Ája byla sice mladé děvče, ale za svůj život už zažila soustu příkoří. Své rodiče by nejraději dala k soudu, protože to jméno, které jí dali, bylo právě zdrojem všeho špatného, co ji kdy potkalo. Seděla teď v cizí posteli, ukrývala se pod dekou a strašně TO chtěla… Tak strašně, že toho kluka skoro ani neznala a i tak s ním ze zábavy odešla až k němu domů a teď, když se na chvíli omluvil, mu připravila překvapení… Svlékla se a… A krčila se a čekala, až Jirka přijde a ona mu dá to, co už žádná holka ve třídě neměla a jí se proto jen smály. Smály se jí nejen holky za její stav, ale i kluci. „Ájo, kde máš Fíka?” smáli se už ve školce. „Kde máš svýho maxipsa,” smáli se jí na základce. A teď…? Teď se jí smějí snad ještě víc. „Když vona Ája je zvyklá to dělat jenom se psy…,” smáli se jí už od druháku, kdy o svou poctivost přišla i ta poslední a nejškaredší holka. Jenže i ta alespoň trochu vypadala jako holka, a ne jako Ája. Byla jako malá, jako když jí bylo dvanáct, kdy se její další vývoj asi nějak zastavil. Třeba když tělo dostane impuls, tak nějak doroste, říkala si, ale trvalo ještě pár měsíců, než… Ale nakonec se rozhodla, a dnes i koná… Teda chtěla by, ale z ničeho nic, jí odvaha opustila, přikrčila se ještě víc a rozmýšlela se, jestli to byl opravdu dobrý nápad.

Jirka spláchl a podíval se na sebe do zrcadla. Zatnul svaly, zapózoval a usmál se sám na sebe. Ani na tu zábavu nechtěl, ale zrovna tam se na něj usmálo štěstí a nedalo mu moc práce tu malou potvůrku sbalit. Působila sebejistě, tancovala a koketovala i s ostatními, a i když vypadala jak školačka, nechovala se tak. Dokonce se nechala přemluvit, aby zašli k nim domů a po cestě se nechala, i když poměrně nervózně a toporně, malinko prozkoumat. Vešel zpátky do pokoje a Šárka… Šárka? Nebo Klárka? Přemýšlení na jejím jménem nechal za dveřmi a usmál se na ni. Tohle nečekal, ale alespoň nebudou ztrácet čas a o to dřív ji pak může poslat zpátky za mámou…

„Zhasni,” pípla tak nesměle, že se znovu zarazil a začal pochybovat: „Hele, kolik ti je? Ale pravdu!”

„No…, no př… přece šestnáct,” povzdechla si znuděně, ale zároveň sebou i nervózně zavrtěla.

„Jó? Tak co jsi nervní?” ptal se dál a propátrával pokoj, kde nechala věci.

Něco mu odpověděla, ale když uviděl na židli její oblečení i s kabelkou, nezaváhal ani na okamžik a hned se v ní začal hrabat.

„…co si… To nesmíš!” vykřikla, ale to už třímal kartičku v ruce.

Ája, připomenul si, a vzápětí prováděl složitý výpočet, kolik jí je. Nekecala, udivil se, když došel k výsledku, nebo to je občanka její ségry, nebo… Huba se mu roztáhla od ucha k uchu a už nic na světě, natož ona, by jej donutilo, aby zhasl a tu malou si pořádně neprohlédl. Pannu měl jen jednou, ale to byli oba vydivočení tak, že než to dokázal zjistit, bylo po všem, on měl ocas od krve a ona bříško od jeho nadílky. Nebylo tedy divu, že byl tak zvědavý. A taky vytušil, že ta holka už sice malá není, ale je natolik vykolejená, že mu splní vše, na co si jen pomyslí.

„Sdělej si tu deku,” zamručel povzbudivě a kabelku položil zpátky na její titěrné kalhotky.

