Erotické povídky

Autor povídky:

Stalinka

Vloženo: 25. 6. 2020

Kategorie:

Další povídky od Stalinka:

Sandra III.

Pokračování předchozích dílů

Ráno jsem se probrala na lehátku u bazénu. Bylo mi špatně, všechno mně bolelo a měla jsem žízeň. Vytáhla jsem opatrně ruku z pod Romanovy hlavy a potichu vstala. Na stolku bylo pár skleniček se zbytky džusu i vína. Vypila jsem všechno. Z druhého stolku taky. Žízeň jsem sice zahnala, ale špatně mi bylo ještě víc. Na záchodě, jsem to všechno, zase ze sebe vyhodila. Z rozhoupaným žaludkem a pobolívajícím břichem jsem se šla projít po vile. Svítalo a celá hala byla zalita tím ostrým, žlutočerveným světlem a dlouhými ostrými stíny. Kdybych nebyla v situaci, jaké jsem byla, možná bych si toho užila víc. V domě bylo nejen světlo z vycházejícího slunce, ale byl také plný nahých těl. Riskla jsem další vodu. Tu jsem už v břiše nechala, ale dobře mi pořád nebylo. Bloumala jsem po domě dál a koukala, kdo s kým zůstal v náručí. Veroniku jsem nikde neviděla, zato všichni ostatní skončili podobně, jako já. Nazí a na hromadě. Tedy na několika hromadách. Jarka dokonce se dvěma kluky. Spala s tváří mezi Petrovýma nohama, které objímala oběma rukama, mezi těmi svými, měla uhnízděného Borise. Ze stolečku jsem si na snídani vzala něco z toho, co zbylo a zapila to zbytkem nějakého piva přímo z lahve. Hned mi bylo líp, dokonce mi přestalo být na zvracení. Bylo mi hloupé, jít zpátky k bazénu, nebo na zahradu. Ani v hale jsem nechtěla zůstávat. Nakonec jsem si našla křesílko i s dekou na terase. Posadila jsem se, přikryla se a…, usnula. Vzbudily mne křeče v břiše. Musela jsem na velkou. Rychle. Vstala jsem a chtěl jít na záchod, ale v hale jsem narazila na probuzeného Matěje.

„Co se tu potuluješ?” uhodil na mně.

Na čele mi z nutkání vyrazil studený pot.

„Mazej ven! Tady nemáš co dělat!“ zasyčel na mně a ukázal mi, kde mám hledat dveře.

„Prosím, Matěji. Potřebuju nutně na…,“ snažila jsem se mu s naléhavostí v hlase vysvětlit, že prostě musím na onu místnost.

„Ale švihej! A po čtyřech!“ zvýšil hlas, a ostatní se začali budit taky.

„Co jé?“ ozývalo se různě a rozespalé tváře se dívaly, kdo a proč je ruší.

Raději jsem se spustila na všechny čtyři a utíkala na zahradu. Matěj byl samozřejmě za mnou. Bylo mi to ale jedno. Očima jsem hledala, kde bych si mohla odložit a odhadovala vzdálenost, jestli to ještě stihnu, nebo ne. Namířila jsem si to zase ke křoví, kde jsem už včera Matějovi ukázala, jak čůrají koně. Moje odhady ale nepočítaly s tím, že si na mně Matěj zase sedne. Sotva mi na ty záda dosedl, svěrače nevydržely a s hrozivým zvukem ze mě vyletěla první sprška. A další se už nedaly zadržet. Matěj vyskočil a začal mi nadávat do hovad a do prasat a dalších zvířat a věcí. Bylo mi to jedno. Ulevovala jsem si a nechala po sobě stékat smradlavou kaši z mých střev.

„ …čuně,“ ukončil své nadávky a kopl no mně tak, že jsem zůstala ležet na boku, „k noze ty prase!“

Po čtyřech jsem pak šla vedle něho ke kůlně, kde jsem uviděla smotanou hadici. Musel ji zahlédnout i on a v hlavě si asi naplánoval, že mně umyje.

„Zůstaň!“ zavelel a hledal druhý konec hadice.

Na chvilku mi zmizel z očí a konec asi našel, protože za chvilku z hadice začala vytékat voda. Matěj ho vzal do ruky, její konec stiskl mezi prsty a začal mně tou studenou vodou umývat. Musela jsem se pořádně rozkročit, aby mi umyl vše, co tam ještě zůstalo. Třásla jsem se zimou a občas mnou projela ostrá bolest. To když proud vody zasáhl i kačenku a její nejjemnější a nejcitlivější místečka. Umyl mně pořádně. Vodu pak nechal volně vytékat a namířil mi ji do pusy.

„Pij!“ přikázal.

Pila jsem. Když jsem už nemohla, zařval, ať piju dál. Málem mně u toho utopil a když konečně obrátil proud vody jinam, kašlala jsem a dostávala ze sebe vodu, která skončila jinde, než v žaludku.

„Tak, ty kurvo. Teď půjdeš za Veronikou a poprosíš ji o klystýr, ať nemáš nutkání hnojit cizí trávník! Ale ještě než se za ní rozběhneš, mám pro tebe snídani!“ řekl a podrbal se na pytlíku.

Ocas mu stál tak napůl, ale v očích měl jasný vzkaz, že mně dlouho nezdrží. Klekla jsem si, dala ho do pusy a začala. Za pár chvil mu stál, jako svíce a Matěj začal spokojeně bručet a vzdychat. Chytil mně za culíky a narážel si mně na svůj kůl. Ani v nejmenším ho nezajímalo, že jeho ohon se dostává za mandle a vyvolává dávivý reflex. Párkrát jsem si ublinkla, ale bylo mu to jedno, nebo si toho prostě nevšiml. Když se mi vysemenil do krku a konečně mně pustil, vyblinkala jsem se znovu, ale úplně. Jen se usmál, vzal hadici a znovu mně opláchl. Pak jsem se zase musela napít. A pak…, pak mi přikázal, abych ho od svých zvratků a slin očistila. Nechtěla, jsem, ale když mi jednu natáhl, přesvědčil mně. Málem jsem se u toho poblinkala znovu. Až pak mně milostivě pustil.

„Po čtyřech!“ štěkl po mně, „jsi fena, co každému ráda podrží!“ připomněl mi mou roli, když jsem chtěla vstát.

