Erotické povídky

Nejlíp utracených tisíc dolarů (1. část)

KAPITOLA PRVNÍ

Brad Tarkenton seděl na plyšovém sedadle firemního letadla, které si razilo cestu neskutečně modrou oblohou nad údolím Ohia. Díval se z okénka a zaujatě pozoroval nepravidelný vzor obdělávané a zalesněné půdy v kontrastu s tenkými čarami představujícími dálnice a okresní silnice a protínajícími zemi daleko pod ním. Občas se objevily shluky budov... města, to věděl... i když z téhle výšky vypadaly jen jako obrazce teček. Plochy lesa vypadaly menší, než si myslel.

Celkově se generálnímu řediteli Amalgamated Industries, konsorcia společností s mnohamiliardovým obratem, které podnikalo v sedmačtyřiceti zemích světa, zdála země prázdná. Bradovi se zdálo, že na Středozápadě nikdo nežije. Jeho letadlo vzlétlo z Reaganova mezinárodního letiště a hodinu letělo jen nad civilizací. Brad to kdysi považoval za

‚pokrok‘. Teď, když viděl matku přírodu téměř všude, se nad tím pozastavil. Uvědomil si, že se jeho pohled na věci za posledních pár let dost změnil.

Byl na cestě do Clevelandu, velkého města v této části země, ale ze vzduchu žalostně malého ve srovnání s obrovskou betonovou džunglí podél Východního koridoru. Byl na cestě na schůzku s Joshem Clintonem, regionálním viceprezidentem společnosti Amalgamated pro Středozápad, který při rozšiřování firmy na trhu, považovaném za klesající, odváděl skutečně impozantní práci. Dařilo se mu dokonce tak dobře, že představenstvo usoudilo, že návštěva generálního ředitele by na mladého muže zapůsobila a přesvědčila ho, jak je důležité, aby ve své hvězdné práci pokračoval. Vydělával společnosti peníze, a to se představenstvu líbilo.

Brad se s Joshem setkal jen jednou, na nějaké konferenci. Byl typicky pohledný a ve formě, tvrdý bojovník, ale s klidným sebevědomím, které nevyžadovalo, aby se před šéfem rozplýval. S Bradem si vyměnil jen pár vět a pak, když viděl, že ve frontě na rozhovor s velkým mužem stojí i další, se odebral navazovat kontakty jinam. Brad si všiml, že nemá po ruce mladou prsatou krásku, jako většina ostatních mužů, kteří si myslí, že jsou důležití.

Když o několik měsíců později dostal od Joshe pozvánku na svatbu, nechal svou sekretářku poslat mu gratulaci spolu s patřičně formulovanou omluvou, že se nemůže zúčastnit. A šek na dvacet tisíc dolarů.

Brad svatby nesnášel. Sám zažil už tři. První byla nádherná, když tam nevěřícně stál a jeho životní láska k němu pomalu kráčela. Elizabeth byla vším, o čem mohl u manželky snít. Byli do sebe bláznivě zamilovaní a ona trvala na tom, aby měli okamžitě děti. Samantha a pak Phillip jí nafoukli břicho a svět byl kompletní.

Dokud ho o ni nepřipravil opilý řidič. Dětem bylo v té době teprve sedm a osm let a všechny je to zničilo.

V té době už ale Brad ve firmě rychle rostl a byl jedním z hybatelů a tahounů. Svůj smutek sublimoval do práce, najímal si domácí personál, který se staral o jeho děti, zatímco on trávil noci v kanceláři, a budoval si království, v němž se odděloval od světa. A od bolesti ze stesku po Elizabeth.

Jeho firemní potřeba manželky vyústila ve sňatek s Jane, kterou mu představil muž, o němž si myslel, že je jeho přítel, ale který ve skutečnosti přemluvil svou sestru, aby se provdala za jeho hlavního konkurenta. Ta Brada špehovala a hlásila svému bratrovi vše, co dělá, a on mu podrážel nohy nebo se snažil ukrást jeho nápady. Ale dělala to špatně a nedokázala nikoho přesvědčit, že svého manžela miluje. Rozkřiklo se to a došlo k tichému rozvodu. Tichý byl díky tomu, že tehdejší generální ředitel informoval bratra i sestru, že pokud vznikne nějaký rozruch... nebo požadavky na vypořádání, jejich kariéry rychle skončí.

Jane bylo slyšet, jak dole v přízemí ječí, ale rozvod byl definitivní a bývalá manželka dostala jen jednorázovou ‚podporu‘.

Do nastalého prázdna vstoupila Trudy ze sekretariátu a románek se změnil v další manželství. Tehdy desetiletá Samantha otci bez okolků řekla, že se jí ta žena nelíbí... že na ní není něco v pořádku.

Neposlouchal ji. Koneckonců jí bylo teprve deset.

Čas však ukázal, že Sam měla pravdu, protože Trudy utrácela peníze, jako by rostly na stromech, a málem Brada, který v té době vydělával tři sta tisíc dolarů ročně, přivedla na mizinu. Trudy se udržela tři a půl roku, než ji Brad přistihl s klukem od bazénu a vyhodil ji. Jeho právník přesvědčil toho jejího, který pracoval za podíl z výsledku, že pokud nebude dost vstřícný, ta bitva bude dlouhá a protahovaná a z něj bude stařec dřív, než zinkasuje jediný cent.

Trudy, stejně jako předtím Jane, se projevovala hodně nahlas, když svému právníkovi vyčítala, že je bezpáteřní. Ale i ona se spokojila s rychlým výdělkem, který získala za necelé dva měsíce. Naposledy o ní Brad slyšel, že žije v přívěsu, většinu času je opilá a kouří. Někdo mu řekl, že za půl roku, co ji neviděl, přibrala šedesát kilo.

V té době s ním jeho dcera nemluvila a jeho syn byl vyloučen ze tří soukromých škol. Vrhl na ten ‚problém‘ peníze a vrátil se zpátky do práce, kde stoupal po firemním žebříčku. Přestal se také snažit najít si ženu.

Nikdy nestál o sblížení během těch několika krátkých hodin, kdy nechával své vášně vyplout na povrch. Pro muže s tolika penězi, jako měl on, se vždycky našly ženy, které si rády vzaly svůj podíl výměnou za to, že s ním stráví pár hodin nahé.

Popravdě řečeno, Brad se tím moc nezdržoval. Nejčastěji, když bylo po všem a dívka vycházela ze dveří, měl pocit, že se věnoval jenom komplikované masturbaci.

Rozkol mezi ním a jeho dětmi se prohloubil. Chtěly chodit do státních škol, ale on je pokaždé poslal na nějakou soukromou akademii, kde je učili, jak být bohatý a úspěšný. Nenáviděly ho za to.

Nikdo ho nemiloval... a on to věděl. Jediná žena, která ho milovala, odešla a už se nikdy nevrátila. Když Samantha odmaturovala na střední škole, a on její oslavu zmeškal, protože v Pákistánu uzavíral mnohamilionovou smlouvu, zatahal za nitky a zařídil jí přijímací dopis na Vassar. Z důvodů, které nedokázal pochopit, chtěla jít místo toho na státní univerzitu. Během následné hádky se vyřítila z domu a zmizela z povrchu zemského.

Zaplatil soukromým detektivům tisíce, aby ji našli, ale všichni vyšli naprázdno. Její číslo sociálního pojištění bylo neaktivní, což znamenalo, že nikde nepracovala, nebo alespoň toto číslo nepoužívala. Stále nevěděl, kde je. Phillip vystudoval střední školu a nějakým způsobem se mu podařilo dostat samé pětky v prvním semestru na Harvardu, kam ho přijali jen díky daru v hodnotě tří milionů dolarů, který přišel s ním. Ale jeho naprostý studentský neúspěch je z toho vysekal. Ani Brad nemohl požadovat, aby mu dali další šanci. V celé historii školy nikdo nepropadl ze všech předmětů, které měl zapsané v prvním semestru.

Potom se Phillip dostával do problémů tak často, že ho Brad odřízl. Naposledy o něm slyšel, že je někde v Arizoně a snaží se rozjet firmu na opravy domů. Co Phillip ví o opravách domů, si Brad nedokázal představit. Nadiktoval pro syna dopis, kde stálo: „Hodně štěstí. Tam venku je to tvrdý svět.“ Měl podezření, že Phillip ví, kde Sam je, ale nikdy z něj nic nedostal.

Nyní, ve svých dvaačtyřiceti letech, byl Brad jedním z nejmladších generálních ředitelů ve světě velkých firem a neměl už v životě co předvést. Kromě mnohamilionového příjmu, se kterým prakticky nic nedělal. Byly to jen peníze a on jich měl tolik, že už nic neznamenaly. Elizabeth by věděla, co s nimi má dělat. Angažovala by se v desítkách dobročinných organizací nebo by byla dobrovolnicí pro kdoví kolik záslužných věcí. Dala by spoustu jeho peněz lidem, kteří by je skutečně potřebovali, aby se jejich vlastní život dostal do nějakých slušných kolejí.

Ale žádná Elizabeth tu nebyla a jemu bylo zatěžko starat se o problémy jiných lidí, když mu bylo tolik líto sama sebe.

V určitém okamžiku si Brad Tarkenton uvědomil, že je bezcitný hajzl. Jediný faktický užitek, který by z něj někdo mohl mít, by bylo to, kdyby umřel; pak by všichni měli šanci získat část všech těch krásných peněz, které vlastnil. I to věděl. Nedivil se, že pokud jde o něj, nikdo tam venku se nestará o nic jiného než o to, co by od něj mohl dostat.

To, co si uvědomil, bylo, že ve svém postoji a životě udělal několik zásadních změn. A paradoxně právě tyto změny přispěly k tomu, že společnost Amalgamated Industries byla tak úspěšná. Vedl svůj podnik tak, jak se žádný jiný podnik nevede. Lidé zvenčí při pohledu na věci, za které utrácel peníze, kroutili hlavou. Nedokázali pochopit, proč se firmě daří. Kdyby si kdokoli z nich našel čas a nechal se zaměstnat uvnitř Amalgamated... a sledoval ho, pochopil by to během měsíce.

***

Letuška se vrátila k jeho sedadlu. Learjet měl šestnáct přepychově pohodlných sedadel, ale on byl jediný cestující. Spousta generálních ředitelů s sebou vozí doprovod dost velký na to, aby zabral celé patro hotelu, ale Brad neměl zájem o lidi, kteří kolem něj pobíhali, vysávali jeho životní sílu a snažili se mu stále dokola dokazovat, jak moc je potřebuje. Všechno, co potřeboval, měl v notebooku, a byl rád, že je pryč z kanceláře, pryč od tlačenice obdivovatelů a zlatokopů.

Jak se jmenuje? Ach ano... Jackie. Jackie k němu přistoupila. „Pane Tarkentone, připravujeme se na přistání. Máte zapnutý bezpečnostní pás? Mohu pro vás něco udělat? Cokoli?“ zeptala se a koketně se usmívala.

Brad věděl, v co doufá, že pro něj může udělat, ale ve firmě si nikdy nezahrával. Od dob Trudy to bylo jedno z jeho pevných pravidel. Do hnízda se nesere. Způsobuje to příliš mnoho problémů.

Ne že by nebyla lákavá. Byla vysoká, blonďatá, s ňadry skoro vylézajícími z blůzy uniformy, která byla šitá na míru a sedla jí jako druhá kůže. Navíc byla trochu průsvitná, dost na to, aby přes ni byl vidět krajkový vzor její podprsenky značky Victoria's Secret. Prostě vyzařovala sexuální blaho. Ale stejně tak působily všechny ty ženy, které si od něj vzaly peníze a pak buď ležely, jako by se nudily, nebo předváděly divadlo, po jehož skončení by každý návštěvník kina požadoval své peníze zpět.

Nicméně když se nad ním Jackie sklonila a ukázala mu svůj výstřih, Brad cítil, jak se drak v jeho klíně pohnul a zvedl nos, aby očichal vzduch.

„Díky, ale jsem v pohodě,“ řekl Brad svým dobře modulovaným basovým hlasem. „Byla jste velkolepá, Jackie. Zmíním se o vás.“ Na začátku letu mu podala drink a dala mu jasně najevo, že pokud bude chtít, je jeho, a to přímo v letadle, bude-li si to přát. Vzal si tu sklenku a usmál se na ni tím pečlivě kultivovaným úsměvem, díky němuž si lidé mysleli, že se s ním dostali mnohem dál, než kdy byli. Pak si přečetl Wall Street Journal a díval se z okna.

Jackie nebyla hloupá a na nic netlačila. Zbytek letu strávila pilováním umělých nehtů za tři sta dolarů a povídáním s pilotem a kopilotem, nejspíš aby zjistila, jestli si během třídenního mezipřistání nechtějí dát trojku, zatímco budou čekat, až šéf udělá, co se chystá udělat, než zas poletí domů.

Když vystoupil z letadla, čekala na něj limuzína, která stála necelých pět metrů od paty schodů, dveře otevřené, šofér v pozoru. Brad nastoupil a řekl řidiči, aby počkal na posádku. To byla jedna z věcí, díky nimž byl u svých zaměstnanců tak oblíbený. Nedělal vlny, ačkoli vlny byly všude kolem něj. Bydleli ve stejném hotelu jako on a stravovali se na stejný účet jako on.

Dobře se staral o své lidi a očekával, že oni se budou dobře starat o něj. Fungovalo to. Lidé jako jeho ‚dobrý kamarád‘, který využil vlastní sestru, aby se pokusil ve firmě prosadit, v Amalgamated dlouho nevydrželi. A ani když odešli, nedostali dobrou práci, i když si ji hledali u konkurence. Když vás Brad Tarkenton neměl rád... moc málokdo vám dal šanci.

Posádka nastoupila a cestou do hotelu si přátelsky povídala. Po příjezdu se rozdělili a zamířili k výtahům. Už věděli, jaké pokoje jim byly přiděleny a že budou otevřené a připravené a že u nich bude stát poslíček, který jim předá klíče a postará se o zavazadla, až na to přijde.

Brad však šel k recepci, aby tam ukázal svou tvář. Zjistil, že díky tomu je hotelový personál mnohem pozornější. Choval se jako ‚obyčejný člověk‘, i když všichni na place věděli, že je někým veledůležitým. Personál Amalgamated v Clevelandu se o to postaral. Vyzvedl si zprávu, o které věděl, že tam bude. Stálo v ní: „Kdykoli se vám to bude hodit.“ A byla podepsaná: „Josh". Brad věděl, že limuzína bude stát před hotelem a bude na něj čekat, až se mu zachce jet do clevelandských kanceláří.

Brad impulzivně řekl recepčnímu, aby mu nechal uložit zavazadlo do pokoje, a pak se otočil a vrátil se ven. Neušel ani deset metrů za vstupní dveře, když řidič vystoupil z auta, spěšně si nasadil čepici a hnal se ke dveřím. Stihl je otevřít právě ve chvíli, kdy k nim Brad dorazil.

„Omlouvám se, pane... nečekal jsem vás tak brzy.“

„Klid, Georgi,“ řekl Brad.

