Rutina. Sedím ve svém oblíbeném křesle, moc měkkém pro mého manžela, ale perfektním pro mě. Hraju si s Xboxem. Stupidní jednoduchou hru, snažím se přimět svůj mozek, aby se srovnal s mým po celém dnu utahaným tělem. Hlavou se mi honí milión věcí. Kontrola běžných záležitostí. Udělala jsem tohle nebo tamto? Nabrala jsem benzín do auta? Co bych měla vyndat z mrazničky na zítřejší večeři? Rutina.

A pak je tu ta vůně. Můj manžel. Stojí za mnou. Hezky voní. Předstírám, že o něm nevím, a hraju si dál svou hru, ale ve skutečnosti se na obrazovku už nedokážu soustředit. Cítím na uchu jeho dech a pak mi přistane na krku polibek, horký, vlhký. Zachvěju se. Cítím, jak se na mé kůži směje a pak říká, „Jdu do postele, miláčku.“

To je v naší rutině moment, kdy mám na vybranou. Nechám ho jít do postele samotného nebo půjdu s ním? Tolik otázek shrnutých do toho jediného rozhodnutí. Líbal mě teď jen proto, že je něžný? Chce se mnou mít sex? Jestli chce mít sex, bude to rychle nebo pomalu? Chci já mít sex? Milión malých otázek. Rutina.

Zvedám se a jdu s ním do ložnice. On už si sundává šaty, připravuje se do postele. Žádné odpovědi. Usmívá se na mě a protahuje své svaly. Já se usmívám. Je starší než já, a přece ho někdy vidím, jaký byl před léty, když se snažil mě získat. Musím se dívat jinam. Přemáhají mě emoce. Začínám se svlékat, rozepínám si blůzu, dávám si na čas, doufám, že po té chvilce, kterou tak získávám, nebudu vypadat jako že je mi do breku.

Blůza padá na zem a já si stahuju ramínka podprsenky, přetáčím ji dokola, takže přezku mám teď před sebou a můžu ji snadněji rozepnout. Nechávám ji taky spadnout na podlahu, myslím na to, že si oblečení posbírám ráno, až budu vstávat. Kalhoty mi sjíždějí z nohou, nemusím se starat o žádné prádlo, protože jsem se prostě dneska ráno nechtěla obtěžovat se spodními kalhotkami.

Ta vůně. A potom jsou jeho ruce kolem mě, tiskne si mě silně k sobě, moc silně. Vždycky mě takhle rozmačkává, ale já mu to nikdy neřeknu. Ráda vím, že je silnější než já. Umožňuje mi to cítit se žensky. A pak na to začínám myslet, na to, jak silně jsem jím ovlivňovaná. V hlavě mám zmatek. Bojuju s tím a začínám se na sebe zlobit. Pak přijde polibek na můj krk a pak kousnutí do ramene, a to je jako zapnutí vypínače. V hlavě mám tmu. Není nic, jenom to, co existuje právě teď, co právě teď cítím.

On vydá hlasitý vzdech, přecházející do bručivého „mmmm“. Jeho ruce kloužou dolů po mém břiše, drsné jako smirkový papír. Trochu mě to škrábe, ale nestarám se o to. On mi něco šeptá, já však neslyším co. Myslím si, že říká, že mě miluje. Cítím ho, jak se proti mně tiskne, už tvrdý, tiskne se na mě zezadu. Otázky jsou zodpovězeny.

Zvedá mě a pokládá na naši velkou postel. Ptá se mě, jestli chci nechat rozsvíceno nebo zhasnout. Když se svítí, můžu se na něj dívat. Když je tma, nemusím se dívat na sebe. Řeknu mu, aby zhasnul. Usmívá se, je vždycky spokojený s tím, co chci. Světla zhasnou a on se pak vrací. Matrace se prohne, když na ni vyleze, a já cítím, jak se kutálím k němu.

