Když Matylda slavila čtrnácté narozeniny, udělala s kamarádkami v bytě takové pozdvižení, že o rok později ji rodiče raději poslali slavit na chatu, aby nikoho nerušily. Předešli tím nejenom stížnostem sousedů, kteří už tak nesli velice nelibě přítomnost jediné rodiny s dětmi v domě, ale oslava na chatě, vypadala i jako super nápad. Nejenom, že holky mohly ječet jak Viktorky u splavu, ale navíc tam mohly strávit celý víkend. Chalupa stála na samotě u jezírka, ke kterému v horkých dnech chodila celá blízká vesnice. Ale od večera do rána, tam byl klid.

Matylda pozvala opět všechny kamarádky. I s ní, jich na oslavě bylo šest. S Jiřkou a Mončou se znaly od školky, a i když chodily na jinou školu, jejich kamarádství tím nijak neutrpělo. S Romanou a Luckou, byly spolužačkami ze základky a Sabinu znala z vedlejšího vchodu. Ta jediná byla o rok starší než ostatní, ale vůbec to nevadilo. Znaly se navzájem odpradávna a v této sestavě se potkávaly vlastně vždy. Těch pár kilometrů z města překonaly na kolech. Nakoupily v obchodě ve vesnici a pokračovaly dál. V chalupě byl příjemný chládek. Červen spěl ke svému závěru a po svém deštivém začátku sliboval, že jeho mladší bratr bude stejně horký, jako on v těchto dnech.

Z travnaté, provizorní pláže u jezírka, se sbírali jeho poslední hosté a v klidnící se hladině, se odrážely okolní skály a paprsky zapadajícího slunce. Naházely všechno na jednu hromadu a šly se tou nádherou pokochat z terasy. Žlutá barva pomalu přecházela do nachové, malinko zafoukal vítr a rozšuměl listy v korunách stromů. Ozvalo se zapískání a nad lesem přeletěl nějaký dravec. Hladina se zčeřila malými vlnkami, které se potichu rozbíjely o strmé břehy. Holky se podívaly na zdroj toho neklidu. Tím zdrojem, byla hlava nějakého plavce. Každé tempo bylo souborem ladných a synchronních pohybů, jehož výsledkem bylo zrození vlny, která plavci přetekla přes hlavu a pokračovala ke břehu, kde v tichosti její existence vyhasla. Doplaval ke břehu a vylezl na něj. To, že jej někdo pozoruje, nepostřehl, nebo mu to bylo jedno. Na terase se ozvalo šestero tichého zavzdychání. Ani jedna se už nedokázala dívat na krásu přírody, ale svůj pohled upřela na něj, na jeho mladé, svalnaté a pružné tělo. Široká ramena a ploché břicho, svým vzhledem připomínající slavné pečivo, štíhlé a vyrýsované nohy zasazené do malého a pevného zadku… Před holkama se právě ztělesnil jejich sen. Sen se rozhlédl, ujistil se, že je na pláži sám a sundal si mokré plavky. Z terasy se ozvalo další, už ne tak tiché zaskučení. Sen se malinko přikrčil a svou chloubu, která u děvčat i na tu dálku vzbudila tolik obdivu, si zakryl rukama. Podíval se směrem, odkud ten podezřelý zvuk zaslechl, ale nic neviděl. Chata i s terasou se ztrácela v rostoucím šeru pod prvními stromy lasa. Uklidnil se a ruku z rozkroku dal zpátky vedle těla. Protáhl si ruce nad hlavou, zašel na kraj pláže, kde začínaly růst keříky divokých růží, vzal si do prstů něco, co by holky rády poznaly zblízka, a dlouhým proudem až ke zdi skály, si ulevil. Oklepal ho, přešel ke svým věcem a pomalu se oblékl. Plavky hodil do batůžku, ten na záda a vykročil na cestu k domovu. Když procházel pod terasou, málem ho klepla Pepka.

„Ahoj,” řekla nad ním Monika a k ní se přidal další pětinásobný pozdrav.

Málem si sedl na zem, ale překvapení ustál a přiškrceným hlasem na pozdrav odpověděl.

„Máš hezký styl,” pochválila jeho výkon ve vodě Sabina, aby mu dala na srozuměnou, od které chvíle ho měly na mušce.

„A nejen ten,” dodala Romana potichu, ale přeci jen tak, že ji musel slyšet.

Zmateně něco zablekotal, přidal do kroku a raději zmizel. Oddechl si, až když ztratil chalupu z dohledu. Mrchy jedny, myslel si. Koukají, nic neřeknou, a ještě si dělají srandu ze slušných lidí. V hlavě mu bzučelo, odkud se tam ta banda holek vlastně vzala, co tam dělají. Obyvatele chaty znal, jako každý tady. Včetně té mladé dcerky, na kterou si ve sprše nejednou vzpomenul… Zvolnil krok a pomalu se mu v tom bzukotu zrodilo jediné slovo. Pomsta. Jí, i těm jejím kamarádkám. Bzučení přestávalo, zato se začaly objevovat první obrysy plánu.