Po čtyřech, vysílená a bolavá, jsem se vrátila zpátky do domu. A začala hledat Veroniku. Nenašla jsem ji nikde, ale už na mne netrpělivě čekala Radka. Byla v křesle a sotva jsem se objevila, hned mi ukazovala, kde je moje místo. Zabořila jsem obličej mezi její nohy a vylizovala to, co mi tam připravila. Spokojeně vrněla a říkala mi kundolízek. Pak se konečně rozklepala, stiskla mi hlavu mezi stehny a z puklinky mi do pusy poslala další svoje šťávy. Radka byla spokojená. S úsměvem mně poplácala po hlavě a se slovy: „Hodná fenečka,” mně propustila. Hledala jsem Veroniku dál a při tom hledání jsem pusou musela posloužit dalším třem klukům. Ve chvíli, kdy jsem polykala Lubošovy ranní výstřiky, se má paní objevila. Jediná byla oblečená a se schodů, kráčela jako dáma. Dívala se na všechny s despektem a tak povýšeně, že by si toho musel všimnout i sádrový trpaslík. Mí spolužáci, ale nebyli ani ze sádry, a ani nebyli malého vzrůstu. A tak ji všichni začali vítat a pochlebovat, jak to tady není skvělé a jak jsou všichni rádi, že tady můžou být. Jejich Kleopatra s blahosklonným úsměvem jedním pohledem přehlédla celou halu a sestoupila mezi své obdivovatele. Pustila jsem ochabující Lubošův ocas z pusy a po čtyřech si to namířila k ní.

„Prosím, slečno Veroniko. Matěj chce, abych dostala klystýr,” řekla jsem tiše tak, aby to slyšela jenom ona.

„Prosím? Nahlas!” přikázala a se zájmem se na mně podívala.

Celá hala ztichla a visela mi na rtech. Všichni chtěli vědět, čím je zase pobavím. Zopakovala jsem Matějovo přání. Nahlas, jak Veronika chtěla. A vzbudila tím nový zájem. Spolužáci mi připomínali zombie, jak vylézali z různých zákoutí a nazí, zcela beze studu, se k nám dvěma přihrnuli.

Veronika se na mně podívala s hraným soucitem: „Tak naše malá kurvička by ráda bumbala i zadečkem,“ zvedla oči a podívala se na ostatní.

Ti se začali znovu smát. Nevím, jestli jen proto, že to řekla ona, ale bylo slyšet, že se těší.

„Tvoje přání ti splním,“ řekla zase ke mně, jako kdybych to opravdu chtěla já, a ne Matěj.

„Počkej tu na mně, a zatím se pořádně napij,“ doplnila a ukázala na balík s lahvemi minerálky.

„Aspoň jednu flašku, ale celou,“ přikázala a odešla.

V břiše mi žbluňkal kýbl vody, co do mě napustil Matěj, a k němu jsem měla přidat další litr a půl. No jestli mně toto nerozerve, tak už nic, pomyslela jsem si, ale láhev z balíku jsem vytáhla. Na to, abych ji někam vylila, nebylo ani pomyšlení. Patnácti párům očí, jen tak něco neunikne. Otevřela jsem ji a pomalu přesouvala její obsah do žaludku. V polovině lahve jsem už myslela, že se už do mě nevleze ani kapka.

Přišla Veronika s nějakými věcmi, a když viděla, jaký mám problém, povzbudila mně: „Co zbyde, vypiješ kundou.“

Víc nemusela. Povzbuzena touto motivací jsem do sebe nasoukala i zbytek obsahu lahve.

Potichu jsem si říhla, ale to už na mně Veronika kývala a ukazovala na stůl: „Tak hop nahoru a zadeček pěkně vystrč na ostatní, ať se poučí.“

Poslechla jsem. Zadek, a ostatně všechno, už stejně všichni viděli. A několikrát. Hlavu jsem podle jejich instrukcí položila na stůl a zadek naopak dala co nejvýš. Na zadní dírce i okolo ní, jsem ucítila studený dotyk. To Petr, podle Veroničiných instrukcí, mi mazal žlábek nějakým krémem. Pak jsem ucítila slabý tlak a najednou bylo něco ve mně. Podle toho, jak Veronika s Petrem popisovali celou scénu ostatním, do mě dostali nějaký nástavec.

„Pusť to,“ řekla Veronika.

Chvilku se nic nedělo, ale po chvíli jsem cítila, jak se mi střevo začíná plnit vodou. Studenou. A po další chvíli, jsem ucítila podobné křeče, jako po probuzení na terase. Ty se ale zvětšovaly, až jsem začala skučet bolestí a kroutit se.

„Drž, feno!“ zařvala na mně Veronika, „jestli sebou budeš mlít, tak ti ještě přidám!“

I přes obrovskou bolest jsem se pak ani nepohnula. Veronika byla rozenou manažerkou. Vždy věděla, jak motivovat… Křeče v břiše mi zatemnily další vnímání okolí a času, který se pro mě stal nekonečný. Netuším, jestli jsem tam byla minutu, nebo hodinu. Mi, to připadalo jako celý den. Jako z dálky, jako by se nejednalo o moje tělo, jsem jen okrajově vnímala, že voda do mě přestala téct a i ten nástavec ze mě vytáhli. Po dalších nekonečných minutách, mi Veronika milostivě dovolila, abych slezla ze stolu a všem ukázala, jak mám nafouklé břicho. Byla jsem jak těhotná a spolužáci se dobře bavili. Já ne. Studený pot signalizoval, že v těle je vody nadbytek a pokryl mne od hlavy až k patě. Začala jsem se třást.

„Mazej se vysrat, ty čubko!“ přikázala, „a jestli to pustíš jinde, slížeš to z té podlahy vlastním jazykem!“ pohrozila mi na cestu.

Malými krůčky, se sevřenými půlkami k sobě jsem se došourala na záchod. Stihla jsem to taktak. Moje těhotenství bylo ukončeno hlasitým zvukem a novými křečemi. Zadek, ale i pot jsem si raději umyla ve sprše. Utřela jsem se a šla zpátky mezi své katy. A pak to začalo nanovo. Jen s tím rozdílem, že kromě Borise, který se věnoval už jenom Jarce, jsem musela obsloužit všechny kluky. Sotva si Lukáš dodal odvahu a strčil mi ho do zadečku, obsluhovala jsem tři najednou. Jeden v přední, druhý v zadní dírce a třetího v puse. Holky řvaly smíchem a kluci blahem. Sotva se udělal jeden, už byl na jeho místě další. Jestli byl někdo dvakrát? Možná i třikrát. Já sama jsem měla jeden. Od chvíle, kdy mi ho Lukáš nacpal do zadečku, až do chvíle, kdy se do mě vysemenil poslední. Přicházel ve vlnách, kdy jedna byla menší, druhá větší a třetí…, ještě větší. Když ho ze mě vytáhl poslední, fakt nevím, kdo to byl, byla jsem ráda. Teda skoro ráda. Příjemné a slastné pocity mne pomaličku opouštěly a začaly se ozývat ty měně příjemné. Bolel mně jazyk a celá pusa, modřiny na kozách, celá pipinka i zadeček. Byla jsem vyšťavená, jako nikdy. A do toho, světe div se, se mi zase začalo chtít na malou. Ty vypité hektolitry vody jsem prostě nevypotila. A i když jsem potřebovala, nedokázala jsem se ani pohnout. Jen jsem ležela na zemi, uprostřed nahých spolužáků a byla ráda, že začínám rozeznávat světlo od tmy. Nechtěla jsem, ale musela. Tlak v měchýři, překonal i tu největší únavu a donutil mně se zvednout.

