Bezděky jsem vešel do pokoje našeho studentského bytu a zůstal, jako opařený. Na Oldové posteli se jeho peřina pohybovala v pravidelném rytmu a zpod ní se ozývalo plácání holé kůže o sebe a hlasité vzdychání. Což o to, tohle bylo celkem obvyklé, ale podle toho roztouženého naříkání, jsem poznal naši spolubydlící Romanu. Kočka, jako hrom, po které jsem tajně toužil, házel udičky, zval na kafe a neustále se jí podbízel, aby si mne všimla. A ona…? Ona si všimne jeho? Oldy? Nechápal jsem, jak mu mohla podlehnout… Jemu, tomu ignorantovi, co si neuměl po sobě ani uklidit, co snad ani nevnímal její přítomnost, jemu, kterému bylo upřímně jedno, co si o něm ostatní myslí…, tomu, co první ročník opakoval snad už potřetí…?

„Á…, a…, ááá!“ zasténala nahlas, ze kterého bylo poznat naprosté štěstí i oddanost tomu, co ji k němu dovedl.

Pořád jsem byl přikovaný na místě a nedokázal se ani pohnout. To Olda pod peřinou se hýbal víc, než dost. Zasupěl, nadzvedl se a Romanu si otočil k sobě zády. Peřina sjela dolů a mi se na okamžik podařilo uvidět její krásný kulatý zadeček, než jej zakryl svým břichem a vklouzl do ní zezadu. Držel ji za boky, díval se tam, kam se přisály i mé oči a několikrát ji zajel svým ohonem dovnitř. Vytáhl ho ven, i ten okamžik mi stačil, abych vyhodnotil, že je vybavený víc, než dost, sklonil se k mezírce a plivl. Narovnal se, namířil výš a zatlačil…

„Ne!“ zakroutila nesouhlasně hlavou na polštáři i zadečkem ve vzduchu, „tam ne!“ zakňourala a chtěla uhnout.

„Nech toho!“ zavrčel a plácl ji přes vyšpulené pozadí, „nech toho a drž!“ přikázal a plácl ji znovu, aby ji pak opět chytil za boky a pomalu začal pronikat tam, kde jí to zjevně nebylo příjemné.

Sice u toho zase mlela něco o tom, že tam ne, že jí to bolí, a že tam to nechce a…, ale už sebou ani nepohnula a Olda tak dosáhl svého a pomalu mizel v jejím druhém otvůrku.

„Ááá!“ zasténala bolestivě, „to hrozně…, ááá! Já se snad…,“ nedořekla a Olda do ní zasunul skoro celou svou kládu.

Vytáhl ji ven, zachrchlal a mezi půlky spustil dlouhou slinu, kterou nabral na špičku a znovu, tentokrát úplně, zajel do střeva. Romana ještě chvíli bědovala, ale pak si asi její zadeček zvykl a ona začala sténat, vystrkovat jej výš a výš a vycházet mu vstříc. Olda začal divoce a silně přirážet, jako by mu šlo o život. Romana kvílela, hekala, ale jinak, než před chvílí. Olda zasupěl, zasténal, prohnul se a přirazil naposledy. A pak ještě jednou a znovu a ještě… Byli do sebe pořád tak pohrouženi, že si nevšimli ani mne, ani té boule na trenýrkách, kterou jsem jen zamáčkl a raději vyklidil pole. Ještě jsem stačil zahlédnout, jak jí nalehl na záda, objal jí okolo těla a spolu s ní se svalil na postel. Kruci, říkal jsem si pak v koupelně, hledíc do zrcadla před sebou, co na něm může vidět? Ksicht měl poznamenaný od bouřlivého pubertálního vývoje, který se ani nyní nezastavil a ještě i dnes mu na něm občas vyskočil nechutně nalitý pupínek plný žlutého hnisu. Mastné vlasy, křivé zuby… Kdyby měl hrb, mohl by skvěle předstírat, že právě on je slavným zvoníkem, Qasimodem z Notre Dame. Ovšem jen svým zevnějškem. Uvnitř byl stejně zjizvený a hnilobný, jako ten jeho ksicht. Nechápal jsem, co na něm ty holky vidí a proč s ním dokonce lezou do postele. Neměl jsem jej rád, ale musel jsem s ním sdílet společný pokoj, jelikož koleje byly beznadějně plné a v tom malém bytě, se i jeho dost vysoký nájem mohl podělit mezi nás tři. Romana měla svou světničku, takový malý pokojík, kde se nevešlo nic, než postel a malý stůl a my dva jsme se dělili o druhý, větší pokoj. Společná kuchyně, záchod i koupelna vyžadovala určitou míru sebezapření a tolerance, ale ani jedno Olda neměl. Tak, jako i nyní…

„Čus!“ ozval se, když otevřel dveře a aniž by se staral o to, co tady dělám, nebo dělat chci, vtlačil se dovnitř, pustil v umývadle vodu a stoupl si na špičky, „není nad to, si pořádně zašukat,“ zamlaskal spokojeně a oplachoval si ptáka v tekoucí vodě.

