Ráno je probudilo horko a vydýchaný vzduch k zalknutí. Denní světlo zahnalo veškerý strach z nočního vyprávění a děvčata se se smíchem dala do úklidu a přípravě snídaně. Na pláži doposud nikdo nebyl a tak si hned zabraly ta nejlepší místa. Hned po snídani předaly Magdě dárky a gratulace a všechny najednou se vrhly do vody. Bylo jim skvěle. Pláž se postupně naplnila dalšími návštěvníky a za chvilku na ni nebylo k hnutí. Holky byly rády, že mohou z toho davu uniknout do chaty, i když i kolem ní procházela procesí sem a tam. V chladném stínu chalupy si v klidu daly lehký oběd a situaci u jezírka zhodnotily jako celkově neuspokojivou. Převlékly se z plavek a raději vyrazily do lesa. Les byl oproti okolí chaty klidný a tichý. Voněl mechem, kapradím a tlejícím jehličím. Magda holky zavedla i ke štolám se zbytky rezavých kolejnic a náznaky základů budov okolo. Vše bylo zarostlé a dávno zapomenuté. Zůstaly jen náznaky tehdejší těžké práce. Vrátily se až pozdě odpoledne. Tak, jako včera, začala se pláž pomalu vyklízet úměrně k tomu, jak pláž schovávaly stíny blízkých stromů. Vyhlížely plavce, ale nikde nebyl. Daly si jen něco k jídlu a nahnaly se do vody. Po odpolední procházce jim přišlo vhod, zchladit svá rozpálená těla v chladivé a laskavé vodě. Z vody vyšly až po té, co se palouček a pláž zahalily do stínu a slunce zašlo za vrcholky stromů. Poslední odcházející vlastně ani neviděl, jak se těch šest nádherných těl vynořuje z vody. Odcházející ne, ale plavec s dalšími dvěma kumpány ano.

Plavec, vlastním jménem Richard, hned ráno zašel za svými kamarády. Mirek i Lukáš se jeho vyprávěním nadchli a celé odpoledne plánovali, jak se holkám pomstít. Nevymysleli nic kloudného, ale že se na ně alespoň podívají, bylo jasné od prvního okamžiku. Teď tu hleděli na šest nádherných, téměř neopálených božsky vyhlížejících dívčích těl a z toho vzrušení se všem třem motala hlava. Holky, když viděly, že jsou na pláži samy, odhodily plavky a cachtaly se u břehu jen tak. Ti tři, schovaní v křoví nedokázali ani dýchat. Dvacet metrů jim připadalo až moc, protože chtěli rozeznávat i detaily dívčích oblin a záhybů. Jenže přiblížit se blíže bez toho, aby je holky neviděly, prostě nešlo. Richard oprášil včerejší nápad, jaká by to byla ohromná sranda, kdyby se jim podařilo zamknout chatu. A nejlépe i vzít plavky, ale ty byly až moc blízko k jejich majitelkám. Po chvilce plánování, kdy museli vzít v potaz terén, směr větru, vlhkost vzduchu, rychlost zvuku, světla i jednotlivých aktérů, se proplížil krajem lesa až k chatě, zkontroloval situaci a vyhoupl se na terasu. V podřepu opatrně vešel do chaty, kterou potichu celou prohledal. Zamkl všechny dveře do pokojů i na záchod a do koupelny, věci z kuchyně, která sloužila i jako obývák, schoval a udělal si pohodlí v křeslech. A čekal na fázi dvě a tři.

Lukáš chvíli počkal, odpočítal si na prstech start a zahájil druhou fázi plánu. Z křoví vystřelil, jako blesk. Proběhl pláži, po cestě spěšně posbíral všechno, co holky na zemi nechaly a i s věcmi utíkal kolem chaty po cestě pryč. Nešlo si ho nevšimnout, ale byl rychlý. Moc rychlý na to, aby holky dokázaly nějak účinně zareagovat. Jen zaječely, ponořily se až po krk do vody a pak se s otevřenými pusami dívaly, jak mizí i s jejich věcmi.

„Ta hajzle!“ vzpamatovala se jako první Matylda, ale i když své oslovení zloděje zařvala, Lukáš ji už neslyšel.