„Kde jdeš?“ zeptala se mně Radka s planoucíma očima.

Na ostatních holkách bylo vidět, že by si dal říct taky a házely po mně nenávistné pohledy, protože jsem vycucla jsem všechny kluky a na pár hodin je odstavila z provozu. Radka na mně zakývala prstem, ať jdu k ní.

„Radko, prosím, já potřebuju…,“ poprosila jsem ji, sotva jsem se k ní přibelhala, ale přerušila mně: „Já potřebuju víc! Vylízej mi ji a pak si běž, kam chceš. Ale myslím, že ji budeš muset vylízat i jiným,“ rozesmála se a přitáhla si mou hlavu pod břicho. Ještě než jsem se ztratila mezi jejími stehny, podívala jsem se bokem na ostatní. Monika s Petrou, měly v očích stejný výraz, jako ona. Zavřela jsem oči, zabořila jazyk do mokré škebličky a začala se činit. Tlak v podbřišku neustále sílil. Radce stačila opravdu chvilka. Zasténala, stiskla mně mezi nohama a zaklepala tělem. Pak se uvolněně položila zpátky do křesla a pustila mně.

„Teď mně!“ přihlásila se Petra, „a pořádně, ať si to užiju!“ dodala a tlačila mi hlavu pod sebe.

„Petro, prosím, já…,“ zakňourala jsem prosebně.

Podívala se na mně, co je tak nutného, aby odkládala tak důležitou věc, jako vylízat kundu své spolužačce.

„Na malou. Potřebuju nutně na malou!“ zakňourala jsem ještě prosebněji.

„Kluci?!“ zavolala ta mrcha, „naše fenečka vám chce ukázat, jak umí čůrat!“ zavolala hlasitě.

Zájem, jak to holky dělají, zahnal únavu a za chvilku byli všichni zpátky u mne. Po čtyřech, jak jinak, jsem musela na zahradu, následovaná všemi kluky. Prohnout se, vystrčit na všechny to, co už znali do detailu, a mohla jsem si ulevit. Ještě včera, mi to nešlo, i když se na mne díval jen Matěj. Dneska se na mne dívali všichni kluci, a mi to bylo jedno. Trvalo mi jen pár sekund, kdy jsem přivřela oči, a začala zkrápět trávu pod sebou. Komentáře, typu „Ty vole, to je hustý, …, Ta křivochcalka si chčije i po nohách, …,“ a podobné, jsem se snažila neposlouchat. Čurala jsem dlouho. Nebylo taky divu. Ulevilo se mi a znovu na mne dolehla únava plnou silou. Tak, jak jsem chtěla na malou, chtěla jsem teď spát a nabrat nové síly. Klukům se představení líbilo. Za odměnu, jsem se mohla jít okoupat do bazénu. Sotva jsem tam vlezla, posadila se na břeh Petra a ukázala si tam, kde očekávala mou pomoc.

Stála jsem ve vodě, ve které se cachtali i kluci a ostatní holky a vylizovala Petřinu kundu. Snažila jsem se nejenom jazykem, hladila ji všude, kde jsem si vzpomněla, olizovala jsem jí i druhou díru, ale jí to pořád nestačilo. Až když se mi do ní podařilo nacpat všechny prsty, zařvala, prohnula se v zádech a tu ruku, mi málem spolkla. Ještě když byla v křeči, jsem jí do zadní díry narvala dva prsty. Nevím, co mne to napadlo, asi jsem jí chtěla nějak ublížit, ale výsledek byl přesně opačný. Zavyla znovu, zakvílela a roztřásla se nanovo. Pak odpadla a já z ní mohla všechny prsty vytáhnout. Byly mokré a ulepené. Opláchla jsem si je ve vodě i s obličejem a vylezla jsem na břeh. Naštěstí pro mne, se další zájemce o moje služby nenašel. Monika a Lucka byly ve vodě s Petrem a Lubošem, Martina se objímala na lehátku s Mirkem, Veronika na dohled nebyla, tu jsem ostatně naposledy slyšela, když mně pouštěla po klystýru na záchod, a ostatní odpočívali bez zájmu okolí. Jarka s Borisem? Ty jsem taky neviděla. Lehla jsem si na lehátko a v tu chvíli jsem usnula. Zdálo se mi, že se sprchuju, jak mi teplá voda stéká po těle i po vlasech… Probrala jsem se, ale voda, co mi stékala po těle, zůstala. Otevřela jsem oči, a hned je zase zavřela. Ty prasata stáli okolo mě s ocasy v ruce a chcali na mně. A řvali u toho smíchy. Dala jsem před obličej ruce, ale Luděk mně okřikl, ať je nechám dole a přijmu jejich zlatý dar. Naštěstí jim po chvilce došly zásoby a odešli. Nevím, co mne ponížilo víc. Jestli to, jak mně Matěj znásilnil, nebo jak mne přinutili sníst z misky zbytky jídla, holení, klystýr… Bylo toho moc. A to, že se na mně vymočili jako na nějaký kus hroudy… Kdyby se to stalo ještě včera, jistě bych se i pozvracela. Tak jsem jen skočila do bazénu a to svinstvo ze sebe smyla. Zbytek dne, se víceméně linul ve stejném duchu, jako včerejší odpoledne, večer a dnešní ráno. V obou dírkách, i puse se mi několikrát vystřídali všichni kluci. A holky, všechny až na Jarku a Veroniku, si na mně vyzkoušely, jaké to je, nechat si vylízat číču. Jarka na tom byla mnohem, ale mnohem líp. Obletoval ji Boris a ostatní na ni nenechal ani sáhnout. A to kolem ní chodili, jako mlsní kocouři. Je fakt, že jí ho tam občas zasunul sám, ale jen do jedné díry. A do pusy, jí ho nezastrčil vůbec. Takže to celé zůstalo na mně. Jedla jsem málo, nebo skoro nic. Zato jsem hodně pila. Všichni mne zalévali, jako bahenní kytku a každou chvíli jsem jim musela ukazovat, jak močím. V kleče, ve dřepu, ve stoje…, dokonce mne přinutili udělat stojku a vyčůrat se s hlavou dolů. Umyla jsem se, vykouřila Matějovi a Liborovi a vylízala Martině. Už jsem všechno dělala jako robot. Mechanicky a úplně bez zájmu. Jediné, po čem jsem toužila, byla horká koupel a čisté povlečení. Z ničeho nic, se zase objevila Veronika. A zase byla jediná oblečená. Zakývala na mně, že mám jít za ní. Nechala jsem Milanův ocas, ať si najde jinou pusu a šla za svou paní. Musela vidět, jak se ploužím. Zavedla mně do pokoje, který jsem viděla naposledy včera, když jsem z něj odcházela v halence a sukýnce.