Chtě nechtě jsem se na to musel dívat, protože koupelna byla tak malá, že jsem se kolem něj prostě nemohl ani protáhnout. Nemohl jsem si tak nevšimnout, že jej má zaflákaný nejen od zasychajících šťáviček, ale také od krve. Takže Romana…, blesklo mi hlavou a můj údiv tak ještě stoupl. Jak mu mohla podlehnout a dát mu to nejvzácnější, co měla? Svou nevinnost? Domyl si ptáka, podíval se na sebe a z čela si vymáčkl vřed, který tam měl snad už od včerejška. Hnis se rozprskl na skle, Olda si utřel ptáka do ručníku, mého ručníku (!) a bez dalšího odešel pryč. Tu nechutnou skvrnu jeho hnisu jsem za zrcadla utřel Radčiným odličovacím tampónem, protože ač taky nejsem zrovna cimprlich, tohle bylo moc i na mne. Vyšel jsem ven i s ručníkem mezi dvěma prsty a šel zpátky do pokoje v naději, že v něm už Romana nebude.

„No pojď dál, a neboj se,“ zahlaholil bohorovně Olda ze své postele, v níž Romana pořád byla, sotva jsem otevřel dveře a zarazil se v nich, „naše Romálka,“ jak si ji přejmenoval, „se stydět nebude, co?“ otočil se na ni. 

Byla zakrytá až po bradu a v jejich očích se dalo vyčíst, že s jeho názorem zásadně nesouhlasí. I přes to ale přikývla a pokusila se dokonce i o úsměv. Krávo, řekl jsem si, na tebe se už ohlížet taky nebudu. Vešel jsem dovnitř, tak, aby mne ani jeden, z pochopitelných důvodů, nemohl vidět zepředu, ručník jsem hodil k ostatnímu špinavému prádlu, co čekalo na odvoz k našim, lehl si na postel, že se budu učit a rychle přes sebe přetáhl deku.

„Copak? Něco se ti nezdá?“ zasmál se Olda znovu, když jsem se natáhl pro skripta a předstíral své plné soustředění nad deskriptivou.

„Ne, nic,“ odfrkl jsem, ale z mého tónu bylo jasně cítit, že jimi oběma pohrdám.

Na chvíli jsem slyšel jen divoký šepot, kterému jsem nerozuměl, a pak se Olda ozval znovu: „Nechtěl bys naši krásnou Romálku vidět jen tak? Ona se ti ráda ukáže, že?“

Překvapeně jsem se od skript otočil na ty dva a než jsem stačil odpovědět, dala Romana nohy na zem, že mi splní mé nejtajnější přání… S peřinou okolo sebe, zabalená, jak pumpa v zimně, opravdu vstala a prosebně se na mně podívala. V obličeji měla napsáno, abych šel pryč, nebo abych řekl, že o nic takového nestojím, nebo…

„Tak dělej!“ štěkl po ní Olda netrpělivě, a když se nepohnula ani potom, natáhl se a tu peřinu z ní doslova strhnul.

Vyjekla a ruce jí okamžitě putovaly na prsa a k rozkroku. Ano, mé představy mne neklamaly. Romana byla opravdu hezká holka. Štíhlá postava s krásně klenutými boky, poměrně velkými, ale ne moc, tak akorát prsy, které si teď snažila zakrýt, ploché bříško s rozkošným dolíčkem uprostřed… Byla fakt božská. K tomu ty její dlouhé blonďaté vlásky a drobný nosík v mírně pihovaté tvářičce…

„Tak co je, kurva?“ zaječel na ni zezadu, „sem ti snad něco řek, ne? Nebo chceš zvednout úrok?“

Netušil jsem, čím jí vyhrožuje, o jakém úroku tady mluví, ale jedno bylo jisté. Muselo to být něco hrozného, když si sama dala ruce dolů a… Prsa, ta kulatá, nezbedná kůzlátka s růžovými hroty, které nepotřebovaly oporu a které jsem zahlédl jen dvakrát, třikrát právě jen v podprsence… Musel jsem se nadechnout, abych zůstal při vědomí, protože veškerá krev, se mi nahrnula tam dolů… A co teprve, jak dole vypadala ona! Její čárečka, rozdělující dvě souměrné půlky maličkých, dohladka vyholených bochánků, pod krásně vystupujícím podbřišku…

„No ukaž Pavlíkovi, jak vypadáš i z druhé strany, jenom se pochlub!“ zavelel Olda a zjevně se u toho bavil.

