Žil jsem jednu dobu jako nějakej poustevník-prasák, sám v bytě 3+KK, poslední pihovatá Máňa mi utekla asi před 10 měsícema, takže si umíte představit, jak to mohlo u mě doma vypadat. Jsem typickej Chlap, na ženský práce v domácnosti seru a donutí mě je udělat jen maximální ohrožení života. Práce mě nebavila ani za mák, bral jsem ji jak nejhnusnější nutný zlo na zemi, a jediný, co mě ještě trochu bavilo, byla moje skromná posilovnička, kterou jsem si od jednoho dne bez nějakýho většího plánování začal zřizovat v bejvalý mrdací ložnici. Tu ložnici jsem nakonec opravdu „vymrdal“ lavičkama, žebřinama a činkama k nepoznání. To teplý pálení svalů při cvičení pro mě bylo jako droga, která mě ještě držela při životě.

Seděl jsem tehdá u kabelovky a sledoval už asi po desátý nepovedenej fotbalovej zápas místních óčko-nohejch rytířů, když v tom někdo zvonil. Když si ten někdo nedal pokoj ani po pěti minutách, vybordelil jsem se otráveně ze svýho pelechu a šel se podívat, kdo to votravuje. Nejdřív mě polilo horko, pak studenej pot a pak spadla brada. Stála tam holka, ubohé děvče, jestli to vůbec můžu takhle romanticky říct, já starej kus Prasáka, před kterým sotva něco zůstane svatý, bože! Drkotaly mi zuby hrůzou. Ona, ona na sobě měla černobílej hábit a vypadala tak truchlivě, jak by snad nevypadal ani Jágr, kdyby se ani po 28. na MS netrefil pukem z pěti metrů do prázdný branky. Něco mi říkalo, že vypadá jak JeptičkaaaaaaaÁÁÁ. Áh. Vařila se ve mě všechna krev. Zíral jsem na ni víc, než jsem byl kdy schopen na někoho zírat, a ona zas na mě. Mlčela. Když furt jenom mlčela, a já si uvědomil, že jenom zírám jak tupej Osel a taky furt jenom mlčím, zeptal jsem se co chce. „Chci být Vaše Otrokyně, Pane.“ Cože? Cože? Cože? Blekotal jsem. „Chci být Vaše Otrokyně, Pane, slyšíte dobře. Utekla jsem z kláštera, už mě nebavilo jim sloužit tam. Chci sloužit nějakému muži tady. Vybrala jsem si Vás, můj Pane. AŤ JDU ZA TO TŘEBA DO PEKLA, STEJNĚ JSEM PRO NĚ BYLA ODJAKŽIVA JEN ČERNÁ OVCE!“ Držela v oku srdcervoucí slzu. Roztřásly se mi nohy a nevěděl jsem co dělat. Přeci ji nemůžu vyhodit, jeptišku? Hladovou Jeptišku? Jebtišku? JEBtišku? JEB-tišku!!! Oh. Pozval jsem ji dál.

Říkal jsem jí moje osobní otrokyně Abatyše. S Abatyší vstoupil do mého zvráceného bytu symbol čistoty a řádu jako nikdy před tím. Uklízela, nakupovala, vařila, prala, žehlila a tak. A taky kouřila, svlékala, držela, podržela a přidržela, nemluvila a mluvila, vzdychala a řvala, křičela. Voněla. Kňourala jako kočka a pípala jako žlutý kanárek. Taky chrochtala jako prase, a čichala jako pes, když jsem chtěl. A měla ze všeho ohromnou radost. Uctívala mě jako Pána a já jsem jí přicházel na chuť, čím dál tím víc. Byl jsem fanatik do svý vlastní Otrokyně! Byla mou jedinou ve všem, a mě bavilo ji ovládat a pozorovat. Stále si zachovávala chlad jako ocel a stud jako neposkvrněná panna. A to i když se jí třeba ze mě úplně rozžhavily lejtka. Ona nikdy nebyla s mužem a tím byla pro mě ještě víc přitažlivá a sexy a já jsem se v ní topil. Byla tak drobná a tak silná zároveň...vrátily se mi bujný erotický sny. Každej druhej den musela prát prostěradla. Ráno bylo vždycky dokonale vybanánováno.

