S Marcelou jsem chodil asi měsíc, než mi dovolila, abych jí sáhl na prso a po dalších čtrnácti dnech i na kačenku. Přes kalhotky… Miloval jsem ji, a když jsem přivoněl k její lasturce a ochutnal její lůno, byl jsem ztracen úplně. No, půl roku jsem jí vylizoval puklého ježka, než dovolila, abych ji zbavil dívčí vzpomínky na nevinnost a uvedl ji mezi dospělé ženy. Bylo to super, alespoň pro mne, i když celá akce trvala jen pár vteřin. Marcela však, zcela pochopitelně, spokojeností moc nezářila. Díky mládí, Marcelčině nádherné postavě s krásně kulatými prsy tak akorát do ruky a zadečkem jako dva česnekové stroužky, jsem svou reputaci za pár minut napravil a tentokrát si dal záležet. Myslel jsem na vše, krom Marcelky, jejich dlouhých vlasů, padající na krásná záda zezadu a ta nádherná prsa se dvěma jahůdkami vepředu… Marcelka zakřičela, nohy mi omotala okolo beder a už mne nepustila, dokud se z toho nevykřičela a nezacloumala sebou i mnou. Vyzkoušeli jsme i dát kolík do zadečku, ale to se Marcelce ani za mák nelíbilo a sotva jsem do ní dostal půl žaludu, skončili jsme a zůstali jsme u klasiky. Miloval jsem ji tak, že bych jí daroval ledvinu, kdyby k tomu mělo dojít. I ona mně milovala, ale ne natolik, aby si ho vzala do pusy a potěšila mně stejně, jako já ji. Asi po roce randění odjela na týden někam na brigádu. Psali jsme si několikrát za den, večer si volali a navzájem se ujišťovali, jak se jeden na druhého těšíme. Po návratu se mi vrhla kolem krku a ještě ten den jsme využili služeb malého hotýlku v centru. Bylo to skvělé jako vždy, až na maličkost v jejím vzhledu a chování. Dole vypadala jako školačka, a zdála se mi nějaká zaražená. S tím vyholením se to prý nějak vyvrbilo a nic to není, odbyla mně. Nicméně ta holá čárka, se mi moc líbila. A pak mi přišla zpráva na mobil. Moje Marcelka se prý na brigádě spustila s nějakým Robinem, s týpkem, kterého jsem znal a věděl, že mu nejde o lásku, ale o zářez. A ten si udělal i na mé Marcelce…! Asi o dva dny později, jsem seděl v hospodě, chtěl zapít žal a od vedlejšího stolu se mi k uším dostala historka, vyprávěná jejím hlavním aktérem. Robinem.

„…jo, ta malá potvora se mi líbila od začátku, znáte mně,” holedbal se ten debil, „malá, světlovlasá, modré oči, větší kozy ale menší zadek, prostě můj typ,” popsal Marcelku a pokračoval: „Snažil jsem se, věřte mi, ale nijak mi to neusnadňovala. Naštěstí mi ale tak trochu spadla do klína, když zakopla a nebýt mně, rozbila by si ta krásná ústa. Z vděčnosti mně pozvala na zmrzlinu, ale i v cukrárně prodávají fernet, tak jsem šel,” zasmál se, a s ním i ostatní, „no, a po třech frťanech jsem se dozvěděl, že má kluka, který je celkem fajn. Chápete? Celkem fajn! Takže mi naděje stoupla o sto procent. Dva dny, a budeš na mém ocase zpívat, řekl jsem si a začal z ní tahat další informace. Kecala, já ji poslouchal, litoval, povzbuzoval… Prostě jsem dělal všechno jako obvykle. Aby vedle sebe měla svůj idol dětských snů, svého prince, kterému když dá, zůstane s ní na celý život a budou spolu vychovávat bandu spratků. No, asi tak. Ještě ten večer skončila v mém pokoji. Ale sotva jsem na ni sáhl, málem se rozbrečela, oblíkla se a utekla. Zůstal jsem s otevřenou hubou a stojícím ocasem. Druhý večer se mi omluvila, že to od ní byl úlet a že už se mnou nechce nic mít. No to na mne bylo, jak červený hadr na býka. Obletoval jsem ji, dělal ze sebe šaška, přemlouval, sliboval, až se nakonec uvolila a do postele mi vlezla znovu. Musel jsem se snažit ještě víc, a aby mi zas nedala košem, svázal jsem jí ruce šňůrou od lampičky, to se trochu kroutila a protestovala, ale vše bylo v rámci hry, pánové, žádný znásilnění!” dušoval se a napil se piva.