Ája dokázala jen zalapat po dechu, protože s takovým vývojem nepočítala. Myslela si, že spolu zažijí nějaký romantický… No dobře, romantický zrovna ne, ale alespoň hezký večer…, chvilku, on jí něžně připraví o věneček a bude celý na větvi z toho, že se mu odevzdala bez zábran, skoro, a sama a… Ale tohle? Tu občanku by ještě skousla, ale aby se mu ukazovala? To nikdy! Naopak, si deku přitáhla ještě více pod bradu a zavrtěla hlavou. Jen litovala, že věci i spodní prádlo nechala i s kabelkou mimo dosah.

„Tak hele, ty krávo,” začal zostra, aby si začala zvykat, „já řeknu, ta uděláš. A jestli ne,” vzal do ruky kalhotky a demonstrativně je zbavil jejich další funkčnosti, „půjdeš domů nahatá,” vzal i podprsenku a napnul ramínko k prasknutí.

Nahá!? Než stačila domyslet, jak to udělá, ramínko povolilo a on se chystal utrhnout i druhé. Zaprosila, aby toho nechal, že jo, že bude…, a povolilo i to. Rychle se odkryla, i když jen zčásti, a on se mohl podívat, že i když podprsenku nosila, prakticky ji nepotřebovala. Ty dva kopečky, co se jí vzdouvaly na hrudi, byly jen o něco větší, než ty jeho. Jen ty trčící jahůdky na nich naznačovaly, že není kluk. Zasmál se a neodpustil si, aby její plochý hrudník neokomentoval, za což se Ája zastyděla ještě víc. Vzal do rukou tričko, že i to půjde do věčných lovišť za spodním prádlem, ale Ája si sundala deku i z bříška a nohou a i když je tiskla křečovitě k sobě, bylo konečně poznat, že mezi nimi nemá šulina, ale celkem slušivou čárku. Skoro si oddechl…

Přiblížil se k ní, aby měl lepší výhled a s tričkem v ruce na ni kývl: „Roztáhni ty kopyta, ať vidím, jak na tom jsi!“ řekl tvrdě, a pro jistotu napnul látku trička.

Z očí jí vyteklo pár slz, z té nenadálé situace, že se mu musí ukazovat jako někde na východních trzích, že ji nebere jako holku, ale jako kus masa, že… Dala nohy pomalu od sebe a zavřela studem oči. Jirka se podíval na hezky udržovanou… Nebo jí tam ještě nic nevyrostlo, napadlo jej vzápětí a v údivu, jak může vypadat šestnáctiletá holka, se mu málem otevřela pusa. Tak, nebo tak, měla ji hezky holou, pěkně buclatou, malinko se otevírající a zvoucí k hezkým radovánkám. Tričko pustil na zem a lehl si na břicho hlavou rovnou mezi její nohy. Skoro násilím jí odtáhl ruce, kterými si okamžitě buchtičku přikryla, a podíval se na ni ještě jednou. Neodolal a políbil ji rovnou na ni. Zachvěla se a pokusila se od něj odstrčit. Jirka už ale měl ruce podvlečené pod nohama a držel ji za boky, takže její pokus byl víc, než marný. Dostala na buchtičku ještě jednu pusu a pak mezi závojíčky zabořil jazyk a ochutnal. Byla…, byla trochu slaná, ale chutnala mu. Špičkou jí hned zajel kousek nahoru, na vchod do úkrytu jejího hrášku, který se v něm chovával a třásl se studem i dychtivostí, protože Jirkův jazyk byl prostě až moc šikovný. Stejně, jako jeho hrdá majitelka, která pomalu vláčněla a Jirkova pozornost jí začala dělat tuze hezky. Na špičce jazyka ucítil maličkou změnu a hlavičku malinkatého uzlíku nervů. Ája zasténala, dala nohy ještě více od sebe a vyšla mu maličko vstříc. Ani o tom nevěděla, ale Jirka tu náhlou změnu poznal okamžitě. Svého času se seznámil s jednou vdanou starší paní, muselo jí táhnout snad na třicet, a ta jej naučila, kde a jak holce sáhnout…, líznout, aby jí udělal radost. Bylo to s ní fajn, ale jen do doby, než jim na to přišel její manžel. Panička dostala na zadek, on přes ústa a od té doby ji neviděl. Hezky pomalu Áje projížděl prasklinku, tu jemně, tu trošinku drsněji a těšil se, až ho do ní zarazí. Nejdříve si ale musel prohlédnout, jak taková neprůchodná dírka vypadá. Odtáhl se, k Ájině nelibosti, a roztáhl jí lupínky od sebe. Ten tunýlek byl jako každý jiný, ale přeci jen jiný. Zakroužil jazykem okolo něj, poklepal jím na tu nepatrnou branku zakrývající její nitro a přisál se zpátky na začátek pipinky. Ája znovu zavzdychala a začala se toulat někde po hvězdách. Stiskl kousíček kůžičky mezi rty, špičkou několikrát přejel po vyděšeném hrášku, který se z ničeho nic ocitl mimo svůj obvyklý domov, a pak měl co dělat, aby se mu nevysmekla. Ája sebou začala házet, chroptět a hlasitě sténat, dokud se nevrátila ze svých toulek v jiné galaxii a malinko se neuklidnila. V momentě mu odpustila vše a láskyplně jej hladila ve vlasech. Něco mu říkala, ale on slyšel jen vlastní tlukot srdce. Naslinil si prst a pomalu jím napnul kůžičku okolo otvůrku. Ája bolestně zaskučela, tentokrát se jí to tak nelíbilo, protože ji dole štíplo, ale Jirka nedbal a napnul kůžičku ještě víc. Na okrajích se objevilo pár kapek krve, které slíznul a za odměnu jí poslal prst do zadní dírky.

