„Nepřeneseš mě přes práh?“

„Tohle není náš domov,“ odpověděl jsem. „Jen víkendová chalupa.“

„Přesto...“

Přesto.

A tak jsem ji zvedl a přenesl dveřmi přes práh a do chalupy. No, chalupa je možná trochu zavádějící pojmenování; ve skutečnosti je to spíš malá usedlost. Moji rodiče o ní však vždycky mluvili jako o ‚chalupě‘, a kdo jsem já, abych teď, když už odešli, to říkal nějak jinak.

„Uff...“ hekal jsem, když jsem nesl svou mladou nevěstu vstupní chodbou.

„Nech toho,“ zamračila se a předstírala hněv. „Nejsem tak těžká, jak to děláš,“ vykroutila se mi z náruče a položila nohy na podlahu. Měla pravdu. Káťa je štíhlá dívka; vůbec ne těžká. „Ovšem,“ dodala s úsměvem, „ty jsi už starší muž. Nechci ti přivodit infarkt.“

„Ty jedna...“

S chichotáním vyrazila po chodbě. Dal jsem se do pronásledování, ale trochu jsem se držel zpátky, vědom si své důstojnosti. Možná až příliš, vždycky si mě dobírá, že jsem moc upjatý. No, jí se to snadno řekne. Kátě je málo přes dvacet, je o víc než pětadvacet let mladší než já. Vystudovala magisterský obor, dokončila poslední ročník historie na univerzitě. Seznámil jsem se s ní na dobročinné akci pro univerzitní muzeum. Jedna z mých firem byla pravidelným sponzorem. Dali jsme se do řeči a... jedna věc vedla k druhé.

A teď jsme byli tady.

Nechala mě, abych ji dohonil dole pod schody. „Starouši,“ zasmála se, když jsem ji objal a přitáhl si ji k dlouhému, vášnivému polibku. Když jsme se konečně rozpojili, dýchala mělce. „Hmmm...,“ zašeptala a jazykem si přejela po spodním rtu. „Možná nejsi tak starý.“

Znovu jsme se políbili.

Opravdu nedokážu říct, co na mně viděla.

Jak už jsem řekl, jsem o dost starší než ona. Ne úplně starý, ale ‚starší‘. A Káťa, no, je to ta nejkrásnější dívka, jakou jsem kdy potkal: vysoká, štíhlá, elegantní... není dost přídavných jmen, aby ji vystihla. S dlouhými světlými vlasy, modrýma očima a nádhernými rysy by mohla být modelkou. Myslím, že mohla mít jakéhokoli muže, kterého by chtěla.

A ona si vybrala mě.

„Mám pro tebe překvapení.“

Zvedla obočí. „Překvapení?“ Usmála se na mě tím svým potutelným úsměvem, který jsem tak dobře znal. „Miluju překvapení.“

Rukou jsem ukázal ke schodišti. „Nahoře,“ řekl jsem jí, „v rezervní ložnici.“

„Mmmm...“ Začala stoupat po schodech. Šel jsem těsně za ní. „Miluju překvapení,“ opakovala.

Musím přiznat, že jsem byl víc než trochu nervózní, když jsme v patře šli k zavřeným dveřím té ložnice. Káťa byla sexuálně odvážná – bože, nikdo to nevěděl lépe než já – ale nebyl jsem si jistý, jestli jsem s tímhle konkrétním překvapením nezašel příliš daleko. Káťa také – a opět jsem to věděl lépe než kdokoli jiný – v sobě měla pomstychtivost. Nenávist se v ní rodila pomalu, ale když už nenáviděla... no, bylo to hluboké.

A tak...

„K-Karle?“

„Věřím,“ řekl jsem tiše a snažil se vypadat sebejistější, než jsem byl, „že Andreu znáš.“

Poprvé od chvíle, kdy jsem ji poznal, Káťa ztratila řeč. Možná to není příliš překvapivé, vzhledem k pohledu, který ji v ložnici pro návštěvy čekal.

Byla to Andrea Grossová.

Nebo spíš profesorka Grossová.

Káťa ji samozřejmě znala. Profesorka Grossová byla – byla – učitelkou na katedře češtiny na univerzitě, kde Káťa začala studovat magisterský obor čeština a historie. Byla Kátinou učitelkou a hlavním důvodem, proč Káťa studia češtiny zanechala.