„Zklidnila se, samozřejmě, a nechala si pak zajet pod podprdu a promnou cecky v ruce. Předehra, to je moje, takže jsem ji začal pomaličku připravovat. Támhle pohladit, jinde poškrábat, olíznout, kousnout… No, asi něco takového hledala, protože předla jak kočka, kroutila se, sténala a vyloženě čekala, až ho do ní vrazím. Sundal jsem jí kalhotky a v tu chvíli mně napadlo, jak se jí pomstít za ten včerejšek a zariskoval. Vypadala jak selka, tak sem jí řek, že se zarostlou kundou nechci nic mít, rozvázali ji a už se jí ani nedotkl. Odešla s mokrou, neukojenou dírou, rudá a dá se říct i nasraná, ale jak jsem doufal i odhodlaná ke všemu. Moje sázka na jednu kartu mi vyšla. Už na obědě mi hlásila, že se pro mne upravila, ale když jsem chtěl, aby mi ji ukázala, začala se vymlouvat, že to teď nejde, tady, mezi lidma… Znáte je, takový naoko slušný krávy. Poslal jsem ji do pryč, že když nechce, tak ať na mně zapomene a zvedl jsem se k odchodu. Ani jsem nevyšel z jídelny a byla u mne zas. A že teda jo, ale někde v soukromí. Zatlačil jsem ji na chodbičku k hajzlíkům, kde si nechala sáhnout do kalhot. Poslal jsem ji převlíknout se do sukně, abych ji mohl zkontrolovat pořádně. Přišla, slepice jedna nadržená, přišla,” kýval hlavou a potutelně se usmíval, „v sukni, jak jsem chtěl. Červená, skládaná sukně, tak do půlky stehen a vypadala v ní fakt rajcovně,“ chlubil se a mi blesklo hlavou, že takovou sukni, Marcelka opravdu má…

„Nadzved jsem ji, sáh si a řek si o kalhotky.

A že od teď už bude chodit bez nich. Dala mi je, tak mně chtěla. Večer jsem si ji zase svázal a začal si ji připravovat. Tu kundu měla vyholenou odborně, dokonce ani mezi dírama nic neměla a po mé péči tekla jak řeka. Když jsem jí ale dal ocas k hubě, ať se odvděčí, nevoněl jí a začala se vzpouzet. Chvilku sem na ni nechápavě zíral, fakt mi to nedocvaklo, ale když jo, dostala facku a byla ráda, tu hubu může otevřít. Sežrala ho bez dalších keců a pak se jenom snažila, aby se naučila dělat polykačku mečů. Za odměnu ho konečně dostala do pitky. Teda pánové, tak těsnou díru jsem fakt dlouho neměl. Nedalo mi, abych nevyzkoušel i druhou,” zasmál se zase a hltnul si, „otočil jsem ji, posunul zadek nahoru a plivl jí na ni. Tušila, co přijde a začala sebou mlít, ale to už měla palec uvnitř. Vyděšena na nejvyšší míru prosila, uhýbala… Vytáh jsem palec, chytil ji pořádně za boky, namířil a zatlačil. Jenom zařvala, že to hrozně bolí, ale než stačila uhnout, měla ho tam až po kořen. Mlátil jsem ji u toho přes zadek, ječela, hekala a udělala se znovu. Pak jsem jí ho dal zase do huby a konečně se vysemenil. Zase na mně zkoušela nechutenství, ale nakonec polkla a dokonce byla šťastná, že to dokázala. Další den chodila v té sukni a vyloženě se těšila, jestli jí pod ni sáhnu, nebo ne. Sáh jsem si, přede všema a tak, aby si jejího nahého zadku užili i Rosťa s Kamilem,” zasmál se, zatímco mi, se dělalo nevolno.

„No, do háje jsem ji poslal předposlední den. Řek sem jí, že Kamil by se rád přidal, ale nechtěla. Takže mi už jen vykouřila, za tu dobu se to celkem slušně naučila, a šla si po svých. S brekem, samozřejmě. Ale byla to snad moje chyba? Ona chtěla flirt, ne?” skončil své vyprávění, já dopil zbytek toho jediného piva a musel na vzduch.

