Vdala jsem se! Konečně! Nemuseli jsme, ale chtěli. Můj manžel Mirek je ten nejúžasnější chlap na světě. Jsem do něho celá udělaná a splnila bych mu každé jeho přání. I on mne málem nosí na rukou. Budeme sice bydlet u jeho rodičů, ale s nimi vycházím naprosto v pohodě, takže v tom nevidím žádný problém. Jejich byt má čtyři pokoje a tím pádem máme svoje soukromí zajištěno. Až se nám malinko zvednou příjmy, najdeme si něco jiného, nebo se rodiče přestěhují do menšího. Ale to je hudba budoucnosti. Jeho brácha studuje v Praze, bydlí tam na kolejích a domů se vrací jednou za měsíc, nebo při nějaké slavnostní příležitosti. Jako teď. I on je strašně hodný a mám ho ráda. Jako švagra samozřejmě!

Vzali jsme se nejen proto, že se máme rádi, ale také proto, že nemám kde bydlet. Z domova, tedy dětského domova, mne vyhodili hned, co jsem složila maturitu. V dětském domově jsem byla od mala. Rodiče sice žijí, myslím, ale neznám ani jednoho z nich. Nezjišťovala jsem, kde žijí, nebo co dělají. Nezajímali mně. I když o mně nejevili zájem, s adopcí nesouhlasili a tak jsem musela vytrpět v domově vše, co takové soužití obnáší. To s Mirkovými rodiči je něco úplně jiného. Byli skvělí, brali mne jako vlastní dceru a i těch pár týdnů před svatbou, mi dovolili bydlet s nimi. S Mirkem jsme začali chodit od mých šestnácti, takže už před třemi roky. To on ze mne udělal dospělou. Bylo to sice hezké, stejně, jako pak i pokaždé, žádného vrcholu jsem s ním ale nikdy nedosáhla. Snažil se. Dírku mi vždy poctivě vylízal, pak ji protáhl svým ocáskem, ale nikdy to nebylo až dokonce. Nevadilo mi to. Bavilo mně to, a to hodně, i bez toho konce. Mirek se pro to strašně trápil, chtěl mi dát víc, ale chyba je asi na mé straně. Co jsem mohla dělat? Zahrála jsem to. Byl v sedmém nebi. Tak jsem na něj svůj vrchol hrála pokaždé. I teď, o svatební noci. Seděla jsem zády k němu, napichovala se na jeho ocásek a užívala si to. Bavilo mně to, bavila mně i ta poloha, kdy jsem mu neviděla do tváře a on hladil můj zadeček. Už zkušeně, jsem sténala a předstírala svůj vrchol, když do našeho pokoje vešel tchán. Naše oči se střetly, něco zamumlal na omluvu a rychle zase odešel. Mirek zrovna klepal na dveře vlastí slasti a jeho příchodu si ani nevšiml. Sotva se dveře zavřely, poslal mi do bříška svou dávku. Jeho ocásek sebou v mém těle škubal a jeho horká láva se mi rozlévala uvnitř mého těla. Krom její horkosti jsem cítila i něco navíc, něco, nevím ani co a jak, ale kdyby vydržel ještě chvilku…, nemusela bych nic předstírat. Slezla jsem z něj a svalila se do jeho náruče. Ještě mně chvilku hladil a pomalinku usínal. Na mně ale spánek nepřicházel. Musela jsem pořád myslet na ty oči, které mne viděly. I ten okamžik jim jistě stačil, aby si mne dokázaly prohlédnout. Nejsem žádná upejpavka, navíc se nemám za co stydět, ale přece jen mi bylo nepříjemné, že mne viděl rozcapenou, jako žábu, vlastní tchán. Nebo to je jinak? Připouštím, že se mi při tom malinko sevřela spodní část bříška!

Převalovala jsem se, viděla před sebou ty zvědavé oči… Musela jsem se vyčůrat. Potichu, abych Mirka nevzbudila, jsem vstala a natáhla na sebe noční košilku. V obýváku běžela televize a tchán seděl na sedačce. Chtěla jsem proklouznout do předsíně a na záchod, ale to co jsem zahlédla, mne zmrazilo na místě. V televizi běželo nějaké porno a tchán, zády ke mně, se na to díval se svým ptáčkem…, tedy pořádným ptákem, v dlani. Pomalu si ho přejížděl nahoru a dolů a druhou rukou ovládal film. Pro něj nudné scény přetáčel a nezpomaleně si pouštěl jen ty, kde byly detaily na kundičky hereček. Nevšiml si mne, zato já… Vzrušilo mně to. Jinak, než když jsem s Mirkem. Možná i víc, ale hlavně jinak. V hlavě se mi honily myšlenky na toho ptáka, na to, jaké by to bylo ho mít v sobě…, ale taky na to, jak kolem něj projít. Abych se vrátila do pokoje, to nepřicházelo v úvahu. Čůrat jsem prostě potřebovala. Možná za to vzrušení může i ten pocit plného měchýře, pomyslela jsem si, když najednou tchán televizi vypnul a vstal. Otočil se na mně s ptákem v ruce a zůstal, jako opařený. Naše oči se opět střetly, stejně, jako před chviličkou v pokoji. Jen ta chvíle byla delší. O moc. První se po několika sekundách vzpamatoval on. Rychle si natáhl trenýrky s tepláky.

„Co tady…,“ zablekotal a zmizel na záchodě.

