Jedna moje část chtěla, aby byl Alex se mnou, ale jiná část byla ráda, že to podnikám sama. Zaparkovala jsem auto, vystoupila na horké červencové slunce a šla dva bloky pěšky k malému klenotnictví, které jsem si vybrala. Když jsem se blížila k obchodu, myslela jsem na Alexe. Je to dobrý muž, ale v posledních pěti letech náš vztah trochu uvadal. Mluvili jsme o tom, čas od času, ale nemůžu říct, že by z našich rozprav něco kloudného vzešlo, párkrát už jsem dokonce pomyslela na rozvod.

Když jsem však vstoupila do příjemného chládku toho obchodu, moje myšlenky se rozeběhly jiným směrem. Co to dělám? Řádná žena středního věku v domácnosti přece takové věci nedělá. „A proč ne?“ zajímala se jedna moje část. „Prostě ne!“ tvrdila jiná moje část. Jenže jsem tuhle fantazii měla v sobě už dlouho a teď jsem najisto věděla, že to opravdu můžu udělat, a že když to neudělám, nikdy si to neodpustím.

„Můžu vám nějak pomoct?“ To byla Sylva Formanová, návrhářka šperků, a byla oblečená na horký den. „Alexovi by se to líbilo,“ napadlo mě. Já pocítila směs mrzutosti a závisti, když jsem viděla, jak málo toho na sobě má. Jenom hodně krátké a roztřepené džínové kraťasy a dva malé kožené trojúhelníčky přes prsa.

„Jsem Ema Arnoldová, telefonovaly jsme spolu,“ řekla jsem. Dostala jsem její vizitku asi před rokem, když jsem si všimla kotníkového náramku, který nosila. Byla to věc z mé fantazie, nepřerušená zlatá obroučka, svařovaná. Zabralo mi to většinu minulého roku, než jsem posbírala odvahu to číslo z její vizitky vytočit.

„Aha,“ řekla a pokynula mi, abych šla za ní. Byl to malý krámek, s jejími vlastními, hezky vystavenými a poněkud excentrickými šperky na stěnách a v jedné větší vitríně. Následovala jsem ji do zadní místnosti, což byla dosti stísněná kombinace dílny a skladu.

Mluvily jsme o tom, co bych chtěla. Ukázala mi různé velikosti výchozích materiálů, které měla na skladě, řekla mi ceny a probíraly jsme způsoby, jakými se to dá dělat. Když mně vysvětlovala pájení stříbrem, přeběhl mi mráz po zádech. Nebylo to sice svařování, ale patřil k tomu plamen, který by mi dokázal sežehnout maso i na vzdálenost několika centimetrů.

Na svém nahém stehně mi předvedla, jak to pájení umí bezpečně provést pomocí tepelného štítu, který si k tomu připraví, a pohrávala si při tom se zapáleným hořákem. Ten štít byl překvapivě jednoduchý, jen suchý bavlněný ručník na jejím stehně, pak kus silné hliníkové folie, sloužící jako parotěsná zábrana, jak mi vysvětlila, potom mokrý ručník, a nakonec ještě kus měděného plechu.

Vybrala jsem si materiál, jaký jsem chtěla, půlpalcovou oválnou trubku, dívala jsem se, jak ji ohýbá do kruhu správné velikosti, dělala to na nějaké speciální zakružovačce, pak ho odřízla a obrousila konce a do spoje vsunula vložku ze stříbra. Na úkolu dostat zlatý kruh přes mou hlavu jsme spolupracovaly, já jsem si pak zvedla vlasy, sedla si na židli a sklonila se dopředu, a ona mezi můj krk a ten zlatý prstenec vkládala jednotlivé vrstvy tepelného štítu.

Při práci mi vysvětlovala, co právě dělá. Aranžování tepelného štítu trvalo déle, než stříbrem sletovat spoj na mém novém náhrdelníku, o to víc času ale potom strávila prací s pilníkem, a nakonec ještě s nějakým elektrickým nástrojem, aby právě sletovaný spoj dokonale vyleštila.

A pak to bylo hotovo. Podívala jsem se na hodinky a viděla, že to celé nezabralo ani půlhodinu. Nejlepší způsob, jak vyjádřit mé pocity po tom, když odstranila ručník kolem mé hlavy, asi je říct, že jsem se cítila povzneseně. Spustila jsem své vlasy tam, kam patřily, a pak se vrátila do přední části obchodu, abych se na sebe podívala do zrcadla.

