„Ne! Tam ne!” zvolala zoufale, ale nic dalšího dělat nemohla. Ten kus masa, co se jí pokoušel dostat do střeva, si nekompromisně razil cestu dovnitř a jeho majitel na její volání, prosby a uhýbání nebral ohled. Bolelo to. Hrozně. A nejen to. Pro Adélku bylo překonání svěračů něco, co si doposud nedokázala ani představit. Ponižující, nehygienické, nepřekonatelné tabu a taky, jak nyní zažívala, velice, ale velice bolestivé. Mirek, jak se násilník vzadu jmenoval, se jí ale na názor na anální sex neptal. Opilou spolužačku svedl, a když ji měl tak hezky připravenou, nedal si už příležitost vzít. Poposunul se a na kraj dírky opět namířil svůj ocas velikosti salátové okurky. Adélka vykřikla znovu. Otvor podlehl jeho nátlaku, stěny se rozestoupily a ohon se konečně dostal za branku. Jen tak, že se schovala jen jeho temně rudá část, ale po dalším zatlačení jí do zadečku dostal celou délku. Najednou potřebovala, a to hodně a co nejrychleji, na velkou. Zato Mirek byl spokojený, což doprovodil zamručením a vítězným úsměvem na tváři. Adélka jej však ani neslyšela, ani neviděla. Vnímala jen svou bolest a slyšela jen svůj křik. Mirek ji začal pomalu projíždět. Bolest sice ustoupila, ale strach z natrhnutí, a pocit plného střeva i ponížení zůstal…

Znali se už rok a půl, když oba nastoupili na stejnou střední do prváku. Nebyl jí moc sympatický, zaškatulkovala si ho do rejstříku frajírků. Moc si ho raději nevšímala, i když jí nadbíhal a projevoval o ni dost velký zájem. V rámci slušnosti jej ale vždy dokázala poslat někam do lesa. Ostatně, jako všechny ostatní. Toto prakticky platilo až do letošního lyžáku. Sníh, hory, společné hry a trávení většiny času, mělo na vnímání jeho charakteru zásadní vliv. Přes den lyžoval jako Tomba, večer bavil ostatní jako Čtvrtníček a pořád u toho vypadal jako Mareš. A i když ji obletovali snad všichni kluci, on zůstával vzadu.

Když se předevčírem stavil spolu s dalšími čtyřmi kluky na pokoj k děvčatům, byl skvělý, ostatně jako vždy. Kolovala láhev vína, on vyprávěl nějaké příběhy a všichni se skvěle bavili. Po vypití první láhve vytáhl druhou a tu prázdnou roztočil na stole. Ani nemusel nic říkat. Všichni pochopili a všichni na nepsaná pravidla této letité a známé hry přistoupili. Skončili asi za hodinu ve vší slušnosti u spodního prádla. Až na Sandru, která měla opravdu smůlu a na hromádku musela dát o jeden fant víc. Kluci se, i přes její zakrývání se, podívali na prsa, několika pochvalnými slovy ohodnotili tvar, velikost i Sandřinu odvahu a zvedli se k odchodu. Přes látku trenýrek, tak i holky mohly ohodnotit jejich výbavu, takže to nebyl ztracený čas ani pro ně.

Dnešní večerní taneční zábava měla skoro klasický průběh. Nad ní měl dozor jeden z učitelů, ale když viděl, že se mládež skvěle baví i bez jeho přičinění, vytratil se a nechal je vlastnímu osudu. Hudba hrála dál, studenti dvou tříd se družili a bavili, jako před tím, a jediná změna nastala pouze v nabízeném sortimentu rozlévaných i balených nápojů. Něco přinesli kluci, něco dal do placu barman… Adélka pila stejně, jako ostatní. Nechtěla zůstat někde vzadu a z lyžáku si odnést nálepku suchara. Její ostražitost se díky tomu malinko otupila, a když si k ní Mirek přisedl, už nebyla tak odtažitá a jeho přítomnost jí nevadila. Na jeho řeči už nereagovala odmítavě a několikrát se na něj i usmála. Tak, jako před tím na Radka, Tomáše, Jirku… Jeho dvojsmysly a nabídky na skvělou zábavu i mimo společenskou místnost brala jako hru, která k dané situaci prostě patří. Pozval ji na parket, malinko se spolu zatočili a rozproudili krev v žilách. U stolu jí nalil panáka vodky a na usmířenou dalšího. Proč se chtěl usmiřovat, netušila, nikdy jí nic neprovedl, ale neřešila to. Když se chce omlouvat, tak ať se omlouvá, říkala si. U dalšího ploužení po parketu ji přitáhl víc k sobě a rukou jí sjel ze zad o kousek níž. Nechala ho. Ostatně, bylo jí dobře a on byl opravdu hezký kluk a skvělý bavič. Když jí políbil, rozbušilo se jí srdce. Ještě před týdnem byla šťastná, když ho neviděla, před hodinou jí byl lhostejný a teď…, teď byla zase ráda, že jí projevil svou náklonnost. A taky jí bylo jedno, že má kluka, se kterým už nějakou dobu chodí.

Další pauza v tanci, další panák. Svět se s ní maličko houpal, a když jí šeptem poprosil, aby mu ukázala, co nosí v kalhotkách, zaváhala jen na okamžik. Byla zvědavá, jestli to, co zahlédla předevčírem, odpovídá jejímu tušení, nebo si tam strčil kus točeného salámu… Dovedl ji k sobě na pokoj a rozsvítil lampičku. V příjemném přítmí si při neustálém líbání nechala stáhnout tričko přes hlavu a džíny ke kotníkům. Jemně ji položil na postel, a když jí dýchl na lasturku, zapomněla na svět. Byl skvělý. Jemný i maličko drsný, horký, mokrý… a byl všude. Jediné místo nevynechal. Díky jeho pozornosti se propadla do světa za králičí norou. Když přišla zpátky k sobě, chtěla mu jeho pozornost oplatit. Svezla se k němu na zem a sáhla mu za gumu trenýrek. Z nich vylovila hroznýše. Její oči jí předevčírem nelhaly. Dala si ho do pusy a slastně se k němu přisála. Pytlík ohřála v dlani a slabounce zatáhla. Hrála si s ním, jako malá holka s panenkou a i když jí v hlavě zvonilo, že je svému Petrovi tak trochu nevěrná, byla zvědavá a chtěla si vyzkoušet, jaké to je, mít v sobě něco tak monstrózního.

Mirkovi se její hra líbila. S kolíkem v puse to uměla. Když mu ho stiskla a protáhla tu v puse, tu v dlani, byl v sedmém nebi. Když si nad něj klekla, sama si namířila na mokrou dírku a pomalu se spustila dolů, kroutily se mu palce u nohou. Její kozy se mu ocitly přímo před očima. Nezaváhal ani na okamžik a oba kopečky schoval v dlaních. Adélka opatrně dosedla a zavrtěla se na něm. Sklonila se a mručením dávala světu najevo, že jeho kolík, jí v kačence dělá tuze hezky. Zavzdychala, zasténala a do králičí nory se propadla znovu. Její trhavé pohyby pánví, byly poslední tečkou. Zaúpěl a do bříška jí v několika výstřicích poslal pozdrav ze svých koulí.

Svalila se na něj a ještě pořád si vychutnávala pocit plné dírky. Plné jeho kousku těla, který sice na svém objemu citelně ztrácel, a také z pocitu plnosti jeho semínka. Pocit viny z nevěry vytěsnila z hlavy a nechala se unášet na vlně odcházejících endorfinů a oxytocinu.

Sklouzla po Mirkově těle a jeho mokrého a povadlého ptáčka mu olízla. I když nebyl v pohotovostní poloze, pořád byl úctyhodných rozměrů. Její Petr takových nedosahoval, ani když mu mířil vzhůru… Musela, prostě musela, ho do té pusy zase schovat. Že byl celý urousaný od jejich vlastních šťáv, neřešila. Zbytky těch jeho, se mu pokoušela vysát z těla, jako brčkem. Jeho majitel se cítil, jako Edmund Hillari po zdolání nejvyšší hory světa. O tento skalp usiloval už dlouho. Adéla byla jednou z nejpěknějších holek v ročníku a její odmítání ho celkem dost hnětlo. A když už ho pustila do jedné, nebylo by od věci vyzkoušet si, jak to má zařízené ve vedlejší dírce. Za pár minut mu zase trčel vzhůru a Adélka ho měla plnou pusu.