Z nějakého důvodu si ta žena vzala do hlavy, že udělá všechno pro to, aby Káťa neuspěla: neúnosná zátěž, nerozumný rozvrh, nesplnitelné úkoly... prostě všechno. Káťa to snášela, jak nejlíp mohla, až do poloviny letního semestru, než se na češtinu vykašlala.

Snažil jsem se jí to rozmluvit. Zdálo se mi nerozumné vzdát se těsně před koncem, zvlášť když profesorka Grossová měla v následujícím semestru odjet na dlouhou dovolenou, ale Káťa, celá v slzách, už toho měla dost. „Nemůžu,“ řekla mi se zarudlýma očima, „už se s Grossovou nemůžu snést ani chvíli“.

No, možná.

Profesorce Grossové – ne, radši jí budu říkat Andrea – táhlo na čtyřicítku, byla jen o šest let mladší než já, ale ve skutečnosti na to nevypadala. Podle Kátina popisu jsem čekal nějakou mrzutou starou bojovnici, a když jsem ji poprvé uviděl – plačící a divoce se vzpírající, hned potom, co na ní uvnitř toho stěhovacího auta rozstříhali oblečení – byl jsem víc než překvapený.

Byla to štíhlá žena s malými, dobře tvarovanými prsy a bohatými kaštanovými vlasy po ramena. Nebýt jejího obličeje – měla jeden z těch přísných obličejů s tenkými rty – mohla být krásná.

Za ten měsíc, od chvíle, kdy ji unesli, jsem ji viděl ještě několikrát. Nahou, s rukama svázanýma vysoko nad hlavou, s malými prsy lesknoucími se potem, se zadnicí rudě pruhovanou od výprasku, který jí právě dali, v kleče před jedním z dozorců paní Angely.

Silně nalíčená se rty obtočenými kolem jeho ptáka, s nahou prdelí, přes kterou dostávala rákoskou; dřepěla na masivním vibrátoru, připevněném na pohyblivém koni, celou dobu si třela svá malá prsa a v předstírané vášni sténala, že je „děvka“ a „kurva“ a že potřebuje být mrdaná... ale přesto mně pohled na tu ženu, když jsem vešel do místnosti za Káťou, znovu vyrazil dech.

Paní Angela se překonala.

Andrea ležela na posteli na zádech. Byla téměř nahá, na sobě měla jen kožený obojek, nylonky přidržované podvazky a na nohou obuté jasně červené lodičky (s nejméně patnácticentimetrovými podpatky).

No, to není tak docela pravda; kolem pasu měla ještě široký kožený řemen, ke kterému byla připoutaná její zápěstí, ale nevím, jestli se to opravdu počítá za oblečení. Nohy měla roztažené, držela jí je od sebe rozpěrná tyč, k jejímž koncům byly připevněné její kotníky. Všiml jsem si, že jí paní Angela ostříhala vlasy docela nakrátko, na ostrý punkový styl, a obarvila jí je na jasně červenou. Pěkná práce.

Ach, asi bych se taky měl zmínit o malých zlatých kroužcích v bradavkách, na nichž visely dva veselé zvonečky. Paní Angela myslela, že je na ně trochu brzy, ale chtěl jsem, aby bylo všechno dokonalé.

Pro Káťu.

Andrea se na nás podívala, když jsme vešli do pokoje, ale nic neřekla. Její tvář však zrudla, když poznala svou bývalou studentku.

„Panebože... Karle.“ Káťa šla pomalu dopředu, s rukama sepnutýma před ústy. „Co jsi to udělal?“

„Líbí se ti to překvapení?“ Bylo to na ni moc? Nervózně jsem prošel kolem své nové manželky a přistoupil ke straně postele, kde tiše čekala ta svázaná žena. „Je dokonale vycvičená.“ Sáhl jsem dolů a přiložil Andree hřbet ruky k ústům. Zrudla ještě víc, očima těkala mezi Káťou a mnou, ale výcvik převládl. Nejdřív váhavě, ale pak s větším nadšením vyplázla jazyk a začala mi olizovat ruku.

Poslušný pes.

Káťa se jen dívala a své modré oči měla dokořán.

