Do háje, to je kus baby, zavzdychal v duchu Milan, když se ohlédl za Natálkou, novou spolužačkou ze střední. Ta jej přehlédla, jak širé lány a pokračovala vstříc ke svým kamarádkám. Nenápadně se podíval na její nádherné boky a nohy, co jí vyrůstaly z vypasované sukně, zavřel oči a na sucho polkl. Bože, zatoužil, kdyby tahle byla má… Už víc než před čtvrt rokem ji oslovil, ale sklidil jen posměch a odpálkování v takovém stylu, na který až doposud nebyl zvyklý. Jeho ego tím utrpělo tak, že mu trvalo víc než týden, než se oklepal, dal se do řeči s holkou z prváku a ještě ten den si spravil náladu a na Natálku trochu zapomenul. Klára, nebo jak se jmenovala, jen hekla, jak do ní zajel a ve chvíli, kdy vrcholil, si představoval, že ta pod ním je Natálka. Kláru pak po několika týdnech poslal k vodě a ohlížel se po dalších. Jako vždy, jako už celé tři roky, co chodil na střední. Bylo jen málo holek, co jeho kouzlu odolalo. I když se o něm říkalo, že po té, co mu daná holčina roztáhne nohy, přesedlá na další. I přes tuto pověst měl neustále úspěch. U všech, krom Natálie…

„…hele, ty Casanovo,“ ozval se jednou Jirka, který mohl s většinou kluků Milanovy úspěchy jen závidět, „se furt chlubíš, kolik jsi jich neměl, ale ta Natka tě tenkrát hezky uzemnila, co?“

„Pch,“ mávl znuděně rukou Milan, „kdybych chtěl, začnu s ní chodit hned. Maximálně do čtrnácti dnů,“ vychloubal se, „ale mi se nechce. Je to sice kus, to jo, ale jinak piča,“ ohrnul nos, aby všichni viděli, jak je mu volná…

„A tobě to někdy vadilo?“ zasmál se Jirka a mrkl na ostatní, „se s tebou vsadím, že ji neopícháš ani za měsíc. Ani za dva! Si ani neškrtneš! Jó Natynka. To je jiná liga, Co?“ provokoval jej.

„Co?“ zařval a postavil se, „jiná liga jo?“ chytil Jirku za límec a přitáhl si ho k sobě, „tak jak chceš. Vsadím se s tebou, že do měsíce bude kocour v troubě!“ pustil ho a odstrčil ho od sebe, „Pchá! Si nějak ztichl, že?“ dodal posměšně, když Jirka nic neříkal.

„Neztich!“ ohradil se a upravil si košili, „sázím litr na to, že ji neuženeš ani za dva měsíce!“

„Já taky…“, „Já taky!“ …, přidávali se i ostatní a Milan, i kdyby chtěl, už uhnout nemohl.

„Beru!“ procedil mezi zuby a Jirka, co by strůjce tohoto nápadu, se ujal pravidel: „Když vyhraješ, dostaneš od každýho litr. Když ne, dáš každýmu litr ty. Je to celkem…,“ spočítal natažené ruce, „deset lidí. Deset tisíc jako výhra, to se už za nějakou snahu vyplatí, že?“ odfrkl posměšně, „ale teď vážně. Jak nám chceš dokázat, že ses s ní opravdu vyspal?“

„No jak. Prostě mi musíte věřit, ne?“ odpověděl nechápavě.

„Sis asi ukous ruku, ne? Věřit? A tobě…? …jako nic proti!“ dal ruce nahoru a udělal krok dozadu, protože se Milan výhružně zvedl, „neber to osobně! Ale deset litrů, to naláká i poctivější lidi k podvodu, ne?“

Milan si zase sedl a lehce přikývl, protože Jirka měl pravdu.

„Když si s ní uděláš třeba selfíčko v posteli, tak ti věřit budeme,“ navrhl Jirka po chvílí přemýšlení řešení a natáhl ruku.