Všechno kolem, jako by najednou ztichlo. Zdálo se, že i vlny přestaly šplouchat o kameny a listí na stromech přestalo šumět. Mirek ve křoví měl co dělat, aby ho nevyzradil zrychlený dech. I když se snažily šero prokouknout, nemohly vidět, jak se ten pobuda a zloděj za chatou otočil, prolezl řídkým houštím zpátky, do chaty vlezl oknem a přidal se k hovícímu si Richardovi. Fáze tři už závisela jen na holkách…

„Co teď?” ozvala se po chvíli zoufale Jiřka.

„Hej!” zařvala Monika, „ty tam! Vrať nám věci!” ale její příkaz neměl zjevný účinek.

„Půjdeme do chaty?” zeptala se opatrně po chvilce, když se nikdo neozval.

„A, a, a…,“ zakoktala Lucka vystrašeně, „co co co kdy když to t…to byl Fre…Frenki, …?“

„Jasně. Frenki bude ausgerechnet brát naše plavky a pak čekat, až poběžíme za ním,“ řekla posměšně Matylda, „neboj, byl to nějaký puberťák z vesnice. Ráno je nejdeme pověšené na stromech,“ uklidňovala Lucku, ale sama třeštila oči do šera, jestli něco neuvidí.

Po chvíli se odhodlaly a s rukama všude, kde by něco někdo mohl zahlédnout, co ještě neviděl, vylezly z vody. Přecupitaly trávu, pár schodů na terasu, vběhly do chaty a… A tam Matyldu přivítaly dva páry zvědavých očí. Ale to už od schodů vypískla Jiřina, která dívčí peloton uzavírala. Lukáš se vynořil ze tmy jako duch a blížil se k ní na nebezpečnou vzdálenost. Holky se ve strachu před duchem nahrnuly dovnitř, Jiřina za sebou spěšně zavřela dveře, ale pak i ona uviděla, že v chatě nejsou samy. Dveře se otevřely a dovnitř vešel třetí nezvaný host. Ocitly se v pasti. Neměly se kam utéct, ani se do něčeho zahalit. Pištěly, řvaly, pobíhaly kolem a snažily se někde schovat, ale nakonec se jejich zmatený pohyb uklidnil.

„Ahoj,“ řekl Richard, „máte hezký styl. A nejen ten,“ připomenul se.

Holky v něm poznaly včerejšího plavce, ale z jeho dnešní přítomnosti už tak nadšené nebyly. A z jeho kamarádů už vůbec ne. Začaly znovu hučet a nadávat jim do šmíráků, ale tohle kluky jenom pobavilo.

„S tím šmírování jste si začaly samy,“ odbyl je. „Jsem Richard. Chcete svoje věci?“ zeptal se.

„Jasně, že jo, ty blbečku,“ štěkla po něm Matylda.

Cítila se odpovědná za celou situaci a tak, i jako hostitelka, se napasovala do mluvčí celé skupiny.

„Hele, přestaň mi nadávat, jo?“ odsekl jí naštvaně, „včera jsem měl málem infarkt, a tohle berte jako odplatu!“ poučil je, „takže, chcete ty věci?“ zeptal se ještě jednou.

„Jo!“ odpověděla mu ještě naštvaněji, ale nadávku raději spolkla.

„Tak si o ně musíte hezky poprosit,“ usmál se na ni, nadechl se, že bude pokračovat, ale to mu už Matylda skočila do řeči: „Dobře! Tak teda tě hezky prosíme,“ řekla jízlivě a zašklebila se.

„No, takhle to fungovat nebude. Když poprosit, tak jak se sluší a patří. Hezky se před každého z nás postavíte, představíte se a pak nás pěkně a mile poprosíte. A za to dostanete něco k oblečení,“ sdělil jim podmínky obchodu a pobaveně čekal na jejich reakci. Dostavila se vzápětí.

„Ty debile! Vy hovada jedny! Co si o sobě myslíte? Navalte nám věci a vypadněte!“ zastoupila Matyldu v roli mluvčí Romana.

„Tak jinak. Budete se omlouvat s rukama za hlavou,“ zpřísnil podmínky Richard. „a ty,“ kývl na Romanu, „nedostaneš nic. Ještě jednou uslyším něco takového, tak budete chodit po čtyřech!“ pohrozil jim.

Vyvolal tím divokou skupinovou diskusi, ale nadávka už z hloučku nevyletěla ani jedna. Holky rokovaly poměrně dlouho, zvažovaly celkovou situaci, jejich trumfy a všechna pro i proti…

„Lucko, neblbni,“ šeptala Sabina kamarádce, která si pořád trvala na svém, že se nikomu předvádět nebude, „jsou to sice hajzli, ale na druhou stranu mají právo se nám nějak pomstít. Včera jsme viděly my jeho, on dneska nás, … jedna jedna. A nakonec, stejně už nás viděli, tak co?” uzavřela debatu a vykročila jako první.