Ne tak už ona. Ale i tak se otočila a ukázala svůj krásný zadeček, který byl tak akorát na chycení do dlaní a… A plácnutí, uvědomil jsem si, kam se mé myšlenky ubírají. Nedivil jsem se mu, že jí ho obsloužil. Když se předklonila a vyšpulila na mně nejen jej, ale i svou buchtičku… Tiše jsem zasténal a mimoděk si rukou zajel pod deku.

„Hele, když mi uděláš seminárku, Romalka ti jistě vyhoví i v tom,“ kývl na mou schovanou ruku, „a ráda,“ dodal a usmál se na ni.

Narovnala se a otočila se zpátky na mně, ale v obličeji jsem jí četl všechno možné, ovšem že by něco takového dělala ráda…? To tam napsáno neměla. Ale copak jsem z ledu, abych tomu lákadlu dokázal odolat? A ta jeho seminárka… Jo, byla to tak dva, tři dny práce, ale já bych za tu chvilku s ní, obětoval víc, než jen těch pár dní… Přikývl jsem a Olda se zase jen usmál.

„No tak utíkej,“ vybídl ji, „samas říkala, že bys raději s ním, než se mnou, tak si splň svůj sen!“ 

Romana váhala, zaraženě stála na místě a snažila se zase zakrýt, ale když jí šťouchl nohou do zadečku, rozešla se mým směrem. Klekla si u mne na zem, díky čemuž mi na dohled zůstala jen její hlava nahá ramena a úplně červená ve tváři se rukou drala pod mou deku, na mého ptáka, co už takovou dobu stál, až začínal bolet. Nebránil jsem se. Jak bych také mohl! Dotkla se ho a mnou projel elektrický proud. Zachvěl jsem se, zavzdychal a nechal ji, aby ho vzala do dlaně, stiskla jej v ní a…

„Pořádně!“ ozval se znovu Marin, „užij si to taky! Máš přece ráda, když ti ji někdo vylíže, ne?“

Jestli to ráda měla, má, nebo nemá, jsem nestačil ani postřehnout. Najednou si mi klekla nad hlavou, sklonila se k mému bojovníkovi a mi… Mi se před očima otevřelo samo nebe. Bylo růžové, lesklé, voňavé… Zatočila se mi hlava, nadzvedl jsem se a hned se k tomu nebíčku přisál… Jeho chuť byla jako ty nejvybranější pochoutky té nejlepší Michelínské restaurace, servírované rovnou do pusy. Kůžičku měla hladkou, jemnou a mezi lupínky…, byla ještě hladší. Romana si toho mého vzala do pusy a začala se snažit. Byl jsem tak vzrušený, že i když mi po něm párkrát přejela zuby, bylo to teploučko v její tlamičce tak krásné, že…

„Áááá…!“ vykřikl jsem a cítil, jak se mi stáhly vnitřnosti a jak ze mne šlehá má zásoba nadvarlí ven.

„…všechno olížeš!“ uslyšel jsem, když jsem přišel k sobě, „a posaď se, ať si to konečně užiješ!“

Svět kolem znovu potemněl a na obličej se mi přilepila téměř celou svou vahou. Objal jsem ji okolo boků a znovu se zakousl do těch jemných a krásných záhybů, ze kterých mi do pusy tekly její lepivé šťávičky, které mi stékaly až někam za uši, ač jsem se snažil je všechny spolknout. Dýchal jsem jen tak, že jsem se tu a tam z těch mokrých osidel vymanil a jednou pusou, jindy nosem do sebe nasál potřebné množství vzduchu, které mi zajišťovalo přežití. Její pohyby se zatím změnily v trhavé, naléhavé a ještě více těsné. O vzduch jsem tak přišel definitivně a už mi ani moc nepomáhalo, že jsem se snažil o nádech někde bokem, nebo nahoře či dole… Vykřikla, nadzvedla se, já se konečně nadechl, a ona spadla zpátky na mně a začala se svou čárkou divoce třít o můj nos i bradu, až nakonec pomalu zvolnila a celá jakoby zvadla. Odtáhl jsem se kousek vedle, nabral vzduch do plic a zaradoval se, že nejen že nezmodrám, ale že mám pořád tu její puklinku na dosah a můžu tak velice zblízka pozorovat to, co jsem vlastně až doposud viděl jen několikrát a pořád mne přitahovalo. Mokrá a lesklá lasturka, ve které Jenže nic netrvá věčně a i tato chvilka byla najednou pryč. Posadila se vedle mne, krátce se na mně podívala a pak se podívala na Oldu, který se na nás oba usmíval ze své postele. Ten jen neznatelně kývl a… A Romana se zvedla a zmizela.