Po chvíli jsem vztyčil prostředníček. Andrea mi přestala olizovat ruku, místo toho si vzala do pusy můj prst a začala ho sát, přičemž vydávala tiché sténání. Pozoroval jsem Káťu, ale vůbec jsem nedokázal odhadnout její reakci. Je naštvaná? Zděšená? To jsem nedokázal říct. Jen tam stála a dívala se.

Bylo to hop nebo trop.

Sáhl jsem dolů a rozepnul si kalhoty. „Poslední měsíc strávila výcvikem,“ vysvětlil jsem své mlčenlivé nevěstě. „Přetvářela se v dokonalou děvku. Teď je nejen schopná, ale i ochotná uspokojit muže nebo ženu jakoukoli částí svého těla.“

Jako na povel mi z kalhot vypadl penis, dlouhý a tvrdý. Andrea vydala tiché zasténání, zvedla hlavu a napjala krk, aby ho mohla ochutnat. Vyhověl jsem jí a klekl si na kraj postele. Ta spoutaná žena zkroutila horní část těla a vzala si mého ptáka do pusy. Natáhl jsem se dolů, chytil ji za hrst zrzavých vlasů a přitáhl její hlavu dopředu, až měla obličej zabořený v mém rozkroku.

„Vidíš.“

Podíval jsem se na Káťu, která stále nic neříkala.

„Je vycvičená tak, aby neměla dávicí reflex; dokáže vzít ptáka téměř celého až dolů do hrdla.“

Díval jsem se profesorce na temeno hlavy. Paní Angela mi vyprávěla o nesčetných hodinách tréninku kouření ptáka, kterými Andrea prošla, než tuto dovednost získala.

Stálo to za to.

Pustil jsem její hlavu a ona po mém ptáku klouzala rty, celou tu dobu ho sála a pracovala na něm jazykem. Bylo to úžasné. Cvičení opravdu dělá mistra.

Káťa pořád nic neříkala.

Znepokojeně jsem vytáhl ptáka z Andreiny pusy. Na okamžik nás spojila nitka slin, ale pak se uvolnila přes ženinu bradu. Když jsem vstal a vrátil si ptáka do kalhot, padla zpátky na postel.

Co se Kátě asi honí v hlavě? Zašel jsem příliš daleko? Možná jsem ji špatně odhadl; čekal jsem, že bude nadšená, když uvidí svou bývalou trýznitelku tak poníženou, ale možná...

„Káťo?“

Konečně promluvila: „Proč,“ zeptala se tiše, „nic neříká?“

Otočil jsem se k Andree, která ležela na posteli a zírala na nás. „Je vycvičená, že musí mlčet,“ řekl jsem jí. „Otrokyně nemluví, dokud nedostane povolení.“

„Otrokyně.“ Káťa to slovo převracela v ústech, zkoušela ho, ochutnávala. „Otrokyně.“

Mlčky jsem stál a čekal na Kátinu reakci. Poprvé jsem cítil, jak mnou projela vlna skutečného strachu. Nechtěl jsem Káťu ztratit. Nemohl jsem...

Obrátila se ke mně.

Oči jí jiskřily.

Slzy?

„Ach, Karle,“ řekla a její tvář se proměnila v jeden velký, pobavený úsměv, „to je úžasné.“ Hlasitě jsem vydechl; neuvědomil jsem si to, ale celou dobu jsem zadržoval dech. „Můžu si ji vyzkoušet?“ Otočila se zpátky k posteli. „Můžu ji použít?“

„Samozřejmě,“ odpověděl jsem a sám se taky usmál. „Od toho je tady.“

Káťa okamžitě sáhla dolů a vyhrnula si sukni, čímž mi poskytla pohled na své dlouhé nohy v punčochách. Chytila se za kalhotky, stáhla je dolů, vyklouzla z nich a nechala je spadnout na zem. Pak se vyškrábala na postel, přehodila nohu přes nohy Andrey a svou novou otrokyni objala stehny.

Káťa se s úsměvem natáhla a vzala do ruky jeden Andrein prs. Chvíli ho hladila a zvláštní pozornost věnovala kroužku a zvonku. Pak do něj silně štípla, což vyvolalo Andrein slabý výkřik.

