Život soukromého učitele má své přednosti.

Učitelství se často považuje za „vznešené povolání“, ale někdy může přinést i ďábelsky riskantní situace. Kdybyste věděli… V posledních třech desetiletích jsem se nechal najímat jako učitel, a tohle bylo jedno z takových mých raných střetnutí.

V novější době je obvyklé tvrdit, že překážky a potíže, které v životě potkáváme, nejsou ve skutečnosti ničím jiným, než převlečenými „příležitostmi,“ které je třeba využít. To nesporně může být téma pro dlouhotrvající debatu, ať už ji s přáteli vedete někdy večer v baru u sklenice nebo uprostřed dovolené na pláži v Chorvatsku.

Denisa ovšem byla nekonečně víc než nějaká výzva!

Bylo mi tenkrát kolem pětatřiceti. Měl jsem za sebou působení ve školské radě a byl jsem unavený z teatrálních půtek a nekonečného pletichaření ve sborovnách středních škol, a tak jsem došel k rozhodnutí, že jako soukromý učitel to sotva budu mít horší.

Když jsem tu změnu provedl, ukázalo se, že to byl skvělý krok v mé kariéře. Konečně jsem měl svůj osud ve vlastních rukou a nebyl odkázaný na rozmary nějaké stupidní, politicky nekorektní ředitelky školy; začal jsem být hrdý na své povolání a těšilo mě pomáhat individuálním studentům pochopit to, co je zavedený systém výuky ve třídách nedokázal naučit.

Mojí specialitou, pokud to tak chcete nazvat, bylo doučování. Rodiče se na mě obrátili, když jejich dítě mělo potíže v matematice nebo fyzice, většinou hned v začátku studia, ale občas také až v posledním ročníku.

Denise zbývalo už jenom osm měsíců do maturity.

Její otec, dobře situovaný advokát, zastával názor, že „nic než to nejlepší v tomto světě nestačí.“ Samé jedničky jeho dětí byly pro něj minimálním požadavkem a cokoli horšího než první místo ve třídě na konci školního roku, přijímal jen těžce. Chyby nepřicházely v úvahu, jak se říká.

Denise se dařilo držet mezi nejlepšími studenty v matematice… už od šesté třídy. Prostě jen dostala 2+ z nějaké poslední písemky, a to už stačilo k tomu, aby její otec znervózněl a trval na tom, že jí zjedná domácího učitele, aby „napravil ten problém“ dřív, než bude pozdě. Denisa byla jeho návrhem ponížená a naštvaná, ale jako každý jiný v té rodině byla i ona bezmocná, a o tom bizarním kroku nemohla diskutovat ani se mu nijak bránit.

Tak to bylo, když jsem se v ten pátek pozdě odpoledne ohlásil v jejich velkém a nákladném domě. Sám Konrád Knapp, oblečený ve smokingu a přichystaný odjet na nějaký bál právnických špiček ve městě, jak jsem se pak dozvěděl, mě doprovodil po obloukovém schodišti do Denisina pokoje nahoře.

„Prostě najděte její problémové okruhy a pomozte jí nejlépe jak můžete,“ zamumlal a zaklepal na dveře své dcery.

Nejlepší bude, když vám tu mladou dámu, která tam stála před námi, podrobně popíšu.

Říct hezká by k ní bylo nespravedlivé. Denise bylo sedmnáct, ale vyzařovala rovnováhu a eleganci, která neodpovídala jejímu věku. Ve svém bezvadně nažehleném oblečení vypadala ušlechtile a všechno na ní bylo nanejvýš ženské a přitažlivé. Od elegantního límečku a manžet její blůzy až k lemu krátké, ale dokonale decentní sukně, byla na ní patrná sebejistota a důstojnost. Její vlasy, zcela zřejmě přírodně hnědé s dotekem mědi, jí spadaly k ramenům a rámovaly poněkud zvědavý obličej, jehož modré oči by dokázaly zastavit T-Rexe v plném běhu.

Spolu s hladkými tvářemi, dojista vymodelovanými z nejjemnějšího alabastru, který byl po ruce, a doplněnými plnými rty, po nichž bude v příštích letech mimořádná poptávka, to představovalo soubor, který nejenže přinutí průměrné muže vydávat ze sebe jen nesmyslnou hatmatilku, ale pravděpodobně zničí víc srdcí rychleji, než normálně trvá zkonzumovat hamburger s hranolky.

Po otcově představení jsem jí potřásl rukou a povšiml si, že se mnou udržuje oční kontakt, i když jiná děvčata by v té situaci projevila náznak rozpaků nebo nejistoty.

Byl jsem ženatý přes deset let… a šťastně, takže smím dodat, prohlašuju to do záznamu, že jsem nikdy nezahýbal, a dokonce se ani na jinou dívku nepodíval, čestně. Tohle ale bylo dítě, technicky vzato, a přece mě něco na ní najednou okouzlilo.