„Dobrý ne?“ zasmál se můj spolubydlící, kterého jsem najednou, začal mít i rád, „zařídil jsem nám šukání minimálně do konce měsíce, tak jenom doufám, že nebudeš proti.“

Pak mi v kostce řekl, co tomu všemu vlastně předcházelo. Za Romanu, aniž bych to věděl nebo poznal, zatáhl už dva nájmy. No, a protože zadarmo ani kuře nehrabe, dal jí nůž na krk. Obrazně, samozřejmě. Buď mu to splatí i s úroky, nebo mu prostě vyhoví a ve všem poslechne. A Romana měla asi do kapsy hodně hluboko. Proč tak najednou, jej nezajímalo, a mne vlastně taky ne. Při té myšlence, že bych i já mohl cokoliv…

„A hele, musí poslouchat jenom tebe, nebo by mohla poslouchat i mne?“ začal jsem opatrně sondovat, jak si na tom stojím já.

„Udělej mi tu seminárku a pak se můžem domluvit,“ odfrkl, poškrábal se v rozkroku a protáhl se.

Vstal jsem, narovnal si trenýrky a vzal si od něj vše potřebné. Začal jsem dělat na své sexuální budoucnosti. I když jsem až doposud pár holek měl, vlastně jen dvě, ani jedna nebyla tak hezká, jako Romana. Kristýna ji měla chlupatou, prdel měla jako almaru, kozy, i ve svém věku, povislé a… Ale byla mou první a to se na kvalitu moc nehledí. Navíc měla vytříbený smysl pro práci pusou. A Jarka jí byla dost podobná. Teda až na ty povislé kozy. I ona měla pozadí trochu…, dobře, dost velké na to, aby si člověk dal kafe, než ji obešel, ale zase byla milá a ke všemu svolná. Jen kouřit neuměla, ale zato jí nedělalo problém, abych jí do pipiny zarazil třeba celou ruku. No a Romana…? Kde se na ni hrabou ty dvě? Venku začalo pomalu svítat, když jsem se odpoutal od počítače a rozdělanou Oldovu seminárku zavřel. Jestli vydržím to tempo, má ji zítra odpoledne hotovou, pomyslel jsem si, natáhl se na postel a slastně se propadl do říše snů. Probudil mne tichý hluk, takové spíše šustění, nebo tak něco. Snaživě jsem od sebe odlepil víčka, které mi pořád padaly dolů, ale najednou jsem měl oči dokořán a skoro jsem přestal i mrkat. Pár metrů vedle mé hlavy se odehrávala scéna tatínka s maminkou s přítomností jejich potomka v jedné místnosti. Romana měla nohy spojené za Oldovými zády a on se pomalými a úspornými tahy snažil o společnou věc. Potichu zafuněl, ztuhnul a skrz zuby procedil slastné zaskučení. Nalehl na ni a ještě chvíli sebou zaškubával, než se svalil vedle a nechal ji, aby se o něj postarala. Sjela po něm jak kostka ledu, vzala si jeho ochabujícího bohatýra do pusy a střídavě jej v ní žmoulala, nebo olizovala svým úžasným jazykem. Vstala a než si všimnula, že už nespím, stačil jsem oči zavřít a celkem úspěšně předstírat bezvědomí. Jen kroky a lehké otevření dveří mi prozradilo, že je pryč. Oči jsem zase otevřel a podíval se na Oldu, jak na tom je on.

Olda zmerčil můj pohled a roztáhl hubu do širokého úsměvu: „Dáš si kafe?“

Přikývl jsem a únava probdělé noci se vrátila a udeřila novou silou. Olda mé přání zopakoval zavoláním na Romanu a pak se začal v klidu oblékat. Ztěžka jsem se alespoň posadil a přemítal, jestli půjdu na přednášku, nebo se raději zavrtám zpátky do vyhřátého pelíšku, nebo… Vešla Romana s hrníčkem v ruce a v tu chvíli jsem byl opět zcela vzhůru a při smyslech. Byla jen v kalhotkách! A jakých! Naznačila úsměv, podala mi hrnek a pak zase zmizela.

„Jestli bys chtěl i snídani, zajdi si do kuchyně. Ona ti ji ráda udělá. A kdybys chtěl něco jinýho, tak… Počkej!?“ zarazil se, „Romi? Pocem ještě na chvilku!“ zvolal.

Romana přicupitala, už i v podprsence, a tázavě se na něj podívala.

„Snad jsme se domluvili, že budeš chodit jenom tak, ne? Proč máš na sobě tohle?“

„Já…, já jsem… Se oblíkám, abych…,“ koktala a krásně se u toho červenala.

