Peťka na jaře dostala občanku. Veliká sláva, když ji, spolu s ostatními vrstevníky, v kulturním domě přejímala. Soudružka z esenbé jim kladla na srdce, aby si ji hlídali a byli na ni hrdi. Měla za sebou první rok na střední a teď, o prázdninách, chtěla čas prožít i jinak, než jen s rodiči. Trvalo jí dlouho, než je přesvědčila, aby nemusela na chatu, ale s kamarádkou vyjet ven, alespoň na víkend. Jen tak, pod širák. Ona sama nikdy takhle nebyla, ale Alena, jak se její kamarádka ze třídy jmenovala, jezdila na vandry dlouho. Už skoro rok. Taky byla o víc, než půl roku starší. V září oslaví své šestnáctiny. Její táta ve svém mládí prochodil nejedny boty a dceru na první vandr vytáhl sám. Aleně se bloudění po lesích a skalách zalíbilo natolik, že začala jezdit i bez něj a přesvědčila Petru, aby to daly dohromady a zkusily jezdit spolu.

Petra si pár věcí půjčila od Alenina táty, něco dostala a zbytek koupila. Za své. Rodiče jí na celtu, nebo spacák nedali ani korunu. I to shánění všeho potřebného, bylo dobrodružství. Usárnu si nakonec ušila sama. Z kapesného jí zbylo jen na cestu a jídlo, ale víc nepotřebovala. Doma nahlásila přesný itinerář. Kdy jede vlak, autobus, kde budou, odkud a v kolik budou vyrážet dál… Od Aleny ale věděla, že nějaký plán je pro kočku. A pro rodiče. Na druhou stranu, v koutku duše je chápala, že o ni mají starost. Štíhlá, drobounká blondýnka, s velkýma modrýma očima… Když šla po ulici, oči všech chlapů jí vytlačovaly důlky do zad, na zadečku, na nohou…, všude. Věděla o tom, a byla i ráda, že budí takový zájem. Spolužáci. Kapitola sama o sobě. Frajírci, kteří se předháněli, kdo má věci z Tuzexu, nebo kdo byl u moře. Petra s nimi nechtěla nic mít. Z toho, co jí ale Alča říkala o těch, co jezdí na vandry taky… Zasnila se. Kluci, kteří si na nic nehrají, jsou přímí a podle Aleny i hezcí. I proto na ten vandr chtěla jet.

V pátek odpoledne vyrazili. Vlak, autobus, až sem itinerář vycházel. Až na zpoždění vlaku, ale autobus na spoj počkal, takže ve vzdálené vesnici s několika domy, byli podle plánu. Vystoupily, a Alena, že musí navštívit místní hospodu. Tam seděli dva místní dědci a další tři chlapi, ve věku jejich otců. Na trempy tu byli zvyklí, v okolí bylo nádherně, i když dvě samotné holky budily zájem. Ty se posadily, objednaly si pivo a povídaly si. Daly jedno, pak i druhé. Petře se začala motat hlava. Pivo občas ochutnala, ale nikdy neměla víc, než jeden, maximálně dva hlty. Alča zaplatila za obě, řekly nashledanou a z hospody vypadly. Venku se začalo slunce snoubit se zemí. Barvy okolí ztěžkly a dlouhé stíny házely na krajinu nádherné tvary. Ali měla pravdu. Bylo tady krásně. Z vesnice zamířily do lesa. Krajem pole, kolem rybníka a pak se ztratily mezi stromy. V lese už bylo šero.

„Musím…,“ řekla jenom Alča, přidřepla si pod strom a ulevila si.

„Co ty? Nepotřebuješ?“ zeptala se, když si oblékala kalhoty.

Petra zavrtěla hlavou. Ali pokrčila rameny a vyrazily dál. Zkušeně našla stezku, po které došly až na malý palouček. Na něm pobíhali tři kluci. Měli rozdělaný oheň a v konzervách si přihřívali jídlo.

„Ahoj,“ pozdravila Alena a kluci přerušili veškerou činnost.

„Ahoj,“ … „Ahoj,“ … přivítali nově příchozí a s úsměvy na tvářích se jim vrhli v ústrety.

„Ahoj, já jsem Pavouk,“ představil se první.

Zalomil holkám palec a dal jim pusu…, „…, Vrabčák,“ řekl druhý, ruka, pusa…, „…, Siki,“ dal jim pusu i třetí.

Alena se s nimi vítala, jako kdyby je znala odjakživa. Zato Petra se u každé pusy začervenala. Kluci byli skvělí. Nejen, že holkám pomohli dolů s bágly, ale pozvali je i na jídlo. I přes to, že každý z nich měl jídlo tak pro sebe. Holky s díky odmítly. Vybalily si věci, Alča Petře ukázala, co a jak a pak vytáhly i svoje konzervy. Otevřít, víčko zkroutit tak, aby z něj byl držáček a šup s tím na oheň. Za chvilku už seděli na všem, na čem se sedět dalo. Na kusu dřeva, nebo na celtě. Jedli a povídali si. Petra na chvilku zapomněla na svůj strach. Smála se s ostatními jejich příhodám, vtipům a všemu, co jim kluci řekli. Pavouk vytáhl kytaru a začal hrát a zpívat. Všichni, až na Petru, se přidávali. Jen občas se přidala i ona, ale většinu písniček neznala. Holkám bylo dobře. Snesla se noc, viděli jen tam, kam dopadlo světlo z ohně. Mezi písničkami si dál povídali. Kluci se znali už pár roků a ven jezdili každý víkend. Byli ze stejného města jako holky a chodili na učňák. Pavouk se učil na soustružníka a Vrabčák se Sikim na elektrikáře.

„Nevím, jak vy, ale já to balím. Dobrou,“ zvedl se Siki.

„Dobrý nápad, jsem utahaný, jako kotě,“ přidal se Pavouk.

Oba poodešli k lesu a po chvilce se vrátili. Pak si sundali mantly a kalhoty a zalezli do spacáků. Vrabčák s holkami osaměli. Povídali si dál, kde už byli, kam by chtěli jít… Petře se začalo chtít na malou. Měla ale strach, kde by se mohla…, v té tmě… Potlačila to a přidala se k hovoru. Tentokrát se protáhla Alena, že je toho na ni tak moc, a že jde na kutě. Zvedli se všichni tři. Vrabčák zmizel ve tmě. Alena se vysvlékla jen do trička a kalhotek.

„V noci je ještě teplo, tak se svlíkni taky, ať ti není ve spacáku horko,“ řekla Petře, když viděla, jak otálí.

Petra se svlékla po vzoru kamarádky a rychle, aby ji nikdo neviděl jen tak, zajela do spacáku.

Kousek vedle se ozývalo šustění celty a pak se ozval i Vrabčák: „Tak dobrou, holky.“

„Dobrou. Dobrou.“ odpověděly.

Ve tmě probleskovalo slabé světlo z dohasínajícího ohníčku a nad nimi viselo černé nebe se spoustou hvězd. Z vedlejší hromádky se za chviličku ozýval jen tichý dech její kamarádky. Petra ale usnout nemohla. Třeštila oči do tmy a snažila se rozeznat, co to šustí, nebo škrábe, tam, a zase vedle. Znovu se ozvalo nutkání. Tentokrát ho už potlačit nedokázala.