„Ne…, ne, tam…,“ vykřikla a prohnula se.

Vytáhl ho, plivl si na něj a slinu po hvězdičce rozmazal. Zajel dovnitř a než se stačila nadechnout, měla v zadečku rovnou prsty dva. A jazyk zpátky na hrášku… Nepříjemný pocit vzadu, se smíchal s opačným pocitem vpředu, a Ája měla pocit, že se nejen počůrá, ale i…

„Jirko, do…, to ne, to…,“ zablekotala a pak ji ovládla nová přívalová vlna.

Vytáhl prsty z temného pokojíčku, a když si je prohlédl, malinko zalitoval, že se neovládl a strčil je zrovna tam.

Zvedl se, posunul se nad ni a strčil jí je do pusy: „Na, oliž mi je!“ přikázal.

Aniž by jí došlo, kde prsty byly, lačně je pustila dovnitř a začala je sát, olizovat, a u toho slastně mručela, protože až doposud nikdy nic podobně hezkého nezažila. A už vůbec ne dvakrát za sebou.

„Otoč se!“ přikázal.

Ája se namáhavě otočila, přeci jen z ní ty dvě vlny vysály hodně sil, a pak na něj musela vystrčit zadeček a roztáhnou pořádně nohy a… Poslouchala, protože když jen na chvilku zaváhala, plácl ji přes zadeček tak silně, že se málem rozbrečela. Chvilku ji po něm hladil, ale pak se nachystal, namířil a…

„Áááá!“ vykřikla a začala skučet, protože ty dva prsty, kterými ji násilně roztahoval zadní svěrače, nebo dokonce i to plácnutí, to byla jen hra, nic proti tomu, co právě prožívala.

Měla dojem, že ji dole snad trhá na kusy. Bolest nejen právě naplno roztržené blanky, ale hlavně z roztažení její doposud neznalé, ač připravené jeskyňky byla nepopsatelná. A to netušila, že Jirka ho dovnitř ještě nedostal celý, ale snad jen špičku. Povytáhl ho, a prohnul se znovu. Byla tak těsná a tak úzká, že se málem udělal hned na začátku. Přirazil ještě dvakrát, než se konečně dostal až na samý konec. Chvilku ho tam nechal bez pohnutí a pak ji začal pomaličku projíždět. Cítil každý milimetr jejích útrob, každý kousek té úžasně těsné micky, a dívčina pod ním tklivě bědovala, namáhavě sténala a bolestně lkala do polštáře pod sebou. Jenže bolest a slast, jsou dvě rodné sestry. Alespoň pro někoho. A jedním z nich, byla i Ája. Když jí jen tak z rozjařenosti, plácl znovu po zadečku, na to jí do prdelky zarazil palec a zakroutil jím, měla dojem, že jí to všechno vystřelilo z bot. Tedy kdyby je měla. Kosmickou rychlostí vystoupala nahoru, až někam do tmy a pak, pak měla pocit, že padá někam do neznáma, u toho křičí, lomcuje s tělem a na ten ohňostroj, co jí v bříšku vybuchl, se dívá shora. Jirku její reakce celkem překvapila. Mile. Když mu ocas i s palcem zmáčkla a sevřela v sobě, nemohl jinak, než se poddat a nechat vybuchnou svou nálož, kterou takovou dobu střádal v koulích. Zarazit, vybuchnout, zarazit… Bylo to něco úžasného. Vysíleně jí spadl na záda, pak spolu převalili na bok a teprve pak jej nechal vyklouznout.