Holky se smíchem zapadly do chaty, konečně si vybalily a kecaly jedna přes druhou, jaký to nebyl úžasný kluk. Rozplývaly se nad jeho postavou, vlasy i oblečením a vedly dlouhou debatu bez výsledku o velikosti jeho vybavení. Debatu přerušila Magda, která navrhla koupání při měsíčku. Doufala, že ve vodě zchladnou a přestanou o tom chlapovi alespoň mluvit. Její návrh byl jednomyslně přijat a bylo jen otázkou okamžiku, než se na terase sešly v plavkách, připravené k noční koupeli. K vodě šly potichu, snad aby nevyrušily spící květiny, nebo jako by se bály toho měkkého světla, jež vrhal měsíc v úplňku. Ve vodě jim otrnulo a začaly na sebe pokřikovat, stříkat vodu a potápět se. Blbly jako malé a byl na ně velice krásný a příjemný pohled.

Alespoň jejich pozorovatel to tak viděl. Koukal na dívky ze svého úkrytu a vzdychal stejně, jako ony před chvílí, při pohledu na něj. Vrátil se, aby svůj plán mohl nějak připravit, ale tohle nečekal. Šest víl svá mladá a štíhlá těla namáčela do tmavé vody a jejich dlouhé vlasy si hrály s kapkami, jako šňůrky s bílými perlami. Měl v plánu jim něco provést, vystrašit je, ale při tom pohledu to nedokázal. Když se schovával, zrovna vycházely z chaty, takže svůj plán s prohlídkou terénu přehodnotil a teď jim tu chatu chtěl alespoň zamknout. Ale ty víly jej svou čarovnou mocí v úkrytu přikovaly na místě. Díval se a tiše sténal s tvrdým klackem mezi nohama. Mít takhle alespoň jednu jedinou, jenom na chvilku, jen si přivonět, ochutnat tu jejich hladkou kůži…

Holky se docákaly a lezly se smíchem z vody. Monika si vymačkávala vodu z vlasů a začala zase s večerním zážitkem. Nemohla si prostě pomoct. A ostatní, vlastně taky ne. Ten, o kom se mluvilo, se krčil opodál a nestačil se divit, jak o něm holky mluví. Než se vzpamatoval a rozmyslel se, zmizely víly v chatě. Ještě chvilku si pohrával s myšlenkou, která jej napadla, že by na dívky vyskočil jen tak, bez trenýrek, ale pak i tuto myšlenku zahnal. Přece nejsem žádný úchyl, řekl si. A taky už bylo stejně pozdě, protože mu holky zmizely v chatě. Ještě se skrčil před světlem, deroucím se z chaty otevřeným oknem a nakoukl dovnitř. To, co uviděl, mu znovu udělalo mžitky před očima a přinutilo zůstat dál.

Děvčata přišla hlučně od vody a pokračovala dál v původním tématu. Sundaly si mokré plavky a pak se procházely jen tak. Jen některé z nich, měly okolo sebe ledabyle omotaný ručník. A kecaly dál o klucích, jaké to asi je, když…

„Nic moc, alespoň ne poprvé,” ozvala se najednou Sabina a vyrazila tím ostatním dech.

„To…, jako…, že to…? Máš, to? Za sebou?” zakoktala se Matylda a přidala se k ostatním, co na Sabinu nevěřícně zíraly s otevřenou pusou.

Ta přikývla a pokračovala: „Jo. Letos. V lednu, dvanáctého. Na diskotéce, co jsme tam byly spolu s Luckou a Monikou.”

Ty dvě si jen matně pamatovaly, že by na nějaké diskotéce nebyly spolu. Bylo jich tolik… Možná tehdy, když se na ně přilepil ten příjemný pohledný…, přemítala Monika.

Její vzpomínky jí vzápětí Sabina potvrdila: „Možná si vzpomenete, na toho černovlasého kluka, co mně zkoušel sbalit na skleničku vodky,” začala a těm dvěma se začínalo rozsvěcovat.

„No, tak se mu to povedlo. Přiopil mně a ještě ten večer na záchodcích, mně o to připravil. Natlačil mně do kabinky, opřel o zeď pod splachovačem, rifle stáhl jen je kolenům, kalhotky dal na stranu a zezadu mi ho tam bez přípravy narval. Holky, větší bolest jsem nezažila. Nakonec zaskučel, vytáhl ho a hodil mi to na záda, na halenku. Debil. Brečela jsem tam snad ještě hodinu, když mně tam bez dalšího zájmu nechal. Seděla jsem na míse a tiše litovala chvíle, kdy jsem mu řekla ano. A představte si, co jsem si pak vyslechla! Šel se spolu s dalším kumpánem vychcat, a zatímco se trefovali do pisoáru, frajersky se kamarádovi chlubil, že tu malou zrzečku, co se o ní bavili, ojel na hajzlu a připravil ji o věneček. Jak říkám. Debil. Naštěstí jsem ho už neviděla. Znáte Tomáše?” pokračovala Sabina dál ve vyprávění. Holky jí visely na rtech a zavrtěly hlavami.

Nezvaný posluchač pod oknem zkoušel dýchat co nejtišeji, napínal uši a občas i mrkl, aby mu oči nevypadly z důlků.