„Zapadni do sprchy a pořádně se vydrbej. A nezapomeň na vlasy. Pak si ohol haxny a podpaží. Až si odpočineš, řeknu ti, co dál,” rozkázala, ale mi tím splnila můj sen.

Příkaz jsem splnila do puntíku. Rychle, ale důkladně jsem spáchala hygienu, kterou po mně chtěla a jen tak, jsem zajela pod peřinu. Sen se mi nezdál, alespoň si to myslím. Když jsem se probudila, byla venku i pokoji tma. Potichu jsem vstala a šla si ulevit, jako člověk. Na záchod, sama a beze svědků. Vrátila jsem se zpátky a rozsvítila světlo. Na stole bylo jídlo a pití. Mám, nemám…? Snědla jsem jen pár soust, které jsem zapila džusem. K dokonalosti všeho, jsem ze skříně vytáhla spodní prádlo a oblékla si ho. Na další oblékání, jsem neměla odvahu. Ale i ta malá změna, ve mně opět probudila pocit, že jsem člověk. Po dlouhé době jsem cítila kousíček štěstí. Co budu dělat dál? Chvilku jsem uvažovala, jestli mám jí z pokoje ven, nebo zůstat, ale rychle jsem dospěla k rozhodnutí, že raději zůstanu. Venku jsou spolužáci, kteří by mně těch kalhotek, i mých pocitů o člověkovi, velice rychle zbavili. Seděla jsem, pocucávala džus a občas si do něčeho kousla. A rozmýšlela se, co budu dělat.

„Tak co? Vyspaná?“ ozvala se Veronika ode dveří, zrovna když jsem přemítala, co po mně bude chtít.

Jen tak, mi totiž mé malé štěstí nedarovala. Vylekala mně. Málem jsem se postavila do pozoru, když na mně promluvila. Když viděla mou reakci, začala se smát.

„No, vidím, že si na svou roli začínáš zvykat,“ řekla a udělala pár kroků ke mně.

Změřila si mně očima, zhodnotila, jak mi to sluší, vyhrnula si šaty a posadila se na postel.

Zakývala na mně prstem: „Pojď, než ti řeknu, co budeš dělat dál, předvedeš mi, co ses naučila,“ řekla nadrženě.

Klekla jsem si na zem, a zabořila jí obličej mezi roztažené nohy. Veronika si lehla a nohy mi opřela o ramena. Její bílé, saténové kalhotky, byly mokré, jako kdyby se v nich koupala. Odhrnula jsem je a…, narazila na chloupky. Ta mrcha jedna, pomyslela jsem si. Všechno spunktuje, nechá násilím vyholit mně i Jarku a sama… Rty jsem se přisála na její pitku a zarejdila v ní jazykem. Spokojeně zamručela a přitáhla si mou hlavu víc k sobě. Začala jsem jí tam jezdit jazykem i prsty, po hrázi, na jedné i druhé dírce… Do té přední jsem jí pohodlně zasunula dva prsty a zakývala s nimi. Mručení přešlo v hlasité sténání. Začala hýbat pánví a prsty mi bloudila ve vlasech. Ne, že bych byla nějaká lesba, ale tam dole, mi zase začali poletovat motýli. Veronika ze sténání přešla do kvílení, pak se roztřásla a vší silou, mně přitáhla sobě. Nos i pusa se mi zabořily do měkkých a pulsujících tkání a připravily mně o možnost dýchat. V záškubech si ji o mně třela, sténala a kvílela, a z té její díry se na mně hrnuly další a další šťávy. Poslední záchvěv a konečně povolila. Mohla jsem se nadechnout. Pořád mi ale hlavu držela a tak jsem v olizování pokračovala dál. Za chviličku se její bouřlivá reakce opakovala. Takhle si se mnou hrála ještě několikrát, než byla spokojená a pustila mně úplně. Nohama mi prudce zatlačila na ramena, až jsem spadla dozadu. Dalo by se říct, že mně odkopla. Vstala a upravila si kalhotky i šaty.

„Běž si ještě namalovat ksicht, ať vypadáš k světu,” přikázala a slastně se protáhla.

V koupelně jsem si učesala vlasy do culíků, napatlala na sebe rtěnku, stíny a dalších několik nezbytností, koukla se na sebe do zrcadla a sama sebe ohodnotila jako hezkou, mladou a naivní žábu. Sotva jsem vešla zpátky do pokoje, ukázala Veronika na postel. Na ní bylo nové oblečení. Krátké tričko a rovná sukně. Dole se několik kluků a holek oddávalo smilnění a vůbec nás nevnímali. Nešly jsme dolů, ale ne druhou stranu od schodiště, do posledních dveří. Za nimi pak další chodbou a k dalším dveřím. Když je otevřela a popostrčila dovnitř, ocitla jsem se v poměrně malé místnosti se spoustou monitorů na zdi, se stolem s dalším monitorem a židlí, na které seděl její strýc. Bedlivě je sledoval a něco dělal s myší a klávesnicí. Při pohledu na monitory se mi zježily zbytky chlupů a celá jsem zkoprněla. Na všech obrazovkách byly záběry se spolužáky. Ze všech koutů, pokojů, bazénu…, dokonce i ze zahrady. Karel měl o dění dole, dokonalý přehled. Sotva nás uviděl, malinko se usmál, projel mně očima od hlavy až k patě a poklepal na myš. Na jednom monitoru se rozběhly zrychlené obrázky. Se mnou. Od chvíle, kdy jsem všem řekla, že budu všem plnit jejich přání, až po okamžik, kdy mne Matěj na zahradě znásilnil. Nevím, jak to udělal, ale ze záběru s detailem mé tváře bylo jasně patrné, že se mi to znásilnění líbí. Pohyb se zastavil v okamžiku, kdy ležím na boku a celá se klepu. Že to bylo pláčem, a že se mi to ve skutečnosti nelíbilo, nebylo poznat. Naopak. Celé to napovídalo tomu, že jsem si to užila a těším se na další zážitky.

„No, mám toho mnohem víc a s mnohem zajímavějšími záběry. Řeknu ti, že takový talent, jsem dlouho neviděl,” řekl s opravdovým obdivem v hlase.

Málem jsem na sebe začala být pyšná. Jenže pak mi dal nabídku, která mně srazila zpátky na kolena.