To byla další věc, na kterou si dával pozor. Znal jména všech, které na této cestě pravděpodobně potká. Jeho personál byl na tuto zvláštnost zvyklý a měl pro něj předem připravené seznamy. Bylo to něco, čeho si vážili a dávali si záležet na tom, aby to udělali správně. Když byla najata limuzína, bylo na seznam přidáno i jméno řidiče.

Brad promluvil k řidiči. „Nespěcháme. Mohl byste mi ukázat trochu Clevelandu?“

„Ano, pane.“ Řidič byl překvapen, že se k němu ten boháč chová jako k opravdovému člověku. To bylo neobvyklé.

V limuzíně byl reproduktorový systém, přes který George mluvil prvních sedm nebo osm bloků, dokud Brad nenavrhl, že by bylo mnohem jednodušší, kdyby si sedl dopředu. George překvapeně zastavil, ale nestihl se ani úplně dostat ze dveří řidiče, když Brad už vystoupil z auta a zamířil k sedadlu pro sebevrahy. George nastoupil zpátky právě ve chvíli, kdy se zákazník usadil na přední sedadlo a zabouchl dveře.

„Omlouvám se, pane,“ řekl automaticky.

„Řekl jsem, ať se uklidníte. Všechno formální přijde později. Zatím mi jen ukažte své město.“

Brad se věnoval jednomu ze svých oblíbených koníčků. Na vrchol ho dostala jeho schopnost postavit se na úroveň toho, s kým jednal. Nechtěl si nikoho kupovat, ale hrál to tak, jako by vše záviselo na tom, aby ten, s kým jedná, chtěl být jeho přítelem. S lidmi, jako byl George, to bylo pro zábavu. Potkával spoustu zajímavých lidí na mnohem nižších společenských úrovních, než za jaké by většina lidí považovala tu jeho. A kupodivu většina těch lidiček po něm vlastně nikdy moc nechtěla.

Pokud pracovali pro Brada Tarkentona, byli již dobře placeni a věděli to, a většina z nich neměla ani ponětí o tom, jaké to je, když můžete vypsat šek na padesát nebo sto tisíc dolarů a nikdy o ně nepřijít. A tak když se ‚zapletl s chátrou‘, jak to kdysi vyjádřil jeden senior viceprezident (který si nyní užíval hodně předčasného důchodu), obvykle se bavil mnohem líp, než když se motal kolem ostatních korporátních žraloků, kteří plavali v pro něj normálních vodách.

Nebyla to láska, ale mělo to k ní asi tak blízko, jak si Brad myslel, že by ve vztahu, který za to stojí, mohlo jít.

A tak si Brad během následující hodiny vytvořil dalšího celoživotního obdivovatele, když mu George ukazoval, co si myslí, že je na Clevelandu skvělé, včetně jeho vlastního skromného bungalovu, v němž sedí jeho žena Claudette a pět ‚prcků‘, jak je George nazýval, jménem Mikey, Nicole, Charlene, Jimmy a Jake.

„Pět dětí?“ zeptal se Brad. „Působivé."

„Jste ženatý?“ odvážil se George.

„Zkusil jsem to třikrát a vzdal to,“ řekl Brad. „Ukázalo se, že nejsem takový masochista, jak jsem si myslel.“

George se zasmál, ale pak vystřízlivěl. „Škoda. Nevím, co bych si bez Claudette počal. Udržuje mě v poctivosti... nemluvě o tom, že mě vyčerpává, takže se nehoním za jinými ženskými.“ Ušklíbl se, což byla obdoba spikleneckého ‚mrkání‘, které používají muži v barech, když se chlubí svými výkony nebo zdatností. „Chce si dát ještě jedno! Tvrdí, že je ráda těhotná. Tomu vůbec nerozumím. Zdá se, že jediné, co dělá, když je celá oteklá, je to, že si stěžuje na záda a na to, jak často se jí chce čůrat.“ George se odvážil pokračovat. „A co vy? Máte nějaké děti?“

„Dvě,“ řekl Brad. „Ani jedno z nich se mnou nechce mít nic společného.“

„To je na prd,“ poznamenal George.

„Jo, podělal jsem to,“ řekl Brad.

„Důležitý chlápek jako vy?“ řekl George. „Myslel bych si, že budou drahého taťku milovat.“

„Na světě jsou důležitější věci než peníze, Georgi. Pamatujte si to. Jste daleko bohatší než já už jen proto, že na vás doma čeká Claudette a všichni ti okousávači kotníků.“ Brad taky uměl mluvit.

„To je hodně blbé,“ soucítil s ním George. S vědomím, že nálada trochu zchladla, a jako profesionál, navzdory neobvyklosti současné situace, George řekl: „No, to je asi tak všechno. Cleveland Ohio v nejlepší formě. Kam teď, šéfe?“

„Za hodinu mám domluvenou večeři,“ řekl Brad. „Prostě mě odvezte do Riverview Room v hotelu Ritz. Zatímco budu čekat, dám si pár drinků."

„Jste šéf... šéfe, ale musím vám říct, že nedodržíte dress code.“ řekl George. „To je místo, kde se chodí v bílých rukavičkách.“

„Věřte tomu nebo ne, Georgi, ale tohle je jedna z věcí, na které jsou peníze dobré,“ usmál se Brad. „Myslím, že nikdo z ostatních hostů si ani nevšimne, že tam jsem.“

O dvacet minut později už Brad zase seděl na ‚drahých sedadlech“, jak je George nazýval, a nechal George dělat svou práci. George otevřel dveře, naklonil se a ukázal dovnitř. „Pane, támhle ta přihrádka... je v ní pár kravat. Aspoň jednu si vezměte s sebou.“

Brad otevřel přihrádku. Pár nebylo to správné slovo. Na výsuvném stojanu bylo snad třicet kravat. Vybral si tlumenou modrou s tenkými červenými proužky, o které věděl, že se hodí k obleku, který měl na sobě.

Když Brad vystoupil z auta, George tiše řekl. „A... pane?... kdybyste se rozhodl, že chcete nějakou společnost, když už jste ve městě... Jsem obeznámen se všemi nejlepšími... eskortními službami. Mohl bych to zařídit, zatímco budete jíst.“

„Díky, Georgi, ale dneska ne,“ řekl Brad.

„Velmi dobře, pane.“ George se vrátil do své obvyklé role. „Budu tady, kdyby se vyskytly nějaké... problémy... s oblečením.“ George podal Bradovi něco, co vypadalo jako kříženec mobilního telefonu a pageru. „Stačí zmáčknout libovolné tlačítko, když mě budete potřebovat.“

Dveřník si ho převzal metr a půl od auta. „Ach, pane Tarkentone, to je dobře, že u nás dnes můžete povečeřet. Andy na vás čeká, aby vás zavedl do vaší soukromé jídelny,“ řekl, aby bylo zřejmé, že se nedívá na Bradův rozepnutý límec. Brad se usmál, když uslyšel, jak si George tiše odfrkl, a dveře limuzíny se s cvaknutím zavřely.

Josh a jeho žena Julie dorazili o třicet minut později. Zatímco se Josh omlouval, že přišel pozdě, i když nepřišel, a říkal, že kdyby věděli, že přijde dřív, přišli by taky dřív, Brad si prohlížel Julii.

Jestli byla trofejní manželkou, Josh si vybral dobře. Byla úchvatně krásná, s takovým tím smyslným pohledem, který některé ženy mají, a který přinutí každého muže v dohledu, aby si poposedl na židli. Vysoká a štíhlá, nebýt vypouklého břicha v šatech, které musely stát tisíc dolarů, a měla dlouhé tmavě hnědé vlasy, které jí nedbale spadaly na ramena. Šaty obepínaly ňadra, která už teď vypadala dokonale schopná uživit čtyřčata, a ukazovala žlábek dost hluboký na to, aby se do něj dal zasunout mobil.

Zřejmě byla ve čtvrtém nebo pátém měsíci těhotenství a každý muž, který ji viděl, na chvilku fantazíroval, že to byl on, kdo jí to dítě podstrčil. Byla nadmíru krásná, s make-upem, který vypadal jako profesionálně nanesený. Věděla, jak chodit, jak se usmívat a jak přerušit manželovo blábolení, a říct: „Ahoj, já jsem Julie.“ Řekla to tím správným hlasovým témbrem a dodala: „Tolik jsem o vás slyšela. Je mi potěšením poznat muže, který stojí za společností Amalgamated.“

Kdyby tam nebyl Josh, Brad by se této krásné ženy zeptal, jestli nepotřebuje manžela.

Byl tam však Josh, a tak Brad odtrhl pohled od té úžasné ženy a věnoval trochu pozornosti svému regionálnímu viceprezidentovi pro rozvoj, který se červenal, protože zapomněl představit svou ženu. Seděli a nemluvili o ničem důležitějším než o jídelním lístku a vinném lístku, který byl stejně obsáhlý jako v každé dobré newyorské restauraci. Pak se Josh u aperitivu a předkrmů statečně pokusil zjistit, proč velký šéf přijel do malého zapadlého Clevelandu, aniž by se ho na to přímo zeptal.

Julie se opět vmísila do hovoru. „Miláčku, pan Tarkenton ti řekne, proč je tady, až bude připraven ti říct, proč je tady. Zatím si jen užívejme jeho společnosti a trochu ho poznávejme.“

Bradovo mínění o ní se zvýšilo o další stupeň. Natolik věřila svému manželovi, aby předpokládala, že tato návštěva není zlověstná. Buď byla uvolněná a příjemná anebo nejlepší herečka, jakou kdy Brad viděl.

Brad se opět řídil svým impulsem. „Vlastně si to vyjasníme teď. Pak se můžeme plně věnovat relaxaci.“ Otočil se k Julii. „A oba mi prosím tykejte. Jsem Brad. Na formality si moc nepotrpím.“

„Jak osvěžující,“ řekla svým krásně modulovaným hlasem. „Vycpaná košile, která není vycpaná.“ Krásně se usmála, čímž naznačila, že ten žert byl míněn dobře.

„Bunny!“ zalapal po dechu její manžel. „Takhle nemůžeš mluvit s generálním ředitelem společnosti!“

„Bunny?“ zeptal se Brad. „Moji zaměstnanci se nezmínili o jiném jménu než Julie Diana."

Julie povytáhla obočí. „Vaši zaměstnanci... se na mě ptali?“ Její tón naznačoval, že by něco takového mohlo být nepřiměřené a možná i nepříjemné.

„Julie!“ vyštěkl Josh. Byl bledý a začínal vypadat spíš ustaraně než rozpačitě.

Brad zvedl jednu ruku, dlaní k Joshovi. „Nech ji být Joshi. Je v rodině nová a ještě neví, jak to chodí.

Julie vypadala nádherně a zároveň nepřátelsky. Bylo to znepokojivé, nebo by to mohlo být znepokojivé pro menšího člověka. „Ano... Joshi, mlč a nech pana Tarkentona, aby mi řekl, jak to chodí. Možná měla Jasmína nakonec pravdu?“

„Jasmína?“ řekl Brad. „Další jméno, které moji zaměstnanci přehlédli. Budou velmi zklamaní.“

Julie jen čekala, vyrovnaná a chladná, s tmavýma očima upřenýma na Brada.

„Rád znám jména lidí, které bych mohl potkat,“ řekl Brad. „Mám pocit, že lidé budou vstřícnější, když je budu moci oslovit jménem, než aby se mi museli formálně představovat.“

Neusmála se. „Takže si s lidmi hraješ a nutíš je, aby si mysleli, že ti záleží na tom, kdo jsou.“

„Julie, prosím, nedělej to,“ zasténal Josh.

Julie však měla svou vlastní hlavu. „Mám kamarádku, dívku, se kterou jsem pracovala. Snažila se mi svatbu s Joshem rozmluvit, protože říká, že jediný chlap, kterého zná a který pracuje pro Amalgamated, je parchant. Říká, že mu nezáleží na ničem jiném než na tom, aby vydělával peníze a byl mocný. Neposlechla jsem ji, pane Tarkentone. Svého manžela mám moc ráda, ale Jasmína možná nebyla tak daleko od pravdy.“

Brad tuto ženu miloval. Uměla myslet. Měla odvahu. Neustupovala ani nefňukala při pomyšlení, že by mohla ukončit kariéru svého manžela. A s dítětem na cestě musela vědět, že není vhodná doba na to, aby zmíněný manžel měnil zaměstnání. Ale měla odvahu svého přesvědčení.

„No, nadhodila jsi několik otázek,“ řekl Brad klidně. „Dovol mi, abych je vzal popořadě. Zaprvé, kdyby mi na lidech, jejichž jména si pamatuju, nezáleželo, proč bych se o to snažil? Jak bych si takové informace vůbec pamatoval, kdyby pro mě nebyly důležité? Například šofér mé limuzíny se jmenuje George. Je ženatý s Claudette a má pět dětí, dvě dívky, Charlene a Nicole, a tři chlapce, Jimmyho, Jakea a Mikea.“

„Teď už ty informace možná nikdy nebudu potřebovat. Ale faktem je, že George je milý člověk, a pokud si budu pamatovat jména jeho dětí, jestli ho ještě někdy uvidím, a zeptám se na ně, George se bude cítit dobře. Řekl bych, že se dá předpokládat, že jediný zištný důvod, proč bych to měl dělat, je ten, že kdybych od George něco chtěl, mohl bych to na něj hrát. Ale opravdu si nemyslím, že by George pro mě mohl udělat něco důležitého, za co už není placený.“

V Juliiných očích se na okamžik objevil polekaný výraz a ztratil se z nich dřívější tvrdý lesk. Brad si také všiml, že se jí mírně uvolnila čelist.

„Moji zaměstnanci vědí, co si o tom myslím,“ pokračoval. Jsou rádi, když jsem připravený, protože jsou rádi, když jsem spokojený. Takže berou své povinnosti směšně vážně. To jsem měl na mysli, když jsem řekl, že by byli zklamaní, kdyby zjistili, že máš přezdívku. V Joshových zaměstnaneckých záznamech je uvedeno, že je ženatý s Julií Dianou. Dovedu si představit, že tam nejsou žádné informace o ‚Bunny‘. Ale to nevadí. Rád si s lidmi povídám, abych je poznal, a pak může být příliš mnoho informací o minulosti na škodu. Kdybych například věděl všechno o ‚Bunny‘, nemohl bych být zvědavý a zeptat se tě, jak jsi k tomu jménu přišla.“

Julie zamrkala. Trochu tála, ale pořád byla pěkně studená.

Brad se znovu usmál. „A z toho, jak budou moji zaměstnanci nešťastní, protože nevěděli o 'Jasmíně', jsem si dělal legraci. Oni přece nešťourají do toho, jak se jmenují tvé kamarádky. Kdybys byla obchodní konkurentka, tak možná, ale členům rodiny to neděláme. Kdyby se blížily tvoje narozeniny nebo výročí, nebo kdybys je právě měla za sebou, řekli by mi o tom. Ale to je asi tak všechno, co ve svém zjišťování informací dělají.“

Julie si na židli poposedla zas dozadu a její prsty propletené v místě boule s jejím dítětem se uvolnily. Byl to ochranitelský postoj, ale díky její uvolněné postavě vypadal spíš láskyplně než obranně.

