Katka se vdávala mladá. Mladší, než její vrstevnice. Ty si ještě teď užívaly nezávazného mládí a některé, co chodily na vysokou, i štědrosti svých rodičů. Katka měla jiné starosti. Když přišla před dvěma roky domů, že je v tom, otec ji z domu vyhodil. Mámu už dávno neměli, a otec se jí snažil držet zkrátka. Ale jak se říká, i kdyby jí na ni ruku držel, skulinka se vždycky najde. Tenkrát naštěstí, se otec jejich dítěte a její první, postavil k situaci čelem, a s Katkou měli zanedlouho svatbu. Katčin otec, budoucí dědeček, trucoval dál a nepřišel. Bydlení? Žádná starost. Radek, tedy její manžel, vše zařídil. Od čeho jsou hypotéky? Zaměstnání měl, banka zase peníze… Ještě se nestačila pořádně zakulatit a bydleli ve dva plus jedna. Maturitu málem skládala na porodním sále. Stihla ji jen o fous. Ale měla ji. Otce ale neobměkčila ani maturitou, ani krásnou holčičkou Slávkou.

Dcera měla rok, učila se chodit a Radek jí suše sdělil, že jich má po krk a že odchází. Na holku ale platit nebude. Nechá jim byt, do kterého už dost investoval tak co by ještě chtěla? Že je na bytě hypotéka, tak nějak pominul. Sbalil si věci, podíval se na plačící Katku a batolící se dceru a odešel. Chtěl si ještě něco užít a ony mu v tom bránily. A vůbec. Čert ví, jestli je Slávka jeho. Katka si mohla oči vyplakat. Radka milovala. Ale teď se musela postarat nejen o sebe, ale i jejich dceru. Velice rychle si spočítala, že mateřská nestačí ani na splátky bance. A ostatní věci, od inkasa po jídlo, ze vzduchu taky nezaplatí. Zkusila znovu tátu. Ani jí neotevřel! A navíc peníze…, to ať zkouší na někoho jiného.

„Táhni makat, ať víš, jaké to je!“ řval na ni přes zavřené dveře.

Jako kdyby sama nevěděla. Zkoušela si najít práci. Bez praxe a s ročním dítětem? Sci-fi. Dobrá. Holku s těžkým srdcem nechávala u hodné sousedky, když mohla, a inzerenty obcházela bez ní.

„A co jste dělala doposud, slečno? … Jo paní…, aha, mmm…, my se vám ozveme,“ byla nejčastější odpověď.

A banka ztrácela trpělivost. V zoufalství zavolala o půjčku. Jistě, půjčí ji, ale musí ještě zavolat na tohle číslo a tam požádat o konkrétní částku. Po půlhodině hovoru, kdy si ji předávali z oddělení na oddělení, jí to došlo. Účet za telefon její deficit jen prohloubil. Nicméně, po další upomínce, kdy jí z banky hrozili zabavením bytu, zavolala o půjčku jinam. Pohlídala si, aby se nic neřešilo telefonicky, ale na osobním setkání. Bylo to v pohodě, měla dojem, že po dlouhé době jí někdo rozumí a snaží se pomoci. I splátky vypadaly rozumně. Hypotéku jí sice půjčka nesplatí, ale zaplacením dlužné částky oddálila alespoň vystěhování na ulici. A práci hledala dál. Konečně se na ni usmálo štěstí. V jedné firmě zaujala mladšího šéfa svým příběhem. Když se jí ptal, co všechno by pro firmu dokázala obětovat, málem se zhroutila a všechno mu vysypala. Pro firmu, která ji bude platit a zajistí tak živobytí pro ni i pro Slávku…, cokoliv. Přesčasy, víkendy, s dovolenou jen na papíře…, není problém. Nabídl jí poměrně vysoký plat. Nástup, ihned. A náplň práce? Pro začátek, na měsíc, práce všeho druhu. A pak na účtárně. Doma si se sousedkou domluvila hlídání na celé dny. Slíbila jí i peníze, po výplatě, aby i ona z toho něco měla. Katka konečně začala vidět světlo na konci tunelu. Splátky na hypotéku jsou zaplaceny, splátka na půjčku je až příští měsíc. A výplata, spolu s mateřskou, jí všechno v pohodě pokryjí. Z radostných úvah ji vytrhl zvonek. Bylo poměrně pozdě, ale i tak otevřela. Opatrně. Za dveřmi se na ni usmíval ten mladík, co s ním před čtrnácti dny uzavírala smlouvu.

„Brej večír, tak jsem tady. Můžu dál?“ pozval se a Katka ho vlastně pustit musela.

Posadil se v kuchyni na židli. „Paninko, co nám to děláte? Kde je vaše první, a vlastně už i druhá splátka?“

Katka na něho koukala a nechápala, na co se jí ptá: „Jaká splátka? Vždyť mám ještě dva týdny čas, ne?“

Mladík zavrtěl hlavou. „Ale depák, paninko, depák. Splátky jsou týdenní. Kam bychom přišli s měsíčními dluhy? Podívejte se do smlouvy. Článek třicet osm, odstavec pět, písmeno gé, há a em. A když už to budete studovat, podívejte se i na článek čtyřicet dva. Tam jsou sankce za nesplácení,“ dodal znuděně a potlačil zívnutí, když Katka s roztřesenýma rukama vytahovala smlouvu.

V té kavárně jí on sám říkal, že splátky jsou měsíční. Pamatovala si to. A podmínky smlouvy?

„Jistě, vemte si ji domů, ale jak se dívám…,“ listoval tenkrát v diáři, „k podpisu, a k samotné výplatě půjčky, se dostaneme nejdříve za deset, čtrnáct dní,“ hloubal tenkrát.

A Katka mu uvěřila, podlehla tlaku a podepsala. Teď se podívala na vyjmenované body. Měl pravdu. Bylo to tam. Týdenní splátky, ve výši, o které se domnívala, že jsou měsíční.

Mladík se protáhl: „Tak, mladá paní, ať to nezdržujeme. Dejte mi ty dvě splátky a já pudu. Pro poprvé, sankce odpouštíme,“ usmál se, jak nejsou hodní.

„Ale já tolik peněz…, teda jako tady doma,“ opravila se, „nemám. Něco mám na účtu, ale dneska? Teď? To vážně…,“ vehnaly se jí slzy do očí. Co s nimi bude?

„Tak to ne, paninko, takhlenc by to nešlo. Já jsem měl cestu a zejtra ji budu absolvovat znovu?“ řekl naštvaně, ale Katka ho přerušila: „Ale já bych to poslala na účet, jak to je…“

„Jo, tak to už neplatí,” skočil jí pro změnu do řeči on.

„Dvojí nedodržení splátek mění bezhotovostní platby na hotovostní. Takže tu musím,“ vzdychl a naštvaně pokračoval: „A co s váma, paninko? Prachy nemáte, tak co já tady? Co mi dáte, že se tu musím štráchat i zítra?“ podíval se na Katku a přeměřil si ji od hlavy k patě.

Nebyla marná. Postavu jí dcera nijak nepoznamenala. Co mohl soudit, ani kozy jí ještě nevisely. Všimnul si, že je nalehko. Jen v legínách a tričku. A pod ním tušil dvě pevné, mladé, kojením nevytahané kůzlata. Legíny těsně obepínaly její krásně tvarované boky a kulatý zadeček.