Přitáhl si ji na sebe, přetočil ji a přizvedl nahoru. Břichem dolů ji položil na postel, nohy jí nechal na zemi a natlačil se mezi ně. Prsty jí zajel do dírky, nabral si mezi ně její vlhkost a tu otřel o hvězdičku. Ocas uhnízdil v pipince, spustil slinu mezi půlky a do zadního otvůrku jí pomaličku zastrčil první článek ukazováku. Přidal ještě trochu slin, rozmazal je a ukazovák vyměnil za palec.

Adélka tklivě vydechla a zabořila hlavu do prostěradla. Když byla na něm, mohla si úhel i hloubku určovat sama, ale teď byla odkázaná jen na něj. A že ho bylo všude plno! Dokonce měla pocit, že ho má i vzadu…

Mirek ho vytáhl z pipky a posunul o kousek výš. A zatlačil. Teprve v této chvíli Adélce došlo, kam se ji chystá navštívit. Její vrtění zadečkem i hlasové projevy ale považoval za klasickou holčičí hru. Když se do ní dostal, ovládl ho pocit naprostého uspokojení. Konečně tu horu dobyl i druhou, těžší cestou. Když si hvězdička zvykla na jeho šířku, přidal na razanci. Pohled na její kulatý zadeček, co se při každém přírazu tak krásně zavlnil… Spokojeně se nechal unášet a v tříslech pocítil předzvěst nádherného konce.

Adélka rezignovala a hlavou jí probíhaly střípky ze vzpomínek na Petra, ale nakonec i jeden ucelený příběh. Karel, vedoucí v jednom obchodě, kde nastoupila na brigádu, byl ten, který ji uvedl do tajů pohlavního života. To on ji připravil o věneček a naučil ji, jak zacházet s pánským náčiním. Už když ho uviděla poprvé, líbil se jí. I když byl o hodně starší, i když vlastně ani nebyl její typ, měl v sobě něco, co nedokázala pojmenovat. Hned první den v práci se jí moc nepovedl. Odpoledne si ji Karel nechal zavolat do kanceláře. Stála zkroušeně před jeho stolem a smutně se dívala do země před sebou. Karel jí zatím přísně poučoval, že když se bude flákat, a odcházet, kdy se jí zlíbí, nemusí už chodit vůbec. Jeho slova dopadla na úrodnou půdu a Adélce ukáplo pár slziček. Karel se ztišil, zvedl od stolu a vzal jí hlavu do dlaní. A začal se omlouvat, že ji nechtěl vystrašit, ani ublížit, ale že… Voněl a cítila se tak nějak bezpečně. Najednou ho objala a přitiskla se k němu. Chvilku zaváhal, ale nakonec ji objal taky. Jejich první sex byl rychlý a vášnivý. Vzal si ji na stole. Jen jí vyhrnul sukni a dal kalhotky bokem. Zajel do ní, jako myš do nory a ona jen sykla a bolestivě zkřivila obličej. S tím, že ještě nebyla s žádným klukem, asi nepočítal a došlo mu to, až když se podíval na svůj ocas. Byl od krve a lesklý od jejich šťáv. To mu ale nebránilo v tom, aby jí ho nenabídl ke kouření. Trpělivě jí vysvětloval, co a jak a nakonec ji odměnil svou pořádnou dávkou k svačině. Byla ráda, že to má za sebou. Brigáda trvala měsíc a každý den končil u Karla v kanceláři. Na stole, nebo pod ním. Měla ho celkem ráda, ale když z obchodu odešla, celkem rychle na něj zapomněla a našla si Jirku. Petrova předchůdce.

„Ááá! Áááá!” zasupěl Mirek a naředil Adélce tráveniny ve střevě. Konečně ho vytáhl ven a Adélka si mohla oddechnout. Nutkavý pocit na velkou ji přešel.

„Debile!” obořila se na něj a mávla po něm rukou. Jen taktak se stačil té ráně vyhnout.

„Co máš? Užila sis to, tak co teď kdákáš?” odpověděl jí a vstal.

„Si hajzl! Víš, jak to bolelo? A žes mně vlastně znásilnil?” rozbrečela se.

Mirek se jí snažil ještě chvilku uklidňovat, ale pak to vzdal. Nechápal ji. Sama mu vleze na ptáka a teď ho bude obviňovat, že to nechtěla? Ocas si utřel do dlaně a natáhl si trenýrky. O tomto zářezu bude vyprávět ještě dlouho…

Z postele se ozýval jen tichý vzlykot rozbolavělé a ponížené dívky. Alkohol vyprchal a krom nepříjemného zážitku v ní začal hlodat červík výčitek. Tohle se nemělo stát! Co Petr? Jak k tomu přijde? Milovala ho a i přes to…, vzlykala a slzy se vsakovaly do prostěradla. A navíc, a toho se bála ještě víc, si někde vzadu v hlavě začala připouštět, že se jí to líbilo. Na začátku. Když se jí tahle myšlenka vkradla hlouběji do mozku, rozbrečela se ještě víc. Petr, co Petr? Co když s ním, po tomhle, už nikdy nic takového nezažiju? Copak mně pak dokáže uspokojit s tou šňůrkou?

„Raději se obleč,” ozval se po chvíli Mirek, „přijdou kluci, a když tě takhle uvidí…,” naznačil jí své obavy. On sám už měl na sobě i tričko a kalhoty.

Měl pravdu. Jak dlouho tu byli? A to je nikdo nepostrádal? Nikdo ani na dveře neklepal… Otázky a pochybnosti vystřídaly myšlenky na Petra a nevěru. Oči si utřela do polštáře a nechala na něm šmouhy z řasenky. Na okamžik se zarazila. Seru na to, pomyslela si. Vklouzla do kalhotek, zapnula si podprsenku a natáhla si džíny a triko. Teprve pak se podívala na toho hajzla, násilníka a svůdce. Mirek se na ni usmíval a tvářil se, jako neviňátko. Kdybych tak mohla…, blesklo jí hlavou a mimoděk zaťala pěsti. Už s ním nechtěla nic mít. Chtěla na to celé zapomenout a dělat, že se nic nestalo.

„Jé! Kdes byla?“ přivítala ji Jitka na pokoji.

„Ále, nikde,“ odbyla ji mávnutím ruky, ale Jitka se jen tak nedala.

„Dalas mu?“

„Co? Komu? …,“ zakoktala se a zčervenala, jako pivoňka.

„No komu asi. Mirkovi, ne?“ převrátila oči v sloup, nad Adélčinou nechápavostí, „má asi pořádnýho macka, co?“ dodala a spiklenecky zamrkala.

Odpovědi se nedočkala, ale slzy, co Adélce vytryskly z očí, dávaly jasně najevo, že si své doměnky měla nechat pro sebe. Vzala ji kolem ramen a začala ji utěšovat, že za slzy nestojí žádný chlap a že to má brát tak, že si alespoň užila, a že… Adélka si utřela slzy, vysmrkala se a vděčně se na svou kamarádku podívala. Jitka byla jiná, než ona. Říkalo se, že je trochu do větru, ale nebyla ani zlá, ani vypočítavá. Prostě jen měla na svět jiný pohled. Ještě trochu škytala, když se jí svěřovala, co jí ten prasák provedl.

„Vyser se na něj, na debila. Ber to tak, že když ti prdel nenatrh on, tak už nikdo,“ zasmála se a Adélka se k malému úsměvu přidala taky.

„Poď, dem ještě dolů. To musíš zapít,“ řekla nekompromisně a táhla Adélku dolů, mezi ostatní.