„Veronika říkala, že nemáš peníze. Ale ty bys je mít chtěla, ne?” zeptal se a já váhavě přikývla.

Kdo by nechtěl…?

„Fajn. Věnuješ mi tři víkendy v měsíci, a když se budeš trochu snažit, dostaneš tak deset, možná i dvacet litrů za každý z nich. A když budeš chtít, můžeš si vydělat ještě víc,” přišel s první půlkou nabídky.

Tušila jsem, za co mi asi ty peníze nabízí, ale za šedesát tisíc měsíčně? Nebo i víc?

„A co…,” zadrhl se mi hlas, „co bych měla dělat?” zeptala jsem se naivně.

Usmál se, kývl na mně, ať jdu blíž a když jsem se k němu nesměle a pomalu šourala, vysvětlil mi podmínky spolupráce: „No co. Skoro to, cos tady už dělala, jen to nebude se spolužáky,” usmál se ještě víc a chytil mně za ruku.

Zatahal za ni a naznačil, co mám udělat. Klekla jsem si, povolila mu opasek na kalhotách, zip i knoflík a vytáhla mu ho na světlo. A hned ho zase před ním schovala do pusy.

Mezitím, co jsem se snažila o jeho zvětšení, což se mi mimochodem dařilo velice rychle, funivě mi vysvětloval další podrobnosti: „Dostaneš mobil, na který ti budu volat. Ke klientovi tě nechám dovézt autem…, ááá…, s ním strávíš nějakou dobu…, úůůů! Ty jsi fakt snaživá kurva,” pochválil mně, když jsem mu nasála koule a ocas pořádně promnula v dlani, „…, a občas natočíme nějaký filmek…, úů áá! Pojď, nasedni si na mně!” řekl nadrženě, pomohl mi nahoru a otočil si mně zády k sobě.

Kalhotky jsem jen odhrnula stranou a ocas polkla pipinka. Zajel až na dno a mi se u toho zatočila hlava. Z toho pocitu, že budu dělat šlapku, z toho, jak nás u toho pozoruje Veronika s rukou ve svém rozkroku, ale taky z jeho velikosti. Kluci se s jeho výbavou nemohli rovnat. Dole se mi motýli přeměnili na úl plný včel. Naštvaných včel, kterým někdo krade med. Nahoru, dolů…, nahoru…, vybuchla jsem, prohnula se a ztratila se ve tmě. Z rohu místnosti moje duše pozorovala mé tělo, jak se klepe ve slastných křečích na jeho nohou. Když jsem přišla k sobě, postavil mně a svoje kalhoty si z kotníků odkopl někam pryč. Zajel mi pod sukni a sundal mi kalhotky. Pak mi přejel na ramena a jediným trhnutím mi sundal i halenku. Knoflíčky ještě letěly vzduchem, když mi podebral prsa a zajel pod podprsenku. Opřel mně o stůl, nadzvedl sukni a znovu do mě zajel. Když ho vytáhl z pipinky a zajel do zadečku, začaly se včely znovu rojit. Pleskal mně podbřiškem po zadečku, na stole se klepaly monitory a mi se zatmívalo před očima. Moje já opět vystoupilo z těla a šlo si vlastní cestou. Ještě jsem se klepala, když mně položil na zem na záda, nadzvedl mi nohy a zajel zase do pipky. Nebo do zadečku? Nevím. V pokoji se najednou udělala úplná tma. Ale to jen proto, že si nade mne přičapla Veronika a schovala mi hlavu pod sukní. A pod ní, mi nabídla svou puklinku. Náruživě jsem se k ní přisála a vnímala jen její vůni, vlhkost a vlastní mravenčení a trnutí vespod mého těla.

Už nevím, jak dlouho to celé trvalo, nebo kolikrát jsem se udělala já, nebo Veronika. Ani nevím, kdy se udělal Karel. Byla jsem ve stejném transu, jako včera večer. Probrala jsem se v klubíčku na podlaze, s hlavou mezi Veroničinýma nohama a těma svýma, daleko od sebe. Jako v mlze, s halenkou a kalhotkami v ruce, mně poslal pryč, ať se vyspím, abych se zítra mohla věnovat klukům ze třídy. Do postele jsem padla jako zabitá, jak jsem byla. Myslím, že jsem si na sebe nestačila dát ani deku a už jsem spala.

Ráno mně probudilo dloubání a štípání do prsou. Veronika. Nahá a chtivá, ležela vedle mně a dožadovala se dnešního přídělu. Vyhověla jsem jí. Skoro v polospánku jsem jí vylízala pekáč, a když mi do pusy a tvář vypustila své šťávičky, mohla jsem se jít osprchovat. Teprve pod sprchou mi došlo, k čemu jsem se včera uvolila. Vyděsilo mně to. Budu šlapka, coura, normální kurva! Ale za velmi slušné peníze, ozýval se malý hlásek z temného zákoutí hlavy. Než jsem se dosprchovala, hlásek z kouta překřičel hlasy svědomí i morálky a v hlavě zůstal jen on. K němu se pak přidal hlas, který mi říkal, že si to navíc musím pořádně užít. Mladá jsi jen chvilku, tak proč nepopadnout příležitost za pačesy, ne? Utřela jsem se a rozhodla se. Na morálku i slušnou výchovu se můžu vysrat. Veronika, nebo Karel se taky nechovají zrovna podle příručky, a jak se mají? Ale na studium se vykašlat nesmím. Nechtěla jsem šlapat celý život. Když jsem vyšla z koupelny, vystřídala mně Veronika. Když mně míjela, strhla ze mě ručník a poručila mi, abych šla dolů jen tak. Vlastně to už bylo jedno, jestli budu chodit nahá. Dole nebyl nikdo, kdo by mně neviděl jen tak, a taky tam nebyl nikdo, kdo by ho do mě nevrazil. Dole už všichni seděli okolo stolu, snídali a hráli si na slušňáky. Všichni oblečení a s výrazem ve tvářích, jako kdyby se včera nic nestalo. Jako kdyby holky měly celý víkend nohy u sebe a kluci ještě pořád nevěděli, na co mají svoje nářadí. Sotva jsem se objevila na schodech, začali na mně pokřikovat, že jsem nadržená kurva, a když pořád nemám dost, ať si kleknu vedle stolu a počkám, jestli mi někdo neuleví. Přidala se k nim i Jarka, která seděla vedle Borise a tvářila se, jako kdyby tady včera nebyla. Poslechla jsem, klekla si a vyšpulila na ně zadek. Klečela jsem tam nějakou dobu, než dosnídal první nadrženec. Tím byl Milan, který mně nejdříve poplácal po zadečku, zaklekl za mnou a ještě když dožvýkával poslední sousto, ho do mě vrazil. Po nějaké době se do mě udělal. Vytáhl ho ven, poplácal po zadnici a zvedl se. Na jeho místo nastoupil další. Petr. Pak Martin a další. Ani jeden mi neřekl ani slovo. Vystřídali se na mně všichni. Jen se do mě vycákali a šli. Posloužila jsem jim stejně, jako nafukovací panna. Pipka přetékala jejich nadílkou, která mi stékala po stehnech až ke kolenům. Asi jim už bylo jedno, že v dírce byl některý z kluků před nimi. Holky o mně zájem neprojevily vůbec. Ani Radka. Nechali mně tak a bez dalšího zájmu všichni odešli. Jako kdybych tam nebyla, jako kdyby mně neznali. Zvedla jsem se a šla se umýt. Pak, sama u skoro vyjedeného stolu, jsem posnídala zbytky a šla se podívat k bazénu. Potichu a nenápadně, samozřejmě. Tam se celá nálada dala popsat jediným slovem. Nuda. Všichni byli v plavkách a jen tak, bez zájmu, se ploužili vodou, nebo jen civěli do stropu. Skoro byli i rádi, když přišla Veronika, zatleskala, aby na sebe upoutala pozornost, a všem poděkovala za účast. Ozvalo se nesmělé zatleskání. Jarka. Vlezdoprdelka za všech okolností… K ní, se přidali i ostatní. Jen já ne. Neměla jsem proč, ale hlavně na mně nebylo vidět.