Vylezla napůl ze spacáku a naklonila se nad Alenu: „Ali, spíš?“ zeptala se šeptem.

Odpovědělo jí jen pravidelné a hluboké oddechování. Dodala si odvahu a vylezla úplně. Musela jít hned, už před chvilkou bylo pozdě. Na hledání baterky a obutí, neměla kdy. Se srdcem až někde v krku, se opatrně vyplížila a zlehka našlapovala na zvlhlou trávu.

„Au, sss…,“ syčela, když občas stoupla na nějakou větev.

Ještě kousek, řekla si, když zhodnotila, že vzdálenost ještě není dostatečná. Zakopla a natáhla se na zem.

„Au! Do pr…,“ zaklela nahlas.

Litovala, že neřekla Aleně, než šly spát. Nebo, jako ona, se nevyčůrala po cestě. Zvedla se a hodnotila vzdálenost, jestli to už konečně půjde. V šeru vytušila, jak se k ní přibližuje nějaká postava. Ztuhla a jen cítila, jak se jí znovu rozbušilo srdce. Postava se přiblížila a v ní rozeznala Vrabčáka.

„Co se stalo? Nepotřebuješ pomoct?“ zeptal se starostlivě.

„Ne,“ zašeptala, „jdu se jenom to…, vyčůrat,“ řekla nakonec.

Bylo jí ale trapně, že se s tím svěřuje nějakému klukovi. Podíval se dolů, na její nohy.

„Proboha, ty jsi boso? Tak to pojď jinde, tady je to samá větev a šutr,“ řekl, „ještě by tě tady něco kouslo,“ dodal v žertu, ale Petra to vzala smrtelně vážně.

Opatrně udělala krok k němu…, „ssst,“ zasyčela znovu, když stoupla na další větev.

Aniž by cokoliv řekl, malinko se sehnul a popadl ji do náruče, „takhle tady chodit nemůžeš,“ řekl na vysvětlenou a odnesl ji kousek vedle.

Objala ho kolem, krku aby se přidržela. Voněl. Ohněm, potem…, chlapem.

Postavil ji na zem: „Tady si můžeš to. …ulevit“ řekl a otočil se.

Nebyl od ní ani metr, ale i tak překonala stud, sundala si kalhotky a dřepla si. Ozval se typický a hlasitý zvuk, jak moč opouštěla její tělo. Zčervenala. Ještě, že to v té tmě není vidět, řekla si, když ucítila, jak jí začínají hořet tváře. Utřít, do čeho… V tom spěchu si zapomněla vzít papír. No co, pro jednou… Natáhla si zpátky kalhotky a udělala k němu dva kroky.

Otočil se k ní: „Hotovo? Tak jdem,“ chytil ji zase pod zadečkem a okolo ramen a vzal ji do náruče. Udělal pár kroků, zavrávoral a málem spadl i s ní.

„Takhle by to nešlo,“ řekl skoro nahlas a hodil si ji přes rameno, jako kdyby byla pírko.

Skoro vyjekla leknutím, ale to už měla hlavu dole, u jeho zad. Přidržoval ji a jako náhodou, jí položil dlaň těsně pod kalhotky. Palec mu zabloudil mezi stehna a skoro narazil na micku. Petra na chvilku ztuhla, ale na druhou stranu, když ji nesl jako nějakou kořist…

U spacáku ji opatrně postavil na zem. Vlastně až teď si všimla, jak je vysoký. Byla mu sotva po ramena. Košili měl rozepnutou a ona mu koukala na lehce chlupatý hrudník.

„Děkuju,“ řekla a lehce ho pohladila po paži.

Usmál se a pohlazení jí oplatil po vlasech, „nemáš vůbec zač,“ otočil se a šel si zase lehnout.

Zalezla zpátky a znovu na ni dolehl strach. Uslyšela prasknutí. Vylekala se a posadila se. Dívala se do tmy, ale neviděla nic, než jen ji.

„Máš strach?“ uslyšela Vrabčákovo zašeptání.

Otočila se k němu, ale viděla jen obrys ležící postavy, ale jeho ne. Přikývla, i když pochybovala, že by to mohl vidět. Asi viděl, protože se posadil taky.

„Tak pojď ke mně,“ pozval ji, „neboj, spacák mám velký dost,“ dodal, když se ani nepohnula.

„Nekousnu tě,“ zašeptal ještě.

Váhala, má vlézt cizímu klukovi do spacáku, nebo se raději bát? Nakonec zvítězil strach nad ostychem. Nakonec, nebyl jí nesympatický. Naopak. A navíc mu nic nedovolí, takže co? Znovu se ze spacáku vysoukala, udělala k němu pár kroků, aby se nasoukala k němu. Spacák velký byl, nelhal, ale i tak byli těsně na sobě. Vnímala jeho teplo, cítila, jak ji lechtají jeho chlupaté nohy, ale konečně neměla strach.

„Děkuju,“ zašeptala a blýskla po něm očima.

Otočila se k němu zády, aby udělala víc místa. Otočil se i on, ale k ní. Přitáhl se k jejímu zadečku a rukou ji objal kolem ramene. Pohladil ji po vlasech a pak mu ruka sjela na krk. Neodehnala ho. Vcelku jí to bylo příjemné. Ruka mu sjela po boku až na zadeček a pak na bříško. Jeho ruku mu přitiskla tou svou a přitáhla si ji víc na sebe. Bylo jí dobře. Cítila se bezpečněji, než doma v posteli. Kdyby se cokoliv stalo, ON se o ni postará. Vrabčákovi ale nestačilo, aby si k němu jen lehla. Nebyl by mladým klukem, aby toho nevyužil. Druhou ruku podsunul pod její hlavu a přitiskl se k jejímu tělu ještě víc. Ještě trochu a rozmačká ji, pomyslel si. Nosem jí odsunul vlasy z ucha a políbil ji na něj. Když neprotestovala, nadzvedl se ještě víc a dostala pusu na tvář. Nebránila se. Naopak. Pootočila hlavu k němu a zavřela oči. Políbil ji na rty. Úplně zvláčněla a oplatila mu to. Srdíčko ji znovu zběsile tlouklo, ale tentokrát úplně z jiného důvodu. Jazykem se pokusila spočítat jeho zuby, což jí vrchovatě oplácel. Na zadečku jí začalo tlačit něco velkého a tvrdého. Ruka opustila bříško a vyjela nahoru pod tričko. Tam narazila na pohoří ze dvou menších kopečků. Kulatých, pevných a na vrcholcích ozdobené jahůdkou. Pohladil jednu z nich, a aby nebyla smutná, pohladil i druhou. Petra slabě zasténala. Kdyby vedle nespala Alča a kousek dál i kluci, dovolila by si víc, ale měla strach, ať je neprobudí. Otočila na záda, přitáhla si jej na sebe a znovu se přisála k jeho ústům… Ruka opustila pohoří a vydala se níž, přes pupík k její puklince. Pohladila ji přes látku a pak vjela pod gumičku a probírala se mezi chloupky. Mimoděk dala nohy křečovitě k sobě, ale když ji znovu políbil, sevření povolila. Vjel ji prsty na kačenku a pohladil ji po ní. Zatočila se jí hlava. Znovu slabě zasténala a zachvěla se. Cítila, jak začíná téct, o čemž se přesvědčil i on. Prst mu zajel do štěrbinky, kde ji začal hladit. Zatlačil na hrášek a pak zase zajel níž. Znovu nahoře a znovu dolů… Když ale se ale chtěl probojovat i do jeskyňky, chytila ho za ruku, prudce ji odtáhla a nohy stiskla k sobě.