„Dobrá, očekávám, že s tím budete chtít hned začít,“ vyštěkl Knapp, očividně netrpělivý, aby už se mohl vydat na cestu. „Hospodyně vás pustí ven, až skončíte,“ dodal, jako by si právě vzpomněl, před tím, než bez jediného ohlédnutí zamířil pryč. Denisa vypadala chvilku rozpačitě, z jeho strohých způsobů, ale přesto se na mě usmála. Šel jsem za ní do pokoje.

Vyhraněně ženské dívky normálně mívají vyhraněně ženské ložnice. Zdůrazňuje to jejich nezadatelné sexuální právo a upozorňuje na jejich orientaci. Denisa měla v té části domu několik místností. Její „předpokoj“, jak by se to dalo nazvat, obsahoval nábytek z klasického období, který by tatíka stál pěkných pár hodin u Nejvyššího soudu. Hezké světlezelené závěsy, které se hodily k malovanému dekoru, visely ve velkém výklenku s oknem, dost širokém na to, aby mohl hostit kůží vykládaný stůl, na jehož jedné straně byly naskládané školní učebnice.

Jiný stůl, menší, ale s židlemi kolem, stál vedle u levé stěny. Byl domovem pro nejmodernější počítačový systém, a právě k němu mě Denisa vedla. Na okamžik jsem přes zadní dveře zahlédl její rozlehlou ložnici, obsahující něco, co vypadalo jako postel se čtyřmi sloupky v rozích, ozdobená pokrývkou a polštáři z perské říše. Zdálo se, že Denisa si žije komfortně!

Nabídla mi židli, sama si taky sedla a zadívala se na mě poněkud vyčkávavě. Zmínil jsem se o otcových starostech a zeptal se jí, jestli jsou nějaké oblasti, s nimiž by chtěla pomoci? Nedovedla žádné pojmenovat a jenom poznamenala: „To je prostě v tom, jaký táta je, pane Tomane. Myslí si, že cokoli nižšího, než naprostá perfektnost je ‚chyba‘. Chce, abych šla na práva s perfektními stoprocentními záznamy ze zkoušek.“ Na moment sklonila svou hezkou hlavu.

„Já přitom vůbec nechci být právničkou,“ svěřila se. Zdálo se mi, že vidím několik zárodečných slziček a chtěl jsem ji obejmout víc než cokoli jiného.

„A co bys ráda dělala, Deniso?“ zeptal jsem se.

Spěšně ovládla své emoce a zase vzhlédla vzhůru.

„Něco s dětmi… znevýhodněné rodiny,“ odpověděla. „Opravdu bych ráda vnesla nějakou změnu do pár dětských životů. Vrátila něco lidem, kteří nemají tak šťastný osud jako já.“

Nebyla to tak moc její slova jako jejich opravdovost, co mě zasáhlo. Už jsem dobře věděl, že je víc než jen hezká mladá holka… byla něco úplně jiného. Měla v sobě jistou nevyzpytatelnost, něco, co jsem rozpoznal a bohužel… potřeboval.

Nikdo z nás chvíli nemluvil.

„Přesto, pane Tomane,“ řekla a zase se usmála, „když už jste tady, možná bychom vás měli nechat vydělat si nějaké tátovy peníze… souhlasíte?“ Nahnula se přes stůl a vybrala některé ze svých učebnic.

* * *

Jak se ukázalo, to doučování nebylo bezúčelné. Ačkoli vědomostmi patřila ke špičce a byla asi nejchytřejší mladou dívkou, kterou jsem kdy měl tu čest učit, existovalo pár oblastí, zahrnujících analýzu a algoritmickou logiku, které se, v jejím případě, daly zlepšit vhodnou interpretací teorie. Nebylo to tím, že by něco nedokázala pochopit, ale spíš tím, že ji nikdy správně neučili.

V druhém měsíci jsme už pokryli všechny aspekty, které vyžadovaly pozornost. Její pracovní zaujetí a paměťové schopnosti mě zcela ohromily, ale to bylo bezvýznamné v porovnání s mou vlastní narůstající obsesí.

Nedokázal jsem myslet už na nic jiného než na příští páteční večer. Zoufale jsem potřeboval být v blízkosti Denisy, sdílet s ní aspoň malý kousek jejího života, jakkoli bezvýznamné to mohlo být pro ni. Nezakrytě jsem zíral na její krásný obličej, když pracovala na nějakém problému, na ty krásné oči, když zazářily mladistvou radostí nad dokončeným řešením nějaké rovnice.

Bylo to v týdnu po jejích osmnáctinách, když se rovnováha navždy porušila.

