Laci byl mladík, kterému se problémy rozhodně nevyhýbaly. Už v patnácti ho zavřeli poprvé. Na rok. A v devatenácti podruhé, tentokrát na tři. Když byl po polovině trestu propuštěn, zapřísáhl se, že potřetí už do basy nepůjde. Vychovatelům i soudkyni, nasliboval hory doly a oni mu uvěřili. Ve slibování neměl konkurenci, ale s dodržováním slibů si nikdy hlavu vážně nelámal. Za to, že čóroval, si gadžové stejně mohli sami. Kdyby mu dali dobře placenou práci, nemusel by krást. Teď ale musí všechno udělat tak, aby ho už nikdy nechytili. A pokud jo, pak mu nesmí nic dokázat. U svých, v ghettu, měl budoucnost nejistou. Nebo jistou, ale ne takovou, jakou chtěl. Nechtěl žít, jako všichni z ghetta, jenom z dávek. Chtěl být bohatý, jako všichni gadžové. Sotva se základní školou, mu ale dobře placenou práci v kanceláři nedají. Svině bílé. A to dělal školu jenom jedenáct let! A dělat rukama? A za ty směšné prachy? Číst moc neuměl, ale tak blbý přece jen nebyl. Čórování se mu ale minule nevyplatilo. Když vykrádal byty a auta, měl peněz dost. Pak mu to spočítali a musel si všechno odbručet. Stál tak před branou vězení a uvažoval, kam se vetnout. Navíc potřeboval, a nutně, zasunout. Přes rok si ho mastil pod dekou a teď měl potřebu ho narvat do nějaké pěkné a nejlépe mladé kundy. Poškrábal se v rozkroku. Rozhodl se. Na sídliště, mezi své, se nevrátí. Tam ho nečekalo nic dobrého. Pojede k bratranci, k německým hranicím, který tam pásl holky. To je to, co by rád dělal. Inkasoval peníze, užíval si a flákal se. Vyšel směrem k nádraží. Procházel parkem, kde se kolem něj prohnala jedna, a pak druhá holka na bruslích. Do piči, pomyslel si a v rozkroku mu zacukalo. Ty jejich dlouhé nohy a nádherné prdelky! Postavil se mu z toho klacek. Rozhlédl se. V parku poskakovali parchanti s maminama, kolem jezdili bruslaři a v dálce zahlídl i policajty. Kurvy bílé, řekl si a promnul si ho. Došel na nádraží a zeptal se na vlak. Je sice pravda, že těch pár lidí před sebou předběhl, ale přece mu ta bílá piča u pokladny nebude říkat, že má počkat! Rozčílil se. Bílýmu by to řekla, ale Romákovi ne! Řval, rozhazoval rukama, až se ostatní cestující vytratili. Jako vždy, dosáhl svého. Pokladní mu řekla, kdy jede vlak, kolik to bude stát, i v kolik tam bude. Měl čas. Hodně času. Vlak mu jel až ráno. Zašel si do restaurace. Na stojáka si dal dvě piva a rum. Lahoda, mít po takové době v hubě chlast. Dal si guláš a spláchl ho dalším pivem. Kde ale složí hlavu, uvažoval u dalšího piva. Z nádraží ho vyženou, za ubytovnu utrácet nechtěl. Těch pár korun, které mu v base dali, mu stačilo tak na jídlo a ten vlak. I nocleh u charity nebyl zadarmo. Teď, v létě, aby utrácel za něco takového? Přespí v tom parku, třeba na lavičce, rozhodl se nakonec. Vrátil se zpět pod vysoké stromy, olemované asfaltem s lavičkami. Romantiku místa ale vůbec nevnímal. Prošel ho skoro celý, a nikde nebylo nic vhodného. Slunce se skoro dotklo obzoru, kdy se na něj konečně usmálo štěstí. Altánek, sice polorozbořený, špinavý, ale jemu to stačilo. Dokonce se tam válely i nějaké matrace. Stříkaček kolem si nevšímal. Místo bylo odlehlé a jistě hojně využívané místními smažkami. Párkrát do matrací kopl, aby si z nich udělal provizorní lůžko. Vyšel ven a zapálil si. V dálce, mezi stromy, zahlédl bruslaře. Vzpomenul si na ty dvě kundy, co se kolem něho prohnaly a klacek se mu zase postavil. Zítra odjíždí, tak proč si s nějakou neužít? Típnul nedopalek a zasmál se. Dneska jedné bílé kurvě ukáže, kdo je Lakatoš Giňa! Vyrazil. Nešel křovím, naopak. Šel středem chodníku a vyhlížel vhodnou oběť. Minul ho kluk, pak nějaká holka na kole, ta byla moc rychlá, pak nějaká stará babka. A pak ji uviděl. Proti němu jela ona. Drobná, štíhlá holčina, tak šestnáct? Míň? Ladnými táhlými pohyby míjela nohu nohou, kývala u toho paží a nádherně se celá vlnila. Rozhlédl se. Byli tam sami. Když ho míjela, lehce jí kopl do brusle. Dívka ztratila rovnováhu, zaječela leknutím a pak šla k zemi. Než se posbírala, byl u ní. Jednou rukou jí chytil za vlasy, druhou jí zakryl pusu a táhl ji k altánku. Bránila se. A i přes to, že jí držel ruku na puse, řvala. Takhle by to nešlo. Přizvedl ji a pořádně ji ubalil. Dívka na chvilku zmlkla. Zalapala po dechu, a sice o poznání méně, ale zase sebou začala házet. Druhá rána ji poslala do říše snů. Přehodil si ji přes rameno a rozhlédl se. Nikde nikdo. Jen v dálce, mezi stromy. Ale natolik daleko, že si jich nemohl všimnout.