Tak moje láska se nechá… Takovým…. A dokonce…, honilo se mi hlavou a já začal bulit jak děcko, když se dozví, že Ježíšek není. Bloumal jsem po ulicích, utíral si oči a v hlavě spřádal plány na pomstu.

Hned druhý den jsem přepočítal úspory, mámě si řekl o další peníze, na dárek, a vydal se na nákupy. V prodejně jsem si připadal jako naprostý tydýt, a po zdlouhavém přemítání a přepracováváním plánu, jsem si pár věcí pořídil. Při placení se mi protáčely panenky, ale i pomsta něco stojí, tak co? Doma jsem věci vybalil z obalů, schoval a pak musel počkat na víkend, kdy naši odjížděli na chatu, a byt jsem měl sám pro sebe. A pro Marcelku. Do té doby jsem ji nechtěl ani vidět. Nepřežil bych to. Vymluvil jsem se, že až do soboty nemám čas, ale že se na ni strašně těším, a že... Byla smutná, ale co bylo její smutnění, proti mému zklamání?

Marcelka u mne zazvonila v sobotu, v poledne, jak jsme se domluvili. Nachystal jsem víno, pizzu a zapálil svíčky, abych jí romanticky přivítal s omluvou za předešlé dny, kdy jsem na ni údajně neměl čas. Jo, vzala to a chovala se jako vždy, jako kdyby před čtrnácti dny nikde nebyla. Opatrně jsem se zeptal, proč ta náhlá změna ve vzhledu tam dole, ale jen se usmála, trochu se začervenala a odpověděla, že za to může Krista, její kámoška, která se těch chloupků chtěla zbavit a ona ji s tím pomohla. Krista. Neměl jsem ji moc rád, byla taky hezká, podobný typ jako Marcelka, ale neseděla mi. Právě ona mi napsala, že se Marcelka s Robinem spustila! Musel jsem se hodně ovládat, abych nevyskočil z kůže a nevypadl z role. Pak povídala o brigádě, jaké to tam bylo, co dělali, kam chodili… O Rosťovi, samozřejmě, ani slovo. Pomalu jsem ji svlékl, laskal ji všude po těle a litoval, že to všechno skončilo. Měl jsem chuť jí i odpustit, ale když jsem jí naznačil, aby si ho dala do pusy, zašklebila se.

„… snad jsme si to ujasnili už dávno, ne?“ zavrtěla hlavou a v tu chvíli mně myšlenky na odpouštění přešly.

„Počkej, mám pro tebe překvapení,“ vrněl jsem jí do ucha, a zpod polštáře vytáhl pouta.

Dívala se divně a hodně překvapeně, když jsem jí dal ruce nahoru a zacvakl je k pelesti. Ale nechala mně, protože jsem jí hned zajel hlavou mezi stehna a polaskal ji tam jazykem. Jen zasténala, řekla něco o úchylovi a nohy dala ještě víc od sebe. V další fázi jsem jí nasadil škrabošku a vytáhl peříčko. Smála se, prosila, ať toho nechám, kňučela a kroutila se jako žížala. Ale vzrušovalo jí to. Když dostala roubík, až se tolik nesmála, jen vydávala zvuky, které se daly přeložit jakkoliv. Ještě rozpěrka na nohy, olíznout, polechtat, polaskat… Bylo vidět, že se jí to líbí, i když neřekla ani slovo. Lehce jsem ji přetáhl důtkama přes břicho. Začala se kroutit ještě víc, a když jsem ji švihl přes kozy, tak i přes roubík bylo slyšet, že tohleto, už nechce. Trápil jsem ji, střídal doteky jazykem a peříčkem, občas jsem ji švihl důtkami… Nikdy nevěděla, co přijde. Podle toho, jak jí trčely bradavky, hořely tváře, a jak byla mokrá, jí to všechno vyhovovalo a vzrušovalo. Zajel jsem ji do dírky dvěma prsty, zakvedlal, a když se propnula, že už bude, vytáhl jsem je a švihnul přes prsa. Jen zakvičela a chvěla se po celém těle. Chvilku jsem se jí ani nedotkl, byl jsem zticha a dýchal tak, aby netušila, jestli jsem ještě u ní, nebo jsem odešel na pivo. Když se trochu uklidnila, začal jsem nanovo. A zase jsem ji nechal těsně pod vrcholem. Venku byla tma a Marcelka už nevěděla, čí je. Byla zpocená, vysílená a pořád neukojená. Uvolnil jsem řemínek od roubíku a vytáhl jí ho z pusy. Sténala a doslova mně prosila, abych ji už nechal, nebo dodělal, ale ať ji už netrápím, že už nevydrží… Dal jsem jí trochu napít, aby mi nezkolabovala. Hltavě přijala pár došků a začala mně znovu prosit.

