„Tiše!” zašeptal jsem na Oldu, svého kumpána, který se krčil ve tmě vedle mne. Přes hlavu i obličej měl, stejně jako já, přetáhnutou kuklu a snažil se otevřít zámek od jednoho domu. Dostali jsme na něj typ, že jeho majitel v něm ukrývá pár věcí, které zajímaly našeho dalšího známého. No, a ten nám za ty věci nabízel celkem zajímavou odměnu. Majitel byl doma, což nám vůbec nevadilo. Naopak. Kdo jiný nám řekne, kde má trezor a kombinaci k němu? V zámku konečně cvaklo a Olda pomalu zmáčkl kliku. Připravil jsem se. Zabezpečovací systém byla moje parketa. Dveře se otevřely a hned zase zavřely. Za námi. Na zdi za nimi byla klávesnice. Nic složitého. Netrvalo ani minutu a byl jsem uvnitř. A za pár vteřin byl systém vypnutý. Na venek se ale tvářil jako aktivní. Měli jsme volné ruce a čas až do pondělí. Prohlídli jsme spodní patro a pak se přesunuli do vrchního. Jako dvě kočky jsme se plížili tmou a jen vzduch, který jsme vířili kolem sebe, svědčil o našem pohybu domem.

S lehkým vrznutím jsme otevřeli první dveře u schodů. V posteli se nadzvedávaly dvě peřiny v rytmu spáčů pod nimi. Oba jsme se postavili každý z jedné strany, namířili a hlavněmi šťouchli spáče do hlavy. Oba reagovali rozdílně. Ten můj zamlaskal, respektive zamlaskala a otočila se na druhý bok, a ten druhý hleděl, v přítmí měsíčního jasu v pokoji, do hlavně Oldova revolveru. Jeho vyděšený pohled a to, že raději mlčí, jasně naznačovalo, že mu došlo, v jaké situaci se nachází a jak se má chovat. Druhým a třetím šťouchnutím jsem konečně probudil i jeho spolunocležnici. Ta ale měla na pohled do hlavně menší pochopení. Nadechla se, aby zjevně začala ječet, ale byl jsem připravený. Hned, jak otevřela pusu, vrazil jsem jí do ní roubík a vtiskl jej hluboko dovnitř. Jednou rukou přes pusu jsem ji přidržel na polštáři a naučeným pohybem jsem jí tou druhou upevnil roubík za hlavou. A taky jsem si ji pořádně prohlédl. Ten páprda měl štěstí, nebo hodně peněz. Dáma vedle něj vůbec nevypadala zle. Už dávno jí sice nebylo dvacet, ale pořád vypadala velice dobře. Rukama mlela kolem sebe, ale na mně to neplatilo. Vytáhl jsem pouta, otočil jí na záda, trochu zabojoval a ruce jí spoutal. Když se jí u té drobné tahanice vyhrnula košilka, podíval jsem se i na zadeček. Pořád ho měla pevný a jasně naznačoval, že zamlada, jej měla ještě hezčí. Olda spoutal a umlčel páprdu. Oba jsme je spoutali nohama k sobě a raději dvakrát zkontrolovali, jestli se z toho nemůžou dostat. Teprve pak jsme pokračovali v obhlídce domu.