Ale tam jsem měla namířeno já! Chtě, nechtě, musela jsem počkat. Křížila jsem nohy, tlačila si pod podbřiškem rukou, abych si nějak pomohla a neudělala pod sebou loužičku. Malými krůčky jsem se přibližovala ke dveřím, za nimiž byl můj tchán, a nemohla se dočkat chvíle, kdy se otevřou a zase zavřou. Tentokrát za mnou. Došourala jsem se až do úzké předsíně. Mám zaklepat, nebo raději ještě vydržet, přemítala jsem, když se dveře otevřely a v nich se objevil tchán s údivem ve tváři.

„Co tady ještě chceš?“ štěkl po mně, až jsem se ho lekla.

„Já…, čů..., jdu čůrat,“ vysoukala jsem konečně ze sebe.

Udělal malý úkrok stranou a já se kolem něj protáhla. Vrcholky mých prsou, malinko zavadily o jeho hrudník… Dole jsem ucítila slabounké zachvění. Rychle jsem za sebou zavřela dveře a posadila se. Ta úleva! Proud ze mne tryskal a zurčel, jak dopadával do mísy a já si hlasitě oddechla. Kdyby se ty dveře otevřely jen o chvilku později, udělala bych loužičku… Uf! Sáhla jsem po papíru, ale nebyl tam ani kousek. No co, v koupelně se opláchnu. Alespoň umyju i to, co tam nechal Mirek. Opatrně jsem vykoukla do předsíně. Tchána jsem neviděla, ale slyšela ho v kuchyni. Přesunula jsem se do koupelny a vlezla si do vany. Košilku jsem si vykasala nad pupík, nastavila teplotu vody a její proud namířila na puklinku. Nohu jsem si opřela o kraj vany, abych k ní měla lepší přístup. Do dlaně jsem si dala trochu gelu a pořádně si ji namydlila. Mydlila jsem se a zavzpomínala na domov. Většina kluků tam byli celkem fajn. A těm několika, co fajn nebyli, jsem se, s malou pomoci těch prvních, celou dobu úspěšně vyhýbala. Ale žádný nebyl vybavený tak, jako Mirek. Když jsem si projížděla mezi lupínky, začaly se mi v hlavě honit obrázky z obýváku. Přece nemohl být tak obrovský! Asi se mi něco zdálo… Přitlačila jsem a mimoděk zasténala. V tom se do koupelny přiřítil tchán. Ten člověk, se asi nenaučil klepat! Lekla jsem se, růžice mi vypadla z ruky, a co to šlo, dala jsem nohy k sobě a zakryla si pipku rukou. Zato on, i když sebou trhl taky, si mne začal zcela nepokrytě prohlížet a ani náhodou nevypadal na to, že by chtěl zase zmizet. Třeštila jsem na něho oči, neschopna dalšího pohybu, nebo slova a dole cítila lákavé tepání vlastního srdce.

„Ty jsi liška mazaná,“ řekl v klidu a malinko se na mne usmál.

Liška, lištička… I v domově mi tak říkali. Nevěděla jsem, jestli tím naráží na barvu mých vlasů, nebo tím myslí něco jiného…

„S tím, že tady budete s Mirkem bydlet spolu, jsem souhlasil, ale kdybych tušil, že budeš tak provokovat…,“ začal s obviňováním a vůbec mu nevadilo, že to je on, který vchází do místnosti bez zaklepání a leští si ohon!

Pořád jsem se nedokázala pohnout a on pokračoval: „No, myslím si, že když tu máme nějak koexistovat vedle sebe, budeme muset odstranit podobné trapné chvilky. Co ty na to?“

Zkusila jsem něco říct, že když se naučí klepat a bude respektovat naše, tedy moje a Mirkovo soukromí, tak bude všechno v poho, ale z pusy mi vylezlo jenom nějaké zablekotání.

„Jo, máš pravdu,“ přitakal, ale já vlastně nevěděla čemu.

Přece mi nečte myšlenky!? Nečetl.

„Tak si tu košilku sundej, ukaž se mi, a na oplátku se podívej ty na mně,“ usmál se na mně a sundával si triko přes hlavu.

Znovu mi vyrazil dech, ale možná i díky tomu se do pusy vrátila slova.

S odporem, pohrdáním, ale i strachem v hlase, ale hodně důrazně, jsem se ohradila: „To snad nemyslíte vážně? Vždyť …,“ oněměla jsem znovu, když si sundal tepláky i s trenýrkami.

Mezi nohama se mu houpal had. Spící had. Hroznýš. I přes to, že směřoval k zemi, byl velký. Můj zrak mne tedy nešálil. I když se díval k zemi, byl mnohem, mnohem větší, než Mirkův ve chvíli, kdy ho měl ve mně. Jestli jsem si myslela, že je Mirek vybaven nějak výjimečně, tak ho neměl po svém otci. Všimnul si mého pohledu i úžasu. S pýchou se postavil blíž a natáhl ke mně ruku. Pohladil mně po vlasech i po tváři a podíval se mi jemně do očí.

„Ale no tak, Jitko. Když se takhle pěkně seznámíme, nebudeme se muset před sebou stydět a nebude docházet k dalším trapným situacím. Tak toho nechej a sundej si to. A nedělej, že se nechceš podívat taky,“ pohladil mně znovu, rukou přejel na rameno, „nebo sáhnout…,“ dodal.