„Ach, ty mrcho,“ zavrčela moje manželka. Odhrnula si blonďaté vlasy a posunula tělo tak, aby se její rozkrok bez kalhotek ocitl nad ústy svázané ženy. „Vylízej mě, děvko,“ přikázala, rozkročila se a nechala sukni spadnout přes Andrein obličej. Poznal jsem, že Andrea poslechla, protože Kátě se okamžitě objevil ten zasněný výraz v obličeji, a pomalu jezdila nahoru a dolů po ústech druhé ženy.

V myšlenkách jsem se vrátil k tomu, jak byla Andrea poprvé přinucena, aby jazykem obsluhovala jinou ženu. Paní Angela použila Cecilii, svou tlustou pomocnici, aby Andreu vycvičila v lízání a sání kundy. Bylo to asi po týdnu výcviku; Andrea už byla v podstatě zlomená a poslušná, ale stejně bylo potřeba pořádného povzbuzení rákoskou, než vsunula jazyk do kundy své cvičitelky.

Poprvé jsem byl u toho a vybavil jsem si tehdejší Andreu, jak jí po tvářích stékají slzy, cpe se mezi těžká stehna té ženy a saje a lízá, co jí síly stačí. Celou dobu přitom držela svou zarudlou prdel vystrčenou pro rákosku, kterou její tlustá paní měla po ruce, pro případ, že by zaznamenala nějaký nedostatek nadšení.

Cecilie se po chvíli udělala, ale s výkonem své studentky nebyla zdaleka spokojená. Udělila Andree přísnou přednášku a pak univerzitní profesorku donutila, aby si vše zopakovala, a celou dobu na ni vykřikovala své pokyny, příkazy a výhrůžky.

Brzy jsem odešel. Podle Angely to zabralo skoro dva týdny lízání kund a prdelí a nakonec i záchodových povinností, než Cecilie neochotně připustila, že Andrea dokáže uspokojit jinou ženu.

Dlouhé hodiny tvrdé práce se očividně vyplatily, jak dokazovaly výkřiky a sténání mé krásné nevěsty. Profesorka Grossová to s kundou očividně uměla. Káťa se teď vzpínala a jezdila na obličeji své bývalé učitelky jako na vzpínajícím se koni.

Vzrušeně jsem přistoupil blíž a přejel rukama po vnitřní straně Andreiných stehen. Andreiny nohy držel od sebe rozpěrák a její píča byla jasně vidět. Byla samozřejmě úplně bez chlupů. Na doporučení paní Angely jsem nařídil, aby byla oholena vpředu i vzadu, a poté podrobena elektrolýze. Teď byla bez chloupků natrvalo.

Sáhl jsem dolů a zasunul prst do její holé kundy.

Mokrá.

Usmál jsem se. Paní Angela odvedla dobrou práci. Otrokyně Andrea byla bezmocná a neschopná ovládat ponižující reakce vlastního těla stejně jako nedokázala odmítat příkazy svých majitelů. Bylo to dokonalé; její mysl byla stále její vlastní – musela nenávidět každý okamžik svého podrobení a otroctví – ale její tělo si nemohlo pomoci a reagovalo jako u otrokyně.

Protože byla tak nadšená, rozhodl jsem se jí pomoci. Přešel jsem přes pokoj, vzal z mísy s ovocem velký banán a vrátil se k posteli. Káťa už byla skoro hotová a poskakovala na posteli, jako by to byla trampolína. Sáhl jsem dolů a pomalu zasunul banán do učitelčiny mokré kundy. Sevřela stehna ve snaze zabránit průniku, ale byla bezmocná. Tlačil jsem dál a podařilo se mi ho zasunout úplně, jen špička trčela ven, když se Káťa udělala.

Stál jsem opodál a sledoval, jak moje nádherná nevěsta poskakuje a křičí na posteli, hlavu má zakloněnou a dlouhé plavé vlasy jí létají všude kolem. Ještě nikdy jsem ji neviděl tak silně se udělat, což mě trochu zneklidňovalo, ale rozhodl jsem se, že mě to nesmí urazit. Koneckonců jsem já byl zodpovědný za to, že se tato žena dostala pod její kontrolu. Muselo pro ni být víc než uspokojivé tak totální nadvládu nad ženou, která jí v posledním zhruba roce způsobila tolik trápení.

„Bože, to bylo intenzivní.“

Káťa si odhrnula pramen světlých vlasů ze zpoceného čela, zvedla se na kolena a sklouzla z postele. Andrea zalapala po dechu, když se zpod Kátiny sukně vynořil její obličej. Její rysy byly rudé a lesklé od sekretů z kundy mladší dívky.