Milan si pak plácl nejen s ním, ale i s ostatními a začal přemýšlet, jak se k té chladné mrše dostat. Začal od Zuzky. To, že se s ní jenom vyspal ještě v prváku, už dávno neřešila. I když probrečela dva dny, když se s ní rozešel. Vše ale zavál čas a ona k němu pořád cítila jistou náklonnost. Asi za týden se Natálka uvolila, a zašla s ním na kafe. Povídali si o všem možném, a kdyby nebyl tak napnutý a nervózní, mohlo by to dopadnout lépe. Tedy s ohledem na tu sázku. Jinak se ale rande celkem povedlo. Už druhý den zašli do kina a za další dva dny se nechala vzít za ruku.

„Jsem sama doma…,“ prozradila mu šeptem tajemství, které se mohl dozvědět jen on, a nikdo jiný, „nechceš zajít nahoru?“ lákala jej, když se s ní asi po týdnu randění loučil před jejich panelákem.

Milanovi div nevyskočilo radostí srdce z hrudi. Nejen, že si udělá další zářez, nejen, že se zbaví už celkem silného tlaku v koulích, ale taky v pondělí nafasuje deset litrů! A ostatním klukům může ukázat dlouhý nos! Vyjeli výtahem, kde se s ní pokoušel líbat, ale ona se smíchem uhýbala a říkala něco v tom smyslu, že nic nebude, že si dají jenom to kafe… Jasně, říkal si, a proto mne zveš do prázdného bytu, že? Však počkej, až budeš kníkat blahem, až ti ho tam našroubuju, sliboval sobě i jí. Dojeli nahoru, Natálka otevřela dveře a pozvala jej dál. Byt nebyl moc velký. Tři pokoje, kuchyně, záchod, koupelna… Klasický panelákový byt. Jen vybavení v Natálčině pokoji bylo maličko odlišné od ostatních holek. Dvojitá, manželská postel s kovovými pelestmi, na stěně, pro výzdobu, několik jezdeckých bičíků a obrázky koní…

„Jezdím na koni,“ vysvětlila automaticky, když se od pohledu na stěnu otočil na ni, „parkur,“ dodala, a kývla na poličku, na které bylo několik pohárů s vyobrazenými koňmi v různých pozicích.

„Aha,“ kývl hlavou a uznale si jeden ze zlatých předmětů vzal do ruky.

„To je z Klatovského poháru …, tenhle…,“ vyjmenovávala jednotlivé ceny, viditelně se dmula pýchou nad svými úspěchy.

Milanovi bylo úplně jedno, co a kde vyhrála. V hlavě mu běžela představa, jak na něm Natálka rajtuje a skáče nahoru a dolů, až se jí kozy třepou a on je drží ve svých dlaních a…

„Nechceš se osprchovat?“ pípla nesměle, když na poličku položil poslední pohár a zavládlo chvilkové trapné ticho.

Malinko se usmál a odešel do koupelny. Tam se svlékl, pořádně se vymydlil, hlavně tam dole a v zrcadle zhodnotil svou postavu. Jo, tohle se přece musí líbit každé, zhodnotil se, omotal se ručníkem a spolu s oblakem páry vyšel do předsíně. V pokojíčku měla Natálka rozsvícenou jen malou lampičku a k Milanově nespokojenosti, byla pořád oblečená. Měl představu, že jej bude čekat v postýlce, přikrytá až po bradu a třeba i se strachem v očích, ale tohle?

„Nebudeš mi ubližovat?“ pípla ustrašeně a i přes jeho zavrtění hlavou se stáhla ještě víc do sebe, „nevěřím ti,“ pípla znovu.

„Neboj, když nebudeš chtít, tak…,“ sliboval a přibližoval se k ní, ale Natálka mu pořád nechtěla věřit.

„Já ale nechci už teď,“ rozklepala se a klepala se dál, i v jeho náručí, když ji jemně objal a hladil po vláskách.

„Neboj, klid…,“ šeptal a snažil se ji vmanipulovat k posteli.