Pak je on na mně, tiskne mě k posteli, něžně mě líbá na ústa, jeho dech mi hezky voní, jeho pusa chutná po ústní vodě. Nejistota. Chutnám já jemu taky dobře? Zdám se mu pořád hezká? Co když je to jenom rutina? Co když už o mě nestojí a dělá to jen proto, že to bere jako povinnost? Jsem ráda, že jsou světla zhasnutá. Nechci, aby mě viděl bulit.

Slyší moje dýchání. Myslím si, že on si myslí, že jsem vzrušená. Snažím se být. Zas jsou tu jeho ústa, líbá mě na krku a na hrudi. Vyhýbá se mým prsům, protože někde četl, že to je to, co se předpokládá, že bude dělat jako první. Chci mu říct, že bych stála o to, aby se do toho pustil hned, ale zůstávám tichá. Nechci narušit jeho náladu. Představuju si sama sebe na stupínku, jak ho přísně a vědecky poučuju. Usměju se. Cítím se líp.

Jeho drsné ruce jsou teď na mých prsou. Třou se o mou citlivou kůži a mně to dělá dobře. Líbá mě pod prsy, lechtá to. Směju se a trochu uhýbám a on se směje na mě a všechny ty nepěkné věci jsou najednou z mé hlavy pryč. Vím, že se mi tam zase vrátí. On mě líbá na břiše a já se zhluboka nadechuju, překvapená tím pocitem elektřiny, který to ve mně vyvolalo. Slyším ho, jak se zase směje. Baví ho to. Možná mě má pořád rád.

Jeho ruce nutí mé nohy se roztáhnout a já je nechám to udělat, nechám ho dělat to, co chce. Mé ruce se probírají v jeho vlasech. Má hebké vlasy. Mám je ráda. Jeho pusa je hodně blízko u mého rozkroku. Sotva ho v té tmě vidím, ale cítím ho. V mysli si už představuju jeho ústa na sobě, jak mě lízají, sajou, cítím jeho horký dech, jak mě rozpaluje. Nic se neděje. Buď mě škádlí nebo si přeje mě vidět a zkouší dívat se potmě. Chci ho požádat, aby rozsvítil, ale jsem potichu.

Svou pusu má na mém stehně, cucá mě v té chvíli tvrdě, moc tvrdě na to, aby to bylo příjemné, ale pak je to pryč a teď mě líže tam, kde byl před vteřinou přisátý. Líbá mě na vnitřní straně stehna. Na kůži cítím jeho strniště. Vážné poškození pneumatiky, napadne mě najednou. Směju se a cítím, že on se směje na mě. Zlehka mě kouše a já kňučím a trochu se kroutím. A potom je tam jeho jazyk. Úplně bez varování. Ztuhnu. Přejíždí celou tu cestu nahoru k mé číče a slyším se, jak dýchám a potom se uvolním. Líbá mě na druhém stehně.

„Miluju tě,“ říkám. On taky něco říká. Nevím co. Slyším ho jen nejasně. Přesto vím, co řekl. Znovu jeho jazyk. Vtlačuje ho do mě, lízá mě mezi vnějšími i vnitřními pysky. Moje oblíbené místo. Napřed se odtahuju trochu pryč, ten pocit je moc intenzivní, ale pak se na něj natisknu, chci toho víc.

Políbí mě přesně na klitorisu a potom mě zase líže, tentokrát na druhé straně. U mě to asi bude rychlovka, myslím si, už se cítím dost rozdělaná. Ruce v jeho vlasech se mi sevřou, je to znamení, že od něj chci, aby věci rozhýbal.

Znovu políbí můj poštěváček a pak mě líže přes něj. Horké, vlhké, intenzivní. A potom mi na něj foukne a já si myslím, že mi mozek právě explodoval. Jůů. Udělá to ještě jednou, ale není to to samé. A potom je tam jeho pusa, jemná, lehounce saje můj klitoris, jen tolik, abych věděla, že on u něj je. Žhavé, hodně moc žhavé. Náhle ho začne tvrdě vysávat a pracovat na něm jazykem. V hlavě mám chaos. Pár myšlenek se zkouší prosadit, ale nejde to. Snažím se myslet na sexy věci, nemůžu. Přeju si jenom, aby se mi to zase stalo.

