavíš.

Převrátíš ji na záda, ale tak, že její tvář stále je v dosahu mého ženství. Cítím na tom místě mezi svýma nohama její měkký dech. V určitém okamžiku si svlékneš oděv, a když otevřu oči, vidím tě klečet nad Celestiným tělem, držíš svůj úd v dlani a honíš si ho. Kývneš na Celestu, aby pokračovala ve zkoumání mého těla.

Její jazyk přijde do kontaktu s mým klitorisem, na němž je pro ni Erikova semene víc, slízá ho všechno. Metodicky pracuje jazykem na záhybech mého klína, škádlí mě tím a stimuluje, hledá Erikovy slané usazeniny. Mé odezvy na její počínání tě těší a říkáš mi: „Ach, Nicole, ty jsi pěkná kurvička.“

Já souhlasně kývám.

„Řekni to, Nicole.“

Jsem už blízko vyvrcholení, zalapám po dechu. „Ano Johne, jsem malá děvka.“

„Ano, zlatíčko Nicole, ty jsi moje děvka. Celesta tě pěkně utěšuje, že ano? Ale přesto toužíš ještě po něčem jiném, že? Řekni mi to!“

„Ano! Ano! Je to tvoje sperma, co chci, co potřebuji. Jsem tvoje děvka. Potřebuji...“

Už se nemůžeš udržet, protože když Celesta najde můj bod potěšení a zkušeně mě přivede k orgasmu, místnost zaplní výkřiky mé vášně. Pták ti pulzuje v ruce a tvé semeno dopadá na Celestino tělo, stejně jako předtím dopadalo Erikovo na mé.

„Tady máš, Nicole. Pokud toužíš po mém semeni, musíš si ho vzít od Celesty.“ Odvážeš mi jednu ruku. Natáhnu se k Celestě a dotknu se jí, a najdu kapku tvého spermatu, nalepím si ji na konečky prstů, otřu si je na rty a potom ochutnám jazykem.

„Olízej jí, Nicole.“

Čistím Celestu způsobem, který mi ukázala. Ty s potěšením sleduješ, jak prohledávám její tělo, lízám a saju, nevadí ti, že jsem už našla každou kapku tvého spermatu a olízala ji, a přesto ve zkoumání Celestina svěžího těla dál pokračuji. Můj jazyk najde její klitoris a já zabořím obličej do jejích chlupů, už jsem poznala její vůni a nyní poznávám její chuť, když hledám její vchod, abych si ji otevřela, potom do ní zasunu jazyk tak daleko, jak jen mohu. Netrvá to dlouho, a i Celesta dosáhne naplnění, její výkřiky se nesou kajutou.

Byl jsi svědkem mého nově objeveného potěšení a jsi opět tvrdý, stejně jako Erik. Víš, že toužím po tvém ptákovi v sobě, že ho musím dostat a teprve až budu mít dost, budu moci usnout. To mezi námi bude soukromé. Potichu promlouváš s Erikem: „Vezmi si Celestu, Eriku. Jsem si jistý, že dnes v noci ochotně poslouží všem dalším potřebám, které máš.“

Dveře se tiše zavírají a my jsme sami. Bříškem prstu mi přejíždíš po tváři, kopíruješ její linie a láskyplně ke mně mluvíš: „Nicole, jsi opravdu moje. Viděl jsem, že bys mě potěšila jakýmkoli způsobem, o který bych tě požádal.“

Moje volná ruka sahá po tvém tvrdém údu, svírám kolem něj své prsty a cítím, jak ho máš napjatý. „Ano, Johne. Jsem tvá.“

„Jsi moje, tvé tělo je moje.“

„Opravdu, Johne, jsem tu pro tvé potěšení. Mrdej mě, Johne! To teď potřebuji. Mrdej mě. Ponoř se hluboko do mě a vezmi si mě. Nech mě být tvou děvkou.“

Kapitola 5

Odhrnula sis své tmavé vlasy z očí, konečně jsi uzavřela obchodní účty, v mihotavém světle hlavní místnosti v té krčmě. Byl to dobrý měsíc, konstatovala jsi a narovnala se s potěšeným výrazem. Rozhlédla ses kolem sebe, protáhla a jemně vzdychla. Ceny brokátu nedávno poklesly, ale poptávka nikoli, a tak jsi poděkovala štěstěně, že ti přála a umožnila dobrý zisk.