Přijížděl jsem cestou k jejich domu v domluvených osm hodin. Překvapilo mě, že vidím Knappa rozzlobeně rázovat od vchodových dveří k svému Mercedesu se šoférem. Mou přítomnost úplně ignoroval, nastoupil do limuzíny, vyštěkl příkaz na řidiče, ten neztrácel čas s objížděním velké fontány, přišlápl plyn a rychle se pustil ven příjezdovou cestou, po které jsem já právě jel.

Hádanka se rozluštila, když mi dveře otevřela Denisa.

„Je všechno v pořádku?“ zeptal jsem se.

„Jistě,“ odpověděla a široký úsměv jí pomačkal obličej. „To jenom tatínek právě před chvilkou vyhodil hospodyni.“ Najednou se začala chichotat. „Laura leštila podlahu na chodbě a táta uklouzl a celý se polil kávou. Byl úplně nepříčetný!“ Zdálo se, že ta vzpomínka v ní pořád vyvolávala veselí.

„Není to trochu nepřiměřené?“ zeptal jsem se, „Dělala přece jen svou práci.“

„To je můj táta,“ odpověděla. „Ale to je v pořádku, on se uklidní a příští týden ji zase přijme, už to udělal předtím,“ dodala vřele.

Zavřela vstupní dveře a vedla mě za sebou do svých prostor. Nebylo to žádné utrpení, musím říct. Jít za osmnáctiletou dívkou po dostatečně strmém schodišti, když má oblečené obepnuté bílé šaty, které jí přiléhají ke všemu, co bylo v podstatě stvořeno k tomu, aby to přitahovalo, je, když je člověk upřímný, no, je to zkrátka fajn! Přemýšlel jsem, jestli vůbec ví, že slabě průsvitná povaha toho oděvu dělá jen málo pro ochranu její cudnosti, aspoň co se spodního prádla týče. Teď když se to stane, mám pořád pastelově modré kalhotky jako budoucí soukromý učitel moc rád, a ty, které se tehdy vrtěly vzhůru po těch stupních necelého půl metru před mýma upřenýma očima, byly skutečným zdrojem inspirace.

Asi chápete, že když jsme sedli ke stolu, byly mé životní pochody zrychlené. Má mysl se rozhodně nezabývala matematickými věcmi. Když Denisa pracovala na prvním z několika příkladů, které jsem jí připravil, můj pohled spadl, jako už mnohokrát předtím, to musím přiznat, na horní část jejích šatů. Měla je rozepnuté ke třetímu knoflíku, a to stačilo, aby byl vidět její malý, ale rozkošný žlábek, nemluvě o zřetelném lemu její krajkové podprsenky. Peskoval jsem sám sebe za tu voyeurskou rozkoš, ale nebyl jsem schopen odvrátit své oči od té krajiny snů. A v té vteřině se stalo, že ona vzhlédla a zachytila dekadentní směr mého pozorování.

Myslím, že jsme oba zčervenali stejně.

Je legrační, jak často člověk vypustí tu nejpitomější poznámku, když je přistižen v osobně trapné situaci. Jenom jsem se na ni podíval a zamumlal: „Moc se omlouvám, Deniso… je to prostě tím, víš, tím, že jsi tak krásná.“ Sotva to je přijatelná omluva za upřené civění na dívčí prsa, ale určitě to byla pravda.

Instinktivně zvedla ruku ke své hrudi, což pouze napomohlo zvýšit mou touhu.

„Opravdu si myslíte, že jsem hezká?“ zašeptala.

Ta týdny nevyslovená náklonnost se už dál nedala potlačovat. Nahnul jsem se k ní a jemně ji políbil na tvář. Chvilku neřekla nic, jenom se na mě dívala pohledem, v němž musel být šokující zmatek. Nicméně červeň přetrvávala a stěží jsem si mohl nevšimnout, že neudělala žádný pohyb k tomu, aby se ode mě vzdálila, ani aby vyslovila nějaké pokárání. Řeč jejího těla, jestli něco, naznačovala svého druhu spoluúčast.

Ještě jednou jsem naklonil svou hlavu k ní a políbil ji na rty.

Když dívka chce být líbaná, je to velice zřejmé. Když jste ji zoufale chtěli políbit celé měsíce, je jistá naděje, že se vrata zdymadla otevřou sama od sebe.

Ani si nevybavuju, že jsem si ji přitáhl do klína, jediné, co si pamatuju, je hebkost a sladká chuť jejích mladých rtů. Držel jsem ji u sebe, oddával se její vřelosti a svůdnému parfému a dál jsem ji vášnivě líbal. Nakonec jsme se oddělili, oba zcela nepochybně kvůli dýchacím potížím.

„Já jsem chtěla, abyste mě políbil už dávno,“ řekla a dívala se na mě jakoby se spokojeným vítězstvím.