Brad pokračoval. „Co se týče toho, co si Jasmína myslí o muži, kterého zná, to pro mě důležité je. Pokud má pravdu a jediné, co ho zajímá, je vydělávání peněz, pak s tím budeme muset s Joshem něco udělat. Takového zaměstnance nechci, aby pro mě pracoval. Peníze jsou důležité, ale ne důležitější než náš vztah se zákazníky. Jsou to koneckonců naši zákazníci, kteří nám přinášejí opakované zakázky, a opakované zakázky generují zisk. Takže i když jsem možná nepotřeboval vědět o Jasmíně předtím, než jsem tě potkal, rozhodně to potřebuji vědět teď.“

Julie byla méně bojovná. „Jasmína není zákazník a nikdy nebude,“ řekla. “ Tak proč se staráš?“

Brad přikývl. „Určitě nepotřebujeme, aby Jasmína chodila po světě a vykládala lidem, že Amalgamated řídí banda parchantů. Ani to není dobré pro obchod. A když na to přijde, je to perspektivní zaměstnankyně, ale jen pokud má o firmě dobré mínění. Takže na jejím názoru záleží.“

Julie se zasmála. „Vážně pochybuju, že by si Amalgamated mohla dovolit najmout Jasmínu. Ne, pokud by jí měli platit víc, než už teď vydělává.“

Josh sebou trhl. „Julie, byl bych moc rád, kdybys už byla zticha.“

Julie mu položila jednu ruku na paži. „Miláčku, někdy jsi hrozně upjatý. Brad se na mě nezlobí a myslím, že se nezlobí ani na tebe.“ Podívala se na Brada očima, které si nějak moc dobře uvědomovaly, že má pravdu.

Brad se široce usmál. „Joshi, má naprostou pravdu. Dnes večer se můžeš od své milované ženy něco naučit, a sice to, že si vážím upřímnosti a chci, aby mi lidé mohli říct, co si myslí, bez toho, že by se museli bát odplaty. Jestli se chovám jako hajzlovská krysa, jak se to vůbec dozvím, když mi to nikdo nikdy neřekne?“

Objevili se dva číšníci a s vervou je začali obsluhovat. Bylo příliš rušno, než aby se dalo pokračovat v rozhovoru, dokud nebyl stůl prostřen a nádobí naaranžováno ke spokojenosti všech. Jídlo bylo vynikající.

A opět to byla Julie, kdo promluvil jako první. „Takže? Pořád jsi neřekl, proč jsi tady.“ Jedním koutkem plátěného ubrousku si otřela dokonale namalované rty.

Josh se dusil, ale ovládl se.

Brad se zasmál. „Máš pravdu. Rozptyloval jsem se.“ Podíval se na Joshe a odkašlal si. Velmi vážným hlasem řekl: „Joshi, odvádíš skvělou práci a představenstvo je s tebou velmi spokojené.“ Brad se vrátil k jídlu a vidličkou si vložil do úst kus žebírka.

Julie ztuhla s vidličkou na půli cesty k ústům. Odložila vidličku na talíř. „To je všechno?“ zeptala se. „Dobrá práce? Poplácání po zádech? To jsi vážil takovou cestu jen proto, abys řekl ‚Dobrá práce‘? Žádné povýšení?“

Josh se znovu začal dusit.

Brad vzhlédl a polkl. „Julie, ve třiceti letech je regionálním viceprezidentem. To je fenomenální. Aby se posunul výš, musel by vytlačit člověka, který je o deset let starší než on a má třikrát víc zkušeností.“

Julie znovu zvedla vidličku. „Dobře. Ještě se nechci stěhovat z Clevelandu.“ Usmála se svým oslnivým úsměvem a začala jíst.

Josh se zhroutil na židli.

Brad ještě naposledy promluvil, než věnoval tomu prvotřídnímu žebírku pozornost, jakou si zasloužilo. „Joshi, částečně chápu, proč se ti tak daří.“ Byl to neskrývaný kompliment té ženě, která se do něj před chvílí navážela. Pochopila to a potěšením zčervenala. Ten ruměnec se jí zřetelně snesl až na hruď. Nějak jí to ještě víc zvětšilo prsa.

Zbytek večeře byl příjemný a Josh skutečně mohl něco říct svému šéfovi, místo aby se snažil řídit svou ženu. Julie toho naopak řekla málo, a všechno, o čem mluvila, bylo lehkovážné a nekontroverzní.

Občas svého manžela pobídla, například když řekla: „Joshi, nezeptáš se ho na zítřejší večer?“

Joshovi to nebylo příjemné, když se obrátil na svého šéfa. „Víš, bude tu setkání s některými zákazníky a dodavateli, se kterými uzavíráme hodně subdodávek. Ale je to taková ta akce typu taneční bufet pro páry, tak jsem nevěděl, jestli bys měl zájem se jí zúčastnit nebo ne.“ Nedodal, že Brad nemá manželku, kterou by na takovou akci vzal, a Brad to věděl.

„Jsem zvyklý chodit na taková setkání bez ženy,“ řekl Brad. Podíval se na Julii, která při tom prohlášení z nějakého důvodu zpozorněla. „Byl jsem třikrát ženatý a dvakrát to nevyšlo,“ řekl.

„No, tak to znamená, že jednou ano,“ Julie se usmála tím svým poutavým úsměvem, který tak dobře ovládala. „Škoda, že jsi s sebou na tenhle výlet nevzal číslo tři. Ráda bych se s ní seznámila.“

Josh zasténal.

Brad byl mírně zklamaný ze svého regionálního viceprezidenta pro rozvoj v Clevelandu, že své ženě nevysvětlil některé věci, které by jí zabránily udělat společenský přešlap, jehož se právě dopustila. Ale nebyla to Juliina chyba. „Byla to ta první, se kterou mi to vyšlo, ale zemřela. Dvakrát jsem se ji pokusil nahradit, jenže ukázalo se, že je nenahraditelná.“

Julie zbledla. „Brade, je mi to tak líto,“ řekla tiše. „Nevěděla jsem to.“

Josh nadskočil, když se noha jeho ženy pevně dotkla jeho holeně. Brad dělal, že to neviděl. „To je v pořádku,“ řekl.

„Je to smutné,“ opáčila. „A ještě smutnější je, že jsi na ženy zanevřel, že?"

„Julie, proboha!“ zasténal viceprezident Amalgamated pro rozvoj v Clevelandu.

„No, je to pravda, ne?“ řekla a byla zase celá rozjařená.

„Musím uznat, že máš pravdu,“ řekl Brad. „Zdá se, že ženy, které teď potkávám, se zajímají buď o moc, nebo o peníze, ale ne o mě.“

„Všechny takové nejsme,“ řekla Julie. „Jsi příliš milý člověk na to, abys prožil zbytek života sám.“

Brad se zasmál. „Najednou jsem milý člověk?“

„Myslím, že ano,“ řekla Julie jako kdyby jí nedošlo, že naráží na její konfrontaci s ním před pouhou půlhodinou. „A znám několik žen, které by si to myslely také.“

„Och, jsem vyřízený,“ zasténal Josh.

Jeho žena po něm střelila pohledem a pak se opět zaměřila na Brada. „Co kdybych ti na zítřejší večer domluvila rande. Napadá mě několik žen, se kterými jsem kdysi pracovala a které by byly ideální.“

„Bunny!“ zavrčel Josh.

„Ale buď zticha,“ řekla Julie. „Brad je ten typ muže, který na to stejně jednou přijde.“ Natočila se k Bradovi čelem a nadechla se. S jejím dekoltem to udělalo báječné věci. „Než jsem si vzala Joshe, pracovala jsem pro eskortní službu.“

Bradovi se okamžitě vyjasnilo několik věcí. Její slušné vystupování, vzhled, znalost slavnostního stolování, vynikající vkus v oblékání. Všechny tyto věci, přes její mládí, se daly vysvětlit tím, že byla šlapkou. Ne, ne jen tak obyčejnou šlapkou... dívkou na zavolání, a to drahou, pokud se Brad vyznal. A Brad se v drahých call girls vyznal. Na svůj nový život si ale ještě úplně nezvykla. Zase byla napjatá, nervózní, čekala, že se jí manželův šéf vysměje.

Brad se neusmíval. „No, to naznačuje, že sis Joshe nevzala kvůli penězům,“ řekl. „Na základě naší krátké známosti bych se vsadil, že jsi šla na menší plat, když sis ho brala.“ Nenaznačil, že by byla stále zaměstnaná. Nevypadala na takový typ.

„Děkuji ti,“ rozzářila se. „Já jsem při té dohodě přišla o peníze.“ Mrkla na Brada. „Ale byl to tak sladký kluk a tak potřebný, a jsou tu i jisté kompenzace.“ Poplácala si na vzduté břicho.

„A jsem si jistý, že tvé kamarádky jsou stejně krásné a vzdělané a je s nimi legrace jako s tebou,“ řekl Brad, „ale já jsem zkusil i takové, a nebylo to ono.“

„No,“ řekla Julie. Prohlížela si Brada, jako by si ve své špinavé minulosti prohlížela zákazníka. Byla v tom velmi dobrá, a proto, když ji Josh prosil, aby z toho života odešla, využila šance. „Jsou eskorty a ‚eskorty‘. Tady v Clevelandu je sex dobrovolný a dívka, kterou pro tebe mám, je zábavná za všech okolností. Vlastně ani nevím, jestli by s tím souhlasila. Myslela jsem na Jasmínu. Říkal jsi, že ti záleží na tom, co si myslí o Amalgamated, nebo aspoň o tom chlápkovi, o kterém mluvila. Tohle by byla tvoje šance to zjistit. Co říkáš, Brade?"

Potřetí na této cestě se Brad řídil svým instinktem. „Zavolej jí.“

Julie se usmála. „Ani nechceš vědět, kolik si účtuje?“

Brad se pevně usmál. „Když se musíš ptát, tak si to nemůžeš dovolit.“

Julie se znovu usmála. „Ano... to je ono.“

Julie si odskočila na toaletu, zatímco muži platili účet. Brad se rozhlížel po číšníkovi, ale Josh mu položil jednu ruku na paži. „Už je to zařízené,“ řekl. „Napíšou to na můj účet.“ Vypadal nervózně. „Ohledně Julie...“ řekl.

Brad vstal. „Joshi, to, koho si vezmeš, je tvoje věc. To, že sis vybral dobře, ti chválím. Pokud máš to štěstí, že jsi zamilovaný, nenechte se nikdy ničím rozdělit. Mně se líbí, Joshi.“

Joshovi se tak ulevilo, že měl v očích slzy. „To je tak hloupé,“ řekl a utřel si je.

Brad ho poplácal po zádech. „Láska nás, velké drsňáky, nechává bezbranné. Nedělej si s tím starosti.“ Pak zašeptal: „Pověz mi o ‚Bunny‘, rychle, než se vrátí.“

Josh sebou trhl. Potom se ale usmál. „Bylo to její pracovní jméno. Aby muži nevěděli, kdo doopravdy je. Tyhle ženy bývají často pronásledované.“

Brad přikývl a oba sledovali Joshovu krásnou těhotnou ženu, jak ladně kráčí po místnosti. Oči všech mužů v sále ji sledovaly. „Už chápu proč, Joshi... Chápu proč.“

***

George nějak věděl, že Brad vychází, protože limuzína stála u obrubníku a George stál v pozoru s otevřenými dveřmi. Josh a Julie doprovodili Brada k autu.

„Ahoj Georgi, není to krásná noc?“ zeptala se Julie.

George ani nemrknul okem. „To určitě je, slečno Bunny. Gratuluji vám oběma k miminku.“ Bylo zřejmé, ačkoli ne překvapivé, že se George a Julie znají. Koneckonců ženy, které si účtovaly tolik, kolik si účtovala Bunny za to, že bude s mužem, se nejčastěji nechávaly vyzvedávat a vysazovat v limuzínách.

„Děkuji ti, Georgi,“ řekla Julie a políbila ho na tvář, až se začervenal.

„Řeknu to Claudette, až ji příště uvidím,“ žertoval Brad, když nasedal do auta.

„Zavolám ti kvůli tomu zítřejšímu večeru,“ řekla mu Julie.

George zavřel dveře a Brad sledoval, jak Josh objímá svou ženu kolem pasu a vede ji ke garáži.

George věděl, kam má jet, a vydal se tam, aniž by mu to někdo řekl. Jízda byla tichá, ale když zastavili a George mu otevřel dveře, Brad při vystupování promluvil: „Je to dobrá žena, Georgi?“

Oba věděli, že se ptá na Julii, a ne na Claudette.

„Ano, pane, celá ta parta jsou dobré ženy. Mají úroveň, pane.“

„Dobře... to je dobře,“ řekl Brad. Pak šel do hotelu a do postele.

KAPITOLA DRUHÁ

Následující dopoledne strávil Brad prohlídkou různých oddělení a kanceláří, v nichž sídlila pobočka Amalgamated v Clevelandu. Brad kouzlil s různými lidmi a zanechával za sebou spoustu spokojených zaměstnanců. Josh šel v závěsu a sledoval, jak to dělá.

„Tobě na lidech opravdu záleží, že?“ řekl v jednu chvíli.

„Díky nim vypadáš dobře,“ řekl Brad jednoduše.

Josh pozval Brada na oběd do jiné nóbl restaurace, ale Brad trval na tom, že se nají v podnikové jídelně, kde seděl se třemi pracovníky úklidu a povídal si s nimi, vyprávěl vtipy a vyslechl si několik poznámek a stížností.

Když odcházeli z jídelny, Joshovi se rozezněl telefon a on ho zvedl. Poslouchal a pak řekl: „Děláš si legraci. To řekla ona? Dobře. Řeknu mu to. Jo, kdyby byl nějaký problém, hned ti zavolám. Ok, miluju tě.“ Otočil se k Bradovi. „To byla Julie. Jasmína souhlasila, že tě dnes večer doprovodí, ale má nějaké podmínky.“

„Podmínky?“

„Jo. Julie mi jen nařídila, abych ti řekl, jaké to jsou, a abych se na nic neptal. Jestli to nechceš udělat, tak jí mám zavolat zpátky.“

„Jaké podmínky?“ zeptal se Brad.

„Především tě to bude stát tisíc dolarů."

Brad přikývl. Nebyl překvapen.

„Zadruhé, místo smokingu si musíš vzít oblek v barvě dřevěného uhlí. A manžetové knoflíčky ani jiné šperky nesmí být ve zlaté barvě.“

Brad znovu přikývl. Za dost peněz se dal oblek ušít na míru za tři nebo čtyři hodiny.

„A nakonec budeš držet jazyk za zuby.“ Josh se na Brada bezradně podíval.

„O čem?“ zeptal se Brad, protože to ho zajímalo.

„Neřekla to. Julie říkala, že se ptala na totéž, ale Jasmína jí řekla jen to, že musíš slíbit, že budeš držet jazyk za zuby. Možná má na mysli to o Amalgamated... jako by se bála, že se pokusíš změnit její názor nebo tak něco.“

„To je zvláštní,“ řekl Brad. Takhle se normální šlapka z vyšší třídy nechová. „O co sakra jde? Jsem pro. Už dlouho jsem neměl rande. Třeba mě vytrhne ze všednosti a bude to zajímavé.“

Josh si povzdechl. „Julie říkala, že nás máš vyzvednout v limuzíně. Všechno domluvila s Georgem. Někdy si říkám, jestli jsem udělal dobře.“ Zjevně měl na mysli svatbu s bývalou call girl.

