Možná to bylo tím večírkem, možná tím punčem nalévaným sběračkou, kdo ví, možná jsem se jen konečně doopravdy vyrovnala se svou sexualitou, ale tu noc s Alanem budu mít navždy živě v paměti. Vzpomínám na ni skoro každý den, vybavuji si každý detail a osvěžuji si to v mysli, takže mi připadá, jako by to bylo teprve včera, kdy jsem vešla do té malé potemnělé ložnice na univerzitní koleji.

Nejdřív jsem ho tam neviděla, jasná světla předního pokoje se mi ještě třpytila v očích nepřipravených na tmu. Ale když se můj zrak přizpůsobil, uvědomila jsem si, že na posteli někdo leží na boku.

„Aha,“ řekla jsem, „nevěděla jsem, že tu někdo je. Tak zas půjdu,“ a začala jsem se obracet k odchodu.

Ten, kdo ležel na posteli, zvedl hlavu a řekl: „Karlo? Jsi to ty?“ Poznala jsem, že ten hlas patří Alanovi. Na okamžik jsem se zarazila a pak se otočila zpátky do pokoje.

„Jsem to já,“ řekla jsem.

„Nemusíš odcházet,“ řekl a opřel se o lokty. V jeho hlase bylo něco, co říkalo, že zatímco já bych mohla být společnost, kdokoli navíc by byl dav. Zavřela jsem tedy za sebou dveře a vešla dál, abych se posadila vedle něj na postel.

Zase si lehl a několik minut jsme ani jeden nic neříkali. Chvěla jsem se, fyzicky i psychicky, z intimity toho okamžiku. Můj lehce rozostřený mozek hledal, co říct. Nebyla jsem zvyklá začínat konverzaci. A co bylo důležitější, nebyla jsem zvyklá být dobyvatelkou, i když právě tou se mi teď najednou chtělo být.

Zírala jsem na Alanovo tělo natažené přede mnou. Byl vysoký a štíhlý, s dlouhými vytáhlými končetinami, které jsem milovala – miluju. Měl na sobě své obvyklé oblečení – vybledlé, elastické modré džíny a decentní polokošili, zastrčenou do kalhot. Ruce měl natažené vzhůru, složené pod hlavou, kterou si jimi podpíral, a to zdůrazňovalo štíhlost jeho těla. Viděla jsem, jak dýchá.

Najednou jsem se vytrhla ze svého zasnění a v rozčileném nutkání vrátit se do reality dřív, než udělám nějakou hloupost, jsem řekla první věc, která mě napadla: „Nějaká párty, ne?“ A okamžitě jsem toho litovala. Jak hloupé!

Ale asi to bylo správné, protože ho to přimělo promluvit. „Jo, to byla. Dokud mě Linda neodtáhla sem.“

Přemýšlela jsem, že ho trochu popostrčím, ale vzpomněla jsem si, že když se napiju, má můj jazyk sklony k hloupostem, a tak jsem radši počkala, až se vypovídá.

„Myslí si, že bysme se měli víc stýkat s jinýma lidma,“ řekl trpce, „myslí si, že bysme měli být ‚přátelé‘!“ Jeho hlas nabral drsně posměšný tón a praštil rukou vedle sebe na postel.

„Aha,“ řekla jsem a stále tápala ve slovech, „no to je... pěkně blbý.“ Další geniální postřeh. Vnitřně jsem vykřikla nad svou neschopností udělat cokoli správně. A pak jsem se téměř bez přemýšlení natáhla a vzala ho za tu ruku. Co mě k tomu vůbec mohlo přimět?

Ale on k mému velkému překvapení stáhl dolů i druhou ruku a stiskl tu mou mezi svýma dvěma.

Nevím, jak ostatní, ale mě vždycky překvapí, když o mě někdo projeví zájem. Prostě neočekávám, že mě lidé budou považovat za zajímavou nebo přitažlivou. A tak jsem tam kdoví jak dlouho seděla a jen si užívala naše držení za ruce, nic jsem nedělala ze strachu, že by to zkazilo ten okamžik, že by to ten pocit přerušilo a přivodilo jeho konec. Chtěla jsem, aby to trvalo navždy.