„Ne víc, než jsem si to samé přál já, Deniso,“ breptal jsem. „Chtěl jsem to udělat, hned jak jsem tě potkal.“

Jasně jsem mohl vidět dole v jejím žlábku ty delikátně ustupující křivky. Zdálo se, že jí to ani v nejmenším nevadí. Zamýšlel jsem rozšířit pravidla té malé hry o kousek dál a začal jsem ji líbat na krku a pak na klíční kosti. Prudké dívčí nadechnutí ukázalo, že postupuju správným směrem. Polibek doslova tři centimetry nad jejím pravým prsem vyvolal výkřik překvapení a neodvolatelné vrtění jejích boků. Způsobilo to také změny v jistých anatomických oblastech mě samého… nic, co bych chtěl, aby si toho právě v té chvíli všimla, jestli rozumíte.

Líbání je vysloveně nebezpečné, když to myslíte vážně! Denisa byla zaujatá učením, o tom nebylo pochyby! Byl jsem neschopný bránit svým rukám na jejich vlastní cestičce k neslušnosti a náhle jsem měl kouzelně hebké a povolné malé ňadro ve své pravé dlani. Jeho majitelka se na mě dívala a vzdychla, když jsem ten tak žádoucí kopeček stiskl.

Myslel jsem, že se chystá říct „Ne, to ne,“ ale neudělala nic, takže jsem nejen pokračoval v hlazení tam, kde bych neměl, ale má ruka klouzala svou nedovolenou cestou dál dovnitř její podprsenky, kam hmatové působení přinášelo revoluci a její vzdychání se ztrojnásobilo. Zvedla svou ruku k mojí, ne aby ji odsunula, ale aby si zajistila, to si aspoň myslím, že její prsa zůstanou dál přiklopená a hlazená, dokud čas nevyprší.

„Ještě nikdy jsem neměla přítele,“ pošeptala mi mezi vzdechy, „táta mi zakazuje někoho mít.“

Nebyl jsem si jistý, jestli na to mám pohlížet jako na akt krutosti nebo jako na bonusovou sexuální příležitost. Každopádně doma jsem měl manželku a dělat to, co jsem s nezkušenou a velmi zranitelnou mladou dámou dělal, bylo ne-li přímo trestuhodné, tak určitě na míle vzdálené od toho, co lze označit za zodpovědné! Rozhodně to nebylo to, co jsem slíbil při přijímání učitelského diplomu. Deduktivní uvažování je však na překážku, když se člověk vydal cestou ke žhavé vášni v dívčím pokoji, se smysly intoxikovanými opojným mixem dívčích vůní a svůdné rozkoše z její částečně odhalené hrudi.

Byl tu taky ten nepominutelný fakt, že nějakým způsobem jsem tu dívku potřeboval. Potřeboval jsem její blízkost, její vrozenou vnitřní krásu a její intelekt… pokud to dává nějaký smysl?

S jednou paží kolem jejích ramen, kterou jsem si ji přidržoval, jsem měl ještě jednu ruku volnou na jiné věci, a ne že by o ně byla nějaká nouze. Obrátil jsem pozornost k Denisinu druhému ňadru a měl jsem brzy obě z pěkných víc než tří čtvrtin venku, najednou i s bradavkami po obou stranách. Rozhodl jsem se posunout hranice ještě dál a začal jsem jí rozepínat další knoflík.

Kupodivu, Denisa tam seděla a jen se dívala dolů, jak se její šaty pořád víc rozevírají a zcela odhalují provokativní nádheru, kterou ten titěrný sexy kousek prádla zadržoval. Chytil jsem její prsy oběma rukama a její pootevřená jemná ústa vydala samovolně utvářené zasténání. Rozhodně nastal čas zase trochu zlíbat její rty.

Risknul jsem vzpouru velkého rozsahu a postupně jsem svými ústy klesal k tomu plně odhalenému dívčímu žlábku. Její prudké nadechnutí oznámilo můj první kontakt. Vůně jejích prsou z takové blízkosti, musím říct, rozleptávala mé myšlenkové procesy. Chtěl jsem ji víc než jakoukoli ženu, s kterou jsem kdy byl. A pokud jde o její postoj v té věci, když jsem jí začal líbat prsy po jejich horním obvodu, zavřela oči, opřela se o mé rameno a rychle dýchala, aby kompenzovala, jak si myslím, svůj zrychlující se puls.

Velice jemně jsem vysvobodil obě ňadra z jejich polstrovaných klícek. Krásnější a žádoucnější pohled se mi nikdy nenaskytl. Sjel jsem ústy dál dolů a zastavil se na její pravé bradavce; to způsobilo, že se zachvěla mimovolnou rozkoší. Bradavka mi sama zapadla do pusy, sál jsem potom ten úžasně horký malý cecík a měl z toho takové potěšení, jaké nedokážu přesně popsat. Vydávala ty nejroztomilejší tiché zvuky a otevřela oči; výraz v nich vyjadřoval prosebné očekávání. Vydal jsem se směrem ke stejnému centru na druhém ňadru.