Sotva si sedla, a žíznivě vypila skleničku vína, udělalo se jí lépe. S hlavami u sebe, si za neustálého popíjení povídaly, jako nerozlučná dvojka. Jitka se Adélce snažila vysvětlit, že když se to umí, tak i zadeček dokáže holce udělat hezky. Vytáhly celou láhev a u baru si ještě nechaly od Lukáše a Adama zaplatit dva panáky vodky, nebo co to bylo. Obě ji měly jako z praku. Jazyk se jim pletl, stejně, jako nohy. Byly rády, že jim kluci pomohli na pokoj. Jitce musel Adam pomoct i do postele. Sotva se do ní svalila, usnula. Adélka jim stačila zamávat na rozloučenou, převléknout se do noční košile a pak přistála na svou postel jako cihla.

Probudila se s třeštěním hlavy a žaludkem na vodě. Bylo jí zle, jako nikdy před tím. Na nejistých nohách přeběhla na záchod a objala mísu, jako nejlepší kamarádku. A jako nejlepší kamarádce jí hlasitě domlouvala. Když se vyzvracela, udělalo se jí malinko lépe. Včerejší večer se jí začínal vybavovat. Tanec, Mirek, Jitka…, pak kluci na baru… Znejistěla. A pak…? Dál našla v paměti jen černočernou tmu.

Nevěděla, že kluci se do pokoje vrátili, aby ty dvě zkontrolovali, jestli ještě dýchají. A to že se Adélka nestačila přikrýt a její lehká noční košilka se jí vyhrnula a poodhalila kousek zadečku, jim vnuklo nápad, který nešel jen tak hodit za hlavu. Dívka ležela na břiše, z pod košilky jí vykukovala oblinka a vypadala kouzelně. Košilce pomohli ještě kousek nahoru a zadeček tak mohli obdivovat v celé jeho kráse. Adélka spala dál, jako Růženka a ani jejich dotýkání, ji ze snu nedokázalo vytrhnout. Opatrně jí roztáhli nohy a prozkoumali, co to mezi nimi schovává. Byla vlhká a poddajná a tak jim nedělalo žádný problém, aby jí dírku pořádně prohmatali. Adélku opatrně otočili na záda a košilku jí vyhrnuli už pod bradu. Adam si vzal na starost její kopečky a Lukáš se věnoval kačence. Nohy jí přitlačil k bříšku a k lasturce tak získal neomezený přístup. Jezdil jí mezi lupínky jazykem a vylizoval ji jako mísu se zbytky sladké polevy. Vystřídali se, aby její micku ochutnal i Adam. Ten už ale nevydržel a místo prstů a jazyka do ní rovnou zajel svým bojovníkem. Se strachem, že se probudí, ji opatrně a pomalu protahoval dírku a tiše u toho skučel blahem. Lukáš nečekal. Jednou rukou hladil Adélku po hrudníku a druhou si přejížděl po svém kopí. A jako první dosáhl cíle svého snažení. Husté a bílé stříkance jí nasázel na prsa a zbytek, co z něj ještě vymáčkl, nakapal do vlasů. Lukáš ho vytáhl, špičku otřel několikrát v prasklince a prvním výstřikem zasáhl spodní část pohoří. Zbytky skončily o něco níž, v okolí pupíku. Kluci byli spokojeni, i když se po tom všem, začali trochu stydět. Košilku spící princezně opatrně stáhli až na nohy, zlehka ji přikryli dekou a potichu odešli.

Adélka seděla zmoženě na míse a přemítala, co jí to na bříšku a všude kolem, tahá za kůžičku. Marně si to dávala dohromady s večerní návštěvou u Mirka. Rychle sesedla a keramickou kamarádku objala znovu. U umývadla si vypláchla pusu a podívala se do zrcadla. Vypadala hrozně. Kruhy pod rudýma očima, rozcuchané vlasy a rozmazaný make-up ze včerejška, jí moc krásnou nedělali. Zarazila se a nechápavě si hrábla do vlasů. Na několika místech byly slepené. No tohle? Od čeho to je, pomyslela si. Celá vystresovaná, komu večer ještě podlehla, vyšla z místnosti, aby si z pokoje vzala ručník a sprchový gel. Pod sprchou se pořádně namydlila a všechno ze sebe spláchla. Voda, i pocit čistého těla, jí udělala dobře. I žaludek se uklidnil a přestal plavat. V posteli se přikryla až po bradu a při neustálém přemítání, co bylo a s kým bylo, usnula a spala až do rána.

Probudila se a pomalu se posadila. Hlava ji pořád pobolívala, ale když se podívala na ostatní spolužačky, usoudila, že je na tom lépe, nebo stejně, jako ostatní. Všechny vypadaly, jako po flámu. Což vlastně byly.

„Teda, holky,“ ozvala se Sandra, „já mám hlavu jak škopek,“ postěžovala si.

„Já už nebudu pít!“ slibovala Magda a Jitka se k jejímu závazku přidala.

Vstávaly a švitořily, kdo s kým tančil, jak u toho vypadal a kdo se s kým bavil víc, než bylo zdrávo.

„Co ty?“ otočila se Sandra na Adélku, protože ta, jako jediná, zatím neřekla ani slovo.

„V noci jsem byla dvakrát blít, a chlast už taky nechcu ani vidět!“ odpověděla na vysvětlenou.

Holky se rozesmály. Když je na tom někdo hůř, je to vždy důvod k radosti.

Společně se odešly umýt a dát se malinko do pucu. Po snídani šli na svah, kde Adélka na večerní i noční útrapy úplně zapomněla.

Zítřejší den, znamenal konec kurzu a odjezd domů. I proto zůstali na sjezdovce, dokud jely vleky. Ne všichni. Jen jejich družstvo, co uměli lyžovat nejlépe. Do ubytovny pak vtrhli jako velká voda a v naprosto skvělé náladě.

„A po večeři je závěrečná,“ připomenul jim instruktor, „budou se vyhlašovat výsledky, rozdávat ceny…,“ lákal omladinu na společenskou událost.

„Holky, já nevím, jestli vůbec půjdu,“ posteskla si Adélka, sotva přišly na pokoj.

„Neblbni, to chceš být zavřená na pokoji a hryzat si nehty nudou?“ pustly se do ní ostatní a přemlouvaly ji k účasti.

„Ale pít nebudem, jo?“ řekla nakonec a upravila si ramínko na podprsence.

„Jasně, že ne,“ slibovaly všechny tři.

Dříve, než se večírek se rozběhl, stal se malou ukázkou toho, co vše je možné sbalit do batohu a uchránit od zmačkání. Teda, předváděly to jen holky. Sukně různých střihů a délek, halenky roztodivných barev a Lucie s Maruškou, měly na sobě dokonce šaty. Kluci svůj zevnějšek tak neprožívali. Stačilo jim to, v čem přijeli a byli skoro každý večer. O to více, pak mohli obdivovat um svých něžnějších protějšků.

Po vyhlášení výsledku závodů a jiných soutěží, nastala volná zábava. Učitelé a instruktoři se jako vždy vytratili do vedlejšího hotelu, aby tam mohli oslavit další úspěšný den bez úrazů. Tentokrát měla dohled mladinká instruktorka, co byla jen o pár roků starší, než oni. Byla skvělou instruktorkou, ale autoritu měla jen na svahu. Prvních pár minut se nalévání alkoholu snažila zabránit, ale nakonec své snahy hodila za hlavu a nechala se od Mirka nalákat k baru. A zábava mohla začít naplno.

Ostatní holky se nechaly pozvat na tanečky od kluků a Adélka, po odmítnutí několika nabídek, osaměla. Pokukovala po Mirkovi, který se na baru bavil s instruktorkou. Občas jí něco důvěrného pošeptal do ucha a ta se smála na celé kolo. Adéla se přistihla, že na ni žárlí. Překvapilo jí to, protože že za to, co jí udělal, by ho měla nenávidět. I přes původní předsevzetí si nalila víno a dvě skleničky vypila na ex. Očima neustále kontrolovala ty dva a svůj spravedlivý hněv dusila v sobě. Když se Mirek zvedl ze židle a zamířil na pány, zvedla se taky a počkala si na něj na chodbičce.