V altánku ji shodil na zem. Sundal jí batoh a prohledal ho. „Si…, l…, va,“ hláskoval z občanky. Louskal další text a počítal. Super, dvacetiletá, říkal si po chvíli, když se konečně dopočítal. V peněžence našel kartu, dvanáct stovek a pár drobných. Všechno si schoval, batoh s pitím hodil do kouta a brusle jí po menší námaze sundal taky. Začínala se probírat. Vytáhl z jedné tkaničky a narychlo jí jenom svázal ruce za zády. Vzal láhev s vodou a polil jí obličej. Chvilku trvalo, než přišla k sobě, a než jí došlo, co se stalo, nebo co se asi stalo. A taky jí došlo, co bude. Znovu začala ječet.

„Drž hubu, ty kurvo!!“ zařval na ni a kopnul jí do holeně.

Zařvala ještě víc, tentokrát bolestí, přitáhla nohy pod sebe, ale pak rychle zmlkla. Alespoň na chvilku.

„Prosím, nechejte mně, v peněžence mám peníze, vezměte si je,“ začala prosit.

„Nemáš, kundo,“ odpověděl jí, „už sou moje. Ale máš eště něco, co si ještě vemu,“ sehnul se k ní a tričko jí vyhrnul pod bradu.

Kopala nohama, ale když jí pohrozil, že ji zláme ruce i nohy, přestala. Pod trikem byla pružná sportovní podprsenka. Vyhrnul i tu. Teď málem zařval on. Ty sice malé, ale nádherné, kulaté a pevné kozy, které na něj teď koukaly, mu zpěnily krev v žilách. Kdyby v občance neměla to datum…, nebo že bych se spletl, zapochyboval, ale pak to hodil za hlavu. Dvanáct, nebo dvacet… Přerývavě dýchal a ze vzrušení, přestával i vidět. Rychle jí soukal přes boky upnuté šortky, a z těch titěrných kalhotek, co byly pod nimi, se mu zatočila hlava. Vzal je do ruky a trhnul. Kalhotky s křupnutím povolily a odkryly to málo, co pod nimi bylo. Dívka tiskla nohy k sobě a přes zavřenou pusu a zaťaté zuby ze sebe vyrážela tlumené zvuky, plné zoufalství. Když jí serval šortky z kotníků a prudce jí roztáhl nohy, nevydržela a vykřikla. Neslyšel ji. Podíval se na její vyholenou škatulku a nevydržel on. V klacku mu zacukalo, mimoděk zasténal a zvadl. Oddychla si. Jestli mu to stačilo, odnesla to jen zničenými kalhotkami a leknutím. Laci ale dost neměl. Zvadnutí mu dlouho nevydrženo, v base byl až příliš dlouho. Sundal si kalhoty i mokré trenýrky, klekl si k ní a začal jí masírovat prsa i mezi nohama. Vzal si mezi prsty zbytky své dávky a rozmazal jí je v puklince. A hned jí zajel prstem dovnitř. Byla sice suchá, ale o to užší a to ho zase vybudilo. Znovu vykřikla. Sotva stačila vykřiknout ještě jednou, neurvale se do ní pokoušel dostat. Ta bolest a to ponížení, bylo něco neskutečného. Začala znovu řvát o