Vůbec nevím, jestli si uvědomovala, že se prohýbá dozadu v instinktivním pokusu vystrčit svá mladá prsa víc dopředu. Nemohu říct, že bych ztrácel čas přemýšlením o té možnosti. Všechno, co vím je, že jsem chtěl sát ty osmnáctileté bradavky, dokud nedorazí policie nebo dokud mě nevyvede její otec s kalašnikovem.

Co má dělat muž uspokojený tím, že se úspěšně dostal tak daleko? Jakým mužem má být?

Přestože jsem pokračoval v tom, že jsem si s tou dívkou hrál na kojence, má pravá ruka se sama přemístila dolů na její stehno, těsně nad kolenem. Začal jsem hladit její hladkou kůži přes šaty, což v tom kritickém místě splňovalo svůj účel a dodržovalo nadprůměrnou úroveň nenápadnosti.

Má ruka postupně sklouzávala níž a snažil jsem se stále upřednostňovat hlazení před něčím dotěrnějším. Jen pár centimetrů pod kolenem jsem narazil na spodní okraj jejích šatů. Kůži tam vzadu na noze měla jako horké hedvábí. Úmyslně jsem na chvíli přestal s líbáním, protože jsem chtěl posoudit její reakci na tuto poslední linii obrany.

Dozajista se zajímala o můj modus operandi, pokud se to posuzuje podle toho, jak překvapeně vykvikla, když jí má ruka vjela pod šaty a nenápadně nastoupila svůj výstup na sever. Povolila manévry všech jednotek až do úrovně poloviny stehna, kde už se horko blížilo k poměrům v tropickém dešťovém lese. Přestože měla nohy instinktivně roztažené, položila svou ruku na moji, pomalu potřásla hlavou a zamumlala: „Ne, prosím… dál ne.“

Teď si to logicky rozeberte. Osmnáctiletá holka vám ochotně sedí na kolenou, výstřih má pár centimetrů od vašeho obličeje. Povzbuzuje vás, abyste ji líbali, reaguje normálně, nemá námitky, když jí začnete hladit prsa. Dovolí vám nejen vsunout ruku pod šaty, ale i rozepnout knoflíky, zírat na její podprsenku, a pak vystaví prsa úplně, abyste jí je mohli cucat. Potom vás nechá hladit jí nohu a kolena a pak vklouznout rukou pod šaty a osahat si ji nahoru až do poloviny stehna.

Pak zavolá stop kvůli paragrafům občanského zákoníku? To si nemyslím!

To, co říká, samozřejmě znamená „Já mám strach!“

Držel jsem ji za ruce a jen se díval do těch jejích tmavomodrých studánek. „Se mnou jsi v bezpečí, srdíčko,“ řekl jsem jí. „Vím, že jsi nic takového ještě nikdy nedělala a zoufale bys chtěla vědět, jaké to je, viď? Já chápu, že to pro tebe je obrovský krok, Deniso, ale je to něco, k čemu se musíš rozhodnout sama. Já to za tebe udělat nemůžu.“ Studovala mě teď z ještě větší blízkosti než předtím.

„A ještě ti musím říct, srdíčko, že já tě chci víc než cokoli jiného nejen kvůli sexu, ale protože je na tobě něco, kvůli čemu jsem se do tebe v těch posledních dvou měsících doopravdy zamiloval. Vím, že nemám právo čekat něco takového od tebe, dokonce bych tohle všechno neměl vůbec dělat. Je to nesprávné vůči mé manželce… a dokonce i vůči mému svědomí. Je to prostě něco, co jsem si nikdy nemyslel, že budu dělat. To, že jsem to teď všechno vyslovil, ovšem nic nezmění. Ty mi pořád sedíš na koleně a já nemyslím na nic jiného než na milování s tebou.“ Přišlo mi, jako by se jejích očích začaly objevovat slzy.

„To jsem vůbec nechtěl, srdíčko, myslím rozrušit tě,“ dodal jsem poněkud pokorně. „Jestli teď chceš přestat, řekni mi to, budu to respektovat a tvé rozhodnutí naprosto pochopím.“

Mohl jsem očekávat jednu z několika odpovědí, ale určitě ne tu, kterou jsem dostal.

Dala mně lehký, ale docela zamilovaný polibek, sklouzla z mého klína, trochu se natočila, vzala mě za ruku a odvedla mě do své ložnice. Její ženský vliv byl všude patrný, od růžových a pastelových barev k půltuctu plyšových zvířátek na jejích polštářích. Byl to krásný dívčí pokoj pro tu nejkrásnější dívku.

Pustila mou ruku a sedla si na kraj postele. Slova nebyla potřebná!

