„Vymiškovááát!” řvali kluci a od smíchu skoro neviděli na oběť tohoto klasického ponížení, na zajatce, Kamila z vedlejší vesnice. Byl přivázaný ke stromu a holky se ujaly výkonu exekuce. Karolína mu jeden po druhém, utrhnula knoflíky u kalhot, Dana mu je stáhla ke kolenům a Jarka mu stáhla i trenýrky. Jeho chloubu zakrývaly už jen cípy košile, ale ani na ní moc knoflíků, po jediném Jarčině trhnutí, nezůstalo. Díky tomu se k jeho ohanbí i povislému břichu, které zakrývalo podbřišek, dostaly nejen paprsky zapadajícího slunce, ale také nepříjemné pohledy všech okolo. Cípy mu ještě navíc uvázala za zády a pak už nebylo nic, co by mohlo jeho hanbu nějak zakrýt… Malinkatý pindík s řídce ochmýřeným okolím, vyvolal další vlnu smíchu a poznámek. Kamil nemohl nic, než se stydět. A před čtyřmi kluky a třemi děvčaty mu to šlo velmi dobře. Červenal se až za ušima a napínal svaly, aby se zbavil pout a mohl z této potupné pozice uniknout zpátky ke své partě. Snažil se alespoň nebrečet, ale moc se mu to nedařilo. Pro jeho větší ponížení, mu Jarka pindíka štítivě podebrala jedním prstem a nadzvedla ho.

„No, nic moc, holky,” okomentovala jej a pustila další holčičí ruku ke Kamilovi.

Kamil už slzy za víčky udržet nedokázal. Začal vzlykat, bulit a prosit: „Nechte mněéé… Prosiíím…,” posmrkával a cítil, jak se jeho pindíka dotýká další ruka, patřící Daně.

Ta tak štítivá nebyla. Nejen, že mu za něj několikrát silně zatáhla, ale jejímu zacházení se nevyhnul ani pytlík pod ním. Se smíchem okomentovala i těch pár chloupků, které se doslova daly spočítat na prstech jedné ruky, a zkonstatovala, že velikost zajatcova náčiní je zcela nedostatečná a díky ní by se málem dalo přehlédnout, že zajatec je kluk.

„Hele, hele jak mu bambelá!” prskala smíchy, navzdory svému předchozímu posouzení, když do něj zboku cvrnkla a rozhoupala jej.

Kluci se řezali zpovzdálí, zatímco si pod zajatce klekla Karolína. Mimoděk vyplázla špičku jazyka, jak jej se zaujetím vzala mezi prsty, stáhla dozadu kousek kůžičky na špičce a obnažila bambulku. Smích věznitelů i utrpení zajatce se ještě zvýšilo. Schovala ji, potáhla za kůžičku a Kamil bědoval a prosil, ale jeho kousíček vlastního těla jej začal zrazovat a začal pomalu růst a zvedat se, což jej do toho bahna potupy zašlapávalo hlouběji a hlouběji, jako by snad nemělo dna… Ještě nikdy tolik ostudy nezažil. Karolína snaživě bambulku zase odkryla, schovala… Pindík mu po chvíli trčel nahoru, hrál si na velikána, holky, ale i kluci, řvali smíchy a jeho potupa byla dokonána.

„Tak co?” uslyšel před sebou velitele bandy z Horní Lhoty, Josefa, „sežereš ty žížaly nebo ne?” zeptal se znovu na to, z čeho se Kamilovi dělalo zle a co před chvílí s odporem odmítl v přesvědčení, že vydrží vše…

Jen přikývl a škytavě do sebe nabral trochu vzduchu. Už nemohl víc vzdorovat. Už ne. Kapituloval. Otevřel pusu a zanedlouho na svém jazyce ucítil studený dotek odporného slizu, který jej přinutil zkřivit obličej, ale strach z dalšího ponižování jej přesvědčil, aby červa rozkousal a polkl… Holky jej střídavě krmili tím, co odpoledne kluci nalovili na hnoji a bavily se úplně stejně jako u toho, když lovily tu Kamilovu.

„Ještě jednou se tady objevíš, a posadíme tě do mraveniště!” pošeptal mu výhrůžně do ucha Josef, když zajatec polkl poslední sousto.