„Tak Tomáše, jsem potkala na bazénu. No, na toho, co vylezl z vody, samozřejmě neměl,” uchichtla se a spolu s ní i ostatní, „ale hezký byl. S ním, jsem konečně zažila, co to je, ten sex. Ne hned, z toho jsem byla vyléčená. Chodili jsme spolu asi měsíc, než jsem svolila a nechala se pozvat k němu domů. Byl skvělý. Vylízal mi ji, to jsem se holky udělala poprvé, pak mi ji projel svým klackem, to jsem se udělala podruhé a pak mi to hodil na břicho a na kozy. A to jsem se nasrala, protože jsem si já kráva nechala podprdu a on mi ji zasvinil.”

Ozval se smích a pak musela pokračovat dál.

„No. S Tomášem jsem byla až do května, ale pak jsem ho poslala k vodě. Chtěl, abych mu ho kouřila a polykala, ale to jsem fakt nedávala. Zkusila jsem to snad asi dvakrát, kdy se mi vystříkal do pusy…, holky to se fakt nedalo. Hnusné, blemcavé a slané. Jako kdybych polykala snoply. Nic, o co by měl člověk stát. Ale naučil mně něco jiného,” zatvářila se tajemně a holky napnuly krky, o což se pokoušel i zvěd pod oknem.

„Naučil mně, jak si to užít, když je v zadečku,” vydechla, holkám spadla čelist a zvědovi se zatočila hlava.

„Počkej, to jako, že sis to nechala udělat do prdele?“ ptala se zase Matylda nevěřícně.

Sabina přikývla, malinko se usmála a zasnila se: „Jak říkám. Byl jemný a zkušený. Bylo to zase u něj doma a připravil se na to. Jazykem mi ji zase krásně vylizoval, ale sotva to na mně šlo, nechal toho a pokračoval, až když jsem se malinko vzpamatovala. Byla jsem z toho úplně vedle. Chtěla jsem, aby mně dodělal, abych mohla vybuchnout, ale nedovolil mi ani, abych si tam sáhla sama. Jen mně udržoval v napětí, až jsem kňourala a prosila, aby mně pořádně ojel. Řekl, že jo, ale do druhé dírky. Bylo mi to fuk, fakt, a v hlavě jsem měla jenom jedno. Odněkud vytáhl krém, nebo co to bylo, namazal mi ji a strčil mi tam prst. Málem jsem se udělala hned, jak tím prstem jenom zakroužil a napnul mi kůžičku,“ podívala se okolo, „pak mi tam dal i druhý, do pipky další… Holky, já fakt nevěděla, čí jsem. Když mne podebral pod zadečkem, nadzvedl mně, namířil, zatlačil a zajel dovnitř… Holky, ten tlak byl neskutečný. Nebolelo to, ale měla jsem dojem, že ho má tak dvakrát většího. Ztratila jsem se a udělala tak, že jsem viděla všechny svaté. Jako kdyby ta dírka nebyla k ničemu jinému určená. No co vám budu povídat. Než se vysemenil, udělala jsem se snad ještě třikrát! A když to do mě stříkal, a jak ve mně tepal… Udělal jsem se znovu. Jenže pak chtěl, abych mu ho vzala do pusy. Dokážete si to představit? Nejdříve se mi s ním rejpe mezi hovnama a pak chce, abych ho dala do huby? To víte, že jsem odmítla. Radost jsem mu tím neudělala. Něco hudroval, ale nakonec si ho šel alespoň umýt. Teprve pak, jsem ho do té pusy vzala. No, bylo to vcelku fajn, pozorovat hodně zblízka, jak mu z toho zcvrklouše roste pořádný macek. Učil mně, jak ho vzít tak, abych mu neublížila, a myslím, že se mu to i líbilo. Vystříknout jsem ho ale nechala ven, protože už ta představa, že bych to měla mít v puse, mi zvedala kufr. Řekl mi, že příště ho musím ochutnat. Slíbila jsem mu to, ale už tenkrát jsem věděla, že k tomu prostě nesmí dojít.“

Pozorovateli pod oknem zabzučel mobil. Rychle po něm sáhl a potichu se vzdálil dál od okna i chaty.

„Ale došlo k tomu, asi o týden později. Přemluvil mně, že když mi to dělá on, bylo by spravedlivé, kdybych mu to pusou udělala i já. A až dokonce. Nechala jsem ho teda v puse a poprvé ochutnala. Hrůza. Jak jsem už říkala, bylo to přímo odporné. Pro příště jsem odmítla. Nedal na sobě nic znát, že by mu to vadilo, ale vycítila jsem, že ho to mrzí. Tak jsem mu to udělala ještě jednou. Snažila jsem se to nějak překonat, ale nešlo mi to. No a pak mi řekl, že když se ho štítím, že by bylo fajn, kdybychom si dali pauzu. A ta pauza trvá ještě dneska,“ dokončila vyprávění svých zkušeností Sabina.