Měl vlastně pravdu. Chtěla jsem se podívat. Chtěla jsem ho vidět v plné velikosti. A chtěla jsem ho i potěžkat v ruce. Ale co Mirek? Copak můžu, jen tak, s jeho otcem…? …a chtěla jsem ho vidět i stříkat. I Mirka jsem při jeho vyvrcholení ráda pozorovala. Když jsem mu to dělala pusou, vždycky jsem fascinovaně sledovala, jak z něho vystřeluje semeno. Bylo to ve mně asi už z dob dospívání. V domově, jsme to pusou dělaly všechny holky. Sotva nám začaly pučet hrudníčky, dostala každá svého ochránce. Platila tam taková nepsaná domluva. Vyhovíš mu, on tě ochrání před těmi, co ochránce nedělali. Jednou přišla taková malinká a ustrašená holka, která to nedokázala pochopit. Za čtrnáct dní se k nám ostatním přidala. Moc jsem se nedozvěděla, ale prý si ji ti grázli podali, že byla ráda, že mohla jenom kouřit a jenom jednomu z nich. Možná proto, jsem byla taková. Mirkovi jsem samozřejmě nic neřekla, ale udělat to někomu jen tak, pusou… Neviděla jsem v tom nic špatného. Úplně zblblá, úplně jako kdybych to nebyla já, jsem si košilku pomalu přetáhla přes hlavu, instinktivně se hned zakryla rukama a otočila s k němu bokem. Voda ze sprchy pořád vytékala a hladila mi lýtka a kotníky. Košilku jsem odhodila na pračku, ale pořád jsem se cudně zakrývala. Spokojeně zamručel, sehnul se do vany pro sprchu a namířil mi ji na zadeček. Pohladilo ho teplo z vody. A stejné, možná i větší, se mi rozlilo pod bříškem. Vzal mně jemně za ruku a otočil si mně k sobě. Teplá voda mi začala téct po podbřišku dolů. Teplo uvnitř, zesílilo. Druhou rukou mně pohladil po podbřišku.

„Jako žhavé uhlíky…,“ zašeptal potichu.

Jsem sice zrzka, ale mám štěstí, že to barvou odnesly jen chloupky a vlasy. Pihy, tak typické pro zrzky, mám jenom na nose, a navíc jen trochu. Přejel mi po ní palcem shora dolů a zatlačil. Mimoděk jsem doposud křečovité sevření nohou povolila. A palec se mu propadl mezi závojíčky, kde ho přivítaly zbytky pěny a moje šťávičky. Cítila jsem, jak se ze mne řinou v neskutečném množství. Mirek mi o svém otci říkal, že prožene každou sukni, co neuteče na strom. Teď jsem byla mezi těmi, co tam nevyšplhaly.

„Dej si tu nohu zase nahoru,“ řekl zastřeným hlasem a jemně mi zatlačil na vnitřní stranu stehna.

Poslechla jsem. Byla jsem jeho. Už nešlo couvnout. Sprchu nasměroval na pipinku a opláchl mi ji. Znovu ji pohladil, a když jeho prst zmizel v mé jeskyňce, tlumeně jsem zavzdychala. A vyšla mu vstříc. Usmál se.

„Pojď, ukážeš mi ji pořádně!“ vytáhl prst a ukázal jím na pračku.

Sedla jsem si na ni a dala nohy nahoru a od sebe. Klekl si na jedno koleno a celkem dlouho se na ni jen díval. Chtěla jsem, aby se mně dotýkal, ale on se jenom díval. Až po dlouhé době mi na ni lehce dýchnul a zabořil do ní jazyk. Teda Mirek to uměl, ale kam se hrabal na tátu! Když si se mnou nějakou dobu hrál, a já jsem přestávala vnímat, kde všude má jazyk nebo prsty, ucítila jsem tlak na zadeček. Na zadní dírku, abych byla přesná. A najednou byl uvnitř. Až se mi z toho úplně zatočila hlava. Mirek to zkusil jen jednou. Ale jen zkusil. Když jsem při prvním náznaku bolesti zaprotestovala, byla pro něj tahle dírka tabu. Teď mi obě dírky proháněl jeho otec. Dva prsty v přední, dva prsty v zadní a to mne přivádělo tam, kde jsem ještě nikdy nebyla. Když se ke mně sklonil a kousl do bradavky, tu hranici jsem překonala a vybuchla. Ztratila jsem se někde v temnotách a jen vzdáleně jsem cítila, jak sebou moje tělo hází nahoru a dolů, a slyšela svůj tlumený hlas, jak se rozléhá v malé místnosti a odráží se od stěn. Když jsem se vrátila zpátky, byl ve mně. Dostal do mě celý ocas až po kořen. Nikdy jsem netušila, že by se mi kundička mohla tak roztáhnout. Teda až na porod. Ale na rozdíl od toho, co jsem o porodu slyšela, mi ten jeho had dělal neskutečně dobře. Bolelo to, ale tak nějak jinak, příjemně. Jeho koule pleskaly o můj zadeček, špička bucharu bila do čípku, rukama mi drtil prsa a dostával mně zase tam, odkud jsem se před chviličkou vrátila. Ještě několik plesknutí a do tmy jsem se propadla znovu. Jemu to ale pořád nestačilo. Já byla se silami na dně, ale nehleděl na to a postavil mně nohama na podlahu. Otočil mně, opřel o pračku břichem a do komůrky zajel zezadu. Bolest se zvětšila. Dostával se tam jinak, pod jiným úhlem. Chtěla jsem polohu změnit, třeba se mu i vymanit, ale nešlo to. A když mi do zadečku strčil prst… Propadla a rozklepala jsem se potřetí. Smýkal se mnou na pračce, pipinka chtěla prasknout, když se za mnou ozvalo tlumené zaskučení a hroznýš v dírce se zvětšil a ztvrdnul ještě víc. A začal mi v ní tepat a vypouštět ze sebe svou horkost. Úplně jsem cítila, jak mi ji pumpuje přímo do dělohy. Ještě naposledy ho do mě zarazil, přitáhl si mou prdelku co nejvíc na sebe a u toho dlouze zasténal. Já zvadla. Naprosto. Ležela jsem na pračce, a v hlavě se mi honily všelijaké myšlenky. Hlavně výčitky, že jsem Mirkovi zahnula. Navíc s jeho otcem. Kluky z děcáku jsem do toho nepočítala, protože to bylo jen pusou a byla to taková forma sebeobrany. Součást boje o přežití. On mi ale moc času na přemítání, co a jak, nedal. Vyjel ze mě a smýkl se mnou na zem. Toho hroznýše, jsem měla přímo před obličejem. Byl ulepený od našich šťáv a jeho majitel očekával, že…

