Lenka se neměla špatně, rodiče se jí snažili zařídit pohodlný život, ale ona chtěla víc. Chtěla volnost, chtěla žít, užívat si a nezpovídat se jim, kde a s kým byla. Nechápali, že na tu či onu diskotéku prostě jít musí a vracet se z ní před půlnocí, je společenské faux pas. Tu školu s internátem si vybrala sama. Když nebudu doma, budu si moct užívat, říkala si a hned na začátku nového školního roku to roztočila. Podle řádu sice měli být do deseti na pokoji, ale když víte co a jak… I když ředitel školy nebyl příznivcem mladických radovánek a své svěřence si bedlivě hlídal a údajně jakýkoliv prohřešek přísně trestal, nemohl být vždy a všude. Z klubu, či jiné důležité akce se pak společně s několika dalšími vracela až k ránu, což bylo konečně to, co chtěla. I když se vždy našel moula, co za ni útratu ochotně zatáhl, měl její noční život dopad nejen na prospěch, ale i na peněženku. Zjistila, že těch tisíc korun kapesného na měsíc, co jí rodiče slíbili dávat, je zoufale málo. Jen na nové prádlo by potřebovala mnohem víc! A kde jsou rtěnky, řasenky, značkové hadry…? V říjnu musela odříct už druhou kalbu, což na její společenské postavení mělo nepříznivý dopad. Na společenském žebříčku sestoupila o jednu, možná i dvě příčky a zařadila se mezi ostatní, mezi šedé, průměrné myši, mezi socky, kterými odjakživa opovrhovala. Ne, tohle nemohla dopustit! Od Oldy, spolužáka ze třeťáku a takového místního obchodníka se vším, si půjčila tisícovku, kterou utratila hned druhý den v butiku, aby obnovila své dřívější pozice. Vrátila ji i s úrokem o týden později, ale s tím, že si hned půjčila další. A na konci týdne ještě, protože aby na Martinskou zábavu nešla v nových džínech, bylo nemyslitelné. Klín vybíjela klínem, s Oldou se vždy dalo domluvit, ale její závazky, začínaly být po lhůtě splatnosti. A to i po té náhradní, co jí Olda dal.

„Tak kdy? Kdy mi to splatíš?” syčel jí do tváře, držíc ji pod krkem a tisknouc ji zády ke zdi školní chodby.

„Já…, já… Příští týden!” vymáčkla ze sebe, protože nic jiného ji nenapadlo a v rámci možností se odtahovala od jeho uhrovité tváře.

Bylo to poprvé, co si Olda o dlužnou částku řekl takovým způsobem. Minule ji sice upozorňoval, že už čekat nebude, ale stačilo, aby se na něj koketně usmála, řekla, že jí jistě ještě počká, protože je džentlmen a na závěr na něj zamávala řasy. Počkal, ale ne tak dlouho, jak si představovala. A teď ji tady drží pod krkem, jeho dech jí naráží na pečlivě namalované rty a tváře a ona má strach…

„Zítra, zítra si pro ně dojdu. A běda ti, jestli se hodíš marod! A jestli ty prachy nebudeš mít…,” pohrozil jí neurčitě a konečně ji pustil.

Konečně se mohla odlepit od stěny, urovnat si halenku i sukni a trochu se vzpamatovat. Naštěstí mně nikdo neviděl, oddechla si, protože tohle by asi neustála. Nikdo se nesmí dozvědět, že její šatník pochází z půjček a ne z otcovy kapsy. Ne, nemůže se stát sockou a nickou! Ale kde sehnat ty prachy? Navíc tolik? Zavolala domů, že se vyskytla taková příležitost a že může na lyžák, ale že stojí deset tisíc a že to potře… Nedokončila. Tentokrát se za ni nepostavila ani máma a i když jemně a trpělivě, i přesto jí rozhodně řekla, že tolik peněz jí nedají a že se má raději poohlédnout po nějaké brigádě.

„…cože? Brigáda? Mami, a nezbláznili jste se náhodu? Víte co to…,” nedořekla, protože jí máma položila telefon.

Kurva, kurva, kurva! Co teď? Přehrabala se ve skříni a stolku, dala dohromady několik rtěnek, stínů a řasenek a vypravila se mezi holky, kterými tak opovrhovala. Po hodině se vrátila zpátky, ale i když se jí toho podařilo prodat dost, na splátku to nestačilo. Ale co, řekla si. Když uvidí, že mám snahu, tak mi to zase odloží, ne? Vždyť mu ani nic jiného nezbývá, hodila za hlavu zbytek starostí a šla se osprchovat. Ve sprše se na sebe dívala v zrcadle a zhodnotila, že jí noční život prospívá. Hladká pokožka bez jediného špíčku, bez jediné vady, nebo byť i jen mateřského znaménka…, nic. I její prsa se jí líbily. Na své dvojky byla patřičně hrdá, protože se k její postavě ideálně hodily. Pustila si horkou vodu, napěnila si šampón a umyla si své dlouhé, blonďaté vlasy. Opláchla je, nanesla kondicionér a pak použila tělovou pěnu s olejem. Vzala žiletky, a pečlivě si oholila všechny chloupky, které měly tu odvahu a začaly vykukovat z její mladé kůže. Po oholení, byla kůže hladká a jemná. Líbilo se jí to, hladit se a projíždět se rukama po těle. I když měla plno nabídek i příležitostí, ještě se nenašel nikdo, komu by dovolila to, co dělala téměř každý den. Zavřela oči, zatřásla se v nádherné křeči a hlasitým zasténáním se přiznala, kam právě došla. Jako vždy, ale byla ve sprchách sama. Umyla si prsty, opláchla kačenku a po utření se ještě natřela tělovým mlékem. Kůže tím ještě více zvláčněla. Lenka se ještě jednou na sebe podívala do zrcadla a musela se usmát. Líbila se sama sobě. Zamotala se do ručníku a odešla do pokoje. V něm bydlela s Lucií, takovou ušlápnutou a submisivní dívenkou, co se neodvážila odporovat ani mouše na skle. Lucka nebyla škaredá, ale splývavé, dlouhé vlasy působily mastným dojmem, a nevýrazná tvář a stále sklopené oči k její atraktivnosti také nepřispívaly. Lence záviděla nejen její vzezření, ale hlavně její sebejistotu. Když na ni Lenka ze své postele štěkla, ať zhasne, vyskočila, splnila její přání a pak se potmě a pohmatu dostala zpátky pod deku. Kdybych se měla jako ona…, přemítala, záviděla a přála si, aby byla jako Lenka.

Druhý den se Lenka bezstarostně procházela po chodbě v družném hovoru s Klárou o plánech, kam dnes odpoledne a večer vyrazí. Najednou je zastavil Olda s úšklebkem na tváři.

„Nazdar,“ procedil mezi zuby, „máš chvilku?“ zeptal se potichu, ale důrazně a pevně ji chytil za loket.

„Jo, jo. Jasně,” přikývla horlivě a celá se otřásla obavami, „Klárko, necháš nás? Máme tady spolu ňáký obchody,” vysvětlila překvapené spolužačce.

Olda počkal, až se Klárka vzdálí z doslechu a ten loket jí najednou bolestivě stiskl, „tak co? Máš pro mě ty prachy?” zeptal se očekávanou otázkou.