Pod okno se opět nenápadně připlížil pozorovatel. Vyřídil hovor s rodiči, kteří si dělali starosti, že se ještě nevrátil od vody. Vymluvil se na kamaráda, a že se vrátí až v noci. O Sabinin důvod k rozchodu tak ale přišel.

„No, když už tak o tom mluvíme,“ ozvala se Romana, „já už taky nejsem to. Panna,“ pípla nesměle.

Oči, které do této chvíle visely na Sabininých rtech, se přesunuly na ty její.

„Vrazil do mne v nákupáku a vylil na mně kafe. V té chvíli jsem myslela, že ho zabiju. Jasně že se omlouval a sypal si popel na hlavu. Nakonec jsem se uklidnila, co jsem už taky mohla dělat? Nabídl mi, že se mám nějak dát dokupy na hazlíku a že na mně počká a pak že mi koupí náhradní hadry. Jako omluvu a odškodnění. Znělo celkem jako dobrá nabídka. Chtěla jsem si koupit jenom tričko, nebo halenku, ale holky, když já se mu najednou chtěla pomstít. Opíral se o kasu, koketoval s pokladní a normálně si mně nevšímal. Byla jsem mu volná. Tak aby si mně dobře pamatoval, vzala jsem to zleva doprava a zpět. Když to ta koketní kráva pípala a balila, bylo vidět, že se mu dýchá čím dál, tím hůř. Ale zaplatil. A nabídl mi odvoz, abych se s těma taškama nemusela tahat autobusem. Souhlasila jsem, co by taky ne? A v autě…, teda holky v autě. Náklaďáku. Aspoň takhle na mně ten obr působil. Bylo to…,” vzpomínala, ale Lucka jí netrpělivě skočila do řeči: „Na auto se vykašli! Co bylo pak?”

Romana se na Lucku podívala, jako kdyby jí sebrala oblíbenou hračku a s důrazem na první větu pokračovala: „V tom autě, v Audině,” podívala se vyčítavě na Lucku ještě jednou, „mně pozval na oběd. Říkal, že když už jsem tak dobře nakoupila, byla by velká škoda, kdybych něco z toho nevyzkoušela a neukázala mu, za co vlastně platil. Nejdřív jsem odmítla. Nebudu někam chodit s nějakým cizím starým chlapem, ale nakonec, když do mě ještě nějakou dobu hučel, jsem přikývla. Radostí to málem otočil na střechu. Á osmičku. Černou,” dodala a podívala se znovu na Lucku. Ta se na Romanu zazubila, protože moc dobře věděla, že si jenom dělá legraci a své škaredé pohledy nemyslí vážně. Jen schválně natahovala čas.

„Vzal to za město, prý, že tam zná nějaký dobrý penzion, kde dobře vaří. Nebylo to daleko a za chvilku jsme byli před celkem honosně vyhlížejícím stavením. Zastavil u vchodu, a prý že objedná pokoj, abych se měla kde převléct. Za chvilku byl zpátky, a že mi pomůže s taškama nahoru. Odemkl a tašky postavil na zem. A zase odešel s tím, že mně čeká dole. No, vyfikla jsem se, jak do kina. Krátká sukně, černé tričko, vlasy jsem hodila jenom do čelenky… Když jsem se podívala do zrcadla, líbila jsem se sama sobě. Fakt mi to slušelo! A i když byl o hodně starší, nějak mně přitahoval. Asi tím, že si na mně nic nedovolil, žádný dvojsmysl, žádný nechutný vtip, nic. Chtěla jsem si s ním jenom zaflirtovat a modlila se, aby to nebyl buzík. Oběd byl skvělý. Měl pravdu. V tom penzionu vařili víc, než dobře. Po něm jsme si dali zmrzlinu a povídali si. Byl pozorný a fakt mně poslouchal. A dokonce si to, co jsem mu řekla, pamatoval. O tom oblečení, co platil, jsem začala mluvit sama. Děkovala jsem mu, protože na takové hadry by mi naši nikdy nekoupili, ale on jen pořád mával rukou, že je to maličkost a že si nemám dělat starosti… Vlastně já sama mu nabídla, jestli nechce vidět i ostatní kousky. Souhlasil a do pokoje mně doprovodil podruhé. Pohodlně se posadil do křesla, já vzala pár věcí do koupelny a pak mu ukázala, že ty džíny mi na zadku fakt sedí. Usmíval se kýval hlavou a nešetřil chválou. Ale jinak nic! Halenka, tričko s výstřihem… Nic. Jen seděl a chválil. Jako poslední jsem vytáhla kraťasy, pořádně je vytáhla nahoru, ať mi vykoukne kousek zadečku a k němu jsem si vzala bolerko. Jestli s ním nepohne ani tohle, je čtyřprocentní, říkala jsem si. Nepohnulo. Už jsem to chtěla vzdát, když mi řekl, jestli jsem nekupovala i nějaké spodní prádlo. Ukázala jsem se mu v červených tangách a krajkové podprdě. Vstal a políbil mně. Konečně, říkala jsem si, a propadávala se. Už jsem se sice líbala i předtím, ale nikdy jsem u toho nebyla polonahá. Líbali jsme se dlouho a ty jeho ruce, co mi u toho jezdily po zadečku, mi dělaly neskutečně fajn. Pomohla jsem mu z košile a on mi povolil zapínání. Když se mi přicucnul na kozy, málem jsem se pochcala. Povalil mně na postel a sundal mi i poslední kousek oblečení. Klekl si na zem a zmizel mi u očí. Teda skoro. Jen jsem z něj viděla jeho vlasy. A kde asi byl, si můžete domyslet. Musím dát za pravdu Sabině, že jazyk v pipině je něco, co si musí každá holka vyzkoušet. Holky, jak já jsem tekla! Úplně jsem cítila, jak to ze mě teče a on všechno poctivě vylizoval. Otočil mně, pomohl mi podsunout kolena pod sebe a nadzvedl mi zadek. A pokračoval v laskání. Ani nevím jak, a najednou byl uvnitř. Nebolelo to, ani mně to neštíplo! Jen jsem dole ucítila, že do mě leze, a bylo to. Pomalu mi ji začal projíždět. Tekla jsem snad ještě víc, než když mi ji jenom vylizoval. Jasně že jsem věděla, co to orgasmus je. Která z vás si na sebe už nesáhla? Ale to, jak a kam mně vystřelil ten jeho ocas, to bylo něco, co jsem fakt nikdy nezažila. Když jsem se vrátila zpátky, vytáhl ho a lehl si místo mě. A já jsem si sedla na něj. Tlak dole se vrátil a byl úplně jiný, než když mi ho tam dal zezadu. Ne větší, nebo tak, ale jiný. Navíc, když jsem si pipku o něho jenom tak třela, vystřelovalo mi to i zepředu, nejenom zevnitř. Jasně, na internetu se každá dočte o různých druzích orgasmů, a jaký zažije, když si dráždí frajtra, nebo kačku uvnitř. Ale když si to jenom přečtete, nemáte ani vzdálenou představu, jaké to je ve skutečnosti. Když mně popadl za kozy a promnul je v dlaních… Holky, kdybych měla boty, tak z nich vyletím. Byla jsem tak šťastná, tak spokojená a tak vděčná, že jsem mu ten kolík dala do pusy sama a dobrovolně. Ze začátku mi musel říkat, co jo, a co už raději ne, ale nakonec se mi povedlo ho dovést tam, kde jsem já, díky němu, byla už dvakrát. A Sabino, mi, ta jeho nadílka chutnala!“ ukončila vyprávění svého poprvé Romana.