„Do zadečku, chceš ho do zadečku?“ pošeptal jsem jí do ucha a zažmoulal bradavku.

„Ne! Tam ne!“ vykvikla.

Vzal jsem svorku a pomalu jí v ní sevřel tu bradavku, kterou jsem žmoulal. Zařvala jak tur, prohnula se a chtěla pryč. Dostala dvě rány, přes břicho a přes pipku a pak znovu jazyk do čárky…

Po pěti minutách, kdy jsem ji zase nechal, ať si užije to své napětí, už tak tvrdohlavá nebyla.

„…jo, dej mi ho třeba do prdele, ale dodělej mně…!“ křičela touhou, kroutila se a z pusy lítaly další a další prosby smíchané s nadávkami.

Zvedl jsem jí nohy nahoru, rozpěrku zaklesl k poutům, pod zadeček podsunul polštář a k namazání hvězdičky použil její vlastní šťávičky. Bylo jich dost i pro sousedku… Ještě chvilku jsem si s ní hrál a pak namířil a zatlačil. Kupodivu, najednou to šlo a lehce jsem zajel půlkou ocasu dovnitř. Zakníkala, zakroutila zadkem, ale držela. Aby ne, když se vlastně nemohla ani pohnout. Vytáhl jsem ho, nechal ji, aby se dírka zatáhla a zatlačil znovu. Když jsem se do ní dostal celý, Vytáhl jsem poslední trumf. Ne moc velkého, ale sympatického pomocníka, kterého jsem zapnul na nejvyšší rychlost a zajel jím mezi urousané závojíčky až na dno. Najednou celá ztuhla, já na ocase cítil pomocníkovy vibrace a pak se to stalo. Vykřikla a začala sebou házet tak, že jsem byl rád, že je připoutaná a nemůže spadnout z postele. Strhnul jsem jí svorku z bradavky, vší silou jí švihl přes stehna, a z výkřiku se stal jekot, který by dokázal vzbudit mrtvého. Šoupal jsem ji dál, dokud se neuklidnila a přestala sebou mlít. Vytáhl jsem ho z kakaové dírky, odhákl nohy a posadil se jí na krk.

„Kuř!“ přikázal jsem a ptáka jí narval mezi zuby.

Nepřemýšlela, neměla čím, protože mozek zjevně vypověděl službu a v danou chvíli měla vypnuté všechny obranné systémy. Obemkla mi ho rty, uvěznila ho mezi patro a jazyk a pak se málem utopila, jak jsem jí začal stříkat rovnou do krku. Polkla, všechno, poslušně a dalo by se říct, i ochotně. Svalil jsem se vedle ní a užíval si doznívajícího orgasmu. Bylo mi skvěle.

„…co to…,“ uslyšel jsem, jak polkla, „co to do tebe vjelo?“ polkla nanovo a vydýchávala se.

„Jak co? Máš to ráda, ne?“ odpověděl jsem a nasadil jí roubík.

Nechtěl jsem jí odpovídat na její stupidní otázky. To ona se mi měla zpovídat, ale ještě nedozrál čas. Hučela, snažila se zbavit roubíku i škrabošky, ale nepomáhalo ani otáčení hlavou, ani nic jiného. Vše sedělo pevně a plnilo svůj účel. V tunýlku jí pořád bzučel pomocníček a snažil se. Marcelka se po chvilce začala ošívat a viditelně stoupat nahoru. Vytáhl jsem ho, vypnul a položil na stoleček. Nesouhlasně zahučela, ale už tušila, že jí to nepomůže. Šel jsem se vyčůrat a trochu napít. Nechal jsem ji tam, ať si spořádá myšlenky a asi po čtvrt hodině jsem se vrátil. No co se budu rozepisovat. Hrál jsem si s ní, jako kočka s myší. Občas jsem jí dal napít, ale sotva otevřela pusu, aby něco řekla, dostala roubík zpátky. Tělíčko měla krásně pruhované, bradavky vypadaly jak dudlíky pro kojence a pod jejím zadečkem byl na prostěradle mokrý flek, jak z ní teklo.

