Věděl jsem, že Silva je čím dál neklidnější. Částečně za to mohla zima. Nemá ráda zimu. Nemá ráda neustálý chlad, který jí rozechvívá kosti, a nemá ráda beztvarou tlustou vrstvu vlny, kterou potřebuje, aby ten chlad zahnala. Silva zoufale toužila po těch jasných slunečných dnech, kdy jaro konečně ustoupí létu.

Měli jsme začátek února. Kdybychom si to mohli dovolit, vzal bych Silvu někam na jih, ale nemohli jsme, a tak nemělo smysl snít o zahálčivém lenošení v bikinách na tropické pláži.

Zimu bude třeba vydržet.

Nešlo však jen o počasí. Já nevím. Byla to spousta věcí. Silva se v poslední době potýkala s ubíjející nudou života, s každodenními nároky rutinních povinností, jak se neustále snažila, aby se náš život dal zvládnout. Viděl jsem jí to na očích, unavený pohled ženy, která sní o rychlejší, vzrušivější existenci, kde by její schopnosti byly zřetelné a respektované, kde by její vůle vítězit vzbuzovala v oponentech aktivní bojovnost. Silva chtěla víc. Věděl jsem to, ale co jsem mohl dělat? Než se něco změní, musíme napřed překonat současnost.

Každopádně jsem si přál, abych mohl Silvě dát něco, co by ji rozproudilo a vyburcovalo z nudy. Na sobotní večer jsme měli hlídání, a tak mě napadlo, že bych ji vzal na dobrou večeři a pak si můžeme jít zatančit do jednoho z těch divočejších podniků v centru. To měla vždycky ráda.

„Co chceš dělat dnes večer?“ zeptala se Silva, když si kartáčem jemně pročesávala zlatavé vlasy. Slabá dávka mejkapu dodala jejím rysům jemnou, vzrušující krásu a s těmi jemnými vlnkami, které k jejím dlouhým, hebkým vlasům patřily, vypadala opravdu úchvatně. Stál jsem ve dveřích koupelny a sledoval, jak se s každým pozvednutím kartáče sošně zvedají i její kozy.

Podělil jsem se s ní o plán, který jsem vymyslel, a byl jsem spokojený sám se sebou, že jsem přišel na program, o kterém jsem věřil, že Silvu ve všech ohledech potěší. Silva se podívala na můj odraz v zrcadle prosebnýma, průzračnýma očima a lehce pootevřela ústa. Ten pohled na její roztoužení přiměl můj čurák, aby se prudce pohnul.

„Poslyš,“ řekla, přestože má pozornost už na ni byla upřená, „mluvila jsem s Lindou, víš, tou mojí kadeřnicí, a ona se mě ptala, jestli bysme nechtěli přijít na večírek k ní domů.“

„Jasně,“ řekl jsem okamžitě. Silva pokračovala v kartáčování a při tom se hříšně usmívala.

„Je to divoká holka, víš, a myslím, že to tam bude i dost divoká párty.“

„Aha,“ řekl jsem, dokonale zaujatý jistými náznaky, které jsem četl ze Silvina ruměnce.

„Chci říct, nemusíme tam zůstat, když tam budeme a...“ Silva odložila kartáč, odhrnula si vlasy a zachytila je do tmavého hřebínku.

„Jistě,“ řekl jsem. „Jaký druh divočiny? Pivo a motorkáři? Heroinoví bossové a výpalné?“ Krčil jsem rameny a nervózně se usmíval. Kdybych nechtěl potěšit manželku, asi bych ven chodil jen zřídkakdy. Silva vždycky vynašla nové způsoby, jak mi i doma rozproudit krev v žilách.

„Ne, to ne,“ řekla Silva. Růžové bradavky jí navzdory tomu parnu v koupelně pevně ztvrdly. „Linda se ti bude líbit,“ řekla. „Je moc hezká, má husté kaštanové vlasy a velké hnědé oči, které jako by pořád naznačovaly něco nemravného.“

„Aha,“ řekl jsem. „Aha.“

Lascivně jsem se díval, jak si Silva přes svůj nádherný kulatý zadeček přetahuje bílé krajkové kalhotky. Přestože máme tři děti, Silva dnes vypadá líp než v době, kdy jsem ji poznal. Ve dvaadvaceti byla sotva zralá. Vychutnávám si každý pohled, který jejímu pevnému, štíhlému tělu ukradnu. Silva ví, že ji pozoruju, a za tu mou soustředěnou pozornost mě o to víc miluje, dráždí mě efektními předklony, pomalým pohupováním v bocích a bezdůvodným promačkáváním svých koz. Pomalu si natáhla bílé punčochy a záměrně provokovala můj pohled, když si upravovala krajkový top tak, aby obepínal krémovou kůži jejích štíhlých stehen. Teď vytáhla ze skříně modré šaty a navlékla si je s výstřihem rozevřeným.