„Za dvě hodiny jede vlak, tak se podle toho zařiďte,” řekla ještě a otočila se k odchodu, ”jo, Jarko, můžeš prosím se mnou? Něco od tebe potřebuju,” řekla ode dveří.

Jarka poslušně vylezla z vody a cupitala za ní. Ostatní se z vody i okolí bazénu sbírali taky a mizeli ve svých pokojích. Když se za všemi zavřely dveře, šla jsem se převléct taky. Moje úloha tady skončila. Ještě přežít zpáteční cestu a… A co? Příští víkend budu šlapat, uvědomila jsem si. Vzala jsem si to, v čem jsem přijela. Džíny a tričko. Do batohu jsem si sbalila nepoužité věci a vyšla ven na chodbu. V hale bylo už pár kluků, a Radka s Petrou. Sestupovala jsem ze schodů, když po chodbě proletěla Jarka v ještě mokrých plavkách. Zahlídla jsem ji na poslední chvíli a jen koutkem oka, ale i tak bylo poznat, že brečí a plavky že má naruby. Podle směru odkud vyšla, jsem poznala, že byla vzadu u Karla. A asi ji nijak nepotěšil. Nestarala jsem se o ni. I kdyby musely šlapat všechny holky a klukům třeba uřezal koule, nezajímalo mně to. Měla jsem svých starostí až nad hlavu. Všichni jsme se nakonec slezli dole. Jen tak, asi pro zábavu, mi Matěj vyhrnul tričko i s podprsenkou. Všichni se tomu smáli. Jen Jarka, která přišla až za hodnou chvíli, se nesmála. Jen po mně hodila očima a pak je schovala do závoje vlastních slz. Když se z ní Boris zkoušel něco vytáhnout, jen vrtěla hlavou a bulila dál. Přišla Veronika. Koukla na moje obnažené kozy, usmála se a přikázala mi, abych si sundala podprdu.

„Myslím, že ji nebudeš potřebovat,” řekla ještě a pak se otočila na ostatní: „Tak co? Užili jste si to?” zahlaholila a očekávala děkovné ódy na její osobu.

Dostala je. Všichni, až na mne a už i na Jarku, jí jeden přes druhého děkovali a pokoušeli se nabídnout nějakou protislužbu. Veronika byla ve svém živlu.

Chvilku se nechala vynášet do nebes a pak zavelela: „Jde se! Ať tu nejsme do zítřka,” dodala a vyšla.

Za ní, jako ovce, i ostatní. A nakonec i já. V kupé vlaku, jsem ještě musela všem ukázat, co schovávám v kalhotkách a posloužit všem klukům všemi dírkami. Neříkám, že mně to tentokrát nebavilo, ale už to nebylo ono. Radka, Petra a Monika si nechaly vylízat kačeny. Lucku s Martinou a Veronikou, jsem neviděla. A ani Jarku, samozřejmě. Jestli dokázala sedět v jednom kupé s ostatními holkami, nebo si sedla jinam, nevím. Jarku jsem vlastně viděla naposledy na nádraží. O necelý týden později, si vzala život. Prý skočila z desátého patra, ale proč, to se nikdo nedověděl. Dopis nenechala a jen já jsem tušila spojitost mezi jejím zděšením, když vyběhla od Karla a jejím ukončením bytí na tomto světě. Kluci si mezi sebou vydražili moje spodní prádlo, dovolili mi, abych se oblékla, bez toho prádla samozřejmě, a vlak zastavoval v cílové, konečné stanici. Nejela jsem rovnou domů, ale s Verunou. U sebe doma mi dala slíbený mobil i peníze. Pět tisíc! O pětikilo víc, než jsem počítala. Tak tohle mi stálo za to, řekla jsem si, a s vděkem peníze schovala do kapsy.

„Nechceš si ve čtvrtek přivydělat další dva?” zeptala se Veronika.

Chvilku, ale opravdu jen chvilku jsem zaváhala. Všechno mně bolelo. Pipinka, zadeček, prsa, čelisti… Ale do čtvrtka, se dám dohromady a… Přikývla jsem.

„Fajn. V deset tady,” přikázala.

Domů jsem došla o hodinu později. Na otázky jak bylo, jsem mohla mít jen jedinou odpověď: „Skvěle…”

Těšila jsem se ale hlavně na Lukáše, Davida a Petra. Postupně jsem se sešla se všemi. V pondělí s Lukášem. Byl sladký, pozorný a… chutnal po mandlích. Fakt! V úterý jsem ochutnala Petra. Měl toho tolik, že jsem nestačila polykat. Chtěl mi to vrátit, ale nepustila jsem ho tam. To až ve středu Davida. Ale jenom jazykem. Svoje spodní dírky jsem si totiž musela šetřit. Ve chvíli, kdy mi kropil pusinku a křičel něco do pipinky, vlna rozkoše objala i mne. V křeči, co mne ovládla, jsem mu ho málem ukousla. Naštěstí pro něj, mi z pusy stačil vyjet a zuby jsem stiskla naprázdno. Bylo mi skvěle. Byla jsem ráda, že je mám.

Ve čtvrtek jsem byla u Veruny jak na koni. A odcházela jsem, s nohama široko od sebe, okolo osmi večer. V pipině i zadečku mi čvachtaly hektolitry semene pěti kluků. Byla jsem zase spokojená, protože nejen že jsem si to užila, ale v kapse mně hřály další dva litry.