Už jsem blízko. On to ví. Zná mě. Dál dělá to, co dělá, a jenom se snaží to prodlužovat. Je to intenzivní. Jsem blízko. Cítím, jak se mé tělo připravuje. Zdá se, jako by mi z něj úplně všechno proudilo k tomu mému centru, směřuje tam veškerá má energie. Cítím napětí. Cítím, jak to narůstá. Cítím, že budu mít orgasmus. Cítím, jak přichází. Myslím jenom na to. Udělám se. Budu to mít. Udělám se.

Svět zmizel. Stojím na hraně útesu. Chystám se skočit. To je, jak se cítím. Roste to ve mně, všechny svaly mám napjaté, nedýchám. Čas se zpomalil a já na sobě pořád cítím jeho jazyk, kmitá tak rychle, jak může. Ten moment se protahuje, dál a dál. Trvá věčně. Ten moment miluju.

A pak se to zlomí. Na břiše cítím jeho ruce, snaží se přidržovat mě na posteli, aby mě dál mohl lízat. Silou si koušu rty. Zdá se mi, že chutnají po krvi. Ve vedlejším pokoji jsou lidi, spí tam moje děti. Prosím, ať to neslyší. Odchází to a on mě pořád líže. Ach bože. Odstrkuju jeho hlavu pryč a rukama si přikrývám vulvu. Je horká a ruce mám mokré. Těžce dýchám a on mě potom líbá na ústa. Ochutnávám od něj sama sebe. Cítím na sobě jeho ptáka, na své noze. Zdá se mokrý.

On je vzrušený.

Sáhnu na něj a hladím ho a cítím, jak na mně těžce funí. Slyším, jak trhaně dýchá a jak sebou škube. On se taky udělá. Hrozně moc chci, aby se udělal. Miluju to, když to na něj přijde. Chytne mě za ruce a odtahuje mi je pryč a já na své kůži cítím, jak mu pták tvrdě pulzuje. Je to na dobré cestě.

Líbá mě na krku a pod bradou a pak leze na mě a cítím, jak svůj čurák stěhuje k mé píče. Bude mě mrdat. Vím, že už se pravděpodobně znovu neudělám, ale to mi nevadí. Je mi dobře.

On snadno vklouzne dovnitř, zastaví se a mručí. Já se usmívám. Kvůli němu se cítím dobře, a právě teď to vím. Stahuju kolem něj své svaly a poznávám, že mi odpovídá, tlačí se do mě hlouběji. Pomalu začíná zajíždět dovnitř a zas se vysouvat ven. Je to moc pěkné. Říká: „Jsi parádně mokrá.“ Já se cítím současně sexy a sebevědomě. Divný pocit. Odháním ho. Máš v sobě čurák, na to se soustřeď, říkám si.

Přirážení do mě se stupňuje. Je to příjemné, ale já se už neudělám. Ani to nezkouším. Tlačím se nahoru jemu naproti, dýchám stejně jako on. On se vypíná a hlasitě heká. Zní to, jako by ho to bolelo, ale já to, jak mu je, vím líp. Cítím, jak se jeho čurák uvnitř hýbe, přestože jeho tělo zůstává v klidu. Zhroutí se na mě, vyčerpaně. Nemůžu moc dobře dýchat, jsem rozmáčknutá. Mám to ráda. Nakonec se ze mě vytáhne a odvalí se na stranu.

Sáhnu dolů na podlahu a najdu nějakou košili, dám si ji mezi nohy, nechci zašpinit prostěradlo. Ležím tam, poslouchám jeho dech, cítím se milovaná, cítím se potřebná, cítím se šťastná. Jeho dech se zpomaluje a stává se pravidelným. Už spí. Já ho miluju. Zvednu ruku a dotknu se ho. Nejsem unavená. Vstanu, znovu si na sebe vezmu své oblečení, vyjdu ven z ložnice a vracím se k svému Xboxu. Pokračuju v té rozehrané hře ještě o kousek dál. Rutina.