V pokoji vedle byl další spáč. Podle výbavy pokoje šlo o dceru, ale jak starou, se nedalo odhadnout. Na poličkách byly ještě panenky, ale na zdech, už byly vylepeny plakáty mladých slavných idolů dospívajících dívčích srdcí. V rohu byl stůl s povalujícími se učebnicemi do školy a počítač. Jabko. Jak jinak, u takového snoba. Na měkkých podrážkách jsme se připlížili až k posteli a připravili se. Olda z ní strhl peřinu, a než stačila zaječet, měla v puse roubík a ruce pevně spoutané za zády. Ještě nohy, přitáhnout do kozelce, aby se nemohla ani hnout, a mohli jsme jít dál. Prošli jsme zbytek domu, prohlídli si i zahradu s altánkem a po půl hodině jsme mohli konečně říct, že nás nikdo nebude rušit. Nejdříve jsme se vrátili pro jejich dceru. Teprve když jsem ji zvedl, abych jí odnesl k rodičům, mohl jsem lépe odhadnout její věk. Těžko říct, dneska ty holky dospívají tak brzo, ale třináct jí už dávno nebylo a plnoletá taky ještě nebyla. Když jsem ji nesl, nedalo mi, abych jí volnou rukou nezajel pod noční košilku a neprozkoumal, jaké má kalhotky. Neměla je. Jen sebou začala mlít, ale toho jsem si nevšímal. Položil jsem ji do postele k rodičům, z jejich tváří se dal vyčíst děs a předem daný souhlas, abychom si vzali vše, co v domě mají.

„Kde máš trezor?“ zeptal se Olda a uvolnil řemínek za hlavou majiteli domu a otci své nádherné dcery.

„Ta…, tam,“ kývl neurčitým směrem, „v pracovně,“ dodal na vysvětlenou.

„A kombinace je?“ zvedl tázavě obočí a páprda ze sebe vysypal šestičíslí, které nás dělilo od našeho štěstí.

V pracovně jsme lehce našli nejen trezor, ale také krabici s doutníky. Než jsme si připálili, byl trezor dokořán a jeho obsah přestěhován do našich připravených tašek. Jindy by tím naše akce skončila, ale když už jsme byli tady… Vrátili jsme se zpátky s tím, že chceme víc, než jen obsah toho trezoru…

„Kde máš druhý?“ vyštěkl jsem na páprdu, který na mne chvilku nechápavě civěl a pak řekl, že jiný nemá, že má jen tento a že…

„A co ty? Ty taky nevíš, kde je druhý trezor?“ otočil jsem se na dcerku, která na mne ustrašeně civěla svýma kulatýma mokrýma očima.

Zavrtěla hlavou, že ne, ale copak jí můžu věřit? Udělal jsem k ní několik kroků, pohrozil, že pokud bude křičet, budeme moc zlí, a když malinko přikývla, že chápe, uvolnil jsem řemínek i jí.

„…nemáme!“ zasípala a pak polkla a nabrala dech, „máme jenom ten jeden!“ zopakovala silnějším hlasem.

Mlčky jsem jí zatlačil na rameno, aby se otočila a uvolnil jí pouta z rukou i nohou.

„Postav se,“ přikázal jsem jí, zatímco Olda stahoval žaluzie dolů.

V pokoji se na chvíli udělala temná tma, ale ta se za okamžik rozplynula světlem, které jsem rozsvítil. Dcerka se rozechvěle postavila vedle postele a očima těkala na mne, na Oldu a na své rodiče. Noční košilka jí moc slušela a vypadala v ní, jako víla v lese. Poloprůsvitná látka jí z ramen splývala až ke kolenům a její dlouhé vlasy jí padaly na hrudník, který se vzdouval a klesal v rytmu jejího rychlého dechu. Olda se sklonil k páprdovi, uvolnil mu ruce, ale to jen pro to, aby mu je spoutal nad hlavou a připoutal k pelesti. Vzal nůž, několikrát s ním máchl a odhalil páprdovi chlupatou hruď. Dalším máchnutím jej zbavil i posledního kousku oblečení. Pták mi ležel na pytlíku a vypadal fakt směšně. Dcera se raději ani neohlédla, co jejímu otci děláme, ale začala se klepat a z očí vypouštět slzy, které jí z brady kapaly na košilku a dělaly na ní mokrou skvrnu.

„Tak ještě jednou. Kde máš druhý trezor?“ zeptal se Olda s nožem u jeho ptáka.

„Nikde!“ vykřikl vyděšeně a zkoušel uhnout, aby mu Olda nepřivodil nepříjemný úraz, „nemám jiný trezor! V garáži je auto, klíče jsou v kuchyni! A v poličce…, v zásuvce,“ opravil se rychle, „v obýváku jsou i nějaké šperky!“ sypal ze sebe rychle a ustrašeně.