„Ne, tam nesmíš,“ pošeptala mu do ucha a boltec stiskla jemně mezi zuby, ale Vrabčák se ze sevření jemně vymanil a probojoval se zpátky pod kalhotky.

Pohladil jí v puklince znovu a zeptal se: „Ty máš strach, nebo proč?“

„Nechci to, já…, prostě ne!“ odpověděla s přesvědčením v hlase.

Hned nato znovu zasténala, protože jí krásně a příjemně stiskl knoflíček a začal jí na něm jezdit tam a zpět. Ještě chvilku a dovolí mu všechno, došlo jí.

„Proč, ne?“ nedal si pokoj a znovu jí přejel v puklince až k dírce.

„Mmm, sss…, já…, nechci to takhle…, uá sss…, ne,“ mumlala a potichu vzdychala.

Pořád se ještě dokázala ovládat, i když to bylo těžší a těžší. Co mu spacák dovolil, přejel hlavou dolů, vyhrnul jí tričko pod bradu a ochutnal jahůdku. Rukou mu tu hlavu přitiskla pevněji ke kozičce. Když jí zároveň zatlačil na hrášek, mravenčení, které dole cítila od začátku, ještě více zesílilo. Nikdy, nikdy to tak krásně neprožívala. Když se občas pohladila a prozkoumávala se, tak daleko nedošla. Začala přepadávat přes okraj. Musí mu to říct. Musí! Dřív, než podlehne úplně, přesvědčovala samu sebe ve zbytcích vědomí, které ji opouštělo.

„Mmm… Ještě jsem nikdy…, sss…, s klukem… Ááa…, nemělaáá!“ vyrážela ze sebe a vlnila se jako had.

Nepřestal, naopak. Jen přesunul ruku a zajel pod pipinku. Šťávičky roztáhl k její druhé dírce a zkoušel se dostat tam.

„Ne, sss, tam, ne éé!“ zaprotestovala znovu.

„Tam to nikdo nepozná,“ pošeptal a zatlačil.

Ani nevěděla jak, a jeho prst měla uvnitř. Zatlačil, zakroutil s ním a ona vybuchla. Mravenčení se změnilo v slastnou křeč. Křeč, uvolnění, křeč… Zaklepala zadečkem, prohnula se v zádech a zasténala. Hlasitě. V té chvíli na okolní spáče prostě zapomenula. Vytáhl prst ze zadečku a ruku přesunul na kopečky. Zatímco se vzpamatovávala, hladil ji po prsou. Otočila se k němu, nalehla na něj a zakousla se do jeho úst. Jazykem mu rejdila v puse a tiskla se k němu. Zamilovala se. V této chvíli, by pro něj zabíjela.

„Tys ještě…,“ začal, když ho pustila a hlavu mu položila na rameno, „… panna?“ zeptal se po krátkém zaváhání.

Přikývla. Nestyděla se. Teď už ne. Před ním ne. Přitiskl se k ní a dal jí pusu do vlasů.

„A chtěla bys…?“ zajel jí rukou na buchtičku a stiskl ji.

Tentokrát hlavou zavrtěla: „Ne, …, jo,“ řekla zmateně, „tady ne,“ upřesnila, a otočila se bok.

Ruka v kačence bloudila dál a prsty po ní rozmazávaly její vlhkost. Mravenčení se vrátilo a Petra mimoděk dávala nohy víc a víc od sebe, přijímala jeho laskání, a těšila se na další výbuch.

„A kde? A kdy? Všichni spí… Nic neví. Neboj,“ ptal se, přesvědčoval a rejdil prsty mezi závojíčky.

Jeho přítel mezi nohama mu stál, jako svíčka. Začaly ho bolet koule. Chtěl ji. Chtěl, aby byl on ten první. Měl už za sebou celkem dost zkušeností, ale pannu ještě nikdy… Rozepnul spacák a pustil na jejich těla chladný vzduch. A hlavně udělal místo. Kousek od nich se Alena přetočila na druhý bok a oddechovala dál. Kluci slyšet nebyli, ale ani se nehýbali. Rukou si sundal slipy a stejnou rukou sundal Petře kalhotky. Otočil si ji k sobě, dal jí dlouhý polibek a ještě když do sebe byli zakousnutí a překulil ji na sebe. Podebral ji pod stehnem a kačenka se octla nebezpečně blízko k jeho příteli. Cítila ho, jak ji šimrá, cítila, jak je horký a tvrdý. Přidržel si ho a namířil na cíl. Druhou rukou jí zatlačil na zadeček a Petra sklouzla a v kačence ucítila tlak. Zatlačil ještě víc, nadzvedl se a… Dole ji štíplo, tlak se zvětšil a přesunul jinam. Dovnitř. Zabolelo to. Skoro vykřikla, ale ztlumila ho v jeho rameni. Ještě dvakrát přirazil a byl v ní. Celý. Bolelo jí to, ale tak nějak jinak. Bolest rychle ustoupila a ona se celá zachvěla. Mravenčení, které se na chviličku vytratilo, bylo zpět. Popadl ji za boky a pomaličku ji začal dírku protahovat. Zase, zase byla na kraji propasti. Tiše a tlumeně sténala a instinktivně hýbala pánví. Občas se kačenka ozvala slabou bolestí, ale ta se rychle změnila v něco příjemného, v něco, co doposud nezažila. Vrabčákovi se začaly dělat mžitky před očima. Byla tak úzká, tak klouzavá a horká, že se málem neudržel a vystříkal se hned po prvním zásunu. Měl co dělat, aby to nebylo při druhém a pak při dalším a dalším. Držel ji za boky a udával si tempo, ale moc ji neovládal, Petra se hýbala trhavě a bylo poznat, že se toulá v jiné dimenzi. Nebo klepe na bránu do jiné dimenze. Pak zaskučela, rozklepala se a prohnula se. Pánví prudce pohnula k němu, jako kdyby ho chtěl mít co nejhlouběji. Ještě chvilku to vydržel. Pro ni. Sotva trochu přišla k sobě, stačilo mu, aby s ním jen párkrát pohnul. Pak ho rychle vytáhl a zasténal. Palbou zasáhl vše, co jí bylo v cestě. Nevěděl, neviděl, co všechno a kdo to pak bude lepit, ale v té chvíli mu to bylo jedno. Petra se na něho vysíleně svalila, dýchala jeho vůni a spokojeně oddechovala. Byla ženou. A bylo to skvělé. Začínala tušit, že tuto činnost bude chtít opakovat co nejčastěji. Oba pak usnuli, ani nevěděli jak.

Ráno se první probral Pavouk. Zazíval, protáhnul se a mžouravě se rozhlížel kolem. Sluníčko ho polechtalo na tváři. Vypadalo to na další krásný den. Pak si všimnul těch dvou. V duchu se usmál. Ten proutník musel zase s kocourem do trouby, pomyslel si a malinko mu záviděl. Sám prakticky ještě holku neměl. Líbání, ani lízání kundičky, se k sexuálním zkušenostem nepočítají. Nikdy ho ty mršky nepustily do sebe. Klepaly se, řvaly slastí, ale do pipinky nesměl. Vstal a zašel kousek do křoví, kde si ulevil. Zpátky to vzal přes kraj lesa, kde sebral pár suchých větví a trochu roští. Za pár minut začaly větve hořet. Zašel do nedalekého potoka pro vodu a jeden ešus s ní, postavil na oheň. Začali se probouzet i ostatní.