Ten stále teplý kruh ze zlata vážil víc než pár deka, ale dělalo mi dobře, jak mně volně visí na klíční kosti. Sletovaný spoj jsem vůbec neviděla a nenašla, dokud mi ho sama neukázala, a pak jsem jí zaplatila tu pořádně přemrštěnou cenu, na které jsme se dohodly.

Jela jsem domů a nemohla jsem si pomoct, musela jsem si svůj nový náhrdelník pořád osahávat. Ten pocit z toho, že ho mám kolem krku, mě fascinoval natolik, že to bylo skoro erotické. Začalo to jako má soukromá fantazie, ale teď to bylo velice skutečné. Co si asi Alex pomyslí? Co tomu řeknou děti? Tyhle otázky na to, jaký to asi vyvolá ohlas, jsem si už položila tisíckrát, ale tentokrát jsem si nepotřebovala vymýšlet odpovědi. Nezáleží na tom. Udělala jsem to pro sebe, ne pro ně!

O nesnímatelném šperku jsem snila roky. Ten nápad ve mně byl na začátku jen jednou fantazií z mnoha, ale rostl a dospěl až do bodu, kdy jsem mu nemohla odolat. Byly doby, kdy jsem se ptala, je-li to vhodná fantazie pro obyčejnou ženu v domácnosti, ale věděla jsem, že moje pochybnosti jsou pošetilé. Nakonec jsem jsem usoudila, že celá ta otázka je nesprávná. Neexistuje nic takového, jako nevhodná fantazie, pokud je to jen fantazie, a sociální normy, které diktují, co obyčejná žena v domácnosti smí a nesmí mít na sobě, jsou hloupé. Já jsem teď vyhlásila svou nezávislost na těchto normách, nastal čas, abych vedla svůj život tak, jak sama chci.

Odbočila jsem k našemu prázdnému domu, zaparkovala auto a kráčela ke dveřím. Alex byl v práci a děti pryč, tak jsem tu všechno měla měla jen pro sebe. Když jsem vešla dovnitř, spatřila jsem se v zrcadle na chodbě a zastavila se, abych se podívala. Zlatý kruh kolem krku na mně byl hezký, klidně spočíval na mé klíční kosti, byl vidět ve výstřihu mého trika.

V zrcadle jsem vypadala docela dobře. Ten kruh kolem krku mě nějak přiměl dívat se na sebe tak, jak jsem se nikdy předtím neviděla. Viděla jsem se skoro jako nějaká cizinka. Viděla jsem ženu, jakou jsem si představovala, ale nikdy se neodvážila ji napodobit.

Líbilo se mi, co jsem viděla. Triko a kraťasy vypadaly na mých pažích a nohách hezky, ale něco mě štvalo, a to moje podprsenka. Bylo vidět, jak se mi pod trikem rýsuje, a i když to odpovídalo tomu, jak jsem vždycky vypadala, když jsem si na sebe vzala triko, zjistila jsem, že se mi to nelíbí. Lepší by bylo vidět, jak se mi pod tenkou látkou trika rýsují nahé bradavky, než to inženýrské dílo, kterému se říká podprsenka.

Šla jsem do ložnice a přemýšlela o své podprsence. Byla jsem na ten pocit z podprsenky tak zvyklá, že jsem o tom nikdy moc nepřemýšlela. Proč ji nosím? Proč jsem si na ni tak zvykla, že si nevšímám toho nepohodlí, protože pohodlná opravdu není. Měla by mi podepírat prsa, jenže moje prsy nepotřebují podepírat. Vždycky byly moc malé, dokonce i když jsem kojila děti. Nosím podprsenku, protože mě matka naučila ji nosit dřív, než mi prsa začala růst. Nosím ji proto, že sociální konvence diktují obyčejným ženám v domácnosti, že mají pořád nosit podprsenky, a protože jsem nikdy nechtěla vypadat jako hippies a feministky, které před desetiletími podprsenky nenosily.