„A kolik mu jako je? A jak se jmenuje?“ zeptala se Jiřina.

„No, je mu třicet pět, jmenuje se Robert a je ženatý,“ přiznala potichu Romana.

„Íha!“ ozvala se Lucka překvapeně, „takový staroch!? A že je ženatý jsi věděla?“

Romana jen přikývla a pokračovala dál: „Věděla. Netajil se tím. Věděla jsem i to, že má dvě děti. Jeho starší dcera, je jenom o tři roky mladší, než já. Ale říkal, že mu to doma moc neklape a s manželkou jsou jenom kvůli dětem. Bylo mi ho líto, že se musí tak obětovat a být s někým, koho nemiluje.“

„Ale nedával ti za to nic, ne?” zeptala se se strachem v hlase Matylda.

Romana zavrtěla hlavou: „Jen ty věci a pak pár obědů nebo večeří. A taky platil ty hotely a penziony. Ale jinak nic! Nejsem kurva!”

„Ty brďo, a jste ještě spolu?“ ozvala se do nastalého a dlouhého ticha Táňa. Romana zavrtěla hlavou.

„Chodili jsme, spolu…, no chodili,“ opravila se, „spali jsme spolu ještě asi půl roku, ale pak mi řekl, že manželka něco tuší a on si uvědomil, že ji má vlastně rád a rozešli jsme se,“ řekla smutně a do očí se jí vehnaly slzy.

Ostatní holky ji začaly utěšovat, ať si z toho nic nedělá, a hodí to celé za hlavu. Začaly si pak povídat o klucích ze tříd, do kterých chodily, nebo je někde viděly, jestli by s některým z nich některá šla, a štěbetaly jedna přes druhou. Zvěd pod oknem jen těžce potlačoval hlasité dýchání, mačkal si kolík a tomu ženáči upřímně záviděl.

Hovor pomalu utichl a Monika vrátila zpátky k tématu: „A jaké to teda je, když ti ji kluk vylizuje? Je to fakt tak jiné, než když si ji honíš sama?“

Romana se Sabinou se na sebe podívaly a obě se slastně usmály.

„Je. Prsty jsou fajn, ale jazyk, nebo dokonce kolík nějakého pěkného samečka, co si tě na tu chvilku přivlastní…,“ zasnila se Sabina.

„No, já teda nevím, moc si nedokážu představit dávat tohle, do pusy. Chlap se tím vychčí, pak ti ho dá do pusy… Fuj! Fakt ne!“ oklepala se s malým odporem Jiřina.

Do teď seděla jak zařezaná, zatímco ostatní holky divoce diskutovaly.