„Pokud se k tomu já můžu vyjádřit, udělal jsi to perfektně,“ řekl Brad. „Udělal jsi perfektní věc, Joshi.“

Brad nechal George, aby ho vzal do malého obchodu, o kterém jako znalec města věděl, a objednal si oblek. Do půl sedmé mu ho doručí do hotelového pokoje. Odpoledne pak Brad absolvoval několik akcí s fotografováním a setkal se se starostou a několika dalšími politiky, kteří ocenili pracovní místa a příjmy, jež Amalgamated ve městě vytváří.

Poté řidiče opět překvapil a pozval celou jeho rodinu na časnou večeři. George zavolal domů a několik minut tiše hovořil, než zavěsil. Vypadal trochu nejistě. „Zdráhala se. Jezdit se stádem dětí do restaurace je fuška,“ řekl. „Ale řekla, ať jí zavolám zpátky a řeknu jí, kde budeme, a ona se tam s námi sejde.“

„Nesmysl,“ řekl Brad. „Jste moji hosté. Už někdy jely děti v limuzíně?"

„Ani náhodou,“ řekl George. „Pořád mě s tím otravují, ale já vím, že je to tak lepší.“

„Dnes dostanou šanci,“ řekl Brad. „Vyřídím to s vaším zaměstnavatelem.“ Brad si sám taky zavolal, George to neslyšel.

Popravdě, když limuzína přijela k Georgovu domu a celý klan se s křikem vyřítil ven, následován očividně vyděšenou Claudette, byl to hotový zmatek. George byl obklopen všemi svými prcky.

Brad pomohl připoutat všechny děti do sedadel a zadal Georgovi adresu. „Ještě jedna zastávka,“ řekl Claudette, která nervózně hlídala děti, aby nic nepoškodily.

George se poškrábal na hlavě, ale jel na adresu, která neměla s jídlem nic společného. Na obrubníku stála skupinka pěti žen a čekala.

Brad mu řekl, aby zastavil a pustil ženy dovnitř. „Rád bych vás seznámil s vašimi chůvami pro dnešní večer,“ řekl Brad. „Zařídil jsem je prostřednictvím své společnosti. Každá si vezme jedno dítě, abyste si vy dva mohli odpočinout.“ Ženy nastoupily a nastala neorganizovaná hra na výběr, která žena půjde s kterým dítětem. Ženy i děti vyjednávaly, dokud nebyli všichni, tedy i děti, spokojení.

„K Pufferbellyům, Georgi,“ oznámil Brad. Děti se ozvaly souhlasnými výkřiky.

Pro všechny to byla skvělá volba. Děti mohly využívat vláčky a hasičské vybavení, čímž jsou Pufferbelly's proslulí, a také si vybrat, co chtějí k večeři. George a Claudette byli zpočátku nervózní, ale chůvy na všechny děti pořád dohlížely. Brzy bylo zřejmé, že děti jsou v dobrých rukou a dospělí si mohou pochutnat na vlastním jídle.

Když bylo po všem, dostal Brad od Claudette pusu. „Jste milý muž,“ řekla, protože to byla žena, která moc nemluví. Pak zahnala děti zpátky domů a Brad se vrátil do hotelu, aby se připravil na večerní slavnost.

George vyzvedl Brada v osm. Došlo ke změně plánů a Josh s Julií už byli v limuzíně. Julie vypadala báječně, v dalších šatech, ušitých na míru jejímu těhotnému tělu. Ve světlech interiéru auta se třpytily a mezi prsy měly tak hluboký výstřih, že v něm byla vidět horní část boule, kterou vytvářelo její dítě.

Brad mohl vidět i spodní stranu jejích bujných prsů a ty nebyly nijak povislé. Látka šatů byla tenká a přes ní se jí rýsovaly výrazné hrbolky bradavek. Na hlavě měla diamantový náhrdelník a ve vlasech vyčesaných nahoru se třpytily diamantové sponky, které je držely na místě. Když se na něj usmála, ucítil napětí v rozkroku.

„Takové pohledy by sis měl nechat na rande, Brade,“ škádlivě na něj zamrkala řasami.

„Jestli moje rande bude vypadat aspoň z poloviny tak dobře jako ty, možná tu noc nepřežiju,“ opáčil.

Josh se rozzářil. Byl hrdý na to, že je s touto ženou, a bylo to na něm vidět. „Jasmína je skoro stejně krásná jako moje milovaná nevěsta,“ řekl a podíval se na Julii, zcela zjevně na její prsa.

„Jasmína ze mě vždycky dělala babu,“ postěžovala si Julie, ale usmívala se.

„Má zajímavá pravidla,“ řekl Brad. Ve vnitřní kapse svého nového obleku měl padesát novoučkých stodolarových bankovek. Deset z nich bylo pro Jasmínu. Zbytek byl určen na nepředvídané události. Nikdy nevíte, co večer přinese, když jste s dívkou, jako je Julie a její bývalé vrstevnice.

„Musela jsem ji hodně přemlouvat, abych ji přiměla přijít,“ řekla Julie. „Dneska bys měl být hodný. Závisí na tobě má pověst.“

„Jsem poctěn, že mi tak důvěřuješ,“ odpověděl Brad.

„Umím dobře odhadnout charakter,“ řekla Julie a udělala z toho kompliment. „A Jasmína to ví. Když jsem jí řekla, že jsi v pořádku, prohlásila, že mi bude věřit, ale že si vyhrazuje udělat si úsudek o velkém muži Amalgamated až potom, co bude nějakou dobu přímo s tebou.“

Do jednoho z dalších hotelů ve městě to bylo jen kousek. Brad věděl, že spousta call girls z vyšších vrstev bydlí v hotelech, ale pokud Jasmína bydlí v tomhle hotelu, patří opravdu do nejvyšší třídy. Když zastavili, Julie vyskočila ze dveří dřív, než George stačil otevřít, a vrhla se k dlouhému červenému koberci, který vedl ke vchodu do hotelu. „Hned jsem zpátky!“ křikla.

Ta dichotomie ženy, která je oblečená tak dobře jako Julie, navíc těhotná, a sprintuje po červeném koberci jako malá holka, oba muže rozesmála. Vrátný, nejméně šedesátiletý stříbrovlasý pán, se zamračil, ale když Brad uslyšel, jak volá Bunnyino jméno, už se usmíval. Vrazila do muže v livrejovaném obleku a objala ho tak, že mu své dítě pořádně přitiskla na břicho. Protestoval a jako správný vrátný ji odstrčil, ale bylo vidět, že se rádi vidí. Vzala ho za ruku a položila si ji na vypouklé břicho. Muži v autě slyšeli, jak říká: „Sáhni si! Není to prostě úžasné?!“

„To je jedna z věcí, které na ní miluju,“ řekl Josh. „Je prostě plná života. Ze všeho dělá hru na to, že je šťastná a má ráda lidi.“

Brad cítil, jak se mu do očí derou slzy. Taková byla Elizabeth. Milovala všechno a všechny, téměř nikdy neviděla špatné stránky ničeho. Trochu se mu zamlžil zrak, když si mrkáním rozháněl slzy. Nechal ruce v klíně. Nemělo smysl dávat podřízenému najevo, že je emocionální moula.

Právě proto – kvůli napůl zformovaným slzám v očích – když Brad uviděl dvě ženy, jak jdou k limuzíně, neviděl je tak dobře, jak by si přál. Jedna z nich byla Julie. Podle její postavy to bylo zřejmé. Držela se za ruku s druhou o něco vyšší ženou a šly zvolna. Kráčely chůzí, jakou používají modelky na přehlídkovém mole, dlouhým krokem, při kterém se všechno na nich pohybuje a přitahuje to pozornost všech v dohledu.

Ta druhá žena měla černé havraní vlasy, které jí visely až nad hýždě. Musely vážit dvě kila, i když vítr, který vytvářela jejich vznosná chůze, je za ní trochu cuchal. Měla vysoké podpatky a šaty, které vypadaly, jako by byly napřed tekuté a opatrně se jí vylily na ramena. Pak jí stekly dolů, zakryly většinu prsou, vytvarovaly se na ploché břicho a boky, které se náhle vyhrnuly do stran a staly se základem dlouhých štíhlých nohou. Šaty končily nerovným lemem, tvořeným pruhy tenoučké látky, které se při chůzi třepetaly.

Obě ženy vypadaly jako dvě mladé nadějné dvacítky, sebevědomě kráčející k limuzíně, jejich boky se zvedaly a klesaly jako boky divokých koček na lovu. Na Julii teď nebylo nic dívčího. Byla dospělá a ona i žena, která ji doprovázela, byly obrazem sexuality. To, že Julie byla těhotná a břicho té druhé ženy bylo prkenně ploché, každou z nich po svém vyzvedávalo. Obě byly krásné způsobem, který feministky prostě nenávidí, protože všechny malé holčičky sní o tom, že budou vypadat takhle, ale většina z nich nemá naději.

Brad se nemohl rozhodnout, jestli se má dívat na Juliina pohupující se prsa, nebo na prsa své partnerky. Šaty jeho partnerky neměly tak nízký střih jako Juliiny, ale sahaly jí až pod prsa a pak se široce nabíraly a přešly ve špagetová ramínka, která se zvedala nahoru a přesahovala jí přes ramena. Šaty měly různé odstíny modré, někde přecházely do šedé, což vysvětlovalo, proč mu určila oblek v barvě dřevěného uhlí.

Její šaty budou vedle jeho obleku vynikat a ona bude na odiv, i když u ní se sotva nějaký muž soustředí na šaty. I její prsy se zvedaly a klesaly, to její krok je zvedal a pak zase nechával klesat. Moc neposkakovaly, spíš se rozkošně pohupovaly. Očividně neměla podprsenku a šaty byly tak tenké, že neměly sílu její prsa kontrolovat.

Trochu foukal větřík a její dlouhé vlasy jí trochu odvíval od těla. Byly jako plášť. Najednou se zastavila, otočila se a zamávala na vrátného, který tam stál s kilometr širokým úsměvem na tváři. Není na světě chlap, který by se při pohledu na tyto kráčející ženy neusmíval. „Možná přijdu pozdě,“ zavolal její zvonivý sopránový hlas na toho muže, který byl dost starý na to, aby mohl být jejím dědečkem. „Ještě to nevím jistě.“

Brad zamrkal. Její šaty neměly zadní díl. Doslova, ta špagetová ramínka jí sahala přes ramena a byla upevněna na bocích šatů pod pažemi, kde ji ovíjela po stranách. Ale ty strany se na zádech nespojovaly. Nořily se dolů tak hluboko, že jí byla vidět skulinka v zadnici, nebo spíš mohla být vidět, kdyby nebyla zakrytá vlasy. Žádná podprsenka a ani kalhotky. Sex sice nebyl povinný, ale ona byla oblečená pro případ, že by k němu došlo.

Ani její sdělení vrátnému nebylo nutné. Ale dávala tím Bradovi najevo, že dnes večer není nic jisté.

Brad znovu zamrkal, když ženy začaly nastupovat do limuzíny a George jim oběma přidržoval dveře. Brad věděl, že ho čekají visící ňadra v šatech, které nejsou určeny k předklánění, a chtěl je vidět, i ty Juliiny.

„Dobrý večer, Georgi,“ řekl Bradova partnerka, který ji očividně znal stejně jako Julii.

„Dobrý večer, slečno Jasmíno,“ řekl. „Vždycky jsem rád, když jedete se mnou.“

V jejím hlase bylo něco, co Brada přimělo nastražit uši. A když nastoupila do limuzíny, skutečně předvedla téměř vše, co měla. Šaty spadly z plných ňader a tmavých bradavek. Ty bradavky byly dlouhé a Bradovi připadaly vztyčené. Ta žena byla vzrušená. Brad letmo zahlédl visící stříbrné náušnice a náhrdelník, v němž byl tmavomodrý kámen velký jako slepičí vejce, obklopený stříbrem a diamanty. Začala se usazovat vedle něj, když nastupovala Julie. Brad ukradl ještě jeden rychlý pohled na Juliina ňadra a pak obrátil pozornost k Jasmíně.

A bylo to v té chvíli, kdy mu věci v hlavě zaklaply. Najednou věděl, proč Jasmína nenávidí Amalgamated. A věděl, proč musí dnes večer držet jazyk za zuby... a o čem musí držet jazyk za zuby.

Jasmína... jeho krásná sexy partnerka... šlapka za tisíc dolarů na noc... byla ve skutečnosti Samantha Tarkentonová, jeho dcera.

***

Z jejího chování to nebylo poznat. „Dobrý večer, Brade... Já jsem Jasmína.“ Natáhla k němu jednu štíhlou, pěstěnou ruku. Dobré způsoby zvedly jeho vlastní ruku a poprvé po pěti letech se dotkl své dcery.

„Jsem opravdu ohromen,“ podařilo se mu říct.

Julie se zachichotala. „Říkala jsem ti, že mě zahanbí."

Ta jízda byla pro Brada temná, plná mlhy, snažil se pochopit události, které se kolem něj odehrávaly. Julie a Jasmína si povídaly, i Josh se občas ozval. Zřejmě se s ní už setkal... možná dokonce... no, stačí říct, že Josh Jasmínu znal. Brad si nebyl jistý, jak smýšlí o tom, co spolu Josh a Jasmína možná dělali.

Věděl, že něco komentoval, i když netušil, co to bylo a co k tomu řekl. Obě ženy se však zasmály a on pocítil zvláštní teplo na hrudi, když Jasmínin úsměv rozzářil vnitřek auta. Jinak mlčel, zatímco se mu v hlavě honily myšlenky a emoce jako duchové, které nedokázal úplně vidět, ale věděl, že tam jsou.

Julie si toho všimla. Podívala se na něj zvláštně, jako by nechápala, co je to za muže. „Já vím, že je krásná, Brade, ale nenapadlo mě, že tebe by to mohlo zarazit."

Jasmínin smích zacinkal. „Na povídání budeme mít dost času později, až si na mě víc zvykne. Brad nejspíš ještě mockrát nebyl v blízkosti takové ženy, jako jsem já.“ Otočila se k Bradovi a její oči ho přibily k sedadlu. „Nebo ano, Brade? Řekla bych, že míváš víc schůzek se... sekretářkami... nebo možná se ženami, které ti představili kolegové... není to tak... Brade?“

Brad se probudil natolik, aby v té prosté větě slyšel hořkost. „Už ne,“ řekl ztěžka. „Už dlouho ne.“

Jasmína se znovu zasmála. „Dobře. Prostě se mi líbí být s mužem, který... už dlouho neměl rande.“ To vyvolalo chichotání i u Julie.

Limuzína zastavila před dalším dlouhým červeným kobercem. Brad se začínal znovu ovládat. Vzal Jasmínu za ruku a řekl: „Tak to si jsem jistý, že si dnešní večer báječně užiješ.“ To vyvolalo Joshův smích a Juliino dlouhé táhlé „Óóó".