Zaplatila jsi hostinskému, který se na tak krásnou dámu doširoka usmíval, a vyšla do chladného nočního vzduchu, vonícího solí z moře. Krátce sis vzpomněla na období svého života, ve kterém tvým smyslům tento pach dominoval, pach soli a ryb a plesnivého lodního lanoví... na své dny zajetí na palubě Johnovy pirátské lodi. Účetní kniha pod tvou paží byla těžká, trochu sis její váhu posunula, aby se ti nesla pohodlněji.

Usmála ses sama pro sebe, zahnula za roh a myslela na svá potěšení tehdy prožitá... a pak jsi zamítavě zavrtěla hlavou. Bylo to příjemné, ale věděla jsi, že to není život pro tebe. Škoda, že jsi musela odejít a neříct svému sympatickému vězniteli ani sbohem, ale prostě jsi nevěděla, co mu říct... a našla jsi jiná potěšení, samozřejmě... A usmála ses znova, když jsi pomyslela také na ně. Ne, John prostě byl součástí jiného života, jiné doby.

Když se tvá hlava zase vyčistila, rozhlédla ses kolem a všimla si, že dva muži, kráčející po ulici za tebou, jsou najednou docela blízko... moc blízko. Rychle jsi se rozhlédla a hledala únik, ale oni ti okamžitě zahradili cestu... jen jsi zalapala po dechu, když tě popadli. Účetní kniha se vysmekla z tvého sevření a dopadla na vydlážděnou ulici.

„Jak se opovažujete... neee... auuu!“ zkoušela ses uvolnit, ale nějaká silná ruka ti zakryla ústa a neoblomné paže tě sevřely a držely. Taková nepozornost, neopatrnost, neměla jsi nechat své myšlenky, aby tě tak ovládly! Snažila ses nepanikařit, nemyslet na to, co pro tebe tento večer může mít v zásobě... Hlavou ti prolétlo, že dnes ráno, v očekávání večera, sis oblékla své nejdražší hedvábné spodní prádlo, mělo to být na noční radovánky s tvým novým milencem. „Jestli si toho všimnou...“ pomyslela sis otřesená a neodvážila se myslet dál.

„Pěkná mladá kráska,“ zavrčel jeden z mužů. „Svůj úkol si dnes večer užijeme, Tragu,“ dodal se spokojeností v hlase.

„Ano, ta si nás zapamatuje, viď, Bille!“ promluvil hrubým hlasem druhý, tónem, který se ti nelíbil. Prala jsi se marně, ti dva tě táhli pryč, temnou uličkou, za roh... dál a dál z bezpečí známých ulic... stejně tě nakonec zatlačili do nějaké místnosti osvětlené blikající lampou nad prošívanou postelí.

„Ach Bože,“ myslela sis a nedalo ti práci uhodnout jejich záměr. „Hloupá, hloupá, nechat se takhle chytit!“ A pak se ti zatajil dech, když z temného rohu místnosti vystoupil muž, a ty jsi poznala známou tvář.

„Eriku!“ vzlykla jsi a pak se zrudlá narovnala. „Takže za tohle násilí je odpovědný John! Kde je, chci mu říct, co si myslím!“ Cítila jsi nával hněvu, ale také náhlý klid a pocit úlevy. Pokud je za tím John, určitě nedojde k žádné újmě. Ten ví, jak se umíš zlobit!

„Napřed budete trochu rozdávat své poklady, má paní,“ zasmál se Trag a ty jsi se podívala na Erika... a něco v jeho tváři ti řeklo, že jsi právem měla všechny důvody k obavám.

Erik vypadal zmateně a trochu smutně. „Ano, uvidíš Johna dnes večer, paní. Ale nejdřív musíme splnit úkol, který nám dal.“

Drsné ruce tě položily na postel a začaly z tebe strhávat oblečení, a když jsi byla připoutaná k posteli, Erik ještě dodal: „John nám nařídil, abychom tě k němu přivedli, paní. Nesmíme tě bít a nesmíme ti udělat žádnou modřinu... a nesmíme se vrátit, dokud tě nechytíme, ale až potom, co si tě my tři vezmeme v posteli.“

John si s tebou určitě jen hraje, myslela sis. Jeho muži se tě nikdy předtím nedotkli. A přesto jsi viděla, jak se tvé oblečení trhá, je odhazované stranou a na svém těle jsi cítila cizí teplé ruce. Začínala jsi panikařit, když jsi zaslechla muzikální cinknutí rozepínané spony na opasku, a pak ucítila, jak ti proti tvé vůli někdo roztahuje nohy.