V ložnici jsem si sundala triko i podprsenku, dívala se na sebe do zrcadla a znovu obdivovala zlatý kruh kolem svého krku. Na mé nahé pleti vypadal dobře, mnohem líp, než vypadal, když jsem k němu měla triko, a tak se mi zdálo přirozené sundat si i kraťasy a kalhotky, které jsem ještě měla na sobě, a kouknout se, jak vypadám, když pózuju nahá.

Stála jsem před zrcadlem, ruce na nahých bocích, pak jsem do nich chytla své prsy a zakřenila se na sebe. Řekla bych, že jsem se opravdu důkladně na své nahé tělo nepodívala od té doby, co jsem byla holka, a zase, bylo to, jako bych se dívala na nějakou cizí, novou ženu. Vypadala dobře. Ta žena, kterou jsem viděla, měla prsy, které byly malé, ale ne moc malé, a byla štíhlá, ale ne hubená. Viděla jsem ženu, která, jak jsem náhle zjistila, má potenciál být krásná. Nemohla jsem si vzpomenout, že bych se někdy doopravdy cítila krásná, nikdy, a to byl docela šok.

Jaký druh oblečení by tahle žena měla nosit? Nebyla jsem si jistá, ale napadlo mě, že ona je ten typ ženy, která by občas nemusela nosit vůbec nic. Bylo to v mém vlastním domě, děti byly na prodloužený víkend pryč, nečekala jsem žádné návštěvy a přišlo mi docela pěkné nechat teplý letní vzduch působit na svou kůži.

Do těch myšlenek probíhajících mi hlavou náhle zazvonil telefon, běžela jsem do obýváku zvednout ho. Byl to nějaký agent snažící se prodat mi jakýsi nový systém na údržbu trávníku, tak jsem hned zavěsila, a až pak jsem si všimla, že závěsy jsou úplně dokořán a já tam stojím jako obrázek v okně a na sobě nemám absolutně nic.

Jedna moje část s tím chtěla něco udělat, zatáhnout závěsy nebo utéct někam do soukromí, ale jiná část se ptala proč. Proč by to tahle žena měla dělat? A zjistila jsem, že odpověď zní pro nic. Otočila jsem obličej k oknu a podívala se ven. Byl jasný den a výhled do okolí byl velkolepý. Nikdo nestál na trávníku a nedíval se dovnitř a ulice byla úplně prázdná. Ačkoli nemyslím, že by se ta žena o to starala. Ona nějak nebyla ten typ, který se nechá podobnými věcmi obtěžovat.

Seděla jsem na gauči, dívala se z okna a cítila hladký tvrdý povrch toho kruhu na svém krku. Nikdy předtím jsem na gauči neseděla nahá, a ty kožené polštáře mi na kůži připadaly chladivé a smyslné. Prsty jsem si objížděla ten kruh ze zlata na krku a potom jsem se na gauči pohodlně opřela, pořád ohromená tím, co jsem udělala. Co si bude myslet Alex?

Chtěla jsem Alexe. Nechtěla jsem jeho souhlas, chtěla jsem jeho, chtěla jsem jeho mužné tělo. Chtěla jsem, aby se mě dotýkal, aby prstil můj nový šperk a hladil mé tělo svýma velkýma rukama, jenže nebyl doma. Jak jsem tak na gauči sama odpočívala a dívala se z okna do dáli, prsty mi ze zlatého kruhu na krku sklouzly dolů na hruď.

Bradavky jsem vždycky měla velké a citlivé, slušná kompenzace za malou velikost mých prsou. Jak jsem si je prstila, ztvrdly a vysílaly mi své signály touhy do klína. Bylo to už patnáct let od doby, kdy jsem kojila dítě, ale pořád jsem nezapomněla tu téměř orgasmickou rozkoš z kojení. Jak si vzpomínám, druhá ruka mi sjela ke stehnům a já pak roztáhla nohy, oddělila pysky a špičku prstu jemně vsunula do prostoru mezi nimi.

Můj svět se uzavřel, zbyla ze mě jen bradavka a klitoris a potom jsem se udělala. Cítila jsem, jak se mi po těle rozlévá červeň, cítila jsem, jak mě můj nový šperk chladí na kůži, a pořád jsem se hladila, dvěma prsty jsem vklouzla do té vlhké trhliny mezi svýma nohama. Mé tělo bylo stále chtivé, chtělo víc, mé bradavky toužily po dotecích, má pochva chtěla být zaplněna, můj poštěváček chtěl, aby ho mačkal můj palec, a já se udělala znovu.