Zatáhl za smyčku, uvolnil mu ruce z pout a spolu s ostatními se k němu otočili zády. Odcházeli bez jediného ohlédnutí. Jen se pořád smáli a plácali holky do zad, jak se uměly s Dolňákem vypořádat. Kamil si se vzlykáním natáhl kalhoty, rozvázal si nohy a se sklopenou hlavou, uslzenýma očima a mokrým nosem mizel na druhou stranu, ke svému domovu.

Uběhlo hezkých pár let, když se, jako každý rok, v malebné a pro obě Lhoty neutrální vísce Lhotce, konala již tradiční pouť. Kolotoče, stánky, ohňostroj…, a na konci toho všeho pak zábava v místním kulturním domě, kterou pořádali dobrovolní hasiči. Kamil už dávno nebyl obtloustlým zakřiknutým malým dítětem s jednou kšandou přes rameno. I z děvčat se staly hezké holky, pro jejichž krásu nebylo špatné zahodit odvěkou řevnivost a pokusit se jim dostat pod sukně… Když pod řetízkáčem narazil na Danu a ostatní holky, malinko se na ně usmál, kývl na ně a očekával podobné.

„Tak co dělá tvoje žížalka?“ zeptala se Dana namísto pozdravu a za řehotu ostatních se vydaly ke střelnici, od které na ně kýval Josef.

Kamil zčervenal, stáhl hlavu mezi ramena a raději zmizel. Mrchy jedny, ulevoval si a spřádal plány, jak oplatit dávnou potupu, se kterou se nikdy s nikým nepodělil, ale i jak se jim pomstít za tu jejich nevychovanost, že i na neutrální půdě si dovolily jej zesměšnit…

„Tohle si přece nemůžou dovolit…!“ vykřikl naštvaně Petr, když se Kamil jemu, ale i ostatním, svěřil s dnešním zážitkem, a pohrozil pěstí směrem k davům, kde snad byly i ty tři hříšnice, „spočítáme jim to i s úroky!“ slíbil, pohrozil znovu a začali spřádat plány, sestavovat scénáře a vylučovat nemožné, dokud všichni neměli stanovené úkoly.

„Jasné všem?“ ukončil poradu, načež všichni přikývli, jedni se pak vmísili mezi lidi a další odešli připravit vše potřebné.

Ohňostroj ozářil letní oblohu a za jeho rachotu, se do své vesnice vracela všechna tři děvčata v rozjařené náladě. Kluci z party zůstávali, ale ony, díky Karolíně, která nedostala od rodičů k delšímu setrvání povolení, šly kolegiálně domů s ní. Mluvily jedna přes druhou, smutně se otáčely za sebe a celkem je i mrzelo, že nemohou zůstat a s klukama si zatancovat, zakoketovat… Když kousek od sebe uslyšely zapraskání větve, najednou ztichly, malinko ztuhly, ale i když se upřeně zadívaly do tmy v houští, neviděly nic. Semkly se těsněji k sobě a strachem skoro ani nedýchaly.

„Íííí!“ vypískly po pár krocích skoro součastně, když na ně nějací kluci z houští skutečně vyskočili, zastoupili jim cestu z obou stran a chytili je za ruce.

Než se vzpamatovaly, měly ruce za zády a ve vlasech jejich prsty, kterými je pevně svírali.

„Ták, pipinky,“ syčel na ně Jirka, „a teď si konečně pořádně popovídáme!“

Holky řvaly jako pominuté, snažily se kolem sebe kopat, ale i když se některé z nich podařilo a některého z útočníků zasáhnout, nebylo jim to nic platné. Kluci zatáhli holky k seníku, kladku na petlici urazili kamenem, rozkopli dveře, všechny tři prudce strčili dovnitř do tmy a dveře zabouchli. Tmu zakrátko zahnaly dvě petrolejky, které se jim, asi zázrakem, podařilo zapálit. Zajatkyně stály nalepené k sobě a těm zatroleným srabům z Dolní Lhoty nadávaly do věcí a míst, které ani zdaleka slušné nebyly.

„Huby držte!“ zařval vzápětí Jirka, a aby dal svým slovům vážnost, ohnal se po Daně, která byla nejblíže, a vlepil jí solidní facku.