pomoc a prosit násilníka, aby jí nechal. Laci, jako kdyby její naříkání a prosby neslyšel, několikrát přirazil, ale pak se začal bát, že ji někdo uslyší. Sáhl po trenýrkách a nacpal jí je do pusy. Jekot tím utlumil. Podebral ji pod zadečkem, nadzvedl a zajel do ní znovu, tentokrát až na dno. To, že sebou mele, že má strachem a bolestí vytřeštěné oči a že je tak nádherně těsná, mu dělalo neskutečně dobře. Mlátil svým podbřiškem o ten její a vychutnával si teplo a těsnost její kundy. V klacku mu zacukalo znovu a druhou dávku poslal k její děloze. Vytáhl ochabující buchar a rukou si hrál mezi jejími lupínky. Roztahoval je od sebe, zajížděl dovnitř dvěma, pak i třemi prsty, štípal ji do klitorisu a druhou rukou do bradavek. Ta bílá kunda se mu líbila. Pořád sebou házela, tlumeně řvala do jeho trenek a snažila se je z pusy vytlačit. Zajel jí prstem i do spodní dírky. Začala sebou házet ještě víc. A on se začal smát.

„Co, ty bila svině? V prdeli si eště nikoho neměla?“ narval jí tam druhý.

Prohnula se a zkoušela ho znovu zasáhnout nohou. Ten její boj, i když marný, ho přestával bavit. Teď měl chuť užít si její poslušnosti. Zkrotí ji, a bude poslouchat na slovo, nebo na gesto, jako každá kurva, rozhodl se. Ruce si trochu utřel do jejich vlasů a zbytek do trička. Z druhé brusle vytáhl druhou šňůrku, kterou jí svázal nohy. A konec ještě protáhl s tkaničkou na rukou. Vstal a podíval se na své dílo. Ležela na boku, se zalomenýma nohama, spoutanýma s rukama. Natáhl na sebe alespoň kalhoty a z altánku vyšel. Za tu chvíli, kdy si dopřával, se setmělo. Mezi stromy slabě pronikalo měsíční světlo. Moc toho neviděl. Zapálil si, vytáhl ptáka a vymočil se. Udělalo se mu ještě líp. Obešel altánek, pak zašel ještě víc dozadu a našel, co hledal. Z lískového keře ulomil pořádnou větev, tak dva metry dlouhou. Zkrátil ji na polovinu a slabší část zahodil. Když se vracel, šlápl na prázdnou láhev. Zaradoval se. Vzal ji za hrdlo a praštil s ní o kámen. V ruce najednou třímal zbraň. Když se vrátil, začala sebou zase cukat. Chtěla pryč, chtěla, aby tady nebyla ani ona, ani on. Do rukou i nohou chytala křeče, mezi nohama ji pálilo a ozývala se tupá bolest. Díky těm jeho smradlavým trenkám navíc nemohla pořádně dýchat. Motala se jí z toho hlava a viděla hvězdičky. Potřebovala se nutně pořádně nadechnout, měla pocit, že se udusí. Srdce jí v hrudi tlouklo jako o závod. Laci se nad ní sklonil s rozbitou lahví, tak, aby ji viděla. Vytřeštila oči a celá ztuhla.