„Olízej mi ho!“ přikázal, aby si nemyslela, že pro ni práce skončila.

Áji se nechtělo, raději by se stočila do klubíčka a nechala se unést do říše snů, ale když s ní trochu zatřásl, posunula se po jeho hrudníku a břichu dolů a ten jeho zvadlý ocas začala čistit. Nebylo jí moc příjemné, olizovat vlastí krev, od které byl jeho povadlík celý zašpiněný, ale i svých šťáviček. Přemohla se a začala si jej zkoumavě prohlížet. Byl… byl úžasný. I ten pytlík, co se skvěl pod ním, byl zajímavý. Byl hebký, jemný, naplněný dvěma švestkami a jak dýchal, dokonce se mu v něm i hýbaly. Jeho narůžovělá špička byla hladká a citlivá na každý její dotek. Sama vycítila, jak a kam sáhnout, kam líznout, aby mu neublížila. I když si pohrávala s myšlenkou, že by jo, že by se mu nějak pomstila, neudělala to. Odměnou jí bylo, že začal pomaličku tuhnout a zvedat se. Užasle se dívala, jak se zvětšuje, jak tvrdne a jak mu na něm vyskakují žilky, ve kterých mu tepe jeho krev. Jirka začal potichu sténat a prohýbat se. Měla co dělat, aby se jí nedostal moc hluboko a nenechala mu v posteli i něco, z čeho by asi radost neměl. Funěla a tiskla ho jazykem k patru, laskal mu kroužek na konci bambulky, olizovala a dávala do pusy i celý pytlík a u toho cítila, jak její pipinka opět pláče a dožaduje se pozornosti.

„Nesedni si!“ přikázal, ale pak jí musel ukázat, co a jak.

Pomalu se spustila dolů a v pipince se jí opět rozhostil pocit naprostého naplnění. Sice ji ze začátku malinko bolela a musela chvilku hledat vhodnou pozici, ale když se sklonila a Jirka jí vzal bradavku do pusy, ještě jí u toho chytil za zadeček… Tohle, tohle bylo ono! Slastně zasténala, povytáhla se nahoru a pak se spustila zpátky… Byla už skoro v cíli, když jí řekl, aby si ho strčila do zadku...

„…co? Cože?“ přišla k sobě a nechápavě se podívala do jeho tváře.

„Dělej!“ štěkl po ní, načež ho vytáhla ven, hrábla pod sebe a namířila si s ním o kousek níž.

Opatrně se spouštěla dolů, bolestivě křivila tvář, ale statečně dosedávala a on se dostával hlouběji a hlouběji. Když konečně dosedla, byla na sebe i trochu hrdá, že dokázala pojmout tak něco velkého ve svém zadečku. A to ji bolel, jako čert! Opatrně se začala hýbat, zvykala si na něj, ale Jirka byl celý chtivý a nedržený. Nadzvedl ji, palcem jí projížděl po čárce, strkal jej do dírky, hladil po hrášku…, ale hlavně si tempo i razanci určoval sám. Tloukl ji divoce podbřiškem pod zadečkem, funěl a viditelně se přestal ovládat, když se v ní všechno sevřelo a ona zavyla a zarazila si ho co nejhlouběji. Když navíc ucítila, jak do ní vrcholí, jak ji zaplavuje další horká dávka, vybuchla znovu. Lehla si na něj a v jeho objetí pak vydýchávala tu nádheru, kterou právě prožila. Co na tom, že pak musela zpátky dolů a Jirku opět olízat. Tentokrát od toho, co měla v zadečku … Chutnal… Chutnal stejně, jako ty dva prsty na začátku, došlo jí vzápětí. Dole ji příjemně bolelo, měla dost a chtělo se jí strašně spát. Jenže Jirkovi taky, a o postel se dělit nechtěl. Ta malá školačka ho přestávala bavit, navíc, když měla hubu celou od hoven…