Zavřela jsi oči, ale to nezastavilo tu hřejivou, těžkou váhu, která ti ležela mezi stehny, zvedla se a pak pronikla hluboko do tebe a vklouzla až na samé dno tvého tajného místa. Otevřela jsi oči a uviděla Billovu tvář, okouzlenou rozkoší z toho, jak v tobě začíná jezdit a dech se mu zrychluje.

A tím začal ten dlouhý děsivý sen, vypadalo to jako dny, i když později sis uvědomila, že to všechno muselo zabrat sotva hodinu. Nejprve tě měl Bill, když se udělal, zavrčel a zvedl se. Pak na tobě byl Trag, který si tě bral dlouhými šťouchy, a ty ke konci už rozhodně nebyly jemné, to když vyvrcholil a naplnil tě. Ten velký muž byl velký i v jiných ohledech a trhala jsi sebou, když tě to bolelo.

Poslední ze všech byl Erik, přikryl tě svým mladým tělem, zatímco ostatní dva mu tě drželi. „Doufal jsem v šťastnější okolnosti než tohle, paní,“ zamumlal, příliš potichu na to, aby to ti dva slyšeli, a byl něžný, velmi něžný... ale přesto si tě vzal.

Poté tě přinutili obléct se do roztrhaných zbytků tvojí nádhery, zavázali ti oči a dali roubík. Silné ruce tě svázaly účinně, nezbyla ani sebemenší možnost úniku.

Teď jsi vůbec nic neviděla, vedli tě k čekajícímu člunu a brzy ses ocitla na vyvýšené palubě Johnovy lodi, v nosních dírkách jsi rozeznávala známou příchuť soli smíchanou s pachy dehtu a konopí.

Zavedli tě dovnitř, a nakonec přivázali k drsnému vzpřímenému dřevěnému břevnu, teprve pak ti rozvázali oči. Při odchodu na tebe Trag a Bill obscénně mrkli a Erik ostýchavě sklonil hlavu. Protože tvůj roubík zůstal stále pevně na místě, nemohla jsi nic říct.

„Co bude teď?“ přemýšlela jsi... a nakonec sis začala uvědomovat, že odpověď je... nic. Začaly tě bolet paže, přivázané vysoko nad hlavou a ty ses kymácela, ale neupadla, protože nohy jsi měla také přivázané. Poslouchala jsi zvuky moře a tiché mumlání vzdálených hlasů... útržky konverzace příliš slabé na to, abys je slyšela. Tvé tělo se znovu zhouplo, podle náklonu lodi. Pohlédla jsi dolů na své drahé oblečení, nyní roztrhané tak, že už nepůjde zašít, po celém tvém těle víc nahé kůže odhalovalo, než skrývalo.

S narůstajícím pocitem hanby sis uvědomila, že ti po vnitřku stehen pomalu stékají teplé potůčky promíchaných přebytků od tvých tří únosců, a při vzpomínce na to, jak si tě brali, jsi se začervenala.

I když jsi později přemýšlela, jak to bylo možné, hněv ustoupil strachu, a ten ustoupil nudě, která nakonec ustoupila spánku. A když ses probudila, uviděla jsi ve světle blikajících svíček tvář, kterou jsi chtěla vidět nejvíc.

"Johne!" zkusila jsi zakřičet, ale s roubíkem byla tvoje slova nesrozumitelná.

John dlouho nepromluvil a ty sis začala bolestně uvědomovat bezmocnost svého postavení. Určitě měl nějaké plány, co udělá s tvým tělem, plány, které bezpochyby zahrnovaly rozkoše, kvůli kterým se i teď červenáš, jen si na ně vzpomeneš... a přesto sis přála, abys s ním mohla mluvit. Ach, kdyby ti vyndal ten prokletý roubík!