Nejdříve Alena: „Ahoj,“ zašeptala rozespale a protřela si oči.

A hned je vytřeštila na hromádku vedle sebe. Nechápavě se podívala na Pavouka, který jen pokrčil rameny a upravil ešus na ohni. Hned na to vstával Siki. Pozdravil a stejně jako Pavouk, se při pohledu na ty dva jen pousmál. Podíval se na Alenu, a mávnutím ruky jí naznačil, že si toho nemá všímat. Petra se probrala taky. Zvedla hlavu a podívala se kolem. Zčervenala. Všechny oči se dívaly jen na ně. Na ni. Vrabčák se probudil taky. Jako kdyby nic, popřál všem dobré ráno, Petře dal pusu a vylezl ze spacáku. Vůbec mu nevadilo, že je nahý. Rozhodně se neměl za co stydět. I když Alča nechtěla, podívala se. Musela, když to měla necelý metr od obličeje. Byl velký a taky od krve. Probůh, pomyslela si. Jestli jí to udělal tímhle, divím se, že neřvala bolestí. Takový kůl, otřásla se v duchu, ale zároveň Petře záviděla. Vrabčák se předklonil, zalovil ve spacáku u Petřiných nohou a vytáhl slipy.

Natáhl si je a protáhl se: „Dneska bude super den, půjdeme na skály?“ zeptal se, „co vy? Půjdete s námi?“ zeptal se Aleny, zatímco se pod ním vlnila celta a Petra v ní něco hledala.

Než stačila přikývnout, zavlnila se celta znovu a vylezla i Petra. I když jí sahalo do půlky stehen, krvavé šmouhy byly vidět i z dálky. Další skvrny na něm naznačovaly, kde skončila Vrabčákova nadílka. Všimla si toho a zastyděla se ještě víc.

Vrabčák ji ale popadnul za ruku: „Pojď,“ řekl a tahal ji pryč.

K potůčku, umýt se. Po cestě si oba ulevili. Když byli u vody a myli se ve studené vodě, přišla k nim Alča. Vzala Petru malinko stranou, nechtěla se dívat, jak si Vrabčák opatrně oplachuje … vrabčáka, napadlo ji a málem vyprskla smíchy.

„To ses s ním musela vyspat hned?“ zašeptala jí do ucha, „znáš ho dvě hodiny a vlezeš mu do spacáku!?“ myla si obličej a pozorovala ji, jak se kamarádka zkouší umýt celá.

„Jaké to bylo?“ dodala zvědavě.

Petra znovu zčervenala, podívala se na Vrabčáka a přivřela oči: „Bylo to, …, skvělé! Nikdy jsem nebyla tak šťastná,“ zasnila se.

„Přeju ti to,“ řekla upřímně Alena, „a závidím,“ dodala, když se znovu, nenápadně, podívala na Vrabčáka, jak se slastně protahuje a vůbec se před ní nesnaží zakrýt.

Pomohla Petře ještě utřít červenou skvrnu z prdelky, ale…: „Ježiši, sundej to! Jsi celá od …, od všeho,“ dokončila nakonec, když si všimla, že skvrnka protáhle mizí pod nimi.

Petra se rozhlédla. Byli tam jenom oni. Vrabčák se ráchal ve vodě a dělal, že je tam jen on. Kalhotky si sundala, přidřepla si nad hladinu a opláchla se. Musela zatnout zuby, voda byla studená a na pipince ji až pálila. Rychle vyletěla z vody a kalhotky si natáhla na sebe, aby měla pipku v teple. Voda z chloupků do nich ale vsákla a ty zprůhlednily.

„Já jsem, …,“ nedokončila, když si všimla, jak se její trojúhelníček vyrýsoval.

„Na to se vyser,“ řekl Vrabčák, udělal těch pár kroků k nim.

Podíval se ještě jednou zblízka a pak se pousmál: „Toho si nikdo nevšimne,“ řekl, i když o tom pochyboval, „a když, tak si toho nevšímej ty. Kluci už pár holek viděli,“ doplnil, když se nadechla, aby mu o svých pochybách řekla i ona.

Alena pokrčila rameny a raději neříkala nic. Došli společně k ohni. Kluci si průhledných kalhotek všimli hned, ale taktně mlčeli. Petra se stydlivě zabalila do celty a Alena se rychle oblékla. Necítila se moc dobře, když se jejich oči přesunuly z Petřiných kalhotek na ty její. Kolegiálně podala Petře kalhotky nové, pak i tričko a kalhoty. Petra, k malému zklamání kluků, vylezla zpod celty oblečená. Všichni posnídali, vzali s povděkem Pavoukův čaj a sbalili si. Bágly nechali na místě, a vyrazili do nedalekých skal. Byly naprosto úžasné. Se shora bylo vidět daleko do kraje na vesnici, pole i lesy. Petra byla šťastná. Takovou krásu, navíc v objetí svého kluka, nikdy neviděla. Alena jí pořád malinko záviděla, ale přála jí to. Pavouk se Sikim, jí ale Vrabčákovu pozornost vůči Petře nahrazovali plnou měrou. I když nepotřebovala, nabízeli jí pomoc s výstupem na příkrou stěnu, nebo překročením nějaké široké průrvy a Alena ji přijímala. Když se při jednom doskoku ocitla nalepená na Pavoukovi, zatočila se jí malinko hlava. Ne z té výšky, ale z toho, jak ji pevně chytil a nepustil. Když k nim doskočil i Siki a přitiskl se k ní zezadu… Na římse bylo jen trochu místa, ale o to hezčí výhled. Všichni tři tak zůstali v těsném objetí a rozhlíželi se kraje. Když Pavouk posunul objímající ruku ze zad kousek dolů na zadeček, nechala ho.

Poskakovali po skalách, prozkoumávali každou mezeru mezi nimi a užívali si mládí. Zpátky šli a drželi se za ruce. Petra s Vrabčákem a Alena s Pavoukem i Sikim. V lese a občas i ve skalách, byl příjemný chládek. Ale na palouček dopadalo sluníčko plnou silo. Bylo jim vedro a tak se trochu najedli a osvěžili v potůčku.

„Co se tak okoupat v rybníku?“ nadhodil návrh Pavouk, protože potůček byl super na osvěžení, ale koupat se v něm nedalo.

„Jo, to by šlo!“ přivítali to kluci s nadšením.

Holky ale odmítly: „Nemáme plavky,“ řekly obě skoro najednou.

„To nevadí, my taky ne!“ smáli se kluci, pokukovali po sobě a významně na sebe pomrkávali.

Holky ale trvaly na svém. Kdyby byli u rybníka sami, možná, připustily, ale sami tam určitě nebudou, budou tam místní a možná i přespolní a…

Siki se na ně podíval a rozvážně řekl: „Je tam místečko, zakryté rákosím. Místní se chodí koupat z hráze, ale to, co myslím, je víc k lesu. Nechodí tam nikdo,“ podíval se významně na kluky, jak to vymyslel.

Ještě chvilku holky přesvědčovali, a ty nakonec podlehly. Vyrazili.