„Vobleč se a vypadni,” zasyčel na ni a ji nohou posunul na kraj postele, „je pozdě, tak ať tě vaši nehledají,” dodal na vysvětlenou zkoprnělé Áje a otočil se na bok.

„Ale…, ale…,” zakoktala překvapeně, „já… já… Naši nejsou doma a…,” soukala ze sebe, protože si myslela, že po tom všem, co spolu prožili, že…

„No a? Zmiz a dej mi svátek,“ zavrčel v polospánku, „a zhasni!” vzdychl ještě, přikryl se a za pár okamžiků už spokojeně odfukoval.

Ája se zvedla a naštvaně si oblékla tričko, ale když uslyšela jeho pravidelný dech, raději zhasla, aby se nevzbudil. Potmě nahmatala sukni, zmáčkla kliku a ještě se ohlédla, jestli ji nezastaví a neřekne něco v tom smyslu, že si dělal srandu a že ať zůstane… V potemnělé předsíni nahmatala boty, vyšla z bytu a se slzami v očích sešla po schodech dolů. Jenže tam narazila na zamčené vchodové dveře. Zkusila ty na druhé straně, ale i ty byly nedobytné. Inu, vzorný vchod, který nechtěl nikoho pustit dovnitř. A ani ven… Vyšla zpátky k Jirkovu bytu, a i když se snažila zaklepat potichu, tichou chodbou to zaznělo, jako kdyby na ně bušila. Krátce zmáčkla zvonek, ale ani neslyšela, že by byl funkční. Byla zoufalejší, než před chvílí, kdy jí řekl, že… Začala vzlykat a v návalu strachu na ty dveře znovu zaklepala, tentokrát o mnoho silněji. Nakonec použila i pěsti, ale krom hluku na chodbě celého domu, nedosáhla ničeho.

„Co to tu…?“ otevřely se dveře sousedního bytu a v nich se objevila postava nějakého polo shrbeného chlapa.

„Já…, Jirka…,“ koktala zmateně, „nemůžu ven,“ vyhrkla nakonec a z očí vypustila další slzy.

Chlápek si ji prohlédl od hlavy k patě a pak se na ni povzbudivě usmál: „No tak pojď ke mně, maličká,“ poodstoupil ve dveřích, aby jí udělal místo.

„Ne, to… Děkuji. Ale nemohl byste mi raději dole odemknout? Já že bych…,“ naznačila, že by šla raději domů, ale chlápkovi ztvrdl úsměv na tváři a zamračil se: „Já se v noci cárat po schodech nebudu. Mám artritidu, bolej mně klouby a vůbec. Přespi si třeba na rohožce, ale jestli tady nebude klid, zavolám na tebe policajty!“ pohrozil a čekal, jak se rozhodne.

Ája se chvíli přešlapovala na místě. K cizímu chlápkovi se jí nechtělo, ale strávit zbytek noci v průvanu, o moc lákavěji nevypadalo. Navíc, jak zhodnotila, vzhledem k jeho věku, vypadal neškodně.

„Hele, dám ti čaj, vyspíš se, a ráno už bude odemčeno,“ sliboval měkce, „…tak co?“ zvedl povzbudivě obočí a Ája se rozhodla.

Než trávit noc na chodbě, to raději riskne a bude doufat, že si k ní nic nedovolí. Utřela si slzy, podívala se ještě na dveře Jirkova bytu a pomalu se protáhla skulinkou mezi ním a futry. Zula se, nechala se uvést do kuchyně a chlápek napustil vodu na čaj, který jí slíbil.