Bylo toho tolik, co sis přála mu říct... Copak to neví? A neví, jak nepříjemná je tahle pozice? A cítila jsi ještě další nepohodlí, z účinků piva, které jsi konzumovala před tolika hodinami, se pomalu stávala naléhavá potřeba... potřebovala bys odvázat, aby tě mohli odvést do koupelny! Ale jak mu to máš říct s roubíkem v ústech?

„Tvoje nedávné aktivity mě vůbec netěšily,“ řekl nakonec John tichým hlasem. „Vidím, že tě moji muži správně... připravili...“ Jeho oči při tom přejely přes tvou potrhanou nádheru a z ní vykukující nahé tělo. Jedna věc ale ještě zbývá, než budeš připravena na trest, který jsem pro tebe naplánoval, má svéhlavá paní.“

A s tím John odešel a zavřel za sebou dřevěné dveře.

Uplynuly další hodiny. John nebyl potěšen, hm? To ty, ty jsi nebyla spokojená s jeho nedávnými aktivitami! Propadla jsi bezmocnému vzteku. Kdy se chce vrátit? Sledovala jsi, jak se sluneční světlo z otevřeného okna pomalu pohybuje po palubě, jak den postupoval. A tvá bolest postupovala také, od bolesti v končetinách a bolesti v břiše... „Jestli se John brzy nevrátí a neodváže mě, dobře, vyčurám se na jeho vzácnou podlahu,“ vztekala jsi se, a pak sis uvědomila, že je to extrémně pravděpodobné... a při té myšlence ses cítila bezmocná a ponížená.

Dřímala jsi, navzdory tomu, a probudila se s takovou bolestí v břiše, že jsi kontrolu nad svým močovým měchýřem už sotva udržela, trýznivé křeče trápily tvé tělo, způsobovaly ti bolestivé stahy a nutily tě kňučet do roubíku jako malé dítě.

Vyděsilo tě, když se uzávěr dveří hlučně zvedl, a vstoupil John ve společnosti mladé ženy s hřívou dlouhých, splývavých rudých vlasů... ve skutečnosti velmi pěkných, i když dlouho jsi na to myslet nemohla, protože tvé tělo se znovu prohnulo bolestí a ty jsi kňučela, přestože jsi nechtěla.

„Ach, ano, Celesto, je skoro připravená," zamumlal John, potom se ti postavil tváří v tvář a dodal: „Celesto, byla bys tak hodná a pošimrala trochu naši rozkošnou zajatkyni?"

Šimrání? Ne! To nemůže myslet vážně! Ale John to tak myslel. Celesta natáhla obě ruce a se šibalským úsměvem na tváři tě začala lechtat na žebrech... v náhlém stahu jsi to už nemohla udržet a pustila jsi nekonečné prameny moči teple se řinout dolů po nohou, do kaluže na podlaze. Tvoje úleva pokračovala dál a dál, nekontrolovatelný, stříkající, zaplavující proud... tvoje hanba narůstala tak, že sis přála zemřít, přesto to teklo dál a dál...

„To už je lepší,“ zasmál se John spokojený sám se sebou. Potom jeho tvář ztvrdla a řekl: „Jelikož se nezdá, že bys ovládala svá nutkání, drahá, napadlo mě, že tě nechám pocítit ztrátu kontroly i jinými způsoby.“ Opatrně obešel louži na podlaze a potom vytáhl nůž, dlouhý a lesklý. Tvoje oči se rozšířily strachem.

Nůž tvou drahou parádu i přes řadu trhlin hladce rozřízl, takže spadla z tvého těla na podlahu. Choulila jsi se, když kusy látky padaly do tmavé mokré skvrny na podlaze, a pak jsi si uvědomila, že to oblečení už stejně bylo zničené, roztrhané třemi tvými únosci a potom rozřezané Johnovým třpytivým nožem. Cítila jsi studenou ocel čepele procházet tvou blůzou, sukní, potom kalhotkami... a byla jsi úplně bezmocná, nahá před Johnem a touto podivnou ženou, spodní část tvého těla se leskla mokrou močí... brečela jsi teď hanbou, tvá bolest byla na chvíli zapomenuta.

Jak to mohl John udělat? Co s tebou bude provádět? Hlavou se ti honily myšlenky, všechny pro tebe mučivé. Sledovala jsi, jak si velmi pomalu, velmi demonstrativně rozepnul opasek a vytáhl ho z kalhot.