Káťa stála vedle postele, usmívala se na svou bývalou učitelku a upravovala si sukni. „Karle... jak jsi to udělal?“ otočila se ke mně. „Ta mrcha má být na dovolené.“

„Proto to bylo tak snadné,“ řekl jsem jí. „Měla cestovat po Evropě. Nikdo nečeká, že by ji v příštích několika měsících viděl. Bylo hrozně snadné vyzvednout ji na... výcvik, jak bys to asi nazvala.“ Podíval jsem se do zářivě modrých očí své nevěsty. „Vím, kolik bolesti ti za poslední rok způsobila. Chtěl jsem ti dát dokonalý dárek.“

„Ach, Karle...“ Káťa poskočila dopředu a objala mě. „To je opravdu dokonalé, je tolik věcí, které bych jí chtěla udělat!“ Políbili jsme se. Když se odtrhla, spustila ruku k mému rozkroku a nahmatala bouli. „Ach,“ zachichotala se, „já jsem ale sobecká, starám se o své vlastní potřeby, zatímco můj manžel zůstává neukojený.“ Podívala se na místo, kde na posteli ležela Andrea. „Kouří ptáka stejně dobře jako lízá kundu?“ „Ano,“ odpověděl jsem.

Usmál jsem se a vzpomněl si na ten nespočet hodin, kdy paní Angela nutila Andreu trénovat kouření ptáků, nejprve na umělácích, pak na mužích, a pomalu ji vycvičila i na hluboké hrdlo. Vlastně jsem si vzpomněl na to, jak to probíhalo poprvé. Andreu museli připoutat a nasadit jí prstencový roubík, aby nekousala.

Cvičitel se sklonil nad její obličej a skrz ten roubík jí zasunul do úst svoje obrovské péro. Andrea sténala a zmítala sebou, po tvářích jí tekly slzy, ale v mrdání své pusy mu nedokázala zabránit, dokud se neudělal a nevystříkal jí proudy spermatu na celý obličej a horní část těla.

Od té doby ušla dlouhou cestu.

„Myslím, že něco takového zvládne.“

Káťa se zasmála.

Během několika okamžiků jsme měli Andreu na kolenou na podlaze. Její pouta zůstala, jak byla, jen jsme ji stáhli dolů přes nohy postele, takže klečela s roztaženýma nohama. Ten banán se asi o dva tři centimetry vysunul, což Káťu opět rozesmálo.

„Oholil jsi ji,“ poznamenala při pohledu na Andrein holý rozkrok.

Andrea opět zrudla. „Je to napořád,“ řekl jsem jí a znovu si rozepnul poklopec. „Zvýší to její hodnotu při dalším prodeji.“

Káťa se zatvářila zmateně, ale nic neřekla. Místo toho mi dlouhými chladnými prsty přejela po rychle tvrdnoucím penisu a pak ho zavedla do Andreiných čekajících úst. Pak zůstala stát a sledovala, jak její bývalá učitelka hladově saje můj penis. Rukou jsem ji nedržel ani jí jinak nepomáhal; jen jsem tam stál, zatímco ona mi po něm jezdila ústy nahoru a dolů, střídavě ho sála a kmitala po něm sem tam jazykem.

Znovu se ukázalo, že se její výcvik vyplatil.

Byla z ní skvělá kuřačka.

Káťa se několik okamžiků jen dívala a jen občas komentovala techniku, kterou její bývalá učitelka předváděla. Musím říct, že jsem měl pravdu, když jsem tvrdil, že si svou zášť dokáže udržet.

„Říkal jsi něco o ‚hodnotě při dalším prodeji‘?“

„Ano.“ Na chvíli jsem zmlkl, protože Andrein jazyk mi dělal u kořene penisu ty nejkrásnější věci. „Výcvik otrokyně stojí spoustu peněz, zvlášť když není úplně... no, ochotná, abych to řekl na rovinu.“ Uhnul jsem s ptákem dozadu a ona mi svými rty dráždila špičku. „Jakmile jsou ale vycvičené,“ pokračoval jsem, „najde se spousta lidí, kteří jsou ochotní zaplatit za ně slušné peníze.“

„Kdo? Kde?“

„Řekli mi, že Blízký východ je vždycky dobrý, v harému se pokaždé najde místo pro dobře vycvičenou bělošku.“ Andrea vyděšeně zasténala. „I v Turecku je řada podniků – no, z hlavy mě napadají dva – které slušně platí za nové ‚zaměstnankyně‘.“ Podíval jsem se na Káťu; ruka jí klesla do rozkroku a její tvář získala onen zasněný rys, který jsem tak dobře znal.