„Mirek,“ usmál se na ni, a napřáhl přátelsky vrásčitou ruku, „Á…Ája,“ pípla nesměle a stiskla mu ji.

Voda začala vřít a Mirek se na chvilku věnoval přípravě čaje. Hrnek postavil před ni, posadil se a začal se vyptávat. Kam chodí do školy, jestli se jí tam líbí… Pomalu přešla z jednoslovných odpovědí na holé, pak i rozvité věty, tu a tam si usrkla toho čaje, moc jí nechutnal, ale alespoň ji trochu zahřál, a po čase se celá uvolnila a zmalátněla. Nemohla ani tušit, že jí do něj dal pár prášků, aby si zpříjemnil zbytek noci a jen čekal, až začnou působit.

„Nechceš se osprchovat?“ nabídl jí a Ája několikrát přikývla a úplně zblbnutá vstala, aby se nechala zavést do koupelny.

Byla dokonce i ráda, že ji podpírá, protože i když to bylo jen pár kroků, málem několikrát upadla. Když jí přetáhl tričko přes hlavu, moc se tomu nedivila. Najednou jí bylo pět a ten hodný pán, byl jako její dědeček… Pomohl jí i se sukní a pak i do vany, kde pustil teplou vodu a začal ji mýt. Jeho ruce klouzaly po jejím těle, Ája poslušně dávala ruce nahoru, předkláněla se a nechala se mydlit. Mirek nevynechal jediné místečko, jediné zákoutí a u toho si spokojeně broukal nějakou melodii. Zastavil vodu, dívenku si pečlivě utřel a pak jí ještě pečlivěji namazal tělovým mlékem. Ty její malinkatá kůzlátka, i ta holá pipinka, jej lákaly nejen k dotekům, ale už se těšil, až ji ochutná a pak i, možná, pokud se to povede, do ní zaboří nejen jazyk a prsty, ale svého kamaráda, co už v ženské nebyl, čert ví, jak dlouho. Zavedl ji do ložnice, položil na postel a napůl spící dívku pak začal oslintávat, kousat do jahůdek i do lalůčků mezi jejími hubenými nožičkami, tahal se za ocas a pokoušel se o jeho postavení. Ája vlastně nevěděla, jestli se jí to zdá, nebo je to celé skutečnost. Ty doteky i jeho všudypřítomné prsty a horký jazyk v ní budily celkem vzpomínky na Jirku a tak nebylo divu, že když jí strčil i přes vlastní snahu stále povadlý ocas k puse, poslušně ji otevřela a předváděla mu na něm, co všechno se už stačila naučit. Mirek skučel blahem, shora se díval na její hlavu, jak se pohybuje tam a zpět, a jak jí v puse mizí a najednou jeho bojovník nabývá na síle. Svá nejlepší aktivní léta měl už dávno za sebou, dokonce tak dávno, že si skoro nepamatoval, kdy naposledy s nějakou ženskou něco měl. Navíc, to bylo v takové divné, puritánské době, ve které nebylo ani pomyšlení, aby mu to některá udělala pusou. Cítil se, jako mladík plný sil. Jenže jako mladík tak i dopadl. Zacukalo mu v něm a Áje se v puse rozlila divná, a doposud nepoznaná chuť. Instinktivně polkla, pak ještě jednou a Mirek se ztěžka svalil vedle ní. Ája na něj chvilku hleděla a nechápala, proč tak najednou ztratil zájem, ale pak ji přemohla únava, lehla si vedle něj a zavřela oči. Vzbudilo ji příjemné lechtání na pipince. Ležela na břiše, pod sebou něčí nohy a ten někdo se jí snažil vylízat veškerou vlhkost, která se z ní řinula. Jirka, napadlo ji, zavřela oči a nechala se od něj laskat nejen na ni, ale i na hvězdičce a všude okolo.