„Ahoj, já jsem Sabina,“ řekla Richardovi, pak dala ruce za hlavu a dodala: „A prosím, o své oblečení.“

Ruce dala zpátky, ale když jí podal ruku, podala mu tu svoji a nevědomky si znovu odkryla klín.

„Sabina,“ posunula se k Markovi, poprosila a pak se předvedla i Lukášovi.

Kluci byli jako u vytržení. Konečně viděli celou její krásu zblízka a v plném světle. Další byla Jiřina, hned za ní Monika a pak i Matylda, Lucka a jako poslední Romana. Ta, kdyby mohla, zadupala by všechny tří do země. A ani to neskrývala. Klukům ale byla její nálada ukradená. Byli spokojení, až je bolely koule. Byla to hezká přehlídka krásných dívek.

Richard se nadzvedl a zpod zadku vytáhl několik ponožek, odpočítal pět kusů a hodil je na zem směrem k holkám, „tak, tady máte svůj kousek oblečení,” a začal se spolu s oběma kumpány smát, až začali slzet.

„Jsi normální hajzl!” zasyčela na něho Matylda, když zvedla oči od hromádky toho, co kluci nazývali oblečením.

Ostatní holky se k jejímu názoru hlučně přidávaly a jedna přes druhou nadávaly nejen jenu, ale i všem.

„Jsem, přiznávám se,” řekl zvesela Richard a vstal z křesla, „ale aby to bylo spravedlivé, tak se svlíkneme i my.”

Jak řekl, tak udělali. Za minutku vedle nahých děvčat stáli tři nazí kluci. V plné bojové pohotovosti, kterou se nijak nesnažili zakrýt. Jejich rakety, připravené ke startu, trčely směrem k pupku, a kývaly se v rytmu dechu jejich majitelů. Hukot z protestů utichl a změnil se v tichý, ale o to divočejší šepot. Ač se vlastně nechtěly ani podívat, jejich oči jim samy klouzaly dolů a obdivovaly svalnatá těla všech tří, i výbavu každého z nich. Bylo se na co dívat. Kluci byli sportovci od mala a na tom, jak se jim napínala opálená kůže, pod kterou nebyl ani gram tuku, to bylo znát. Ač z vesnice, všichni tři měli ohanbí pečlivě udržované ve stavu, jako když jim bylo pět. Kdyby se namazali olejem, mohli by směle konkurovat antickým sousoším.

„Dobře, teď to spravedlivé je, ale pořád jenom skoro,“ začala Matylda s dalším vyjednáváním.

Cítila, jak rudne a srdce jí tluče někde v krku, ale nechtěla dát sebe, ani ostatní holky jen tak.

„V čem skoro?“ usmál se na ni Mirek a mimoděk si olízl rty.

Těžce se mu dýchalo a v hlavě měl jediné. Ulevit tomu tlaku, který ho už tak dlouho ovládal.

„Že vás sem nikdo nezval, blbečku,“ odsekla mu Romana.

„Ty si vážně koleduješ,“ odpověděl Richard zvesela, „ty jsi Romana, že?” posunul se k ní, chytil ji za ruku, a otočil k sobě, „máš ráda ty starší, ale nechceš dát šanci i mladším?“ překvapil ji, až otevřela pusu, čehož okamžitě využil, sklonil se k ní a dlouze ji políbil.

Ostatní holky chtěly kamarádce pomoct, ale když se ze svých míst pohnuli Mirek s Lukášem, raději se stáhly. Ještě ale dřív, než stačil kdokoliv se významně pohnout, Romana zvadla, přestala pěstičkami bušit do jeho tvrdého hrudníku a polibek mu opětovala. Povolil sevření a dlaň mu sklouzla pod zadeček. Bylo slyšet, jak Romana zasténala a zvedla nohu, aby se ohanbím mohla přitisknout k jeho svalům na stehně. Ledy byly prolomeny. Lukáš popadl Matyldu, Mirek Moniku, a za okamžik jim zbylé tři holky záviděly, jako nikdy před tím. Jiřina, Lucka a Sabina se podívaly na tři objímající se páry, pak na sebe a pak se přitočily k těm, co měly nejblíže. Sabina k Mirkovi s Monikou, Lucka k Lukášovi s Matyldou a Jiřina se zezadu přitulila k Richardovi. Ani ne za minuty pak všichni klesli k zemi, kde pokračovali v líbání, a vzájemném hlazení.