Siki měl pravdu. Místečko u lesa bylo sice ve stínu a do vody to bylo přes příkrý břeh, ale bylo opravdu ukryté v zeleni. Ten kousek vody, obklopený rákosím, na koupání stačil. Kluci se svlékli do slipů a skočili do vody. Holky chvilku zevlovaly na břehu a pak se Alena rozhodla jako první. Jen v kalhotkách a tričku vlezla opatrně za nimi. Petra ji následovala v zápětí. Dováděli pak, jako malé děti. Navzájem se potápěli, stříkali po sobě a řvali smíchy. Pavouk vylezl jako první a posadil se na břeh do trávy. Siki s Vrbčákem si dokazovali, kdo má více síly a předváděli řeckořímské zápasy. Holky chvilku řešily, jak a kudy z vody, protože by musely kolem Pavouka. A ta trička se jim lepily na těla a kalhotky na tom byly stejně, jako Petřiny ráno…, ale jiná cesta nebyla. Alena vylezla zase jako první. Jak vytušila, bábovičky s hrozinkami dělaly na tričku úžasné tvary. A kalhotky, jako kdyby neměla. Pavouk málem spadl zpátky do vody, když vystoupila z vody a vyšplhala na břeh k němu. Posadila se vedle něj a přitáhla si kolena k sobě. Tím se skoro zakryla. Ale to mu nevadilo. Z vody vystupovala druhá nymfa. A se stejným problémem, jako Alča. Posadila se o kousek dál, za ně, aby na ni nikdo neviděl. Konečně vylezli i kluci. Tentokrát hodnotila jejich výbavu Alena. Ve slipech obou se dalo vytušit, že tam nemají klobásu, ale něco jiného. Vrabčák se posadil vedle Petry, Siki vedle Aleny. Objal ji kolem pasu a přitáhl k sobě. Pavouk si poposedl blíž a dal jí hlavu na rameno. Dívali se na slunce, které už stálo nízko nad obzorem, a bylo jim skvěle.

Vrabčák se zatím věnoval Petře. Líbali se a jeho ruce bloudily po jejím mokrém těle. Petra za chviličku zapomněla, že tam nejsou sami a hlazení mu oplácela. Chtěla ho. Znovu, teď a tady. Chtěla, ale pořád v ní ještě zůstávalo dost cudnosti, aby se ovládala a tiskla nohy k sobě.

Siki u držení dlouho nezůstal. Pohladil dívku po vlasech, pak po boku a pak si druhou rukou otočil obličej k sobě. Dal jí nesmělou pusu, a měl strach, že dostane košem, ale Alena se na něj podívala a pusu mu vrátila. Pavouk nechtěl zůstat bokem a políbil ji taky. I on dostal polibek zpátky. Pomaličku ji začali hladit, nejdříve nesměle, po zádech, ale když se přestala tak křečovitě choulit, došlo na hlazení i ostatních míst. Pomalu si všichni tři lehli a pak byla jen otázka času, kdy si Alena sundá tričko. Oba byli úplně vedle z těch nádherných, kulatých a tvrdých koz. Přisáli se k jedné, své jahůdce a Aleně zatočila hlava. Celý den, už od rána, toužila, aby i ji měl někdo rád. Zároveň ale měla strach, že kdyby začala okatě koketovat, budou ji považovat za lehkou holku. I proto byla ráda, že se kluci konečně odhodlali. Stačil by jí jeden, nejlépe Pavouk, ale ani Siki nebyl škaredý… Ležela na zádech, z každé strany jednoho kluka a bylo jí báječně. Zaklonila hlavu, rukama je objala a prsty jim šmejdila ve vlasech. Pavouk se posunul dolů, u kopečků nechal Sikiho a jemně jí oddělal nohy od sebe. Odhrnul mokré kalhotky z chlupatinky a konečně ochutnal. Voněla. Tekla a zvala ho k sobě. Alča pokrčila nohy, aby se k puklince líp dostal a pak jenom vnímala dva hbité jazyky, jak ji lechtají a prozkoumávají rozdíly mezi holkou a klukem.

Petra s Vrabčákem se zatím, o moc dál nedostali. Petra pořád tiskla nohy k sobě, a nenechala Vrabčáka ani sáhnout. Když ale viděla, že se ti dva o ni zajímat nebudou, podlehla a Vrabčákovou ruku konečně pustila i dolů. Byla tam hned, jen co povolila nohy. Vrabčák ji po puklince přejel přes kalhotky. Malinko zasténala a povolila úplně. Už jí to bylo jedno. Chtěla ho. A cudnost si vzala volno. Sundal jí tričko i kalhotky a lehl si na záda. Vzal si ji na sebe, políbil a pak ji celou otočil tak, že měla jeho vztyčený ohon přímo před sebou. A on nelenil a jazyk jí zabořil do kačenky. Co ale měla dělat ona? Vlastně poprvé v životě viděla, jaké to dole mají chlapi. Tak takhle to teda vypadá, pomyslela si. Ve výchově o rodičovství byla příprava na skutečný život velice slabá. Na obrázcích viděla jen řez pohlavním údem, a ten vždy směřoval dolů. Tento, byl ale celý a dolů rozhodně nesměřoval. Vzala ho opatrně do ruky. Byl tvrdý, žilnatý a v dlani cítila, jak v něm tepe krev. Na špičce se leskla kapka Vrabčákovy touhy. Myslela si, že to je voda z rybníka, a potáhla rukou dolů. Málem se lekla, že mu ublížila, když se na světlo dostal jeho růžovofialový žalud. Natáhla předkožku zpátky. Byla úplně u vytržení, že se dá svlékat a oblíkat.

„Dej si ho do pusy,“ zasténal Vrabčák od její puklinky a vrátil se zpátky k průzkumu lupínků a jeskyňky.

Do pusy? Byla zmatená, přece s ním čůrá, ale když ji strčil prst dovnitř a zašmátral, zatočila se jí hlava. Opatrně si vsunula dovnitř žalud a dala rty k sobě.

„Musíš pořádně, mezi jazyk a patro, takhle to není ono,“ zafuněl nespokojeně a pomyslel si něco o blbých pannách.

Zkusila to. Uvěznila ho mezi jazyk a patro a pohnula opatrně hlavou. Ocas jí vyjel z pusy a Vrabčák potichu zasténal. Podíval se vedle, jak to vypadá tam.

Alča úpěla a házela tělem nahoru a dolů. Pavouk ji vylizoval tak, jak to nikdy nezažila. Ne, že by neměla nějaké zkušenosti, ale s těmi se to nedalo srovnat. Nevěděla, jestli má v kočičce jen jazyk, nebo i prsty. Byl prostě všude. Na hrášku, na kačence, i v ní, na prsou se snažil Siki…

To její poprvé se nejdříve vyvíjelo slibně. Neobratně jí pusou prozkoumával micku, a když usoudil, že je toho dost, narazil ji na svůj ocas. Párkrát s ním zakvedlal a už sténal. Alena z toho neměla nic. Jen starost, jestli jí neudělal děcko. Naštěstí se mu to nepovedlo. Byla s ním ještě dvakrát, tentokrát už s gumou, ale když to skončilo podobně, poslala ho k vodě. Další byl o něco lepší. Na něm se naučila, jak to udělat chlapovi pusou, ale i když chtěl a naléhal, nikdy si pusu vystříkat nenechala.