„Když jsi mě opustila, má překrásná bývalá zajatkyně,“ řekl John a do toho slova ‚bývalá‘ vložil hořkost, „mé srdce bylo zlomené. Cítil jsem takovou bolest, takovou osamělost... Ale když jsem slyšel, že sis ve městě našla milence, tak moje muka začala být vážná.“

Plesk! John ti dal ránu opaskem do hýždí. Plesk! Bolest ti vystřelila do celého těla, jak tě znovu zasáhl, a kožený pásek se ovinul kolem tvých dlouhých odhalených nohou.

„Miloval jsem tě, má paní, z celého srdce, a ty mi to takhle oplatíš,“ řekl John hořce. Kdyby jen ti ten roubík vyndal! Co bys mu řekla! Zkoušela jsi mluvit i tak, ale vycházelo jen tlumené kňučení.

Plesk! Další úder páskem přes dolní část břicha bodl jako oheň.

Znovu jsi zaskučela, se slzami v očích.

„A tak ti teď pomůžu uvědomit si, jakými mukami jsem prošel, drahá paní,“ uzavřel, a ty ses připravila na... na co? Udeřil by tě znovu? Zavřela jsi oči, ve snaze připravit se na další rozzlobené údery, ale žádná rána už nepřišla.

Místo toho jsi uslyšela nějaký povzdech a zaskřípání per v Johnově posteli, a otevřela jsi oči a uviděla Celestu a Johna v objetí, a Johnovu ruku, která jí kolébala prsa a hladila ji po dlouhém, krásném těle...

A on chtěl, aby ses dívala. Cítila jsi, jak tě jímá hrůza, zděšení, žárlivost, odpor. Jak daleko chce zajít?

Hodně daleko, opravdu, to sis uvědomila, když jsi viděla Celestu, jak si svléká šaty, a Johna, že se svlékl také. Viděla jsi jeho délku, tvrdou a vzpřímenou, a do srdce tě bodl pocit žárlivosti.

„Ne, ne,“ zkusila jsi zasténat, ale ono to pokračovalo, Celesta roztáhla nohy, aby se přizpůsobila Johnovu tělu na sobě... v tu chvíli měla na sobě jen kalhotky a John odsunul látku v jejím rozkroku stranou a jediným přírazem byl v ní uvnitř. Jemně zasténala, když se v ní začal pohybovat.

Znovu jsi zavřela oči, nemohla jsi se na to dívat, přesto jsi slyšela zvuky jejich milostného zápasu, byly stále hlasitější a naléhavější... a ty jsi oči znovu otevřela, abys viděla Johnovo vyvrcholení, při kterém se z ní na poslední chvíli vytáhl a své horké sperma nastříkal na látku jejích kalhotek.

„Ach ano, miláčku,“ tiše zakňourala Celesta, „já ještě nejsem... dodělej mě…“

„Za minutku, lásko,“ zamumlal John a stáhl jí nyní promočené kalhotky z těla. Držel je, jako by je chtěl odhodit, ale pak vstal z postele a přešel k tobě.

„Ten roubík musí být nepohodlný, má paní,“ řekl ti, zatímco rukama sáhl za tvoji hlavu a trápil se s uzlem, kterým byl roubík utažen. Mumlala jsi něco a očekávala, že ti roubík odstraní.

Ten se náhle uvolnil a ty jsi zalapala po dechu, trhaně jsi dýchala. Ještě několik vzdechů a pak: „Johne! Přestaň s tím, prosím tě! Prosím tě, ne...“

Dál jsi se nedostala, protože ti John najednou silou nacpal do úst ty promočené zmačkané kalhotky a přes ně ti zpátky nasadil tvůj roubík, takže tě znovu umlčel. Zalykala ses tou chutí ve své puse, chutí Johnova hustého semene, zvolna ti vytékajícího do krku, smíchaného s různými parfémy jeho Celesty.

A pak, když jsi se zase dívala, ji John dodělal. Její sténání narůstalo a stávalo se stále naléhavějším, dokud John hluboko do ní naposledy nezapíchl svého dlouhého ptáka a ona při tom nevykřičela svůj orgasmus.

Později, když se John a Celesta rozloučili a oba odešli z kajuty, přišel za tebou Erik s umyvadlem a houbou a pomalu začal umývat tvé tělo. Začal od krku, postupoval dolů přes tvůj trup, smýval z tvého těla pot a zaschlé tekutiny z tvého klína a dlouhých nohou. Při té práci k tobě tiše promlouval.