Ležela jsem tam a chvíli slepě koukala z okna, relaxovala jsem v poklidném nevědomí, které se dostaví po orgasmu, a pak jsem se zasmála. Co to na mě přišlo? Co to dělám? Nikdy v životě jsem neměla dva orgasmy tak rychle po sobě. Od let svého dospívání jsem nikdy nemasturbovala, a dokonce i tenkrát jsem se kvůli tomu po každé cítila trochu provinile. Proč mi to teď nevadilo? Proč jsem si nepospíchala umýt ruce?

Ta věc o té nové ženě ve mně, já vím, že je to nesmysl. Jsem pořád Ema Arnoldová, manželka Alexe a matka Karolíny a Šimona. Myšlenka na děti mě strhla zpátky do reality. Co by si pomyslely, kdyby viděly svou matku nahou na gauči masturbovat? Nějak mě ta otázka rozesmála.

O den dříve, myslím, by mě to přinutilo vyskočit z gauče a spěchat se zakrýt, ale teď jsem udělala jen to, že jsem se tomu smála. Zdá se, že pro děti je vždycky strašně těžké pochopit, že jejich rodiče také mají nějaké sexuální pocity. Spíš je to tak, že hluboko ve svých srdcích děti věří, že se narodily z neposkvrněné panny, a ani kdybyste jim zcela názorně a podrobně vysvětlili, jak byly počaty, nebyly by ochotné tomu uvěřit.

V břiše mi kručelo a když jsem se podívala na hodiny, překvapilo mě, že už je jedna pryč. Snídala jsem brzy se svou rodinou a měla jsem hlad. Vstala jsem a šla do kuchyně, a pořád jsem přemýšlela o tom, co jsem udělala. Kdo je ta nová žena, kterou jsem v sobě objevila? Je jasné, že je mou součástí, ale já jednám způsobem, jakým jsem nikdy předtím nejednala. Co se to se mnou stalo? Proč by měl zlatý kruh na krku znamenat takový rozdíl?

Srkala jsem mléko ze sklenice a dojídala smetanový sýr s toustovým chlebem a dál přemýšlela o tom, co se stalo. Když jsem bydlela na koleji, před dobrými dvaceti lety, byla jsem pěkně konzervativní, ale když se ohlédnu zpět, zdá se mi, že převážně šlo o mou reakci na to, co jsem viděla kolem sebe. Problém je v tom, že jsem ty reakce nechala pokračovat moc dlouho. Takže teď pro mě nastal čas přestat reagovat a začít žít.

Když jsem v kuchyni skončila, začala jsem vymýšlet, co budu dělat ve zbytku odpoledne. Bylo náramně pěkné, že děti, které už byly dost staré na to, aby se o sebe samy postaraly, jsou někde s kamarády, tentokrát jela celá parta na nějaký hudební festival. Bylo sucho, takže trávník nepotřeboval sekat, a plevel v zahradě spal. Ale bylo potřeba něco vyprat, tak jsem sešla do suterénu připravit dávku do pračky.

Chladný vzduch v suterénu osvěžoval mou pokožku a teprve to mi připomnělo, že na sobě pořád vůbec nic nemám. Pohled na moje vlastní oblečení mezi špinavým prádlem nasměroval mé myšlenky k tomu, jak by se ta nová žena, kterou jsem v sobě objevila, měla oblékat. Některé z mých věcí byly celkem praktickým, slušným oblečením na práci nebo zábavu, ale hodně z toho vypadalo vyloženě nevkusně.

Když jsem spustila pračku, vrátila jsem se do naší ložnice a přemítala, co mě vlastně přimělo kupovat si takovou veteš. Nebylo to hezké, nebylo to praktické, ovšem byl to ten druh oblečení, o němž se předpokládalo, že by ho dvojnásobná matka ve středním věku měla nosit. Napůl jsem byla v pokušení strávit zbytek odpoledne probíráním své garderoby, ale zdravý rozum mě zadržel, uvědomila jsem si, že dřív, než začnu ty věci vyhazovat, potřebuju vědět, v čem doopravdy chci chodit.