Používal jsem její tělo k různejm úkonům, dokonce i jako činky. Ano, i jako činky! Ta věc, co mě na ní teda asi nejvíc fascinovala...byla její osobní asistence v mojí posilovně. Byla moje Otrokyně i tady. Přikazoval jsem jí, ať mi oděná v božím rouše, což znamená naprosto nahá (to jen pro nevzdělaný Prasáky jako jsem byl dřív já, aby věděli), různě pomáhá na přístrojích, přidává zátěž, měří tep a stopuje výdrž. Zvedal jsem ji v leže rukama nebo nohama a u toho jsem jí držel různě za její ňadra či prcinu a hrál si s jejím čistým bílým tělem. Utírala mi zpocené tělo ručníkem, masírovala ztvrdlé svaly na nohou, trapézy a tak, a po cvičení se mnou prováděla relaxi, zvanou „Otrokyně“. Tu relaxaci jsem čas od času měnil, ale vlastně nejvíc mě bavilo, když jsem si uvolněně po cvičení lehl na záda a donutil jsem jí ať si nade mě klekne svojí sladkou mušličkou, abych ji mohl vylízat její opravdovou panenskou svatyni, přičemž ona mi u toho jemně masírovala na druhý straně péro. Nikdo si neumí představit její čisté a precizní umění! Po dvou měsících jsem spermaticky vymaloval celou tělocvičnu kolem dokola a vystříkal jsem ji tak hodně, že mě ty zažloutlý flákance na zdech nakonec donutily obložit ji celou, kde se dalo, velkejma zrcadlama. Od tý doby se mi svatej obrázek mý otrokyně Abatyše zjevoval ze všech stran, já se neuvěřitelně napravil a víc mě bavil život.

Poustevníci-prasáci, bacha! Bacha na Jeptišky, který stojej za dveřma! Začnete věřit v dobro na týhle (vy)mrdající Zemi! Teda do tý chvíle, než se dozvíte skrytou pravdu.

Teď trochu odbočím...moje využívání otrokyně Abatyše nebylo nic proti tomu, jak ji prej používaly její bývalý, „nejlepší a nejkrásnější modlící se kamarádky“ Sestry, v čele s vrchní Sestrou, Starou Pannou PoHannouNikdyNeoddanou Oráloánskou (tak jsem tu krávu následně nazval já). Jednou jsem z mé ABBA-tišky vymámil její pokřivenou minulost (z kláštera, to je prdel, no chápete to?), a to když mi po cvičení jemně masírovala ve sprše mýho chudáka utahanýho a otlačenýho Ptáka. „Víte, můj Pane, chci se starat už jen a jen o Vás, protože Vy jste silný zralý Muž. Ať se mnou budete dělat cokoliv, je to podle vůle Boží, cítím to tak a zůstanu jen s Vámi. Jakýchkoliv žen už mám nadosmrti po krk. Eh.“ Jen tuhle větu vypustila a už jsem zbystřil pozornost. To mě zaujalo a začal jsem se mý Jeb-tišky vyptávat, co tím přesně myslela. Musel jsem na ní trochu naléhat, ale velmi opatrně, samozřejmě. Ta moje křehká bílá Pannenka vypadala jak z porcelánu, a mohla se každou chvílí rozbít. Pcha, to naopak u mě, zarostlýho urostlýho narostlýho Chlapáka (s nedávnou minulostí Prasáka) o něčem takovém nemohla být ani řeč! Jen co řekla těch pár něžnejch tajnejch slůvek, začal jsem si hned představovat nejrůznější obskurní orgie v klášteře, a už v první sekundě, co mi ty bleskový exotický fantazie začaly projíždět hlavou, se můj čůrák postavil do pozoru přímo nevídaně. Ještě, že mám docela velkej sprchovej kout. Připadal jsem si v tu chvíli jak čerstvě nabitej, potem naleštěnej Schwarze-Negr v Terminátoru 2: Dni zúčtování, kdy ho naposled před jeho smrtelnou misí sladce hladí Anděl, a on se s tvrdě zarytým výrazem ve tváři soustředí na vytyčený cíl, stojíce vzpřímeně, odhoď-laně a s trčící zbraní. Moje (stále) JEB-tiška mi (stále) poctivě myla a masírovala můj unikátní jednopalcový kulomet svými hebkými prstíky...Oh my God!...měl jsem chuť řvát jako když malý dítě přijde na svět...a u tohohle všeho jsem se musel ještě velmi pečlivě soustředit na její lechtivé vyprávění, které podávala tak stydlivě, že by z toho snad vystřík i zašpuntovanej suchej pudr. Vyprávěla, jak jí sestry jedna po druhé odrbávaly, trhaly na ní svatý roucho, jak jí strkaly prsty do pochvy a předháněly se, která jich tam strčí víc...krucinál...copak jim nebylo nic svatý? Na co si to hrajou, ty černobílý můry? A co prej ještě hůř, tu Vrchní Sestru bavilo moji Abatyši sexuálně trápit, nutila ji k lízání její nikdy chlapem nevyužitý kundy, musela jí dělat orgasmy jak pusou, tak nejrůznějšíma svatýma Robertkama, Václavama a Kryštofama... a ona za mojí svatou Abatyší pak často chodila do šaten a do sprch, a tam jí ohmatávala, strkala prsty jak do její kundičky tak do zadečku, lízala jí vnitřní stranu stehen („pro to měla naše paní slabost“, přesně takhle to Abatyše řekla – krize že jo?) a i dalšíma jinejma způsobama se na ní přednostně ukájela...no prostě sodoma gomora! Díval jsem se při tom vyprávění na tu moji Otrokyni přede mnou stojící a vůbec jsem se nedivil, že si ji ty klášterní pičky vybraly, byla krásná, štíhlá, s velkými ňadry (ty vole, já řek asi po sto letech slovo ňadra místo abych řek kozy!) a taky měla obrovský hluboký kukadla, v kterých by se utopil i kterejkoliv jinej Prasák na světě než jsem já. Představovala prostě stvoření svaté čistoty, a já jsem se při uvědomění tohohle faktu brutálně udělal...zrovna když mi jemně Abatyše přejela už asi po padesátý uzdičku...byla do toho svýho vzpomínání chudák holka tak zabraná, že mě ho honila přímo roboticky...NO KDO BY TOHLE KURVA VYDRŽEL? Chlapi, vole, že nejsem ňákej divnej, že nejsem nenormální a že se mi to nezdá?