Ale nakonec to skončilo, když mě stáhl dolů a položil vedle sebe na postel. Váhavě zvedl jednu ruku, aby mě pohladil po vlasech, a podíval se na mě svýma tmavě hnědýma očima, které v tlumeném příšeří neosvětleného pokoje vypadaly jako nekonečně hluboké tůně nejčernějšího ebenu, a řekl: „Nechci teď být sám.“

Věděla jsem, že mě využívá. Věděla jsem, že ho prostě bolí Lindino odmítnutí, že sahá po prvním teplém těle, které našel, ale bylo mi to jedno. Tak dlouho jsem ho pozorovala zpovzdálí, tak dlouho jsem si byla jistá, že ke mně nic necítí – alespoň nic takového, co jsem k němu cítila já – že jsem byla ochotná ho nechat, aby mě využil, zažít aspoň jednu noc iluzí. Za tu jednu noc, jen abych mohla uvěřit, že ho přitahuju, že mě chce, že naše přitažlivost je vzájemná, bych udělala téměř cokoli.

A tehdy jsem si uvědomila, že pokud chci, aby pro mě tato noc měla svou cenu na celý život, budu muset to ‚téměř cokoli‘ prostě udělat. Budu muset udělat to, co jsem nikdy předtím neudělala, budu muset jít až na hranici svých možností, budu mu muset dát víc, než jsem kdy dala komukoli jinému. Nebude stačit jen nechat ho, aby si bral, co chce, budu muset být aktivní, budu to muset ‚dělat‘ a ne to jen ‚dovolit‘.

„Nejsi sám,“ řekla jsem, vzala jeho ruku, kterou mi prohraboval vlasy, do své a položila ji vedle něj. „Uvolni se,“ vysvětlila jsem mu, „jen si lehni. Nech mě... nech mě tě milovat.“

Chvíli mě zkoumal očima; skoro se zdálo, že mě chce odmítnout, ale pak mu víčka klesla přes oči, položil hlavu zpátky na postel a neřekl ani slovo.

Posunula jsem se na posteli, až jsem byla na úrovni jeho pasu. Pomalu jsem se natáhla a přitiskla ruku na to vzedmutí jeho džínů těsně pod přezkou. Bylo to teplé. On byl teplý. Jela jsem rukou po tom vzedmutí dolů a na jeho vzdálenější stehno. Bylo to tvrdé, pod látkou jeho džínů jsem to jasně cítila a dělalo mi to dobře. Stáhla jsem ruku zpátky a na chvíli se zastavila. Uvědomila jsem si, že nedýchám.

Zavřela jsem oči, chvíli jen tak dýchala a snažila se neptat sama sebe, co to dělám. Žádné další myšlenky, žádné další otázky. Musela jsem jednat, ne přemýšlet. Teď, nebo nikdy.

Otevřela jsem oči a sáhla po jeho opasku. Tentokrát jsem nezapomněla dýchat, ale dýchala jsem co nejmělčeji, protože jsem se bála, že pokud to neudělám, přemůže mě vzrušení, budu hyperventilovat a omdlím. No nebylo by to sexy?

Rozepnula jsem mu pásek a pak džíny. Pomalu jsem mu rozepnula všechny knoflíky. Jak jsem na něm pracovala rukama, cítila jsem, že se jeho penis začíná zvětšovat a zahřívat. Sáhla jsem mu do džínů a rozechvěle jsem uchopila jeho výbavu přes látku boxerek. Mnohokrát jsem přemýšlela, jaká asi je Alanova erekce, když jsem ho pozorovala s Lindou, a teď, když jsem ji měla tady v ruce, cítila jsem, že to s ní vypadá dobře. Když jsem změnila úchop a lehce pohybovala rukou nahoru a dolů, ještě povyrostla a ztvrdla.

Bylo čím dál těžší dávat si s tím na čas. Pustila jsem ho a oběma rukama jsem ho chytila za džíny a strhla je dolů, pak jsem mu stejně nešetrně stáhla i boxerky. Jeho penis vyskočil na svobodu. Vzala jsem ho celý do ruky a cítila jsem, že je dost horký na to, aby mě popálil. Sehnula jsem obličej k jeho konci a do obličeje mi zavanula jeho pižmová vůně. Rozumově jsem věděla, že by mě to mělo odpuzovat, ale na nějaké hlubší úrovni jsem si tu vůni vychutnávala. Zhluboka jsem se nadechla nosem, aby mi ta vůně naplnila hlavu jako potáhnutí z opiové dýmky, a vzrušilo mě to.

Když jsem na něm svou rukou začala pracovat nahoru a dolů, pozvedla jsem jeho konec vzhůru a svými rty sklesla dolů, k jemnému suchému polibku na jeho žalud. Pak jsem si zvlhčila rty a rozevřela zuby, vyšpulila jsem ústa a přitiskla je dolů na žalud. Jeho chuť mi naplno vtrhla do úst a znovu mě mentálně zasáhla ta rozpolcenost odporu a extáze. Jenže teď mě i ten pocit odporu jen víc vzrušoval. Cokoli... Udělala bych pro něj cokoli.