Jen překvapeně vyjekla, na okamžik se rozhostilo ticho a pak začala znovu: „To si vypijete!“ zařvala se slzami na krajíčku, protože nejen, že ta facka bolela, ale taky dostala strach.

„Jo? Tak to máš blbý informace, kočičko!“ uchechtl se Jirka, „my nic pít nebudem! To vy…“

„Jirko, neblázni,“ začala Karolína škemrat, „když nedojdu včas domů, naši se zjančí!“

„A co jako? Zmalujou ti zadek?“ zasmál se Jirka znovu, aniž by tušil, že trefil do černého.

Karolína opravdu, ještě ve svém věku, dostávala od otčíma nařezáno. I holky věděly, jak to u nich doma chodí. A nezáviděly jí ani za mák. Co taky, když si vás někdo položí na kolena, stáhne kalhotky pod zadeček a nařeže vám, jako malé holce, co je na tom k závidění?

„Klucí, já fakt musím…!“ rozbrečela se úplně, a kluci se radovali, jak jim plán vychází ještě lépe, než předpokládali.

„Tak jo, my vás pustíme,“ řekl Jirka posměšně, a holky napnuly uši, „ale až se svlíknete a ukážete se nám!“

„Ne! To nikdy!“ vykřikla Dana s Jarkou, „to si vygumujte z hlavy, vy hovada, prasata…!“ řvala dál Dana, Jarka jí přizvukovala a vyrážela ze sebe další nechutná slova.

Karolína byla zticha, protože co bylo jen se svléknout a ukázat se pár klukům jak ji pánbůh stvořil, proti tomu, co ji čekalo doma…?

„Tak hele, vy krávy,“ přerušil tok nadávek Jirka, „buď se svlíknete, nebo vás tu necháme do rána!“ pohrozil.

Holky zalapaly po dechu a nastalé ticho přerušoval jen tichý Karolínin vzlykot a prosby ke kamarádkám: „Oni to myslí vážně… Neblbněte… Víte, co budu mít doma, když se zpozdím? Nebo kdybych přišla až ráno…,“ zavzlykala a začala si rozepínat šaty, protože strach z otčíma byl nepopsatelný.

„Neblbni!“ přerušila ji Dana, „to jim chceš udělat radost? Však oni nás pustí! Dolňáci byli dycky srabi a…“

„Srabi, jo?“ vpadl do monologu Kamil, „tak to se ještě uvidí, kdo je větší srab!“ vyštěkl, přiskočil k Daně, vzal ji za ramínko jejich krásných svátečních šatů a trhnul.

Dana jen vykřikla a pak si musela šaty přidržovat, aby jí nesklouzly dolů. Ohnala se po něm, ale Kamil už nebyl tím neohrabaným klukem. Uskočil, natáhl se, trhnul znovu a Daně obnažil druhé rameno. Už se ani ohnat nemohla, protože musela šaty držet oběma rukama. Z druhé strany, zezadu, zaútočil Jirka a šaty povolily nejen v zapínání, ale také ve švu až k dalšímu, těsně nad zadečkem.

„Kurvááá!“ zařvala Dana, „ste se zcvokli?“ ječela, a pak začala posmrkávat: „víte, kolik ty šaty stojí?“ začala slzet a rozhlédla se po Karolíně s Jarkou, aby u nich našla oporu.

Jarka ale, když viděla, že Dolňáci srabi nejsou a své výhrůžky myslí vážně, se přidala ke Karolíně s nedobrovolným striptýzem. Ta už byla jen ve spodním prádle a Dana se svým odporem zůstala sama.

„Tak dělej!“ zavrčel Jirka, „nebo ti pomůžem!“ pohrozil znovu a naznačil pohyb, že si opět něco utrhne.

„Ne!“ cukla sebou, „dobrá, vyhráli jste,“ uznala rezignovaně svou porážku a zbytky svých šatů si přetáhla přes hlavu.