„Au! To bolí!” skučela Lenka, snažila se mu z tisku vymanit, ale Olda ji držel až moc pevně, „mám, mám,” ujišťovala ho, „ale jen…, jenom patnáct set,” vysoukala ze sebe nakonec a zase zkoušela Oldu obměkčit pohledem raněné srny.

„Ses posrala v kině, ty pičo?” nedal se Olda a loket stiskl ještě silněji, „to je jenom čtvrtina! A já chtěl všechno! Nebo sis to blbě vyložila?” syčel na ni, tlačil ji do kouta a Lenka začala mít strach, „do tejdne mi vrátíš i zbytek, jasný?” zasyčel nakonec další, už asi čtvrtý termín.

Lenka rychle kývala hlavou, protože ten týden se jí bude hodit, i když ještě ani netušila, kde ty peníze sežene. Navíc tolik.

„…ale za to odložení, tě opíchám!” vyřkl jen těžko pochopitelné.

Lence chvíli trvalo, než jí došlo, co jí vlastně řekl a začala se s ním strkat a u toho mu hlasitě nadávala do hajzlů a prasáků…, ale Olda ji druhou rukou chytil pod krkem a stiskl. Její slovní výlev tím zastavil a Lence najednou došlo, že Oldu nepřepere. Přestala se po něm sápat, dala ruce podél těla a začala fňukat.

„Prosím, Oldo,” prosila, když trochu povolil stisk, „to po mně nechtěj! Já…, já ti dám třeba dvakrát tolik, ale ne…, ne tohle!” rozbrečela se naplno.

„Dobrá, dvakrát tolik, plus dva za ty nadávky. Ale všechno najednou!” řekl po chvíli rozvážně a pustil ji, „příští tejden, nebo mně o to opíchání sama poprosíš, jasný?” zvedl tázavě obočí a počkal si na její toporné přikývnutí.

Teprve pak ji pustil a odešel. Lenka si oddechla, ale zároveň v ní narostl strach, co bude, pokud tu sumu nesežene. Na víkend jela domů. A jako po telefonu, dostalo se jí stejného doporučení vydělávat peníze prací znovu. Jen se s rodiči pohádala, ale pravý důvod, proč ty peníze tak nutně potřebuje, jim samozřejmě neřekla. Neuspěla ani u babičky s dědou.

„Jejej, děvenko. Tolik? To dát nemůžem,” vrtěla hlavou babička a děda si přikládal ruku uchu, aby lépe slyšel, „to máme na pohřeb, víš? A zbytek, až se ztratíme, tak stejně dostaneš,” slibovala a hladila vnučku vrásčitou rukou po hlavě.

Lenka od prarodičů odcházela se smíšenými pocity. Staroušků jí bylo líto, ale nad svým osudem si málem pobrečela. Kdyby tak věděli…, škytla. V sobotu večer došlo k nejhoršímu a Lenka začala na netu shánět brigádu. Našla si pár míst, ale pochybovala, že tam vydělá dost, aby mohla Oldovi celou částku splatit. A taky jí docházelo, že předem, jí nikdo peníze nedá… A pak narazila na nevinně vypadající inzerát, který sliboval vysoké výdělky za minimum práce, ovšem jen pro mladé slečny… Lenka nebyla tak hloupá, aby jí nedošlo, o co jde. Ale nechat si vyfotit kačenku, shrábnout za to prachy a dát je Oldovi, nebo… Nebo se jím nechat šoupat? V neděli dopoledne vytočila dané číslo, a domluvila se na úterní návštěvě. Fajn, v úterý se domluvím, ve středu se nechám vyfotit a ve čtvrtek splatím ten pitomý dluh, plánovala. V úterý, hned po škole, klepala na dveře agentury z inzerátu. Otevřel jí mladík, co ji hned pozval dál a pak se jí ptal na věci, na které by neměla odvahu se zeptat ani sama sebe. Červenala se, kroutila, ale odpovídala. A nakonec se nechala i vyfotit. Nahá, samozřejmě. Když pak po něm chtěla peníze, jen se smál, že takhle to nechodí, a že se jí ozvou. Možná, protože jen o tohle moc zájmu není…, podíval se na ni s úšklebkem a pak jí nabídl tisícovku za natočení společného videa. Odešla naštvaná víc, než kdy jindy. Že já kráva se nechala fotit, spílala si, kdybych si o ty prachy řekla před tím, dal by mi je, byla přesvědčena. Na internátě sáhla po poslední záchraně z posledních a o peníze si řekla Lucce.

„Ne…, nemám,” zakoktala se, když jí Lenka věnovala víc, než jednu holou větu, „tolik? A…, a na co?” ptala se zvědavě, ale Lenka ji odbyla, že po tom jí nic není.

Necítila se moc dobře a dokonce začala litovat, že to video nenatočila. I když jen za zlomek toho, co po ní chtěl Olda. Ani ve sprše jí nebylo pod vodou dobře a nedokázala se uvolnit. Přemítala, co bude dělat, co Oldovi pozítří řekne, ale když na to nepřišla za pět dní, nemohla na to přijít ani teď. Ve škole jej několikrát viděla, ale jen ji bez povšimnutí minul, jako kdyby byla vzduch. Ale věděla, že zítřejším dnem se vše změní a nic nebude jeho pozornost přitahovat víc, než ona. Nazítří, hned po první hodině se její předtucha vyplnila naplno. Nezachránila ji ani opětovná Klárčina přítomnost. Olda ji bez skrupulí chytil pod krkem, přitlačil ke zdi a na protestující Kláru se podíval tak zle, že s nadávkami v tu chvíli přestala.

„Řekni tý krávě, ať zmizí, nebo ať zaplatí za tebe,” řekl Lence potichu do ucha.

„Klárko, prosím,” pípla Lenka a očima Klárce naznačila, že tady je zbytečná.

„Tak co? Máš?” zeptal se Olda nedočkavě, sotva jim Klára ukázala záda a za neustálého otáčení odcházela pryč.

„Ty prachy,” polkla ztěžka, „ty mám. Teda jako skoro,” dodala, když se na ni udiveně podíval, ale sotva to dořekla, usmál se, druhou ruku položil na prso a Lenka se o stěnu opřela ještě víc.

„Já, já je mám!” vykřikla zoufale, když se snažil o zhodnocení její platební schopnosti tím, že jí silně hnětl pravé prso.

„Jó? A kde?” zasmál se a ruka zajela do výstřihu a podprsenky, „tady?”

„No, jako teď ne, ale budu je mít,” vymlouvala se, kroutila se, chtěla ještě víc ustoupit, ale Olda věděl, Lenka je teď jen jeho, utéct nemá kam a že si s ní může dělat, co chce.

Dál se snažila nějak uhnout, ale z toho malého prostoru mezi zdí a jeho nenechavýma a silnýma rukama, se vymanit nedokázala. Olda jí v klidu projel oba kopečky, zhodnotil, že jsou tak akorát do ruky a že i bradavky jsou celkem fajn, neustále se jí díval do očí, usmíval se a viditelně čekal, co bude dál.

„…op… opíchej mně…,” vysoukala nakonec ze sebe, a jen se modlila, aby si ji nevzal rovnou tady, na chodbě a všem na očích.

„Popros! Popros, ať ti vymrdám tu tvou špinavou kundu” odpověděl a stiskl jí bradavku mezi prsty.

„Á…sss…!” zakňučela bolestně a poklesla v kolenou, „prosím, opíchej mně! Vymrdej mi…, kundu!” řekla požadované, i když nechtěla a jen tak splácela svůj dluh.