Posadil jsem se vedle ní, a ještě jednou jsem ji políbil. Jestli si sama lehla na záda anebo jsem tomu já pomohl, to si už skutečně nevybavuju, ale o chvíli později jsme oba celými těly leželi na pokrývce, Denisa na zádech, já na boku, obrácený k ní. V žádné z předchozích fází si knoflíky nezapnula, a tak byla její vyzývavá mladá ňadra stále odhalená mému pohledu, zcela venku z otevřeného vršku jejích šatů. Sice se tam provokativně vystavovala, ale můj okamžitý zájem ležel v jiných zeměpisných šířkách jižně od rovníku. Jak jsem se jí pořád díval do očí, vstrčil jsem levou ruku pod spodní okraj jejích šatů jako předtím, tentokrát už rozhodnutý pro pevnou trasu na sever.

Ještě jednou se z dívčích rtů vydral ten překvapený tichý výkřik, když se jí šaty vyhrnuly dost vysoko na to, aby se zjevil první záblesk jejích bledě modrých kalhotek, stejně roztomilých a nabíraných jako jejich bílý protějšek v severní oblasti. Mimovolně se pokusila zakrýt je rukama, a to gesto bylo pro mě nesmírně vzrušující. Musel jsem ji prostě chytit za ruce a vrátit jí je zpátky do upažení. Pochopitelně byla strašně nervózní, přesto však mně dovolila pokračovat v postupném zneužívání svého mladého těla, a v tom jsem spatřoval velikou odhodlanost.

První z mnoha slyšitelných vzdechů doprovodil mé totální odhalení těch dosti skrovných kalhotek. Pár vteřin jsem mohl jen zírat na tak naprostou dokonalost. To báječně ploché dívčí bříško ukazovalo cestu k vynikajícím rozšířeným bokům, které byly těmi malými sexy kalhotkami báječně zdůrazněny. Výčnělek její dosud skryté vulvy, schované pod tou tenkou barevnou látkou, vedl k jejím sexy křivkám, slibně klesajícím mezi její nohy. Byl jsem schopen rozeznat pouze tmavou oblast dole, která mohla být jedině jejím ochlupením… zřejmě kudrnatým, jak se dalo soudit podle dvou či tří nezbedných tuláků, které jsem viděl sugestivně vykukovat ven.

Teď už pouhých pět centimetrů od jejích kalhotek jsem se svou rukou propracovával k vnitřku jejích nohou, které se při tom nejen lehce kroutily, ale také ji přiměly tomu, aby oddělila svá kolena natolik, že předek kalhotek byl už plně viditelný. Nebylo to něco, co by člověk mohl přehlédnout. Nechtěl jsem ji už dál trápit, a tak jsem si dovolil ten luxus přes hebkou látku zlehka přejet hranou své ruky. Zareagovala jako opařená a hned se omlouvala: „Promiňte, já jenom na nic z toho nejsem zvyklá, všechno je to pro mě tak nové.“

Možná to pro ni bylo „nové“, ale pro mě to bylo nebe na zemi. Zvolil jsem nyní přímočařejší přístup, položil jsem na předek těch pořádně horkých kalhotek svou ruku a ukazovákem jsem ho začal odtahovat dolů mezi její nohy. Skrz látku jsem mohl cítit horko vycházející z její panenské štěrbiny.

Nemohl jsem se ubránit, nahnul jsem se trochu nahoru a její zřejmé rozpaky z nové situace prozradil ne jeden vzdech, ale hned několik. Napřed jsem začal hladit tu plochou krajinu, uhlazoval jsem si cestu přes její pružné břicho a až potom jsem se vrátil k centrální scéně a třel jí a stlačoval celou vaginální oblast.

Jakmile se s tímto posledním vývojem vyrovnala a začala se cítit dobře (o tom, co se dělo anatomicky se mnou, je lepší nemluvit), naklonil jsem se dopředu a líbal ji kousek pod pupkem. Zas jedno tlumené vykřiknutí, když jsem pokračoval v líbání; byl jsem fixovaný na jižní trajektorii a závěrečnou pusu jsem usadil do středu jejích kalhotek. Ozvalo se vícenásobné „Ooch,“ doprovázené živým vrtěním boků.

Byl už nejvyšší čas zbavit ji vnějšího oblečení, ačkoli musím říct, že to, jak byla natažená na zádech, s nohama trochu od sebe a s plně vystavenými kalhotkami a prsy, mělo své vizuální přednosti!

„Můžu ti sundat šaty, srdíčko?“ zeptal jsem se.

Na chvilku se na mě podívala, nejistá v tom, k čemu přesně ji to krátkodobě může zavazovat. Pak se posadila, sáhla si dozadu a sama tam rozepnula zip. Vršek jí spadl k bříšku a splnilo to dva účely. Nejprve možnost jí šaty stáhnout, a potom zbyl už relativně jednoduchý úkol odstranit také její podprsenku. Ocitl jsem se tak před, aspoň do té chvíle, nejvíc sexy obrazem, na jaký jsem kdy narazil.