„Tak hele, ty nádhero. Když ti řeknu, že tu budeš lítat nahatá, tak tady taky nahatá lítat budeš! Je mi u prdele, že se někam chystáš! Prostě se oblíkneš, až když oba budeme pryč. A až zase příjdeš, tak se hned v předsíni svlíkneš a teprv pak půjdeš dál. Jasný?“ zahučel a Romana zčervenala ještě víc, „tak to ze sebe zase sundej… Počkej!“ zarazil ji, když se otočila a udělala náznak prvního kroku, „…sundej to ze sebe tady a teď,“ dořekl a počkal, až jej poslechne, „a pamatuj,“ poučoval ji, když si rozepnula zapínání a stydlivě ze sebe sundala podprsenku, „ještě jednou a půjdeš na ulici!“ pohrozil jí, zatímco si sundala i kalhotky a já dole cítil, jak nabývám na rozměrech.

„Naše domluva je na důvěře, že?“ hučel dál a zjevně zdržoval, aby nemohla odejít, ale abych se mohl pořádně podívat i já, „takže nechci od Pavlíka slyšet, žes naši domluvu nechtěla dodržovat. Jo, a jestli bude chtít,“ usmál se na mně, „tak mu ho vykouříš, jo?“ kývl na ni, načež se nadechla, že mu něco odpoví, ale zarazil ji dřív, než na něco takového zmohla: „Nebo víš co? Sama si o to řekneš. Jasný?“

Romana zase pusu zavřela, sklopila hlavu a…, a přikývla… Teda, musí mu dlužit víc, než jen ty dva nájmy, pomyslel jsem si, ale neřešil jsem to. Raději jsem řešil, jestli bych si neměl říct hned! Než jsem se stačil rozmyslet, Romana z pokoje odešla. Krátce na to odešel i Olda a já si pořád pohrával s představou, že bych… Konečně jsem vstal a přes záchod šel do kuchyně. Romana tam nebyla. Nebyla ani v koupelně, takže musela být jedině u sebe. Mám, nemám, přešlapoval jsem před dveřmi a pak se rozhodl. Zaklepal jsem, stiskl kliku a vešel dovnitř. Byla tam. Ubrečená, rozklepaná a…, a stále nahá! Jen se trochu zakryla a zvedla ke mně své dvě ztrápené oči.

„Co chceš?“ zeptala se tiše a rezignovaně, „taky si potřebuješ dokázat, jaký jsi chlapák?“

„Ne…, to já jen…,“ blekotal jsem a najednou litoval, že jsem za ní vůbec šel.

„Tak co chceš?“ obořila se na mně a potáhla nosem.

„Ne…, já… Promiň,“ omlouval jsem se, aniž bych věděl proč.

„Počkej,“ zvolala, sotva jsem se otočil a otevřel dveře, abych zmizel, „nechceš vědět, proč to dělám?“

Kdy by se nezajímal o to, jaké pohnutky donutily tak hezkou holku k takovým věcem, že? Přikývl jsem a pak, když na mne kývla, jsem se posadil na její postel a snažil se na ni nedívat, což mi ale moc nešlo.

„Olda je hnusák a hajzlík,“ začala, o čemž jsem nepochyboval, „tátu vyhodili z práce a naši mi prostě přestali posílat peníze. Navíc mi skončila i brigáda a já si u Oldy půjčila. Jo, bylo to hloupé, navíc ty jeho úroky… Ale co jsem mohla dělat? Nechat školy? Ale měla jsem slíbenou jinou brigádu, takže kdybych si vzala pár směn navíc, dalo se to splatit. Jenže pak se posralo i tohle,“ povzdechla si, „mám dokonce i podezření, že to nějak zařídil,“ vyslovila obvinění, kterému se dalo jen těžko uvěřit, „no a pak po mně chtěl ty prachy zpátky. I když jsme byli dohodnutý, že mu je vrátím až příští měsíc, tak na mně vyrukoval, že jsem hloupá, když si je neumím sehnat jinak. A nabídl mi, že by mi část dluhu umazal, kdybych se vyspala s jeho známým. To jsem samozřejmě odmítla!“ vychrlila ze sebe narychlo, a s odporem, „jenže pak…, pak na mně naléhal, že kdybych se aspoň svlíkla, teda před tím jeho známým, tak by mi počkal. Jo, jsem kráva, když jsem na to přistoupila. Ale já fakt nevěděla, kudy kam!“ povzdechla si a mi běželo hlavou, proč si neřekla u mne, protože já bych za ni i dýchal…, „jenže pak… Z toho jednoho známýho se vyklubali tři. A on. Musela jsem jim udělat striptýz a ještě jim ukázat vše, co chtěli vidět. A pak,“ povzdechla si znovu, „pak mi ji i oholili. Všichni čtyři!“ rozbrečela se a schovala hlavu do dlaní, „no a sotva jsem ji měla jak mimino, mi Olda ukázal fotky. I video. Z toho striptýzu i z toho holení. A prý, když mu nebudu dělat první poslední, tak to dá na net, pošle našim, do školy… Prostě mně vydírá, no,“ zavzlykala naposledy.