Usmál se ještě víc, zamlaskal, že teda jo, když tak žadoní, pustil jí krk, vytáhl ruku zpod trička, ale hned ji popadl za zápěstí a táhl za sebou. I když zazvonilo a chodba se najednou vylidnila, nevadilo mu to a táhl ji sebou dál. Prosila ho, nejen aby ji nechal, nebo to alespoň odložil na jindy, ale taky ho prosila, aby ji pustil do hodiny, protože z toho bude průser… Jen se tiše smál, a když došli k záchodům, rozkopl dveře a vtáhl ji za sebou. Uvnitř to smrdělo nejen močí a Lence se z toho vzduchu udělalo trochu nevolno. Nestačila ani pokrčit nos, když s ní Olda smýkl a donutil jí kleknout si na špinavou podlahu.

Chytil ji za vlasy, zvrátil hlavu dozadu a druhou rukou si poklepal na poklopec: „Než ti splním tvoje přání, tak si s ním musíš trochu pohrát!” přikázal, „a ne, že mně kousneš, nebo tak!” varoval jí, jako kdyby uměl číst v očích.

Povolil si pásek a knoflík a zbytek už nechal na ni. Když usoudil, že už dávno mohla začít, zatřepal jí hlavou, čímž Lenku přesvědčil, aby se k něčemu měla. Vztáhla ruce nahoru, aby mu rozepnula zip a stáhla kalhoty pod zadek. S údivem, obavou, ale i zvědavostí, se dívala na látku boxerek, pod kterou se rýsovalo něco velikosti klobásy. Zatáhla znovu a zpod gumy vyletěl ocas úctyhodných rozměrů. Alespoň tak Lenka soudila, protože až doposud, viděla něco takového jen na obrázcích, nebo videu. Přitáhl si ji k sobě, až se ho dotkla obličejem, ale při představě, že si má strčit do pusy, mimoděk zavrtěla hlavou.

„Co je, ty kundo? Snad víš, co s ním, ne?“ zeptal se posměšně, protože ano za mák nepředpokládal, že Lenka by ještě s nikým nic neměla.

Zavřela oči, nadechla se a se zkřivenou tváří, maličko pootevřela pusu a opatrně se ho dotkla krajíčkem rtů. Znovu jí pomohl, přetáhl předkožku dolů a před ní se objevil tmavě růžový žalud, pod nímž měl špinavě bíložlutý kroužek něčeho, co si svou vůní ani trochu nezadalo se smradem v místnosti. Zvedl se jí žaludek, ale další silné zatahání za vlasy ji přinutilo, aby ho do pusy pustila. Sice jen kousek, ale i tak. Chutnal přesně tak, jak se obávala. Odporně. Ale když na ni seshora zahučel, ať se už konečně začne snažit, dala si ho do pusy skoro celého a začala mu po něm jezdit jazykem. Polykala sliny, potlačovala pocity na zvracení a modlila se, aby to vše co nejdříve skončilo. Olda se spokojeně prohnul, zvrátil hlavu dozadu a užíval si tepla v její tlamičce. I když mu už poněkolikáté přejela po nejcitlivějších partiích těla zuby, jen se bolestně zachvěl, ale nechal ji. Její nešikovnost sváděl na nervozitu, kterou s pochopením omlouval a přes to, přese všechno, pomalu stoupal k vrcholu. Lenka se sice snažila a skoro, kdyby tady nebyla z donucení, si to i užívala, ale když ji v transu chytil za zátylek, přirazil a dostal se jím až do krku, jen vytřeštila oči a žaludek se zvedl definitivně. Prudce se od něj odtáhla, a s kašláním ze sebe vyhodila na podlahu zbytky snídaně. Olda se jen podíval pod sebe, znechuceně si jednou rukou přizvedl kalhoty, druhou ji popadl za vlasy a pomohl jí nahoru. Stále kašlající dívku pak zatáhl do kabinky, kde ji otočil zády k sobě, několika zkušenými hmaty jí rozepnul kalhoty a ty i s kalhotkami stáhl ke kolenům. Zatlačil jí na ramena, aby se předklonila a sáhl jí mezi nohy pod zadeček, kde se jí prsty začal dobývat mezi lupínky. Že je suchá a stažená, jej nepřekvapilo. Plivl si na prsty, sliny v čárce otřel a další slinu spustil na špičku svého bojovníka.

„Drž!“ štěkl úsečně, zatlačil jí na bedra, aby se ještě víc prohnula a druhou si s ním namířil tam, kde tušil dírku.

Zatlačil a kousek po kousku se do ní probojovával. Lenka dole cítila tlak, ostrou i tupou bolest… Tlumeně skučela a cedila svou bolest a žal mezi semknutými rty, zatínala zuby, ale opravdu se ani neohnula. A v sobě pocit takového ponížení, jaké ještě doposud nezažila. Nekompromisně a bezohledně jí roztahoval suchou, sevřenou a zatím nepoužitou dírku a na její potlačované, ale dost hlasité bolestné skučení nebral ohled. Odtáhl se od ní a podíval se na její krásnou vyšpulenou zadinku, pod kterou mu mizel jeho ocas. Chvíli mu trvalo, než mu došlo, od čeho má na něm krvavé šmouhy a spokojeně se usmál. Sebejistá, koketní a všemi obdivovaná princezna diskoték, byla panna! A on měl tu čest, ji o věneček připravit!

Začal se smát nahlas a spokojeně ji poplácávat po tom krásně kulatém zadečku: „No to sem netušil, že jsi ještě panna! Ale je fajn, že ses o to přišla s tím nejzkušenějším! Tak teď se, holčičko, začni hýbat a užívat si! A jestli se neuděláš, vymrnám ti i prdel!“ pohrozil. 

Ne. Ne bolest od ocasu v dírce. To nebylo tak pokořující, jako tyto jeho kecy. Lenka klesla ještě hlouběji a s pocitem, že se topí v bahně dna svého ponížení, se začala snažit o nějaké pohyby ke svému katanovi. Ten ji dál plácal přes zadeček, roztahoval půlky od sebe a nechal ji, ať se napichuje sama. Dírka se začala bránit svým způsobem a okolo ocasu se mu, krom krve, začaly objevovat její šťávičky. Cítil, jak krásně klouže, jak jej postupně lehce a bez odporu polyká a konečně si začal pořádně užívat. Chytil ji za boky a začal pořádně přirážet, až to pleskalo a zvuk se odrážel od zdí kabinky. Jo, tohle je ono, pochvaloval si… Zavřel oči, zaklonil hlavu a přirazil naposledy. V tříslech mu nádherně zacukalo, v ocase zaškubalo a k princeznině děloze poslal první z několika dalších výstřiků. Povytáhl, zarazil zpátky a v ocasu cítil, jak z něj proudí další výstřel. Přirazil ještě třikrát, ale po posledním jej ještě chvilku nechal uvnitř, než mu změkl, zmenšil se a vyklouzl sám.

„Uf!“ ulevil si spokojeně, „já jsem cajk, ale ty nic, co?“ zeptal se a hned ji otáčel obličejem k sobě.

„Na, postarej se, ať mi znovu stojí a můžu ti ho nacpat o toho zadku, když o to tak chceš!“ poručil, když si Lenka zmoženě sedla na mísu a jeho zvadlý ocas se jí opět ocitl u obličeje.