„Ne!“ řekla rozhodně a vymanila se mu z náruče, „jedině,“ připustila ale, „když se necháš připoutat,“ vyslovila podmínku a lehce se na něj usmála a dokonce si rozepnula knoflíček pod bradou.

Koza jedna pitomá, ulevil si v duchu, ale přitakal: „Tak jo. Abys věděla, že to s tebou myslím vážně a nebála ses mně.“

Sedl si na kraj postele, Natálka odněkud vytáhla pouta a pomalu a s úsměvem, mu je zacvakla na zápěstí. Lehl si na záda, dal jednu ruku nad hlavu, Natálka mu ji připnula k pelesti a to samé udělala i s druhou. Teprve pak mu začalo vrtat v hlavě, odkud, a na co má ta holčina pouta? Než se vzpamatoval, lehla mu na nohy, další pouta zacvakla i na ně a k druhé pelesti připoutala i je. Z ničeho nic, nemohl dělat nic, než se dívat.

„Natko, Natálko, neblbni!“ zacloumal s pouty a podíval se na ni.

Na Natálce byla vidět nenadálá změna. Už se netvářila, jako světice, svůj nešťastně bojácný výraz jako by zahodila a vystřídala jej výrazem, ze kterého začínal mít strach. O pohled na ni, ale přišel vzápětí. Natáhla se k němu a oči mu zavázala nějakým šátkem. Neviděl nic, mohl jen odhadovat, co se kolem něj děje, jestli se svléká, nebo jej nechá tak, jak je a odejde… Neodešla. Jeho nahé tělo ovanul vzduch, jak z něj sundala ručník, a Milan se začal stydět.

„Naty,“ zaprosil znovu, zacloumal s pouty a pokusil se alespoň ten šátek shrnout z očí, ale nepodařilo se mu to.

Vedle sebe i nad sebou ucítil nějaký pohyb. Na tváři pak ucítil lehký dotek, zalechtání, ale také nelibou vůni. Než dokázal vyhodnotit, co může tak neskutečně smrdět, dotek zesílil a na tváři mu přistálo něco horkého a mokrého.

„Lízej! A pořádně!“ uslyšel její rozkaz a věc na jeho tváři se dala do pohybu.

Okamžitě mu došlo, že na něm Natálka sedí svou kačenkou, kterou si tře o jeho nos i bradu. I přes to, že byl spoutaný, i přes to, že nic neviděl, jej to vzrušilo natolik, že přestal vnímat její „vůni“, vyplázl jazyk a začal se snažit. Natálka spokojeně zavrněla, nasedla ještě těsněji a Milan se zachvíval vzrušením. Natálka se sklonila k jeho břichu a začala si s ním hrát, Cvrnkala do něj, bolestivě mu stahovala předkožku až k prasknutí a drtila mu obě koule mezi prsty. Milan úpěl, napínal svaly na celém těle a Natálka pomalu přicházela na vrchol. Vzala pytlík mezi prsty a natáhla jej, co nejvíc to šlo.

„Ííííááá!!“ zakvedlala mu rozkrokem na tváři, prohnula se a příjemně se uvolnila.

Zůstala na něm sedět, dokud jí motýlci, co ji tak hezky lechtali v podbřišku, pomaličku neopustili. Bylo jí hezky. Moc hezky. Když se zvedla a Milan se prudce nadechl, podívala se na něj a usmála se. Vypadal, jako kdyby se zrovna podělil se lvy o žrádlo. Celou tvář měl červenou od krve, lesklou od jejich šťáviček a zkřivenou z nedostatku vzduchu.

„Na…Natá…Natálko!“ vydýchával zoufale, „prosím, už mně nechej! To stačí! Prosím, pusť mně!“ nabíral do plic chybějící vzduch, škubal rukama i nohama a otáčením hlavy se snažil zbavit šátku.