„…čůr…,“ ozvala se, když jsem ji zase napojil a hned na to ucpal.

No a? Řekl jsem si, tobě se chce chcát a já to mám řešit? Vzal jsem důtky, rozmáchl se a švihl jí rovnou mezi nohy. Křičela snad i ušima, házela sebou, ale mi se to líbilo, tak dostala další. Od pipky se zvedl proud moči a dlouhým obloukem, který končil až někde i kotníků, se v několika vlnách zbavila přebytečné tekutiny, která jí dělala takovou starost. Prase, pomyslel jsem si, teď budu prát a sušit až do nedělního večera! Dostala ještě jednu, aby si uvědomila, co udělala. Až po chvíli mi došlo, že necítím zápach. Sklonil jsem se a přičichl si ke skvrně na prostěradle. Nic. Tak tohle chcanky nejsou, uvědomil jsem si. I její prudké oddechování, kdy se snažila jen přes nosní dírky do sebe nasát víc vzduchu, nasvědčovalo, že čůrat ještě nebyla. Vytáhl jsem roubík, Marcela se konečně nadechla úplně. Olízla si rty, dostala napít a pak jen zašeptala, abych nad ní smiloval a alespoň jí do pusy nevracel ten roubík. Tak jo, řekl jsem si.

„Na, olízej ale tohle,“ vzal jsem pomocníka ze stolku a dal jí ho do pusy, „je mokrý od tvé mrdky, tak si ho hezky umyj!“ přikázal jsem, a začal se zase věnovat její puklince.

Marcelka ho poslušně držela v puse, já ji hladil po hladké kačence a zkoumal, odkud dokázala ten proud vody vytlačit. I když jsem se chtěl jen pomstít, voněla mi. Voněla mi jako vždy, když jsem ji miloval až za hrob. Byla pořád hebká a teplá, klouzavá a chutnala, jako kdyby ji servírovali v té nejlepší restauraci. Dráždil jsem ji. Jemně ji projížděl mezi lupínky, klepal a lechtal špičkou jazyku po hrášku, prstem zkoumal vnitřní vybavení… Vytáhl jsem jí uměláka z pusy a zastrčil ho do díry.

„Na, teď mně!“ přikázal jsem a nabídl jí ocas k dalšímu kolu.

Snažila se, fakt, ale neuměla to. Buď to na mně hraje, nebo Robin kecal, říkal jsem si, a nebavilo mně to. Když mi asi už po padesáté po něm přejela zubama, dal jsem jí nohy zase nahoru, pomocníka do zadečku a místo něj, jsem se v hnízdečku uhnízdil já. Zajel jsem dovnitř, jako po másle a nechal ho tam. Pomocník se snažil za nás oba, takže mi jen stačilo, abych ji dráždil i prsty a nechal ho pracovat za mne. Vychutnával jsem si jemné bzučení, hladil ji po hrášku a pak jsem koutkem oka zahlédl sponku, co jsem jí strhl z dudlíku. Vzal jsem ji, Jednou rukou jí roztáhl začátek čárky, zatlačil a na ten poštěváček, co vylezl z úkrytu, jsem jí tu svorku dal. Vyštěkla tak, že jsem málem ohluchnul. Svaly na rukou se napnuly, jak se snažila přitáhnout se nahoru a uniknout té bolesti, kterou jí ta svorka způsobovala, ale nebylo jí to nic platné. Cvrnkal jsem do svorky a cítil, jak se mi v koulích připravuje další salva. Marcelka kvičela, kroutila se, vzpínala se, a když jsem jí s prvním výstřikem do svorky cvrnknul tak, až se sesmekla, zařvala znovu a vypustila ze sebe nový proud. Na ocase jsem cítil, jak mne vtahuje dovnitř, jak mi ho masíruje a jak mně doslova vycucává a dírkou polyká mou nadílku. Měl jsem dost. Marcelku jsem odměnil tím, že mi ho ještě olízala, vytáhl pomocníka, sundal rozpěrku a nechal napít. Schoulila se do klubíčka a na promočeném prostěradle okamžitě usnula. Bylo jí jedno, že má ruce pořád nahoře, že má zakryté oči ani to, že jsem si k ní, jako před tím pokaždé, nelehl a nepovídal si s ní. Ustlal jsem si v obýváku na gauči. Byl jsem příjemně utahaný a neschopný čehokoliv, natož úklidu té spouště, ve které Marcelka spala.