Katka zavrtěla hlavou. „Já nevím, pane. Netušila jsem, že ty splátky…,“ přestávala přes slzy vidět.

„Tak se podívejte. Já vám teď vyplatím pětadvacet na prdel, abyste si pro příště pamatovala, že splátky jsou týdenní a zítra si pro ně přijdu. OK?“ podíval se na ni se zvednutým obočím, jako kdyby jí sděloval nové číslo účtu.

Katka zalapala po dechu. „To snad nemyslíte vážně? Jakých pěta…?“

„Ale nechte toho,“ mávl rukou. „To není návrh ke smlouvání. Nebo si zítra přijdu pro splátky i sankci,“ odsunul se od stolu a poplácal si stehno.

Jako když jí kdysi vyplácel otec, vzpomněla si Katka. Na sankce neměla. Za každý den, nabíhaly do závratných částek a byly mnohem vyšší, než půjčka samotná. A to už teď. Byla v pasti. Poslušně se položila přes jeho nohy. Malinko si ji upravil. Břicho měla jen přes jeho jednu nohu, tou druhou jí stiskl ty její mezi svýma. Zatlačil jí na záda. Hlavu měla skoro u země. Zvedl malinko nohu a přišlápl jí cop, co se jí válel po zemi. Uvědomila si, že je zcela v jeho moci. Jen ruce jí zůstaly volné. Ještě více ji posunul. Zadeček trčel nahoru a sám se nabízel. Najednou jí začal ze zadečku sundávat legíny.

„To ne! To nesmíte!“ protestovala, ale zvednout se nemohla.

„Ale smím,“ řekl suše a legíny jí posunul pod zadeček.

A hned je následovaly kalhotky. Zadeček svítil bílou nahotou na strop kuchyně.

„A ještě něco. Řvěte si, jak umíte. Ale pamatujte, že můžete vzbudit svou dceru,“ sdělil jí a hned začal.

Po asi desáté ráně ji začaly obě půlky pálit. Začala se mimoděk vrtět. Plácal ji dál, a bavil se tím, že mu alespoň občas dala pohlédnout na chloupky, snaživě se ukrývající ve štěrbince pod zadečkem. Po druhé desítce, její prdelka žhnula a vysílala do mozku protestní nóty. Na chvíli přestal a po tom rudém pozadí ji pohladil. Měla jemnou kůži, horkou od výprasku. Lákalo ho, aby si s ní ještě pohrál, ale věděl, že nemůže. Vždy ctil smluvní vztahy. Alespoň se o tom sám sebe přesvědčoval. Načal sázet poslední pětici. Konečně měla Katka výprask za sebou. Nechal ji vstát. Snažila se, rychle si kalhotky i legíny natáhnout zpátky, ale nebyla tak rychlá, aby mu nenabídla pohled na chloupky i zepředu. Zčervenala ještě víc.

„Tak, paninko, to bychom měli. A já se zejtra budu těšit,“ zvedl se a odešel.

Katka ještě chvilku stála a stále nevěřila tomu, co za poslední půlhodinu zažila. A hlavně nedokázala uvěřit tomu, že se zase nechala napálit. Ty splátky byly likvidační. Až do půlnoci, konečně, studovala podmínky smlouvy. Jak se vyvléci ze splátek, nenašla. Jen si spočítala, že už za měsíc nebude mít ani na splátky, ani na hypotéku. Něco by měla pokrýt z výplaty, ale pak? Zabořila hlavu do polštáře a plakala, dokud neusnula.

Ráno se do nové práce připravila, jak uměla nejlépe. Lehce nalíčit, kostýmek ještě ze střední, její postava byla opravdu ještě dívčí, lodičky… Podívala se na sebe do zrcadla. Mladá, atraktivní…, a s dluhy, připomněla si. Slávku zavedla k sousedce. I ona byla ráda, že si našla práci a že jí může pomoct. V práci se zaučovala. Tam s jedním papírem, jinde s druhým, na poštu, něco zkopírovat… Pomalu se začala v budově orientovat. Oběd a znovu další kolečko. Domů odcházela hodně pozdě, unavená, uběhaná, ale šťastná, že má práci. Stavila se v bankomatu, ale ten jí vydal o tisícovku méně, než potřebovala. Limit! Nastavila ho, aby jí někdo při ztrátě karty, nevyluxoval konto. S obavami došla domů, s díky vyzvedla malou, nakrmila ji, okoupala a dala spát. Byla z nadcházející návštěvy hodně nesvá. Co mu řekne, že jí těch tisíc korun chybí? Osprchovala se a něco málo si vzala k večeři i ona. Zvonek, za dveřmi on. Úsměv od ucha k uchu a hned se zase hrnul do kuchyně.

„Tak paninko, doufám, že máte všechno připravený. Tady,“ vytáhl bloček a propisku, „vám dám i potvrzení, že jste splátky řádně složila,“ a začal vypisovat.

„Víte, já nemám…,“ soukala ze sebe Katka, „všechno. Chybí mi jenom …“

Mladík přestal psát a koukal na ni, jako kdyby se dopustila vraždy.

„… jenom tisíc korun,“ dokončila.

Mladík zavrtěl hlavou. „Tak to ne. Myslel jsem, že jsme jasně domluveni! To se vám to včerejší upozornění tak líbilo, nebo co?“

Katka zavrtěla hlavou: „Ne, to ne, ale bankomat mi víc peněz prostě nedá. Mám tam limit…,“ vysvětlovala.

Ale to už zase hlavou vrtěl on: „Mně vůbec nezajímá, odkud na splátky berete. Jestli z bankomatu, nebo tiskárny. A je mi upřímně jedno, jestli máte limit, nebo došel papír. Máte celou částku?“

Katka jen opětovně zavrtěla sklopenou hlavou.

„Kolik chybí?“ zeptal se a poklepal na stůl.

Katka na něj položila balíček bankovek: „…tisíc korun,“ hlesla.

Mladík si balíček vzal a zkušeně ho rychle přepočítal a rozdělil na dvě hromádky. Pak si vzal znovu propisku a dopsal jeden doklad. Bylo na něm uvedeno jen číslo za jednu splátku.

„Tu druhou splátku mi dáte zítra. A spolu sní i pokutu ve výší půlky této splátky,“ podal jí zbytek peněz.

Katka se málem zhroutila. Tato splátka jí udělá další díru do rozpočtu.

Nestačila se ještě vzpamatovat, když vstal a postavil židli doprostřed kuchyně: „A abyste si to zapamatovala, sundejte si gatě i bombarďáky a ohněte se přes opěradlo. Bude to stejný počet, ale tentokrát ne mou rukou. Něco musím najít,“ začal jí šňupat v šuplících a přehrabovat se v nich.

Katka stála jako opařená. To se má svlíknout před cizím chlapem, a navíc se od něho nechat…?

„Tak co je? Jestli chcete, abych vám přidal, stačí říct! Nemusíte mi nic naznačovat!“ zařval najednou a vytáhl vařečku.