„Ezli budeš řvat, zrobim ti z gzichtu biftek!“ posunul střep pod krk.

S lahví neustále pod ním, jí pomalu vytáhl trenýrky z pusy. Neřvala. Jen se hlasitě a zhluboka nadýchla. A pak ještě několikrát. Hvězdičky zmizely, ale srdíčko jí tlouklo ještě víc.

„Prosím, pusťte mně, měla jsem být dávno doma, a určitě mně hledají, pro…,“ začala znovu, ale potichu prosit.

„Ty kundo jedna zasraná!“ zařval.

Naštvala ho. Dopřeje jí trochu vzduchu a ona bude mlít pantem?

„Ještě pípneš, a zrobim z tebe žrádlo pro ryby!“ pohrozil jí.

Zmlkla. Jen začala uvažovat, jestli by to pro ni nakonec nebylo lepší. Pud sebezáchovy byl ale větší. Chtěla přežít… Rozvázal jí uzel a uvolnil ruce i nohy. Na levou nohu jí uvázal smyčku a druhý konec přivázal ke kusu dřeva, co trčelo ze zdi. Pak jí chytil za vlasy a zvedl ji. Kňučela bolestí, ale řvát si nedovolila. Pustil jí a udělal krok zpět. Dívka si cudně stáhla tričko zpátky přes prsa.

„Zdělej si to!“ přikázal, „a dělej!“ zařval.

S třesoucíma rukama si přetáhla tričko přes hlavu. O úpravu podprsenky se nepokusila. Věděla, že je to marné. Alespoň si ale nahá prsa přikryla rukama. Jeho další gesto, marnost jejího počínání utvrdilo. Poslechla a sundala si i ji. Ještě znovu se pokusila o zakrytí rukama, ale jen zakroutil hlavou, ruce spustila dolů. Stála před ním nahá, třásla se strachem i bolestí a z očí se jí koulely slzy. Odložil zbytek lahve a do ruky si vzal prut. Bez varování jí praštil přes bok.

„Aúúúú!“ zařvala.

„Ty gadžovska kundo!“ začal zase řvát, „sem ti jasně řikal, že maš držet hubu!“ švihnul jí ještě jednou.

Vykřikla znovu, ale tlumeně. A svezla se k zemi. Ta bolest byla neskutečná. Nikdy nebyla bita a pálivost těch ran ji zcela ochromil. Kopl do ní, a když se svalila na bok, začal jí mlátit hlava nehlava. Když skončil, brečela už nahlas. Byla schoulena do klubíčka a snažila si chránit alespoň břicho a hlavu.

„Vstaň!“ zařval znovu.

Poslechla. Nechtěla, aby jí zase začal mlátit.

„Za to řvaní dostaneš na prdel! A budeš si počítat. Ale potichu, nebo ti přidám!“ švihnul proutkem znovu.

Jen poklesla v kolenou, ale silou vůle zůstala stát.

„Předkloň se, vystrč na mně tu svoji bílou prdel!“ zasyčel.

Uvědomil si, že slyšet může být i jeho řvaní. Když poslechla, jen vykoukl ven. Nikde nikdo. Postavil se vedle ní, napřáhl se a udeřil.

„Jenááá!“ zařvala šeptem a rozklepala se ještě víc.

„Dvááá!“ zasyčela znovu a málem spadla.

„Třííí íí“ zajíkla se.