Jasmína neřekla ani slovo.

Nechala ho však vystoupit jako prvního, aby jí pomohl, vzala ho za ruku a sladila své kroky s jeho, když kráčeli k hale, kde se ta společenská akce měla konat, a kde, jak si Brad uvědomil, spolu stráví několik příštích hodin. Že to bude za okolností, kdy si všichni budou myslet, že jsou důležitý muž a jeho půvabná společnice, a ne otec a jeho půvabná dcera, to bude zajímavé, když už nic jiného.

Brad dobře věděl, že dcera bude mít příležitost udělat z něj před důležitými lidmi hlupáka. Bylo velmi pravděpodobné, že na této akci budou ženy a muži, kteří ji znají a vědí, čím se živí. Může jednoduše oznámit, kdo je, a bude z toho skandál. Podnikatel v něm si uvědomoval, jaké nebezpečí z toho plyne, i když by to nebylo tak hrozné, jako kdyby pracoval ve Washingtonu.

Ale otec v něm si uvědomoval, že kdyby to udělala, zasloužil by si to, za to, že jako otec selhal. Při cestě do budovy, kdy se její ruka přimáčkla k jeho, její prsty majetnicky ležely na jeho zápěstí, její ňadra se tiskla k jeho bicepsu, se Brad Tarkenton rozhodl, že pokud to udělá, prostě to přijme.

„Omlouvám se,“ řekl, když se blížili ke dveřím, které otevírala uniformovaná obsluha.

„Na to bufeme mít dost času později. Teď se musíš chovat jako můj doprovod,“ ozval se hlas té nádherné ženy vedle něj.

„Jen jsem chtěl, abys to věděla,“ řekl.

Odsekla: „Už léta vím, jak lítostivý člověk jsi.“ Ale když se jim otevřely dveře, paže se jí napjala a široce se usmála. Vtrhli do místnosti, již zaplněné lidmi všeho druhu, a okamžitě se stali středem pozornosti.

Takhle to bylo vždycky, když šel Brad na večírek. Obvykle byl nejbohatším, nejdůležitějším a nejmocnějším mužem, jakého kdy lidé potkali, a hrnuli se k němu jako můry k plamenu, snažili se ho dotknout a doufali, že se na ně přenese něco z jeho pohádkového štěstí a bohatství. Ženy, které se s ním těchto akcí účastnily, tlačenice často odrazovaly, ale Samantha s davem pracovala jako profesionálka. Brad si všiml, že některé muže oslovovala křestním jménem.

Brzy zjistil, že tito muži tu nejsou se svými ženami. Muže, které znala a byli se svými manželkami, oslovovala titulem a příjmením. V každé takové situaci na to navázala dotazem na nějaký projekt, na kterém se podíleli, jako by byla konzultantkou, se kterou spolupracovali, nebo jako by kreslila návrhy, podle kterých něco stavěli.

Nikdy nebylo zřejmé, že s nějakým mužem spala, dokonce ani Bradovi ne. Ale znala spoustu lidí. A spousta lidí znala ji. Brad viděl jen jeden zamračený pohled manželky, která se setkala se ženou, jíž všichni říkali Jasmína. Jinak jejím směrem mířilo mnoho zamyšlených pohledů a Brad si uvědomil, že většina lidí v této místnosti si nemohla dovolit Jasmínu najmout.

Pak Brad začal poslouchat, o čem se baví s ženami v davu. Brzy si uvědomil, že se angažuje v řadě ženských skupin, mimo jiné v organizaci pro osvětu rakoviny prsu, v jakési skupině pro popálené děti, v klubu, který se snaží oživit zeleň ve městě, a ze všeho nejvíc v klubu quiltingu.

Později v noci, když si u baru kupoval drink pro sebe a svou dceru, zjistil, co si o ní všichni v místnosti myslí. Muž, který už toho zjevně vypil příliš mnoho, se k němu naklonil a s dechem plným alkoholu se zeptal: „Jaké to je být s jednou z těch bohatých holek, které mají bohaté tatínky a nikdy nemusí pracovat? Jsou tak rozmazlené, že ti ho vykouří? Šukají vůbec?“

Brad, který nevěděl, o koho jde, a nechtěl být vyhozen za to, že mu dal pěstí do obličeje, jen řekl: „Nevím. Je to moje poprvé. Dám ti vědět později.“

Všichni si mysleli, že je bohatá, protože má bohatého otce. Prostě taková přelétavá bohatá společenská smetánka, která může spát, jak dlouho chce, a chodit s mnoha různými muži, protože je příliš rozmazlená na to, aby si vybrala jednoho z nich.

Ale to bylo později. Zatím Brad jen sledoval práci profesionální osoby. Byla dobrá, a i když měl Brad rozporuplné pocity, byl na svou dceru hrdý.

Počáteční zmatek z toho, že je důležitý, asi po půl hodině vyprchal, a když dav prořídl, obrátila se Sam na otce. Tady, na světle, mu vyrazila dech. Ty šaty ani tak nezakrývaly její nahotu, jako spíš dělaly reklamu a zároveň dráždily pozorovatele tím, že ukazovaly, jak by její tělo vypadalo, kdyby je na něm měla namalované. Bradavky byly zašpičatělé a jasně se ukazovaly.

Sam upřela pohled na muže, s nímž byla. „Nepožádáš mě o tanec?“ zeptala se. „Lidi si budou povídat, když se mnou nebudeš nic dělat.“

Brad si jejího vtípku nevšímal. „Nic by mě nepotěšilo víc než tanec s tebou,“ řekl.

Povytáhla jedno tenké obočí. „Nic?“ pokoušela ho. Ve své práci byla dobrá a skutečnost, že jejím partnerem byl její vlastní otec, ji ani trochu nezpomalovala.

Přesunuli se na taneční parket, kde hrál malý orchestr, na jehož hudbu se pomalu tančilo. Na tenhle večírek nepatřil žádný rokenrol. Když mu roztála v náručí, našel svá ústa u jejího ucha.

„Chyběla jsi mi,“ zašeptal.

Ztuhla, ale pak se uvolnila. „Jo... dobře.“ Byla vynikající tanečnice a pohybovali se, jako by spolu studovali a trénovali.

„Utratil jsem za tvoje hledání víc než půl milionu,“ řekl.

„Vždycky jsi se snažil řešit problémy penězi,“ odpověděla.

Někdo mu poklepal na rameno a on se otočil a zjistil, že ho o polovinu mladší muž žádá o vystřídání tanečnice.

Jasmína se na mladíka mile usmála. „Moc vám děkuji, ale nemůžu opustit svého partnera,“ řekla. „Ale budu z toho smutná několik dní, když budu myslet na to, o co všechno přijdu.“ Rádoby nápadník na to, že byl odmítnut, odcházel s překvapivě povzbudivým pocitem. Jasmína uměla říct „ne“ tak, že si muži mysleli, že řekla „později“.

„Když mě tak nenávidíš, proč jsi s ním nešla tančit?“ zeptal se Brad.

„Nejsem si jistá, jestli tě nenávidím,“ opáčila. „Od té doby, co jsem odešla, se toho hodně stalo. Nebudu říkat, že jsem tě sledovala, ale něco z toho, co jsi udělal, se mi doneslo. Například vím, že ses po Trudy už znovu neoženil.“

Brad s ní zatočil tak silně, až jí vylétly vlasy a zasáhly nedaleký pár. Ti tanečníci se smáli.

Když se k němu vrátila, ucítil její ruku dole na zádech. „Měl jsem tě s ní poslechnout,“ přiznal. „Měl jsem spoustu věcí udělat jinak.“

„Věříš na karmu?“ zeptala se ho dcera a přitiskla se k němu. Cítil její prsa, jak se mu otírají o hruď. Ruku měl uprostřed jejích nahých zad.

„Nevím,“ odpověděl po pravdě. „Vím, že co se děje, to se děje. Je to totéž?“

„Hodně blízko. Když se na to dívám zpětně, myslím, že v tom byla nějaká karma. Tehdy se mi můj život nelíbil, ani tobě. Ale Phillip a já jsme byli ukováni tím tlakem a vypáleni v té peci. Ty jsi byl moc táta.“

Cítil, jak jím projelo nezměrné vzrušení, když použila slovo „táta“. Myslel si, že to slovo už nikdy v souvislosti se sebou neuslyší.

„To ale neznamená, že z toho mám dobrý pocit,“ řekl. Cítil, jak se znovu napjala, a hádal, že si ho vyložila tak, že nemá dobrý pocit z toho, jak to s ní a Phillipem dopadlo. Pospíšil si, aby to opravil, pokud se tak skutečně stalo. „Chci tím říct, že jsi vyrostla v krásnou a úspěšnou ženu, která se o sebe umí dokonale postarat. Jsi oblíbená a vyhledávaná dobrými elementy v naší společnosti.“

„Jsem šlapka, tati,“ řekla, ale nebylo v tom žádné napětí. „Spousta lidí tady to ví. Ne všichni, ale hodně.“

„Takhle si vyděláváš na živobytí. Ale to není všechno, čím jsi. Podle toho, co jsem tady dnes večer slyšel, jsi pro spoustu lidí důležitá a se sexem to nemá vůbec nic společného.“

„Takže kdybych tady lidem oznámila, že jsem tvoje dcera... nebylo by ti to trapné?“

Brad cítil, jak se jeho pozitivní nálada zhoršuje. Tak nakonec je tu proto. No, už se rozhodl, že to přijme, pokud se mu chce pomstít právě takhle.

„Jestli máš pocit, že je důležité, aby to lidé věděli, pak tě rád prohlásím za svou dceru,“

odpověděl.

Sam se k němu přitulila a objala ho oběma rukama. To ho přimělo položit obě ruce na její nahá záda, zatímco se pohupovali do rytmu hudby. „Proč jsi nekontaktoval Phillipa?“ zeptala se jemu na hrudi.

„Když jsem tě nemohl najít, věděl jsem, že jsi buď mrtvá, nebo nechceš, abych tě našel. A když jsem odřízl Phillipa, myslel jsem si, že už ze mě viděl všechno, co chtěl. Taky jsem předpokládal, že se vrátí a bude chtít další peníze. I v tom jsem se mýlil. Mýlil jsem se v mnoha věcech.“

Podívala se na něj. „Změnila jsem si legálně jméno a pak jsem požádala soud o zapečetění záznamů. Řekla jsem jim, že existuje pronásledovatel, který se mě pokusí najít. Dvakrát mi oznámili, že se na to někdo ptal. Přesvědčila jsem člověka, který záznamy uchovával, aby je nevydával. Proto jsi mě nemohl najít. Věděla jsem, že mě hledáš, ale myslela jsem si, že mě chceš jenom odtáhnout domů.“

„To bych nikdy neudělal, Sam,“ řekl.

„Jasmíno,“ opravila ho. „Dokonce i Phillip mi teď říká Jasmíno.“

„Vídáš ho?“ Brad byl překvapený.

„Zhruba každé tři měsíce. Přiletím a strávíme spolu pár dní... doháníme resty. Je teď velmi úspěšný.“

„Je úspěšný v domácích opravách?“ Brad byl opět překvapený.

„Tati, když jsme byli malí, všechno v domě opravil. Přišli dodavatelé a všechno zkazili nebo použili levné materiály. Všichni se tě snažili oškubat. Tak se Phillip naučil, jak si věci udělat sám. Je to génius, víš? Vlastně asi to nevíš. Proč jsi byl takový, tati?“

Brad si povzdechl. „Nikdy jsem se nevyrovnal se ztrátou tvé matky. Stále jsem se přes ni nepřenesl. Snažil jsem se najít někoho, kdo by byl jako ona, ale žádné ženy jako ona nejsou. Byla jedinečná.“ Stiskl Jasmínu a cítil, jak se o něj tře ňadry. Tohle musí dělat ze zvyku, pomyslel si. Pokračoval dál. „Když ti bylo sedmnáct, byla jsi jí tak podobná, že jsem si myslel, že vidím jejího ducha. Ale nenáviděla jsi mě, a to bolelo víc než cokoli jiného. Díval jsem se na ni, ale cítil jsem tvou nenávist.“

„To nebylo tak, že jsem tě nenáviděla, tati,“ řekla. „No dobře, někdy jsem tě nenáviděla. Ale většinou jsem k tobě měla odpor. Měla jsem všechny ty sny... Phillip i já jsme je měli... ale ty jsi nám nedovolil, abychom si je splnili.“

„To měla být ta státní vysoká škola?“ zeptal se Brad.

„Ano. Chtěla jsem být návrhářkou interiérů a Phillip chtěl být technikem.“

„Phillip by to dokázal, kdyby se nedostal do takových problémů.“

„Phillip se snažil upoutat tvou pozornost, aby ti mohl říct, co chce. Ale mluvil jsi s ním jen tehdy, když jsi byl naštvaný.“

„Tak proč jsi nešla na tu vysokou školu, kam jsi chtěla? Víš... když sis změnila jméno,“ zeptal se Brad.

„Když jsem odjížděla, tvoje peníze jsem tam nechala. Byla jsem na mizině a bez domova. Utíkala jsem před rozzuřeným prodavačem hot dogů, když jsem jednou v noci vběhla před Georgovu limuzínu. Srazil mě. Nebyla jsem zraněná. Trochu jsem se poškrábala a nemusela jsem do nemocnice, ale George byl k smrti vyděšený. Vzal mě domů a Claudette mě nakrmila a umyla. Zůstala jsem u nich několik dní. Nechtěla jsem jim říct, kdo jsem, ale bylo jasné, že nic neumím. Byl to George, kdo mě seznámil s Madeline. Ta mě vycvičila, abych byla... tím, čím jsem.“

„Takže si bere podíl z toho, co vyděláš?“ zeptal se Brad.

„Ne, je to nevyléčitelná romantička, která si myslí, že každý muž by měl mít milenku. Říká, že to v něm probudí skutečného muže a zlepší jeho domácí život. Něco jako terapie. Všechny pracujeme nezávisle. Madeline má dost mocné přátele, aby nás ochránili, a my hrajeme věci pěkně otevřeně.“

„A máš to otevřené krásně,“ řekl Brad bez přemýšlení.

Jasmína se na něj znovu podívala a její oslnivý úsměv se rozzářil. „Co, tati, ty se mnou flirtuješ?“ Z nějakého důvodu ji to potěšilo.

Najednou se začala rozhlížet kolem sebe. Nedala to najevo, ale zjevně se dívala všude kolem nich, zatímco pokračovali v tanci.

„Kvůli tobě jsem zapomněla dávat pozor na to, co dělám. To se žádnému muži nepodařilo už tak dlouho, že si ani nepamatuji, kdy to bylo naposledy. Lidi se na nás dívají. Polib mě.“

„Cože?“ zeptal se ohromeně.

„Lidi očekávají, že se budeme objímat a líbat. Ty jsi pan velký a já jsem tvoje drahá hračka. Polib mě.“

„Ale...“

Přerušila ho, když se postavila na špičky a políbila ho. Nebyl to žádný předstíraný polibek se ztuhlými rty. Skoro mu snědla rty, jak ho ty její sály a zavíraly se nad jeho, její jazyk se vrhal do jeho překvapených úst. Skutečně slyšel, jak dva páry poblíž vzdychají, když se na to dívají.