S tím trčícím kyjem a špinavě červeným obličejem vypadal opravdu směšně. Vzala si mobil a udělala si několik snímků na památku. Pak si vzala malé paraplíčko, co kdysi dostala spolu s nějakým dárkem, pořádně jej chytla za ocas, stiskla a paraplíčko z půlky zasunula do dírky. Milan se zachvěl, ale jak na něm z půlky ležela a navíc jej držela za ocas, neudělal nic, než jen bolestně zavyl a začal prosit znovu. Pár snímků a bylo hotovo. Oddělala mu šátek a s milým úsměvem se mu podívala do jeho zlostí přimhouřených očí.

„Ty mrcho!“ zařval, když se s námahou podíval dolů, jak mu z něj trčí paraplíčko, „co to…,“ ale víc nestačil.

Natálka vzala paraplíčko mezi dva prsty a lehce s ním pohnula do strany. Milan zavřel oči, napnul svaly a zařval.

„Tak hele, ty vymrdanče,“ začala zlehka, když se trochu uklidnil a se strachem se díval na její ruku, „ještě jednou, a už se normálně nevychčíš,“ pohrozila mu a Milan se očividně zarazil a přestal nabírat na další nadávky, „budeš mi říkat madam. Budeš mi vykat a budeš mne poslouchat na slovo, jasný?“

„Ty svi…,“ zařval znovu, protože tohle už od ní bylo hodně přes čáru, ale pak celý ztuhl a bolestně rychle zabědoval: „Budůú! Budů!“ protože zlehka poklepala po paraplíčku, které se nepatrně zasunulo hlouběji do močové trubice.

„Mám ti tam tu špejli zarazit?“ zeptala se ho potichu, když se trochu ztišil.

„Budu, madam! Budu pos…, poslouchat! Prosím, už mně nech! …te Madam,“ dodal rychle.

„No vidíš, nic to nebylo, že? Tak teď dostaneš odměnu,“ slíbila a vytáhla mu paraplíčko z dírky.

Na ocas, po několika pokusech, navlékla kondom a začala jej skoro nezúčastněně projíždět nahoru a dolů. Milan, i když byl ponížený a zašlapaný někam na bahnité dno, začal potichu sténat a pak se zachvěl, v ocase mu zaškubalo a guma se naplnila jeho nadílkou. Natálka chvilku počkala, až mu trochu klesne, vzala opatrně gumu a pozorně, aby nic neukáplo, ji sundala.

„Otevři hubu a vyplázni jazyk, ty prase!“ přikázala s gumou mezi prsty.

Milan jen zavrtěl hlavou a semkl rty pevně k sobě. Tohle, tohle do huby nikdy…

„Ááá!“ zařval, když mu stiskla koule a navíc mu za ně potáhla tak až si myslel, že mu je vytrhla z těla.

„Otevři hubu a vyplázni jazyk, ty zmetku!“ přikázala znovu klidným hlasem.

Poslechl a Natálka mu obsah gumy nakapala do pusy. Zkřivil tvář, nad tím hnusem, ale pusu nechal otevřenou, dokud mu nedovolila, aby ji zavřel a polkl. Potlačil pocit na zvracení a podíval se na ni.

„Tak jak ti chutná? Je fajn žrát vlastní mrdku?“ zeptala se posměšně, „to bylo za ten zástup holek, co ti musely vykouřit toho tvého špinavého ptáka,“ dodala na vysvětlenou a na chvilku zmizela.

Než se vzpamatoval, byla zpátky. Sedla si na postel a prohlížela si svou oběť.

„Víš, kolik holek se kvůli tobě holí? A kolik jich, zase kvůli tobě, bylo na epilaci?” zacvakala nad ním kleštěmi a Milan se vyděsil.

Co mi to… Když mu do kleští vzala první chomáč a vytrhla mu jej z těla, chvilku bylo ticho. Pak se ale pokojíčkem ozval řev, který mohl směle konkurovat startu stíhačky. Ještě ječel, když mu třísly mu projela nová bolest. Jeho mučitelka brala do kleští chomáček po chomáčku, vytrhávala mu je a skvěle se u toho bavila. Jeho tělo bylo napnuté jak struna, každý sval se mu na něm rýsoval, a on sebou házel a byl zcela v její moci. Systematicky jej zbavovala ochlupení, dokud dole nevypadal podle jejich představ. Rudá, holá kůže, včetně šourku, zpocený Milan po celém těle a skleslý ocas, který ničím nepřipomínal svou bojovou velikost.