Richardovi se dělaly mžitky před očima, jak se těšil, až se konečně zaboří do toho rozkošného otvůrku, který nahmatal pravačkou. Otvůrek, ze kterého sálala horkost, a vytékal potůček milostných šťáv. Vlastně ani nemusel ani nic dělat. Holky si ho samy položily na záda, Jiřina mu obkročmo sedla na tvář a Romana si ho zavedla dovnitř. Když dosedla, chtělo se mu křičet, ale měl co dělat, aby se neudusil. Rukama jezdil po Jiřininých bocích a snažil se, aby mu dala více možností, ale Jiřina se pramálo starala o jeho základní životní funkce. Svou štěrbinkou se třela o jeho bradu a nos a nechala si zespod vystřelovat jiskřičky, které pomalu zapalovaly troud. Roman se nadechoval jen tehdy, kdy si otírala hrášek o drsnou bradu, což jí, k Romanovu štěstí, dělalo moc dobře. Jeho bojovník zatím mizel a zase se objevoval na světle a signalizoval, že tohle zacházení dlouho nevydrží a do hebké dírky naplive. Jiřina se zatřásla, nasedla na něj plnou vahou a trhavě se dovedla na konečnou. Vykřikla, zaklonila hlavu a dole ucítila, že troud konečně chytil plným plamenem. To, že dorazila do toužebného cíle, pak dala vědět všem. Ze záklonu dopadla na ruce, svalila se vedle a prudce oddechovala. Roman měl z jejího štěstí radost největší. Konečně se mohl pořádně nadechnout. Jednou, podruhé…, a pak mu vzalo dech jeho vyvrcholení. Vzepjal se, nadzvedl Romanu do výšky a k děloze jí poslal první z několika dalších mohutných výstřiků. Ta, když dole ucítila jeho horkou lávu, jak se uvnitř dráždivě rozlévá, rezignovala taky. Klepala se ještě chvíli po té, co Romanovy hýždě byly zpátky na podlaze a jeho bojovník měl práci za ukončenou.

Marek měl s Monikou a Sabinou stejně málo práce, jak Richard. Zato Lukáš, se musel snažit víc, aby překonal poslední přírodní bariéry a svého bojovníka poslal do lůna jedné z děvčat. Holky si pomalu přichystal tak, že ležely bříšky na sobě a on měl v dosahu obě štěrbinky najednou. Střídavě si pochutnával na jedné, nebo druhé puklince, holky to doplňovaly vzájemným líbáním se a oběma zespod vyrážely podobné chvění, jako včera touto dobou. Lukáš se těch dvou uplakaných dírek nemohl nabažit. Hebké a voňavé mezírky mu poskytovaly plno slasti, ale on chtěl ještě víc. Posunul se nahoru, zaklekl, chytil Lucku za zadeček a prohnul se. Lucka, jíž patřila právě navštívená dírka, jen zasténala, zachvěla se nenadálou bolestí a chtěla se po Matyldě posunout nahoru, pryč od zdroje toho tlaku, ale Lukáš, a ostatně i Matylda, ji drželi pevně. Lukáš se prohnul znovu, zajel zase o kousek dál, a když se prohnul potřetí, mohl spokojeně konstatovat, že je v dívce celý. Zavrtěl se, přehmátl a začal ji pomalými tahy vymetat komín. Lucka sténala a začala se snažit vycházet mu vstříc, i když jí to moc nešlo. Ale dole, dole cítila naprosto něco jiného, než co cítila včera s Monikou. Bylo to mnohem lepší, jak se jí napínala kůžička, jak ji šťouchal do dna jejího tunýlku, jak…

„Á…, a…, áááá!“ zasténala a vykřikla naposledy.

Tady jsem skončil, ale tady jsem ještě nebyl, pomyslel si hrdě Lukáš, vytáhl mokrého ptáka s krvavými šmouhami z Lucky a skoro bez míření jej uhnízdil v další dírce, která se na něj tak těšila. Matyldě se zajiskřilo před očima, zaťala pěsti na Lucčiných zádech a pak uvolněně vydechla. Tak, a mám to taky za sebou, proběhlo jí hlavou, a pak už jen myslela na tu krásu, kterou v ní způsoboval Lukášův ohon. Lucka se zachvívala v příjemných dochvěvech předešlého vrcholu, vnímala jeho břicho, jak se v pravidelném tempu dotýká jejího zadečku a kamarádce přála to, co právě prožila ona. Matyldě se uvnitř rojily včely. Bzučely a hemžily se, vznikající teplo jí z bříška vystřelovalo do konečků prstů, až nakonec…

„Ssst! Áááá… Úúúú!“ vyrážela ze sebe s rostoucí intenzitou a pak vybuchla.