Měkké světlo linoucí se z hořících knotů dopadalo na jejich holá těla, na kterých ale, k nelibosti celé klučičí bandy, pořád něco přebývalo. Dana byla jen v kalhotkách a Jarka s Karolínou i v podprsence. Jirka jen ukázal prstem, naznačil, a jako kdyby uměl kouzlit, se začaly dívky zbavovat i posledních kousků oblečení. Za pár okamžiků byly jen tak. Nahé, hezké, s ladnými zaoblenými křivkami svých mladých těl, na které by se dalo dívat celou věčnost. Jen ty jejich ruce, kterými si zakrývaly klín i prsa, v pohledu vadily…

„Pracky nad hlavu a rozkročit!“ zavelel Jirka.

„Co si to…,“ nabrala Dana zase na obrátkách, ale když se Kamil natáhl pro její kalhotky a demonstroval na nich svou sílu, jen zalapala po dechu, poznamenala něco teskně o Armánim a rozkročila se.

Když zvedla i ruce a totéž provedly i její kamarádky, naskytl se pohled na ztělesnění dokonalé ženskosti a krásy. Jak tři nymfy, vytesané do mramoru v jediné sousoší lákaly nejen k pohledům, ale také k polaskání, pohlazení, k doteku, a přesvědčení se, zda nejde jen o přelud, sen, či jen o fata morgánu. Kamil, který se po těch letech soužení cítil jako vítěz, přistoupil zboku ke Karolíně, které byl nejvíc za své tehdejší ponížení nejvíc dlužen, a pomalu jí položil dlaň na pahorek a pomalu s ní jel dolů, na čárku a pak ještě níž, až tam, kde se přední čárka ztrácela a měnila se v zadní žlábek. Dívka jen zavřela oči, zachvěla se pod jeho plíživým dotykem, jak jí ještě pomaleji tlačí prstem do mezírky, aby se jí dotkl tam, kde se dotýkala jen ona sama. Druhou rukou ji objal zezadu a stejně pomalu jí schoval jeden kopeček v dlani. Měla jej pevný, tak akorát, že jej do dlaně schoval a její hrbolek na jeho vrcholku pak promnul mezi prsty.

„Jo, dobrý, ale má je jako kdyby ještě chodila do školky,“ dodal a všem třem Horňačkám došlo, jakou chybu tenkrát udělaly.

Přitiskl se k ní, kopeček sevřel o mnoho pevněji a dole našel to, co hledal.

„Áú!“ vykřikla, když se prst dostal dovnitř a zespod jí vystřelila ostrá bolest.

„Teď mně hezky poprosíš, ať ti ošukám tu tvou prochcanou kundu i s kaďákem!“ zašeptal jí do ucha a Karolína se znovu rozbrečela: „Kamile, prosím,“ zasípala plačtivě, „to ne! To nesmíš…“

„Předklonit a roztáhnout prdele…,“ slyšela vzápětí další rozkazy, směřované na své dvě kamarádky, které se jen neochotně sklonily dolů a ukazovaly klukům to, co až doposud zůstávalo ukryto.

„Můžeš si vybrat,“ šeptal Kamil, jako kdyby nic neřekla, „buď ti vystříkám prdel, nebo kundu. Nebo mi ho i vykouříš a polkneš,“ mučil ji tím a dál drtil bradavku mezi prsty a druhou se dostával, i přes to, že dala nohy mimoděk co nejvíce sobě, stále hlouběji a hlouběji.

„Ne! Kluci…,“ uslyšela znovu, jak Dana s Jarkou zaprotestovaly, ale to už měly na zadečcích i pod nimi několik párů nedočkavých rukou a další pak na svých prsou.