„Otevři hubu,“ řekla zase.

Poslechl a dokonce i sám vyplázl jazyk. Natálka si nad něj dřepla a pak se mu na ni posadila. I ten okamžik, co ji uviděl, mu stačil, aby poznal, že Natálka má zrovna své dny…, a žaludek se začal opět stěhovat nahoru.

„Všechno spolkneš,“ řekla, „jestli bude polštář jenom trochu mokrý, tak se ti té huby i vyseru!“ pohrozila.

Ježiši…, blesklo mu hlavou a jeho nejhorší představa se začala naplňovat. Stejně, jako pusa, do které mu Natálka začala močit. Začal překotně polykat, protože věděl, že svou hrozbu, myslí vážně a s gustem ji dodrží.

„Hodný záchodek,“ pochválila ho, zatímco vykašlával to, co nestačil spolknout a dostalo se mu do plic.

„To bylo za Zdenu,“ připomenula mu jednu z mnoha, na kterou narazil na nějaké zábavě a jak byl opilý, vychcal se jí rovnou do rozkroku.

Jančila, ale on se tomu jen smál a dával to pak k dobrému, jako hezký příběh se šťastným koncem.

„Jenom jsem ji pochcal, no. Ani jsem jí ho tam nedal, tak co?“ smál se a ostatní s ním.

Že se mu díky jeho stavu nepostavil, si ale raději nechával pro sebe.

Milan byl úplně grogy. Vysílený a ponížený natolik, že když mu odpoutala levou nohu, zůstal jen ležet a o nic se nepokusil. Vzala provaz, podvlékla jej pod kolenem a zajistila za hlavou. Odpoutala i pravou a pak obě nohy upravila tak, že měl kolena někde u hlavy. Skučel, že to bolí, ale ona provazy přitahovala dál a dávala si záležet, aby měl zadek co nejvíc vystrčený.

„Co análek? Ten máš taky rád, ne?“ zeptala se a vytáhla obrovského uměláka.

Milan sebou začal házet a úpěnlivě prosit, protože vytušil, kam jej bude umisťovat. Zadní, druhá dírka jej lákala vždy a málokdy si odpustil, aby se dívence nenacpal i tam. Natálka mu plivla na branku, smočila v ní i špičku uměláka a pak, s pohledem do jeho přivřených očí plných bolesti i ponížení, zatlačila a pomalu se s ním dostávala do jeho střeva. Ta bolest, kterou zažíval, byla neskutečná. Umělák mu trhal svěrače, tlačil na vnitřnosti a vytvářel v nich takový tlak, že se mu dělaly mžitky před očima. Natálka jej vytáhla, nechala, aby se dírka upravila do původní velikosti a nasadila znovu… Pak jej vytáhla zase, nechal ho, aby si ho olízal a… Když ho dostala celý dovnitř, zapnula jej a Milanovy útroby se začaly otřásat v jeho vibracích, až mu cvakaly i zuby. Viděl, jak si bere mobil, jak si pořizuje snímky a dokonce si jej natáčí, ale nemohl s tím nic dělat. K jeho překvapení mu zacukalo v koulích a ponížení, když mu z polopovadlého ptáka vystříklo na břicho a Natálka se tomu jen smála, bylo dokonáno. Vypnula vibrace, nabrala jeho nadílku do prstů a nechala se ji olízat. A znovu…

„Hódný,” pochválila jej a pohladila jej dlaní po tváři, jako kdyby byl jejím koněm, a ne spolužákem, „ještě se naučíš pár věcí a půjdeme spolu na procházku,” slibovala, ale Milan už měl dost.

„Prosím, Nát…, madam! Prosím, pusť…te mne,” sípal a nevěděl, co si počít.

„Ale no ták,” usmála se na něj, „Tobě se to nelíbilo? Odměnu jsi měl už dvakrát, tak co se ti nelíbí?”