Znovu se jí zajiskřilo před očima, ale jinak, hezčeji, polilo jí příjemné horko, vystřídané chladem a pak opět horko… Přicházela k sobě a Lukáš zrychlil tempo. Když zafuněl a zarazil ho co nejhlouběji, ucítila v sobě jeho tepání a horkost jeho nadílky. Včelky se opět naštvaly a rozletěly se do celého těla. Zachvěla se a zasténala znovu, jak jí ty včelky bodaly až do nehtů, do hrudi, ale hlavně uvnitř její micky. Lukáš spokojeně vytáhl vadnoucí ohon z její dírky a podíval se na něj. Kurva, ona byla… Ne! Obě! Málem otevřel nad tím zjištěním pusu, když mu oči sklouzly i na Lucčinu zakrvácenou prdelku. Lucka se svalila vedle Matyldy a Lukáš, patřičně hrdý na svůj dvojitý zářez, se vklínil mezi ně a nechal se jimi objímat.

Richard po krátkém oddechu znovu nahodil řemen, klekl si za Jiřinu a pomaličku se vnořil do měkkého a útulného pokojíčku. Jiřina nejdříve očekávala nějako bolest, ale když ji dole jen trochu štíplo a už tak silné mravenčení ještě více zesílilo, položila hlavu na zem, prohnula se v zádech a slastně přijímala jeho ocas v sobě. Holky měly pravdu… Nic na světě se nevyrovná plné dírce…! Tiše předla, slastně zavírala oči a pomalu stoupala výš a výš…

Když Mirek uviděl Richardovo druhé kolo, nechtěl se nechat zahanbit. Vzal Sabinu za hlavu a potlačil ji k rozkroku, aby mu pomohla. Ta, i když se jí moc nechtělo, se nakonec překonala, vzala si ho štítivě mezi rty a slízávala mu z něj své vlastní, ale vlastně i jeho šťávičky. Ocas pomalu, polehoučku začal zvedat hlavičku a plnit se krví. Když cítil, že je dostatečně připraven, odstrčil Sabinu bokem, vzal Moniku za ramena a posadil si ji na břicho. Ta už věděla, co má dělat. Trnulo jí z toho, co se mělo stát, ale zároveň se těšila a přesvědčovala se, že když si dokáže užívat Jiřka, mohla by se překonat a… Nadzvedla se, posunula se víc dolů, předklonila a vzala ocas do prstů. Byl tvrdý, horký… Namířila si jej mezi závojíčky a pomalu a se strachem šla se zadečkem dolů.

„Íííí!“ vypískla, když ucítila až nepříjemný tlak mezi nimi a nadzvedla se zpět.

Druhý pokus byl o něco úspěšnější, ale ani tak se nedokázala překonat a dosednout úplně. Mirek to vyřešil za ni. Popadl ji za boky, prudce zabral a zajel do ní, jako nůž do másla. Jen zalapala po dechu, zkřivila bolestně tvář a hlasitě vydechla. Byl v ní, a jak šla jeho pánev zpátky dolů, šla dolů spolu s ním. Celá ztuhlá na něm chvíli seděla, a když prvotní překvapení pomalu pominulo, začala se po něm vozit. Dopředu, dozadu… Jen trošku, po kousíčkách, protože její pipinka ji pořád bolela, ale když se ještě více nahnula a on jí vzal kopečky do dlaní a začal si s nimi hrát, mnout jahůdky a trochu i vycházet vstříc, dodala si odvahy a začala se svou pipinkou se o jeho podbřišek třít víc a víc… Sabina neměla na práci nic jiného, než že svou kamarádku hladila po zádech, vískala ve vlasech a pak rukou sjela dolů na zadeček, mezi půlky, pak Mirka pohladila po koulích a pak… Nenapadlo ji nic lepšího, než jí zatlačit na zadní branku…

„Kur…, áááá!“ vykřikla Monika, na okamžik ztuhla a pak se rozklepala, protože když se sečetl tlak z přední dírky s tím v té zadní, nemohla víc vydržet a nechala se vystřelit nahoru k noční obloze.