Rozhodně se nechci oblékat jako dospělá verze své dcery Karolíny, ona sice není žádná rádoby Madonna, ale i tak, děti v jejím věku nikdy nemůžou podobným vlivům uniknout. A já se teď nechci oblékat tak, jako když jsem byla mladá. Byla jsem tenkrát samozřejmě ovlivněná tehdejšími hloupými módními trendy stejně jako všichni ostatní a oblékala jsem se tak, protože jsem se tak měla oblékat, ne proto, že jsem tak opravdu chtěla vypadat.

Znovu jsem se na sebe podívala do zrcadla v ložnici, sahala jsem si na ten nádherný zlatý kruh na krku, pózovala jsem a pokoušela se kriticky hodnotit své tělo a oblečení, po kterém volalo. Jaký účel má oblečení? Chrání před počasím, chrání před okolní nečistotou, třeba když si chcete někde sednout, a mělo by chránit slušnost. Necítila jsem nijak zvlášť slušná.

Pračka zapípala, signalizovala, že jsem strávila hodinu před zrcadlem, tak jsem sešla dolů přendat prádlo do sušičky, a zase se vrátila ke svým myšlenkám o oblékání. Chtěla jsem něco, co ukáže, kdo jsem, a když ne to, tak aspoň něco, co přitáhne k mému tělu pozornost a nebude ho jenom skrývat.

Měla jsem několik tenkých blůziček, co se nosí pod kabátem nebo přes košilku, když jsem jednu z nich zkusila „přes nic“, líbilo se mi, jak vypadám. Nebyla roční doba na roláky, ale když jsem si jeden oblékla a zjistila, že můžu jeho límec provléknout obručí na svém krku a ohrnout ho dolů, vypadalo to úžasně. Ta obruč se na červené pletenině hezky vyjímala a bez podprsenky ke mně svetr těsně přilnul a jasně ukazoval tvary mých prsou a bradavek.

Bylo pořád dost času, tak jsem si dala ještě koupel, vyndala usušené čisté prádlo a oblékla se. Až potom jsem zaslechla k domu přijíždět auto. Když Alex přicházel ke dveřím, šla jsem mu naproti, na sobě jsem měla dlouhou džínovou sukni a velkou hedvábnou šálu.

Dalo mi trochu práce vymyslet, jak bych šálu tu měla nosit. Po několika nepovedených pokusech mě napadlo přetáhnout si ji přes záda a konce provléknout v podpaží dopředu a tam je volně přichytit k novému náhrdelníku. Jako klipsy jsem použila malé zlaté kroužkové náušnice. Šála volně visela mezi mými prsy a dole jsem ji zastrčila za pás té džínové sukně, která se vpředu zapínala na knoflíky, zapnula jsem jich jen tolik, kolik bylo nutné k zachování aspoň minimální slušnosti.

Když Alex vešel, políbila jsem ho na tvář a pak jsem ustoupila dozadu a zapózovala.

„Páni,“ řekl po delší odmlce. Oči měl upřené na stíny mých prsů, které byly skrz téměř průsvitnou šálu slušně anebo spíš neslušně rozeznatelné, a ta pozornost mi dělala dobře.

„Líbí se ti nový náhrdelník?“ zeptala jsem se.

„Jo,“ řekl a já viděla, jak se jeho oči zvedají se ke zlatému kruhu kolem mého krku. „Zlato?“

„Pravé,“ řekla jsem a políbila ho, stáhla jsem ho k sobě, pevně objala, vstrčila jsem mu jazyk mezi rty. Vypadal překvapeně, ale zareagoval.

Trochu se odtáhl, ale stále mě objímal. „Chováš se pěkně nadrženě,“ šeptal a pak poklekl, že mi bude líbat prsa. Já ovšem žádnou předehru nepotřebovala, měla jsem ji celý den. Teď jsem ho chtěla, a ve chvíli kdy se rty dotkl jemné kůže mezi mými prsy, jsem věděla, že chci jeho rty na svém těle cítit víc dole.

Stlačila jsem ho dolů a od sebe a on si sedl na koberec a vzhlížel na mě trochu tázavě. Klekla jsem si za něj a začala mu masírovat ramena a pak ho nechala opřít se o mě, kolébala jsem mu hlavu mezi svými stehny a sehnula se k němu a prsty obou rukou mu klouzala po košili zakrývající jeho hruď.