„A… A kde ty fotky má?“ zajímal jsem se, protože jsem jí chtěl pomoct, „a kolik mu dlužíš?“

„Já nevím,“ zavzlykala, „dělal je mobilem, ale co já vím, kde je všude zkopíroval? A dlužím mu skoro dvacet litrů,“ zavzlykala naposledy a podívala se, s nadějí, na mne.

Dvacet litrů…? No ty kráso! Tolik jsem neměl a snad ani neviděl pohromadě! Nájem jsou tři, dva je šest… Kurva, to mi nějak nevychází! Pak z ní vypadlo, že si půjčila o něco víc, tu na cestu domů, tu na jídlo, na… A zbytek jsou úroky. Poposedla si ke mně a pohladila mne po paži. Sám nevím jak, ale najednou jsme se líbali. Bloudil jsem jí po těle, hnětl ty dva bochánky, jezdil jí jazykem skoro až v krku… Posadila se nade mne, čapla ho mezi prsty a spustila se dolů. Teplo a krásné mokro jejího těla se obemklo okolo mého ocasu a ona se jen sklonila ke mně, a nabídla mi své jahůdky k nové ochutnávce. Pomalu, polehoučku se posunula nahoru, pak dolů, nahoru… Držel jsem ji za boky, jemně jí kousal do bradavek a neustále myslel na to, jak se Oldovi nabourám do počítače a ty fotky vymažu… Sklonila se ještě víc, nadzvedla zadeček a zapumpovala s ním.

„Áááá…, ssst…!“ zanaříkala mi do ucha, na které mi dala několik polibků, aby se vzápětí narovnala a ukázala se mi v kráse, které jsem už dlouho neviděl.

Mezi široce roztaženými lupínky, mizel můj kolík v jejím bříšku, její kozičky se rytmicky pohybovaly v taktu jako jejich majitelka a ona jen slastně přivírala oči a tiše předla, jako kočka.

„U…u!...á!“ vykřikl jsem já a svět na chvíli zmizel v temnotě.

Nechala ho v sobě a jen se na něm zlehounka kolébala, dokud nezměkl a nevyklouzl ven. Sklonila se k němu a začala se o něj starat, jako ta kočka o svá koťátka. Vcucla ho do sebe, pohrála si s ním v puse a na závěr mi to samé udělala i s koulema. Bylo mi skvěle a v tuhle chvíli bych pro ni zabíjel. Pak se zvedla, utřela si pipku i stehna do kapesníčků a začala se oblékat, zatímco mi pomalu docházelo, proč byla tak…, tak mokrá…

„Musím,“ pípla a hodila po mně rozesmátým kukučem, „ale Oldovi raději nic neříkej,“ vychrlila ze sebe s obavou v hlase, „asi by nesnesl, že jsem s tebou byla dobrovolně. A ráda!“ dodala ještě uličnicky, zapnula si zip na sukni a odešla.

Tak z přednášky dneska nic nebude, řekl jsem si, šel do našeho pokoje a zapnul Oldův počítač. Jeho heslo jsem ale nedokázal uhádnout. Vypnul jsem ho a přestěhoval se ke svému. Ta seminárka se mi dopisovala o mnoho hůř, když mi chyběla motivace, ale pokud jsem nechtěl Romanu kompromitovat, a navíc jí chtěl i pomoct, musel jsem svůj slib dodržet. Ještě jsem svůj výtvor zkontroloval, k souboru jsem zabalil nenápadný prográmek a uložil na flešku. Položil jsem ji na jeho stůl a na papír napsal, že mu to při rozbalování může psát nějaké chyby, ale že je vše v pořádku a má si to u sebe otevřít… Až to udělá, budu mít k jeho disku neomezený přístup… Šel jsem se alespoň projít, když jsem ty dnešní přednášky nestihl.

Vrátil jsem se až pozdě odpoledne. V předsíni byla hromádka Romaniných věcí a v pokoji…

„Čus, vole!“ pozdravil mne, když jsem strčil hlavu do pokoje a přistihl jej, jak mu nahá Romana kouří pod stolem a on se dívá na mou práci, „to je docela dobrý,“ pochválil mi ji a pak zaklonil hlavu, zavřel oči a za okamžik se zatřásl a Romana rychle polykala.

„Supr,“ pochválil i její snahu a klepl ji do hlavy, že mu to stačí, „nechceš taky?“ nabídl mi její služby, které jsem chtěl, vzhledem k rannímu zjištění, odmítnout, ale on se hned zasmál, chytil ji za vlasy a zvrátil jí hlavu dozadu, „že se vůbec ptám, že? Vykouříš mu ho?“ zeptal se, i když věděl, co mu na to odpoví.