„Zapni mi zip,“ řekla. Pospíšil jsem si za svou manželskou povinností. „Jak vypadám?“ zeptala se a vykroutila se z mých prstů, právě když jsem zip dopnul. Královská modř jejích hedvábných šatů se odrážela v jejích očích a já žasl nad tou radostí, kterou zřejmě pociťovala. Zahrnul jsem ji chválou. Když si pak obula modré lodičky, všiml jsem si, jak se jí pod přiléhavými šaty lehce pohupují volná ňadra. Do látky se jí vytlačovaly hrbolky bradavek.

„Moc hezké,“ prohlásil jsem.

Protože jsme měli hlídání s dřívějším začátkem, Silva mi dovolila vzít ji ven na italské jídlo. Vrchní, mladý snědý muž, na mou ženu neslušně zíral; když nás vedl k našemu stolu, hladově studoval tu bledou kůži odhalenou hlubokým výstřihem, a to houpání jejích nohou pod krátkou sukní. Silva přijímala mladíkovu pozornost s vyzývavým úsměvem. Okouzlený tím, že dělám doprovod takové krmi, jsem pro nás galantně objednal jen obyčejnější jídlo.

Když jsme jedli, Silva vzrušeně mluvila o tom, jak moc chce na chvíli na všechno zapomenout a nechat se jen tak unášet. Krátce mi vyprávěla o tom, jak bojuje s tím, že se ve své roli necítí dostatečně výrazná, a dala se do řeči o naději a touze po skutečném vzrušení. Než její život zvážněl, byla Silva herečkou, a já přesně věděl, po čem touží: po nadšeném publiku.

Linda bydlela v docela normálním předměstském domě ve čtvrti plné živých plotů, trávníků a mladých stromků. Ačkoli foukal chladný severní vítr, Silva stanula před domem nezvykle klidná, zahřátá snad nějakým vnitřním ohněm. Jak slíbila, dveře nám otevřela krásná brunetka s širokýma, fascinujícíma očima a lehce necudným úsměvem.

„Silvo!“ řekla Linda šťastně. „Jsem tak ráda, že jsi přišla.“

„Prostě jsem musela,“ řekla Silva. „Lindo, tohle je můj manžel Standa.“ Linda ke mně obrátila zvědavý pohled. Přikývl jsem.

„Okouzlující,“ řekl jsem.

„To doufám,“ řekla Linda a její hlas ve mně něco probouzel, vzala mě za ruku a vedla nás do domu. V obývacím pokoji se vznášel slabý šedý kouř, bohatý na sladkou vůni vonných tyčinek, kouře a jídla. Vstupní chodba byla poměrně dobře osvětlená, ale ostatní prostory ozařovala jen slabá světla. Napočítal jsem snad tucet lidí, kteří seděli na pohovce, postávali u okna a leželi na velkých polštářích rozesetých po koberci.

„Hej, všichni,“ řekla Linda klidným hlasem, který však upoutal pozornost celé skupiny, „tohle je Silva a Standa.“ Ze stinných koutů se ozvalo několik hlasů, které pronesly obecné pozdravy. „Můžu vám nabídnout něco k pití?“ zeptala se Linda.

„Jistě,“ řekla Silva. „Pomůžu ti.“ Otočila se ke mně, řekla: „Zamíchej se mezi ně,“ a se smíchem odešla do kuchyně. Váhavě jsem se zadíval do tmavého pokoje. Společenská konverzace není mojí silnou stránkou a ta intimita, která jako by prostupovala místností, mě utlumila ještě víc. Lidé mluvili, ale většinou potichu. Obcházel jsem ten pokoj, studoval dav a hledal něčí hlasitější poznámku, na kterou bych mohl zareagovat, anebo alespoň nějaké rozumné místo, které bych mohl zaujmout. Nakonec jsem se usadil v pohodlném křesle a opřel se, abych se mohl dívat.