„Oldo, prosím“ zakňourala, „do zadečku ne!“

„Kurva, kdo se tě na něco ptal?“ obořil se na ni a znovu ji popadl za vlasy, „dej ho do té nevymáchané držťky a snaž se!“

„…no vidíš, že to de,“ vydechl spokojeně, když pusu poslušně otevřela a pustila do ní měkký a notně menší ocas, uslintaný od jejich i jeho šťáv a vlastní krve, „sem ti snad říkal, že si to máš užít taky, ne?“ zamručel.

„Ale…,“ vyplivla ocas z pusy, „…ale já byla! Fakt!“ snažila se ho přesvědčit, ale když se na ni seshora jen podíval, zkroušeně sklopila oči a dala ho zpátky do pusy.

Začal pomaličku růst a tvrdnout. Za pár chvil měla opět plnou pusu a v hrůze, že jí ho zarazí do krku, byla vlastně ráda, když jí řekl, aby se otočila. Olda jí zkušeně sáhl mezi nohy, z dírky nabral trochu toho, co jí z ní vytékalo a rozmázl to po hvězdičce. Ocas zasunul do první dírky, vytáhl ho, přidal slinu a už se jí cpal tam, kam slíbil… Kurva, kurva, kur…, blesklo Lence hlavou, tohle snad nepře… Svěrač podlehl násilí, povolil a do střeva se dostal kousek Oldy. Bolest v pipině byla velká, ale s tímhle, navíc když se najednou přidal pocit nutkání na velkou, neměla přirovnání. Skučela a naříkala tak, že by se i kámen ustrnul. Jenže Olda byl z kamene jen kouskem, kterým se dobýval dovnitř a neměl v plánu jí cokoliv odpustit.

„Drž hubu!“ zasupěl potichu, ale jinak se celkem v klidu díval na k prasknutí napnutou kůžičku jejího druhého otvůrku, „chceš, aby někdo přišel?“

Trochu se ztišila, protože svědky svého největšího ponížení v životě opravdu nepotřebovala. Olda se konečně dostal až na konec a v klidu jí začal projíždět kakaovou dírku. Pomalu, skoro opatrně a zlehka… Ne, aby jí neublížil, to mu bylo jedno, ale chtěl si tu chvíli pořádně užít a protáhnout nejlépe donekonečna. Lenka na jeho činnost měla přesně opačný názor a chtěla, aby to pálení a tlak konečně zmizely a ona si mohla v klidu někde v koutku poplakat. Bohužel pro ni, nebyl Olda typem, kterému k uspokojení stačí jen pár tahů, notabene, když už měl jedno kolo za sebou. Mlsně i vyplázl jazyk, jak ho ten zadeček uchvacoval svou krásou, a v duchu se smál, jaká to nebyla skvělá investice, tahle prvačka. Nebyla první, co si půjčila, ale letos byla teprve druhou, která mu svůj dluh splácela tímhle způsobem. V tříslech se mu začalo sbírat ke konečnému výbuchu. Vytáhl ho ven, k Lenčině obrovské radosti, a znovu ji otočil k sobě.

„Dodělej mně!” přikázal a hned se jí cpal do pusy, čímže její malou radost pokazil.

Ale všechno bylo lepší, než ten tlak ve střevě. Než si stačila uvědomit, kde byl a že smrdí víc než sto čertů, začala se činit. Sála ho, tahala za pytlík a snažila se jej přivést ke zdárnému konci.

„O…otevři hubu…, pořádně!“ zasupěl namáhavě, ocas si vzal do ruky a párkrát si po něm ještě přejel.

„…a ne, že ti něco ukápne!“ zasténal ještě a na jazyku jí přistály první kapky.

Vnímala jen teplo, ke kterému se přidalo nové s novou a další dávkou. Až když mohla pusu zavřít a chtěla polknout, rozlila se jí v puse i ta odporně slaná a hořká chuť. Žaludek se jí zvedl znovu, ale tentokrát zvracení potlačila a Oldovo semeno skončilo tam, kde chtěl.

„No vidíš. Pro dnešek máš splátku odloženou. A za to prvenství ti ještě litr odečtu!“ sdělil jí vlastně i radostnou zprávu, že už dluží jen čtyřicet devět tisíc, ovšem splatných už zítra.

Natáhl na sebe trenýrky a kalhoty, zapnul si je a pak se na ni naposledy podíval a nechal ji vlastnímu osudu. Lenka se dávala dohromady o poznání hůř. Byla bolavá po celém těle, neustále měla v puse tu odpornou chuť, a když se na sebe podívala do zrcadla, málem se rozbrečela. Kde je ta sebejistá, vždy prvotřídně upravená holka? Smyla si zbytky make-upu a v rámci možností si upravila rozcuchané vlasy. I tak se sama sobě nelíbila a koketovala s myšlenkou, že v takovém stavu, nemůže vyjít. Zazvonění a uvědomění si, že je na pánských záchodech, ji ale probralo a z místnosti vystřelila dřív, než dozvonilo a ze tříd se začali hrnout studenti na chodbu. Do třídy se ale vrátit nemohla, i když měla v tašce vše potřebné. V tomto stavu měla jen jediné řešení. Vrátit se na internát a obličej si znovu namalovat tam.

„Slečno Bílá!“ uslyšela za sebou zavolání jednoho z učitelů.

Byla už skoro u východu, stačilo, aby předstírala, že neslyší a ten poslední krok ven udělat, ale nedokázala to. Ještě před hodinou ano, ale teď…? Otočila se a uviděla matikáře, jak na ni kývá, ať jde k němu.

„Kde jste byla minulou hodinu? A kam jdete, když vám výuka ještě neskončila?“ začal s výslechem hned, jak k němu přišla.

„…já.., já…,“ koktala, „… udělalo se mi špatně,“ vyhrkla ze sebe nakonec, což nakonec byl i pravda.

„Špatně, jo?“ zeptal se podezíravě a prohlédl si ji od hlavy k patě, „pojďte se mnou!“ kývl na ni nakonec.

I ve svém rozpoložení vycítila, že jí nevěří a dostala strach. Poslušně s ním šla až k jeho kabinetu, který odemkl a poslal ji dovnitř. Až když se posadila a natočil k ní monitor, začala blednout a před očima se jí začaly dělat mžitky. Na monitoru byla ona, jak hledí do objektivu s nohama široko od sebe… Ty fotky z úterního odpoledne… A přitom jí ten agent sliboval, že jsou jen pro agenturu, jen proto, aby jí našel uplatnění! Začala prudce dýchat, ale i tak se jí začala motat hlava. Jestli tohle někdo uvidí, bude jen ta šedivá myš, děvka, co se nechává pro prachy fotit a bůh ví, co ještě… A jestli to uvidí rodiče…? Nedokázala ani domyslet možné následky.

„Máte štěstí, že jsem to zachytil a do té agentury zavolal. Ty fotky sice stáhli, ale i tak tam byly poměrně dlouho a mohou už kolovat všude možně,“ začal s výkladem, zatímco se objevovaly další a další obrázky.

„Prý netušili, že nemáte osmnáct. Prý jste jim řekla, že máte před maturitou. Je to tak?“

Přikývla a sklopila zkroušeně hlavu. Nedokázala ani pomyslet na to, co bude dál.