Kluci byli jako smyslů zbaveni. Jako první využil jejich vystrčených zadečků a lákavé nabídky Jirka. Jen si povolil zip, sklepal kalhoty ke kotníkům a Dany se dotkl špičkou svého bojovníka kousek pod hvězdičku. Dana se chtěla narovnat, utéct, odstrčit jej…, ale Mirek ji přidržel na místě. Zašermovala rukama, zařvala něco o znásilňování a pak cítila, jak si ji nasouvá na svůj ohon. Zabědovala, zavřela oči a tklivě vydechla. Své poprvé si odbyla nedávno, s Josefem. Byli u toho všichni, i holky. Prostě na ni ukázal los, a aby netrhala partu, skousla to a nechala jej, aby ji o věneček připravil pávě on, velitel té jejich bandy. Moc z toho tenkrát neměla, i když ji, co to nepřiznat, přišlo dost vzrušující, že se na ně všichni dívali, jak roztahuje nohy, jak do ní s námahou vniká a jak z její čerstvě zpřístupněné dírky vytahuje zkrvavený ocas, co by důkaz o její dosavadní poctivosti. Jenže Josefovi tenkrát stačilo pár tahů, aby zasupěl a na břicho jí hodil obsah toho, co z něj vylítlo ven. Než tom mohla přijít na chuť, bylo po všem. Jistě, že si chtěli smlsnout i ostatní, ale aby ji měli za rádodajku…? Tohle bylo tomu jejímu poprvé dost podobné a při tom tak jiné. Už když se měla svléknout, jí dole začalo mrazit a trnout. Úplně cítila, jak se jí dole zachvívá každý kousek nervu, jak se na to těší, ale aby ji Dolňáci neměli za kurvu, protestovala a nechala si zničit šaty i kalhotky… Právě ta jejich nadřazenost, to, že musí, i když vlastně nechce, jak ji drží a ona nemůže nic… Na puse ucítila další dotek. Otevřela ji a pustila do ní nového nájezdníka. Byl hořkoslaný, horký, tvrdý… Přisála se na něj, vzala jej za koule a přitáhla si ho k sobě. Bože, já jsem snad…, opravdová kurva…, blesklo jí hlavou.

„Mmm,“ zamumlala a pustila ocas z pusy, „ááá…,“ vydechla a zachvěla se před přívalem, o kterém věděla, že přijde a na který se tak těšila, „ááá…, ááá…, ííáá!!“ vykřikla a ztratila se.

Jirka, už když namířil a bez problémů vklouzl dovnitř, věděl, že tahleta, si to užívá snad víc, než on. Byla mokrá, horká a připravená polknout nejen jeho ocas, ale snad celou pěst. Dovnitř a ven. Dovnitř a ven… Ocas se mu leskl od jejich šťáviček, Dana skučela a statečně polykala nejen jeho ocas kundičkou, ale i Mirkův ocas pusinkou. Když vykřikla a začala se klepat a ječet, doslova mu vtahovala ocas do sebe. Zarazil ho co nejhlouběji a kapituloval. Prohnul se, v tříslech ucítil slastnou křeč a v ocase, jak mu proudí několikadenní zásoba nadvarlí ven.

„Tak kam? Do prdele, nebo do kundy?“ nedal se Kamil odbýt a Karolínu neustále tiskl k sobě, že i přes kalhoty na boku cítila, že jeho malý pindík se za tu dobu změnil, stejně jako jeho majitel.

„Kamile…, prosím…, já…,“ soukala ze sebe, „já jsem ještě s nikým…,“ přiznala se k něčemu, k čemu se nepřiznala ani tenkrát, když spolu se svou bandou hráli na pravdu.

Tenkrát jí štěstí přálo, a když láhev ukázala na Danu, oddechla si. Úplně se nad tou vzpomínkou otřásla, jak ji Josef přede všemi ojel, jako by to bylo normální.

„Tak fajn,“ ozval se zase netrpělivý Kamil, „dostaneš ho do kundy, pak do prdele a pak všechno spolkneš!“ vyřkl rozsudek.

„Kamile, prosím!“ začala škemrat, ale to se už Kamil začal svlékat a připravovat se na splnění svého slibu.

Povalil ji na kolena do sena, shora do ní trochu kopl, aby si lehla na břicho a vystrčila zadek co nejvýše. Klekl si za ní, zatlačil jí na záda a pohladil ji po zadečku.

„Tak holčičko, teď ti vrátím to, co jsi mi udělala ty!“ uslyšela a ucítila ještě, jak se jí dotýká něčím horkým mezi závojíčky.

„Kam…,“ zkusila znovu, ale pak jí došla slova.