Pár dnů po svých osmnáctých narozeninách, pořád spíš malá holka, sto šedesát centimetrů maximálně, vypadala, jak ležela na té posteli obličejem dolů jen v kalhotkách, jako nesmírně zranitelné, čtrnácti nebo patnáctileté spící děvče. Ta scéna zapůsobila velice příznivě na mé stoupající vzrušení.

Nemohl jsem tu příležitost propásnout a lehce jsem ji na ten zaoblený zadek plácnul. Vykřikla, byl to pro ni nejspíš opravdový šok, a otočila se, aby na mě viděla.

„Proč jste to udělal?“ hihňala se.

„Protože, srdíčko,“ odpověděl jsem, „máš ten nejerotičtější zadeček, jaký jsem kdy měl tu čest spatřit. Dovol mi dát ti ještě jednu!“

Mám teorii, že většinu dívek, když dostanou naplácáno, to silně vzrušuje. Nikdy jsem nepotkal žádnou, na kterou by to neplatilo. Každopádně Denisa zase uložila svou hlavu na pokrývku, a kdybych to už dobře nevěděl, vrtěla tou sexy malou zadnicí dost na to, abych poznal, jaké myšlenky jí o tom probíhají hlavou.

Ta další byla silnější. Denisa vyjekla, když má ruka dopadla přes obě půlky a na chvilku je rozvlnila. Sáhla si dozadu oběma rukama. „Už ne,“ mračila se, „to opravdu bolí!“

Ze strachu, že jsem své uvítání přehnal, jsem se omluvil a odtáhl ruku. Říkejte si, že jsem perverzní, ale jestli jste nikdy neměli příležitost naplácat mladou holku na nějaké choulostivé místo, váš život tím musel být o hodně ochuzený.

Klekl jsem si kolem jejích boků a pomyslel si, že v téhle chvíli by nejlepší tah mohl být jezdcem k dámskému střelci na c3. S očima pořád přilepenýma na její malou zadnici jsem jí rukou vklouzl mezi nohy a prsty zatlačil do toho přesného místa na jejích kalhotkách, kde, jak jsem věděl, se musely ukrývat stydké pysky. Efekt byl okamžitý. Úplně zapomněla na špatné zacházení se svým zadkem, překvapeně se zajíkla a zcela automatickým obranným pohybem semkla nohy.

Na každou situaci se vždycky dá vymyslet nějaký protitah.

V tomto případě se mi uchopení kalhotek v pasu a jejich stažení do dvou třetin zadnice zdálo zcela odpovídající. Nejsem si jist, jestli byste to nazvali vzdechem nebo zakňučením, ale určitě měla ruce vzadu v pokusu zachránit nějakou slušnost dřív, než byste stačili říct „to je moc!“

Zcela přemožen pohledem na její částečně odhalenou zadní puklinu a neuvěřitelně hladké půlky, po jedné straně zarudlé, jsem udělal to, co by vzrušený muž udělat měl. Naklonil jsem se dopředu a něžně jí tu zadničku začal líbat.

„Nestahujte mi kalhotky dolů… prosím,“ fňukala, ale neudělala žádný pokus zase si je natáhnout zpátky, to bylo zřejmé.

Pří čtvrté puse – o trošku výš, na samé základně páteře, sebou jen hloupě kroutila. Přes její protesty jsem z ní ty kalhotky dokázal úplně sloupnout a dostat se konečně k tomu, co jsem si dlouho představoval, ale ani v nejdivočejších snech nedoufal, že na to někdy dojde – že uvidím Denisu svlečenou a vydanou mi na milost. Říct, že byla ve své nahotě krásná, by bylo směšným podceněním skutečnosti. Byla tou nejhoroucnější tužbou každého muže!

Pomalu jsem ji otočil na záda a dovolil jí při tom zakrýt si mušli oběma rukama. Pořád toho zůstalo víc než dost k obdivování, věřte mi. Její výraz byl něco mezi ochromující úzkostí a současně nevinným očekáváním, rozpačitým neklidem a zároveň lákavým odhodláním.

„Necháš mě, abych se na tebe podíval, srdíčko?“ zeptal jsem se tiše a díval se dolů na její ruce.

Stydlivě, avšak statečně dala ruce pomalu pryč. Myslím, že jsem zalapal po dechu! Byl jsem blízko tomu upadnout do katatonické ztuhlé nehybnosti.