„Je to fajn. Takové zajímavé, když ho držíš zubama za věc, na kterou jsou kluci tak citliví. Máš ho úplně v moci. A naopak, když tě klátí třeba zezadu a může on si s tebou dělat, co chce…,“ zasnila se pro změnu Romana.

„Možná to teď bude znít divně, ale ten ocas v puse, jsem trochu ráda měla. Ale jen mi připadá odporné nechat si to nastříkat do pusy,“ přidala se k ní, i když s výhradou, Sabina.

„Jak můžou chutnat chlapům ty naše frndy?” zakroutila hlavou s přikrčeným nosem Jiřina, „a jak vlastně chutnají oni?“ zeptala se zase rozvážně.

„Jak, jak. Trochu slané, ale čipsy jsou slanější. Nejde o chuť. Jde o to, že si u toho děláte navzájem dobře. A frnda? Možná stejně, ale netuším, co na ní ti chlapi vidí. Nebo co můžou vidět na kozách,“ odpověděla jí Sabina a podívala se na svoje prsa.

Ostatním holkám mimoděk sklouzly pohledy nejdříve na ty její a pak se podívaly na svoje. Ani jedna nechápala, co se na nich může chlapům líbit, i když ty, co měly kamarádky, byly samozřejmě hezčí, než jejich vlastní. Sabina si dala kotníky pod zadeček, kolena dala od sebe, sáhla si do rozkroku, zarejdila v něm dvěma prsty a vytáhla je úplně mokré. Přičichla k nim a pak řekla, že takhle nějak, i když asi líp, voněl Tomáš. Ostatní holky si hned musely vyzkoušet to samé. Nohy od sebe, sáhnout mezi ně, a opatrně si přičichnout.

„No, nic moc. A abych si ji olizovala, na to stejně nemám dost dlouhý jazyk,“ zasmála se Jiřina.

Ostatní holky se k jejímu smíchu přidaly a pokukovaly po ostatních, jak vypadají tam dole. Nikdy se takhle vlastně neviděly. Prsa, zadečky, nebo čárku, to ano, ale aby si koukaly až tak daleko? To nikdy.

„Ukaž, já ti to předvedu, ať máš alespoň nějakou představu,“ řekla najednou Sabina, seskočila z křesla a klekla si pod Jiřinu.

Než se stačila vzpamatovat a dát nohy k sobě, měla mezi nimi Sabininu hlavu. A na kačence ucítila první cizí dotyk. Bylo ji malinko trapně, ale ty rty, co jí dávaly první polibky tam dolů…

„Co blbneš?“ zakňourala a nohy mimoděk přizvedla a povysunula zadeček blíž k Sabině.

Do lasturky jí najednou vniklo něco mokrého a jemného. A rovnou zaútočilo na hrášek. Zatočila se jí hlava a najednou jí bylo všechno volné. To, že se na ni všichni dívají, i to, že se nechá dráždit holkou, i když není žádná lesba. Ruce jí samy sjely na prsa, na kterých začaly růst dvě jahůdky. Promnula si je, zatahala za ně a dole se jí začalo rozlévat teplo. Romana, si podle Sabinině vzoru klekla pod Matyldu. Ta nejdříve nechtěla a se smíchem ji odmítala, ale nakonec zvítězila zvědavost. Jaké to vlastně je? Skvělé, odpověděla si po chvilce, když na puklinku nakonec Romanu pustila. Monika s Luckou na ně chvilku koukaly a pak si navzájem dodaly odvahu. Lucka si nesměle dala do pusy Moničinu hrozinku a přejela po ní jazykem. Monika se prohnula a zabořila prsty do kamarádčiných blonďatých vlasů. Ta si chvilku hrála s jejím kopečkem, zkusmo ji jemně kousla do růžového hrotu a pomaličku tomu přicházela na chuť. Bylo to fajn, ovládat někoho jen dotykem. Monika začala dýchat pusou a chtěla taky vyzkoušet, jaké to je, mít v puse něčí prso. Přetočila se, Lucka se ocitla zády na zemi s obkročmo sedící kamarádkou na břiše. Podívala se pod sebe. Nad pupíkem měla Moničinu pipinku, lesklou a lákající k dalším hrátkám. Ale Monika ji ten pohled překazila. Sklonila se a oplácela jí to samé, co jí před chviličkou dělala na bradavce ona. Musela uznat, že nechat si promnout bradavku rty a jazykem, není vůbec špatné. Monika se nabažila jahůdek, otočila se, sklonila se mezi Lucčiny nohy a jí nabídla stejný pohled do rozkroku, jaký měla ona. Holky se do sebe navzájem zakously. Obě věděly, kam a jak sáhnout, nebo kde přitlačit víc a kde raději méně. Za chviličku se začalo ozývat sténání a hrdelní zpěvy. Matylda s Jiřinou měly plný servis. Věnovaly se jen samy sobě a o micky se jim staraly Romana a Sabina. Hlavy zakloněné dozadu, jako kdyby je někdo mučil, ruce jim zmateně bloudily po vlastním těle a boky se jim zachvívaly v pravidelném rytmu přicházejících výbuchů.

„Ááá…, a! … Sst. Úáá!“ zaúpěla jako první Matylda.