Mirek, měl na mále, už když jej Sabina chytila za pytlík a jemně mu jej promnula mezi prsty. A teď, když mu ocas tiskla v pipině, zavyla a celá se prohnula, díl nevydržel a s pohledem na její úžasnou čárku, pod kterou mu mizel jeho ocas, se zachvěl znovu, zatřepal se a nádherně se uvolnil. Monika se vrátila z toulek mezi hvězdami, zvadla a spadla mu na hrudník. Vydýchávala ten příjemný zážitek a ještě chvilku si užívala naplněnou dírku, než vyklouzl ven.

Všichni byli spokojeni a unaveně se po sobě váleli a užívali si vzájemných doteků nahých těl. Nejvíc byli spokojeni kluci, protože komu by se podařil takový úlovek při tak minimálním snažení? Jako první vstala Sabina. Podívala se okolo sebe, zhodnotila situaci a vstala. Z pipinky jí začalo vytékat všechno to, co jí tam Mirek nechal a ještě vytéct nestačilo. Automaticky si sáhla na stehna, aby si to utřela a pak se skoro nechápavě dívala na své mokré prsty. Kruci, pomyslela si, do čeho se utřu? Krom věcí od kluků nebylo nic v dohledu a tak, i s trochou škodolibosti, si vzala jedny trenýrky a pořádně se utřela.

„Hej!“ zahučel Lukáš, který v tom hadru, co jej právě Sabina použila, poznal své spodky, „co to děláš?“

Ohlédla se po něm, otočila se k němu čelem a podsunula pánev dopředu, aby sám viděl, jak ji má zaneřáděnou. Lukáš, když uviděl, jak se na něj svou spodní pusinkou usmála, dostal nový impulz. Vstal, naoko hrubě jí zkroutil ruce za záda a donutil k předklonu. Přitiskl se k jejímu zadečku, volnou rukou ji objal a pohladil po kopečcích a trochu je promnul v dlani.

„Co tak do prdele? Z tama ti nic téct nebude, co?“ zašeptal jí do ucha, plácl s ní o stůl a namísto po prsou, ji drsně pohladil po zadečku.

Sabina jím koketně zavrtěla, dala nohy mírně od sebe a pak cítila, jak ji sahá na zadní dírku, jak na ni tlačí a plive si na prsty a… Lukáš byl připravený během několika chvil. Ocas mu zase stál a tak mu stačilo, aby jej trochu otřel v puklince a namířil zadní vchod. Vnořil se do něj stejně pohodlně, jako do toho předního. Sabina zaskučela, ještě víc se prohnula a uvolnila a pak cítila, jak se jí svěrače rozestupují a jeho bojovník jí vniká do střeva. Měla to ráda, snad ještě víc, než do přední dírky. Už jen ten pocit, že ji chce ponížit, že ji bere jen jako nějakou otrokyni… Když ji chytil za vlasy, bolestivě jí zvrátil hlavu dozadu, druhou rukou jí stiskl bradavku mezi prsty a u toho zašeptal, „…jak se ti to líbí teď, ty couro…?“ zavzlykala, rozklepala se a bolest z těch mís i tlak ze zadečku ji poslal na oběžnou dráhu. Lukáš ještě několikrát silně přirazil a pak jí mezi tráveniny poslal zbytek zásob. Pustil ji, uvolnil se a pomalu ho vytáhl ven. Otvůrek se pomaličku vracel do pozice „zavřeno“ a aby si zapamatovala, že s jeho trenýrkami si nemůže dělat, co se jí zlíbí, plácl ji po pozadí. Sabina jím znovu zavrtěla a se zamračením se ohlédla za sebe. Zamračil se taky a plácl ji znovu. Zvedla se, otočila a Lukáš na vyučenou dostal mlaskavou pusu.

Ostatní je pozorovali a ani jeden nechápal, proč je Lukáš na Sabinu tak zlý a proč se Sabina jeho násilí nijak nebrání, ale naopak mu na jeho zlobu odpovídá takovou něhou. Zvedali se z podlahy a holky se už nesnažily o to, aby se nějak zakrývaly, nebo aby se dožadovaly navrácení oblečení. Kluci odemkli pokoje i chatu, společně se šli vykoupat a zbytek noci i následující den strávili s holkama. Druhý den odpoledně se pak holky posadily rozbolavěnými částmi těla na kola a odjely zpátky do města. Ta oslava Matyldiných narozenin, se prostě povedla.