„Na co čekáš? Chtěla jsi ho vidět zblízka, ne? A chtěla jsi ho i ochutnat,“ dodal.

A měl vlastně i pravdu. Vzala jsem mu ptáčka do ruky. Ptáčka… Pořádného macka. Mám dlouhé prsty, ale těma jsem ho objala jen taktak. A i když jsem ho vzala do obou dlaní, neschoval se v nich. Byl měkký, ale pořádný. Olízla jsem mu jeho namodralý a mokrý žalud. Byl hladký, mírně slaný a… velký. Převalovala jsem ho v puse, vychutnávala si ho a ruce mi bloudily okolo. I jeho pytlík, byl veliký. A obsahu se zmiňovat raději nabudu. Počet odpovídal statistickému průměru, ale velikost odpovídala spíše statistikám o nějakém ovoci. Snažila jsem se. Abych si teď hrála na jeptišku, už nemělo cenu. Chtěla jsem ho vidět zase vztyčeného. Tchánovi se to líbilo taky. Funěl, kousal se do rtů, tahal mně za vlasy… Prostě si to užíval. A hroznýš, začal po delší době tuhnout, zvětšovat se a zvedat svou hlavu ke stropu. Měla jsem ho plnou pusu. Slastně jsem zavírala oči a na únavu jsem zapomněla. Když jsem mu nasála celý pytlík do pusy a podívala se nad sebe… Bože, jak se do mě mohl celý dostat…? Cítila jsem, že bude. Tchán tiše zaskučel, já mu naposledy protáhla žalud mezi jazykem a horním patrem vytáhla ho ven a dívala se, jak mu z něho stříká ta bílá, a pro mne i omamně voňavá, šťáva. Bylo mu hodně přes čtyřicet, ale kam se hrabal můj mladý manžel. S poslední dávkou jsem ho znovu polkla a potáhla do sebe. Musela jsem ochutnat alespoň tu poslední kapku. Zmoženě se posadil na kraj vany a podíval se na mně. A teprve pak na něj přišly výčitky svědomí. Asi, protože jeho pohled byl úplně jiný, takový omluvný a zároveň vyděšený. I mi, začalo být trapně. Nikdy jsem Mirkovi nebyla nevěrná. Až teď. O svatební noci a s jeho vlastním otcem! I když jsem dole cítila, že bych ji potřebovala umýt od tchánovy nadílky, nedokázala jsem se postavit zpátky do vany. Se sklopenýma očima, bez jediného slova jsem vstala, rychle si na sebe natáhla košilku a z koupelny vypadla. Za pár okamžiků jsem už ležela vedle spokojeně odfukujícího Mirka. Se smíšenými pocity, s duší, která bojovala mezi morálkou a prožitými zážitky, jsem se propadla do láskyplné náruče snů. Zdálo se mi o něm. O tchánovi. Ale o Mirkovi taky.

Vzbudila jsem se celá zpocená. Výčitky a obavy co bude, mne přepadly znovu a naplno. Mirka jsem milovala. Ale jeho otec mi dal to, co mi manžel nikdy nedopřál. Nebyla to jeho vina, ale moje. A o to víc jsem se trápila. Moje duše byla rozedrána napůl. Vyčítala si jsem si nevěru, a přitom jsem byla spokojená, jako dítě po nakrmení. Přitiskla jsem se k Mirkovi a předsevzala jsem si, že už nikdy mu nevěrná nebudu. Raději budu bez orgasmů s manželem, než s nimi, ale bez něj. V polospánku mně objal a přivinul víc k sobě. Probouzel se a při tom mně líbal. Pusa mu sjela na moje prsa, pak k pupíku a pak ještě níž. Zavřela jsem oči a nechala se unášet do říše rozkoše. Když mi olízl hrášek a jazykem zajel mezi závojíčky, bylo mi přenádherně. Pak mi nasál hrášek do pusy a kmital na něm jazykem. Ve chvíli, kdy do mě vklouzly jeho prsty, jsem si uvědomila, že si pochutnává i na šťávách jeho otce. Hned jsem přišla k sobě, ale ta myšlenka mně ještě více popostrčila dál. Hlavou mi projelo, že jsem asi nějaká filka, nějaká úchylačka, ale to bylo to poslední, co jsem dokázala rozumem zaregistrovat. V pokoji zhaslo světlo a moje tělo se prohnulo ve slastné křeči. Rozklepala jsem se a zařvala. Ne tlumeně, ne do dlaně, ale pořádně. Když jsem přišla k sobě, líbal mi prsa a krk. A ševelil něco o tom, že jsem úžasná a že je rád, že jsem se tak krásně udělala, že to u mě nikdy tak silné nikdy nezažil… Moc jsem ho nevnímala, ale chtěla jsem se mu odvděčit. Přetočila jsem ho na záda a nasedla na něj. Jeho ocásek do mě vjel, jako nic. Pomaličku jsem na něm jezdila, dráždila si hrášek o jeho kořen a předla jako kočka. Bylo mi skvěle. Nechala jsem ho, ať si pohrává s mými kůzlátky a vnímala jeho doteky pusou i rukama. Pak si mně přitáhl víc k sobě, zasténal s kozou v puse a roztřásl se. A jeho ocásek mi vykropil jeskyňku. Slezla jsem z něj a dala mu na něj polibek z vděčnosti. Voněl a chutnal mi stejně, jako v noci tchánův. Na to, abych mu ho znovu zvedla a pohráli si s ním, ale nebyl čas. Vedle jsme uslyšeli hlasy, takže jsem toho raději nechala. Mirek si na sebe natáhl tričko a trenýrky, já zmačkanou a propocenou noční košili, a ruku v ruce jsme vyšli z pokoje. V obýváku seděli oba rodiče i Petr, Mirkův brácha. Všichni tři se nás dívali s úsměvem a bylo na nich vidět, že tam nesedí minutu, ale že nás, tedy hlavně mně, museli slyšet. Pozdravili jsme se a skoro utekli. On na záchod a já do koupelny. Tentokrát jsem se zamkla. Zapadla jsem do vany, nastavila teplotu a sprchovala se. Od potu, od Mirka, od vlastních, a vlastně i tchánových šťáv… Ozvalo se zaklepání.