Holky měly pravdu. To, co jí vystřelilo zespod do těla, se nedalo s tím, co doposud znala, ani srovnat. Zadeček se jí sám odlepil od křesla a trhavé pohyby pánví jen naznačovaly pohyb, kterým by se jinak nabodávala na kolík.

„Mmm…, úůůůmmm!!“ zařvala do dlaně tlumeně Jiřina, do které se musela zakousnout.

Druhou rukou si držela bradavku a tahala si ji z prsu ven, jako kdyby si ji chtěla utrhnout. Dvojice dívek na zemi, si dopřávaly delšího dráždění. Jedna druhé chtěla udělat radost, ale sotva se to dařilo jedné, dařilo se to i druhé. A ta první na chvilku přestala, protože se nedokázala věnovat pipince kamarádky a zároveň vnímat dráždění ze své vlastní. Ozývalo se jen mlaskání, mumlání a slabé sténání. Sabina s Romanou chtěly taky svůj díl. Vystřídaly se v křeslech a nechávaly si oplácet to, co udělaly Matyldě a Jiřině.

„Sss…, strč mi tam…, ú…, prsty…ýý!“ žadonila po chvíli Romana.

Matylda jí vyhověla a opatrně do ní strčila ukazovák. Po chvíli přidala i druhý prst a zatlačila nahoru, proti kosti. Romana začala skučet, hýbat pánví a Matylda měla co dělat, aby ty prsty v pipince dokázala udržet. Jiřina si dodala odvahu sama a do Sabiny vnořila dva prsty rovnou. Pak si vzpomenula na její vyprávění, otočila prsty dolů a palcem zatlačila na druhou dírku. Povedlo se jí to. Sabina vyštěkla a pak tklivě ze sebe vypouštěla vzduch. Jiřina si v jejím těle mezi sebou prsty promnula. Narovnala je a pak zase skrčila a promnula… Sabina přestala lkát, zařvala a vybuchla. Úplně se rozklepala, pak ztuhla a pak se zmoženě sesunula do křesla.

Romana následovala Sabinu hned, jen co se ta začala třást: „Kur…, kur…vááááá!” zaječela, propnula se v zádech a pak dopadla zpátky do křesla.

Monika s Luckou spěly, i přes počáteční neúspěchy, také ke svému cíli. Monika cítila, jak na ni jde nová vlna a tentokrát v naději očekávání hlavu nezaklonila, ale naopak se pořádně přisála k závojíčkům kamarádky. Táňa najednou ucítila, že dole je tlak mnohem intenzivnější a to ji nabudilo k dalšímu zakmitání jazykem. Přes Moniku se převalila tak dlouho očekávaná, ale o to intenzivnější vlna. Dosedla na Tánin obličej plnou vahou a v křečích, které jí hýbaly pánví, si pipku otírala o její bradu a nos. A zároveň ji dole stiskla zuby. Silně, ale i tak velice citlivě. A to byl poslední impuls, který Táni chyběl k překonání bariéry. Vyletěla ke stropu a svoje štěstí křičela do Moničiných útrob.

V místnosti se rozhostilo ticho, přerušované jen slastným oddechováním všech přítomných. Ani jedna nechtěla to ticho přerušovat, ani jedna, se nechtěla ani pohnout. Všem bylo hezky a dobře. A taky malinko trpně. Až po velice dlouhé době se jako první pohnula Sabina. Jen se z křesla sesunula na zem k Jiřině, kde jí vděčně dala velkou pusu.

„Teda takovou oslavu jsem ještě nezažila,” řekla do tiché místnosti, když od Jiřininy tváře zvedla tu svou.

„Musím jít lulat, jinak tu udělám louži,” řekla Táňa a zvedla se od Moniky.

Zvedat se začaly i ostatní holky. Najednou chtěly na malou všechny. U dveří, zpoza kterých se ozývalo hlasité zurčení, stála Matylda, křížila nohy a netrpělivě na Táňu klepala. Sabina s Romanou zhodnotily situaci přede dveřmi jako neuspokojivou a namířily si to rovnou ven z chaty. Lucka se po chvilce postávání za Jiřinou rozhodla následovat odvážnější kamarádky a vydala za nimi ven. Že byly jen tak, jim ani nedošlo. Byla tma, a kdo by tu co dělal? Sešly ze schodů, přičaply si do trávy a uvolnily se. Plavec se pokoušel schovat pod oknem ve stínu a doufal, že na něj nejde vidět. Holky ale měly jiné zájmy…

„Úúú…, to je úleva!” ulevila si Romana, když ze sebe pustila proud moči.

„Ježiši, já už to v sobě držela…,” přidala se Lucka za hlasitého zurčení dalších a dalších pramínků žluté tekutiny.

„Do pr…,” zanadávala, když se podívala pod sebe.

Rozlévající se loužička dosáhla jejich plosek a najednou je měla ve vlastní moči. Jak sebou rychle cukla, aby z loužičky uhnula, zanadávala znovu a ještě peprněji.

„…, já jsem taková kráva! Sem se normálně pochcala!” sdělila důvod svých slov ostatním.