„To se jako budeš bavit s tou blonďatou krávou, a na mně se vykašleš?“ vyčetla mu, sotva otevřel dveře. Ustrnul a zaraženě se na ni podíval.

„Sem si myslel, že tě to se mnou nebaví, tak co vyvádíš?“ odpověděl a v očích se mu zablýskala naděje, že by si dneska užil se dvěma najednou. Lenka byla fajn a možná by si dala říct, že…

„Jsi ještě větší debil, než jsem si myslela!“ vyčetla mu ještě než stačil cokoliv dalšího říct, otočila se a odešla s vysoko vztyčenou hlavou. Tak, a má to, řekla si. Hajzl, který ji jen použil a pak odkopl, proletělo jí ještě hlavou. Vrátila se zpátky ke stolu a dívala se, jak si Mirek sedá vedle té blonďaté coury, jako nic. Nalila si další decku a obrátila ji do sebe. Vztek s ní cloumal a ani další sklenička ji uvolnit nedokázala. Holky se vrátily se smíchem a v družném hovoru, jak to dneska klukům sluší, a že by ten, nebo jiný, stál za hřích, a…

„Na,“ přistála jí v ruce štamprdle od Jitky, „potřebuješ to,“ dodala a naznačila přiťuknutí. Asi jo, pomyslela si a její obsah poslala k vínu. Konečně se malinko uvolnila a na pár chvil přestala na Mirka myslet.

„Jdem? Ale všechny, jo?“ zvedla se Sandra s otázkou, na kterou nešlo odpovědět ne.

Ke čtyřem vílám se zanedlouho přidali kluci, a když začala hrát pomalá písnička, chopily se Adélky Lukášovy ruce. S počáteční nevolí ho vzala na milost a položila mu ruce na ramena. Lukáš si dodal odvahu a malinko se k Adélce přitiskl.

„Díky,“ zašeptala mu do ucha za včerejší doprovod. Na Mirka přestala myslet úplně. Hlava se jí začala malinko motat, ale přisuzovala to tomu pomalému kroužení.

Lukáš na okamžik ztuhl. Přece spala! Ale že by mu děkovala za to, že jí postříkal kozy? To asi ne…?

„A za co?“ zeptal se opatrně.

Jasně, ještě dělej blbýho, pomyslela si. Ale aspoň je taktní.

„Však ty víš,“ odpověděla neurčitě.

Znejistěl ještě víc, ale když se jí to teda tak líbilo… Posunul ruce z boků kousek dolů a dozadu. Neodstrčila ho, neprotestovala… Naopak. Přitiskla se k němu ještě blíž.

Adélce bylo najednou dobře. Lukáš je vlastně fajn, když dělá, že se včera vlastně nic nestalo. Pravý džentlmen. A při tom, kdyby nebylo jej a Adama, čert ví, jak by to dopadlo. Ruce na zadečku mu nechala, když je takový hodný.

Písnička skončila a tentokrát jí poděkoval Lukáš. Usmála se na něj a nechala se pozvat k jejich stolu. Sedli si vedle sebe a přiťukli si spolu. Ostatní kluci se přidali s tím, že si musí dát i s nimi. Za pár minut se jí motala hlava a Adélka věděla, že tancováním to není. Na moment ji napadlo, že by měla raději vyklidit pole, ale Lukáš, a ostatní, byli fajn, takže zůstala. Rosťa vyprávěl, jak si dneska užil sněhu a ostatní, včetně Adélky se mohli potrhat smíchy. Nepatřil zrovna mezi zdatné lyžaře, spíše naopak, ale to, jak o své nešikovnosti dokázal povídat, by dokázalo rozesmát i střízlivého.

„Musím,“ řekla opile na vysvětlenou. Ještě chvilku a udělám loužičku, zasmála se v duchu nad touto možností a vrávoravě se odlepila od židle.

„Počkej, doprovodím tě,“ přidal se Lukáš a rychle ji zachytil. Nebýt jeho, skácela by se zpátky na židli.

Vděčně se na něho podívala a zavěsila se do něj. Doprovodil ji k záchodům, ale místo aby ji pustil, vešel s ní až dovnitř.

„Já to zvládnu sama,“ zablábolila, „snad,“ dodala pro sebe.

Nepustil ji. Doprovodil ji až do kabinky, kde ji opřel o stěnu. Podíval se na ni. Adélka stála a usmívala se. Najednou, jako kdyby zapomněla, co vlastně chtěla. Věděla, že Lukáš je tam s ní, ale vnímala ho jako z dálky. Ruce jí bloudily pod pasem a hledaly pásek, knoflík, nebo zip, ale na sukni se všitou gumou nic takového neměla.

„Nechceš pomoct?“ zeptal se přiškrceným hlasem.

Adélka přikývla a usmála se na něj. Pomoc rozhodně potřebovala. Lukáš se nedal dál pobízet. Zatáhl a sukni poslal ke kotníkům. A totéž udělal i s kalhotkami. Její čárka se na něho usmála a Adélka se ztěžka posadila. Přivřela malinko oči a pod zadečkem se ozvalo zurčení. Sáhla po papíru, ale k jejímu údivu nahmatala jen prázdnou roličku.

„Počkej, něco tu mám,“ nabídl jí Lukáš a vytáhl z kapsy kapesník. Chtěl jí ho podat, ale Adélka se zachovala, jako když jí byly tři. Opřela se dozadu o nádržku a dala nohy od sebe. Lukáš nelenil, sáhl jí na urousanou pipku a utřel ji. Papír zahodil pod ni, ale ruka mu mezi nohama zůstala a vrátila se na puklinku. Adélka zasténala a zaklonila hlavu. Bylo jí skvěle. Hlava se jí příjemně motala, zespod jí tepalo teplo a rozlévalo se do celého těla. Jeho prst, který vsunul do hladové dírky, jí dělal dobře. Dala nohy ještě více od sebe, ale kotníky jí něco svazovalo k sobě. Zatřepala nohou a uvolnila ji. Teď to bylo ono! Pohupovala pánví a tiše skučela. K jednomu prstu se přidal druhý.

„Ááá!“ vyjekla najednou, malinko ztuhla a pak se celá uvolnila. Tohle jsem potřebovala…, proletělo jí mezi ušima a narovnala se. Rozprouděná krev ji trochu vzpamatovala. Alespoň natolik, že se chtěla Lukášovi za jeho starostlivost nějak odvděčit. Pohladila ho po rozkroku a za zadek si ho přitáhla víc k sobě.

Neobratně se mu pokoušela kalhoty odepnout, a kdyby jí nepomohl, nedostala by se k ničemu. Vydolovala mu ptáka z trenýrek a přisála se k němu, jako tele na struk. Tentokrát zasténal Lukáš. Ta její tlamička se mu snažila vycucnout koule dovnitř, ale naštěstí je přidržovala rukou. Oba byli do té činnosti natolik zabraní, že příchodu jiných holek nevšimli. Ty jen nakoukly dovnitř, zvědavě zjistily, co je to v kabince za pohyb a zase zmizely.

Lukáš najednou vybuchl. V tříslech se mu zachvěl každý nerv a Adélce poslal k mandlím své jednodenní zásoby. Ta je s chutí poválela po jazyku a polkla. Milovala, když se jí kluk udělal do pusy. Lukáš ji pohladil po vlasech a sklonil se pro kalhoty. Adélka se zatím opřela zpátky o nádržku a zavřela oči. Padla na ni únava a potřebovala si na chvilku odpočinout. Lukáš se ještě jednou pokochal pohledem na její puklinku a odešel.

„Holky od vedle rozhlašujou, že na hajzlu je nějaká ožralá kráva z naší třídy a hulí klukům péra!” dozvěděl se od Rosti, sotva se objevil u stolu. Napil se, podíval se na něj a pak přitakal: „Jo, ale byl to jenom jeden kluk a není to kráva, ale Adéla,” upřesnil a ukázal Rosťovi blažený úsměv.