Sklonila jsem se k němu a líbala ho, bradou proti nosu, jak ležel na zádech v mém klíně, a on zvedl ruce k mým prsům a hladil zase mě přes šálu, pod kterou byly ukryté. I můj klín ale toužil po jeho polibcích, a tak jsem bez přemýšlení nohy pod jeho zády roztáhla, takže mu hlava spadla na podlahu, a tam zůstala ležet mezi mými stehny.

Kdybych to plánovala, nemohla bych to vymyslet líp. Moje polorozepnutá sukně se rozhrnula do stran, a když jsem se nahnula dopředu, musela jsem víc roztáhnout nohy, a když jsem se sklonila k jeho obličeji, mé stydké pysky se samy rozlouply. Beze slova sáhl po mých stehnech a ucítila jsem, jak se jeho jazyk zlehka dotýká mého poštěváčku, ale to nestačilo.

Tlačila jsem se na něj dolů, dorážela klitorisem na jeho bradu a on jazykem zajížděl do mě. Jak jsem tak nad ním na tom koberci v obýváku klečela, můj poštěváček a mé bradavky se staly vším, na čem záleží, napětí ve mně ustavičně rostlo, až se dostalo do bodu, ve kterém jsem pocítila uvolnění, a silné stahy hluboko ve svém klíně, a relaxovala jsem, a už jsem nebyla tak intenzivně vzrušená, ale pořád jsem si užívala tu vysněnou Alexovu pozornost.

Po chvíli jsem se od něj odtáhla a smála se na něj dolů, jak tam ležel, s hlavou pořád mezi mými stehny. Zdál se ohromený a já si nemohla pomoct, když jsem viděla ten výraz v jeho obličeji, musela jsem potlačovat smích. Neměla jsem se ale čemu divit, když přišel domů, rozhodně jsem ho nijak nevarovala, co ho čeká.

„Co to do tebe vjelo?“ zeptal se.

„Záleží na tom?“ smála jsem se.

„Já nevím,“ řekl. „Jen že nic z toho, co od mého příchodu domů děláš, vůbec nesouhlasí s tím, co bych od tebe čekal. Tím myslím to, co máš na sobě, a že nemáš kalhotky, a že se miluješ na podlaze v obýváku, Ježíši!“ podíval se směrem k oknu, „vždyť ani závěsy nejsou zatažené.“

„No a co by tu bylo k vidění?“ řekla jsem. „Tím chci říct, vždyť nejsme ani svlečení, a to, že se spolu milujeme, přece není žádné tajemství.“

Posadil se a podíval se na mě starostlivým, napůl nesouhlasným pohledem. „Co tím myslíš?“

Nemohla jsem se neusmát. „Tím myslím, že jsme manželé. To znamená, že lidi předpokládají, že se milujeme. Máme dvě děti, a ty jistě nejsou výsledkem neposkvrněného početí.“

„Myslím, že nás tím oknem stejně nikdo neviděl,“ řekl, když se podíval ven.

„Pojď,“ řekla jsem, „dokud jsou děti pryč, využijeme toho, někam si vyrazíme a budeme oslavovat.“ Políbila jsem ho, a najednou mě napadlo, že jsem ho ještě nikdy nelíbala tak brzy po orálním sexu. Na jeho rtech jsem se mohla ochutnat a na jeho kůži jsem se mohla ucítit.

Alex se šel do koupelny umýt a já jsem si sedla na gauč a myslela na to, co se stalo. Představa líbání hned po orálním sexu by mě ještě před pár dny pohoršila a nevěděla jsem, proč mi to teď nevadí. Naopak jsem nechápala, proč mně to mohlo vadit v minulosti. Chutnám snad špatně? Voním snad špatně? Ta moje chvilková příchuť na Alexových rtech se mi špatná nezdála, ovšem byla to moc krátká zkušenost, takže jsem si nemohla být jistá.

Z koupelny zazněl zvuk splachovaného záchodu a já si uvědomila, jak málo o sobě vím. Alex a já jsme měli orální sex jen málokdy, a když jsme ho měli, byly to vždycky jen jeho rty na mé vagině. On nepochybně věděl, jak chutnám, ale já jsem nevěděla, jak já chutnám. Věděla jsem, že by bylo jednoduché zjistit, jak sama chutnám, ale nikdy v životě mě nenapadlo to zkoumat.