Ráno jsem se vzbudil poměrně brzy, ale když jsem přišel do pokoje, nebyl jsem první, co byl vzhůru. Marcelka se snažila dostat se z pout, ale když uslyšela mé kroky, zarazila se a celá ztuhla.

„Tak co, vyhajaná?“ zeptal jsem se a sundal jí škrabošku z očí.

I když bylo v pokoji ještě šero, přivřela oči, jak ji oslnily i ty zbytky světla.

„Karle,“ zachraptěla, „co to mělo…, má znamenat?“ zeptala se se strachem v očích, že jí zase ucpu pusu.

„No co. Na brigádě sis to taky tak nějak podobně užívala, ne? S Robinem!“ vyštěkl jsem naštvaně,

Nenáviděl jsem ji. To její krásné tělo s nádherným poprsím a plochým bříškem. Prodejně tělo, uvědomil jsem si a zahnal chvilkový splín.

„Co? …co? Jaký…, Robin? Já?“ dělala blbou.

„Jenom se nedělej! Vím všechno! To kvůli němu sis ji oholila, to on ti načal prdel jako první. To jemu jsi…,“ vyčítal jsem jí, ale ona jen vrtěla hlavou a z očí se jí koulely slzy.

„Karlíku, to já ne! Zkoušel to na mně, ale do postele mu vlezla Krista! To ona se pro něj dole vyholila. A mně…,“ rozbrečela se a mezi vzlykáním mi řekla svůj příběh.

Kristýna za ní přišla už druhý večer, že si narazila nového kluka, hezkého, milého a že ho miluje, ale on že nemá rád chloupky na pipině. A že neví, jak na to. Marcelka, jako správná kámoška, se jí snažila vše nejdříve rozmluvit, přeci jen už jednoho kluka má a pak, když si Krista trvala na svém, i vysvětlit. Nakonec jí to ve sprše ukázala. Na sobě. Když ale Kristu viděla, jak se u toho chce říznout, raději ji vyholila sama. Druhý den přišla Krista ještě vyplašenější a sháněla se po sukni. Půjčila ji jí. A když přišla pozdě večer zpátky na pokoj, vrněla a rozplývala se, jaké to nebylo úžasné a jak ten její drsný, ale při tom milý… Jméno ale neřekla, i když se to z ní Marcelka snažila vytáhnout. Poslední den brigády měla chuť skočit pod vlak a Marcelka měla co dělat, aby ji uklidnila. Když pak Marcelce řekla, že se s ní rozešel, protože nechtěla roztahovat nohy i jeho kamarádům, řekla jí, že to je jenom hajzl a že může být ráda, že jí neudělal něco horšího, urazila se. Marcelka nevěděla proč, ale Krista už neřekla ani slovo.

Tak takhle to bylo! Zavřel jsem oči nad tou hanbou, na jedné straně si oddechl, ale na druhé jsem začal mít strach. Už nebyla nenáviděná, byla milovaná a já jí tolik ublížil…

„Promiň, promiň, promiň,“ kál jsem se, zatímco jsem jí odemykal pouta a foukal za odřená zápěstí.

„Seš blbec,“ zkonstatovala, ale usmála se na mně, „blbec, ale za to, jak jsem se včera několikrát udělala až do bezvědomí…,“ odmlčela se, „… ti všechno odpouštím,“ řekla nakonec a já ji sevřel v náručí.

Byla moje, jen moje a moje i zůstane!

„Pod jednou podmínkou,“ vydechla namáhavě, jak jsem ji tiskl k sobě, „že si to občas zopakujem,“ řekla tiše, když jsem ji pustil, nadechla se a blýskla po mně očima plnýma rarášků.

Jen jsem zakýval hlavou a stiskl ji v náručí znovu. Společně jsme uklidili ten binec, dali sušit matrace a osprchovali se spolu. A pak se krásně pomilovali, něžně, pomalu a láskyplně. A teď, jednou za čas, si uděláme radost, vytáhneme pouta a snažíme se vymést všechny dírky.