V sobotu odpoledne mi zavrněl mobil: „Za půl hodiny na zastávce,” řekl Karel a zavěsil.

Rychle jsem se oblékla a mazala. K zastávce přistavilo velké, černé auto a otevřely se dveře: „Sándra?” ozvalo se z otevřeného okýnka spolujezdce se silně ruským přízvukem.

Přikývla jsem a nastoupila. Uvnitř seděli nějací dva velcí chlapi, co vypadali, jako kdyby přišli z nějakého akčního filmu o mafii.

Auto se rozjelo a spolujezdec se otočil přes rameno ke mně: „Ty prijevlikni sa,” štěkl po mně a ukázal na hromádku oblečení na sedadle vedle mně.

Bylo tam vše. Od spodního prádla po boty. Kdyby to bylo před týdnem, nikdo by mně nedonutil, abych se svlékla. Teď mi to bylo jedno. Jeden pár očí mne pozoroval rovnou, druhý v zrcátku. Svlékla jsem se, na sebe natáhla saténovou podprsenku a hedvábné kalhotky. Nasoukala se do těsných šatů a vklouzla do lodiček. Po chvíli jsme zastavili u nějakého honosného hotelu. Voloďa, nebo jak se jmenoval, mi otevřel dveře a nabídl rameno. Vedle něho jsem si připadala jako dítě. Malá, křehká a slabá. Recepci jsme minuli, jako kdybychom tam byli ubytovaní celý měsíc a výtahem dojeli do pátého patra. Před dveřmi jednoho z pokojů mně Voloďa pustil, zaklepal a zmáčkl kliku. Vešla jsem už sama. Dveře se za mnou zabouchly a já se rozhlížela po obrovském apartmá. V sedačce, naproti televizi, seděl nějaký chlap. Starý chlap. Starší, než můj děda.

„Kommen Sie hear!” zařval, teda skoro, ale lekla jsem se.

Přicupitala jsem tam, kam směřoval jeho kostnatý prst. Co se dělo pak, snad papír ani nesnese. Bylo to to nejodpornější, co jsem kdy zažila. Nejen že mně přinutil, abych mu olizovala nohy a jazykem se mu probírala mezi prsty, ale musela jsem ho pochcat a pak od toho všeho umýt. Jazykem, samozřejmě. Takhle a ještě mnohem hůř, si hrál dlouho. Hodně dlouho. Až když mu ta kostnatá ruka zmizela v mé kačence, začal se mu stavět. Snažila jsem se mu to udělat pusou co nejrychleji, ale nedařilo se mi. Pořád ho měl postaveného jen napůl. Chrochtal blahem, chrčel, jak se mu nedostávalo dechu a u toho mi kontroloval dělohu. Ta bolest byla neskutečná. Až když mu ta ruka nějak vyjela a já se mu svým otvorem posadila na nos, začal pořádně tuhnout. Zavřela jsem oči a…, z měchýře mu na tu jeho vrásčitou hubu vypustila zbytek obsahu. Zavyl, vzepjal se a začalo mu v něm cukat. Ta chuť byla možná ještě odpornější, než ta kyselá pachuť z jeho nohou. Raději jsem všechno rychle spolkla a sesunula se vedle něho.

Ležel na zádech a odpočíval. Pak mně popadl za vlasy a začal se se mnou líbat. Bože! Raději mu budu olizovat ty nohy! Všechno ve mně křičelo, abych se zvedla a utekla, ale překonala jsem to. Ani nevím jak, a najednou jsem měla jazyk v puklince. Asi se mi chtěl nějak odvděčit, nebo se snažil znovu nějak nabudit… Nevím, ale dělal mi to krásně. Zavřela jsem oči a přestala myslet na to, že se mi v ní přehrabuje někdo, kdo je starší než lípa na náměstí. Vybuchla jsem a prohnula se. Stařík pomlaskával a strkal mi kostnaté prsty i do zadečku. Otočil mně, postavil na čtyři a začal si pohrávat právě se zadním otvůrkem. Vzhledem k tomu, jak vypadal jeho ocas, když jsem se mu věnovala pusou, nepředpokládala jsem, že by byl něčeho schopen. Byl, a najednou se mi v zadní dírce uhnízdil jeho pták. Musel si něco vzít, blesklo mi hlavou, ale pak jsem už na nic myslet nedokázala. Vyklepával mi vnitřnosti v celkem solidním rytmu, s razancí mladého kluka. Vybuchla jsem znovu. A pak několikrát. Odcházela jsem sice ještě za světla, ale i tak bylo hodně pozdě. Odměnou mi nebylo jen to, že jsem si nakonec užila, ale taky těch sto euro, co mi při odchodu vtiskl do dlaně. A Voloďa mi v autě podal další tři litry. Korun, samozřejmě. V autě jsem se převlíkla zpátky a vysedla tam, kde mne před několika hodinami nabrali. 