Rosťa nezaváhal ani na chvilku. S Tomášem v patách, se spěchali přesvědčit sami. Sotva vpadli na dámy, vtlačila se k nim Sandra s očima navrch hlavy. I ona holky z vedlejší třídy zaslechla. Adélka podřimovala ve stejné poloze, v jaké ji Lukáš opouštěl. Opřená o nádržku, se sukní na podlaze a kalhotkami na levém kotníku. A nataženýma nohama mírně od sebe.

„No ty kráso!“ zvolal Tomáš, „ta ji má, jak z praku!“

„Jo, ale jestli sem zavítá Lenka, tak máme všichni po žížalkách. Nebo, nedej bože, kdyby ji takhle našla třídní! Musíte ji někam uklidit. Tady nemůže zůstat!“ řekla Sandra ustaraně. Měla sice taky pořádně nakoupeno, ostatně jako všichni, ale pořád se dokázala ovládat.

Sehnula se a pokusila se Adélce natáhnout alespoň kalhotky. Moc se jí to nepovedlo a po několika pokusech jí kalhotky zůstaly v ruce. Zvedla sukni a otočila se pro pomoc ke klukům. Rostoucí boule v rozkrocích a planoucí oči obou kluků, nemohla přehlédnout.

„Budete na ni jenom čumět, nebo jí pomůžete?“ řekla vztekle, když se ti dva k ničemu neměli. Kdyby to záleželo jen na nich, pohráli by si s Adélkou rovnou na místě. Ale byla tady i Sandra a před ní jim bylo malinko trapně.

Tomáš chytil Adélku za ruce a zvedl ji ze sedu. Zavěsil si ji na sebe, ale Adélka mu neustále sklouzávala. Přikrčil se, nadzvedl ji ještě jednou, a přehodil si ji přes rameno. Sandře se konečně podařilo nasoukat Adélce alespoň sukni. Rosťa vyšel ven, zkontroloval cestu a vrátil se.

„Můžem,“ pokynul a vyrazil v předvoji.

Tomáš s Adélkou na zádech ho následoval a čtveřici uzavírala Sandra. Z chodbičky na schody to byl jen kousek, a díky tomu zůstala čtveřice bez povšimnutí. Tomáš posunul ruku po noze nahoru a zajel s ní pod sukýnku do Adélčiny horké mezírky. Z její vlhkosti se mu zatočila hlava a málem se ze schodů skoulel dolů. Na pokoji ji položil do postele a podíval se na Sandru. Ani Rosťa se k odchodu neměl. Kdyby je nechala Sandra na chviličku o samotě, vzali by si odměnu a byli by všichni spokojeni.

Sandře došlo, co by kluci rádi, a proč nechtějí odejít. Odehrával se v ní boj. Nechat je s Adélou se všemi důsledky, nebo hájit její čest? Adélka to vyřešila částečně za ni. Prohnula se a sáhla si pod sukýnku, kde jí něco před malou chvílí dělalo dobře. Otevřela oči a podívala se na Toma, který byl nejblíže. Rosťu, ani Sandru neviděla. Mirek, zvolalo její podvědomí. Tomáš byl stejně světlovlasý, jako Mirek a ve svém stavu si ty dva prostě spletla. On je tady! Se mnou! Usmála se a koketně si olízla rty.

Sandra už nemohla dělat nic. Tomáš se nedal dál pobízet, přiklekl si k Adélce a na ty její smyslné rtíky se nadšeně vrhl. Zajel jí pod tričko a podprsenku a kopeček ohřál v dlani. Že se níže sklonil i spolužák, ze začátku moc nevnímal. Zaregistroval ho až po chvilce, kdy Rosťa s pusou na její mušličce vyjel rukou přes břicho nahoru a dotkl se jeho ruky. Nezlobil se, ale kozy byly jeho! Rosťovu ruku nekompromisně odstrčil a oba kopečky si žárlivě hlídal. Rosťa se stáhl a dál se věnoval její růžovoučké a mokré micce. Voněla, jako málo co a chutnala tak, že by si i přidal. Jazykem zkoumal kde co je, počítal lupínky a klepal na kapuci jejího stydlínka, který si hrál na schovávanou.

Sandra se na ty tři dívala a tiše Adélce záviděla. Ne ostudu, ze které bude mít kabát, ale starost a pozornost těch dvou. Byli to pohlední a urostlí kluci, kteří by mohli udělat radost i ji. Sáhla si pod sukni, stiskla buchtičku přes kalhotky a musela přivřít oči, jak se jí pipka odvděčila. Mravenčení v podbřišku vystřelilo do všech stran. Jako robot, s jednou rukou na kalhotkách, pohladila druhou Tomáše po zádech. Tomáš otočil hlavu, podíval se na ni a odlepil se od Adélky. Vkleče jí objal nohy, hlavu schoval pod sukní a na stehnech rozdal několik polibků. Ruku z buchtičky přesunula do Tomášových vlasů a slastně vydechla. Po malých krůčcích ustupovala dozadu, dokud nenarazila na kraj postele. Posadila se, Tomášovu hlavu vytáhla zpod sukně a políbila ho. Pak se zvrátila dozadu a ještě než jí záda dopadla na postel, měl Tomáš pusu zpátky. Nechala se unášet jeho doteky a polibky, které jí sázel přes tenkou látku na pipinku i všude kolem. Kluka ještě neměla, teda takhle ano, ale o věneček ještě nepřišla. Vždy to bylo tak, že si navzájem udělali dobře pusou, a když jí chtěl potěšit i klasickým způsobem, dala nohy křečovitě k sobě a rázným ne, hrátky ukončila. I tentokrát plánovala podobný scénář. Tom jí zajel palci pod gumičku a té tenké, zbytečné látky se zbavil. I Sandra měla kačenku hladkou, jako miminko. Holily se všechny, protože by mezi sebou nevydržely. Móda začíná opravdu od starostí o pokožku… Jazyk se mu dostal tam, kde měl. Mokrá, voňavá a hebká… Aniž by opustil vlídnost puklinky, sundal si kalhoty a stiskl si kopí v ruce. Mirkovi jeho velikost záviděl, stejně jako ostatní, ale když se mu zvedl, mezi nejmenší rozhodně nepatřil. Jazykem ji polechtal na krajíčku lasturky, posunul se nahoru a navštívil ji v pupíku. Pak polaskal obě kůzlátka, aby ji jemně kousl do lalůčku. Přidržel si beranidlo, namířil a zabral.

„Áááá!“ vyjekla Sandra. Nechala se natolik unášet vlastními pocity z nadcházejícího orgasmu, že si jeho příprav nevšimla. Až slabé štípnutí a tlak v pipince jí dal vědět, že je ženou a že na osvědčenou obranu je už pozdě. Nadechla se, že mu vynadá, nebo že ho odstrčí a uteče, ale sotva ho povytáhl a pomalu se nasoukal zpět, vydechla a změkla, jako máslo. Bylo to ještě lepší, než si kdy představovala.

Adélka vyjekla, odlepila zadeček od postele a rukou si natáhla bradavku, jako kdyby ji chtěla utrhnout. Králičí nora ji opět přivítala a ukázala svět za ní. Rosťovi se na jazyku pipinka zpotila a zaklepalo v ní. Dopadla zpátky a její tělo se zachvívalo dál. Bylo jí dobře. Těšilo ji, že se Mirek vrátil a jeho jazyk ji opět nezklamal. Když si ji otočil, sama vystrčila zadeček nahoru. Těšila se, až ji zase celou vyplní. A dokonce by mu už neměla za zlé, kdyby ji obsloužil i druhou dírku…

Rosťa ji špičkou přejel po lasturce nahoru a dolů a pak ho pomalu zasunul dovnitř. Ruce položil na boky, malinko si ji posunul blíž k sobě a začal s pumpováním. Mít Adélku, nebo Sandru, Lenku, Jiřku…, prostě kteroukoliv spolužačku na ocase, byl jeho dávný sen, který se mu konečně splnil.