U páté přestal. Pták mu znovu stál. Nechal ji předkloněnou, jen odhodil prut, postavil se za ní a zajel do pipinky zezadu. Silva jenom tiše zasténala bolestí. Pipinka byla roztažená i promazaná, ta ji už tak nebolela, ale když svým tělem pleskal o její zadinku, bolest vystřelovala z jelit na zadečku. Laci zasouval ocas do dívky a přitahoval si ji co nejblíže k sobě. Pak ho vytáhl a zatlačil na vedlejší dírku. Dívka, ač jí obcházela hrůza z nastávajícího, se ani nepohnula. Bolest z násilím roztahovaného svěrače ji vystřelovala do mozku a ten velel, aby utekla. Nedokázala to. Zcela ochromena strachem i bolestí, si v koutku duše uvědomovala, že na útěk nemá šanci. Musela si to vytrpět až do konce. Laci se zatím pomalu dostával hlouběji. Byl spokojený. Nebyl buzerant, ale když jednou ve sprše nevydržel, a do toho kluka se zabořil až po kořen, bylo to taky skvělé. Navíc to byla sranda. Pičus jeden bílý, řekl si, když vzpomínal. Její prdelka polkla celou délku. I když jí do tváře neviděl, věděl, že ji to bolí. A to ho bavilo úplně nejvíc. Jako s tím bonzákem, vzpomenul si ještě jednou. Ten ale mohl řvát, a že řval! Zasmál se v duchu a začal jí díru projíždět celou délkou. Vysunul ho úplně a znovu zarazil. Vysunul znovu, a když se díra stáhla zpátky, zatlačil a probojoval se zpět. A znovu. A ještě… Silva prožívala neskutečná muka. Toužila po tom, aby je co nejdříve někdo objevil a vysvobodil ji ze spárů toho cigoše. Na druhou stranu věděla, že ji nikdo hledat nebude. Bydlela s přítelem a ten byl už týden na služební cestě. Litovala, že neodolala, a šla si ještě zabruslit. To, jak z ní vždy vytáhl ocas a znovu jí ho tam nacpal, jí způsobovalo novou a novou bolest. Nechtěla řvát, bála se bití, ale výkřiky držela uvnitř jen na krajíčku. Konečně do ní začal stříkat. Slyšela, jak sténá a cítila, jak ji, ve svých záškubech, plní střevo. Spokojeně ji poplácal po zbité prdelce.

„Dobrá kurva,“ pochválil ji ale ona z jeho pochvaly pochopitelně radost neměla.

Ale byla ráda, že její utrpení, alespoň pro tuto chvíli, skončilo. Laci si otřel kokota o její zadeček. Pak jí přikázal, aby si klekla a ocas si utřel do jejich vlasů. Byl by spokojenější, kdyby mu ho ta čubka i vykouřila, ale měl strach, že by ho kousla. Na to, aby ji zlomil úplně, neměl čas. Začínalo mu pomalu docházet, že až ho napráší, a to ona udělá, půjde si sednout na hodně dlouho.

„Gde bydliš?“ zeptal se.

Podívala se nahoru, na něj. Co ještě chce?

„U rodičů, kousek odsud,“ zalhala.

Musí si myslet, že ji někdo postrádá, že ji hledá. A najde! Brzo. Třeba ji teď i pustí… Laci se zamyslel. Je už hodně pozdě. Kdyby ji opravdu někdo hledal, a věděl kde je, už by tam byl. Park zase nebyl tak velký. Chytil ji za vlasy.

„Ví vaši, gde si?“ zeptal se podezíravě.

Malinko přikývla. Laci hned věděl, že lže. Jako profesionální lhář to poznal. Ty oči, nenavyklé na jeho běžnou praxi, ji zradily. Zacloumal s ní.

„Co mi tu gdákáš? Ještě jednou. Gde bydliš? A vi gde si?“

Bolelo to, ale musela si stát na svém. Musí lhát dál.

„U rodi…,“ nedokončila.

Ubalil jí takovou, že se probrala na zemi. Znovu jí chytil za vlasy a hlavu ji zvrátil tak, aby se na něho musela dívat.

„Gde bydliš?“

Musí… „U ro…“

Další facka ji znovu poslala k zemi. Už to nevydržela. Musela s pravdou ven.

„S přítelem,“ přiznala se plačky, když jí hrubě zvedal ze země.

Pokýval spokojeně hlavou.

„Vi gde si?“

Zvrátil jí hlavu dozadu a podíval se jí zase do očí.

„Ne,“ hlesla.