Jak jsem seděla na gauči, sáhla jsem si prstem mezi stehna a vstrčila ho do sebe. Byla jsem ještě hodně mokrá a zdálo se to dobré, když jsem to takhle svým prstem vyzkoušela. Zdálo se to dost dobré na to, abych po olíznutí a přičichnutí k prstu a po svém kritickém zhodnocení toho, jak chutnám a voním, svůj prst znovu zasunula dovnitř a zarejdila si jeho špičkou na stydké kosti a stiskla si k tomu i poštěváček.

Chuť se nijak strašně nelišila od zpocené kůže, byla míň slaná a trochu kyselejší. Pižmový pach byl trochu silnější, ale najednou mi došlo, že to dost připomíná některé parfémy, na které jsem už dřív narazila. Jsou snad tyto vůně atraktivní, protože voní jako ženské lůno?

Zasmála jsem se tomu nápadu, ale dál jsem seděla a naprázdno civěla do dvora a má pozornost byla chvíli plně soustředěná jen na ty blažené pocity z vlastních prstů, ani nepotřebovaly moc dlouho a byl konec a začaly odeznívat. Dotýkat se sama sebe je tak jednoduché potěšení. Proč jsem se mu tolik let vyhýbala? Když jsem se udělala, nebyl to bůhvíjaký orgasmus, ale překvapilo mě, že jsem znovu byla tak brzy po tom, co mě uspokojil Alex. Právě v té chvíli přestala v koupelně téct voda a zaslechla jsem otevírání dveří.

„Ty si chceš vyjít?“ zeptal se Alex a já vstala. „A kam? A opravdu chceš jít takhle oblečená?“

Otočila jsem se k němu. „Chceš ty mě vidět takhle oblečenou?“

Podíval se na mě a výraz jeho obličeje změkl.

„Hm, ano, jsem překvapený, ale myslím, že se mi to líbí. Fakt ti nevadí, když tě takhle oblečenou uvidí i jiní lidé?“

„Ne, jen pojď. Máš peníze? Co třeba to místo v té staré tovární hale u řeky, zapomněla jsem, jak se to jmenuje.“

Večeře se ukázala jako velmi příjemná, ale Alex se choval ostýchavě a moc toho nenapovídal. Vzhledem k tomu, jak jsem se chovala já, mu to nedávejte za vinu, bylo to něco jako zklamání. Zeptala jsem se ho, jak se dneska měl v práci, a on mi to pověděl, ale to bylo tak všechno, co jsem si při jídle řekli. To, jak vypadal a jak se choval, když seděl u stolu proti mně, mi připomnělo, jaký byl na začátku, na našich prvních dvou schůzkách, hezký, ale nemotorný chlap.

Hlava mu začala zase fungovat až v autě, na cestě domů. Řídil a řekl: „Najednou mám pocit, že neznám svou vlastní ženu.“

Opravdu jsem nevěděla, co na to říct.

„Tím myslím to, že přijdu domů a najdu tam ženu v oblečení nepodobném ničemu, co jsem kdy viděl, krásném, ale tak sexy, až se tě skoro bojím, a pak mě skoro znásilníš v obýváku na podlaze.“

Neviděla jsem to, co jsem udělala, v tomhle světle, a to slovo „znásilnění“ se mi nezdálo. „Doufám, že ti to nevadilo,“ řekla jsem na obranu.

Krátce na mě koukl a usmál se. „Vůbec ne, a doufám, že jsem odvedl dobrou práci, ale nechalo mě to trochu neuspokojeného. Chci věřit, že máš náladu na pokračování.“

Natáhla jsem se přes mezeru mezi sedadly a položila mu ruku na stehno. „Neboj se, mám.“

Hlavou mi probíhaly představy o Alexově těle a při občasném zhoupnutí během jízdy domů se mi zas připomněl ten kruh na krku. Zvedla jsem k němu ruku. Přes tenkou šálu zakrývající má prsa mi pak prsty sklouzly níž a byla jsem zase nadržená.

Moje dlouhá sukně byla vpředu pořád rozepnutá skoro až do rozkroku a bylo pro mě snadné položit si ruku do klína a dělat si v tom teplém vlhku mezi nohama svým prstem dobře. Až když jsem s tím sondováním tam dole začala, došlo mi, že tu masturbuju, a Alex sedí přímo vedle mě. Všimne si toho? Bude mu to vadit? Kupodivu, místo aby mě ty otázky zabrzdily, jen zesilovaly mé vzrušení.