Romana se po kolenou přesunula ke mně a hned mi rozepnula zip, aby… Podívala se na mně tak, že jsem prostě musel. Vytáhla ho ven a hned se jala práce na něm. Ne, nestál mi, bylo mi to odporné, ale když ona to už tak uměla…! Naslinila si ho, olízla, schovala v puse, přejala po uzdičce, olízla koule, poškrábala mne pod nimi, dala ho zpátky… Za pár okamžiků trčel vzhůru a Romana se snažila, aby svému věřiteli splnila všechny podmínky půjčky. A mi vlastně taky. V slabinách jsem ucítil známé, slastné zatrnutí a pak, spolu s prvním výstřelem, si užil ty příjemné a nádherné křeče. Romana mi ho ještě olízala a pak se postavila do kouta, rozkročila se a zaklesla ruce za hlavou.

„Jsem ji naučil, vole,“ zasmál se vychloubačně.

Až teď jsem si všimnul, že se jí mezi nohama houpe… Něco dlouhého a chlupatého!

„Dobrý ne?“ zasmál se znovu, když viděl, na co se dívám, „ať ví, jaké to je, chodit s ocasem. Otoč se a ukaž mu, jaký dáreček sis vysloužila!“

Romana se otočila a já, málem s otevřenou hubou, hleděl na dobrých čtyřicet cenťáků dlouhý chlupatý ocas, který jí rostl ze zadečku a houpal se mezi stehny. Olda mi pak se smíchem vysvětlil, že jeho druhý tvrdý konec má zaražený v prdeli a aby nepřišla zkrátka, je vybaven i vibracemi, které hned nato i zapnul…

„Běž nám něco uvařit,“ poslal ji pryč a zeptal se na pár věcí, které mu v seminárce nebyly jasné.

Vysvětlil jsem mu, o co jde a u toho zkontroloval, jestli je můj neviditelný kamarád v pořádku. Zdálo se, že jo. Vymluvil jsem se na spoustu učení, vzal si do postele notebok a hned se podíval na jeho druhý konec… Prográmek šlapal přesně tak, jak jsem chtěl. Poposedl jsem si, aby mi neviděl na monitor a začal se brouzdat v jeho složkách. V té jedné, chytře nazvané „KURVICKY“, jsem našel to, co jsem hledal. Bylo tam toho celkem požehnaně a vše pečlivě a systematicky roztříděné podle jmen protagonistek. Ty holky, některé jsem i znal, byly moc hezké a všem to moc slušelo. Některé byly jen tak, takové selfíčka před zrcadlem, ale jiné… Zadeček, kozička, celá dívenka tak, jak ji pánbůh stvořil, nebo v titěrných kalhotkách, kde bylo stejně vidět vše… Složka s názvem „ROMALKA“ tam byla taky. Koutkem oka jsem zkontroloval, jestli se náhodou nedívá…, ne, byl zabrán do nějaké hry, a hned se do ní podíval. Romaně to opravdu slušelo. Kdyby Olda nestudoval ty své sociální dopady na ekologii ve společnosti, ale dal se na uměleckou dráhu, byl by už dávno za vodou. Ani na jedné z nich nebylo poznat, že by jí to nebavilo. Na každé fotce se usmívala, dělala slastné a vyzývavé grimasy… Když jsem si pustil video, nikdy bych neřekl, že ten striptýz nedělala dobrovolně a ráda! Dokonce i u toho holení se tvářila, že to chce a je šťastná, že o svého bobříka přišla! Mimochodem, s tím bobříkem, jí to slušelo taky! A moc!

„Jídlo je na stole,” přerušila můj program Romana rozechvělým hlasem, která přišla až k nám a ukázala, že jí to sluší i bez bobříka, zato s ocáskem v zadečku.

Zaklapl jsem počítač a šel se podívat, co dokázala vykouzlit. Moc toho nebylo, ale na druhou stranu bylo celkem srandovní na ni koukat, jak je viditelně mimo náš prostor i čas, jak sebou kroutí, tiše sténá a prožívá jeden slastný záchvěv za druhým. Olda, a musím přiznat i já, jsme se celkem dobře bavili, jak se Romana předvádí, jak se jí kýve ten ocas pod zadečkem, kterým neuvěřitelně krásně kroutila a jak zatíná zuby, zpoza kterých cedila úpění a vzdechy.

„…prosííím!“ zaúpěla, „vyp…, vypni… Úúú! Vypni to!“ vydechla a chytila se stolu, aby neupadla.

