Tento příběh se odehrál v jednom nejmenovaném městě a podobnost s konkrétními osobami je čistě záměrná.

„Ahoj! Mohla bych s tebou mluvit?”, ozvalo se mi jednoho dne za zády, když jsem vycházel z vrátnice a mířil k autu. „Tak si sedni a povídej!”, odemkl jsem auto a nasedl. Nestaral jsem se o to, co bude dělat, ale ona rychle oběhla a nasedla.

„Víš, já bych s tebou chtěla chodit!”, vyhrkla, sotva dosedla.„Hele, já nemám zájem!”, odpověděl jsem.„Já vím, Kamila...,” chtěla něco říci, ale nepustil jsem jí ke slovu. „Tu mrchu mi nepři­pomínej a drž se od ní dál, než tě také přivede do nějakého průseru!”

Zvědavě se na mne podívala a tak jsem začal: „Říkala, jak mě miluje a při tom se tahala s bůhví kým! Potom chytla syfla a já musel lítat po prohlídkách! Naštěstí jsem jí včas nakopnul, takže jsem nic nechytil! A ty předtím nebyly o moc lepší! Takže už nechci ženskou ani vidět!”, objasnil jsem jí. „Já jsem o tom slyšela. Ale nechtěl bys to zkusit se mnou?”

„Dobře!”, řekl jsem, protože mě osvítil náhlý nápad.„Ale muse-la by sis nechat zamknout kundu, abych tě měl zajištěnou!“, vy-bafnul jsem na ní.„A..a..jak bys to chtěl udělat?” zajíkavě se ze-ptala.

„Dám ti tam visací zámek,” oznámil jsem ji klidně, jakoby se jednalo o zcela běžnou věc. Nejprve poněkud ztuhla a nechávala si to chvíli procházet hlavou. Za okamžik však k mému překvape-ní kývla. „Tak jo!”, hlesla s rozpaky. „Dobře, tak si na víkend udělej volno a v pátek tě čekám tady. A teď už jdi! Mám na-spěch!”, vyhnal jsem jí z auta.

V pátek byla mezi prvními, které vyběhly z vrátnice a vyhlížela mě. „Tak pojď!”, zavolal jsem na ní. Nasedli jsme a rozjel jsem se. Celou cestu mlčela a jenom se křečovitě držela madla dveří.

Když jsem se přiblížil k vratům bývalého statku, který jsem dostal v restituci, začala se otevírat. Vjel jsem dovnitř a zastavil v průjezdu. Vrata se s bouchnutím zavřela a já jsem při obcházení auta sundal tričko i šortky.

„Tak pojď!”, otevřel jsem dveře na její straně. Oněměle na mne, nebo spíš na to, co se mi kývalo mezi nohama, koukala, ale vzal jsem jí za ruku a vytáhl jí ven.

„Svlékni se!”, řekl jsem a začal jí rozepínat šaty. Nejprve se chtěla bránit, ale pak se podvolila. Pod nimi už nic neměla a tak jsem si zvědavě prohlížel její krásné tělo. Rušivě působil jenom ten hrozný prales, co měla mezi nohama. Snažila se zakrývat ru-kama to, o čem si myslela, že má zůstat ukryto.

Zmáčknul jsem tlačítko na stěně:„Pojď!”, chytil jsem jí za ru-ku, když se vnitřní vrata začala otvírat. Snad čekala hnojiště, které bývalo u těchto statků na dvoře, ale překvapil jí odlesk slunce ve vodě bazénu.„Zaplaveme si!” Nečekal jsem na souhlas, chytil jí v pase a skočil s ní do vody. Chvíli jsme dováděli ve vodě, až se uvolnila a přestala myslet na svou nahotu.

„To je krásné. Jak jsi k tomu přišel?”, zeptala se, když jsme leželi a nechali se laskat paprsky slunce.„Vrátili mi to v restituci. Patřilo to dědovi. Bylo k tomu spousta polí, která jsem prodal jako stavební parcely a z výtěžku nechal upravit celý dům. Nechal jsem si jenom kousek kolem, kde jsem vysázel březový hájek, aby mi auta nestavěla přímo u plotu!”