Našel tu největší, co dostala od kamarádky na marmeládu. Katka váhavě stáhla legíny těsně pod zadeček. V kalhotkách se na ně podívala, a když viděla jeho nesmlouvavý pohled, zajela palci za gumu a sjela s nimi k legínám. Pak, s rukama před klínem, se chtěla ohnout přes opěradlo.

„Ne, to jsme si nerozuměli,” zavrtěl nesouhlasně hlavou, „řekl jsem dolů. Všechno dolů!”

Zčervenala, zrudla tak, že úplně cítila, jak jí hoří tváře. Ale poslechla. Legíny šly na podlahu, kalhotky po lehkém zaváhání na ně a Katka přes opěradlo.

„Nohy od sebe a narovnejte je!“ kopl ji mírně do kotníků.

Hned jí došlo, že uvidí vše. Se sebezapřením a plna studu, jej poslechla. Do opěradla se opřela ještě víc a nohy dala od sebe. Její domněnka byla správná. Bylo jí vidět skoro do krku. Mladík ale na její stydlivost nebral žádný ohled. Napřáhl se a začal. Zlatá včerejší ruka! Už po první ráně věděla, že to nevydrží. Kuchyní se ozývalo pleskání a skučení těžce zkoušené Katky. Po desáté ráně se její obavy vyplnily. Narovnala se a s pláčem mladíka prosila o odpuštění.

„Co si o sobě myslíte? Za trest si sundejte i to triko. A začnu znovu!“ zařval, až se bála, že vzbudí malou.

Nechtěla, aby dál křičel a raději poslechla. Měl jsem dobrý odhad, zamlaskal si mladík v duchu. Kozy dojením nijak neutrpěly. Ukázal na židli a Katka se zase ohnula. A začal zase od jedničky. Katka skučela, kroutila se a po každé ráně se znovu a znovu přesvědčovala, že musí zůstat ohnutá. Tentokrát vydržela až do konce.

Po poslední ráně ji pohladil po pozadí: „Postavte se,“ pleskl jí rukou po prdelce, Katka s námahou vstala a chtěla se obléct.

„Ne tak rychle!“ zarazil ji, když se natáhla po tričku, „to bylo jen pro připomenutí, že máte dluhy, které máte platit včas. Ale co se zaplacením mé další cesty? Nemám jen vás, paninko,“ sedl si na židli a bez ostychu se díval na nahou Katku.

Ta se snažila alespoň zakrýt svoje nejintimnější místa. Byla úplně vedle. Co má ještě platit? Copak nejsou splátky dost vysoké? Z očí se jí koulely slzy bolesti i ponížení. Z nosu ji odkapávala nudle a třesoucí nohy ji sotva držely.

„Dej ty pazoury nahoru a rozkroč se, ať vím, jestli stojíš za to,“ ukázal jí i pohybem prstu a pohodlně se opřel.

Katka poslechla a ani jí nedošlo, že jí najednou tyká. Ostatně, měl ji na lopatě a věděli to oba. Stála před ním a nic mu nebránilo, aby si ji pořádně prohlédl i zepředu. Znovu ji několikrát přejel pohledem nahoru a dolů a v duchu se usmíval. Je radost, pracovat pro úvěrovou firmu.

„OK. Nějak se mi na tebe udělala slabost. Když mně hezky vykouříš, tak ti ten litr odpustím. A přijdu až za týden, pro další splátku. Nebo přijdu i zítra a ty mi dáš splátku a půl,“ překvapil ji svým návrhem, „a ty pracky drž nahoře!“ zařval, když je Katka překvapením spustila dolů.

„Tak co? Vykouříš, nebo zaplatíš?“ zeptal se za chvíli.

Katka zavrtěla hlavou: „Zaplatím. Nejsem žádná …,“ nedokončila.

„OK, jak chceš. Tak zítra,“ zvedl se ze židle a klidně odešel.

Počká si. A dočká se. Buď zaplatí a on bude mít na jinou kurvu, nebo nezaplatí a kurvu mu bude dělat ona. Katka se po jeho odchodu rychle oblékla a stejně, jako včera, usínala s pláčem do polštáře.

Další den se opakoval ve stejném duchu. Slávka, sousedka, práce…, a večer. Čekala a mimoděk svírala balíček bankovek v ruce. Kdyby mu včera vyhověla, byla by na tom finančně podstatně lépe, přemítala a trochu i zalitovala, že se rozhodla jinak. Z úvah ji vytrhl zvonek. Otevřela a už ho měla zase v kuchyni.

„Tak paninko, máte všechno?“ ptal se, jako by včera ni nenavrhoval a vytahoval doklady a propisku.

Katka kývla a balíček mu podala. Přepočítal, usmál se a vypsal jí doklady. Splátka a smluvní pokuta.

Bankovky schoval do kapsy a se slovy: „Tak za týden, paninko,“ odešel.

Oddychla si. Začala znovu počítat. Na účtu ještě něco měla. Musí zaplatit hypotéku, další splátku, inkaso, jídlo…, na konci sloupečku jí vyšlo, že za pár týdnů bude v mínusu. Výplata a další splátka se míjely o týden. Přemítala, kde si ještě půjčit, aby mohla ten týden nějak překlenout. Navíc, když počítala dál, na placení dluhů a dalších věcí z výplaty neměla. Plat byl sice slušný, ale i tak… Usnula v sedě nad papírem s výpočty.

Ráno se vzbudila na jídelním stole. Chvilku nechápala, kde a proč, ale pak se vrátila do reality. Slávka, práce… Byla unavená, ale nedala na sobě nic znát. V práci se usmívala na všechny kolem a hýřila dobrou náladou. Hrála to tak dobře, že málem uvěřila sama sobě. O týden později přišel zase on. Předala mu peníze a on zase zmizel. Za tři týdny ji na kontě strašila veliká nula. Požádala šéfa o mimořádnou zálohu. Díval se na ni udiveně, ale pak zavrtěl hlavou.

„Nezlobte se paní Klánová, ale zálohy zaměstnancům, zvlášť ve zkušební době, nevyplácíme. Chápu vaši situaci, ale takové jsou naše zásady,“ díval se na ni soucitně.

Katka se křečovitě usmála, poděkovala a se slzami na krajíčku chtěla odejít.

Šéf ji ale zadržel: „Paní Klánová, měl bych pro vás nabídku,“ pokynul jí, aby si zase sedla.

„Jistě víte, že naše firma se zabývá hlavně výrobou. Ale není nic složitějšího, než přesvědčit druhou stranu, že jen my jsme ta jediná firma, která zboží dokáže udělat a dodat. Co kdybyste místo do účtárny nastoupila do obchodního oddělení?“ díval se na ni a pečlivě volil slova.

Katka zvedla hlavu. Tušila, že na tomto oddělení jsou platy mnohem vyšší.

„Nic ale není zadarmo. Naši klienti chtějí i jiné věci, než jen licitovat o ceně a termínech. Když jste nastupovala, přesvědčovala jste mne, že pro firmu jste ochotna obětovat i své soukromí. Platí to ještě?“

Katka přikývla. Věděla, že bude muset cestovat a pořádně se otáčet. Honoráře byly odvislé od marže, kterou by pro firmu vyjednala.