Opravdu si to užívala.

„A jsou i jiné země. Myslím, že třeba v Africe je dost zbohatlíků nebo dokonce hlav států, co by si rádi koupili novou ‚milenku‘.“

Káťa vydala tichý sten. Obešla mě dokola, za Andreu, která klečela u mých nohou, objala mě kolem ramen a rozkrokem se opřela o její hlavu. To svázanou ženu přinutilo, aby si právě v té chvíli, kdy Káťa přiblížila své rty k mým a dlouze a vášnivě je políbila, vpustila můj čurák až do zadní části krku.

Několik okamžiků jsme se líbali a pak jsme se od sebe odtrhli, ztěžka jsme oddychovali a Káťa dál drtila svým rozkrokem zátylek hlavy své bývalé učitelky, což způsobilo, že ta svázaná žena podle vyvíjeného tlaku jen klouzala svými rty nahoru a dolů po mém ptákovi. Už to nebyla ta úžasná technika jako předtím, ale v tu chvíli na tom nezáleželo. Samozřejmě, že ten pocit z Káti mně víc než vynahradil všechny nedostatky v souběžném sání ptáka.

Ne že za to Andrea později nedostane výprask.

Samozřejmě.

„Kde ještě?“ zašeptala Káťa a kousla mě do ucha.

„Na druhou stranu vůbec není třeba opouštět republiku,“ odpověděl jsem a ztěžka oddechoval. „Kupců je k dispozici spousta. Pokud vím, v příhraničí existuje řada pánských klubů, které si ‚kupují‘ striptérky a nabízejí je pak jako děvky.“

Jak jsem se blížil k orgasmu, mé přírazy byly stále prudší. Andrea, sevřená mezi mým penisem a Kátiným rozkrokem, byla bezmocná a nemohla s tím dělat nic jiného než to vydržet. Zvonky na jejích bradavkách cinkaly v rytmu našich pohybů.

„Vím také o jistém ‚klubu‘ v Německu, který stále hledá nové talenty.“

Začal jsem pohybovat boky rychleji a přirážel jsem dopředu, zatímco Andrea se tlačila dolů. Zvonky teď cinkaly neustále. Skoro...

„A samozřejmě jsou tu i obvyklí motorkáři nebo pasáci, kteří si takovou zacvičenou otrokyni taky rádi vezmou...“

Už jsem to nemohl déle vydržet. Se sténáním jsem Andree vrazil penis do hrdla a držel jí ho tam, napřed ztuhlý, ale vzápětí stříkající do jejího krku proud spermatu za proudem. Právě v tom momentu Káťa vydala hlasitý skřek a také ztuhla, dál však pořád zběsile přejížděla svým rozkrokem nahoru a dolů po po zadní straně Andreiny hlavy.

„Ach bože...“ Moje krásná žena kolem mne obtočila své dlouhé nohy a silně ke mně přirazila rozkrokem, čímž Andrein obličej ještě víc přitlačila na můj penis, pokud to vůbec bylo možné. Káťa mě těsně objala a dlouze jsme se líbali, oba současně jsme prožívali orgasmus a Andrea mezi námi se dávila a lapala po dechu.

Zdálo se, že to trvá celou věčnost, ale nemohla to být víc než minuta, než jsme se od sebe odtrhli, oba jsme dýchali, jako bychom uběhli maraton. Káťa si rozpletla nohy a položila je zpátky na podlahu. Chvíli jsme tak stáli a jen si hleděli do očí.

Tolik tu ženu miluju...

Ucítil jsem na svém penisu pokračující sání, a podíval se dolů. Andrea, zrudlá námahou, kterou jí způsobilo zadržování dechu s mým ptákem zaseknutým v krku, ho stále sála a čistila. Jak ji to naučili.

Káťa se krátce a zlomyslně zasmála.