„Tak jdeme!“, chytil jsem jí za ruku a pomohl jí vstát. Vedl jsem jí na druhý konec bazénu, kde byly složené jednotlivé díly střechy na zakrývání bazénu. Za nimi byla zeď budovy, ke které jsem mí-řil.

Otevřel jsem dveře, vešli jsme a ona se zvědavě rozhlížela. Byl to velký skleník. Kolem stěn byly různé rostliny a uprostřed byla plocha s dlaždicemi se vzorem parket, která se svažovala do stře-du, k odtokové mřížce. Nad ní bylo cosi, co nedokázala pojmeno-vat. Na první pohled to vypadalo jako gynekologické lůžko, ale kolem něj byla ještě jakási konstrukce, na které byly háky, oka a podobné věci.

„Lehni si tam!”, přikázal jsem jí. Opatrně vylezla nahoru a sa-ma dala nohy do držáků. Připoutal jsem je tam řemeny. Pak jsem ji vložil ruce do držáků, které vypadaly jako korýtka a sahaly od ramen až po zápěstí. Uzavřel jsem je a nakonec jí ještě pevně utáhl široký řemen přes břicho. Teď už se nemohla ani pohnout. Sledovala moje počínání vyděšenými pohledy, ale nahlas se protestovat neodvážila.

„Teď tě nejdřív oholím!”, oznámil jsem ji stroze a začal jí myd­lit mezi nohama. Nejprve se trochu zdráhala, ale potom se jí to asi začalo líbit, protože se celá uvolnila a kundička se rozevřela, jako-by se nemohla dočkat, až do ní vniknu. Přestože tak krásně slintala, řekl jsem si, že to odložím na později. Určitě to potom bude krásnější...

Když jsem ji holícím strojkem odstranil toho "bobra", vyloup-la se tak krásná kundička, že jsem neodolal a musel jsem jí začít lízat. Tekl jí odtud stále sílící potůček a tak jsem neodolal a zasunul jsem zkusmo alespoň jeden prst. Ale na něco jsem narazil a ona se přitom lehce zachvěla.

„Ona je ještě panna!”, uvědomil jsem si. Ale to už se rozkřičela v, jak jsem doufal, prvním orgasmu, který jí způsobil muž. Z kun­dičky se vyvalil úplný vodopád, že jsem ani nestačil všechno po-lykat.

„Promiň, já jsem to neudržela!”, začala brečet. „Neomlouvej se! Vždyť to bylo tak krásné...” Znovu jsem jí začal líbat i lízat kundičku a zároveň jí hladit po celém těle. Uklidnila se a za chvilku se zmítala v dalším orgasmu, ale tentokrát bohužel už bez toho krásného výstřiku panenské moči.

Odpoutal jsem jí a pomohl dolů. Nohy se pod ní podlamovaly, ale když jsem nás začal sprchovat, abych smyl vše, co na nás ulpělo, se trochu vzpamatovala. „Půjdeme se najíst!”, rozhodl jsem. Hodil jsem přes sebe osušku, ji podal druhou a vedl ji do kuchyně.

„Proč jsi neřekla, že jsi ještě panna?”, zeptal jsem se, zatímco jsem připravoval večeři. „Víš, já jsem poslední, kterou o to ještě nikdo nepřipravil!“, jakoby vzdorovitě téměř vykřikla. „Neboj, to napravíme. Ale později a uděláme z toho malou slavnost. A nebudeme to nikomu říkat!”

Podal jsem jí talíř, nalil i víno a pak jsme seděli, jedli a povídali si, dokud v nás všechno nezmizelo.

„Tak půjdem?”, zeptal jsem se, když byla lahev prázdná. „A kam?”, zachvěla se, přestože to dobře věděla. „Vždyť víš, nasadíme tam ten zámeček!” S tlumeným povzdechem se zvedla a šla se mnou zpátky do skleníku.

Opět jsem jí pečlivě připoutal a neodolal vábení hladké kun-dičky. Přisál jsem se k ní jako chobotnice a lízal tak dlouho,do- kud se nerozkřičela v dalším orgasmu, který jsem jí přivodil. Z kundičky jí znovu vystříkl proud moči. Rychle jsem na ní přitisk- nul ústa, aby ani kapka nepřišla nazmar. I tak jsem měl co dělat, abych stačil všechno spolykat.