„Dobře. Zítra vás vezmu sebou k jednomu obchodnímu jednání. Já vám řeknu, co a jak, a vy mi pak řeknete, jestli tu práci chcete, nebo ne,“ uzavřel a vrátil se k počítači.

Audience skončila. Katka byla ten večer hodně nervózní. Musí nějak přesvědčit výběrčího, aby jí těch pár dní počkal. Začala ale tušit, že jen pro její oči to neudělá. Zvonek. Se strachem otevřela dveře. Podle svých zvyků se zase bez pozvání nahrnul do kuchyně.

„Tak paninko, další splátka. Ještě pár, a máte to za sebou,“ usmíval se a poklepal na stůl.

Katka sklopila oči.

„Já ji nemám. Výplatu budu mít za tři dny, prosím, můžete počkat?“ hlesla.

Mladík se přestal usmívat: „To jako že mi dneska nedáte nic?“ ujišťoval si informaci.

„Nemám. Jsem na dně,“ začala brečet.

Hvízdl a opřel se do židle. „Měl jsem dojem, že budete malinko odpovědnější. Tak jak to s váma, uděláme?“ rozmýšlel se naoko.

„Ty tři dny zpoždění si odpracujete. Se mnou v posteli. Když se budete snažit, odpustím vám i penále. A když ne…,“ nedokončil.

Čekal, co na jeho návrh Katka. Nechtěla, prala se sama se sebou, ale neměla moc na výběr. Podle smlouvy mu patřilo vše. Byt, třeba i se zbytkem hypotéky, jeho vybavení, oblečení…, dokonce i hračky. Skončila by jako bezdomovec a přišla by i Slávku. Přikývla. Malinko, ale přikývla.

Na tváři mu opět vykvetl úsměv: „Neberte to tragicky, nejste z mýdla a neubude vás. Hadříky dolů. Ukažte, jak umíte být pracovitá,“ zamlaskal a pln očekávání si na židli poposedl.

Konečně, říkal si. Uzrála. Katka zavřela oči, vzdychla a sundala si legíny. Otevřela oči a její pohled se střetl s tím jeho. Zčervenala ještě víc a sundala si tričko. Zaváhala, ale když jen povytáhl obočí, sundala si i kalhotky. Povolil opasek a rozepnul si zip na kalhotách. Ukázal jí mezi nohy. Klekla si a sama mu z trenýrek vytáhla ohon. Ještě jednou se zkusila prosebně podívat nad sebe. V jeho očích pochopení nenašla. Byl tam jen chtíč. Sklonila se a vzala si ho do pusy. Smrděl potem a vším, co za celý den s ocasem dělal. Málem se jí z toho zvedl žaludek. Začala ho pomaličku kouřit. Snažila se, za chvilku byl chlapák v plné síle a jeho majitel nad ní funěl a užíval si.

Chytil ji za vlasy a malinko si ji přizvedl: „Nepozveš mně do ložnice?“

Nasucho polkla, zvedla se a s rukou v té jeho, ho zavedla tam, kde už chodila jen spát. Dlouho. Ne, že by si to někdy neudělala sama, ale chlap jí prostě chyběl, přiznávala sama sobě. Dole cítila, že i kundička se, i přes všechno, začíná těšit. Vymahač se u postele svlékl a lehl si do ní. Katku si na sebe přitáhl a začal jí líbat. S malým sebezapřením mu začala polibky a hlazení oplácet. Přetočil se a oplácel jí to, co ona jemu dělala v kuchyni. Katka pomalu zapomínala na dluhy, splátky, i na to, proč tady vlastně je. To teplo a vystřelující slast zezdola jí celou ovládlo. Byla tady jen ona a jeho šikovný jazyk a prsty. Zatmělo se jí před očima, zasténala a rozklepala se. Chybělo jí to. Nic naplat. Nestačila se vzpamatovat a měla ho v sobě. Ještě neodezněl pořádně první a blížil se druhý. Zaryla mu nehty do zad a vycházela vstříc. Víc a víc. Zatnula mu nehty pořádně do kůže, zakřičela a objala ho nohama. Ani nevnímala, že se jí tam vysemenil. Chvilku v ní ještě zůstal. Užíval si jejího tepla i vášnivého objetí. Když z ní vyklouzl, lehl si na záda a zatlačil jí hlavu dolů. Musela ho olízat a hrát si s ním, dokud mu zase nestál. Nasedla si na něj a třela se o jeho podbřišek. Hladil jí prsa a mnul jí bradavky, a ona stoupala nahoru, k obloze plnou hvězd, odkud… Zničeho nic z ní vyjel, změnil polohu a nebe s hvězdami se opět vzdálilo. Zajel do ní zezadu, plácal jí po prdelce tvrdě přirážel a Katka se opět vydala po stoupající cestě. Najednou cítila, že se pokouší dostat do její zadní dírky prst. Nestačila ani zaprotestovat a měla ho tam. Tlak dole zesílil a Katce se začaly zase dělat mžitky před očima. Najednou z ní zase vyjel a tlačil tam, kde měl před chviličkou prst a Katka spadla zpátky do údolí a reality.

„Ne…, prosím, tam nééé…,“ vykřikla, protože to tahle nikdy nechtěla, ani nedělala.

Radek se o to jednou pokusil, ale tenkrát mu dokázala utéct a dokonce si i sedla, aby mu i tím řekla, že tato dírka je pro jiné účely. Připadalo jí to divné a nehygienické, což Radek nakonec respektoval.

Vymahač měl ale jiný názor, který jí dal hned na srozuměnou plácnutím po prdelce: „Zatlač, jako kdybys chtěla srát, jinak tě to bude bolet!“ a zase se jí tam pokoušel dostat.

Katka ještě chvilku vzdorovala, ale když jí znovu pořádně pleskl přes prdelku, podlehla. Zavřela oči, stiskla zuby, zatlačila a očekávala nejhorší zážitek, jaký si kdy dokázala představit. Pomalu se do ní dostal. Ke Katčinu překvapení to nebylo až tak bolestivé. Divné, to jo, ale když ji začal zadní dírku opatrně projíždět, zjistila, že to není zas až tak špatné a vydala se na cestu k vrcholu. Podbřiškem jí pleskal po zadnici a zarážel jí ho do střev až po kořen. Za chviličku zalapala Katka po dechu a znovu vykřikla. Nevěřila reakci vlastního těla. On jí to dělá do prdele a jí se to líbí! Ještě párkrát přirazil a vystříkal jí i druhou dírku.

Svalil se vedle ní: „Běž mi pro něco na pití. A umyj se. Jsi jako prase,“ dodal, když se zvedla z postele a po stehnech jí stékalo všechno jeho nadělení.

Zapadla do koupelny a pořádně se umyla. Pak mu napustila do sklenice vodu a podala mu ji. Napil se a zašklebil.

„To tu nemáš něco ostřejšího?“

Zavrtěla hlavou: „Na to nemám…,“ přiznala.

Zase se zastyděla.

„No tak mi ho zase pokuř, ať si spravím chuť,“ roztáhl trochu nohy a čekal.