Holky se začaly chichotat a opatrně, aby nedopadly podobně, jako Lucka vstávaly a zlehka našlapovaly tam, kde bylo sucho. Lucka se na sebe chvilku dívala a pak přeběhla těch pár metrů k vodě, do které se potichounku vnořila, aby se opláchla. Voda byla teplá, ale když vylezla na vzduch, vyskákala jí po těle husí kůže. Zalezla zimomřivě zpátky do vody a zavolala na ostatní, ať se přidají k ní. Nikdo ji už ale neslyšel, tedy až na plavce, neustále krčícího se pod oknem. Všechny holky zmizely zpátky v chatě a Lucka osaměla. Chvíli pozorovala temnou vodu odrážející měkké měsíční světlo a pak se odhodlala. Ponořila se do vody celá a udělala několik temp. A pak další a další. Voda jí tiše šplouchala kolem krku a ramen, ochotně se rozestupovala a pouštěla jí dál a dál na jezírko. Když někde něco pláclo o hladinu, vylekala se, otočila se a se srdcem v krku rychle zkracovala vzdálenost k pláži. Najednou jí temná voda se strmými břehy a ve tmě ponořené stromy naháněly hrůzu. Konečně. Nohou se dotkla dna a udělala dva rychlé kroky. Jenže pak dostala nový strach. Co když tady není sama? Co když se na ni někdo odněkud dívá a čeká, až vyleze z vody, a… Skrčila se tak, aby měla vodu zpátky po ramena, malinko se rozklepala strachem a snažila se pohledem proniknout do tmy. Její instinkt jí nelhal, opravdu se na ni, a hodně upřeně, někdo díval. Ten někdo nemusel těkat očima z jedné nymfy na druhou, měl na očích jen jednu jedinou…, ji. Ale ani jej nenapadlo té vodní víle nějak ubližovat. Jen se díval na její ladně tvarovanou postavu, a toužil po splynutí dvou duší… Lucka se kousla do rtu, naposledy se rozhlédla a vystřelila z vody směrem k chatě. Těch několik skoků, které musela udělat, jí trvalo několik vteřin, ale jí připadaly jako věčnost. Celá mokrá a udýchaná vpadla do dveří. V chtě se na ni udiveně podívalo pět párů očí. Rychle se uklidnila a začala dělat, jako že nic.

„Stalo se ti něco?” zeptala se starostlivě Matylda.

Lucka zavrtěla hlavou, ale i když už byla v bezpečí, přejel jí po zádech mráz.

„Ta tma, les a všechno kolem, dokáže nahnat strach, že? Neboj. Zvykala jsem si na to hodně dlouho,” uklidňovala jí Matylda a udělala jí vedle sebe místo.

Všechny holky zůstaly, jak byly. Lucka si ale po cestě k Matyldě vzala ručník, zabalila se do něj a posadila se. A Matylda začala s vyprávěním.

„Tu chatu, máme v rodině už odnepaměti. Je takovým pravidlem, že ji v další generaci zdědí prvorozený. Takže jsem budoucí dědičkou,” řekla na úvod.

I když to tak vyznělo, nechtěla se chlubit. Její děda jí ještě jako malé holce vyprávěl, že se tady chodívaly koupat víly, které ještě jako svobodný rád pozoroval. Houpal ji na klíně na terase, dívali se spolu na jezero a ona s otevřenou pusou poslouchala jeho vyprávění. Tomu, co ji tenkrát říkal, věřila. Jak by ne, nebylo jí ani šest. Až když vyrostla, pochopila a usmívala se tomu. Babička se na dědu tenkrát trochu mračila a Matylda si myslela, že to je proto, že ji straší.

„Co ty Josefe,” otočil se na jejího tátu, „přece i ty jsi ses sem chodil na ty víly koukat, ne?” popíchl syna, ale ten ho odbyl s pohledem na její mámu. Ta se trochu začervenala, protože i ona sem chodila s ostatními děvčaty z vesnice.

Taky ji vyprávěl o strašidlech v lese, vodníkovi v jezeře, co láká naivní holky do hlubin a podobné historky. Jednu, co jí vyprávěl, to už byla o něco starší, holkám taky hned řekla. Ještě dneska, když si na ni vzpomenula, jí malinko naháněla hrůzu. Vyprávěl jí o nějakém Frenkovi, záhadném muži, který prý obývá místní štoly, objevuje se na různých místech a páchá hrůzné věci. Nikdo ho neviděl, protože ten, který jej spatří, smrti neunikne. Po této historce se holky instinktivně zmáčkly více k sobě a ani jedna by se už ven nešla vyčůrat ani omylem. Notabene Lucka, která se třásla, jak osika. I když všechny věděly, že to nemůže být pravda, měly strach, protože co kdyby…? Jiřka dokonce zavřela i okno, a i když měly k dispozici tři pokoje s postelemi, zůstaly spolu a ustlaly si na zemi, ale to už jejich nezpozorovaný pozorovatel neviděl. Měl dost. Pomalu se vytratil, a aby vůbec mohl chodit, v křoví si musel od napětí v rozkroku ulevit. Ale na zítřek už plánoval další večerní návštěvu.

Pokračování někdy jindy.