Zavzpomínala a zasténala. Pavouk jí zvedl nohy, pokrčil je a se Sikim se u pipinky začali střídat. Probírali závojíčky a listovali v ní, jako v knize. Už nedokázala vydržet. Vybuchla. Tiše zaskučela a v pěsti stiskla chomáče trávy. V pipince jí kluci rejdili dál a jejího orgasmu si nevšímali.

Petra se pomalu učila, jak se s tím zachází. K jejímu překvapení jí to přinášelo i určité uspokojení. Hladila ho po pytlíku, zkoumala, jak je jemný a uvnitř se v něm ukrývají kuličky. Dvě, jak správně spočítala. I když se Vrabčák snažil, a v pipince jí zkušeně rejdil, chtěla v ní mít na jeho jazyk, ale to, co měla v puse. Rozhodla se. Otočila se a sama si na jeho kolík nasedla. Nasunula se na něj a slastí zavřela oči. To bylo to, co potřebovala! Být celá plná, cítit, jak se jí napíná kůžička a nechat si pohladit prsa. Zasténala a prohnula se v zádech. Ještě se nadzvedla a zprudka dosedla zpátky. A začala se toulat. Kvílela, tělo se jí klepalo a kundička se svírala okolo ocasu. Svalila se zpátky na Vrabčáka a dýchala mu do ucha. Nechal ji, věděl, že ho nevnímá. Když se ale vzpamatovala, vytáhl ho a zatlačil jí na hlavu. Podívala se na něj nechápavě, ale pak jí to došlo a znovu ho polkla. Byla na něm její šťávička, ale nevadilo jí to. Chtěla se mu odvděčit, chtěla, aby prožil to samé, co ona před chviličkou.

Vedlejší trojice změnila polohu taky. Alča na všech čtyřech, Sikiho v puse a Pavouka v pipince. Pavouk konečně poprvé v životě poznal, jaké to je, mít okolo něj něco jiného, než vlastní dlaň. A poznal, že to je mnohem, mnohem lepší. Stačilo mu málo. Byl natolik nadržený, že za chviličku přirazil naposledy a cítil, jak se z něj valí jeho dávka. Na poslední chvíli ho vytáhl, položil do žlábku a přitiskl se k jejímu zadečku. První dávka letěla skoro nad lopatky. Další už tu vzdálenost nepřekonaly. Alenčina záda byla, jako kdyby spadla do smetany. Siki nelenil a Pavouka vystřídal. Zajel do ní, jako nůž do másla. Byl už zkušenější a tak ji protahoval pěkně pomalu, ale důkladně. Alena se rozklepala znovu. Hlavu sklonila co nejtíž a o to více vystrčila zadeček. Siki se chvilku díval na její druhou dírku, pak vzal Pavoukovu nadílku a dírku s ní namazal. Vytáhl ho a nasadil výš.

„Ne, tam ne!“ stačila vykřiknout, ale to už měla půlku v zadečku.

Zalapala po dechu a než stačila říct něco dalšího, byl v ní celý. Tupá bolest rozevřeného svěrače byla ta tam. Ale ten tlak… Zasténala a stiskla zuby. Ne bolestí, ne něčím nepříjemným. Naopak. Nikdy ani netušila, že by jí prdelka dala skoro víc, než pipinka. Víc ne, ale jinak. Pavouk ji zvedl a dal jí ochablý ocas k puse. Chňapla po něm a s chutí se zakousla. Dole ji vyklepával Siki, v pusince olizovala dalšího chlapa… Za malou chvíli už neolizovala, ale kouřila. Pavouk za chviličku kapituloval podruhé. Všechno polkla a vnímala jeho tepání… Vykřikla a rozklepala se znovu. Siki přirazil naposledy a poslal jí do střev svoje malé děti. Nechal ho tam, dokud mu sám nevyjel. Malinko špinavý, ale spokojený.

Petra se snažila taky. Když se vzepjal a začal sebou škubat, nevěděla, co se děje. První dávku ještě polkla, aniž by věděla, o co jde. U druhé jí to došlo, ale až třetí vyletěla z ohonu jinam, než do pusy. To bylo něco dalšího, co ji vyvedlo z míry. Nadrženě se mu na něj přisála znovu, a pusou zkoumala, jak mu vadne. S chutí mu ho ještě olízala. Pak si k němu spokojeně lehla a dala mu hlavu na rameno. Byl pro ni vším.

Trvalo nějakou dobu, než se všichni zmátořili natolik, aby začali řešit, co dál. Museli, začalo se hodně šeřit a jejich nahá těla nabízela komárům dokonalou hostinu. Holkám bylo malinko trapně, zato kluci se na sebe zubili a div se neplácali po ramenou. Aby se umyli, museli zpátky do vody. Kluci tam z břehu seběhli jen tak, nazí. Holky ale nechtěly. I když před chviličkou nebylo místečko, kam by se kluci nepodívali, styděly se. Nakonec zase podlehly na ujišťování kluků, že je ve vodě nikdo nevidí, a že se stydět nemusí, a… A hlavně je přesvědčili komáři, kteří se na ně snášeli ve větších a větších hejnech. Stejně, jako kluci, do vody vklouzly nahé. Jenže to by nesměli být kluci tak mladí, aby je nechali jen tak. Pod záminkou, že jim musí umýt záda, pak bříško, a pak ještě i tady… Mazlili se a záda si myli navzájem.

Na břehu byl jako první Siki. Vylezl ven a do oblékání se nijak nehrnul. Jen se obul, postavil se k vodě a čekal. Alena vyšla z vody s Pavoukem za ruku. Ten se postavil vedle Sikiho a čekal, až si konečně prohlédne Petru. Alena si chtěla obléct alespoň triko, ale to bylo mokré a studilo by ji. Hodila to za hlavu. Odháněla komáry a schovala se za kluky. Z vody vyšel i Vrabčák a hned za ním i Petra.

Přikryla si prsa a klín rukama, a kluci nespokojeně mručeli: „Ale no ták, Peťule! To nám přece neuděláš. My taky nic neschováváme,“ ukazovali, jak umí houpat nářadím.

Petra se pousmála a podívala se. Na Vrabčáka neměli, ale i tak se nemuseli stydět. Své bábovičky, ani klín, jim ale neukázala. To měla jen a jen proVrabčáka.

„Tak jdeme,“ ukončil nakonec Pavouk, když poznal, že z toho nic nebude, otočil se a vyrazil.

Věci si vzali do rukou a šli zpátky k tábořišti. Holky s rukama tam, kde se holky liší od kluků, kluci beze studu s rukama podél těl. Na paloučku kluci s oblékáním nespěchali, zato holky byly oblečené hned. Rozdělali oheň, ohřáli si jídlo a Pavouk vytáhl kytaru. Okolo ohně zavládla naprostá pohoda. Seděli okolo něj, holky u kluků mezi koleny a nechávaly se hladit.