Pohled mi sjel zpátky na dcerku: „Sundej si to,“ řekl jsem klidně, „pokud nechceš, aby tvůj tatínek přišel o lulínka,“ dodal jsem měkce.

„Pánové…,“ ozval se znovu, ale když mu Olda přitlačil ostří na ocas, sklapl, jak kudla.

„No?“ pobídl jsem dcerku k činnosti, do které se jí zjevně nechtělo.

Konečně se kradmo podívala za sebe, a když uviděla svého tátu v přímém ohrožení, zaváhala už jen na okamžik. Pak na bocích zkřížila ruce, zvedla je i s košilkou nahoru a tu si pak přitiskla před sebe, aby zakryla své krásné vnady. Jen jsem nesouhlasně zamlaskal a zavrtěl hlavou. Košilku nechala spadnout na zem, ale ruce si i tak nechala před prsy i klínem. Prstem jsem naznačil pohyb nahoru a… Pochopila a poslechla. Ruce dala nahoru nad hlavu a konečně se ukázala v celé své kráse. Její kopečky, ozdobené malinko zvednutými jahůdkami, se zvedaly nahoru spolu s rukama a pod nimi se jí skvěl krásný důlek v tom nejužším místě jejího štíhlého těla. A ještě níž pak byla vidět její malinkatá přední prdelka. Holá, jako by jí bylo deset. Kdyby její věk nenaznačovala ta prsa a krásně klenuté boky, mohla by se vydávat za žačku základní školy.

„Výborně,“ pochválil jsem ji, „je dobře, že si rozumíme. Teď se pořádně rozkroč, roztáhni si kundičku prstama a řekni mi, jestli jsi už měla kluka,“ řekl jsem jí medově hladkým hlasem, jako kdybych jí nabízel cukroví.

„To ne!“ vykřikl její otec mimoděk i přes risk, že přijde o to nejcennější, „vemte si, co chcete, ale nezatahujte do toho mou dceru!“

I jeho žena, nebo co to bylo, protože tahleta dámička matkou víly být nemohla, sebou začala trhavě házet a něco hučet do roubíku.

Olda se přes páprdu natáhl k ní, uvolnil roubík i jí a zeptal se: „Copak? Ty sis na ten trezor vzpomněla?“

„Nechte ji! Ona je ještě malá!“ začala křičet místo odpovědi, „vždyť jí není ani šestnáct! To přece nemůžete my…,“ chtěla pokračovat, ale její slova zanikla, protože jí Olda dal roubík zpátky.

„Tak patnáct, jo?“ zasmál jsem se potěšeně a udělal k ní krok, nebo dva.

V té samé chvíli se skrčila a ruce měla před sebou. Vzal jsem ji za mokrou bradu a zvedl jí hlavu, aby se mi podíval do očí.

„Myslíš si, že si děláme srandu?“ zeptal jsem se.

Zavrtěla hlavou a ve stejné chvíli jsem se rozpřáhl a dal jí facku, až to mlasklo. Nebyla moc silná, teda alespoň myslím, ale i tak jí hlava šla bokem, až zavrávorala a musela chytit postele, aby neupadla.

„Neříkal jsem ti, že máš roztáhnout nohy a kundu?“ zeptal jsem se zase měkce.

Vrávoravě našla rovnováhu a pak se postavila tak, jak jsem chtěl. Nohy hezky od sebe a prsty pěkně na bocích čárky, kterou si pečlivě roztáhla, až bylo vidět její růžové nitro. Poodstoupil jsem zpátky a pořádně se podíval. Pěkné, zhodnotil jsem a řekl si, že by nebylo špatné ji k něčemu přiučit. To, že u toho koktá, že ještě s nikým nic neměla, jsem skoro nevnímal, i když přeci jen. Takže nepřiučit, ale zaučit, řekl jsem si a vzal jeden bochánek do dlaně. Pevné, hebké s hladkou kůží… Nic se nedá srovnat s mladým tělem…

„Tak jo, kočičko,“ řekl jsem a prohmatal i druhý bochánek, zatímco se chvěla, „sedneš si teď tatínkovi na pusinku a on ti ukáže, jak to umí s jazykem. Když se mu nepostaví, odejdeme. Ale když jo, tak budeme pokračovat…,“ začal jsem klást podmínky, které se, podle toho jak se tvářili, ani jednomu nelíbily.