Druhý den byla neděle. Rodiče nesli můj další dopolední odchod s velikou nelibostí. Vymluvila jsem se na brigádu, že dělám v hotelu pokojskou, ale nevěřili mi. Tentokrát mně zavezli k nějaké vilce. Bylo tam plno holek i kluků. Všichni jsme dostali škrabošky, prý aby některého diváka netrefil šlak, kdyby poznal vlastní dceru. Možná i díky tomu jsem si to užívala úplně bez zábran. To, že mi kamera vjela málem do pipinky, mi nejen nevadilo, ale naopak rajcovalo na nejvyšší míru. Na rozloučenou jsem dostala pět litrů a škrabošku jsem si mohla nechat. Prý na památku. V pondělí jsme zavolala Karlovi, že mám problém s rodiči. Poslal mi podepsanou smlouvu na práci pokojské v jednom luxusním hotelu. A taky telefon, ať si prý na něm rodiče ověří, jestli je smlouva pravá. Táta ne, ale máma zavolala. Když položila telefon, byla jak máslo na sluníčku. Prý byl pan ředitel příjemný a nabídl práci i ji. V prádelně. Netuším, jak to Karel zařídil, ale od prvního, tam jako pradlenka máma opravdu nastoupila. Za dvojnásobný plat, než měla na nádraží. Měla jsem strach, že se po mně bude shánět, ale po celou dobu jsem vždy ze všeho nějak vyplula. Moje nepřítomnost, a to i noční, byla ale omluvena jednou pro vždy. Celé prázdniny jsem o víkendech makala pro Karla, a občas, přes týden, i pro Veroniku. Na konci prázdnin jsem doma v krabičce měla okolo sto tisíc. Neměla jsem ani čas, abych to rozházela. Mí miláčci, mi to kafe, kino a prášky platili dál, a věci od Veroniky byly super. Tak proč utrácet? Na konci prázdnin, to David o nás řekl Lukášovi. Lukáše jsem obrečela. Hodně obrečela. A do týdne se se mnou rozešel i David. I jeho jsem obrečela. I když méně, než Lukáše. Zůstal mi jen Petr. Začal být ale nějaký divný. Pořád se mu něco nezdálo. Na některé otázky, jsem prostě nebyla schopna odpovídat. Takže jsem Petra pustila k vodě tentokrát já. Tento rozchod, se už obešel bez mých slz. A ty jeho, mně vlastně ani nezajímaly. Rozchod mi nakonec přišel vhod. Studium, spolu s tím, co jsem dělala, mi zabral veškerý čas. Veruna si sedla vedle mně, takže napovídat jí, nebyl až takový problém. Maličký problém byl, když mně prodala dvěma čtvrťákům. Ne že to udělala, ale to, že mi nic neřekla. Vzali si mně, přes moje protesty, o přestávce na záchodcích. Bylo to sice rychlé, ale tak hnusné, že jsem další hodinu ležela u mísy a jenom vzlykala. Polonahá, postříkaná a celá bolavá. Navíc mi němčinář tu chybějící hodinu nechtěl omluvit. Jak asi, když jsem mu o znásilnění nic neřekla. Takže jsem si to vyžehlila odpoledne v kabinetě. Naštěstí byl vybaven spíše šidítkem než průměrnou velikostí, takže jsem nakonec dopadla dobře. Ve čtvrťáku jsem zčistajasna potkala Romana, toho poďobance, ze kterého se stal celkem pohledný klučina. Dala jsem mu asi dvakrát, nebo třikrát, jen tak zadarmo, ze staré známosti. Odmaturovala jsem s nejnižším počtem bodů, a stejně jako Veruna, se dostala na vysokou. Ona šla na práva, já na medicínu. Naštěstí pro mne, se tak naše cesty částečně rozdělily. Po dalších šesti letech jsem dostala titul MUDr. a nastoupila do nemocnice na internu. Karel mně milostivě propustil ze svých služeb a já si tam našla svého manžela. Taky Karla. Mám ho ráda, miluju ho, je něžný a pozorný, ale nedokáže mi dát to, na co jsem si za těch několik let zvykla. Potřebuji mít, alespoň občas, více ocasů najednou, být jenom nástroj k uspokojení někoho jiného, nebo muset udělat něco, nad čím se jinému zvedá žaludek. Musím proto občas zajít někam do baru, diskotéku, nebo se vymluvit na nějaké školení a strávit víkend v hotelu a tam sbalit nějakého zazobance, třeba i s jeho kumpány. A to i teď, když mám pod srdcem naši dceru.

Mám vše, co jsem kdy chtěla. Peníze, práci s možností kariéry, manžela, dítě na cestě… Ale v duši neustálý strach, že jednoho krásného dne všechno vyplave na povrch a tímto dnem všechno zase ztratím. Na druhou stranu, když se ohlédnu, nelituji ničeho.

Více erotických povídek najdeš na webu Sex-po-telefonu.info - erotické povídky.

Zkušená Martinadalší dívky
 
Sex po telefonu

Jsem mladá sympatická dívka, která si ráda povída o čemkoliv. Dobře rozumím mezilidským vztahům a ráda Ti ve všem poradím. Naučím Tě jak sbalit holku o které sníš, i jak dobře zvládnout první milování. Anonymně se mi svěř s tím, co Tě zajímá a s čím bys chtěl pomoci. Jsem tady právě pro Tebe.

Volej a chtěj mluvit s Martinou
909 467 666
a po vyzvání zadej kód 51

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
SEXCHAT MARTINA text zprávy... na číslo 9095535

Cena hovoru 46 Kč/min pro čísla 909460030 a 909467666, resp. 60 Kč/min pro 909606666.
Maximální délka hovoru 26 min pro číslo 909460030, resp. 20 minut pro číslo 909606666.
Cena SMS je 35,- Kč. Sex po telefonu i chat je pouze pro starší 18 let.
Provozuje TOPIC PRESS s.r.o., www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz

Podobné erotické povídky

Lesbické prázdniny

  17. 2. 2006Neznámý autor

Mám pro Vás příběh. Tento se udál, když mi bylo 17 let a já byla v létě na táboře. V táboře byli jak kluci, tak i holky. Všechno bylo ale rozděleno, WC, sprchy, šatny, všechno pro kluky zvlášť a pro dívky zvlášť. Volný čas jsme však trávili většinou všichni dohromady. Všem nám bylo zhruba od 15 do 18 let. Čas od času jsem tajně pozorovala kluky ve sprchách jak se myjí.
Měla jsem už nějaké sexuální zkušenosti,...  celá povídka...
Kategorie: lesbičky, Orál, Prstění, Erotické pomůcky, Lesbičky, Teen

Bobo

  20. 5. 2011jamesz

Byla středa večer, už se setmělo a já byl zrovna na vlakovém nádraží se svojí přítelkyní a čekal jsem na vlak domů. Moje přítelkyně, kterou jsem přezdíval Bobo, byla ještě mladá studující holka, která bydlela na internátě. Současně dělala fotomodelku pro jednu modelingovou a reklamní agenturu a mnoho mých kamarádů mi jí závidělo. Nebylo ani čemu se divit. Byla to krásná štíhlá brunetka s výškou 168cm,...
  celá povídka...
Kategorie: Orál, Teen, Petting, Exhibicionisté, Mix, Anál

Ukaž kozičky

  5. 7. 2013yama

„Ukaž kozičky“, žadonil už poněkolikáté Luboš, ale Alena ho jenom s úsměvem odmítala, že prý až příště až budeme všichni pohromadě, včetně Marie. A potom že se uvidí…. Tedy že my uvidíme. Dolil jsem všem víno a pokračovali v povídání, i když se téměř pořád točilo kolem sexu. To jsme vzpomínali na naše sexuální hrátky, od kterých letos uplynulo už patnáct let, kdy jsme souložili a fotografovali se u...  celá povídka...
Kategorie: Grupáč, Orál, Párty, Zralé ženy, Šukačky

Neutišitelná touha

  30. 10. 2013Caira

Promnula krvavě rudé rty, na kterých stále cítila sladkou chuť lízátka, jež svírala mezi prsty. Její smaragdové oči utkvěly na mladíkovi, jehož soustředěný pohled na stránky knihy vypovídal, že nemá ponětí o jejím zájmu. Tato část knihovny byla takřka liduprázdná. Občas, sem tam prošel zbloudilý návštěvník, který stejně jako oni dva hledal informace z oboru advokacie. I když by se měla plně soustředit...  celá povídka...
Kategorie: BDSM, Exhibicionisté, Orál, Submisivní, Teen