„To jsem já,“ ozval se Mirek.

Natáhla jsem se a odemkla. Vešel dovnitř, umyl si ruce, zuby… Pak mi dal pusu a odešel. Vzala jsem si kartáček a zuby si myla pod sprchou. Bylo mi to příjemné, nechat na sebe padat teplou vodu a se zavřenýma očima relaxovat. Výčitky z noci byly, alespoň prozatím, ty tam. Ovanul mne chladnější vzduch. Mirek nezamknul, napadlo mne a rychle otevřela oči. Ve dveřích stál Petr. Pohledem si přeměřil mé tělo a dveře zavřel. Ovšem za sebou. Nechtěla jsem tropit scény, navíc jsem se, stejně jako v noci, nezmohla na slovo. Jen jsem se schoulila a zakryla si vše, co jsem dokázala. I on si vzal kartáček, nabral si pastu a začal si čistit zuby. U toho se ale otočil na mně a zcela nepokrytě se díval. Oči se mu smály a četla jsem v nich, že tady není jen tak, náhodou. Začala jsem se opravdu bát. Vypláchl si pusu od pěny, utřel si ji a pak se s ní usmál.

„Tak co, švagrová? Kdo je lepší? Táta, nebo brácha?“

Tou hrůzou, že všechno ví, mi došel dech a z očí se mi vykutálelo několik slz. Na víc jsem se nezmohla. Jen jsem vrtěla hlavou, a choulila se víc do sebe.

„Ale nedělej se. Nebyli jste sami, kdo v noci nemohl spát,“ řekl posměšně, „jestli nechceš, aby se to brácha dozvěděl, uděláš, co ti řeknu!“ řekl, ale jinak, přísně, rozkazovačně.

Úsměv zmizel. Z toho tónu bylo jasné, že jinou volbu nemám. Buď to Mirkovi řekne, nebo poslechnu.

„Uděláš?“ zeptal se ještě přísněji.

Jeho oči se přimhouřily a upřely se na mne ještě víc, hladověji. Mám snad na vybranou? S vytřeštěnýma, slzy zalitýma očima jsem slabě přikývla. Huba se mu spokojeně roztáhla od ucha k uchu.

Spokojeně se zubil, když se opřel o pračku a řekl: „Otoč se ke mně a dej si ty pracky bokem!“

Poslechla jsem. Postavila jsem se čelem k němu a ruce spustila podél těla. Spokojeně si mně prohlížel. Na ramena mi dál padala teplá voda, ale mi byla najednou zima. Po celém těle mi vyrazila husí kůže. Musela jsem roztáhnout nohy, ukázat mu pipinku, pak se otočit, předklonit… Nesáhl na mně, jen se díval, ale ponížení, které mi způsoboval, bylo neskutečné. Brečela jsem skoro nahlas. Pak mi řekl, že odjíždí zítra ráno, a že mám za ním v noci přijít. Otočil se a nechal mně konečně samotnou. Ještě chvilku jsem pod sprchou stála a brečela. Mirek nesmí nic poznat! Nesmí na nic přijít! Utřela jsem se, nalíčila se tak, abych nevypadala tak bledě, a oblíkla si zpátky košilku. Opatrně jsem otevřela dveře. V pokoji se obleču do domácího, plánovala jsem. V obýváku byl jen tchán s Petrem. A oba se na mně culili, jako na měsíček na hnoji.

„Kde je Mirek?“ zeptala jsem se tiše, když jsem kolem nich procházela.

„S Jarkou ve sklepě, s věcmi ze svatby“ odpověděl tchán a hned mně zastavil.

„Nespěchej. Petr se zrovna chlubil, jak jste si v koupelně hezky popovídali,“ řekl ironicky.

Ta slova mně přikovala k zemi. I dýchat jsem zapomněla. Jeho tvář ztvrdla, úsměv byla najednou pryč.

„A věř mi, že se mi to vůči Mirkovi vůbec nelíbí,“ pokračoval dál přísně.

„Ale na druhou stranu jsem rád, že se ráda seznamuješ i s ostatními členy rodiny,“ otočil a ukázal mi zuby, jak se na mně zase usmál.