Katka se k němu sklonila. Na ocase mu ulpělo to, co našel v jejím zadečku. Smrděl. Strašně. Zaváhala, ale když jí potlačil na zátylek a přinutil jí přiblížit se k ocasu blíž, nadechla se pusou a ocas se zavřenýma očima polkla. Celý mu ho umyla. I koule. Byl spokojený. Odstrčil ji a vstal.

„Zítra si to zopakujeme. A pro příště…,“ podíval se na ni, když si zapínal košili, „nechci slyšet nějaké ne, nechci, nebo podobné pičoviny. Jsi kurva a já tvůj klient,“ dooblékl se a šel ke dveřím.

Ještě se v nich zastavil: „A ještě jedna věc, To tvoje zasrané triko a seprané gaťky, už taky nechcu vidět. Buď si pořídíš něco atraktivnějšího, nebo mi zítra otevřeš nahá. Kapito?“ na odpověď nečekal a zavřel za sebou dveře.

Katka měla už jen sílu na to, aby se vrátila do postele a usnula. I když měla sex skoro za peníze, líbilo se jí to. Tolikrát se neudělala ani s Radkem.

Ráno se pečlivě nalíčila, oblékla si na sebe to nejhezčí co měla a šla rovnou k šéfovi.

Podíval se na ni a spráskl ruce: „V tomhle chcete jít na jednání? To nemáte doma nic lepšího?“

Katka zavrtěla hlavou. Nemá. To, v čem právě přišla, bylo opravdu to nejlepší, co měla. Sklopila oči.

„No nic, nějak to spolu zvládneme,“ zvedl se od stolu a podíval se na hodinky, „pojďte,“ zakýval na Katku prstem a rychlým krokem zamířil ven na parkoviště.

Ukázal jí na spolujezdcovy dveře, nastartoval a vyjeli. Ve městě zastavil v nákupním centru. Musela jít za ním, až do butiku s luxusním oblečením. Na jednom vystaveném zboží si všimla ceny. Pětimístné číslo jí vyrazilo dech.

„Ale pane šéf, na to já opravdu nemám…,“ zašeptala mu do ucha nenápadně.

Podíval se na ni. „To teď neřešte. Strhneme vám to z bonusů“ odvrátil se pohledem a přivolal prodavačku.

Něco jí s úsměvem pošeptal. Ta se usmála taky, přeměřila si Katku očima a odběhla. Přišla s elegantními, červenými šaty, lodičkami stejné barvy, vše podala Katce a znovu odběhla. Katka zapadla do kabinky. Vysvlékla se do spodního prádla, aby si šaty mohla vyzkoušet, ale v tom se rozhrnul závěs. Vykřikla leknutím. Šéf na ni koukal, v ruce držel spodní prádlo a podával jí ho.

„Doufám, že jsem se trefil do velikosti. Ukažte?“ odtáhl jí ruce, kryjící prsa v podprsence.

Katka byla zase vedle. Nechápala, co se to děje. Nedokázala ani pochopit, že se nebrání! Šéf ji zatím zhodnotil.

„Omlouvám se. Odhadl jsem vás o číslo menší,“ otočil se a zmizel.

Katka rychle zatáhla závěs zpátky. Než znovu sáhla po šatech, byl zpět s novou podprsenkou v ruce: „Ta by vám měla sedět.“

Katka si ji jednou rukou převzala a druhou si přikrývala prsa. Šéf se ale k odchodu neměl.

„Tak honem! Nemáme tolik času!“ popoháněl ji.

„Já bych ráda, ale nemohl byste …,“ naznačila mu Katka zatažení závěsu.

Usmál se. „Přede mnou se stydět nemusíte, navíc bych rád viděl, jak vám bude prádlo slušet,“ čekal dál.

Katka se otočila zády k němu, svou podprsenku si sundala a oblékla novou. Měl pravdu. Padla jí jak ulitá. Navíc byla nádherná, jemná a přitom pevná.

„Ukažte?“ vzal ji za ruku a Katka se otočila.

Šéf pokýval uznale hlavou. Líbila se mu. A pak kývl ještě. Na kalhotky.

Katka zkusila znovu: „Pane šéf, já bych raději sama,“ podívala se na něho prosebně.

Ten se jen znovu usmál. „Ukažte, jak vám budou,“ opřel se o sloupek kabinky.

Katka se postavila co nejvíc bokem a sundala si kalhotky. Rychle sáhla po nových a natáhla je na sebe. Taky byly krásné. Vždy po takových toužila. Malou radost jí kazily jen šéfovy oči.

„Ukažte?“ pootočil si ji znovu čelem k sobě. „Mankote! Vy se tam neholíte? Paní Klánová!?…“ kousl se mimoděk do rtu a pohoršeně kroutil hlavou.

Katka se podívala dolů. Z krásných, ale miniaturních kalhotek jí vykukovaly chloupky ven. Kdysi si chloupky alespoň zastřihávala a holila v tříslech do plavek, ale teď, kdy neměla ani na žiletky… Uznala, že vypadá jako selka. Šéf mávl rukou.

„No, to spravíme pak,“ podíval se na hodinky. „Zkuste ještě ty šaty a boty,“ kýval rukou, ať si pospíší.

Vklouzla do nich, stejně tak i do lodiček. Podívala se na sebe do zrcadla. Šaty její křivky ještě více zdůraznily a obepnuly jí boky tak, že byla jako obrázek. Lodičky jí prodloužily nohy, které těsně nad koleny mizely pod šaty. Šéf znovu pokýval hlavou.

„Taky fajn. Ale s tím dole, musíme ještě něco udělat!“ kývl bradou k jejímu podbřišku. „Už si je nechejte na sobě, jenom… Slečno? Mohla byste, prosím? …,“ přivolal prodavačku.

Ta ze šatů, ale i ze spodního prádla odstranila visačky a její kostýmek, včetně spodního prádla sbalila do papírové tašky. Šéf pak u pokladny zaplatil kartou, nabídl Katce rámě a poměrně rychle ji vedl z obchodu pryč. Ani se nenadála a byli zpátky ve firmě. Spolupracovníci ji málem nepoznali. Zavedl ji k sobě do kanceláře.

„Prosím, sundejte si šaty i ty kalhotky. S tím houštím vám pomůžu!“

„Pane šéf, já se dole upravím sama, nebude to problém,“ zkoušela zase Katka.

„Ale prosím vás. Sprchu tady nemám, a tolik času už vůbec ne. Honem! Šaty, kalhotky, a položte se sem na stůl,“ poklepal na desku svého stolu.

Zatím ze stolu vytáhl strojek, pěnu a u baru si nabral vodu do misky. Otočil se, aby misku přinesl ke stolu. Katka pořád stála a nevěděla jak říct, že se svléknout nehodlá.

Zůstal překvapeně stát nad ní. „Paní Klánová! Já si nedělám legraci! Jestli nechcete, můžete jít. A zítra už nechoďte!“

Katka si začala sundávat šaty. Šéf se vydal od minibaru ke stolu s miskou v ruce. Položil ji a počkal, až se Katka, jen v podprsence, položí na záda na stůl. Zvedl jí nohy a hned začal. Zkrátil chloupky, nanesl gel a pomalými, ale důkladnými tahy, ji všech chloupků zbavil. Zbytky pěny otřel ručníkem a čerstvě oholenou kůži promasíroval olejíčkem. Katka si celou dobu představovala, že je někde jinde. Nebo že to je jen sen. Když jí masíroval rozkrok, ucítila, že jeho prsty zajely i tam, kde ji holit rozhodně nemohl. Několikrát ji tam pohladil a zajel prstem dovnitř.