„No problem,“ přikývl Olda, „vytáhni si to a hezky si to umyj,“ povolil jí, načež si Romana s námahou vytáhla celkem solidní kus ze zadku a rozechvělými prsty si ho dala k puse, aby to, co doposud vězelo uvnitř, olízala.

Mimoděk jsem odporem zkřivil pusu, protože jsem si všimnul, že je jaksi…, jaksi od toho, co ve střevu běžně bývá. Kdybych neměl hlad, asi bych už nechal jídlo ležet, jenže… Romana olizovala stále vrnící dildo a my dva se cpali párky a rohlíky. Jo, bylo mi jí líto, ale ten pohled na ty krásné kozičky a čárečku, mi nějakou myšlenku k jejímu osvobození vytěsnil z hlavy. Když ho měla hezky olízané, dovolil jí, aby si ho konečně vypnula, ale hned si ho zase musela zasunout zpátky… Ocásek se tak opět stal její součástí. Sice jsem si dával otázku, jestli si i dokáže sednout, ale pak jsem to hodil za hlavu. Olda s ní totiž plácl o stůl a zajel do druhé, volné dírky. Když jsem se díval, ze vzdálenosti ani ne jednoho metru, jak do ní zajíždí, jak se mu ocas leskne od jejich šťáviček, jak jí drtí prsíčka a jak u toho labužnicky přivírá oči… Jo, dostal jsem taky chuť. Zaskučel, párkrát přirazil a s mlasknutím ho vytáhl ven.

„Na,“ kývl na její rozkrok, „posluž si,“ obešel stůl a Romana mu ho musela vzít do pusy.

No, byl jsem na pochybách, jestli mám, nebo ne… Ale když jsem se znovu podíval na tu nádheru, co mne doslova zvala do sebe… Přivítala mne, jako starého známého. A že jsem se opět brouzdal i v tom, co tam Olda nechal? Prostě jsem to neřešil. Nevím, jak popsat to, na co jsem se díval a co mne neustále fascinovalo. To ta její micka pod buclatým podbřiškem, který ale neměla tlustý, to ne, Romana byla štíhlá a nikde jí toho nepřebývalo tolik, aby její oblinka nedoplňovala její dokonalý vzhled, ta mušlička, co polykala můj ocas…, to vám byla taková nádhera…! Oba bochánky mne těsně svíraly mezi sebou a s každým vytáhnutím, jakoby se s ním nemohly rozloučit, se povytahovaly spolu s ním, aby v zápětí, při zásunu do Romanina nitra, se opět vtáhly dovnitř… A ta její malá kuklička na jejich začátku, ze které, jen malinko, skoro nepatrně, vykukoval její hrášek… Romana ležela na stole se zakloněnou hlavou, a její nádherné kopečky s růžovými, skoro až červenými vzhůru trčícími jahůdkami, lákaly k novému a novému mazlení. Tlumeně skučela do Oldova pytlíku, trhala pánví a celá se zachvívala v novém třasu, který ji celou ovládl. Cítil jsem, jak mne její tunýlek mačká, ždímá a nemůže se dočkat, až i já…

„Ú…, úůůa…, áááá!“ vydechl jsem i já a v tříslech ucítil tu nádhernou křeč, která se mi přenášela až do horní čelisti, někam pod šestku vlevo nahoře…

Vydýchával jsem se a nepřítomně, v mlze, než mi najel systém, se díval na Oldu, jak si otírá ptáka do jejích tváří a odchází. Přišel jsem plně k sobě a pomalu, protože se mi z ní fakt nechtělo, jsem ho vytáhl. Ozvalo se tiché mlasknutí, a když jsem se podíval mezi její stále roztažené nohy, viděl jsem její naplno otevřenou micku, ze které začalo okamžitě vytékat to, co jsem tam nechal…, já i Olda. I z tohoto úhlu, vypadal ten huňatý ocásek jako velice vkusný módní doplněk. Romana se nadzvedla, sklapla nohy k sobě a seskočila na zem. Nevím, jestli už tak byla naučená, nebo to udělala jen tak, pro mne, pro sebe… Co já vím? Klekla si pode mne a hned začala pracovat pusou. Můj maličký kousek mého já, co se ocitl na chladném vzduchu, se ocitl zpátky v teplé péči mé…, naši samaritánky. Požmoulala si ho v puse, potáhla, olízla a…, a podívala se nad sebe. Ty její oči…! Krásné, kulaté, upřímné a plné naprostého odevzdání, ale i radosti a spokojenosti…  Ne, Romana nebyla ani zlomena ani lítostivá nad svým osudem. Tohle byl výraz naprosté lásky i radosti nad mou spokojeností… No nic. Prostě jsem se rozhodl, že Oldovi nic mazat nebudu a raději toho využiju i pro sebe. I když budu u té které dlužnice jako druhý, i tak to bude fajn, ne?