Podíval se na hodinky a pak se jeho pohled vrátil ke mně.

„Máme ještě chvilku, tak ti řeknu pravidla, které tady budou platit. Zatím si odlož,“ zakýval rukou, a naznačil, co tím myslí.

Malovat si tváře, jsem si před chviličkou nemusela. Cítila jsem, jak mi začínají hořet. Stála jsem před nimi v té košilce, kterou jsem měla vysvléct, ale ani jsem se nepohnula. I přes to, co jsem s tchánem v noci prožila, a co jsem švagrovi v koupelně musela ukázat a slíbit, jsem pořád nedokázala uvěřit, že by to mohlo zajít ještě dál.

„Dělej, ty krávo!“ štěkl po mně Petr.

Tchán se k němu otočil a káravě mu řekl: „Ale no tak, Petře. Bez těch hrubostí. Je to naše Jitunka, nová příbuzná, žádná kráva. A ty sebou pohni, ať se Mirek nemusí dozvědět podrobnosti,“ otočil se zase na mně přísnějším hlasem.

Roztřesenýma rukama jsem si košilku přetáhla přes hlavu a zakryla se jí. Moc platné mi to ale nebylo. Jako kdyby domlouval malému dítěti, mi tchán řekl, ať ji dám na křeslo a postavím se s rukama za hlavou. Poslechla jsem. Z očí mi znovu kapaly slzy a ramena se mi otřásala strachem, ponížením i vzlykáním, jak jsem zadržovala pláč, který se mi v nitru rozjel naplno. Ještě jsem musela dát nohy od sebe. Měli nerušený pohled na celou mou nahotu.

Pak začal: „Mirek je takové rodinné ťululum. Není tak chytrý, jako Petr. Zato s tebou udělal kauf. Doufám, že nejsi taky tak hloupá a budeš dělat to, co se tady po tobě bude chtít. Jestli ne, nevadí, Mirek to nějak přežije. Takže dokud budeš bydlet tady, budeš mně, nebo Petra poslouchat na slovo, Jarce budeš k ruce a budeš jí se vším pomáhat. Mytí nádobí, praní, vaření a tak dále, ale to není to hlavní. Když si vzpomeneme, vyhovíš nám. Víš, v čem, že?“ zvedl obočí.

Neznatelně jsem přikývla. Otřásla mnou zima. Jako kdyby se mne dotkla smrt.

„Bude na tobě, jestli to Mirek zjistí, nebo ne, ale doporučuji ti, aby na nic nepřišel. Když budeme doma sami, budeš jen ve spodním prádle, nebo nahatá, podle toho, jakou budeme mít náladu. Když budeš stát, budeš stát tak, jak teď. Antikoncepci můžeš vysadit, až když budete mít svůj byt. Zobeš, ne?“ zeptal se pro jistotu.

Zase jsem přikývla. V naší situaci jsme si dítě dovolit nemohli, raději jsem těch pár set korun měsíčně ušetřila někde jinde, než abych řešila následky.

„Fajn. Do té doby, budeš tato pravidla dodržovat,“ sdělil mi, jako kdyby mi říkal velikost košile, kterou bych měla koupit, a opřel se pohodlně do křesla.

„Další se dozvíš později. Teď zmiz!“ ukončil monolog.

Od domovních dveří se ozvalo zachrastění klíči v zámku. Rychle jsem sebrala košilku a zmizela za dveřmi pokoje. Praštila jsem sebou do postele a dlouho zadržovaný pláč propukl naplno. Když za mnou přišel Mirek, nechápal, co se stalo. Lehl si vedle mě a zkoušel mně utěšovat a zjišťoval, co se stalo. Nemohla jsem mu říct, co se právě stalo a co se bude dít. Musela bych přiznat i to, s kým jsem byla o svatební noci. Vymluvila jsem se na to, že to jsou slzy štěstí, že ho miluju a udělalo se mi jen smutno. Uvěřil mi. Po snídani jsem tchyni pomohla s nádobím i úklidem. Byla ráda, ale neustále mi říkala, že to nemusím. Co ona mohla vědět…? I Mirek byl pyšný, že si nevybral línou holku. Jen tchán s Petrem se potutelně usmívali a se zadržovaným smíchem Mirkovi přitakávali. Pomohla jsem i s vařením, servírováním i dalším umytím nádobí. Odpoledne jsme si s Mirkem zašli na procházku. Bylo to kouzelné. Chodili jsme zavěšeni do sebe ulicemi a povídali si. Na to, co mne čeká, jsem skoro zapomněla. Až když jsme se vrátili, znovu jsem si to připomenula. V noci za Petrem, ráno pak na úřady. Vyřídit občanku, ukázat se na pracáku… A odpoledne? Snad to bude dobrý. Všichni budou v práci a Mirek se z ní vracel jako první. Pověsit prádlo z pračky, vyžehlit, to jsem musela tchyni od prkna doslova vyhnat, a pomoct s večeří. A také s koláči, které pekla Petrovi sebou na koleje. V domově jsme se starali sami o sebe, ale ne v takovém rozsahu. Spíše jsme si na to jen hráli. Mirek se na mně začal dívat podezíravě. Tchyni jsem pomáhala od chvíle, kdy jsem se nastěhovala, ale tak moc… To nikdy. Když jsme na chvilku osaměli, zeptal se, co se stalo, že jsem aktivní jak uhlí. Vymluvila jsem se, že teď, když už nejsem na návštěvě, tak musím taky něco dělat. Pochybovačně zavrtěl hlavou, ale pak to vzal. Dal mi pusu a řekl, že to nemusím přehánět. Večer jsme šli do postele jako první. A pomilovali se. Krásně. Zahrála jsem to na něho a byli jsme oba spokojeni. Usnul. Musela jsem se nutit, abych neusnula i já. V bytě bylo ticho a tma. Podívala jsem se na budík. Půlnoc. Snad bych mohla… Stejně, jako včera, jsem se z postele a pokoje potichu vytratila. Pár tichých kroků k vedlejším dveřím… Petr nespal. Byl v posteli, díval se do mobilu a zjevně na mne čekal. Když jsem za sebou opatrně zavřela dveře, jen pohnul rukou v jasném gestu. Stejně jako jeho otec ráno. Přetáhla jsem si košilku přes hlavu a zůstala stát u dveří. Rozsvítil lampičku a kužel světla namířil na mně. On sám mi zmizel ve tmě.