„A…, a! Áááá!“ uslyšela se a v hlavě měla jen to, že to bylo krásné a Jirka je…

Jirka? Vždyť mne…, začalo jí pomalu docházet a skládala si dohromady své útržkovité vzpomínky. Dveře, chodba, soused…, čaj…? Rychlostí blesku se nadzvedla, sklapla nohy k sobě a otočila se. Její poslední vzpomínka najednou dostala reálný tvar. Ten s tou mokrou pusou není Jirka, ale… Ale…

„Co… Co to…,“ vyhrkla ze sebe vyděšeně a hledala, čím by se zakryla.

„No jenom se nedělej,“ usmál se na ni šťastný stařík, kterému by tak maximálně pomohla s nákupem, „celou noc mi tady předvádíš svůj um, a najednou děláš netykavku?“

„Pa… pane! Co tady… Vy jste mně… Co jste…,“ koktala vyděšeně a celá zmatená tím, že si pamatuje, jak jen usrkává ten čaj, ale pak měla v hlavě jen temnotu.

Těkala očima na něj, na ložnici a zmuchlané prostěradlo, na jeho stařecky odporné tělo a snažila se, aby od něj bylo co nejdál, aby už nemohl vidět to, co si sice jistě dopodrobna prohlédl, ale už vidět nemusel.

„Kde…, kde mám věci?“ vyštěkla naštvaně, protože je zatím nezahlédla.

„Co já vím?“ zasmál se a viditelně se bavil nad jejím rozčarováním i stydlivostí.

Vystřelila ven, pryč od něj a začala prohledávat byt. Své věci ale nemohla najít. Ani boty, ani kabelku, nic.

V koupelně si vzala alespoň ručník, zamotala se do něj a vřítila se zpátky do ložnice: „Kde jste mi schoval věci?“ zaútočila odhodlaně, že z něj tu odpověď třeba dostane násilím.

„Tak zaprvý, kočičko,“ povzdechl si a protáhl se, „jsem Mirek a tykáme si. Ájo,“ dodal, aby bylo jasné, že mluví pravdu, „a zadruhý, ty věci ti dám, ale až budu chtít,“ sdělil jí a chvilku ji nechal nechápavě civět.

„Co…, co po mně chcete?“ vysoukala ze sebe a stěží potlačovala neustále rostoucí vztek.

„Nic víc, než to co mi dlužíš. Uděláš nám snídani, uklidíš, a po obědě, pokud budeš rozumná, ti ty hadry vrátím,“ sliboval a usmíval se.

I Ája měla hlad a snídaně by jí přišla vhod, ale aby… aby se nechala vydírat? Ne! Řekla si a vztekle práskla dveřmi. Posadila se v kuchyni a přemítala, jestli by třeba nevyšla ven jen v ručníku, když e objevil on. Pořád nahý a pořád s úsměvem na tváři.

„Mám chuť na vajíčka. A kafe,“ posadil se a naklonil se přes stůl: „ten ručník teď pomalu odložíš, poprosíš mne o shovívavost a uděláš tu snídani. Ale jestli se ti tu líbí, nebo chceš jít domů jenom tak,“ pokrčil rameny, „tvoje věc.“

Áji opět vyhrkly slzy. Nejen, že ji zneužil Jirka, za to si tak trochu mohla sama, ale že v tom bude pokračovat i jeho soused!? Copak to je dům plný úchyláků? Nebo jsou takoví všichni chlapi? Vstala a ručník poslušně nechala spadnout na zem. Než se však mohla podívat do ledničky, musela jej zvednout a odnést do koupelny, protože Mirek, jak říkal, binec nesnášel. Udělala vaječinu, v presovači udělala dvě kávy, posadila se naproti němu a pak se dívala, jak se láduje a u toho jí s úsměvem lichotí, jakou nemá úžasnou postavu, jak není hezká a že si toho má vážit a užívat si…, dokud to jde… Vlastně to bylo poprvé, co na svůj vzhled dostala pochvalu. Trochu ji to potěšilo, i když slova byla od starce, který si snad ani nemůže pamatovat, jak by taková holka měla vypadat. I přes sevřený žaludek do sebe dostala celou porci a vypila expreso, mimo jiné výborné.