„Jistě chápete, že o takové studenty nemá naše škola zájem,“ vytočil konečně monitor zpět k sobě, „ale je teď na vás, jak se ke svému prohřešku postavíte. To, že jste nebyla v hodině z jiného důvodu, než jste i řekla, víme oba, že? Takže ještě jednou. Kde jste byla?“

„…na záchodě,“ škytla a začala plakat, „s Oldou Mrázkem,“ dodala.

„A dál? Co jste tam dělala?“ nedal se odbýt, i když mu bylo jasné, že tam, se algebru neučili.

„…já…, my… My jsme…,“ koktala mezi vzlyky, „sou…souložili,“ vyřkla nakonec a propadala se studem zpátky do bahna, ze kterého se ještě nestačila ani zvednout.

„…Mrázek, Mrázek…,“ zamyslel se na chvíli, „jo, třetí cé, druhá lavice u okna. Matematika mu celkem jde,“ vzpomenul si nakonec, „ten?“ zeptal se udiveně, protože k tomu ne příliš hezkému studentovi s tváří plnou pupínků, mu tahle krásná dívenka nějak nepasovala.

Jen slabě přikývla a z očí dál vypouštěla potoky slz. Podal jí kapesník, který přijala s povděkem a vysmrkala se. Trošku se jí udělalo lépe a podívala se na něj. Seděl za stolem, díval se někam za ni a usilovně přemýšlel.

„Takže slečno Bílá,“ začal pomalu a pohled do neznáma přesunul na ni, „vy se teď začnete modlit, aby se ty fotky nedostaly jinam. Alespoň do doby, než naši školu opustíte. A kdy to bude, jestli to bude až po maturitě, nebo hned, bude záležet i na tom, jak se domluvíme my dva,“ nalil jí trochu naděje do žil, že na dokončení školy má ještě šanci.

„Ano, prosím,“ špitla přesvědčivě, že hned po vyučování se půjde nechat pokřtít, „ale… Ale jak…, my dva?“ zeptala se s údivem v hlase, když jí došlo, že jen na modlení její další studium nezávisí.

„Co máme dneska,“ zahučel pro sebe a podíval se na kalendář, „čtvrtek,“ zkonstatoval, „takže po celý týden, každý den po vyučování, přijdete sem, odložíte si a budete tady celou čtvrt hodinu stát,“ řekl pomalu, „a snad vám pak dojde, co jste provedla a jaké následky může ta vaše lehkovážnost mít,“ sdělil jí a podíval se jí dlouze do očí, ze kterých ve stejné chvíli mohl číst, že kdyby mohla, zabila by jej.

Olda, matikář, fotky… Co já ještě musím vytrpět, honilo se jí hlavou její zoufalsví. Málem se zase rozbrečela, ale ze své podmínky, i když se jej snažila obměkčit, neustoupil ani o píď. Naopak…

„Pokud ale raději školu ihned ukončíte, nebudu vám bránit. Ale nemůžu zaručit, že se mi někdo nenaboural do počítače a ty fotky dal zpátky…,“ pohrozil a ona věděla, že prostě nemá jinou možnost, než…

Vstala, začala si rozepínat kalhoty, ale zarazil ji: „Po vyučování. Teď se vraťte do třídy a stavte se pak,“ řekl přísně a pokynul rukou, jako by odháněl obtížný hmyz.

Lenka si kalhoty zase zapnula a celá červená z kabinetu skoro vyběhla. Ve třídě se zkoušela ovládat, taktak se stačila omluvit učitelce zeměpisu za pozdní příchod, ale pak se v lavici rozbrečela. Klárka se ji snažila utěšit, ale hlavně nějak ukrýt před učitelčiným ostřížím zrakem. Lenka se nenápadně vysmrkala, utřela si oči a šeptla své starostlivé sousedce, své díky. Měla štěstí a učitelka si ničeho nevšimla. O přestávce z ní Klára chtěla vypáčit, co se jí stalo, ale za tu dobu se Lenka dost vzpamatovala na to, aby si své tajemství nechala pro sebe.

„Já…, víš, ještě musím…, za matikářem. Má nějaké hemzy, že jsem nebyla v hodině,“ vymlouvala se po skončení poslední hodiny, že spolu do obchoďáku nepůjdou.

Klára se znovu ptala, kde tedy byla, ale Lenka jí nebyla schopna odpovědět. Byla tak psychicky na dně, že ji žádná výmluva nenapadla, ale aby vyšla s pravdou ven a přiznala, že se topí v dluzích, je jen Oldovou poslušnou hračkou a matikář po ní chce to, co chce, na to zase neměla odvahu. Raději se otočila a bez dalšího slova odběhla od kamarádky pryč. U dveří kabinetu se otočila, jestli za ní Klára nejde, nadechla se a zaklepala.

„Dále!“ ozvalo se zevnitř, načež stiskla kliku a se sebezapřením vešla dovnitř.

V kabinetu ale nebyl jen matikář, ale i jiný učitel, co jej měli z tělocviku. Zarazila se a s nadějí, že ji pošle pryč, se na matikáře podívala.

„No jen pojďte a zavřete za sebou,“ zakýval na ni, „pana magistra Vomáčku znáte, ne?“ zeptal se, Lenka dveře zavřela, ale zůstala stát hned za nimi.

„Pojďte, pojďte,“ kýval na ni, dokud se nepřišourala až ke stolu, za kterým seděli oba dva, „a můžete hned začít,“ vyzval ji k plnění jejich dohody.

„Pa…pane pro…profesore…,“ zakoktala zmateně, „to tady…, jako před… Před oběma?“ vysoukala ze sebe vyděšeně a cítila, jak se jí hrne červeň do tváří.

„Jasně,“ přikývl, jako kdyby ji měl zkoušet jen zkoušet ze vzorečků, „nebo si snad myslíš, že na internetu je to…,“ odmlčel se, jakoby hledal vhodné slovo, „více intimní?“ zvedl tázavě obočí, „ale ještě si to můžeš rozmyslet, odejít a důsledky svých činů si odnést jinak,“ připomenul jí, co se stane, když…

Roztřesenými prsty si rozepnula knoflíček na kalhotách, zipem sjela dolů a zavlnila se v bocích, aby si je stáhla z boků. S pohledem raněné srny si je stáhla až pod kolena a pak z nich vystoupila. Přes hlavu si přetáhla tričko, znovu se podívala, jestli to opravdu myslí vážně a pak zavřela oči, sáhla za sebe, aby si rozepnula podprsenku a v zápětí si stáhla i kalhotky. Snažila si svá vzácná místečka krýt alespoň rukama, ale když jí profesor řekl, těch patnáct minut začne až v okamžiku, kdy se pořádně postaví a narovná, rezignovaně svěsila ruce podél těla a nechala se od těch dvou očumovat. Ti dva se skvěle bavili. Její postavička se opravdu hodila i na titulní stránky prestižních časopisů a oni ji tady měli v životní velikosti a trojrozměrně. Stála, klepala se studem a její prsa i čárečka pod důlkem uprostřed plochého bříška v nich budila touhu a další představy. Její třes a křečovitě sevřené nohy sváděli na stydlivost, což sice byla pravda, ale ona se víc bála toho, aby mezi nimi nezahlédli zaschlé Oldové děti a pozůstatky její nevinnosti. Tělocvikář měl co dělat, aby nevstal a nepohladil ji. Skoro až litoval, že kolegovi slíbil, že se bude ovládat a nebude jí poskytovat „záchranu“… Ta čtvrthodinka uběhla pro obě zúčastněné strany různě. Pro Lenku byla nekonečná a pro učitele byla pryč hned. Mohla se konečně obléknout a s upozorněním, že ji dopoledne vyzkouší, mohla odejít. Vyšla ven a celá rozechvělá se vydala na internát. Tam si zalezla do sprchy a dlouho, předlouho ze sebe myla špínu, kterou na ní Olda zanechal. Když na ni Lucka promluvila, co s ní je, namíchla se tak, že jí málem dala do zubů, ale ovládla se a Lucka za svůj zájem sklidila jen pár nadávek a nelichotivých pojmenování po různých částech těla i zvířat.