Odtáhla se. „To je to nejlepší, co dokážeš?“ zeptala se. „Není divu, že si nemůžeš najít ženu.“ Oči se jí okamžitě zakalily. „Je mi to líto, tati. To jsem neměla říkat.“

Tančili dvě hodiny, ani na chvíli si nedali přestávku a mezi písněmi stáli těsně vedle sebe. Každých deset nebo patnáct minut ho požádala, aby ji políbil. Pokaždé ho na základě svých zkušeností přesně instruovala, jaký druh polibku by měli předvést. On se smál, ale začal jí polibky oplácet, jako by to myslel vážně. Byl v deliriu z toho, že ho vůbec nechala, aby s ní mluvil. To, že byla ochotná ho líbat, přičítal její snaze udržet si profesionální image.

Vyprávěla mu o všem, do čeho byla zapletena, a on byl ohromen. On jí vyprávěl, jak změnil svou filozofii. V jednu chvíli řekla: „Proto jsem se rozhodla, že tě dnes večer doprovodím. Když mě o to Julie požádala, mluvila jsem o tobě s Georgem. On tě zbožňuje. A já Georgovi věřím.“

„Budu muset dát Georgovi štědré spropitné,“ řekl.

Zavrtěla se proti němu.

„Víš, už víc než hodinu se o mě třeš těmi svými nádhernými prsy. Jsem jenom člověk, Sam,“ řekl.

„Jasmíno,“ připomněla mu. „Ráda se o tebe otírám. Můj terapeut říká, že jsem chtěla tvou pozornost, když jsem byla mladší, protože jsem se snažila zaujmout maminčino místo, když zemřela. A když jsi mě nepřijal jako sexuální partnerku, způsobilo to, že jsem se snažila najít to přijetí u jiných mužů.“

„Páni,“ řekl Brad. „A co si myslíš ty?“

„Doteď jsem si myslela, že je to šarlatán,“ řekla. Dál už nepokračovala a nechala Brada, aby se snažil přijít na to, co to přesně znamená.

Tehdy si orchestr udělal přestávku a Brad šel k baru, aby jim každému přinesl sklenku vína. Tehdy v něm ten muž probudil vztek, který už léta necítil. Vlastně ho to však téměř potěšilo. Každého muže by rozzuřilo, kdyby se takhle mluvilo o jeho dceři. A teď byl mužem, který opět měl dceru.

Cestou zpátky si všiml, že Jasmínu v jeho nepřítomnosti obklopili muži a všichni se s ní snažili mluvit. Julie k němu přistoupila a opatrně ho vzala za ruku, aby kvůli ní nerozlil víno.

„Jasmína tě má ráda,“ řekla důvěrně. „To poznám.“

„Myslím, že to se teprve uvidí,“ řekl.

„Neznáš Jasmínu tak jako já,“ řekla Julie. „Ona se na veřejnosti skoro nikdy s mužem nelíbá. Musí ho mít hodně ráda, aby to udělala.“

Brad znovu pocítil sevření v hrudi. Řekla, že to lidé budou očekávat, ale udělala to, protože to chtěla. Cítil, že se mu točí hlava.

„No, musím přiznat, že se bavím nejlíp za poslední roky,“ řekl Brad.

Julie si přitiskla jeho ruku na své těhotenské břicho. „Věděla jsem, že to tak bude.“ Odtrhla se od něj. „Sakra, zase musím jít čůrat. Proč nám to vy chlapi děláte?“ zeptala se v posměšné agónii a oběma rukama si hladila břicho.

„Protože milujete to, co tomu musí předcházet,“ řekl Brad.

Julie se zasmála a pak si povzdechla, protože jí to zatlačilo na močový měchýř. Když odcházela, zašeptala: „Možná to bude milovat i Jasmína.“

Brad couvl. Julie si samozřejmě myslela, že by s Jasmínou mohl mít sex. Jasmína se chovala stejně, jako když byla s jinými muži, takže pro ni bylo přirozené předpokládat, že skončí v posteli. Brad stejně málem vylil víno, když si uvědomil, že nějaké jeho části se ta myšlenka docela líbí.

Když mu Jasmína příště oznámila, že je čas na další polibek ‚na oko‘, do ptáka se mu nahrnula krev.

O půlnoci se zábava rozproudila, protože manželé a jejich manželky odcházeli, další den museli do práce. Zůstali jen mladí a neunavení, kteří se snažili zahnat všechny neduhy, jimiž podle svého mínění trpěli, vínem a krásnými příslušnicemi opačného pohlaví.

Tančili, když Jasmína náhle otce odstrčila. „Bože!“ řekla, jako by ji právě něco napadlo. „Julie je nejspíš mrtvá od bolavých nohou a vsadím se, že ji bolí i záda.“ Táhla Brada k místu, kde Julie a Josh seděli u stolu. Sledovali, jak se otec a dcera... aniž by věděli, že jsou otec a dcera... blíží.

„Vy dva tvoříte hezký pár,“ řekla Julie.

„Julie se mě snaží provdat už přes rok,“ řekla Jasmína se smíchem.

„Mohla bys dopadnout hůř,“ řekla Julie.

„Myslím, že máš pravdu, Julie,“ řekla Jasmína a zahrála svou roli do autu. „Ale my jsme se k vám oběma chovali vyloženě hrubě.“ Pokračovala: „Vsadím se, že jste chtěli jít domů už celé hodiny, a my jsme jen protančili celou noc.“

Josh skutečně přikývl, ale Julie nechtěla být na obtíž. „Moc mě baví vás dva pozorovat,“ řekla. „Myslím, že Brad bude po dnešní noci velmi šťastný muž.“

„Kdybych byl ještě šťastnější, museli by mě odvézt na šťastnou farmu,“ řekl Brad.

Jasmína se skutečně začervenala.

Sebrali si svoje věci a odešli z večírku, a opět našli George kouzelně zaparkovaného před vchodem. Byla to klidná jízda s tichou, nic neříkající konverzací, většinou mezi ženami, zatímco muži se opírali o polštáře a byli naprosto uvolnění. Když dorazili k domu Clintonových, Julie si hrála s kabelkou a pak, cestou kolem Brada, mu něco vtiskla do ruky.

„Jen pro jistotu,“ řekla.

Nemusel se na ten předmět ani dívat, aby poznal, že jde o balíček zabalený ve fólii s vypouklinou ve tvaru koblihy. Strčil si ho do kapsy obleku a přijal od Julie mnohem platoničtější polibek, kterým mu dávala dobrou noc.

„Uvidíme se ráno?“ zeptal se Josh, když vystoupil.

„Možná se trochu opozdí,“ řekla Jasmína a usmála se tím svým zářivým úsměvem.

KAPITOLA TŘETÍ

Limuzína plynule odjela a zamířila do centra.

„Sam, ani nevíš, jak moc pro mě tahle noc znamená,“ řekl Brad. „Myslel jsem, že jsem tě navždy ztratil a že mě nenávidíš tak moc, že se na mě ani nepodíváš. Dokážeš mi někdy odpustit, jak jsem byl tenkrát hloupý?"

„Už na tom pracuju,“ řekla a opřela se o něj. „Vezmi mě domů.“

Brad zvedl telefon a řekl Georgovi: „Jasmína je připravena jet domů, Georgi.“

Dcera mu telefon vzala z ruky: „K němu domů, Georgi,“ řekla úsečně a položila telefon. Otočila se k otci. „Koupil sis mě na noc,“ řekla.

Brad si myslel, že mu připomíná, že je prostitutka... že je pro ni v jistém smyslu jen nějaký další John. Posmutněle sáhl do kapsy a vytáhl tisíc dolarů. Držel je v ruce. Vzala si je a zastrčila do kabelky.

„Vůbec jsem si tě nekoupil,“ namítl.

„Ale ano, koupil,“ řekla a v hlase neměla žádný žár. „A noc ještě neskončila.“

„Rád bych si s tebou ještě povídal,“ řekl.

„Mluvení je příjemné,“ odpověděla.

George je vysadil u Bradova hotelu, a když je pouštěl ven, Brad si všiml, že má v ruce tašku, kterou vytáhl z kufru auta. Když se přiblížili k vrátnému, George mu tašku podal. Brzy bylo zřejmé, že Jasmínu tam nejen znají, ale také vítají. Brada nepřekvapilo, že zná jména poslíčků. Jeden z nich k nim na nějaký Bradovi neznámý signál přispěchal, když se blížili k výtahům.

Jasmína ho obdařila zářivým úsměvem. „Bently, byl bys tak laskav a dohlédl na to, aby do pokoje pana Tarkentona přinesli láhev Dom Perignon? A bonboniéru těch krásných čokolád Maison du Chocolat...“ zachichotala se.

„Nejsou to ty s příchutí brandy?“ Bently s úsměvem přikývl. „Děkuji, Bently. A ještě jedna věc. Budeme potřebovat plechovku té šlehačky... víš, takové té, co se s ní zábavně stříká do pusy? A možná misku třešňové koláčové náplně od Andrého. Udělal bys to pro mě?“ Brad by se vsadil, že André je hotelový pětihvězdičkový šéfkuchař, a že si s ním Jasmína tyká.

Pokud jde o Bentlyho, ten by kvůli ní skočil z budovy, a bylo to zřejmé. Odešel svižným krokem.

Na chodbě nahoře jedna ze služebných dokonce řekla: „Dobrý večer, Jasmíno, ráda vás zase vidím.“ Žena si pak Brada změřila a přikývla, i když nic neřekla. Brad najednou věděl, jaké to je být hodnocený a přemýšlet, jestli prošel výběrem, nebo ne. A od hotelového personálu!

Byl to zvláštní pocit, ale zároveň si uvědomil, že jeho dcera je považována za dobrou znalkyni charakteru, alespoň podle ‚malých lidí‘ tohoto světa. Zničeně si připustil, že někdy jsou právě tito ‚malí lidé‘ v posuzování charakteru lepší než někteří z těch manipulátorů a chvastounů.

Jako mávnutím kouzelného proutku se objevil další poslíček s tou taškou, kterou George předal vrátnému. Mladík jim otevřel dveře, vstoupil a položil tašku na nízký stolek. Pohrál si s termostatem a pak se dvojici uklonil.

„Jsi sladký chlapec, Jeremy,“ řekla Jasmína. Políbila ho na čelo a muž, kterému muselo být přinejmenším čtyřicet, odešel jako šklebící se idiot.

Dveře se sotva zavřely, Jasmína se otočila k otci a zaútočila na jeho kravatu, rozvázala ji a stáhla mu ji z krku. Pak mu na tuhé košili, nikdy před touto nocí nenošené, rozepnula dva knoflíky.

„Chci, aby ses cítil pohodlně,“ řekla. „Musíme toho hodně probrat. A teď mě omluv. Také se chci cítit pohodlně.“

Zvedla tašku ze stolu a zmizela v ložnici. Brad ani neměl čas začít se divit, co tam asi dělá, a už se ozvalo nenápadné zaklepání na dveře. Otevřel je a za nimi byl vozík se všemi věcmi, o které si řekla, tlačený Bentlym. Bently zavezl vozík dovnitř, otevřel krabici s čokoládou a vystavil ji. Pak nalil dvě vychlazené sklenice plné šampaňského a uložil láhev do ledu. Brad vytáhl stodolarovou bankovku a Bently ji nechal hladce zmizet.

„Budu mít další láhev vychlazenou a připravenou, kdybyste ji potřebovali...“ řekl Bently. Rozhlédl se kolem, zřejmě hledal Jasmínu. Byl očividně zklamaný, že v místnosti není.

Bently odešel a Brad se otočil, aby viděl, jak žena, kterou stále považoval za Samanthu, vyklouzla z ložnice. Změnila se. V té tašce měla oblečení.

No, ‚oblečení‘ možná nebylo to správné slovo. Jasmína teď na sobě měla tmavé nylonky, které držel levandulový podvazkový pás. Na něm byly tmavě fialové kalhotky a nad nimi se vyjímala sladěná podprsenka se čtvrt košíčky, které houpaly její ňadra, ale nic z nich neskrývaly. Navrch měla bledě levandulový kabátek, do něhož bylo vetknuto vyobrazení draka. Drak vyšívaný v odstínech purpurové, které ladily s podprsenkou a kalhotkami, se jí ovíjel kolem těla a jeho hlava spočívala na jejím levém boku, jako by střežil poklad, který byl v kalhotkách uzavřen. Měla také střevíce s vysokými podpatky.

Brad okamžitě pochopil, proč byl Bently zklamaný, že není v místnosti. Ucítil bolest v rozkroku, kterou se neúspěšně snažil zahnat. To je jeho dcera, na kterou se dívá. Pak ho napadlo, že tohle je jeho dcera a ví, kdo je on... a přesto si na sebe oblékla to, v čem se mu předvádí.

„Musela jsem si vzít špatnou tašku,“ řekla a boky se jí zvedaly a klesaly, jak k němu kráčela. „Mám na různé druhy schůzek připravené různé tašky. No, myslím, že to bude muset stačit. Není v tom vidět o moc víc než v těch šatech a ty jsi můj táta. Není to tak, že bys mě nikdy neviděl nahou.“

Brad polkl. A pak znovu. Pročistil si hrdlo a musel si odkašlat. Ústa měl úplně vyschlá. Zvedl šampaňské a napil se. Pak už mohl mluvit. „Otcové obvykle nemají možnost vidět své dcery takhle nahé.“ Připadal si jako malý kluk, který vidí svou první nahou ženu.

„Víš, je to pohodlnější než ty šaty,“ řekla, vzala čokoládu a rozkousla ji napůl. „Ňam, tyhle jsou prostě božské“ řekla a vychutnávala si jemnou čokoládu. „Chtěla jsem si vzít jinou noční tašku... tu s džínami a mikinou. Doufám, že ti nevadí, že jsem si vzala špatnou.“ Otočila se a vlasy jí splývaly po těle. Kalhotky byly ve skutečnosti tanga a její bledé hýždě byly nahé. Když se k němu znovu postavila čelem, její velké hnědé oči se vpíjely do Bradových a on se do nich málem propadl.

„Je to... ehm... v pořádku,“ vyhrkl. Popadl čokoládu a strčil si ji do pusy. V ústech mu vybuchla chuť a on se lekl. „Není ti zima?“ zeptal se. Zdálo se mu, že ukazuje víc kůže než tlusťoch na nudapláži.

„Ale ne. Jeremy zvýšil teplotu. Ví přesně, jakou teplotu mám ráda.“ Podívala se na otce a vykročila k němu. Prsty sáhla po jeho saku a odhrnula mu ho z ramen. Obratně ho zachytila a odhodila k židli. „Tobě ale možná bude moc teplo... ve všem tom teplém oblečení.“

Pak se její prsty dotýkaly knoflíků jeho košile a on ucítil, jak ho na hrudi hladí chladný vzduch. Podařilo se mu zvednout jednu ruku, aby ji zastavil.

„Sam, co to děláš?"