Laci věděl, že tentokrát je to pravda. A zaradoval se. Hledat ji nemá kdo. Ráno to s ní skončí. Než ji najdou, bude dávno pryč. Do rána bylo ale ještě daleko. Na chvilku si musel odpočinout. Znovu ji svázal ruce i nohy, skopl ji do kouta a natáhl se na matrace. Spokojeně usnul. Silva se zatím třásla zimou, ale i bolestí a strachem. Zkoušela se ty tkaničky nějak rozvázat, ale nepodařilo se jí to. Vedle ní ten násilník spokojeně chrápal a ona nezamhouřila oka. Probudil se ještě před svítáním. Těch pár hodin mu stačilo. Vlastně ho probudilo hučení v klacku. Probral se a prvním pohledem narazil na její oči. Byl v nich strach i nenávist. Po několika okamžicích zůstal jen strach. To se mu líbilo. Že se klepe zimou, mu bylo jedno. Vstal, protáhl se a vykoukl z altánku. Mlžný opar dával znát, že bude hezký den. A jemu už začal. Usmál se, vytáhl ocas a vymočil se.

Když se vrátil, ozvala se jeho oběť: „Prosím, můžu se vyčůrat?“ zaprosila tiše.

Měchýř měla k prasknutí. A teď, když slyšela jeho, jak si ulevuje a proud moči dopadá na suché listí, potřeba ještě zesílila. Ne, že by se slitoval, ale měl ještě chuť ji pořádně ojet, a nebyl zase takové prase, aby lezl na pochcanou holku. Natáhl se a rozvázal jí nohy. A pro jistotu, jí na krk uvázal smyčku. Jako kdyby venčil psa, s ní vyšel ven. Přidřepla si a zkoušela se vymočit. Nešlo jí to. Chtělo se jí, moc se jí chtělo, ale nedokázala to. Před ním ne.

„Tak co je? Budeš chcát, nebo ne?“ zatahal za tkaničku.

Zavřela oči a představovala si, že je tady sama, že je na výletě a že…

„A dost,“ zatáhl za smyčku znovu, „nemám čas na to, až se tvoje kunda uráčí, …,“ chytil ji pod paží a postavil ji.

„Prosím, já opravdu potřebuju… Stydím se,“ dodala plačky.

„Máš ještě minutu,“ vzdychl vztekle.

To ji spočítá, pomyslel si. Silva si znovu dřepla, zavřela oči…, je tady sama…, je tady sama… Konečně. Svěrače povolily a proud moči jí stékal mezi kotníky. Když proud moči ustal, postavila se. Moc jí to nešlo, byla zesláblá a celá ztuhlá. Zatahal za improvizované vodítko. Pejsek se musel vrátit zpět… Lehl si na matrace a vytáhl naběhlý ocas.

„Nasedni si, a snaž se!“ zavrčel.

Těšil se, až se sama nabodne a bude si to dělat sama. Poslechla. I se svázanýma rukama za zády, si ho nasměrovala na správné místo, a dosedla. Laci zafuněl. To je ono. To je to, o čem se mu i zdálo. Chytil ji za drobná prsa a drtil je ve svých dlaních. Silva, se zaťatými zuby bolestí na těle i duši, začala s pohyby nahoru i dolů. Ve dřepu dlouho nevydržela. Posunula se a klekla si. Jen pánví se posouvala dopředu a dozadu a třela se o kořen jeho ocasu. Lacimu se změna polohy líbila. Byl v ní úplně celý. A svou prdelkou mu ohřívala koule. Po pár minutách jejího utrpení, mu v nich zacukalo. Stiskl jí prsa ještě víc a vykropil jí jeskyňku ranní dávkou. Nechal ji na sobě ještě sedět. Bylo mu skvěle. Vlak k bratranci ještě v pohodě stihne. A než se ta malá kurva najde, bude pryč. Zlomil jsem ji, poslouchá na slovo, radoval se a zariskoval. Rozvázal jí ruce.

„Olízej mi ho. A znovu mi ho postav!“ přikázal.