„Asi tě ta tvoje maličká prsíčka trápí, co?“ zaševelil, Ája zčervenala a aniž by přikývla, pokračoval: „Z toho si nic nedělej. Jsou drobná, ale hezká. A že nemáš zadek jak kobyla? To můžeš být ráda. Víš, co by jiné za něj daly?“ pokračoval a Ája se červenala víc a víc.

„Pojď,“ poklepal na stůl a trochu se poodsunul, „posaď se tady, a ukaž mi tu svou berušku, jak je hezká!“

Na jedné straně ji potěšilo, že jí pochlebuje, že o její micce mluví jako o berušce, to nikdy neslyšela, ale aby… S takovým staříkem? Svou kačenku? Před ním…? Nikdy! Když ale prudce plácl do stolu a houkl na ni, že nemá tolik času, vstala a přišourala se až k němu. Opřela se zadečkem o hranu stolu, vyhoupla se na něj a pomaličku dala nohy mírně od sebe. Chytil ji pod koleny a zvedl ji. Leknutím vypískla a svalila se na záda mezi talíře. Hned ho měla mezi stehny, které jí odtlačoval od sebe a dýchal jí na puklinku. Když ucítila jeho mokrý dotek, jen se zachvěla a celá ztuhla, protože ač jí hned po probuzení udělal dobře, teď, při vědomí koho tam má, si ani nedokázala představit, že by… Mirek nasál její vůni a začal se věnovat novému průzkumu. Sice jej už prováděl poněkolikáté, do rána měl času dost, ale pořád jej přitahovala a pořád tam dokázal najít nové věci. Jako i teď. Probíral jí lupínek po lupínku, líbal ji na stehýnka i přímo na dírku, špičkou jazyka se dobýval do malinkaté dírečky pod hráškem, vyháněl jej z úkrytu a laskal jej… Ája začala sténat a přestalo jí vadit, že ten, co jí vylizuje šťávičky, je ve značně pokročilém věku. Když jí kousl do kůžičky na hrášku a jemně, opatrně zajel prstem do dírky a pokrčil jej… Kurva, já nejsem normální, projelo jí hlavou a pak se ztratila. Sotva přišla k sobě, stál nad ní, v kačence měl zaražené dva prsty a divoce jimi kmital nahoru až dolů. Ozývalo se od ní jen mlaskání a Ája zahodila vše, co ji až doposud drželo při zemi. Popadla jeho ocas, přitáhla si ho, naklonila se k němu a začala jej opojně žužlat. Ocas se vztyčil jen napůl, když mu prsty stiskla v dírce a do ocasu mu mumlavě zanaříkala své štěstí. Vytáhl je, aby si pořádně pohrál s jejími drobnými prsíčky. Žmoulal jí jahůdky mezi prsty, hladil ji a pomaličku se začínal ztrácet. Když mu v něm zacukalo, jen těžce zavyl, stiskl půlky k sobě a už cítil, jak se z něj řítí zbytky jeho zásob. Ája jen vytřeštila oči, a když polkla, připomnělo se jí, že už v puse něco takového cítila. Pustila jej a druhá, skromná dávka, ji zasáhla do očí a další těsně pod nos. K její nevelké radosti, si to všechno musela prsty sesbírat a poslat dolů do bříška.

Mirek ji ještě pohladil, usoudil, že se mu bude stýskat a pak jí ukázal do předsíně: „Ve skříni, nahoře pod košilemi,“ řekl jenom a dopadl ztěžka na židli.

Ája vstala ze stolu, podívala se na něj a pak i do skříně, kde by snad… Našla tam nejen tričko a sukni, ale i boty a kabelku. Rychle se oblékla a pak, bez jediného slova, z bytu vystřelila ven. Mirek měl pravdu. Vchodové dveře už zamčené nebyly a Ája se tak bez problémů dostala na ulici. Po cestě domů pak přemýšlela, nakolik je vadná, když za jediný večer a noc dokázala uspokojit dva chlapy i sebe. A to i přes to, že na ni ani jeden nebyl ani za mák milý a slušný… Se svým zážitkem, se raději nikde nechlubila. A to ani přes to, že se jí holky ve třídě dál posmívaly a kluci jí z hecu dali plyšového bernardýna…