Adélka se zavrtěla, prohnula se v zádech ještě víc, ale pocit naplnění nenastával. Ne, že by ho necítila, ale předchozí den si myslela, že ji natrhne. A teď? Jako dobrý, ale copak ji mám tak vytahanou?

Sandra ve stejné chvíli skočila z mostu s gumou přivázanou na nohou. Chvíle letu a pocitu beztíže, vystřídala chvilka přetížení, následovaná novým beztížným stavem. Tiše lkala, zatínala prsty do Tomášových zad a třásla se, jako sulc. Pipka se rytmicky stahovala okolo jeho ocasu a tepala do něj morseovku. Tomáš už taky neměl daleko k cíli. Nechal ji malinko uklidnit, zvedl jí nohy nahoru a změnou úhlu zvýšil tlak na svého bojovníka. Teprve teď si všiml červených skvrn na ocase, její pipce a všude okolo. Nejdříve mu blesklo hlavou, že má své dny, ale hned vzápětí mu došlo, že krev je odjinud. Byl jsem první! Zatmělo se mu před očima, kolík zarazil do dírky co nejhlouběji a s několika dalšími přírazy ji naplnil až po okraj. Svalil se vedle Sandry a zprudka nabíral vzduch do plic. Jsem první, jelo mu hlavou dokola a byl na sebe patřičně pyšný. Sandra mu položila hlavu na hrudník a objala ho kolem ramen.

Adélka si i přes to, že nebyla tak plná, jak si představovala, došla opět ke křoví a navštívila králíkovo doupě. Kníkala do polštáře, kroutila zadečkem a zatínala pěsti. Její vyvrcholení mělo na Rosťu povzbudivý vliv. Jak mu před očima kmitala její druhá dírka, zkusil na ni zatlačit prstem. Adélka tlumeně vykřikla do polštáře a její návštěva v říši divů se prodloužila. Branka zadního otvůrku se ochotně rozestoupila, a když Adélka neprotestovala, ale naopak se zdálo, že se jí to líbí, zaváhal jen na chviličku. Vytáhl ho a namířil na druhý terč. Trochu více zatlačil, pak ještě jednou a byl v ní. Vlhko zmizelo a spolu s tím se zvýšily libé pocity na konci ocasu. Několikrát přirazil a kapituloval. Adélka ucítila horkost a tlukot milence hluboko v těle. Bylo jí moc hezky. Mirek se jí vrátil, ona jej přesvědčila o své lásce…

„Co to?“ vykřikla najednou vyděšeně. „Rosťo?!“ zaječela hystericky, když si vedle ní lehl a ona se k němu chtěla přivinout. Najednou jí všechno došlo. V pipce, ani v zadečku neměla Mirka, ale Rosťu! A na záchodě… Bože! Vždyť ona vykouřila i… i Lukáše!? Zprudka se otočila, posunula se rychle nahoru, opřela zády o zeď a přitáhla si nohy k tělu. S doširoka otevřenýma a vyděšenýma očima, se dívala na spokojeného Rosťu, jak leží v její posteli, ocas mu vadne a hrudník se mu mohutně zvedá nahoru a dolů.

Zvedl oči, aby na ni viděl a podíval se do tváře, ve které se zrcadlil děs, stud i naprostá nechápavost. Usmál se na ni, popotáhl si za zvadlý ohon a žalud schoval do předkožky.

„Díky, tohle bylo neskutečné. Netušil jsem, že jsi taková náruživá,” pochválil ji za výkon a očekával, že se k němu konečně přitiskne. Její vyděšený výraz si vyložil jako vystřízlivění, a to díky orgasmům, ke kterým ji pomohl.

Adélka otočila hlavu za zvukem, který se ozval z druhé postele. A zděsila se znovu. Tomáš ležel na zádech a přes jeho nahé tělo, byla přehozena Sandra s tričkem a podprsenkou pod bradou. I na ni bylo vidět, že měla hezkou chvilku. Stejně, jako spokojený milenec pod ní. Nohy přitiskla ještě víc pod sebe a pohled vrátila na Rosťu.

„Co je? Děje se něco?” zeptal se nechápavě, přetočil se na břicho a posunul se za ní.

Adélce stekla slza po tváři a zůstala viset pod bradou. Nemohla ani dýchat, jak se styděla. A nevěděla, co dělat. Z vedlejší postele se začalo ozývat šustění a zrychlené dýchání. Sandra se Tomášem pustili do druhého kola.

Rosťa ji pohladil po kotníku a znovu se starostlivě zeptal, co se jí stalo. Rozklepala se a rozbrečela naplno. Byla tak zmatená, že ho nechala, aby jí z kotníku sjel po holeni na koleno, a posunul se ještě blíž. Jemně ji políbil na tvář a na obě mokré oči. Nechtěla jeho, chtěla Mirka, navíc si připadala, jako nějaká děvka, ale byl k ní jemný a určitě za její omyl nemohl. Chtěla ho odmítnout, ale sotva otevřela pusu, přisál se jí na rty a jazykem jí zabloudil uvnitř. Mirek je stejně hajzl, dospěla nakonec k závěru. A Petr? Petr, Petr… Ten Rosťův jazyk je opravdu šikovný… Přestala si objímat nohy a jako kdyby nesměle, objala Rosťu. Nohy malinko popustila dolů a ani kolínka už k sobě tak křečovitě nesvírala. Jazykem mu vymetla pusu a nechala ho, aby ruku z kolínka přemístil na stehýnko a dále i mezi ně. Snad to bylo tím, že měla krev pořád naředěnou alkoholem, snad tím, že zatoužila po jemných dotecích, nebo tím, že na Mirka a Petra chtěla zapomenout…, tak, nebo tak, nechala ho, aby jí prsty rejdil v jeskyňce a pusou střídavě ochutnával obě jahůdky. Potáhl ji zpátky dolů, otočil se a k prstům v jeskyňce přidal jazyk. Adélka mu v puse uvěznila pytlík a pak i jeho bojovníka. Byl menší, a o dost, než Mirek. Na druhou stranu jí ale alespoň nedělo problém jej do pusy dostat celého. Cítila, jak mu v něm zaškubává a jak mu tím dělá dobře. Počkej, řekla si najednou. Já ti předvedu, co to je, mít v zadku něco cizího! Nahmatala dírku a zatlačila. Rosťa přestal s vylizováním a snažil se uhnout. Stačil ale jen zaskučet, zaklonit hlavu a Adélce zmizel prst v dírce. Pokrčila jej a nahmatala první pevnější bod, proti kterému zatlačila. Prst se jí najednou ocitl ve svěráku a z konce ocasu vyšlehl bílý proud. Rosťovi se zatmělo před očima. Svět se smrskl jen do jediného bodu, který se prudce zmenšil a ve stejném okamžiku explodoval. Zařval, zasténal a po několika dalších explozích se svalil na bok. Dál nemohl. Cítil jen odeznívající stahy v tříslech a koulích. Adélka sice prst vytáhla, ale tuto drobnost nedokázal postřehnout. Byl grogy. Nevnímal, že Adélka ho dál saje a cumlá, nebo že jej dál hladí a roztahuje nohy, aby ji i on dovedl na konec cesty. Cítil jen příjemnou únavu a okolí, tím méně ona, ho nezajímalo.