Mezi písničkami se kluci ptali holek, na různé věci. A pak se bez zábran začali prát na jejich dosavadní zkušenosti a na to, jaké to bylo s nimi. Holky nejdřív nechtěly, ale postupně ztrácely zábrany. Petra se přiznala, že až do včerejší noci nic nebylo. Alena vytáhla pravdu o dvou předchozích. A obě kluky potěšily, že to, co bylo, ještě nikdy nezažily. Kluci se chvilku přeli o to, kdo umí holce líp vylízat kočičku. Holky se tomu smály, že to nejde rozsoudit, ale ujistily je, že to určitě umí všichni tři. Nakonec to kluci vyřešili tak, že to musí vyzkoušet a rozhodnout ony dvě. Se smíchem, ale s díky odmítly, že se to nehodí, a že nemají být sprostí, a že… Netrvalo ani deset minut a Pavouk si vylosoval první pořadí. Siki druhé a Vrabčák byl na krásném třetím místě.

Pak losovaly holky. Spíše to za ně vylosovali kluci, protože pořád trvali na svém, že by se pak mezi sebou jenom hádali a jedině ony to můžou rozseknout. Pořadí soutěžících i rozhodčích bylo za malou chvilku určeno. Pavouk to začne dělat Petře, Siki Aleně. Po minutě se posunou. Do soutěže se zapojí Vrabčák a Pavouk se posune na Alenu, a pořád takhle dokola, dokud holky neřeknou dost.

„Dost!“ řekla Petra i Alena skoro součastně, protože se jim do toho nechtělo, ale nakonec souhlasily.

Oheň ozařoval podivné sousoší dvou dívek na zádech s pokrčenýma nohama, mezi kterými se snažili první dva. Petra se styděla. Moc se styděla, ale za chvilku musela uznat, že ten hbitý, Pavoukův jazýček, umí skvělé věci. Ta minuta jí sice nestačila, ale sotva Pavouk skončil, měla tam Vrabčáčka. Svého Vrabčáčka. To, že nejde o někoho cizího, ale o jejího miláčka, ji úplně uvolnilo. Málem nepostřehla další výměnu. A vlastně ani tu další. Klepala se, toulala se po obláčcích a ne a ne se vydat výš, do tmy a mezi hvězdy. To neustálé střídání, ji udržovalo jen v těchto sférách a nedovolilo jí překonat zemskou přitažlivost.

Alena byla po třetím střídání jinde. Ani nevěděla, čí jazyk ji dokázal rozklepat a zažít další šťastný okamžik. I když sebou házela, a soutěžící měl problém udržet ji ve svém dosahu, nepustil ji a neustále jazykem dorážel na její lupínky, navštěvoval jím její dírku a pusou se přisával na hrášek. Sotva se uklidnila, měla mezi nohama jiného borce. I jemu se podařilo, aby se vznesla a zaklepala na bránu slasti.

Petra se konečně dočkala a něčí pusa na tom nejcitlivějším kousku těla, vystřelila její já do prostoru nekonečna. Překonala zemskou přitažlivost a lítala mezi hvězdami. A pak znovu a ještě jednou. Křičela, sténala, ječela DOST, ale nikdo jí nerozuměl.

Kluci už víc nevydrželi. Z toho maratonu, měli bolavé jazyky a napružené péra. Aniž by se domlouvali, přestali holkám dělat dobře pusou a do těch svírajících se dírek nacpali svoje nářadí. Jenže takto to vyšlo jen na Sikiho s Alenou a Vrabčáka s Petrou. Pavouk nelenil. Sikiho povalil na záda, Petru posadil na něj a zatlačil jí na ramínka. A do kakaové dírky umístil svoje kopí. Jen hekla a rozklepala se znovu. Stačila mu chvilka, to, že je vlastně podruhé v životě v holce, navíc v druhé dírce, udělalo své. Zavyl, zarazil ho co nejvíc do Petry a vystříkal se do ní. Vytáhl ho a zmoženě se posadil vedle zmítající se Aleny. Pohled na ta krásná děvčata se zavřenýma očima, jak si užívají ocásků jeho kamarádů, byl pro něj víc, než úžasný. Jako první zavyl Pavouk, ale Siki moc pozadu nezůstal. A oba udělali stejnou chybu a holkám jejich pipinky pořádně vykropili. Ty odpadly, zprudka oddechovaly a jen sebou občas zatřásly.

Až po hodně dlouhé době to nejdříve došlo Aleně: „Ježíši, kluci! To si neumíte dávat pozor?“ řekla naštvaně, když se koukla na svou pipinku, ze které pomaličku vytékalo Sikiho bohatství.

Petra se podívala pod sebe, a… Byla na tom stejně, jako kamarádka. Z pipinky jí tekly nejen její šťávy. Kluci byli se silami úplně na dně a tento problém prostě řešit nechtěli a ani neuměli. Navíc nebyl až tak úplně jejich.

„Tak to ze sebe nějak vytlačte, nebo tak něco. To nejde?“ zeptal se Siki bezelstně a opřel se vleže o lokty.

„Jsi padlý na hlavu? Copak to je prdel, abych to dokázala vytlačit?“ odsekla mu naštvaně Alena.

„Není, to máš pravdu,“ odpověděl rozvážně, „je to ale díra o kousek vedle, tak mohla něco přiučit,“ pokusil se situaci nějak zlehčit, ale holky tím naštval ještě víc.

„Jsi fakt blbej,“ řekla mu Petra a vstala ze země.

Po stehnech jí začala stékat Vrabčákova nadílka. Alena se postavila taky a vztekle po Sikim šlehla pohledem. Vzaly si baterku a šly se společně umýt do potoka. Přidřeply si mezi kameny a na pipinky si stříkaly ledovou vodu. Jak to ale dostat zevnitř? Ani jedna otěhotnět nechtěla. Pitomci jedni sobečtí, říkaly si pro sebe a stukaly, jak je voda studila.

Došel k nim Pavouk. „Hele holky. Já je vám zkusím nějak propláchnout, ale nevím, jestli se mi to povede,“ řekl a namířil na dvojici nahých víl kužel své baterky.

„Jo? A jak bys to chtěl provést?“ řekla naštvaná Alena a znovu sykla.

Ta ledová voda je hrozná, pomyslela si. Pavoukova odpověď ji ale přinutila na teplotu vody přestat myslet.

„Prostě bych se vám tam vychcal,“ řekl, jako kdyby jim podával ručník, „dovnitř,“ dodal, aby to bylo jasné.

„Do prdele, Pavouku, ty jsi prase! Kdes na takovou úchylárnu přišel?“ začala ječet Alena, a bylo jí jedno, jak se její hlas rozléhá v nočním tichu.

„Hele, nech toho. Chtěl jsem jenom pomoct. Já se vám do pipinek nevycákal,“ řekl, sklonil baterku dolů a odešel.

„Prasák jeden,“ řekla za ním Alena a obrátila se na Petru.

Ta dřepěla nad vodou a tiše bulila.

„Co je?“ zeptala se jí.

„Nic, ale děcko mít nechci,“ rozbulila se ještě víc.

„A to mu ji jako nastavíš, ať se ti do ní vychčí a ještě mu poděkuješ za starost?“ zasyčela naštvaně na kamarádku Alena.

Ale i ona si začala připouštět, že jinou šanci nemá. Byla zhruba uprostřed cyklu, takže zrovna mohla mít plodné dny. A Petra na tom asi byla stejně.

„Raději ať se mi tam vychčije, než abych musela našim vysvětlovat, proč chodím s břichem,“ rozbrečela se Petra naplno.