„Já…, já,” koktal a nevěděl, jak jí vysvětlit, že se necítí zrovna nejkomfortněji.

„Jasně!” klepla se do čela, „ty se chceš odměnit své paní, že? Tak počkej, já si tě…,” odvázala mu nohu, která mu vysíleně spadla na postel.

Pak zapnula vibrátor a odvázala mu i druhou. Usmála se, nadzvedla se nad něj a svou mickou mu opět zakryla výhled a připravila jej o vzduch. Nechala se dole obsluhovat a se zájmem si prohlížela jeho měkký a oškubaný ocas. Vypadal jinak, než před tím, než se do něj pustila. Když mu z předkožky vyloupla žalud a začala jej zkoumat suchými prsty, Milan jen skučel a snažil se, aby se Natálka udělala co nejrychleji a přestala jej trápit. Vibrace uvnitř střeva nebolely o nic méně a navíc, když na jazyku ucítil, jak se jí pipka otevírá a jemu do pusy proudí i její krev… Ne, tohle by nepřál nikomu.

„Úůůásss!” zasténala, na chvilku pustila ocas z ruky a nasedla si trochu jinak, aby jí jazykem obsloužil i zadní dírku.

Když do ní dostal špičku jazyka, stáhly se Natálce svaly v podbřišku a její výkřik a nasednutí na obličej plnou vahou znamenalo, že madam je na konci a on, že si, až jí odezní i poslední poslíčci, oddychne a nabere do plic tak potřebný vzduch. Vypnutím vibrátoru a sesednutím mu udělala takovou radost, v jakou už pomalu přestával doufat. Prudce se nedechl, vyplivoval chlupy, co mu uvízly na jazyku a mezi zuby a rychle polykal, aby se zbavil té nepříjemné pachuti, kterou mu nechala v puse. Natálka s ním ale zdaleka nebyla u konce. Zacvakla mu pravou nohu zpátky k pelesti, odemkla levou ruku, přetočila jej na záda, k posteli mu zamkla druhou nohu, aby mu odemkla i druhou, ale hned mu obě spoutala za zády a druhou nohu k posteli. I když vypadal, že se prakticky nemůže z vysílení ani pohnout, Natálka neriskovala. Co kdyby v sobě ještě nějakou sílu našel a vzepřel se jí? Ještě pořád nebyl pořádně zkrocený a ještě pořád v něm cítila vzdor, který čekal na příležitost. Na krk mu dala obojek, zacvakla k němu řetízek a ten pak provlékla pouty na rukou. Přitáhla je nahoru, až začal bolestivě sténat a teprve pak mu od postele odpoutala i nohy.

„Pojď, půjdeme se koupat,“ zatahala za řetízek, ale Milan se nedokázal zvednout.

„Nechce se ti? Tak to ti musím ukázat, co se stane, když svou madam neposlechneš,” řekla rozmrzele, natáhla se a ze zdi nad postelí sundala jeden z bičíků.

Milan netušil, co se na něj chystá, a tak, když jej zasáhla první rána přes zadek, nedošlo mu, co se stalo. Něco ho vzadu něco krutě kouslo, až se prohnul, a až pak, když uslyšel svist a nové kousnutí, mu teprve došlo, co se tady děje.

„Dóost!” zaječel s prohnutím, „já…!” chtěl něco říct, ale další svist a kousnutí mu vyrazilo dech.

Když bití přestalo, chvíli se vydýchával, klepal se bolestí, a když Natálka zatáhla za řetízek, vstal tak hbitě, jako kdyby se nic nestalo.

„Hodnej,” pochválila jej Natálka s řetízkem v jedné a bičíkem v druhé ruce, „ale budeš chodit po čtyřech!“ poručila a jemně zatáhla za řetízek.

Milan se okamžitě sesunul k zemi a pak svou paní následoval do koupelny. Vlezl si do vany, Natálka omotala řetízek za držák od sprchy, ze které sundala hlavici. Pustila studenou vodu a jen hadicí začala svého nového koníka umývat. Koníkovi se ale studená voda nelíbila. Skučel, házel sebou a přestal, až když jej několikrát přetáhla přes zadek. Když mu ale dala hadici do zadečku a jeho střeva se začala plnit vodou, začal sebou zase házet, bědovat a prosit, ale bičík jej dokázal opět zkrotit.