Po jedné straně vedle mě stála nakrátko ostříhaná zrzka se štíhlou postavou a vystrčeným kulatým zadečkem. Neslušně jsem se zadíval na její pozadí, chráněn ve svém nezdvořilém pohledu tmou. Po několika minutách zkoumání jsem podle jemných vyboulenin její světlé sukně usoudil, že Bláža (jak jsem jí v duchu začal říkat) nosí podvazky, ale žádné kalhotky. Pohledná odbarvená blondýnka pomocí tichých gest mluvila s tmavým, přísně vyhlížejícím pánem. Její nohy měly dlouhé, dokonale vytvarované linie, které ve mně vyvolávaly touhu zahlédnout i ty poslední centimetry skryté pod sukní. Další nakrátko ostříhaná žena...

„Tady máš,“ řekla Silva a podala mi sklenici.

„Pěkně divoké,“ řekl jsem s žoviálním sarkasmem.

„Jo,“ řekla Silva a cinkla mou sklenicí o svou.

„Víš co,“ řekl jsem tiše, „nikdy jsem neviděl tak atraktivní partu lidí.“

„Já vím,“ řekla Silva, posadila se na opěradlo mého křesla a rukou se mi otřela o stehno. „Mělo by to být skvělé.“

„Co se bude dít?“ zeptal jsem se.

„Dobře,“ vyhlásila Linda, „můžeme začít,“ a postoupila doprostřed místnosti. „Spustíme show. Jiří, mohl bys zapnout televizi?“

Jiří přistoupil k velké obrazovce na stěně naproti mému křeslu a po rychlém prohledání ovládacích prvků ji zapnul. Obrazovka se rozsvítila.

„Ztlumte tu hudbu,“ řekla Linda, když se uvelebila na pohovce. Jiří jí vyhověl a otočil knoflíkem sterea. Na televizi se objevil obraz.

Na kraji postele seděla vysoká, orientálně vyhlížející žena. Dívala se přímo do kamery a usmívala se širokým, milým úsměvem.

Ruce, silné mužské ruce, se k ženě natáhly zezadu a začaly rozepínat knoflík na jejích černých šatech. Vrtěla se, když ruce pomalu sjížděly k dalšímu knoflíku.

Mírně se natočila a řekla: „To je zábava.“ Pohled na muže za ní odhalil silného chlápka se širokými rameny. Jeho prsty byly stále obratnější a s větší rychlostí rozepínaly jednotlivé knoflíky. Žena se usmála a pak zamávala do kamery. Když došel k poslednímu knoflíku, rozhrnul ten rozevřený předek dozadu. Měla na sobě černou krajkovou podprsenku a kalhotky francouzského střihu, které se jí nořily těsně pod pupík.

„Vypadáš fantasticky,“ řekl tiše, když jí sundával šaty z ramen a stahoval je z dlouhých paží. Lehce se zavrtěla a dlouhým růžovým jazykem si olízla rudé rty. Šmátral za ní, pracoval na zapínání její podprsenky a jakmile ho s trhnutím uvolnil, to prádlo z ní spadlo. Nevýrazné bradavky se jí rýsovaly na dobře tvarovaných prsou a když její kozy zakryl rukama a stiskl, vystrkovaly se dopředu.

Silva se sesunula na opěradlo křesla a byla vedle mě. Mírně jsem se posunul a ona mě začala hladit přes kalhoty. Nervózně jsem se rozhlédl po místnosti, ale všechny oči se upíraly na televizor. Ruce se vyzývavě potulovaly a zvedly už několik sukní do odhalujících výšin.

„Divoké,“ zašeptal jsem Silvě.

„Podívej,“ řekla s očima dokořán.

Muž vylezl zpoza ženy. Scéně dominovala jeho síla, na širokém, chlupatém hrudníku se mu vlnily svaly. Stáhl si slipy a uvolnil velký masitý kyj, který u několika žen kolem nás vyvolal vzdechy a sténání. Ta orientální žena se bezděčně usmála do kamery a pak se vrhla dolů, aby si toho tlustého ptáka nabrala do úst. Její kalhotkami zahalený zadek se při tom kouření otočil směrem ke kameře.

On něco zamumlal a ona sáhla dozadu a ty černé kalhotky si stáhla. Před objektivem se leskla zářivě šarlatová píča, orámovaná chomáčky černých kudrlinek.