Musela si pak jít umejt obličej...jakožto Árný Swarze-Negr jsem zabil celou bejvalou armádu spásy jedním tahem, orgasticky při tom řval a následně jsem mojí malé málem ještě shodil na hlavu bojler, kterej nám visel celou dobu nad hlavou. Jí v koupelně ujela na postříkanejch kachličkách noha, přičemž hodně stěží vybrala skluzně-točivou zatáčku...a pak ještě nevidě vrazila omylem prdelkou do futer naproti. Sperma z obličeje jsem jí musel nakonec utřít stejně já, neboť ona na to už neměla sílu, a pak jsem jí celej tejden ještě musel mazat její roztomilou (avšak pochroumanou) prdelku krémem proti bolesti. Tohle radši ani nebudu rozebírat, protože si nikdo neumí ani v nejšílenějších sexu-chtivejch myšlenkách představit, co se mnou vyvádělo to natírání její sladký sametový zadnice. Dostal jsem postupně nemoc zvanou „Svatá prdelko-fylie“, z který by mě nedostal ani ten nejprudší anti-JEB.

Takže co jsem vlastně byl (?)...očištěnej, pořádnej, dobře naladěnej, poctivej Nevymrd a teď ještě navíc k tomu všemu nemocnej. Bylo mi z toho najednou tak blbě (!), že jsem nemohl následující 3 dny, po tom co jsem si tuhle příšernou skutečnost uvědomil, vůbec spát. Došlo mi jedno, Abatyše mě naočkovala „svatou vakcínou“, jenže netušila, že mě se po nějaký době, co přejde první omámení, začnou v těle tvořit nevídaný protilátky. Konečně mi to došlo (!), byla panna vlastně jen ze strany k Chlapům, neboť ženský už jí odpanily, a to přímo posvátnym způsobem (pcha!)...jakmile mě zasáhla tahle myšlenka, začal jsem spřádat plán, jak a kdy ji poprvé přeříznout...vždyť vlastně nebylo co ztratit. Táhnut čistou vírou ve svém ptákovi, toužící po pomstě své vlastní nevymrdanosti, rozhodl jsem se k tomuto podlému činu. Měl to být čin podle vůle Boží... (pokračování až po jmenování novýho Papeže...).