„Do prdele s chlapama,“ ulevila si Alena. „Tak pojď, necháme si tam nachcat tím úchylem, a…,“

„Nech ho,“ přerušila ji Petra, „chce nám jenom pomoct.“

„No jó, pomoct. Promiň, já zapomněla,“ odsekla jí Alena a vyšly spolu z ledové vody.

Kluci seděli kolem ohně, už byli oblečení a dívali se na přicházející nahé holky.

Mlčeli, bylo jim trapně, takže chtě nechtě, musela začít Alena: „Pavouku, tys nám dole něco navrhoval, a my se s Petrou rozhodly, že to nebudeme riskovat a uděláme to podle tebe,“ řekla a oči nad tou trapností sklopila k zemi.

Kluci se na Pavouka tázavě podívali.

„No, holkám jsem nabíd, že jim ty dírky vypláchnem,“ vysvětloval Pavouk, a hned dodal: „vychčíme se jim do nich.“

Sikimu i Vrabčákovi spadla čelist. Ale hned pusu zavřeli, Sikimu se roztáhla od ucha k uchu, ale Vrabčákovi ne.

„Já už se vychcat byl,“ řekl potichu a bylo vidět, jak toho lituje.

„Hele, ale musíme to udělat co nejdřív,“ začal přebírat iniciativu Pavouk.

Byl to jeho nápad, takže to bylo jasné, že instruktáž povede on.

„Jenže jak jim chceš dát zvadlý ohon do pitky?“ začal řešit technické věci Siki, jako kdyby se nejednalo o tak choulostivou věc a děvčata tam nebyly.

„Jak, jak. Když se holky trochu vynasnaží, tak zvadlí nebudou. A pak to bude na nás, abychom se ovládli a přepli ventil,“ pokrčil rameny.

Napadlo ho to, ale všechno úplně dopodrobna vymyšlené neměl.

„Aspoň to zkusíme,“ rozhodl se Siki, vstal a rozepnul si pásek a knoflíky.

Ze slipů vytáhl ptáka, popošel blíž k Petře a podíval se na ni. „Tak ho zkus nějak probudit,“ řekl a víceméně se těšil.

„Ale já bych raději od Vrabčáka,“ špitla Petra.

On byl jejím klukem, on by měl mít to právo, on by…

„Hele. Vrabčákovi se možná postaví, ale nejde o radovánky. Jde o záchrannou akci,“ přemlouval jí Siki.

Pavouk už byl u Aleny, která nerada, ale nakonec mu ho do ruky vzala a začala mu po něm jezdit. Musí se jí to podařit, předsevzala si.

„Nechceš si ho dát…,“ naznačil jí Pavouk nespokojeně, „… do pusy?“ dokončil, když se na něj nechápavě podívala.

„Ty…,“ nadechla se, ale pak poznámku o praseti raději spolkla, klekla si a nacpala si ho do pusy.

Pavouk zvřel oči a užíval si Alenčiny péče. Petra se podívala po Vrabčákovi. Ten jenom pokrčil rameny, že je ze hry a raději upřel oči zpátky do plamenů. Zamáčkla slzu a klekla si taky. A do pusy si vzala Sikiho zvadlé péro.

Holky se opravdu snažily, kluci byli mladí a vlastně se na to oba těšili. Za chvilku jim zase jejich ocasy směřovali k temné obloze.

„Postav se, otoč a předkloň se,“ řekl Pavouk Aleně.

Poslechla a on do ní pomalu zajel. Uvítalo ho teplo a mokro z předešlých hrátek. Pomalu jí projížděl.

„Hele, nemáš se do mě znovu udělat, ale vychcat!“ připomněla mu Alena.

„Nekecej mi do toho! Když mi zase zvadne, tak vyjede a nebude nic. Musím ho udržovat v pohotovostní poloze!“ vysvětlil jí Pavouk.

A začal se soustředit, nicméně mu to moc nešlo.

Siki s Petrou udělali to samé. I Siki ji projížděl kundičkou a kdyby bylo na něm, raději by se jí tam i vysemenil, ale to nemohl. Moc se mu na záchod nechtělo, ale pro tu prasárničku, byl ochoten k čemukoliv. Trvalo hodně dlouho, než se mu, jako prvnímu, podařilo ze sebe dostat proud moči. Petru už bolely nohy a chtěla to skoro vzdát, když ucítila, jak se jí uvnitř rozlévá teplo a jak se začíná plnit. Po pár okamžicích ji to začalo bolet, kroutila se, ale Siki ji držel za boky pevně a nedovolil, aby uhnula.

„Dóst! Aúúú! Ježiši, už mně půůsť!“ zanaříkala.

Moc se mu nechtělo, spíše chtěl, aby ji tu pitku naplnil úplně, ale raději ji pustil. Přeci jen měl strach, aby jí neublížil. Spolu s jeho ocasem se z ní proudem vyřinula jeho moč a ještě jí zasáhl zbytkem proudu i zadeček.

„No, a je to,“ řekl spokojeně Siki.

Skvělý zážitek, pomyslel si a šel k potoku umýt si nohy, které mu zmáčela vlastní moč. Petra se k němu přidala. Pavoukovi se nedařilo a Alena už byla netrpělivá.

„Tak co? Už, nebo jak ještě dlouho?“ ptala se, „bolí mně nohy,“ dodala na vysvětlenou.

„Tak sorry, že se ti tam nedokážu vychcat!“ řekl jí naštvaně Pavouk a vytáhl ho ven, „tak si klekni, ať si trochu ulevíš,“ povzdychl si.

Ze začátku to měl za skvělý nápad, ale teď, když ho měl splnit, mu to nějak nešlo. Alena si stoupla na čtyři a vystrčila na něho zpátky zadeček. Přiklekl si za ní a zajel zase dovnitř. Tentokrát to zkusil bez toho, aby se v ní hýbal. Myslel na to, jak je někde u zeleného keře, jak je tam sám a že se mu chce hrozně moc, a… Konečně. Pustil to do ní a už to nešlo zastavit. I Alena začala za chvilku ječet, ale Pavouk ji nepustil. Vymočil se do ní úplně a teprve pak ho vytáhl. A stejně, jako z Petry, vystřelila z Aleny jeho tekutina ven a zmáčela ho od ocasu až dolů.

„Do prdele práce,“ zanadával Pavouk.

„Do prdele ne, ale do pitky. Díky,“ ozvala se Alena.

Bolest, kterou jí způsobil, byla pryč ještě rychleji, než samotná tekutina. Byla ráda, že to má za sebou a že těhotná nebude. Od potoka se vracela první dvojice v družném rozhovoru. Alena se zvedla a spolu s Pavoukem, je šli u potoka vystřídat. Ten večer už moc dlouho vzhůru nebyli. Sotva se vrátila druhá dvojice po umytí, zalezli do spacáků a za chviličku všichni usnuli.

Nedělní dopoledne bylo ve znamení balení a úklidu. Kluci by si dali ještě říct, ale holky byly neústupné. Ve vlaku se sice ještě líbali a trochu se i nechaly pomazlit, ale jen tak, rukou a jen na prsou. Domluvili se na příští týden a vyměnili si adresy. Obě holky se pak těšily, že se s nimi znovu sejdou, ale po klucích, jako by se slehla zem. Už je nikdy neviděly. Na vandry ale jezdily dál. Petra sice Vrabčáka oplakala, ale díky dalším klukům na něj skoro zapomněla a ke vzpomínkám na něj se vracela, jen když jí bylo smutno.