„Jestli se vysereš dřív, než ti to dovolím, sežereš si to,“ pohrozila a vytáhla mu hadici z těla.

Koníkovi se začaly stěhovat vnitřnosti a i když měl z bičíku strach, začal se kroutit stejně, jako jeho střeva. Neustále vzrůstající tlak, přecházející do bolesti v břiše, mu dělaly mžitky před očima. Když už si myslel, že to nevydrží a vypustí ze sebe všechnu vodu se všemi důsledky, dovolila mu, aby si, konečně, ulevil. Ze zadku mu vyšlehl dlouho trvající hnědý a zapáchající proud vody a trávenin. Vzala žínku, z podlahy zvedla láhev s nějakým čistidlem na podlahy a koníka pečlivě vydrbala. Když mu umývala hlavu, opět nebyl rád, štípalo jej v očích, v hubě měl nepříjemnou mýdlovou chuť, ale svou nespokojenost už najevo nedával. Svého koníčka osušila, vyšla s ním z koupelny a vzala jej na malou procházku po něm. Seděla mu na zádech a koník ji musel vozit tam a zpátky, a zase tam… Milan se sesunul k zemi a chrčivě dýchal od námahy.

„Co si to…!“ vykřikla naštvaně, když na něm najednou nemohla sedět.

Napřáhla se a zezadu jej kopla mezi nohy. Vykřikl, svalil se na bok a klepal se bolestí, která mu z varlat vystřelovala až do špiček prstů. Ty rány bičíkem, už vlastně ani nevnímal. Natálka poznala, že dalším bitím si nepomůže a nechala jej ležet, dokud nepřišel k sobě. Stále schoulený v klubíčku otevřel oči a rozhlédl se okolo sebe. Madam seděla v křesle, dělala si pohodlí a s malým, vítězným pohledem se na něj dívala. Jejich pohledy se na okamžik střetly, ale koník tím svým rychle uhnul a zachvěl se novým strachem.

„Chceš napít?“ zeptala se jej, celkem normálním hlasem, jako kdyby se nic před tím nestalo.

Přikývl, v naději, že je vše u konce, madam se zvedla a naznačila mu, že si má lehnout na záda. Moc mu to nešlo, protože jej okamžitě začaly bolet paže a celé ruce, na které si musel lehnout, ale podařilo se mu to. Rozkročila se nad něj, dala kalhotky bokem a ukázala mu svou micku, po které tak často a tak dlouho toužil. Jeho naděje zhasla ještě rychleji, než se objevila…

„Mám pro tebe spoustu pitíčka,“ řekla, zatáhla za šňůrku a z micky si vytáhla tampón, “otevři hubu!“ přikázala, sedla si mu na obličej a on v puse ucítil už známou chuť její menstruační krve.

Zavrtěla se, trochu se sklonila a pak musel rychle polykat. Ze strachu z bití a dalšího mučení se snažil, aby mu nic neuteklo a dokázal všechnu její moč spolykat.

„Hodnej,“ poplácala jej po zkřivené tváři, když se nadzvedla a zkontrolovala, že krom jeho rtů, není mokro nikde jinde.

„Chceš ještě napít, nebo máš dokonce hlad?“

Tak rychle a intenzivně hlavou ještě nekroutil… Usmála se a na tvář mu sedla znovu.

„Tak mi ji zase hezky očisti,“ zavrněla.

Snažil se, přivést svou paní na nový vrchol tak že za chvíli se mu odměnila přílivem milostných šťáv, doprovázeném výkřikem plným slasti a intenzivními a rychlými pohyby puklinkou od brady až k nosu. Když z něj slezla, opět vypadal jako po večeři s šelmami. Na chvíli se mu ztratila z dohledu. Ležel stále na zádech, a i když byl celý bolavý a rozlámaný, ani jej nenapadlo se přetočit a ulevit svému tak těžce zkoušenému tělu.