„A áá! Pane šéééfeé…,“ zasténala Katka.

Šéf nelenil a do čerstvě vyholené prasklinky poslal prsty dva. Katka ani nevěděla a vyšla jim vstříc. Znovu zasténala. Šéf si povolil kalhoty, nechal je spadnout ke kotníkům a místo prstů poslal jiného průzkumníka. Zajel s ním až na dno a zase ho nechal vykouknout ven. Na dno, ven, na dno… Katka se začala zase toulat. Než ale mohla pořádně zasténat, průzkumník v jejím těle se vzepjal a sotva ho šéf vytáhl, začal na Katku plivat.

Šéf se na Katku usmál: „Hodná. Myslím, že se budeš líbit i našim partnerům,“ natáhl se na stůl pro kapesníčky a utřel si jimi ocas, který pak schoval do kalhot.

Kapesníčky podal i Katce. Zatímco si zapínal kalhoty a Katka si utírala břicho, přemítala o tom, co jí vlastně sdělil. Bude se líbit i obchodním partnerům!? Oblékla si kalhotky i šaty. Šéf se na ni díval a netrpělivě si pořád kontroloval hodinky. Ještě boty, a šéf otevřel dveře.

„Honem, nemáme moc času,“ spěchal víc, než ráno a Katka mu sotva stačila.

V autě se ho konečně mohla zeptat: „Ráda bych věděla, co mám na té schůzce dělat?“ vyjeli z parkoviště.

Vybral smykem zatáčku, vyrovnal a přidal plyn.

„Dneska hlavně poslouchat. A jinak…, myslím, že vám to už mohlo dojít, paní Klánová,“ mrknul na ni koutkem oka, „pokud se budete našim partnerům líbit, a oni pak podepíší smlouvu, budete mít i patřičné odměny. Pokud navíc dokážete přinést nějakou zajímavou informaci,“ pokýval hlavu, „budou prémie. Navíc i základní plat je dvojnásobný. Je to pro vás zajímavé?“ proklouzl na křižovatce těsně před bliknutím červené.

Katka se v autě držela oběma rukama, zapřena do sedačky. Jeli rychle. Moc rychle. Měla strach a šéfova slova vnímala jen na půl. I tak pochopila, že bude dělat podnikovou kurvu. Ale peníze potřebovala. Přikývla a zatajila dech. Po předjetí náklaďáku se stačil vrátit zpátky do pruhu na poslední chvíli. Už se viděla, jak jsou rozmáznutí na masce kamionu v protisměru. Konečně dojeli. Restaurace na předměstí, malý hotýlek u ní. Okolo zahrádka, stromy, potůček… Romantika. Šéf si oddychl. Partneři tady ještě nebyli. Posadili se ven, dali si kávu a povídali si. Katka se na další podrobnosti neptala a jemu se o tom taky mluvit nechtělo. Mluvili o dětech, o Slávce i o jeho dvou synech. Na parkovišti zaparkoval bavorák. Z něj vystoupil starší, mírně obézní plešoun. Obchodní partner. Šéf je navzájem představil. Ji jako manažerku projektu, jeho jako majitele nějaké firmy. O obchodních a technických záležitostech se logicky bavili jen oni dva. Katka se snažila jen poslouchat a kývat hlavou. Objednali si jídlo a pokračovali ve vyjednávání při něm. Tlouštík vrtěl hlavou a mlel něco o tom, že u konkurence by platili oni jemu a podobné nesmysly. Šéf nenápadně na Katku kývl. Byla řada na ni. Poposedla si blíž k tlouštíkovi a začala mu pochlebovat. Svalnatý, zralý, bohatý a navíc tak šarmantní muž… Ptala se ho na historii jeho firmy, na to, jak se prosadil na trhu, a podobné věci. Tlouštík se chlubil. Zájem mladé a hezké ženy jej těšil. Ješitný jako každý chlap, říkala si Katka a jen tak, jako kdyby o tom ani nevěděla, ho pohladila po noze. Ani ne za deset minut odcházeli na pokoj. Tam tlouštíka svlékla, položila na postel, olízla mu ptáčka a vyklouzla ze šatů. Ptáček začal zvedat hlavičku. To spodní prádlo bylo prostě nádherné. Klekla si a začala si s tím ptáčkem hrát. Cucala ho, lízala, a obdivovala, jak je véliký a těší se na něj, až ho bude mít v sobě. Tlouštík funěl a ježily se mu chlupy i na patě. Vlezla si na něj, kalhotky dala bokem a zasunula si ho do sebe. Zasténala a zase ho chválila. Ve skutečnosti nebyl nějak výjimečně vybavený. Opak byl spíš pravdou a sotva ho tam cítila. Aby ho udržela v sobě, jen jezdila pipinou po kořeni. Třela si o něj hrášek a i jí to příjemně vzrušilo. Tlouštík zařval, zachroptěl a rozklepal se. Ptáček se jí začal v pipince zmítat a vypouštět tlouštíkovy děti. Ještě nedostříkal a zahrála na něho, jak si to s ním neužila i ona. Vsugerovala si to tak, že orgasmus málem prožila doopravdy. Chvilku na něm odpočívala a ztěžka oddechovala. Když si tlouštík odpočinul, jemně mu zvadnutého ptáčka olízala, s potutelným úsměvem a obdivem v očích si zašla na záchod a oblékli se. Šla s ním dolů po schodech, zavěšena do jeho paže. Hladila ho po ni a pořád se na něho koketně usmívala. U stolu si šéf s tlouštíkem plácli. Rozloučili se a odjeli vlastní cestou.

„Byla jste dobrá, paní Klánová. Pokud si to pan Hores nerozmyslí a podepíše smlouvu, budeme mít na pár měsíců co dělat,“ pochválil ji.

Zbytek cesty jeli mlčky. V jeho kanceláři se převlékla do svého kostýmku a šaty pověsila do skříně k jeho oblekům. Spodní prádlo si vzala sebou. Kalhotky musí přeprat. Mokrá skvrnka na nich, nevypadala zrovna vábně.

Po několika týdnech, byla doma dřív. Konečně si pořádně pohrála se Slávkou. Nakrmit, okoupat, pohádka.

„Dobrou noc,“ uložila ji na konci skvělého dne.

Na těch pár hodin co byla jen s ní, zapomněla na všechny starosti. Byla šťastná. Pro Slávku by vraždila. Okoupala se, konečně si přemáchla i nové prádlo a jen v ručníku povečeřela i ona. Sotva dala nádobí do dřezu, ozval se zvonek. Vstala a opatrně pootevřela dveře. Za dveřmi se na ni usmíval výběrčí. Sundala si ručník a dveře otevřela úplně. Úsměv se mu ještě zvětšil.

„Nazdar!“ a hned se hrnul dovnitř. Zavřela dveře a čekala. Znovu si ji prohlédl.

„No né? Kurvička se mi i oholila? To je překvapení!“ zaradoval se, když mu pohled uvízl na její čárce.