Druhý den šla do školy, jako tělo bez duše. Za každým stromem viděla Oldu, nebo matikáře s tělocvikářem.  Samozřejmě že ji venku nikdo nečekal, ani se na ni odnikud nedíval. To až třetí hodinu, kdy měla matematiku, se s jedním z nich potkala. Jak včera slíbil, pořádně si ji před tabulí proklepl a posadil zpátky do lavice s trojkou a s tím, že se má víc věnovat studiu a méně svým koníčkům a zálibám, ať už jsou jakékoliv. A toho druhého, Oldu, potkala hned po obědě.

„Čau pičo,” usmál se na ni a chytil ji za ruku, aby mu snad neutekla, „prachy nemáš, co?“ táhl ji dál od ostatních, „ale já pro tebe něco mám,” šeptal jí nedočkavě, „nabídku,“ vydechl napnutý jak struna, přitiskl ji opět ke zdi, „neodolatelnou,“ šeptl jí do ucha, a bez skrupulí se hned dral pod tričko.

„Ja.., jakou?“ zvedla k němu naivně oči a nechala si mačkat kozu.

„Mám takovej nápad, a když by se podařil, teda kdybys chtěla, tak si to fakt můžeš odkroutit za pár večerů,” sliboval dál a Lence najednou došlo, že po ní bude chtít, aby… 

Otřásla hnusem, protože on…, on jí vlastně nabídl, že ji bude pást!

„Ne!“ vykřikla, „nebudu tvoje kurva!“ zasyčela o mnoho tišeji a pro jistotu se rozhlédla, jestli ji někdo nezaslechl a nepřitáhla na sebe pozornost.

„No jak chceš,“ zavrčel vztekle, pustil ji a malinko poodstoupil, „ale nezapomeň na úroky,“ z čehož se jí znovu zatočila hlava, „a na to, že za každý vodložení mně máš poprosit o zásun,“ připomenul naštvaně nepříjemnou podmínku splácení, „a až mně přestaneš bavit, tak tu pohledávku prodám. Ať si s tebou užívá jinej!“ pohrozil s hlavou zpátky u jejího ucha.

Prodá!? Komu? Lenka stála u stěny, vydýchávala sdělení a hlavou jí proběhl děj z filmu o domu z nějakého přístavu plného holek, jak je tam drží mafiáni bez pasů, a jak ty chudinky musí…

„Tak co?“ ptal se netrpělivě, ruku opět zasunul do výstřihu a začal jí mačkat holý kopeček.

„Já…, já nevím,“ natahovala a z očí vypustila několik slz a zajíkla se, protože už jen ta představa, že ji zase na záchodě opře o mísu a…, „a co teda vlastně chceš?“ dodala zoufale.

„Dva měsíce mně budeš poslouchat na slovo. Když řeknu, aby ses dloubala v nose, zarazíš do něj radostně prst. Když řeknu…,“ vypočítával své podmínky a Lenka vadla, bledla a ztrácela poslední zbytky sebejistoty.

„…a za každý zaváhání, ti přidám tejden navíc,“ dokončil a Lenka začala brečet naplno.

Bude jeho subinka, jeho kurvička, jeho… Jeho otrokyně. Ona, která si ani nedokázala představit, že by někoho poslouchala…?

„Tak jak?“ přerušil tok jejích myšlenek netrpělivě, „jo, nebo ne?“ a štípl ji do bradavky, až vykřikla a pár lidí se na ně podívalo.

„Když…, když ale…,“ fňukala mezi slzami, aby ho obměkčila, „a co když mi řekneš, abych…, aby třeba na ulici…?“ zoufala si, ale Olda měl na všechno odpověď: „To můžu,“ připustil, „ale nejsem blbej. Si myslíš, že si chcu sednout?“ zeptal se s jistotou v hlase, protože dohoda byla na světě a ona s ní už vlastně souhlasí, „ve škole, nebo na ulici nic špatnýho dělat nebudeš, to ti můžu slíbit,“ ujišťoval ji ještě, když zazvonilo.

Lenka stačila slabě přikývnout a odběhla do hodiny. Zbytek vyučování byla opět duchem úplně mimo. Vyběhla nahoru, zaklepala a vešla dovnitř. Ta čtvrt hodinka uběhla stejně pomalu, jako včera, nebo spíše ještě pomaleji. Matikáři už nestačilo, aby jen stála a oni se mohli dívat jen na to, co už viděli včera. Chtěl, aby se i rozkročila a roztáhla si lupínky od sebe. Nechtělo se jí, ale poslechnout musela. Mezi nimi pak zjevila ty další, růžovější, hebké a jemné, lákající k polaskání prsty i jazykem. Nahoře se sbíhaly v malinký hrbolek, ve kterém se skrýval její maličký kamarád, se kterým si tak ráda hrávala… Konečně… Konečně se mohla obléknout a zmizet.

„Tak co? Připravena?“ přivítal jí Olda, který na ni čekal před školou.

„Co…? Co?“ zakoktala překvapeně, „na co?“

Jen se zasmál, chytil ji za ruku a táhl k internátu. Beze slova, bez vysvětlení, bez milosti… Chtěla se mu vytrhnout, ale ta pohrůžka týdne navíc, jí v tom zabránila. Poslušně cupitala těsně za ním, litovala se, do čeho se nechal uvrtat, a jen doufala, že neproniknutelnou hráz ve formě vychovatelky u vchodu neprolomí.

„Kde bydlíš?“ zeptal se jen, když vešli dovnitř a on tu jindy nesmlouvavou vychovatelku přesvědčil, že když chodí na stejnou školu, jako Lenka, tak nahoru může taky.

„Ve druhým,“ pípla, „na trojce,“ pípla ještě tišeji a po vychovatelce hodila zoufalý pohled.

Ta si ale nevšímala jí, ale té pětistovky, kterou od Oldy dostala. Vyšli nahoru, vtlačil ji do pokoje a zaraženě se podíval na její spolubydlící, na Lucku.

„A to je co?“ zeptal se s despektem, který hovořil za vše.

Ani Lenka, a už vůbec ne Lucka, se dokázaly postavit na obranu, nebo obhajobu. Lucka jen sklopila oči i uši a pomáhala si ven.

„Hele, počkej,“ zadržel ji se smířlivým tónem, „sem se tě nechtěl dotknout,“ omlouval se, „nemusíš hned utíkat, že ne Lenko?“ obrátil se na ni.

„Ne,“ pípla opět, „nemusíš,“ zavrtěla hlavou a k Lucčinu překvapení tentokrát sklopila oči i ona.