Protáhl se a těšil se na teplo její tlamičky. Silva opravdu poslechla. Nechtěla, ale měla strach. Vzala si do pusy jeho oslizlé měkké mužství a snažila se ho zbavit svých, i jeho šťáv. Lacimu se opravdu začal znovu stavět. Hekal a slastně zavíral oči. To ponížení i bolest v ní ale udělalo přesný opak, než chtěl on. Bylo jí už jedno, jestli přežije, nebo ne. Chtěla se mu pomstít. A on jí k tomu dal jedinečnou příležitost. Rukou ho hladila po koulích, do pusy si zasouvala tu nechutnost. A pak to přišlo. Co nejsilněji stiskla zuby k sobě a zároveň sevřela v dlani jeho koule. Podle toho jak zařval, poznala, že pomsta se jí povedla. Pusa se jí naplnila krví, smyčka se jí stáhla okolo krku. I přes stáhnutou smyčku, která ji připravila o vzduch, trhla hlavou a poloměkký ohon mu oddělila od těla. Sama byla překvapena, jak to bylo jednoduché. V pěsti mu ty jeho koule nepřestávala drtit. Lakatoš v jediném okamžiku poznal, že udělal osudovou chybu. Ta bolest v rozkroku byla neskutečná. Zařval, udělaly se mu mžitky před očima a od bolesti ztrácel vědomí. Prudce zatáhl za šňůrku, jejíž druhý konec končil smyčkou okolo jejího krku, ale ona nepovolila. Cítil, jak ho jediným trhnutím připravila o jeho chloubu. Vzepjal se, aby se jí zbavil, ale Silva držela pevně. Bolest drcených koulí mu vystřelovala do celého těla. Tkaničku pustil a oběma rukama se snažil o to, aby ty koule z toho svěráku vyprostil. Silva se stáhla z jeho dosahu, druhou rukou si uvolnila smyčku, zbytek chlouby vyplivla na zem a sípavě se nadechla. A za ty koule silně zatáhla. Násilník sebou házel, snažil se ji chytit, nebo ji nějak zasáhnout, ale ona se mu úspěšně vyhýbala. Zvedla se a za koule mu ho vytáhla nahoru. Prohnul se jak luk, řval, ale přestal se zmítat. Dívala se na krvácející pahýl a svou ruku, držící jeho koule. Pak se mu podívala do zkřivené a řvoucí tváře.

Když se sípavě nadechoval, jen tiše řekla: „Na památku, …!“ a trhla.

Cítila, jak mu v koulích něco prasklo, ale i přes její silný stisk jí díky krvi vyklouzly z ruky. Laci ale ztuhl. Ta nová, a ještě větší bolest utrhnutých chámovodů, mu vymazala vše. Zatmělo se mu před očima, a když jeho krvácející tělo dopadlo zpátky na matraci, už o sobě nevěděl. Omdlel. Z pahýlu mu pulsovala krev, která se vsakovala do matrace. Silva se na něj chvilku dívala a pak začala zvracet. Dávila se, ale z prázdného žaludku dostala jen tmavou žluč. Pak se na sebe podívala. Její nahé tělo, bylo celé pokryté krví. V hlavě měla prázdno. K tomu, co leželo na zemi, necítila nic. Ani nenávist, která ji ještě před chvilkou ovládala. Byla s ním hotova. Jako stroj si oblékla tričko i šortky. A jako stroj z altánku vyšla na cestu. Svým zjevem vzbudila pozornost prvního okolo jdoucího. Něco na ni mluvil, asi chtěl vědět, co se jí stalo. Sedla si na lavičku vedle cesty a zabořila hlavu do dlaní. Nic neřekla ani policajtům, ani záchranářům. Laciho našli, až když hledali, co se té dívce mohlo stát. Zachránili ho. Ztratil spoustu krve, ale vylízal se z toho. Obvinili ho ze znásilnění a dalších věcí a dostal osm let. Tam, bez koulí a části penisu, dělal ostatním holku. Po roce basy zažaloval Silvu. Pro ublížení na zdraví a ztížení společenského uplatnění. Soudního stání se ale nemohla zúčastnit., protože ošetřující lékař z psychiatrické léčebny, její účast nedoporučil. Soudce i přes to, Laciho žalobu smetl ze stolu.