„Postav se, jak máš,“ ozvalo se zpoza světla.

Dala jsem ruce za hlavu a rozkročila se.

„Pocem,“ ozvalo se za chvilku.

Pár kroků k posteli a kužel mi osvětloval jen prsa a břicho. Musela jsem si lehnout na záda a nohy si přitáhnout na prsa. Nebylo tam nic, co by se dokázalo schovat. Navíc mi lampička svítila přímo mezi nohy, úplně jsem cítila teplo, které z ní vyzařovalo. Jako u doktora, pomyslela jsem si.

„Jsi slušně zarostlá, to Mirkovi nevadí?“ okomentoval moje chloupky.

Nikdy jsem neměla potřebu se nějak holit. Ani do plavek.

Zavrtěla jsem hlavou, ale pak jsem si uvědomila, že na ni nemůže vidět, a tak jsem jenom tiše hlesla: „Ne.“

Zatahal mi za ně, až mne to zabolelo a strčil mi tam prst. Když ho vytáhl, musela jsem mu ho olízat.

„Když za mnou přijdeš příště, nechci, aby tam něco od někoho dalšího. Buď se ti udělá na břicho, nebo do huby, ale kundu budeš mít čistou. Teď běž do koupelny a umyj si ji. Pořádně, i uvnitř,“ řekl a znovu se podíval dolů.

„Počkej ještě…,“ zastavil mně, když jsem chtěla dát nohy dolů.

Znovu mi zajel dovnitř, zašmátral, vytáhl ho a zatlačil na dírku vedle.

„Ne, prosím, tam ne!“ stačila jsem ještě vykřiknout, ale přidržel mně a zatlačil ještě víc.

Skoro jsem to nedořekla a byl uvnitř. Zašátral prstem i tam a vytáhl ho. Pak mi ho ukázal. Byl špinavý. Co jiného taky čekal? Přes sevřené rty mi ho narval do pusy.

Zatímco se mi dělalo špatně, řekl mi: „A příště, holčičko, příště si uděláš klystýr. Jednou za dva týdny ti to jenom prospěje. A teď mazej!“ vytáhl mi prst z pusy a plácl mně po prdelce.

Rychle jsem vstala a chtěla si natáhnout košilku.

„S tím se nezdržuj,“ řekl a zhasl lampičku.

Chvilku mi trvalo, než si moje oči přivykly na tmu, a skoro poslepu jsem z pokoje vypadla. V duchu jsem se modlila, aby tam někde nebyl tchán, nebo aby dokonce nepotkala Mirka, ale byt byl tichý a zdálo se, že jediní, kteří nespí, jsme my dva. V koupelně jsem se dole pořádně umyla. Odšroubovala jsem růžici, nastavila slabý proud vlažné vody a hadici si opatrně strčila dovnitř. Bylo hodně nepříjemné. Vypláchla jsem se, utřela a opatrně vykoukla z koupelny. Všude bylo ticho a tma. Za okamžik jsem byla zpátky u švagra. Opět lehnout, nohy od sebe, lampička a důkladná kontrola.

„Ty chlupy se mi ale vůbec nelíbí,“ řekl a jeden z mnoha vzal mezi prsty a škubl.

Zaťala jsem zuby a ruce přitáhly nohy více k tělu. Jen jsem slyšela a cítila, jak se pro něco natáhl.

„Tím to půjde líp,“ řekl a zacvakal.

To něco, byl kleště. Alespoň podle zvuku.

„Teď ti budu trhat přebytečné chloupky té tvojí rezavé kundy, ať si pro příště zapamatuješ, jak se má mladá holka o sebe starat. A dělej tak, abys nevyburcovala celý barák,“ řekl, vzal do kleští první chloupek a trhnul.

Ta bolest byla neskutečná. Nevzal jeden, ale celý chomáč. Myslela jsem, že mi je vytrhl i s kůží. Prohnula jsem se, kousla jsem se do kolena a zařvala jsem do něj. Kdybych mohla, vyřvala bych si plíce z těla, ale copak jsem mohla? Vzbudila bych Mirka, a tomu bych těžko vysvětlovala, co to se mnou jeho bratr dělá. Další trhnutí a další bolest. Přestávala jsem vidět. Z očí mi slzy doslova stříkaly. A pak další a další. Přestala jsem to počítat a jen sebou mlela a tlumeně ječela do kolena, nebo stehna. Škubal mně, jako nějakou kačenu, i když vlastně kačenu škubal. Chloupky nad ní, ale vynechal. Postupně se posouval až pod pipinku. U druhého otvůrku jsem jich tolik neměla, ale bolelo to tam ještě víc, než nahoře. Navíc moje tělo reagovalo nějak divně. Dole pod pupíkem jsem cítila nejen tu bolest, ty byla vně, ale uvnitř, uvnitř se mi hromadilo teplo a mravenčení. Když mně přidržel a palcem zatlačil na hrášek, nevydržela jsem to a normálně se udělala. Poznal to a začal se smát.