„Miláčku,“ řekla tiše a pohrávala si s mými vlasy. „Vím, že její výcvik stál spoustu peněz a tak, a moc se mi líbí myšlenka, že bys ji prodal, jak jsi říkal... ale... ale nemůžeme si ji nechat? Aspoň na chvíli? Vždycky ji můžeme později prodat.“

Usmál jsem se.

Tak nějak jsem to očekával.

„Samozřejmě,“ odpověděl jsem. „Je to můj dárek k líbánkám. Můžeš si ji nechat, jak dlouho budeš chtít. Dal jsem jí ve sklepě zařídit boudu, aby měla kde...“

Káťa mě přerušila dlouhým děkovným polibkem.

Tohle byl jeden z nákupů, kterého nikdy nebudu litovat.

Potom jsem svého ptáka vytáhl a Káťa ustoupila a Andrea zůstala klečet na podlaze sama s nohama roztaženýma tou tyčí a rukama stále připoutanýma k opasku. Otočil jsem se ke Kátě, abych jí něco řekl, ale vtom...

„P-prosím.“

Byla to Andrea. Přísně jsem se podíval dolů. Promluvila bez dovolení. Paní Angela mě varovala, že není úplně vycvičená. Otrokyně za to ovšem bude později potrestána.

„Jestli chceš něco říct,“ řekl jsem jí, „obrať se na svou novou paní,“ a gestem jsem ukázal na Káťu.

Káťa se usmála. „Co to je, o-tro-ky-ně?“ To slovo ji stále bavilo.

„Prosím, paní,“ žadonila Andrea tichým hláskem. „Prosím. Smím... se udělat?“

Podíval jsem se trochu blíž a viděl, že banán, který jsem jí strčil do kundy, je teď ze tří čtvrtin venku a zčásti leží na podlaze. Andrea se snažila ještě víc roztáhnout nohy, aby se mohla přitlačit níž a vytvořit si tlak na klitoris. Zkrátka se pokoušela omrdat banánem.

Káťa i já jsme se rozesmáli.

Je tu před námi profesorka Andrea Grossová, oděná do koženého obojku, svázaná, na kolenou, s holou kundou vystavenou světu, s malými zvonečky, které jí cinkají na kroužcích v bradavkách nahých prsů, namáhavě vzdychá, tvář má lesklou od kundí šťávy, potu a spermatu... a prosí, aby se směla udělat? Chce snad uvolnit z té ponižující bondáže?

Ne, prostě se chce udělat a zoufale se snaží si dřepnout a mrdat se na banánu. Paní Angela odvedla skvělou práci; během jednoho měsíce udělala z univerzitní profesorky ufňukanou, plazící se otrockou děvku.

Budu muset zjistit, jestli byl v závěrečné platbě zahrnutý nějaký bonus.

Káťa přistoupila k otrokyni a rukou jí prohrábla krátké zrzavé vlasy. „To si nemyslím,“ řekla a klekla si tak, aby její tvář byla přímo naproti Andreině. Sáhla dolů a zasunula banán zpátky do mokvající kundy své bývalé učitelky. „Očekávám, že si ten banán necháš v kundě, dokud ti neřeknu jinak. A neuděláš se, dokud ti neřeknu. Rozumíš?“

Andrea zakňourala, ale podařilo se jí vykoktat „Ano, paní".

„Dobře.“ Káťa se usmála. Zvedla ruku a začala si pohrávat s Andreinými kozami, vždy jednu sevřela v dlani a pak ji nechala volně spadnout. Zvonečky v Andreiných kroužcích na bradavkách zacinkaly, kdykoli to udělala. „Máme kvůli loňskému roku spoustu věcí, které spolu budeme muset probrat,“ řekla Káťa výhružně.

„Ano, paní.“

Káťa vstala a otočila se ke mně. „A co se týče tebe,“ ušklíbla se, „napadlo mě, že jsme naše manželství ještě nekonzumovali. A tohle se zdá být ideální čas a místo.“

Poplácala na postel.

Zmateně jsem na ni zíral. „Ale... Nemyslím si...“

Moje nevěsta se jen ušklíbla. Přistoupila ke mně a dlouze mě políbila. „Neboj se,“ zašeptala, „jsem si jistá, že na to budeš ‚připravený‘. Za správných podmínek.“

A víte co? Měla pravdu.