„Abys neřekl, že tě jenom trápím, mám pro tebe odměnu,“ postavila se vedle něj, když se vrátila.

V jedné ruce držela uměláka a v druhé krabičku, ze které se k zemi snášely dva drátky.

„Ne! Prosím…! Madam!“ zachroptěl vyděšeně, protože vytušil, že oba mají na způsob odměňování jiný názor.

„Zvedni nohy,“ řekla měkce a mile, „ale bleskem!“ zařvala najednou přísně, když zaváhal.

S obrovskou námahou zvedl nohy nahoru a pak už jen tiše a útrpně přijímal další návštěvu do svého temného pokojíčku. Jen vypustil tichý vzdych, jak mu roztáhla svěrače a celého uměláka zasunula dovnitř. Zapnula vibrace a pak mu dovolila dát nohy dolů. Jeho utrpení ale ještě ani nezačalo… Svorkou z jednoho drátku mu sevřela bradavku a druhou jej štípla na pytlíku. Když zmáčkla knoflík na krabičce, zatemněl se mu mozek. Prohnul celé tělo do mostu, několikrát se zachvěl a z ocasu mu vystřelil cákanec. Natálka ale byla připravena a cákanec zachytila do kelímku. Vypnula proud, jeho záda se žuchnutím dopadla na podlahu a pak, pod dalším zmáčknutí, se propnul znovu. Ke dvěma cákancům se po vypnutí a uvolnění přidal žlutý proud jeho vlastní moči.

Kelímek se naplnil, Natálka jej zvedla do výšky nad něj, a kývla: „Posaď se!“

Když nereagoval, zmáčkla na okamžik tlačítko… Sice mu to chvíli trvalo, ale posadil se, Natálka mu dala kelímek ke rtům a kývla. Pil… Pil vlastní moč… Když byl kelímek prázdný, mohl si zase lehnout a dokonce mu dovolila, aby si lehl na bok. K jeho úlevě mu odemkla pouta na rukou a nechala mu jen obojek s řetízkem.

„To máme ale hodin!“ vykřikla překvapeně, „tak to už budeme muset končit,“ řekla s hraným smutkem v hlase.

Napnula řetízek a dovedla jej, pořád po čtyřech, až ke dveřím bytu a pak až na chodbu před výtah. Dveře zabouchla a Milan, na chvilku potěšen, že to celé končí, se otřást obavou. Jak teď, nahý, půjdu domů? Než přišel na odpověď, dveře se znovu otevřely, na hlavu mu přistála kupka s jeho věcmi a dveře se zase zavřely. Rozklepanýma rukama ze sebe nejdříve vytáhl neustále vrnícího uměláka a pak se oblékl. Chtěl rychle, ale jak byl zesláblý, trvalo mu oblékání poměrně dlouho. Obojek si chtěl sundat taky, ale jen hmatem nedokázal zjistit, kde má zapínání. Zvedl si límec u bundy a doufal, že jej takto skryje a na ulici nebude vzbuzovat zvídavé pohledy a pohoršení. Domů se dostal poměrně bez problémů. Dokázal jen přes dveře pozdravit rodiče, zapadnout do svého pokoje a svalit se na postel. Natálka si jej zkrotila natolik, že když po dvou dnech přišel do školy, stačilo, aby se na něj jen podívala a Milan sklopil hlavu a udělal vše, co chtěla, nebo na co jen pomyslela. Byl rád, že se se svými fotkami a videi nikde nechlubí, ale věděl, že kdyby se vzepřel, nebo kdyby jej třeba jen napadlo začít si s nějakou holkou, s gustem je vytáhne a celému světu ukáže, jak si dokáže užívat… A sázka? Stálo ho to všechny úspory a ještě si musel půjčit. Od Natálky, samozřejmě. Dluh pak splácel tím, že jejím kamarádkám dělal dobře právě v těch dnech, kdy si holky moc radosti neužívají…