Známé pižmové aróma přebilo opar vonných látek a já jemně vklouzl prstem mezi Silvina stehna, kde jsem našel zdroj té opojné vůně. Se zasténáním se zavrtěla, přitiskla poštěváček pod mou ruku a já jí vyhověl pravidelným hlazením přes tu tenkou krajku. Z druhé strany se ozvalo jiné, tišší zasténání a já se otočil, abych se podíval.

Jak jsem předpokládal, Bláža na sobě neměla žádné kalhotky. Nohy doširoka roztažené, ta ohnivá zrzka si zuřivě dráždila klitoris. Pán vedle ní jí vklouzl prstem mezi zduřelé pysky. Můj čurák začal bolet.

Rozhlédl jsem se po místnosti a byl svědkem tuctu masturbačních aktů na tvrdém i vlhkém. Potutelně jsem se usmál a odevzdaně hladil Silvu. Na obrazovce klečel velký chlapík za štíhlou tmavou ženou a mohutně ji mrdal, zatímco ona křičela: „Prosím, Marku, mrdej mě, mrdej mě, mrdej mě.“

„Měl bych mrdat tvou prdel,“ zavrčel a zadíval se do kamery.

„Ano,“ vykřikla, „mrdej mi prdel.“

Linda něco šeptala a zvedla se z pohovky, za sebou táhla elegantně vyhlížejícího pána. Šťouchl jsem do Silvy. „Zajímalo by mě, co se asi chystají dělat?“ zeptal jsem se s úsměvem. Silva se naklonila a viděla je mizet.

„Kéž by to dělali tady,“ řekla, opřela se dozadu a trochu víc roztáhla své štíhlé nohy.

Pár v televizi radostně, divoce a uvolněně explodoval a to napětí v místnosti jako by opadlo. Pár se oblékl a nechal postel prázdnou. Nikdo se nepohnul a já jsem přemýšlel, jaká asi bude další scéna. Do záběru se přesunuli Linda a její pán.

Silva do mě dloubla. „Podívej,“ řekla vzrušeným šepotem, „to je Linda.“

„Má stejné žluté šaty,“ odpověděl jsem.

Linda vyhupla na postel a lezla po ní, dokud se před kamerou neobjevil její žlutý zadek. Natáhla se dozadu a nadzvedla lem šatů, čímž odhalila žluté a červené květované kalhotky, které zakrývaly její půlky. Po krátké pauze sesunula kalhotky dolů.

Vzdychl jsem a Silva také. Linda se naklonila dozadu ke kameře, rozevřela naběhlé pysky a obnažila hlubokou štěrbinu uvnitř, její růžová píča v záři jasných světel ronila kapky. Když se začala sklánět dopředu, zkroucený pupen její svůdné růžové prdelky jako by zamrkal. Linda se zvedla na kolena a její zadeček se při tom proměnil na pružné kulaté srdíčko.

Mezi jejíma nohama se objevila hlava toho světlovlasého pána a Linda sklonila pánev nad jeho obličej, svou hlubokou kundu vystrčila před objektiv, jeho jazyk ji dráždil zespodu.

„Tomu nemůžu uvěřit,“ řekla Silva a sama si teď honila píču.

„Já taky ne,“ odpověděl jsem. Odtrhl jsem pohled od Lindiny krásné mokré kundy a rozhlédl se po místnosti. Nahatí ptáci sebou trhali v sevření přátelských rukou. Ta blondýnka si mačkala nahé kozy, a muž, se kterým předtím mluvila a on se tvářil tak přísně, jí lízal kundu. Linda začala pištět a tlačila se svou vahou na ústa útočící pod ní.

„Podívej,“ řekl jsem a šťouchl do Silvy. Neodpověděla, jen fascinovaně zírala, jak se tlustý růžový pták chystá vstoupit do Lindiny mokré píči. „Podívej,“ nedal jsem se odbýt, „to jsou oni.“

Silva se nahnula dopředu a podívala se směrem, kterým jsem ukazoval. Vysoká orientální žena a její svalnatý přítel vešli z chodby a zaujali Lindino místo na pohovce.

„Myslíš si, že...?“ řekla Silva.

„Mrdají nahoře,“ řekl jsem.

„Pane jo,“ řekla Silva.

„Divočina,“ odpověděl jsem. Silva sklouzla z křesla a klekla si na kolena vedle pohovky.

„To bylo skvělé!“ slyšel jsem ji říkat.

„Děkuju,“ řekla ta žena a nahnula se k Silvě. Mluvily spolu tiše, šeptem, tak jsem se opřel a díval se, jak Linda do široka roztahuje své nohy a vsává do sebe toho růžového ptáka.