„Odpusť, prosím, paní,“ mumlal, když ti teplá voda s mýdlem očišťovala tělo. „Byl to zničený muž, když jsi odešla... byl úplně bez sebe žalem. Řídil jsem loď za něj, protože on je zcela neschopný velet. Jen ty nám můžeš našeho velitele navrátit, drahá paní. Prosím, vrať se k němu. “

Více erotických povídek najdeš na webu Sex-po-telefonu.info - erotické povídky.

Roztoužená Venduladalší dívky
 
Sex po telefonu

Jsem žena v domácnosti a hledám nadrženého samce , co mi vymrdá duši z těla. Mám ráda tvrdý sex, oboustranný orálek, ale ze všeho nejvíc zbožňuji anál. Můj pevný zadeček se už nemůže dočkat na dávku tvého semene. To mě rajcuje nejvíc, tak se mi ozvi a krásně si to rozdáme.

Zavolej mi na
909 460 030
a po vyzvání zadej kód 27

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
SEXCHAT VENDULA text zprávy... na číslo 9095535

Cena hovoru 46 Kč/min pro čísla 909460030 a 909467666, resp. 60 Kč/min pro 909606666.
Maximální délka hovoru 26 min pro číslo 909460030, resp. 20 minut pro číslo 909606666.
Cena SMS je 35,- Kč. Sex po telefonu i chat je pouze pro starší 18 let.
Provozuje TOPIC PRESS s.r.o., www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz

Podobné erotické povídky

Teta a já II.

  8. 1. 2012Erotomann

Byl jsem u klienta na Kladně, kde jsem byl hotov o něco dříve než jsem čekal. Přemýšlel jsem, že už to nemá cenu se vracet na firmu a že pojedu přes Letnou domu. V tom mě napadlo vytočit 671 9x1 x5x, ozvala se mi známý ženský hlas, „Ahoj Tomáši“, odpověděl jsem „Ahoj teti, jsi doma? Pojedu kolem Tebe a stavil bych se na kávu.“ . Odpovědí mi bylo „Budu ráda minule jsme to nedopovídali a něco malého...  celá povídka...
Kategorie: Extrémy, Fetish, Incest, Orál, Otrokyně, Prstění, Submisivní, Zralé ženy

ADÉLIN PRAŠTĚNÝ NÁPAD

  2. 11. 2016Bobr

„Jé, to je krásné! Já to chci!“ vykřikla Adéla, která poloseděla, pololežela na gauči. Na klíně měla notebook, ve kterém si cosi prohlížela. Jedna ruka jí kmitala v klíně, až se ozývalo mlaskání rozdrážděné kundy. „Cos to tam zase objevila?“ zvednul jsem se, abych se podíval. „Že mi to uděláš?“ znovu vykřikla, než jsem se stačil podívat. Naklonil jsem se, abych se podíval, co to tam má. „Podívej,...  celá povídka...
Kategorie: Mix, Extrémy, Orál

Dvojitý přesčas

  16. 4. 2015Neznámý autor

Cítila jsem, že šéf mi věří víc a víc. během roku jsem se vypracovala až na vedoucí projektové skupiny, dost často jsem s ním jednala osobně a někdy jsem ho kvalitou svojí práce dost překvapila. Nečekal, že bych mohla být tak dobrá. Jak jsem ale zjistila o něco později, nebyla to jenom kvalita mojí práce, která mého šéfa tak ohromila. Bylo to i něco jiného – tedy můj vzhled a sex-appeal. V tu dobu...  celá povídka...
Kategorie: Šukačky, Mix

Dům rozkoše

  11. 11. 2012Neznámý autor

Muži chodí do nevěstinců, tak zvaných bordelů, velice často. Osobně znám mnoho mužů a drtivá většina z nich navštívila bordel alespoň jednou v životě. Tohoto faktu využívá trh, který je druhem těchto služeb naprosto přesycen, byť to skrývá pod různé názvy skryté pod rouškou tajemství. Opačně však nabídka zoufale chybí. Ženy by přece do veřejných domů nechodily, říká se. Nebo chodily? Myslím, že chodily,...  celá povídka...
Kategorie: Šukačky, Orál, Anál, BDSM, Mix