Její dírka se najednou rozestoupila a dovnitř vniklo to, co Dana před lety tak opovržlivě popsala, jako nedostatečně velké a nehodící se k věku… Ten tlak i bolest jí doslova přikoval na místě. Jen vydechla a začala skučet, jak bolest vyrazila nahoru a po cestě sbírala další, z ponížení i studu, kterého měla na rozdávání. Kamil si její těsné, i když malinko suché dírky, užíval. Když mu loni sestřenice, vzdálená a starší sestřenice, ukázala, jak to holky mají dole zařízené, byl jako v Jiříkově vidění. A když ho po čase oťukávání a vzájemného poznávání pozvala i na návštěvu… Poprvé, podruhé, pak zas a znova… Ano, Magda je sestřenice, ale vzdálená, říkával si a labužnicky si vychutnával její pohostinnosti. Ta hodná a zkušenější skoro příbuzná jej naučila, nejen na co mají holky frndu, ale i jiné otvůrky. Vytáhl ho ven a hned se s ním cpal do druhého. Karolína zabědovala znovu a vítala staronového návštěvníka v druhém pokojíčku. Sotva si přivykla na tlak v jednom, už se dobýval jinam… Neskutečný pocit na velkou, tupá bolest z roztahovaného svěrače, strach, ponížení, ostrá bolest na prdelce po plácnutí Kamilovou dlaní…

„Áá…, ááá…, ááááá!“ vydechla a ztratila pojem o čase i prostoru.

Občas si se sebou pohrála, to ano. Měla ráda, když si hladila hrášek a napínala tělo jako strunu, aby se pak najednou uvolnilo a nechalo přes sebe převalit tu vlnu rozkoše, která pak následovala. Ale tohle? Tohle nezažila nikdy! Ani nedokázala vnímat, že jí obešel a bez dalšího jí vrazil ptáka do pusy. Jen zamumlala, nadechla se nosem a než si dokázala spočítat pět a pět, ucítila na jazyku jeho horkou nadílku. Automaticky polkla, pak ještě a teprve pak jí do mozku dorazily signály z chuťových pohárků. Zašklebila se a vzpamatovala se. Kamilův vadnoucí ohon s odporem vyplivla a zmoženě se svalila na bok do sena. Pořád se ještě zachvívala a jak v mlze se dívala na Jarku, jak leží na zádech s koleny u prsou a heká pod Karlovou tíhou. Ten se snažil, aby svým ptákem pod převislým břichem dosáhl alespoň na krajíček. Když ho vytáhl, sevřel mezi dva prsty, aby po něm ještě párkrát přejel a hodil své bohatství Jarce na pahorek, málem ji politovala. Karlovi, na rozdíl od Kamila, jeho tloušťka zůstala. Nebo se s věkem spíše znásobila. Dana oddechovala na druhé straně a viditelně měla dost. Ono obsloužit dva najednou, stojí hodně sil…

„Já…, já už opravdu musím…,“ pípla a začala vstávat.

„Počkej,“ vystřelil z lehu do stoje Jirka, „ještě si uděláme pár foteček na památku!“ začal se hrabat v odhozených riflích a ukázal všem, jak vypadá v předklonu a zezadu on.

I když se ani jedné z nich nechtělo, i když jej prosily a slibovaly kde co, musely si lehnout vedle sebe, dát nohy hezky od sebe a nahoru a… A pak svá nahá těla i s nejmenšími detaily nechat proměnit na nuly a jedničky v jeho mobilu.

„To abyste nepřišly s tím, že jsme vám nějak ubližovali,“ zasmál se, když se podíval na displej, jak jim to sluší.

Holky pomalu vstaly, že se obléknou, ale když si chtěly vzít kalhotky, kluci jim je zabavili s tím, že nepotřebují ani je, ani podprsenky. Nasoukaly se do sukní a šatů, Dana to měla o něco složitější, a u toho prosily o vymazání fotek a slibovaly, že nikomu nic neřeknou. Všechny tři věděly, že těmi fotkami, jsou svázané víc, než Kamil u stromu při myškování.

„Tak hele,“ nechal se nakonec přesvědčit, „za každou fotku co vymažu, máme u každé z vás po jednom čísle. Až budeme chtít, zavoláme a vy přicupitáte tam, kam řeknem. Odbydete si svoje a já vymažu jednu fotku. Když nepřijdete, nic mazat nebudu a cena se zvedne na dvojnásobek. Jasný?!“ zasmál se a v duchu si počítal, kolik těch fotek vlastně udělal.

Holky se na sebe podívaly, a pak zkroušeně přikývly. Kapitulovaly. Budou Dolňákům dělat matrace a u toho se modlit, aby Jirka slovo dodržel a nic se nedostalo ven.