„Jmenuju se Jasmína,“ řekla. „Dělám svou práci.“

„Nenajal jsem si tě, abys to dělala,“ řekl.

„Jak to?“ přitiskla se k němu a rukama ho objala kolem krku. „Julie mi řekla, abych si sbalila tašku.“

„Ano... ale nevěděl jsem, že to budeš ty,“ řekl.

„Věděla jsem, že to budeš ty,“ řekla prostě. Naklonila se k němu a políbila ho na rty, stejně jako to udělala, když spolu tančili. Její jazyk mu obratně vlétl do úst, přímo, dráždivě, a její prsy se mu tiskly na hruď.

Brad si najednou uvědomil, že je tvrdý jako skála... tvrdší, než si pamatoval za celé roky. Cítil se... křehký. Cítil, jak se mu ona na tu tvrdost tiskne.

„Můj terapeut říká, že dělám to, co dělám, protože jsem chtěla tvou pozornost a nemohla ji dostat,“ řekla a svými rty přejela ty jeho, když polibek končil. „Ale teď tvou pozornost mám. Nechceš vědět, jestli měl můj terapeut pravdu?“ Znovu ho políbila a byl to vášnivý polibek pro oba.

Když skončil, dýchla mu do úst: „Já chci.“

Brad nevěděl, co má dělat. Našel svou dávno ztracenou dceru, o které si myslel, že ho nenávidí. Nenáviděla ho, ale teď byla tady a nabízela se. A on ji chtěl. Jeho mysl to popírala, ale tělo ho zrazovalo, křičelo, že se jí chce dotknout, pohladit ji, vlastnit ji.

Jeho hloubavá mysl probublala na povrch na tak dlouho, aby mohl říct: „Jasmíno... Sam... nemusíš to dělat. Miluju tě. Vždycky jsem tě miloval. Jen jsem nevěděl, jak to dát najevo. Ale nemusíš to dělat, abych tě miloval. Už to dělám.“

Pohled jejích tmavých očí, tak blízko jeho tváře, přenášel emoce téměř jako elektřina. Olízla mu rty. „To mě nutí chtít tě ještě víc,“ zašeptala.

Odstrčila ho od sebe a zaútočila na jeho košili, kterou mu shodila z ramen, stejně jako sako. Visela mu na zápěstí, protože manžetové knoflíčky byly stále na svém místě. To ho svazovalo, svým způsobem, a on nemohl nic dělat, když se její hbité prsty pustily do rozepínání kalhot od jeho obleku. Cítil, jak mu kolena ovívá chladný vzduch, když mu kalhoty klesly ke kotníkům.

Ucítil její prsty na pásku svých slipů a automaticky zatáhl břicho. Její prsty však jen sklouzly po stranách toho spodního prádla a dolů z nich, na vnější strany stehen, a klesly ještě níž, aby mu sundaly boty a pak stáhly kalhoty z nohou. Pak ucítil její prsty nejprve u jednoho a pak u druhého rukávu a ruce měl volné. Zatímco ze sebe setřásal košili, její ruce mu jedním rychlým trhnutím sundaly slipy.

Brad se podíval dolů a zjistil, že mu jeho dcera zírá na ztopořený penis. Rukama se přiblížila k jeho koulím, jedna ruka u nich zůstala a druhá se sunula výš a obejmula jeho klacek. Stáhla mu předkožku ze žaludu a na štěrbince ve špičce jeho ptáka se objevil stříbrný korálek. Jako ve zpomaleném záběru se Jasmína naklonila dopředu, vystrčila jazyk, aby na něj tu kuličku zachytila, a pak s ním zpátky vklouzla do úst.

Potom ho na tu špičku políbila, stejně jako před chvílí na jeho rty. Líbala jeho čurák, jako kdyby ho milovala... zbožňovala ho... žila pro něj, objímala jeho koule, jako by to byla poslední dvě vejce ve vesmíru a ona je chtěla chránit.

Bylo to téměř antiorgasmické, když její namalované rty sklouzly na hlavičku jeho penisu a ona ji jemně sála, čímž z jeho bolavého čuráku vyloudila další kapičku přípravného moku.

Události teď Brad nemohl ovlivnit. Cítil se bezmocný, a to ho svým způsobem děsilo. Byl to význačný muž, který měl vždy vše pod kontrolou. Ale právě teď by ho dokázalo zmasakrovat dítě s kapesním nožíkem, tak neschopný pohybu byl. Celý jeho vesmír se soustředil na tu teplou pusu obalující jeho penis.

„Och Sam,“ sténal.

Stáhla se z jeho ptáka a postavila se. „Nechci, aby ses udělal příliš brzy. Jsi teď starší a může chvíli trvat, než tě zase připravím. A já tě teď potřebuju, tati. Potřebuju, abys mi udělal dobře až ve mně. Táhla ho k ložnici a shodila kabátek s ochranným drakem. Rukou sáhla za sebe a podprsenka povolila. Postrčila ho k posteli a rychleji, než by věřil, že je to možné, si sundala kalhotky.

Nějak ho stáhla s sebou dolů, na sebe, svá stehna měla po obou jeho stranách. Když ho táhla vzhůru, cítil, jak ho škrábou podvazky z jejího podvazkového pásu. Obličej mu prošel kolem dokonalých ňader a on je musel ochutnat, sklonil hlavu, aby sál jednu dlouhou tvrdou bradavku. Měla na sobě nějakou aromatickou látku... pomeranč... možná ne, limetku... něco citrusového.

Odměnou mu bylo její vrnění a ruce na zátylku.

Pak za něj znovu zatáhla, aby ho dostala do pozice, kdy si ji bude moci přivlastnit jako ženu. Cítil její ruku na své tvrdosti a cítil špičku žaludu nořící se do vlhkého tepla. Nebyl žádný přechod mezi tím pocitem kolem špičky jeho ptáka a jeho výpadem, kterým ji proklál, jediným přírazem bez tření, při němž koncem svého čuráku vrazil do jejího děložního čípku. Oba vydávali zvuky, které byly zároveň mučivé i radostné, víc než se dá uvěřit.

Brad se cítil jako doma. Mohl by v tuto chvíli zemřít a vůbec by mu to nevadilo. Byl pohřbený v ženě, která ho chtěla takového, jaký skutečně je, a ne takového, jakého by pro ni mohl dělat. Bylo to poprvé od dob Elizabeth, kdy skutečně miloval ženu, která ve své přívětivé kundě objímala jeho mužství.

V té noci byl jistý časový úsek, který byl pro Brada v mnoha ohledech ztracený. Navždy si bude pamatovat pocit její kůže na své, její hlas ve svém uchu, její nehty zarývající se mu do hýždí a zad. Vždycky si bude pamatovat tu zvláštní sérii vysokých chrčení, která vydávala, když se blížila k orgasmu, ale která se z jejího projevu vytrácela, když sjížděla ze svahu svého vyvrcholení.

V jednu chvíli zněla, jako by byla vyděšená, a pak sténala dlouhými hlasitými vzlyky radosti, když se nejen zmocňovala svých orgasmů, ale z každého z nich vyždímala do poslední kapky své delirické pocity. Vždycky si bude pamatovat, jak ji srovnával se ženami, s kterými byl předtím, a které předstíraly orgasmus, nebo se dokonce dokázaly dostat na vrchol s ním, ale jen se tiše chvěly, soustředily se na svou rozkoš, a jeho zcela pomíjely.

A z toho srovnávání mu vyšla žena, která hořela emocemi, jejíž výkřiky, vzlyky a sténání byly buď skutečné nebo jako stvořené pro Oscary. Vždycky bude věřit, že to nehrála, když se po něm znovu a znovu natahovala a vždy žádala víc.

Nikomu by však nedokázal vyprávět, co se té noci stalo. Nemohl popsat, jak se milovali, co říkala, a dokonce ani to, o čem si povídali mezi těmi úseky, kdy do sebe bušili a ve své vášni málem roztrhali prostěradla. A už vůbec nemohl nikomu přesně říct, kolikrát zarazil svou rozbouřenou erekci hluboko do své dcery a napnul svaly, aby do její dělohy natlačil víc své smetany.

Pamatoval si, jak byl v jednu chvíli ohromen tím, co dokáže ještě dlouho po tom, o čem si myslel, že toho je ve svém věku nanejvýš schopen. Ale to je všechno.

Vyrazila mu dech a on v té emocionální bouři část myšlenek ztratil.

Brad skutečně přišel do práce pozdě, jak Jasmína předchozího večera předpověděla. Když vešel do Joshovy kanceláře, byl plný energie, kterou Josh poznal ze svého života.

„Věřím, že to šlo... dobře,“ řekl.

Brad jen přikývl. „Skvěle jsem se bavil. Poděkuj za mě Julii.“

„Můžeš jí to říct sám,“ řekl Josh. „Oznámila mi, že spolu obědváme... my tři. Je to jedna z jejích vlastností, které jsem ji nedokázal zbavit... tedy dávat věci do mého rozvrhu,“ řekl.

Brad se zamračil a Josh si pomyslel, že to není dobře, ale Bradova slova neodpovídala jeho obličeji. „Nesnaž se ji zlomit, Joshi. Prokazuje ti větší laskavost, než si dokážeš představit. Je důležitější než tvůj rozvrh. Tedy alespoň po většinu času,“ dodal a obchodník v něm vystoupil na vrchol neklidné hladiny, která byla mořem soupeřících emocí.

„Dobře, zkusím si to zapamatovat,“ řekl Josh se zřetelným pocitem, že se stalo něco, co by měl být schopen vidět a uložit si to do paměti, ale co mu unikalo. Ve skutečnosti zbožňoval Brada Tarkentona a chtěl být stejně bohatý a mocný, až bude v Bradově věku. Ale ten muž osobně nebyl takový, jak Josh předpokládal, že bude.

Josh byl nadšený, že tento velký a důležitý muž je zcela lidský, s lidskými emocemi. Josh se této části svého života nechtěl vzdát, a pokud měl Brad Tarkenton čas na emoce, znamenalo to, že se Josh nemusí stydět za své osobní a společenské potřeby.

Ale v konkurenci s jeho osobní stránkou se podnikatelská stránka Joshe Clintona všem těm sentimentálním emocím vysmívala. Byl to žralok a žraloci nenechávají emoce, aby se jim pletly do cesty za kořistí.

Další otázku položil žralok. „Takže jestli jsi tu jen proto, abys mě poplácal po zádech... to už jsi udělal. Proč jsi ještě tady, Brade? Mohl bys právě teď letět zpátky na pobřeží.“

Brad žraloka poznal, ale nedělal si starosti. „Když už jsem tady, mohl bych se podívat na provoz. Mám v tebe Joshi velkou důvěru, ale někdy se stane, že skulinou něco proklouzne, i když kurník hlídá prvotřídní kohout.“

Potom prošli Joshův podnikatelský záměr velmi pečlivě. Objevili v něm několik trhlin a věcí, co se v nich skrývaly, a Josh se zhrozil. Jeho nadšení z toho, že má Brada za šéfa, ještě vzrostlo.

Oba byli překvapeni, když Joshova osobní sekretářka otevřela dveře a oznámila, že je čas na jejich „obědovou schůzku“. Brad pohlédl na ženu, kterou viděl jen zběžně. Byla to sošná blondýnka, krásná stejným způsobem jako byly Julie a... Jasmína – musel si zapamatovat, že jí má říkat Jasmína. Vyzařovala z ní sexualita a vášeň. Když zavřela dveře, podíval se na Joshe se zdviženým obočím.

Zdálo se, že Josh ví, na co myslí. „Neboj se. Tawny pro tu práci vybrala speciálně Julie. Musel jsem jí strašně moc zaplatit, abych ji dostal pryč od... no, abych ji najal. Ale ona je k Julii loajální až do morku kostí a věř mi, že v tom nic není. Aspoň ne se mnou. Mám pocit, že ještě občas bokem pracuje, ale do jejího výkonu to nezasahuje. Vlastně nám přinesla docela dost kšeftů.“

Brad zavrtěl hlavou, ale usmál se. „Ukazuje se, že Julie je pro organizaci mnohem větším přínosem, než bych věřil, že manželka může být.“

„Víš, co se říká o každém velkém muži..,“ zažertoval Josh.

Protože George byl na čtyři dny, kdy měl být Josh v Clevelandu, najat výhradně pro potřeby Amalgamated Enterprises, Tawny mu nařídila, aby muže vyzvedl a odvezl do restaurace, kde na ně čekala Julie, a popíjela velmi malou sklenku zlatavého vína. Kolem ní byl kruh prázdných stolů, ale zdálo se, že všichni podnikatelé, kteří obědvali u stolů za ním, jsou obráceni jejím směrem. Brad se jí zeptal, co pije, když si přisedl, a ona se začervenala.

„Je to Liebfraumilch,“ řekla. „Není to nic zvláštního, ale miluju tu sladkost.“ Podívala se na svého manžela. „Mám povoleno pár doušků denně, dokud se nenarodí dítě,“ bránila se.

„Pij, co chceš,“ řekl. „To bylo vždycky moje motto. Sám jsem tomu přišel na chuť, když jsem byl v Německu,“ usmál se. „To a taky plzeňské.“

Julie se rozzářila nadšením. „Představ si to, Joshi, milionář, který má rád pivo!“

Brad se usmál: „Jsem jenom člověk, Julie. Kalhoty si oblékám jednu nohavici po druhé, stejně jako ostatní.“

Julie se usmála ještě víc: „Když už jsme u toho, Joshi, běž si umýt ruce nebo tak něco. Musím si s Bradem promluvit o včerejší noci.“

Kdy můžu slyšet všechny ty krvavé detaily?“ Josh se zeptal s předstíranou bolestí v hlase.

„Chceš říct, že jsi to ještě neudělal? Myslela jsem, že si všichni muži porovnávají zážitky tak často, jak se vidí.“ Julie se podívala na Brada. Podívala se i zpátky na svého manžela. „Neexistuje nějaké pravidlo nebo tak něco, že se každý musí při setkání s druhým vytahovat a vystrkovat hruď a vykřikovat, jaký je kohout?“

Oba muži se její zmínce o kohoutovi zasmáli, ale ani jeden z nich nepřiznal, že Brad před patnácti minutami nazval Joshe kohoutem.

„Ani pípnutí,“ řekl Josh. „Ten člověk je buď diskrétní nebo se nic nestalo a stydí se to přiznat.“ Ušklíbl se, aby ukázal, že je to vtip. Vzdaloval se však od nich, respektoval manželčino přání mít soukromí.

Julie se na Brada podívala vypočítavým pohledem. „Tak co? Má pravdu? Jasmína mi nevolala. Obvykle mi volá, aby mi řekla, jak to šlo.“

Brad se najednou cítil nesvůj. Mluvit o tom, k čemu došlo s jeho dcerou, mu nebylo příjemné, i když Julie nevěděla, že je jeho dcera. „Šlo to dobře,“ zkusil to a pak se napil vína z její sklenky. Jeho tam ještě nebyla.

„Tak snadno se z toho nedostaneš,“ řekla. „Jak dlouho tam zůstala?“

„No, když jsem ráno odcházel, házela po mně polštáře, protože jsem dělal moc velký hluk,“ řekl Brad a myslel si, že to bude znít dost normálně.