Bez skrupulí vlezl do ložnice, kde se hned svlékl a zajel do ustlané postele. Pro začátek mu musela opět olízat nanuka. Že zase smrděl, jí už nevadilo. I když si to nechtěla přiznat, těšila se. Šéf, i pan Hores, ji jen navnadili. Chtěla to a o to více se snažila.

„Kurvááá…, neblbniíí…,“ zasténal výběrčí.

Sála ho tak, že se mu krčily prsty na nohou. Katka ale nezvolnila, naopak. Chytila ho za koule, pohladila pod nimi a ještě několikrát přejela jazykem po žaludu. Pak ho zase uvěznila v puse a potáhla. Výběrčímu v ocase zacukalo, koule zajely do těla a on zařval. Všechno, co jí v puse nechal, spolkla.

„Ty jsi mi ale pořádná děvka,“ pochválil ji, když se vzpamatoval.

Oddechoval a Katka ho hladila po ocase, koulích a hrudníku. Jazykem ho polechtala na bradavkách a chtěla ho políbit.

„Ses posrala? Běž si vyčistit zuby! Nebudu žrát vlastní mrdku!“ odhodil ji od sebe.

Katka se zvedla, malinko se naštvala, ale zuby si vyčistila. Vrátila se zpět a začala znovu. Chtěla ho mít co nejdříve v sobě. Kundička plakala a těšila se na pořádnou návštěvu. Sotva se mu postavil, osedlala si ho. Zavrtěla se na něm a vychutnávala si naplněnou dírku. Pomaličku, se zavřenýma očima se nadzvedla a stejně pomalu se zase nabodla zpátky. Výběrčí ji hladil v prasklince a druhou rukou po prsou. Nechtěla se udělat hned, chtěla si užít ten okamžik před vyvrcholením, prodloužit ho. Vrněla a její tělo bylo napnuté, jako struna. Výběrčí si na její činnost nemohl stěžovat. Vzrušoval ho už jen pocit, že s ním není zrovna dobrovolně. A že ji i dokáže vzrušit a dovést na konec cesty, bral jako bonus. Měl už i dlužnice, které si jen lehly a roztáhly nohy. To ho moc nebavilo. Tahle mrška ale byla něco úplně jiného. Pokud to hrála, pak jí nominace na Oskara nemine. Nadzvedl zadek s Katkou, a otočil ji zády k sobě. Ocas mu zůstal díře. Katka si nalehla na jeho nohy a vystrčila na něho svou hvězdičku. Zatlačil na ni palcem a ten bez odporu zmizel uvnitř. Katka od jeho kotníků zasténala a do pusy si vrazila jeho palec levé nohy. Hrál si s jejím druhým otvůrkem, střídal v něm prsty a díval se na svůj ohon, který v nepravidelném a trhavém rytmu mizel v Katčině přední dírce. Katka už víc nesnesla. Zakousla se do jeho prstů na noze, najela na ohon tak, aby byl co nejhlouběji a vyvrcholila. Sténala a křečovitě se narážela na jeho kůl. Konečně. Konečně se uvolnila a zvadla. Výběrčí ji ale nenechal dlouho odpočívat. Jako včera si klekl za ni a kolík zarazil zezadu. Tvrdě si ji bral, ale Katce se ta jeho zvířeckost líbila. Ta divokost a vlastně i to, že jí pohrdal a choval se k ní, jako ke kusu hadru. Zařvala a teplo z kundičky se rozlilo do celého těla. Ani výběrčí už nevydržel. Tloukl jí dlaní po prdelce a v rytmu výstřiků ji nabodával na kolík. Svalil se na postel a zhluboka oddechoval. I Katka chvilku odpočívala. Pak, už skoro ze zvyku mu ocas pořádně očistila. Zkoušela, jestli i potřetí…, ale ten ptáček měl dost. Nicméně si s ním pořád hrála, jako Slávka s dudlíkem. Bavilo ji, držet v ruce nebo puse, ten hebký a měkký kus masa, tak citlivý na zacházení. I vymahače těšil její zájem o něj. Byl chlap a veškeré ego vycházelo z toho kousku, se kterým se ta potvůrka mazlila.

„Co vlastně děláš?“ zeptal se nečekaně.

Nikdy ho klientky nezajímaly. Až tahle. Katka si nepřestávala hrát.

„Dělám obchoďačku u jedné firmy. Děláme všechno, co je ze železa. Konstrukce, nosníky, a tak,“ dala si ho znovu do pusy. Nemohla se nabažit. Ještě by si dala říct…

„A dobrý?“ zkoumal dál.

„Jo, teď už jo. Slíbili mi i dost peněz, ale musím makat. Domů chodím, až když Slávka skoro spí,“ posmutněla.

„A baví tě to?“

„Teprve začínám, ale za ty prachy…,“ povzdechla a vzpomněla si na pana Horese.

Chvilku leželi mlčky.

„Jsem Petr,“ představil se vymahač.

Katka se přesunula od ptáčka k jeho obličeji. „A já Katka,“ dala mu pusu.

Petr ji přidržel a pořádně políbil.

„Necháš mně tu přespat?“ zeptal se.

Katka v první chvíli nechtěla, ale než se stačila nadechnout a poslat ho domů, rozmyslela si to…

„Nechám, ale mám podmínku,“ odpověděla.

Přitáhl si ji víc na sebe. „Asi budeš chtít smáznout dluhy, co?“ předpovídal.

„To zatím ne. Ale chci, abys mi to ještě jednou pořádně udělal,“ překvapila ho a přesunula se zpátky k jeho ptáčku.

Petr věděl, že potřebuje trochu času. A ona to chce hned. Natáhl ruku a jemně si ji přesunul pipinkou na sebe. Najednou mu jeho mrdka v její pipince nevadila. Začal tu její puklinku pomalinku, ale o to důkladněji vylizovat. Podle reakce, se jí jeho zájem líbil. Pipinka začala zase plakat a otevírat své brány. Zasunul tam dva prsty. Zkoumal ji a hledal, jestli tam Katka nemá něco, co by ho mohlo zajímat. Nenašel nic konkrétního, jen mokro a tepající horkost jejího nitra. Prsty mu klouzaly čím dál, tím víc. Do pusy mu stékaly její šťávy. A i ty jeho, ale na to nemyslel. Katce jeho průzkum dělal tuze hezky. Cumlala mu pytlík, ale už o tom ani nevěděla. Celé její já bylo jen pod jejím pupíkem. A pak se jí zase rozlilo teplo až do konečků prstů. Zasténala a na jeho tvář se málem posadila. Škubala sebou a vzlykala. Svalila se na bok a oddychovala. Petr si zatím utřel tvář do polštáře. Poplácal ji po zadnici.

„Dej mi něčeho napít,“ olízl si rty.

Katka se zvedla a přinesla mu zase vodu. Napil se.

„Dej mi tak hoďku, nebo dvě a udělám ti to zase do prdele. Včera se ti to líbilo,“ sliboval.

Katka se natáhla pro deku, oba je přikryla a přivinula se k němu. Bylo fajn, mít chlapa vedle sebe. Dala mu pusu.

„Dobrou,“ usmála se na něho.