Adélka ho zklamaně přestala povzbuzovat. Poznala, že tímhle nově objeveným trikem jej vyřadila z dalšího provozu na poměrně dlouhou dobu. Otočila se na bok a koukala na druhou stranu místnosti, kde si Sandra užívala dalšího zhoupnutí. S hlavou zabořenou do polštáře u Tomášovy hlavy, napíchnutá na jeho kolíku, se klepala jako osika. Adélka si sáhla dolů, kde byl před chviličkou Rosťův jazyk. Zatahala si za lupínky, pohladila po hrášku a dychtivě si zarazila dva prsty dovnitř. Znovu se podívala na Sandru, jak se zmoženě nadzvedává a snaží se svému milenci oplatit jeho laskavost. Na první pohled ale bylo vidět, že to bere jako povinnost a že by si nejraději lehla vedle něj a odpočívala. Adélka si znovu zatlačila na hrášek a rozhodla se. Vstala, jemně odstrčila Sandru z Tomáše a osedlala si jej místo ní. Překvapeni byli oba, ale ani jednomu změna nevadila. A Adélka měla v dírce něco mnohem lepšího, než jen prsty. Přitáhl si ji na sebe, bradavku stiskl mezi zuby a rukama masíroval zadeček. Ve chvíli, kdy do ní poslal první dávku, přišla ke slastné křeči i ona. Zavyla, rozklepala se a pipinka hladově polykala všechno, co jí tam Tomáš posílal. Dovzpínala se a svalila se mezi Tomáše a Sandru. Měla konečně dost, byla krásně unavená, ale pořád opilá. Svět se s ní točil, v hlavě měla pořádný zmatek a vlastně se jí ani moc nechtělo přemýšlet. Bylo jí to všechno jedno. Usnula tak, jak byla, ostatně jako i Sandra a Tomáš. Jediný, který se vzpamatoval a odešel, byl Rosťa.

Když přišel do svého pokoje, narazil tam na Jitku s Magdou v plné zábavě s Adamem, Lukášem a Mirkem, kterého Lenka poslala někam. V plné zábavě u karet a nedbalkách. Tu hru znal. A nejen tu hru, ale i ty karty, které Adam tak šikovně označil. Holky neměly šanci. Dveře otevřel ve chvíli, kdy si Jitka, rudá až po kořínky vlasů, sundávala předposlední kousek oblečení. Vypískla a podprsenku si přitiskla zpátky na kopečky.

„Ticho!” napomenul ji celkem zbytečně Lukáš, „a ty zavři!” otočil se na příchozího.

„Neboj,” uklidňoval Mirek Jitku, „je to jenom Rosťa.”

Jitka se malinko uklidnila, pousmála a podprsenku odložila bokem. Kluci spokojeně a uznale zamručeli a Adam rozdal na další hru. Rosťa byl sice vyždímaný jako hadr, ale další pohled na kozenky a micky spolužaček, si nemohl nechat ujít. Posadil se k nízkému stolečku k ostatním, i když holky malinko protestovaly a zakrývaly se.

„Nechte toho, baby,” přemlouval je Mirek, „si myslíte, že Rostík ještě neviděl holku?”

„Nejenom viděl…,” zasmál se Rosťa a významně se podíval po všech okolo.

Chvíli odolával, ale nakonec jejich výzvám a pobízení podlehl a začal pyšně vyprávět, co bylo ještě před několika minutami skutečností. Hra byla na chvíli přerušena a všichni mu viseli na rtech, jak líčil, že Adélce vymetl všechny dírky a jak neměla dost a zneužila i Tomáše. O prstu ve svém zadku raději pomlčel. V koutku duše si připadal, trochu jako buzerant… Ostatním svým zážitkem ale vyrazil dech. Hlavně holkám, které si o Adélce myslely, že jde o světici, která o kluky nemá zájem.

„Takže Adéla se Sandrou jsou vedle, jo? A maj jako dost,” shrnul Mirek.

„A kdyby ne, obskočí si Toma,” dodal Lukáš a všichni se jeho vtipu zasmáli.

„Budem pokračovat?” klepl Adam na kupku karet. Už se nemohl dočkat, až budou holky nahé úplně a budou dostávat úkoly.

Za několik her se mu jeho přání vyplnilo. Kluci na sobě pořád pár kousků oblečení měli, ale holky už odevzdaly vše. Další dvě hry nechali kluci vyhrát Magdu. K její radosti, protože si nedokázala představit, co by ze sebe měla na hromádku oblečení přidat, když na sobě měla jen náušnice. Jenže v následujícím kole padla prohra právě na ni. Zčervenala ještě víc a začala vyjednávat, že by bylo fajn hru ukončit. Ale kluci se teprve teď dostali k tomu, o co jim po celý čas šlo.

„Nedělej vlny, Magdi,” odbyl její chabý pokus o konec Adam, „dát už nemáš co, tak co kdybys nám třeba ukázala, pipku?”

„Ne!” vykřikla, i když věděla, že ji stejně ukáže.

„Hra je hra,” nedal se Adam odbýt, „roztáhni nohy, my se kouknem a jedem dál.”

„Ne! Já nechci!” odsekla mu Magda a trhla trucovitě rameny, aby zdůraznila, že nikomu nic ukazovat nebude. I tak ale pomalu rozevřela nohy, podívala se spěšně na civící kluky a ještě rychleji je sklapla k sobě.

„Hele, počkej, počkej, jako,” zazubil se Mirek, „úkol zněl, že ji ukážeš, a ne, že na ni pustíš trochu vzduchu. Ukázat znamená, že ji vystavíš, roztáhneš si ji a necháš každýho kouknout!”

Magda kroutila hlavou, říkala své rezolutní ne, u kterého dupala nohou, ale po chvíli pošoupla zadeček po židli dopředu, nohy dala nahoru a od sebe a prsty si rozdělala lupínky tak, že jí bylo vidět už dovnitř těla. Podívali se všichni, včetně Jitky a Rosti. Jitka zjistila, že ji spolužaččina dírka moc nebere a Rosťa zase, že i když je skoro stejná, jako Adélčina, pořád má plno odlišností, které je nutno prozkoumat. I ostatním klukům se dolů nahrnula krev a už tak nalité ocasy jim zkameněly ještě víc. Další kolo a po něm svou dírku ukazovala Jitka. Chvíli hrála stydlivou, ale nakonec si klekla na stůl, prohnula se a zadek vystrčila nahoru. Když jí Mirek po vyšpuleném pozadí pohladil, jen jím zakroutila, ale jinak držela, jako přikovaná. Kde je vystrčeno, tam je dovoleno…, řekl si a zkusmo zajel prsty mezi půlky a dolů, kde narazil na hebce mokrou micku. Jitka zafuněla a dala nohy trochu od sebe. Tohle byla jasná výzva. Vytáhl prsty, mezi nohy zastrčil hlavu a ochutnal.

Magda se nestačila rozhlédnout a mezi pevně sevřená kolena se jí dobýval klečící Adam. Hru na upejpavou vzdala, zvrátila se dozadu a zavřela oči. Na mušličce se jí rozjel tanec, po kterém už takovou dobu toužila. Když ucítila dotek na tváři, hned věděla, co to je. Chňapla po Lukášově ocase, nacpala si ho do pusy a lačně ho začala cumlat.

Rostík se zvedl, obešel stůl a Jitku si přitáhl víc k sobě. I ona mu ho schovala v tlamičce, a i když to bylo taky fajn, na Adélku neměla. Mirek se svým krátkým, ale intenzivním průzkumem skončil. Už věděl, kde co je a tak mohl přistoupit k dalšímu bodu programu. Chytil ji boky, a když se Jitka ještě trochu rozkročila, a dostala zadeček ještě níže, bylo to pro něj tak akorát. Jeden krátký pohyb, Jitka vyjekla a druhým schoval celého ptáka v hnízdě. Začal úplně jiný tanec, kdy Jitka měla co dělat, aby Rosťovi neukousla ocas a tak jen hekala a koulela očima, jak do ní Mirek zajížděl, jako píst parního stroje. S několika kluky už něco do činění měla, ale nikdy takhle najednou. A ještě nikdy v díře neměla něco tak velkého. Dávala Adélce zapravdu, že pokud se dostane do druhé dírky, zanechá po sobě pořádnou spoušť. Ale kdo by se staral, co bude, pokud vůbec bude?

„Mmm… úúúúmmm…!” vyštěkla ze sebe tlumeně a celá se rozklepala.

Rosťa skoro útrpně snášel její zuby na žaludu a nemohl se dočkat, až mu Mirek uvolní místo. Ten si ale dával na čas. K bucharu v pipince přidal ukazovák do druhé a zkoumavě si jej hladil přes stěnu střeva. Jitčiny obavy o svěrač začínaly nabývat na realitě.