Takovou Lenku neznala a jako každá holka byla zvědavá, co tu náhlou změnu způsobilo. Že by ten její nápadník, co vypadá jako poďobaný od včel? Navíc, když se na ni usmál a ukázal černé, křivé zuby… Probůh, jak k němu Lenka mohla přijít? Na druhou stranu, když se podívala podruhé a potřetí…, na druhou stranu z něj vyzařovala sebejistota a síla, která Lucku vždy okouzlovala a kterou obdivovala i u své spolubydlící. K Lenčinu překvapení a vlastně i zlosti neodešla, ale zůstala a dokonce se i posadila, když jí to Olda nabídl. Se zájmem se jí pak ptal, jak jí to jde, který učitel je ras a který se dá ukecat… Lucka malinko pookřála, a i když se neustále lehce červenala, ten jeho nehezký úvod mu nejen odpustila, ale i zapomněla.

„Tak se konečně svlíkni,“ obrátil se s pozorností zpátky na Lenku, která celou dobu jen stála a nervózně přešlapovala na místě.

I když to vlastně čekala, i když ne hned a před Luckou, hrklo v ní, jako ve starých hodinách. A Lucka…?

„Co… Co?“ zajíkla se překvapeně a údivem zapomněla zavřít pusu.

„Ale, o to se nestarej,“ mávl rukou Olda, „tady Lenička je trochu upejpavá, ale nakonec se ráda ukáže jen tak, že? Prý o tom pořád sní,“ naklonil se blíž k Lucce, jako kdyby jí sděloval velké tajemství, „a neříkej, že tě to neláká taky!“ dodal s potutelným úsměvem.

Lucka se zase urazila, ale jen naoko. I když Lenku nahou viděla bezpočtukrát, vždy ji její tělo nějak přitahovalo. A navíc, i když to Olda tak určitě nemyslel, ji lákalo i to, aby i ona ukázala, že je hezká holka. Že se odmítala líčit, že se jí mastily vlasy víc než ostatním, že vždy upadávala do rozpaků, když ji některý z kluků oslovil… Copak za to mohla? Taky se chtěla líbit, ale copak to někoho zajímalo? Když se začala Lenka pomalu, viditelně i ne dost ochotně, svlékat, skoro ji to vzrušilo. Podle toho, jak se tentokrát červenala ona, bylo znát, že Olda o jejich snech tak trochu kecá, ale o to více to Lence přála. Ať ví, jaké to je, když musí dělat něco, co nechce. Olda si v klidu vytáhl mobil, a když byla Lenka jen ve spodním prádle, moc hezkém spodním prádle, ji začal natáčet. I tohle Lucku překvapilo, ale když Lenka nehnula ani brvou a naopak ze sebe sundala i podprsenku… Hodila starosti za hlavu a dívala se dál, jak se zbavuje i posledního kousku.

„Supr,“ pochválil Lenku Olda s namířeným mobilem v ruce, „ale zkus se u toho víc usmívat,“ přikázal jí a Lenka na tváři vykouzlila hraný úsměv.

„Paráda,“ usmál se i Olda, „tak a teď mne pozvi do koupelny. Máte ji tady, ne?“

„…spo… společnou,“ vysoukala ze sebe Lenka ztěžka, „na chodbě,“ dodala, když nasucho polkla a doufala, že jej sdílená místnost od dalšího odradí.

„No tak si snad vezmeš ručník, ne? Nebo chceš jít přes chodbu jenom tak?“ zeptal se posměšně a její naděje opět zhasly, „a vem sebou všechno, na ty tvoje chlupy!“ kývl směrem k jejímu podbřišku, na němž rašily drobounké výrůstky, protože poslední týden prostě na svou běžnou údržbu neměla náladu.

Otočila se a na okamžik, než si uvědomila, co vše vystavuje, se pro něj zohnula do nejspodnější zásuvky. Ve stejné chvíli jí to došlo a tak si raději dřepla, vytáhla co největší osušku, gel, šampón, holítko…, a zase se narovnala. S malou úlevou si ji omotala okolo sebe, ale s o to větším sebezapřením vyrazila směrem ke sprše.

„Jdeš s náma?“ uslyšela za sebou.

Ani se nemusela ohlížet, aby poznala, že se Lucka přidala taky. Na chodbě, tu chvilku, než udělala těch pár kroků, se modlila, aby ve sprše nikdo nebyl, protože jak už vytušila, Olda by se nerozpakoval ji nahnat dovnitř i kdyby byla koupelna plná holek. Vykachlíkovaná místnost byla prázdná a Lenka si tak malinko oddechla. Ne však na dlouho. Nejen, že musela osušku zase odložit, ale musela pod sprchu, celá se pomalu namydlit, opláchnout…, a pak se začít holit, což si Olda pečlivě zaznamenával do paměti. Do té své i do té v mobilu. Za pár okamžiků měla kůžičku zase hladkou a bez náznaku dospělosti.

„Co ty?“ otočil se na Lucku, aniž by s tím zpropadeným mobilem z Lenky uhnul, „nechceš taky vlastní video na památku?“

„Já…, já…,“ koktala a zčervenala ještě víc, než jindy, „snad ani né,“ protáhla, ale bylo vidět, že váhá, rozmýšlí se a…, a strašně se stydí a zároveň chce…

Olda na ni spiklenecky mrkl, usmál se a kývl hlavou: „Neboj, bude to jenom mezi námi. Lenka tě ráda umyje, že?“ sliboval a těšil se na druhou laňku.

Laňka se ještě chvíli ošívala, ale pak se rozhodla. Zamkla koupelnu, nesnesla ani pomyšlení, že by sem někdo vešel, když bude jen tak, nahá před ním, otočila se k němu zády a sundala si tričko i tepláky. I když její kalhotky nepatřily zrovna mezi nejkrásnější, Olda tiše zasténal. Ze zakuklené škaredé housenky se vyklubal nádherný motýl…! Pevný zadeček, ze kterého rostly krásně tvarované nohy s oblými lýtky a stehny tak akorát… I když byla k Oldovi otočená zády, nemohl si nevšimnout malinkaté mezírky pod zadečkem, nad kterou se skrývala její jistě nádherná lasturka. Lucka si sáhla za sebe, rozepnula si zapínání a podprsenku pověsila ke kalhotkám. Až pak se otočila, ale své dva bochánky i čupřinku pod plochým bříškem si zakryla rukama. Její stydlivost a viditelné vzrušení z celé situace, se Oldovi líbily snad ještě víc. Prosmýkla se okolo něj a pak se nechala svou spolubydlící namydlit. Bylo to tak vzrušující…! Úplně se zajíkala, jak po jejím těle jezdí Lenčiny dlaně, a jak se na ni u toho dívá ten kluk, navíc s mobilem v ruce… S tlukoucím srdcem až někde v krku dala nohy od sebe a nechala se pomaličku zbavovat svého ne příliš hustého chmýří. Nikdy si nepřipouštěla, že by si ji někdy oholila. Nepodléhala módním trendům ani v líčení, ani v tomto směru. A teď…? Teď tady stojí, nohy má doširoka roztažené, na kačence se jí prohání břity Lenčina strojku a ta se pomalu objevuje na světle a na odiv těm jeho očím…, očím… Zavzdychala a celá se zachvěla.

„To…, to stačí,“ vydechla, když přišla k sobě a uvědomila si, že se právě udělala pod holčičími doteky a dohledem jeho kamery i očí.