Zdálo se jí o šéfovi, jak ji hladí a ona se stydí, ale zároveň ji to vzrušuje. Začínala se probírat. Někdo ji opravdu hladil. A cucal jahůdky, nalité a vzrušené. Petr se musel už nějakou dobu snažit. Sen se spojil se skutečností. Z kundičky jí vystřelovala horkost. Chytila mu hlavu a pořádně si ho na prsa přitiskla. Zavrněla blahem. Po ránu to měla vždycky nejraději. Petr se pomaličku, polibky přes bříško, přesunul dolů. Tam ho přivítala potopa. Přisál se jí na hrášek a pomalu do jeskyňky vsunul dva prsty. Stiskla ho mezi stehny a vyvrcholila. Ještě pořád se toulala a on si ji vzal. Pomalými tahy ji projížděl a užíval si. Katka byla také na vrcholu blaha. Radek byl její první a do této doby i jediný. Tedy až na šéfa a pana Horese. Ani jeden ji ale nevzrušoval tak, jako tenhle hajzl. Ani jeden ji nedokázal tak krásně ucpat a prověřit, kde má dno. Bavilo ji dělat někomu děvku. Chytil ji pod koleny a zvedl nohy. Vystrčila na něho prdelku. Nedělalo mu žádný velký problém, zasunout ho do vedlejší dírky. A do té přední zasunout palec. Zatlačil s ním nahoru, proti prstům na podbřišku a stiskl. Katka se znovu rozklepala. Na palci, ale i na ocase cítil její stahy. Párkrát ještě přirazil a vykropil ji. Svalil se vedle ní.

„Dobré ráno, Kačko,“ usmál se na ni.

„Dobré ráno,“ políbila ho.

Podívala se na hodinky. Bylo hodně brzo. Venku zpívali kosi, a rozednívalo se. Posunula se dolů a začala se, stejně jako večer, mazlit s jeho ochablým chlapákem. Nemazlila se dlouho. Spánkem posílený vrabčák se opět změnil v orla a začal se dívat na svět z výšky. Kouřila ho a těšila se. Otočila se na břicho a zvedla prdelku. Nabídla se mu, jako háravá fena. Zabořil ho do ní, jako nic. Sténala v rytmu jeho přírazů a vnímala jen to, že si ji bere pořádný chlap. Chlap, který ji nutí k sexu, který k ní chodí i přes to, že ona nechce, který ji vydírá, který… Zaťala zuby do polštáře, který úspěšně tlumil její křik. Petr, i když věděl, že je Katka znovu za horizontem, nijak z razance a rytmu přírazů neubral. Nedal ji odpočinout. Katka se nestačila probrat a znovu šla na další vrchol. Jako na horské dráze, jen to zhoupnutí dolů chybělo. Z vrcholu ještě výš. Ocas se v ní napnul, a Petr začal skučet. Když cítila, jak se v ní ten macek škube, zasténala a zaškubala sebou i ona. Oba se vedle sebe v příjemné únavě svalili. Zhluboka oddechovali a vzpamatovávali se. Jako správná děvka ho zase olízala. Pak vstala a osprchovala se. Bylo jí blaze. Zkontrolovala Slávku. Ještě spala. Nevinná, sladká… Neznala nic hezčího, než ten pohled na vlastní dítě. Teda až na to, co zažila před chvilkou. Vrátila se do ložnice.

„Můžu se taky osprchovat?“ zeptal se jí.

Usmála se a přikývla.

„Jasně, ale snídani ti nedám. Mám jen mlíko pro malou.“

Petr zapadl do koupelny a ona, pořád nahá, ustlala postel a uvařila alespoň kafe. Z pokojíčku se ozývalo žvatlání. Ohřála mléko, nasadila dudlík a šla za Slávkou. Ty, když viděla maminku a láhev, začala radostí hýkat a smát se. Dala jí pusu a pak láhev. Malá se uklidnila a při sání zavírala oči blahem. Nechala ji. Věděla, že má deset minut pro sebe. V kuchyni už Petr usrkával z hrnku.

„Jsi nejlepší kunda, jakou sem kdy měl,“ konstatoval po chvíli, kdy ji pozoroval, jak uklízí kuchyň.

Malá se z pokojíčku začala dožadovat pozornosti. Utřela si ruce a šla za ní. Přinesla ji v náručí. Slávka byla jako andílek. Tloukla ji pěstičkami, tahala za vlasy, smála se a žvatlala.

„Pohlídals bys mi ji na chvilku? Musím se upravit, oblíct a tak,“ podala mu Slávku.

S nechutí ji převzal, ale když ho malá se zájmem pohladila po tváři a vykouzlila úsměv na té svoji… Zjihl a začal si s ní hrát. Když se Katka vrátila z koupelny, poznala, že Slávka s ním udělala víc, než ona by kdy mohla. Nechtěl, ale bylo na něm vidět, že má slzy v očích. Malou ji podal a do koupelny zapadl on. Vrátil se po delší době.

„Jestli chceš, zařídím ti ukončení smlouvy,“ podíval se na ni.

„To bys jako mohl?“ strnula jí ruka při oblékání dcerky.

„Mohl, prostě bych to zatáhl za tebe. A na oplátku bys mi prostě nějakou dobu…,“ nedokončil.

Oběma bylo jasné, co tím myslí. Katka ani na chvilku nezaváhala. Zbavil by ji největších dluhů a ještě by ji obšťastňoval…

„Beru, ale jak dlouho bys tady chodil?“ zjišťovala podmínky.

„No, to by záleželo i na tobě…,“ usmál se na ni.

Katka se začervenala. I ona musela přiznat, že jí není lhostejný. Je to sice syčák, ale bylo jí s ním dobře. Petr odešel a po chvilce i Katka. S malou k sousedce a do práce. V práci hýřila optimismem ještě víc, než když ho jen hrála. To, že jí šéf poslal na obchodní jednání za město samotnou, ji už nevadilo. V hotelu tentokrát věnovala svou pozornost dvěma obchodním partnerům. Oběma najednou. Jeden v přední a druhý v zadní dírce. Užila si to. Myslela sice na Petra – nezamilovala jsem se, ptala se sama sebe, ale neměla kdy nad tím přemýšlet. Ti dva se snažili tak, že byla za svou pozornost odměněna dvakrát. Navíc zjistila, že to je práce, která jí baví. A bavit bude. Zpátky na firmu se vracela i s nimi. Smlouvu podepsali rovnou. Bez dalších kliček. Šéf byl spokojený. Podal jí výplatní pásek. Byla tam částka, se kterou ani nepočítala. Dvojnásobný plat i s odměnou. A prý s tím, že bonusy za včerejší i dnešní kontrakt budou vyplaceny v příští výplatě. Večer, když přišel Petr, přivítala ho v lákavém erotickém prádle. Měla už nejen na takové zbytečné hadříky, ale i na jiné věci. Promilovali celý večer a noc. Byla unavená, příjemně unavená a po dlouhé době i bez starostí a šťastná.

Po dvou letech oznámila šéfovi, že musí skončit. Byla s Petrem, tedy asi s Petrem, v jináči a nechtěla riskovat. Život se jí vrátil do normálních kolejí. Skoro normálních. Protože, co je vlastně normální?