Vzal jsem ji pod paží a otci ji doslova dovlékl. Sice bulila a u toho prosila, abych ji nechal, ale jinak celkem poslouchala. Za okamžik si klekla nad jeho hlavu, a když jsem jí zatlačil na rameno, pomalu a neochotně se spustila níž, až měla pipinku na jeho tváři…

„A ty se snaž!“ zahučel jsem na něj, „jestli nebude mokrá, uříznu ti ho a ona ho pak sní!“ pohrozil jsem mu.

Výhrůžka padla na úrodnou půdu a tatík začal svou dceru vylizovat. Nechali jsme je a svou pozornost jsme přesunuli na paninku. Sice měla tendenci sebou neustále házet, ale Oldův ostrý nůž neměl moc práce. Její košilka byla napůl dřív, než stačila cokoliv zahuhňat a před námi se objevilo její opálené a vysportované tělo. Na mladou neměla ani zdaleka, ale i tak byla moc hezká. Kozy jí sice padaly do stran, ale pipinu měla hladkou, jako dcerunka. Pohladil jsem ji a rovnou zaútočil. Byla suchá, jako troud.

„Vyndám ti roubík, ale jestli jenom hlesneš, rozpárám těm jako králíka,“ pošeptal jsem jí do ucha.

Když jsem jí vytáhl roubík, nadechla se, ale hned pusu zavřela a viditelně si kousla do rtů, aby se ovládla. Prst jsem dal na ústa, kývl bradou a pak, když jejich sevření povolila, jsem jí pusu prošmejdil dvěma prsty a nabral na ně troch slin. A pak jsem ruku přesunul zpátky dolů a na dírku zaútočil znovu. Přivítalo mne horko jejího nitra a tichým zasténáním mi dala najevo, že se jí to buď líbí, nebo bolí. Olda se na druhé straně postele bavil tím, že mladou hladil po prsou a díval se, jak se otec snaží a jak se mu začíná lesknout brada i nos. Jeho reakce na mladou buchtičku byla předvídatelná a pochopitelná. Chlap je chlap a pudy v prasklinkách nedělají rozdíly. Jeho ocas se začal zvedat a růst do solidních rozměrů. K jednomu prstu jsem přidal druhý a kroutil jimi do všech směrů, dokud jsem na nich necítil, jak i její pipinka začíná plakat a bránit se vlastními prostředky. I přes absurdnost situace začala paninka ve tvářích nabírat nach, mimoděk roztahovat nohy a skoro neznatelně i hýbat zadečkem nahoru a dolů. Jak jsem se podíval vedle, ani dcerka už nebyla tak chladná a i ona sebou začala trhavě házet a zatínat pěsti.

„Tak, střídání,“ zavelel jsem, vytáhl s mlasknutím prsty z kundy a odemkl jí pouta na nohou, „ty se posadíš na něj,“ strčil jsem do paninky, aby se napíchla na jeho ohon, „a ty,“ kývl jsem na mladou, „si stoupneš na čtyři a pořádně vystrčíš zadek nahoru!“

„V garáži!“ vykřikl, sotva dcera z otce sesedla, „v garáži je další sejf. Jsou tak akcie a…,“ vyrážel ze sebe, ale tomu jsme se s Oldou jen smáli.