Být odměněn privilegiem prohlížet si to, co mladá dívka ještě nikomu předtím neukázala, je skoro zahanbující zkušenost. Úžasně tvarované sestupné křivky jejích zřetelně vlhkých vaginálních pysků, olemovaných dokola trojúhelníkem ochranných a stejně provokativních malých hnědých kudrlinek… to, přátelé, je něco, co nikdy nemůžete koupit na Amazonu.

Už jsem z ní byl zcela omámený a procházel jsem teď pocity vášnivé potřeby a ochranitelských úmyslů. Jiné aspekty mého života přestaly mít význam. Neměl jsem vůbec žádný herní plán, jen jsem ji přitáhl na sebe a líbal ji s intenzitou, o níž jsem snad ani netušil, že ji v sobě můžu mít. Reagovala dychtivě a já byl zase chlapcem.

Jak se její prsa mačkala o mou košili, uvědomoval jsem si jen nejasně, že ji držím kolem zadnice a její nohy leží zvenku vedle mých. Občas prohnula svá záda vzhůru, takže mi její hezké tmavohnědé vlasy splývaly přes obličej a ona se na mě mezi polibky upřeně dívala. Myslím, že dobře věděla, jak moc mě v té poloze její nahé prsy přivádějí k šílenství. V rozmezí dvou minut se naše role obrátily. Najednou ona byla učitelka a já zaujatý student.

Nevím jistě, jestli si uvědomila, že jsem si rozepnul kalhoty, ačkoli podle logiky věci jí to uniknout nemohlo. Vím ale, že se nijak nepokusila, fyzicky ani verbálně, mě od mého počínání odradit, a dokonce i když jsem jí šmátral pod břichem a vyprošťoval svou naběhlou a zoufale potřebnou erekci, stále mi povolovala vášnivě ji líbat.

Z tohoto úhlu, zejména uvážíme-li, že ty dívčí nohy byly značně rozevřené, jak mě jimi objímala, se nalezení jejího vaginálního vchodu ukázalo dosti snadné a nevyžadovalo žádný velký inženýrský důvtip. Penetrace však nebyla bez počátečních potíží.

Většina sedmnácti a osmnáctiletých děvčat, dokonce i když technicky jsou stále panny, už bývá celkem uvolněná díky pozornostem od prstů svého přítele anebo svých vlastních, k nimž v určitých momentech svého uspokojování svolí, s tím asi souhlasíte. Panenská blána, kterou předpokládáte, tak často ztratí přinejmenším určitý stupeň pružnosti.

Denisa však musela být velice hodná holka, protože navzdory její ochotě nebo dokonce touze se toho dne se svým panenstvím rozloučit, se uskutečnění toho aktu neobešlo bez její podstatné součinnosti.

„Ne, já opravdu chci, abyste mi to udělal,“ žadonila, když jsem navrhl, že se z jejího hřiště stáhnu, protože ji to očividně pořádně bolelo.

Nakonec jsme si tím minovým polem svou cestu proklestili, hlavně díky tomu, jak ona dovedně svými boky kontrolovala hloubku a tlak, dokud jsem nebyl schopen dovnitř té zuřivě horké sluje vniknout až na dno, vůbec po prvé.

Pořád vidím její pusu otevřenou v tiché rozkoši, když jsem do ní začal přirážet. Nestarala se o mé ruce, které hladily její zadek od boků ke stehnům, ani o můj obličej, který se mazlil s jejími prsy nade mnou. Zdálo se, že jediné, co ji opravdu zajímá, bylo to, co jí dělám tím rozměrným klackem, který v ní mám. A dělal jsem toho tolik… jestli je možné, abych to o sobě prohlašoval sám!

Neexistuje patrně nic sexuálně povzbudivějšího než když vás hezká a extrémně nevinná mladá holka prosí, abyste „ji mrdal“, přestože to zrovna děláte. A ne pomocí slov, u kterých bych si dokázal představit, že je Denisa ve svém krátkém životě používala; zjevně si náhle svou slovní zásobu na místě rozšířila.

Mrdal jsem ji i tak, ve všech konvenčních polohách. Pozorná studentka nakonec projevila ohromné nadání k předmětu, který si vybrala. Postupně to zvládla v pozici misionářské, na všech čtyřech uprostřed deky a v pase přehnutá u kraje postele, s rukama na koberci, a byl to právě míč na lajně, který získal nejvyšší ocenění. Nakonec jsme se na té posteli schoulili k sobě a trochu se prospali.

Byl jsem do té holky tak zamilovaný, že jsem nemyslel na nic jiného než držet ji a mazlit se s ní. Chvíli jsem jen tak ležel a pozoroval ji, jak spí, a hladil jí vlasy. Neměl jsem žádnou představu, co může přinést zítřek, o zbytku mého života nemluvě.

Když o dvě hodiny později Konrád Knapp zaklepal na dveře své dcery a zavolal: „Deniso, můžeš prosím otevřít?“ v hlavě se mi toho honila spousta.