Strčila jsem si ho ještě hlouběji do úst. Najednou mi jeho penis připadal obrovský, naplnil mi ústa až po okraj, ale zdálo se, že se ho nemůžu nabažit. Začala jsem kývat hlavou, nahoru a dolů, jeho penis mi klouzal mezi sevřenými rty a třel se o můj jazyk, který jsem na něj lačně tlačila a snažila se z něj vydolovat ještě víc jeho chuti. V horním bodě svých pohybů jsem si špičkou jazyka pohrávala s jeho žaludem, ale jak jsem byla čím dál víc rozvášněná, přestala jsem s tím, protože mé tahy byly příliš rychlé na to, aby dovolovaly takové fajnovosti.

Musela jsem si přestat hrát i proto, že jeho boky se mnou začaly pohupovat, a já tak byla donucena začít zkracovat své přírazy v obavě, že mi vyklouzne z pusy. Taková představa mi najednou připadala jako smrt. Strkala jsem si ho do úst hlouběji a hlouběji a sála jsem silněji a silněji a snažila se do sebe dostat všecko, co jsem mohla.

Pak sebou náhle křečovitě trhl a ejakuloval. Po tom dlouhotrvajícím spalujícím žáru jeho penisu bylo sperma v mých ústech podivně chladné. Ale nezdržovala jsem se tou myšlenkou. Rychle jsem polkla a pak jsem si ho zastrčila do úst a do krku, o dost hlouběji než předtím, a začala jsem vášnivě polykat, snažila jsem se dostat z něj do sebe co nejrychleji každou jeho kapku. Kdybych ho v tu chvíli mohla spolknout celého, udělala bych to.

V tom časovém rozmezí, které bylo zároveň věčností i okamžikem, se udělal a skončil, a pak klesl zpátky na postel z té výšky, do níž mu jeho záškuby nadzvedly boky. Smutně jsem si nechala jeho penis vyklouznout z úst, pak jsem chvíli ležela a chytala dech.

Bylo toho příliš. V hlavě jsem měla prázdno a v těle mi hučelo. Slyšela jsem zvonění v uších a mé srdce stále tlouklo tak silně, až jsem se bála, že se určitě zastaví a já se tím sexem sama zabiju. Nebyl by to špatný způsob, jak odejít, ale byla jsem ještě mladá!

Pomalu se mi navrátily myšlenky a já se přesunula zpátky na postel, abych si lehla vedle Alana a podívala se mu do očí. Obrátil ke mně svůj pohled a zašeptal: „Děkuju.“

Já tam jen ležela a dívala se do jeho hlubokých očí. Navždy... tohle musí vydržet navždy.

Za moment nebo dva zneklidněl, možná špatně pochopil moje mlčení a můj rozzářený pohled, a snažil se mi to vysvětlit. „Já, ehm, já nemůžu... Teda, myslím, že nemůžu...“

„Šššššššš,“ řekla jsem, „já to chápu. Chvíli si tady poležíme, ano?“ Má ruka zvolna vklouzla mezi moje nohy a otírala se o můj vlastní, stále tvrdý a pulzující poštěváček. Nemusel pro mě nic dělat. Dal mi něco, na co budu po nocích vzpomínat po zbytek svého života, a to bylo víc než dost.

A nezáleží ani na tom, že se mnou už nikdy nepromluvil. To jsem očekávala.

Byla to jen jedna noc, ale dala mi toho dost na celý život, aspoň zatím, a myslím si, že o to hned tak nepřijdu. Bylo to výjimečné a vždycky bude, stejně jako bude i on.

Konec

*

*

*

* ========== DOSLOV AUTORA ==========

Za pět let od 14. listopadu 2017 do 8. listopadu 2022 jsem na ‚Anetku.cz‘ poslal sto šedesát osm povídek, které zde byly všechny zveřejněny. Práce na nich byla pro mě zábavou a mohu jen doufat, že jejich čtení snad alespoň někteří návštěvníci zdejšího webu hodnotili podobně. Soudím, že je nejvyšší čas toto dlouhé období uzavřít. Ani mé čtenáře, pokud tu vůbec nějaké mám, to nemůže bavit do nekonečna.

Chci touto cestou poděkovat Anetce za publikování mých povídek a všem případným příznivcům za jejich zájem o ně. Pokud by si někdo z nich přál mít výběr sto dvaceti těch lepších k dispozici pohromadě, může je v knižní podobě (ve formátu pdf) najít na stránkách webshare.cz pomocí odkazu:

https://webshare.cz/#/folder/eoyJBDsVyn/eroticke-povidky

Soubory jsou malé a lze je stahovat bezplatně

* ======================================

*

*