Julie se zatvářila netečně. „Zůstala celou noc?“ Bylo vidět, že ji to z nějakého důvodu překvapilo.

„No, ano,“ řekl Brad.

Julie se na chvíli zamyslela. „Napadají mě jen dva případy, kdy se to stalo,“ řekla. Ten vypočítavý pohled byl zpátky. „Dobře, že jsem ti dala ten kondom. Ona je u sebe nenosí. Říká, že je to známka mužovy kultivovanosti, když má svůj vlastní.“

„Aha,“ řekl Brad a vytřeštil oči. „No... ehm... tohle téma tak nějak vůbec nepřišlo na přetřes.“

Julie teď vypadala naprosto šokovaně. „Chceš mi říct, že tě do sebe pustila bez kondomu? Brade, ona do sebe nikdy nepustí muže bez kondomu! V tom je skoro paranoidní. Dokonce s sebou nosí spermicid. Musí ho použít do několika hodin a ona to dělá nábožně, i když kondom zůstane neporušený.“ Julie se náhle znovu začervenala. „To jsem neměla říkat. Je to profesní tajemství.“

Brad jen zíral. „Určitě bere prášky,“ řekl.

Něco v jeho hlase způsobilo, že se Julii zvedla kůže na krku.

„Nešla na záchod, když jsi... skončil?“

„Julie, trvalo nám celou noc, než jsme... skončili. Nikdy jsem s takovou ženou nebyl. Ne od smrti mé manželky.“

„Ach jo,“ řekla Julie tiše. „Ach jo,“ zopakovala. „Je alergická na pilulky... nemůže je brát.“ Posadila se na židli rovněji. „Brade, prosím tě, řekni mi, že si ty peníze vzala.“

„Co je to za řeči?“ zeptal se Brad nějak dotčeně. Zapomněl na peníze a na to, že si je vzala.

„Udělala to, Brade?“ Juliin hlas byl tichý... vážný.

„Ano, udělala,“ řekl, rozladěný, že to ona musí vědět.

Julie se posadila zpátky, uvolněnější. „Díky bohu za to,“ řekla.

„Co se děje, Julie?“ zeptal se Brad.

Julie se na něj podívala nějak, co vypadalo téměř jako sympatie. „Jasmína je na muže velice... vybíravá. Jsou muži, se kterými se nevyspí, bez ohledu na to, kolik zaplatí. Například s muži, co to chtějí dělat naostro. To prostě nechce. Už se stalo, že odešla a nechala na stole pět tisíc. Ale někdy se stane, že některá z dívek je trochu... řekněme zahleděná do hvězd? Napadne ji, že by to mohlo zajít... ehm... dál než... no, dál než do obchodního vztahu. Když se to stane, dělají věci, které pro ně nejsou dobré. Zraní se. Nechci, abys Jasmínu zranil, Brade. Je to moje nejlepší kamarádka.“

Bradova reakce byla okamžitá. „Nikdy ji nezraním... nikdy!"

Julie využila svůj vypočítavý pohled ke zničující výhodě. „I kdyby měla tvé dítě, Brade? Předpokládejme, že se za pár měsíců ukáže, že už je moc těhotná na to, aby s tím něco udělala? Předpokládejme, že se objeví na prahu tvé firmy s břichem, které vypadá jako moje? Jak by ses pak cítil, Brade? Byla hloupá! A ty jsi byl taky hloupý!“ Teď už měla v hlase žár a v očích vztek.

Brad byl opět v šoku. V duchu si představil Sam, jak vypadá stejně jako teď Julie. Cítil, jak mu tuhne penis, a šokovalo ho, že představa Sam, která čeká jeho dítě, je tak erotická.

Brad si však nedokázal vysvětlit, proč by ho scénář, který Julie právě vymyslela, udělal jen šťastnějším. Z nedostatku čehokoli jiného řekl: „Tobě se to stalo, Julie.“

Julie se podívala na své vlastní těhotné tělo. „Chceš říct, že by sis ji vzal, Brade?!“ řekla nedůvěřivě. „Co se to sakra včera v noci stalo?“ řekla a znovu se posadila.

Vtom Brad uviděl Joshe, jak k nim míří. Usmíval se. Pro Joshe Clintona bylo všechno v pořádku. Měl krásnou těhotnou ženu, skvělou práci a šéfa, kterého miloval. Všechno šlo jako po másle.

Dokud nespatřil výraz ve tváři své ženy. V její tváři se zračilo zděšení, možná i trochu strachu.

„Dobře, ať už včera udělal cokoli, nemůže to být tak zlé,“ řekl s úsměvem, přistoupil ke stolu a posadil se mezi ně.

„Nemáš ani ponětí, Joshi Clintone,“ řekla horlivě. „Běž si znovu umýt ruce!"

Josh tam jen seděl. „Podívej, neublížil jsi jí, že ne?“ řekl a podíval se na Brada. „Chci říct, že nekrvácí, není v nemocnici nebo tak něco, ne?“

„Samozřejmě že ne,“ řekl Brad, znechucený tou představou. „Dobře, tak tedy. Zaplatil jsi jí, aby tě bavila. Jestli ses dobře bavil a ona je v pořádku, tak o co jde?“

Julie po něm hodila jízlivý pohled. „Vy, pane, budete dlouho bez sexu.“

„No tak, Bunny, nebuď taková.“ Josh poznal, že si dělá vážné starosti.

„Muži!“ řekla Julie. Sáhla do kabelky a vytáhla telefon. Vyťukala čísla a pak čekala a poslouchala vyzvánění.

„Ahoj, to jsem já,“ řekla do telefonu. „Jak se máš? Nezavolala jsi mi.“ Juliiny oči se upřely na Brada a zaklesly se do jeho.

„Tak co? Jak to šlo?“ zeptala se Julie do telefonu. Její hlas zněl až příliš nenuceně.

Poslouchala snad dvacet minut, jak se Bradovi zdálo. Přišel číšník a Josh objednal pro všechny, jeho parťáci na oběd si ho nevšímali.

„Jasmíno, neděláš snad nějakou hloupost?“ zeptala se Julie.

Naslouchala a odmlčela se.

„Kde jsi teď?“ zeptala se po chvíli.

Další pauza a ona řekla: „Právě teď sedí naproti mně. Obědváme s Joshem.“

Julie položila ruku na telefon. „Chce tě znovu vidět.“ Řekla to, jako by to byla obžaloba.

„Chci ji zase vidět,“ řekl Brad. Byla to pravda. Chtěl ji vidět každý den, a to nejen kvůli sexu.

Julie se vrátila k telefonu. „Jakmile tady skončíme, chci tě vidět. Jsi si jistá, že jsi v pořádku?... Dobře, dobře, nebuď naštvaná. Uvidíme se později.“

Vypnula telefon a vrátila ho do kabelky. Pak znovu upřela pohled na Brada. „Mám tě ráda, Brade, takže ti dám malou přátelskou radu. Nezahrávej si s emocemi mé kamarádky.“

Josh zalapal po dechu a začal se za ni omlouvat, ale ona ho přerušila.

„Takhle jsem ji ještě nikdy neslyšela, Brade. Jestli jí ublížíš, uříznu ti koule. Je mi jedno, kolik máš peněz nebo že jsi šéfem mého manžela. Udělám, co budu moct, až ji uvidím, ale ona tě má ráda... hodně.“

„Proč musíš něco dělat?“ zeptal se Brad. V hlavě se mu honilo rozhodnutí... rozhodnutí, které nikdo nepochopí, natož aby ho schválil. Ale právě našel svou dceru, o níž se domníval, že už ji nikdy neuvidí, a to, co k ní cítil, bylo rozpálené do běla na mnoha úrovních. Existovala šance, že by mohl obnovit i svůj vztah se synem. Najednou mu ‚byznys‘ nepřipadal tak důležitý jako v minulosti.

Julie byla ohromená a bylo to na ní vidět. „Chceš, abych věřila, že muž jako ty... muž ve tvém postavení... by vůbec uvažoval o tom, že by měl... dlouhodobý vztah... se ženou, jako je Jasmína?“ Oči se jí rozšířily a pak se zúžily. „Na mou poslední otázku jsi neodpověděl, že ne?“ řekla vyrovnaným hlasem.

Vrhla nervózní pohled na svého manžela, který se snažil pochopit, co se děje. I přes její výhrůžky jí záleželo na tom, co se mu stane. Brad pečlivě volil slova. Nesměl působit příliš nadšeně, jinak by si myslela, že jí kecá do života „Jasmína se nikdy nebude muset bát o svou budoucnost, ať už se jí stane cokoli.“ Brad se na ni podíval.

Byl to jazyk, kterému Julie rozuměla a který si vykládala naprosto nesprávně. „Ona není ten typ ženy, Brade. Jasmína nikdy nedovolí, aby se stala... vydržovanou ženou."

„Neřekl jsem, že bude vydržovaná žena,“ řekl Brad. „Je to složité. Teď to nedokážu vysvětlit. Musíme si s Jasmínou o některých věcech promluvit.“

„Neměli jste včera večer čas si promluvit?“ zeptal se Josh, ty věci mu přerůstaly přes hlavu.

„Zřejmě nestrávili moc času... povídáním,“ Julie se nadechla. Ale ostražitý výraz v jejích očích se vytratil. Vypočítavý pohled byl zpátky. „Dobře, věřím ti. Nevím, proč ti věřím, ale věřím. Budu vědět mnohem víc, až tu holku zaženu do kouta a promluvím si s ní z očí do očí.“ Usmála se, ale byl to spíš profesionální úsměv než ten, který by cítila v hloubi duše. „Tak co kdybychom si užili oběd?“

„Jak si mám užít oběd, když mám pocit, že plavu ve vodě plné sajrajtu?“ zeptal se Josh prostě.

Juliin smích zacinkal a hlavy – mužské hlavy – se otočily a zamyšleně se dívaly na ten smích, který byl tentokrát opravdový. „Nemusíš se bát, že tě kousnu... až později večer. Ať se dnes večer moc neopozdíš. Možná budu... vzrušená... až si promluvím s Jasmínou.“

„Myslel jsem, že mě odřízneš na měsíce a měsíce.“ Josh byl skutečně zmatený.

Její smích znovu zacinkal a oběma mužům z něj přeběhl mráz po zádech. „Hlupáčku. Nech na mě rozhodnout, kdy potřebuješ potrestat a kdy ne.“

Zbytek oběda byl mnohem příjemnější a Julie přenechala výhodu pochybností Bradovi. Ale také s jídlem pospíchala a nechala toho na talíři hodně, když ho odsunula.

„Sakra, jsem plná,“ oznámila. „Junior zabírá čím dál víc místa. Byla to legrace, kluci, ale mám schůzku, musím zjistit, jakou chuť k jídlu má Jasmína.“

Josh se na ni zmateně podíval. Brad se díval jen na svůj talíř.

O dvě hodiny později Joshovi někdo zavolal na jeho soukromou linku.

„Ahoj, miláčku,“ řekl do telefonu. „Je všechno v pořádku? Ano, je tu se mnou. Chceš s ním mluvit?... Dobře, za chvíli se uvidíme.“

Zavěsil. „Je na cestě sem. Chce tě vidět.“ Na chvíli se odmlčel. „Musíme si o něčem promluvit?"

„Pokud vím, tak ne,“ řekl Brad. Pod jeho chladným zevnějškem se však skrývaly emoce. Co Jasmína řekla Julii?

(Konec 1. části)

Více erotických povídek najdeš na webu Sex-po-telefonu.info - erotické povídky.

Perverzní Monikadalší dívky
 
Sex po telefonu

Jmenuji se Monika. Svážu tě a pohraji si s tvým tělem, od lehčích hrátek můžu přejít až po tvrdé SM, facesitting, footfetish, vosk či elektrosex... Nebo by jsi radši perverzní zdravotní sestřičku? Anální vyšetření, piss, klystýr... Nemáš v těchto praktikách ješte žádné zkušenosti? Nevadí, ráda tě zaučím.

Zkrotím si tě na
909 460 030
a po vyzvání zadej kód 18

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
SEXCHAT MONIKA text zprávy... na číslo 9095535

Cena hovoru 46 Kč/min pro čísla 909460030 a 909467666, resp. 60 Kč/min pro 909606666.
Maximální délka hovoru 26 min pro číslo 909460030, resp. 20 minut pro číslo 909606666.
Cena SMS je 35,- Kč. Sex po telefonu i chat je pouze pro starší 18 let.
Provozuje TOPIC PRESS s.r.o., www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz

Podobné erotické povídky

Orální štafeta - 2.díl

  31. 7. 2018Predator69

O 5 dní později... Ve čtvrtek po práci jsem vzpomínal na zážitek s Alicí, tak se jmenovala ona neznámá cestovatelka. Nedalo mi to a napsal jsem jí, že jí moc děkuju za příjemnou společnost při cestě, ale mám pocit, že mi zaplatila moc a chtěl bych jí to vrátit třeba pozváním na kafe. Odpověděla za hodinu, že je v práci a že by pak klidně někam zašla. V 7 večer jsme se tedy potkali u malé restaurace....  celá povídka...
Kategorie: Orál, Mix

Story XIII – Další Denisiny hračky

  8. 12. 2012Laura

Byla hluboká noc, ve tmě jsem rozpoznal pouze Velký vůz, Kasiopeu a Orion, plaval jsem si v moři a kolem nikdo kromě mě nebyl. Zničehonic jsem ucítil, jak se mě něco dotklo. Bylo to dlouhé, úzké a nepříjemně slizké. Pod hladinou bylo překvapivě docela dobře vidět, takže jsem se podíval pod sebe a s odporem jsem zjistil, že je to chapadlo chobotnice, která je naštěstí zatím hluboko pode mnou. Zatřásl...  celá povídka...
Kategorie: Anál, Grupáč, Incest, Orál, Teen

Párty s učitelkou

  11. 8. 2012Neznámý autor

Martin měl za pár dní narozeniny a jako každoročně se chystal uspořádat pořádnou párty se spoustou chlastu. Měl v úmyslu pozvat všechny spolužáky a pak taky spoustu kámošů z hokeje, základky a od sousedů. No, vypadalo to na spoustu, ale fakt hromadu lidí, ale aspoň bude zase jednou pořádná sranda. Vytáhnul papír a napsal na něj, kdy a kde se ta jeho oslava koná. Papír nechal kolovat po třídě a s uspokojením...  celá povídka...
Kategorie: Učitelky, Striptýz, Párty, Orál, Teen, Šukačky

Suchej tam a mokrej ven

  1. 4. 2013Neznámý autor

Mám babičku, která je nejúžasnější na světě. Mám ji hrozně rád, celé dětství jsem u ní trávil, nedal dopustit na její kuchařské umění a péči. Jak jsem dospíval, náš vztah se nijak neměnil, možná se stal ještě vřelejším. A před nedávnou dobou jsem zpozoroval, jak babička úplně otevřeně mluví o věcech, o kterých se mnou nikdy dřív nemluvila. Dělala různé dvojsmysly, vtípky, významně na mě mrkala, když...  celá povídka...
Kategorie: Zralé ženy, Šukačky, Mix