Pustila Rosťu z pusy a otočila se: „Ať tě to ani nenapadne! Chcu se ještě někdy normálně vysrat!” zasyčela hekavě na Mirka.

Tuho prozatím hra prstu s ocasem bavila a byl by u ní zůstal až do konce, ale když si o to řekla sama… Proč jejímu přání nevyhovět? K ukazováku přidal prostředníček a začal dírku systematicky připravovat na její budoucí výkon.

„Kurváá, nebníí!” otočila se zase Jitka, protože jí to začalo bolet.

„Drž!” odsekl jí stroze Mirek, roztáhl prsty od sebe a povytáhl je.

Naslinil si ukazovák druhé ruky a do dírky protlačil prsty tři. To už Jitka začala skučet nahlas a začala sebou házet a uhýbat. Nepomohlo jí to. Navíc ji Rosťa chytil za vlasy a celkem neurvale jí narval ocas zpátky do pusy. Prohnul se, přitáhl si hlavu víc na sebe a Jitka měla jiné starosti. Jak udržet žaludek na místě, a dostat vzduch do plic. Vytřeštila oči, ze kterých jí vytryskly slzy, a začala bojovat o holý život. Mirek si naposledy plivl mezi prsty, slinu rozmazal po hvězdičce a konec kůlu namířil přímo na terč. Sotva Rosťa malinko povolil a Jitce dovolil se nadechnout, vyrazil jí dech Mirek.

„Áááá…úůůů…!” zaječela a vypustila ze sebe zbytky vzduchu.

Hned se prudce nadechla, ale to jí už zase přívod vzduchu zavíral Rosťa, který se v duchu musel smát, jak Jitka chvíli modrala, červenala a bělela. K slzám, stékající po tvářích, se přidalo i trochu hlenu z nosu, ale ani tento, poměrně ošklivý vzhled, Rosťu neodradil, aby ho povytáhl, nechal ji nadechnout a zase jí špičkou podráždil na mandlích. Mirek vzadu pozoroval, jak se kolem kůlu těsně napíná kůžička zadní dírky a i když se vehementně bránila, pustila to jeho monstrum do sebe. Několika pomalými a opatrnými tahy se do ní dostal úplně celý a pak si vychutnával dalšího vítězství. Podíval se vedle na Magdu, jak si Adamem nechává vylizovat dírku a Lukášovi na ocase kroužila dlaněmi i pusou. Na něm bylo vidět, že už déle nevydrží. Škrábal ji ve vlasech, hlavu víc a víc zakloněnou a s každým jejím pohybem se zprudka nadechl.

„Úůůůááá… a… aaaa…!” vydechl, zavřel oči a sklonil hlavu zpátky.

Magdě jeho nadílka vytekla kolem koutků a zbytek vypustila ven po bradě na prsa. Uvolněnýma rukama se chytila pod koleny, přitáhla je více k sobě a ponořila se sama do sebe. Adam se dole snažil, jako kdyby za každé olíznutí toho pravého místa dostal stovku. Kdyby tomu tak bylo, byl by z něj milionář. Magda stoupala výš a výš a dění kolem sebe nevnímala. Najednou ji její přicházející vrchol přerušil. Mirek, kterého přestala Jitčina prdel bavit, Adama odstrčil, Magdu strhnul ze židle dolů a posadil ji na sebe. Jen vyhekla a plnou vahou dosedla na jeho třísla, až to mlasklo.

„Ááá…,” stačila vyjeknout, ale to ji už Mirek přitahoval k sobě, aby mu dala ochutnat svých jahůdek. Nakonec být rád, že když Lence řekl, aby šla s ním a Adélkou do trojky, ho poslala k šípku a odešla… Jeho zadek se pod ní rozkmital, až se Magdě dělaly mžitky před očima.

Rosťa nenechal Jitčinu opuštěnou dírku čekat dlouho. Sotva se od ní Mirek odlepil, obešel ji a ucpal ji svou chloubou. Jitka na čtyřech nejdříve přivítala, že ji Mirek přestal týrat, ale sotva se do ní dostal Rostík, zatoužila po něm. Chvíli ho nechala, ale pak uhnula, seskočila ze stolu a Rosťu povalila na zem. Hned si jej osedlala a sklonila se k němu, protože díky tomu měla zase pocit, že má dírku úplně naplněnou. Adam zatím seděl na zemi a celkem nelibě nesl vystřídání uprostřed hry. Když viděl ten Jitčin zadeček, jak se trhavě zvedá a klesá k Rosťovým nohám, zaváhal jen na okamžik. Vklínil se mezi kamarádovy nohy, přiklekl si a vzal Jitku za boky. Ta celá ztuhla a slastně zavřela oči. Když zatlačil a ocas mu zmizel v kakaové dírce, jen slastně vydechla, začala se na Rosťově kolíku vrtět a nechala Adama, aby všechnu práci odvedl sám. Konečně byla plná. Jeden vpředu, druhý vzadu… Vykřikla, zavzdychala a celá se rozklepala. Adam, vzrušený na nejvyšší míru už s Magdou, víc nevydržel. Ještě se dochvívala, když ji za mohutného výkřiku vybílil hnědý pokojíček. Vytáhl ho ven, odpadl a svalil se pod stůl.

To Rosťa byl k neutahání. Jitku, po tomto výkonu, už dírka začínala bolet, a tak slezla ze sedla, sklonila se k němu a dala ho tam, kde začínal. Netrvalo zase až tak dlouho, když mu v něm zacukalo. Polkla a konečně si na zem lehla i ona. Bylo jí úžasně…

Magda zatím ani nevěděla, kolikrát se jí třísla zachvěla a kolikrát se uvolnila. Jednou, třikrát, pořád…? Když začal Mirek klepat na její stěny a tou žhavou smetanou ji až pálil na konci tunýlku, přišel další, ale snad největší, jaký kdy měla. Zavyla, zaklonila prudce hlavu, ztuhla a pak začala ječet a tak vrtět pánví, že si Mirek myslel, že mu ho snad rozsedne. Dopadla na ruce a ještě pořád se klepala a vracela se do přítomného času. Až když vyklouzl, žuchla sebou na koberec k ostatním a odpočívala.

Všichni měli dost. I kluci, jindy chtiví za každou chvilku s holkou, byli za hranicemi svých možností. Pomalu a mátožně se holky začínaly zvedat a hledat své oblečení. Magda počkala na Jitku a pak, jen s ahoj na rtech, odešly do svého pokoje. Kluci se vyplazili na postele a tam usnuli tak, jak byli.

Tomáš se probral hlukem, který jej vytrhl z mimořádně krásného snu. Podíval se za jeho zdrojem a poznal Jitku s Magdou, jak se pomalu svlékají a zalézají pod deku. Netušil, že o něm ví a dělal dál nenápadného. I když se mu moc nechtělo, políbil jednu a pak druhou dívku ve vlasech a opatrně se vymanil z dvojího dívčího objetí. Tiše si posbíral věci a vyklidil pole. Nechtěl být u toho, až se obě holky probudí a dojde jim, co bylo a s kým bylo.

Ráno se odehrálo stejně, jako každý jiný den. Holky se styděly samy před sebou, kluci si, jako správní chlapi, nechali všechno pro sebe a z kurzu odjeli, jako kdyby jen lyžovali. Jen ve škole se na sebe více usmívali a občas na sebe nenápadně mrkli. Už nikdy spolu nic neměli, ale ještě dlouho po té, na tento kurz vzpomínali. Adélka se s Petrem o pár let později vzali a mají spolu dvě krásné děti. I když Petr Adélku nemohl naplnit jako Mirek, i přes to je s ním šťastná a jen proto, aby mu zůstala věrná, koupila si na památku pořádného uměláka. I ostatní si rozdali dospělácké role a starají se o své potomky, o které mají strach, že se na výletě vydají stejnou cestou… A Mirek? Inu ten má umělecké jméno a je svým způsobem slavný.

© Stalinka®