„Tak jdeme na to!” rozhodl jsem. Nemělo smysl to protahovat dál. Přitáhl jsem si stolek se vším potřebným.

„Viď, že to nebude moc bolet?” ptala se s obavou ve hlase a měla slzy na krajíčku. „Neboj se, budu to dělat jemně!” Vzal jsem jehlu a natáhl malý pysk. „Teď to trochu zabolí,” nasadil jsem špičku jehly doprostřed základny pysku.

„Uááááá!” zakvílela, když se tam špička jehly začala pomalu nořit. Konečně vykoukla na druhé straně a ona si ulehčeně od-dychla. „Že to moc nebolelo?”, slíbal jsem jí těch pár slziček, které jí vytryskly z očí. „Ukaž, co mi tam chceš dát!“

Podržel jsem jí před očima malý zámeček, u kterého jsem pečlivě opracoval všechny ostré hrany. „Už můžu?”, zeptal jsem se, když si ho prohlédla. Zavřela oči, snad aby neviděla, co budu dě-lat. Vytahoval jsem opatrně jehlu a současně s tím zaváděl očko zámečku.„Uuuuu!”, vydechla úlevně, když očko zámečku nahradilo jehlu.

Špičkou jazyka jsem opatrně slízal těch několik kapek krve, které vytryskly a ona uvolnila tak křečovitě staženou kundičku. Ještě chvíli lízání a zase začala vzrušeně dýchat. Rychle jsem vzal jehlu a bez varování prudce propíchl druhý pysk. „Aúúúúú!”, znovu zoufale vykřikla. Vytáhl jsem jehlu a rychle zavedl očko zámečku. Zacvaknul jsem ho a utišoval její tichý pláč.

„Už je to hotové!”, konejšil jsem ji a slíbával slzičky, dokud se neuklidnila. Jazykem jsem jí zpracovával poštěváček, až z ní opět začaly téct sekrety.

Měl jsem natažené chirurgické rukavice a tak jsem jeden prst v sekretech omočil a zasunul jí ho do zadečku. „Nééé!”, vykřikla a snažila se ucuknout. Byla však tak dobře upoutaná, že se jí to ne-podařilo. Po chvilce se přestala bránit a na jejím dechu jsem po-znal, že se jí to začíná líbit. Ještě několik líznutí, zahýbání prstu v zadečku a zase jsem uslyšel její křik. Rychle jsem se přisál ke kundičce, ale tentokrát z ní vytrysklo už jenom pár kapek.

„Teď ještě nasadíme na bradavky tyhle kroužky!”, překvapil jsem jí, když jsem jí ukázal dva kroužky, na kterých byly kuličky s krásným kamínkem. Zalapala po dechu, ale potom tiše souhlasila. „Víš, jak ti holky budou závidět, až jim to ukážeš?”, rychle jsem se snažil rozptýlil všechny námitky, které by snad ještě chtě-la vznést. „Teď to bude trochu bolet, ale to vydržíš, viď?”

Vzal jsem si nové rukavice, natáhl jí bradavku a pomalu začal zabodávat jehlu. Tiše úpěla, ale snažila se být statečná. Konečně se špička jehly vynořila na druhé straně bradavky. „Chceš si od-počinout?”, zeptal jsem se. „Ne, dodělej to, ať už to mám za se-bou!”, vykřikla odhodlaně.

S vytahováním jehly jsem zavedl kroužek, a hned pokračoval na druhé bradavce. Když jsem zavedl kroužek i tam, hlasitě si od­dechla. Opatrně jsem jí olízával těch několik kapiček krve a začal jí odpoutávat.

„Ale nesmíš si na to sahat!”, zdůraznil jsem. Bradavky jsem raději přelepil náplastí a pomohl jí dolů. Nohy, unavené tak dlou-hým roztažením, jí nechtěly poslouchat a tak jsem jí odnesl rov-nou do postele. Vyčerpaná bolestí a přečkaným napětím, téměř okamžitě usnula.