„Smůla, blbečku,“ poplácal jej Olda po mokré tváři, „času jsi měl víc, než dost. Teď se dívej, jak dcery přicházejí o poctivost!“

Jasně, že dcera bědovala a prosila. Jasně, že prosil i otec i paninka, ale my jsme vedli obchodní jednání, ale on by raději vyměnil dceru za své prachy. Chvilku trvalo, než si obě stouply a posadily tak, jak jsem chtěl. Neodbylo se to ale bez pár plácnutí, několika výhrůžek a popostrčení, než jeho ocas zmizel v roztoužené díře a dcerka si stoupla tak, aby měla prcinku pořád nad jeho hlavou, ale zároveň abychom se k ní dostali i my… Olda si plivl na buchar, další slinu pak spustil mezi její půlky a tatínek se pak mohl dívat, jak mu jeho vlastní dceru plení do prdele nějaký chlap v kukle… Byl na něj fakt úžasný pohled. Bědování zesílilo, pak se ozvalo další hlasité zasténání a Olda byl uvnitř.

„Hýbej se!“ křikl a plácl ji po zadečku.

Klekl jsem si na postel před ni a nabídl jí ptáka ke kouření. To, že by mne kousla, z toho jsem strach neměl. Pořád jsem měl nůž v ruce a pistoli v kapse. A taky tu nebyla sama za sebe a moc dobře věděla, jak by skončili i její nejbližší. Prohnul jsem se a zajel na mandle. Vytřeštila oči, ustoupila dozadu, díky čemuž se napíchla na Oldův ocas a začala kašlat. Olda zabral a můj ocas se opět ocitl hluboko v hrdle… I když jsem měl na krajíčku, udržel jsem to v sobě a počkal si na svou chvíli. Olda zasténal, propnul se a několikrát prudce přerazil.

„Na,“ postavil se vedle paninky, „jemně a do čista,“ poručil si mycí program.

Paninka se hýbala nahoru a dolů, ale i tak chytila Oldův ocas mezi prsty a strčila si jej do pusy. Já si stoupl místo Oldy a namířil tam, kde ještě nikdo nebyl. Pomalu, zlehka a jakoby opatrně, jsem zajel jen na krajíček. Ne, žádný silnější odpor jsem necítil, jen to šlo víc ztuha, než s jinou. Dcerka začala bědovat snad ještě víc, než když vítala Oldu. To páprda byl malinko jinde… Zavyl, zatřásl se a i na panince bylo vidět, že v sobě vítá jeho malé poslíčky. Ta těsnost té mladé a neposkvrněné kundy mne ale bavila nejvíc. Kdybych ji nedržel za boky a nepřitahoval si ji k sobě, utekla by mi. Musel jsem se snažit, abych se do ní dostal, fakt! Odměnou mi bylo horko a mokro… Tatínek ji musel dobře připravit! Začal jsem jí tu díru hezky projíždět a u toho jsem se díval na svůj lesklý ocas, jak leze z dírky, tahá za sebou její šlem a krev jejího poprvé. Paninka vedle mne se zachvěla a přišla na svůj vrchol. A to ho už měla z díry pryč! Dcerka na ten svůj přišla taky… Zavyla, zachvěla se a zavrtěla zadečkem, abych ještě víc vydráždil to její mraveniště a poslal ty nezbedníky až do konečků prstů. Těsně před vrcholem jsem jej vytáhl ven a vystříkla se na jeho obličej. Připadalo mi to zábavné, jak křivil svou tvář a snažil se uhnout.

„Ty si olízej tatínka a ty zase mne,“ poručil jsem a strčil jsem ocas do osvědčené myčky.

Dcerka slízala mou nadílku z tatínka a její matinka, nebo co to bylo, zase její krev a šťávičky. S Oldou jsme je zase svázali a zašli do garáže. V sejfu toho bylo víc, než jsme čekali. Byly tam nejen akcie na doručitele, ale také fotky s politiky, několik flash disků s nahrávkami i účetnictvím… prostě zlatý poklad. Ani se nedivím, že se mu do prozrazování moc nechtělo. Nám ale stačilo, že jsme jej měli v hrsti a nemuseli se bát, že by nahlásil vloupání. Co vím, tak se někam odstěhovali, ale kam, to mne nezajímalo.