Už jsem skoro byla, když Alex zastavil. Byli jsme doma a já vystoupila a zavřela dveře auta. A potřebovala jsem to. Celé mé tělo neodbytně vyžadovalo orgasmus. Když Alex odemykal vchodové dveře, přenesla jsem své touhy na něj. Chtěla jsem ho mít v sobě!

„Alexi,“ řekla jsem a rozepnula klipsy, které držely šálu, „chci tě v posteli, a to hned!“

„Fajn,“ řekl a pak se sklonil a políbil mi bradavku, to mi do těla vyslalo vzruch. „Nevím, co to na tebe přišlo, ale líbí se mi to.“

Sukni jsem shodila cestou do ložnice a sandály skopla, když se Alex začal svlékat. Když si stáhl kalhoty a vyskočil přede mnou jeho tvrdý penis, dotkla jsem se ho. Posadil se a chtěl si sundat košili, ale já byla příliš netrpělivá a nechtěla jsem čekat, tak jsem mu hupla do klína a sedla si na něj.

Jen krátce měl ve tváři překvapený pohled, jak bravurně jsem ho přijala do sebe, hned potom se usmál a opřel vzadu o ruce. Dělalo mi dobře sedět tam a cítit ho hluboko ve svém těle a tisknout klitoris k jeho stydké kosti. Naklonila jsem se a líbala ho něžně na rty, ve svém už hodně vzrušeném stavu, a ta stimulace a dodatečný tlak, to mě dotlačilo k orgasmu, sice malému, ale velice dobrému.

Zatřásla jsem se a přerušila polibek a začala mu rozepínat košili, on tam seděl a smál se na mě. „Nemůžu uvěřit, jak jsi nadržená,“ řekl.

„Pro mě je to taky docela překvapivé,“ řekla jsem, stáhla mu košili z hrudi a hladila ho konečky prstů.

„Co to způsobilo?“ zeptal se.

„Že mám tohle,“ řekla jsem a sáhla si na svůj nový kruh na krku.

„Opravdu?“ vyptával se dál. „Jak se to sundává? Chci se na to podívat.“

„To se nesundává,“ řekla jsem a nahnula se k němu, abych ho políbila. S tím tlakem jeho stydké kosti na můj poštěváček i tenhle nepatrný pohyb stačil, abych se propadla do nového orgasmu.

„Co tím myslíš?“ zeptal se, přerušil tím polibek.

Napřed jsem musela chytit dech, až potom jsem odpověděla. „Jak jsem řekla, nedá se to sundat. Je to napořád, sletované, nepřerušený kruh ze zlata.“ Vznášela jsem se ještě pořád ve výšinách, s tím pocitem jeho ztopořeného penisu v hlubině mého těla, a jak jsem mluvila, začala jsem pohupovat boky a sama se rozjela k dalšímu orgasmu.

Jeho obličej vypadal velký, ale chlapecký, a já věděla, že sám už je taky na hraně vlastního orgasmu, dostala jsem ho tam. Krátce se dotkl toho kruhu, pak mi své ruce spustil na prsa a tvrdě si mě k sobě přitáhl. Mým lůnem otřásaly vlny silných stahů, dělala jsem se znovu a znovu, plula jsem do neznáma, cítila jsem jeho, jak se udělal do mě, jak si mě svýma rukama k sobě přitahoval a jak jeho jazyk zůstával v mé puse. To bylo vyvrcholení, jaké jsem potřebovala, orgasmus, jaký jsem si přála roky, a kdybychom nebyli zaklesnutí v polibku, vím, že bych sténala v extázi.

Dlouhou dobu jsme se drželi v objetí, já mu dál na posteli seděla na klíně. Trvalo dlouho, než ze mě napětí toho posledního orgasmu vyprchalo. Cítila jsem, jak se jeho penis ve mně scvrkává, a Alex potom náš dlouhý poorgasmický polibek přerušil a kriticky se na mě podíval.

„Tak mi vysvětli ten svůj náhrdelník,“ řekl.

A to je konec mého příběhu. Anebo … že by to byl začátek?