„Jenom se nedělej a ještě vydrž,“ odbyl ji Olda, „chce to vzít i vespod. Dej nohu nahoru, ať tě může kámoška doholit.“

Poslušně zvedla nohu a svou kačenku zpřístupnila úplně. Lenka se jí prohnala po hrázi, odolala touze ji říznout a měla hotovo. Protože měla osušku jen jednu, musela se o ni podělit. S ní! Cloumal s ní nejen vztek, že se musí dělit, ale i to, že se Lucka udělala, zrovna když ji jezdila po záhybech ona! Copak je nějaká lesba? Lucka se oblékla, Lenka zahalila do mokré osušky a pod bedlivým dohledem svědka jejího ponížení a Lucčina vrcholu se vrátili na pokoj.

„Hele holky,“ začal Olda, jako by jej napadlo něco nového, „nechcete mi ukázat, jak se spolu mazlíte?“

Lucka vyprskla smíchy a Lenka se zachvěla odporem. Lízat netopýra téhle socce? Nikdy!

„Tak šup, Leničko! A snaž se, ať si to Lucinka užije!“ vyzval ji.

Lucka se na chvíli přidala k Lence, že ne, že to dělat nikdy nebudou, že nejsou teplé a že ji to ani neláká… Když na ně ale Olda houkl, ať nedělají cavyky, že jim vidí až do žaludku…, což byla skoro pravda, protože v té sprše tam alespoň Lucce opravdu musel vidět, sklopila hlavu, znovu zčervenala a s protesty přestala. Pak mu stačil jen jediný pohled na Lenku a ta poznala, že nemá východisko. Objala Lucku, přitiskla si hlavu na hruď a pohladila ji po zádech. Lucka, i když se pořád styděla a nechtěla, malinko zvláčněla a pohlazení po zádech Lence oplatila. Nechala se svléknout z trička i tepláků, pak i z kalhotek…, a dokonce si lehla na záda. Její já v ní bojovalo, jestli se to hodí, takhle se předvádět před nějakým klukem a vlastně si hrát na lesbu, jestli nemá raději utéct, nebo ji nechat…

„Áááá…!“ vydechla a zavřela oči, když se jí Lenka dostala jazykem mezi lupínky a poškádlila ji mezi nimi, „…ááá!“ vydechla znovu, zapomněla na okolní svět, na něj, na Lenku, na…, na celý svět a nechala se pozvolna unášet pryč.

Cítila jen neodolatelné mravenčení, které se ani trochu nedalo srovnávat s tím, co prožívala pod dekou, když byla sama. Zajela si rukou do košíčku, stiskla si bradavku mezi prsty a znovu tklivě zasténala. Snila sice o hezkém, voňavém mládenci, se kterým tak bude trávit zbytek života, ale Lenčin jazyk byl mnohem lepší, hbitější, drsnější…, než jakékoliv sny. Ucítila pohyb nejen dole, ale i u hlavy a sotva otevřela oči, uviděla nad sebou Lenčinu lasturku. Ne, nikdy by si nemyslela, že by někdy mohla něco s holkou… Vztáhla ruce nad sebe, objala ji okolo boků a přitáhla si ji blíž. Jazyk se jí zabořil mezi bochánky, kde narazil na neskutečnou jemnost a hladkost, kterou si skoro nedokázala představit. Ta Lenčina kundička jí dokonce chutnala a voněla! Jsem asi lesba, došla k jedinému logickému závěru a zajela jazykem do jejího nitra. Lenka jí to oplatila tím, že do pusy nasála vršek její micky, vyhnala z úkrytu její maličký hrášek, jemně jej stiskla mezi zuby a přejela po vrcholku jazykem.

„Áááá…, úůůů…, áááá!“ vykřikla v té nejkrásnější křeči, jakou kdy zažila.

Světlo v pokoji zmizelo, pak se rozblikalo a byla tady jen ona, její nitro, které se prudce stáhlo a uvolnilo, aby se opět stáhlo a vyhnalo ze sebe cvrčky, kteří se rozeběhli až do konečků prstů. Přisála se k mušličce ještě více a chtěla se Lence odvděčit stejnou měrou. Ze studánky se vyhrnuly šťávičky a i Lenka, i když za to nebyla tak ráda, jako Lucka, byla na konci cesty. Mezi stehny ucítila novou změnu. Na chvíli ji ovanul čerstvý vzduch a než vyprostila hlavu z Lenčina sevření, ucítila na začátku tunýlku tlak. To snad… Prudce trhla hlavou, podívala se dolů a uviděla Oldovo břicho v nebezpečné vzdálenosti od sebe.

„Ne!“ stačila ještě vykřiknout, ale zároveň dole ucítila tlak a slabou bolest, „nééé!“ vydechla, zaklonila hlavu a zachvátila ji nová cvrččí vlna.

Olda se do Lucky dostal bez potíží. Zajel dovnitř, jako nůž do másla, kde jej přivítalo teplo a mokro. Byla krásně těsná a… A jak pak po pár tazích zjistil, i doposud nepoužitá. Nabodával ji, divoce si ji bral a stoupal nahoru. Šťastně se usmíval, že má tu čest připravit o věneček další nebohou krávu, která mu začala vycházet vstříc u toho slastně sténat a roztahovat nohy víc a víc. Lenka se na to musela dívat zblízka, jak do Lucky zajíždí Oldův kolík, jak se její kůžička napíná k prasknutí a Lucka samotná nesouvisle mumlá do její micky. Musela si přiznat, že ji celá ta situace znovu vzrušila. Nasedla si na Lucčinu pusu ještě víc, třela si ji o její nos i bradu a pomalu se dostávala tam, kde již, díky Lucčině předchozí péči, už byla. V tom nejlepším, kdy užuž byla na druhé straně, ji Olda chytil za vlasy, a kolíkem zatlačil na pusu. Otevřela ji, jazykem jeho bambulku přitiskla k patru a vzápětí se jí v puse rozlila už známá, hořko slaná chuť.

„Uááá!“ vydechl Olda, držíc Lenku za vlasy a stříkajíc do její pusy, „supr, kočičko,“ pochválil ji, „tak se ještě postarej o tu druhou,“ vydechl a vytáhl ho ven.

Lenka polkla a sklonila se opět dolů, aby mohla na konec dovést i Lucku.

„Í…, i…, íáá!“ vykřikla i ona, zakvedlala zadečkem a hned na to ji dole kousla.

Bolest, co Lence vystřelila nahoru, se po cestě změnila v slast. Zatmělo se jí před očima a na chvíli nevěděla, kde je. Nevěděla, že tklivě sténá, nevěděla, že se prohnula dozadu a na Lucku se posadila celou váhou. Nevěděla ani to, že je obě Olda natáčí a u toho se baví a snaží se o co nejdetailnější záběry. Pomalu přišla k sobě, trochu se nadzvedla a zespodu se ozvalo prudké nadechnutí a rozkašlání. Lucka se právě vrátila mezi živé, odkud ji Lenka málem vyhnala. Olda se chvíli zadíval na obě nahá zpocená těla, spokojeně se usmál a oblékl se.

„Tak zatím,“ řekl na rozloučenou a nechal obě holky, ať si svá další tajemství a dojmy proberou mezi sebou.

Po cestě si mnul ruce, jak to hezky nedopadlo. Nejen, že si krásně zapíchal, ale už je obě viděl, jak se svlékají před vlastními spolužáky a všemi, od kterých si princezna nechávala platit útraty… A všichni, za chvilku s jednou či druhou, budou platit jemu! Kurva, to bude vejvar…!