„Pojď,“ řekla Silva a vzala mě za ruku. Instinktivně jsem ji následoval.

„Počkej,“ řekl jsem nervózně, když jsem viděl, že jdeme nahoru. „Co to děláme?“

„Chci se podívat, jak Linda šuká,“ řekla vzrušeně. Poslušně jsem šel za ní. Chtěl jsem se taky dívat, jak Linda šuká.

Otevřenými dveřmi do ložnice proudilo světlo. Zastavili jsme se ve dveřích. Tři vysoké halogenové lampy stály na stráži za kamerou, upevněnou na stativu. Linda seděla na posteli, píču měla doširoka rozcapenou a dychtivě sála ptáka toho muže. Můj pták rychle ztvrdl. Silva páchla vzrušením.

Stál jsem za ní, objal ji rukama kolem prsou a stiskl jí je. Bradavky měla jako kameny. Pták v Lindiných ústech začal divoce stříkat a posílal šílené výtrysky na její krásnou tvář. Chichotala se a snažila se namířit tu fontánu mezi své čekající rty. Muž zasténal a spustil divoký řev.

Silva začala tleskat a pištět. Linda si olízla rty a prsty a usmála se.

„Ahoj, panenko,“ řekla Linda šťastně. „Další na řadě je tvoje scéna?“

„Můžeme?“ zeptala se Silva. Oči se mi otevřely dokořán a žaludek se mi začal houpat.

„Jistě,“ řekla Linda. „Jen se dívej do objektivu a řekni 'mrdej mě'.“ Silva se vrhla dopředu. Zdráhavě jsem ji následoval. Pod kamerou stála malá obrazovka a ukazovala, co kamera právě zabírá. Silva vstoupila do záběru, usmála se a zamávala.

„No tak,“ řekla mi.

„Co je?“ zamumlal jsem nechápavě.

„Lehni si na postel a hraj si se sebou,“ přikázala Silva. „O zbytek se postarám já.“ Došel jsem k posteli a zalezl si doprostřed, co nejdál od kamery. Zčervenal jsem a díval se na svůj mrňavý obličej na obrazovce. Silva se otočila zpátky k objektivu, stáhla si přední díl šatů níž, aby mohla obejmout svá nahá prsa, a smála se.

„Pojď, mrdej mě!“ vypískla perverzně. Silva dovede být teatrální.

Linda, opřená o dveře, byla celá rozesmátá. „Tak do toho, holka,“ povzbuzovala ji.

„Nelíbí se ti moje kozy?“ zeptala se Silva a dráždila si bradavky. „Ukaž mi čuráka,“ řekla, „a já ti ukážu víc.“ Poslušně jsem si sundal kalhoty a stáhl slipy. Zjistil jsem, že je těžké se elegantně svléknout, když se na mě dívá tucet lidí.

„Mmm,“ řekla Silva a sáhla si za sebe, aby si rozepnula šaty. „Ta čarodějná hůlka se mi líbí.“ Otočila se k Lindě. „Dá se zabrat lepší obrázek toho mužského nářadí?“

„Jasně,“ řekla Linda, která pořád stála nahá ve dveřích a se zájmem si prohlížela moje péro. „Je tam dálkový ovladač, stiskni Zoom.“ Silva zvedla malý ovladač a stiskla tlačítko. Objektiv se posunul dopředu a minul mě. Pokusil jsem se přesunout do záběru, ale ukázalo se, že je těžké najít správné místo, na tu dálku.

„Lindo,“ řekla Silva, když si svlékla šaty, „mohla bys nám dělat kameramanku?“

„No jistě, panenko,“ řekla Linda, sundala kameru ze stativu a přiložila ji ke svému tmavému oku. „Tak pojď, Stando, ukaž mi svoje poklady.“ Linda zaostřila objektiv namířený na moje péro, jednu nohu si položila na černý kufr u zdi a nabídla mi pohled na svou vlhkou růžovou píču.

„Dámy a pánové,“ řekla Silva, „hrdina!“ Můj ztopořený penis pulzoval. „To by stačilo, Lindo, pokračuj v představení.“

„Promiň, lásko,“ řekla Linda, couvla a namířila objektiv na mou ženu.

„Tohle je jedno z čísel, která jsem před časem obdivovala v jednom šantánu,“ řekla Silva a rychle se zatočila dokola. Zastavila se, namířila své kozy na kameru a olízla si rty. „Postavte pro mě ty ptáky.“

Patřím k těm, co poslouchají příkazy, tak jsem si ptáka začal honit. Silva zatančila několik otoček a zastavení, pohupovala svými velkými kozami a vrtěla širokými boky. Občas jsem mrknul na Lindu, jak jí tvrdnou bradavky a po stehnech jí stále pomalu stékají její šťávy. Sledoval jsem Silvu, jak vystrkuje zadeček na kameru a mrká na mě.

Díval jsem se na monitor, aby mi neuteklo, jak Silva pomalu nechává spadnout své kalhotky, jak se štíhlé naběhlé pysky její zlatovlasé kundy na obrazovce chvějí, jak se její kozy jemně pohupují, jak Linda s kamerou sjíždí až dolů, sklání se při tom, roztahuje svá stehna a odhaluje ještě jeden ztvrdlý klitoris.

Nahá, až na bílé punčochy, hupla Silva na postel a položila se na záda, kolena zvednutá nahoru, prstila si kundu, zatímco ji kamera zblízka prozkoumávala. Silva nadzvedla prdel, aby obrazovku zaplnil kompletní obraz jejích šťavnatých záhybů, a nahnula se, aby si vzala žalud mého čuráku do úst.

Vpustila mého ptáka hluboko do svého polibku, mávala světlým ohonem svých vlasů na objektiv a Linda se s kamerou pohybovala dopředu a dozadu a nahoru a mezi nás, snímala všechny směry našeho lascivního setkání, cukání mého ptáka a chvění její kundy a něžný prs se ztvrdlou hnědou bradavkou a ten polibek, kterým cucám Silvin poštěváček, a ten příraz, vedoucí mé péro do hlubiny.

Silva si přede mne klekla, jazyk měla na mém čuráku. Linda klečela vedle ní, kamerou málem ochutnávala to srkání. Já jsem si tvrdě honil péro a vystřeloval svůj chtíč divoce a mokře a stříkal na Silviny sladké tváře. Linda se smála, když Silva pištěla a já vyřvával svou extázi. Linda slízla hustou kuličku mého semene ze Silviny tváře a já se zachvěl a znovu se slabě udělal.

„Byl jsi neuvěřitelný,“ řekla Silva, doprovodila to vášnivým polibkem a zavrtěla nahou zadnicí do stále živé kamery. „Chci to znovu.“ „Později,“ slíbil jsem. „Ale napřed krátký odpočinek, ty divoško,“ řekl jsem a plácl ji přes holý zadek.

Ve dveřích se objevil další pár, ta pohledná blondýna. Natáhl jsem si kalhoty a zíral na její prsa. Nešlo to jinak. Miluju nahé ženy.

„Neobtěžoval bych se,“ řekl snědý nahý muž, který ji doprovázel.

„Cože?“ zeptal jsem se, když jsem se na jeho dívku vynadíval.

„Neoblékej si kalhoty,“ řekl. „Vy dva jste dole rozpoutali orgie.“

„Opravdu?“ divil jsem se a sledoval, jak Linda se smíchem objímá Silvu.

„Bylo to divoké,“ řekl. „Vy dva jste byli skvělí.“

„Bylo to divoké,“ opakoval jsem já. „No tak, Silvo. Pojď se podívat na večírek.“ Položil jsem paži kolem své ještě nahé ženy a druhou kolem Lindy. Stiskl jsem dvojici ňader a otočil se, abych si prohlédl i prdelku té pěkné blondýnky. „Bavte se,“ řekl jsem jim.

Dole jsme jsme se ze dveří dívali do spoře osvětlené místnosti, kde se na podlaze svíjela nahá těla. Blondýnka v televizoru kouřila svému muži péro. Ve tmě se ozývalo sténání a rychlé pleskání.

„Můžu vám něco nabídnout?“ zavrněla Linda. Silva se na mě podívala a usmála se.

„Ano, prosím,“ odpověděl jsem, „dám si něco k pití.“ Linda odešla do kuchyně. Rozhlédl jsem se kolem. „Budeme se jen tak dívat, ano?“ Silva se s nemravným úsměvem mazlila s mým čurákem.

„Bylo to divoké,“ řekl jsem jí. „Ty jsi byla pořádně divoká.“

A vybavilo se mi jedno rčení: Sapere aude – Silní jsou ti, kdo se odváží.