„Tak kundička má ráda sado maso? …Úchylná veverka,“ dodal a udělal si srandu z jejího zbarvení.

Pak v trhání pokračoval dál. Po neskutečně dlouhé době, byl konečně spokojený. Několikrát mně tam pohladil a zkoumal, jestli někde něco nevynechal. Odložil kleště, zhasl lampičku a pohladil mně po holé buchtičce.

„Takže příště už sama. A na holení zapomeň. Doporučuji ti vosk, nebo něco podobného. I v podpaží si to budeš trhat. Ten vršek si jenom trochu uprav, ale nechej si ho. Je to tak lepší,“ zatahal mně za chloupky na podbřišku. Oddechla jsem si. Mirek říkal, že jsou krásně hebké a jejich barva ho vzrušuje. Určitě by mu chyběly. Nadzvedl se, nalehl mi na zvednuté nohy a nasměroval svoje torpédo na kočičku. Nedalo mu moc práce se do mě dostat. Cítila jsem, že má vybavení po svém otci. I on ho měl pořádného. Mirek byl nejen hodný, milý a důvěřivý, ale proti těm dvěma měl výbavu poloviční. A moje micka, začínala mít v oblibě ty větší… Jak mně projížděl tím kyjem, napínala se mi kůžička okolo něj, úplně jsem cítila, jako mi ji vytahuje ven. Ještě párkrát přirazil, a bože…! Kdybych mohla, přitáhla bych si ho víc k sobě, aby byl co nejhlouběji. Ale mohla jsem jen přitáhnout svoje nohy a slastně skučet a klepat se v další krásné křeči. Nepřestával mi ji projíždět. Musel cítit, co to se mnou dělá, ale nepřestával. Jen mi dal nohy co nejvíc od sebe a díval se, jak mizí jeho kanón uvnitř mého těla. Pak, aniž by ho vytáhl, mne otočil na bok a bral si mně zboku, pak zezadu… Rozklepala jsem se znovu. Moje výkřiky ztlumila duchna, a on pořád nepřestával. Pipka mně začala pálit, i ona toho měla dost. Ale on…? Byl jako stroj. Až po několikáté změně polohy a dalších mých dvou orgasmech, kdy jsem na něm rajtovala na koníčka, začal sebou házet.

„Dělej! Slez a všechno polkni!“ zasténal.

Co možná nejrychleji, jsem sklouzla dolů a dala si ho do pusy. Ještě pár tahů jazykem, a… První dávka mi málem vyletěla nosem. Ta razance, jakou mu vyletěla z ocasu… Opravdu! Kanón připomínal nejen velikostí. Málem jsem nestačila polykat. Vlastně až teď mi došlo, že tam nemá jediný chloupek. Byl hladký, jako kluk. V puse jsem ho nechala, dokud úplně nezvadl. Ještě jsem ho všude dosucha olízala a natáhla se vedle něho.

Odstrčil mě od sebe. „Co je? Jestli chceš ještě, řekni si Mirkovi!“

Vyskočila jsem od něj. To, že se ke mně chová, jako k nějaké věci, mi v té chvíli nedošlo. Natáhl se ke stolku a vzal do ruky mobil.

„Ještě abys viděla, jak se budeš vyjímat…,“ řekl a otočil mobil ke mně, „když budeš něco někde kdákat.“

Už s košilkou na sobě jsem udělala pár kroků zpátky. Na displeji byla moje fotka. Pak ukázal další a další. Na nich byly detaily mojí micky. S chloupky i bez nich. Zalapala jsem po dechu. Tak tohle, bych Milanovi nevysvětlila nikdy. A při pomyšlení, že by to mohl pověsit někam na web…

„Prosím, vymaž to. Nikomu nebudu nic říkat. Nikdy!“ škemrala jsem.

I v té tmě jsem viděla, jak se spokojeně usmívá. Zavrtěl hlavou.

„Mám to jako pojistku, aby ses nezačala cukat. A teď zmiz!“ ukončil debatu a mobil vrátil na stolek.

Chvilku jsem se ještě dívala, jak na mně z něho kouká moje pipinka, a se slzami v očích jsem odešla. Měl mně v hrsti. Nemohla jsem nic. I kdybychom se někdy přestěhovali, může kdykoliv přijít a požadovat moje služby. Ráno se mi vstávalo velice těžce. Byla jsem nevyspaná a celá bolavá. Mirek byl dávno v práci. S tchánem jsem se potkala jen na okamžik. I Petr byl na cestě na koleje, se všemi koláči, které jsme s tchyní napekly. Nenechal ani drobek. Po snídani jsem pomohla tchyni s úklidem nádobí a rozloučila se s ní. Osaměla jsem. Osprchovala jsem se a přitom jsem se podívala na bolavě oškubanou lulinku. Vypadala hrozně. Rudá barva z ní zářila a dávala znát, že není všechno v pořádku. Lehce jsem ji namazala nějakým krémem, ale že bych si moc pomohla…, to ne. Nalíčit, obléct, zkontrolovat všechny doklady, jestli je mám sebou… Šla jsem na úřad. Na matriku pro oddací list a pak vyřídit novou občanku. Po dvou hodinách na mne přišla řada. Rodný list, oddací…

„Přijďte si za měsíc,“ řekla paní za přepážkou a podala mi všechny doklady zpátky.

Na pracáku jsem čekala ještě déle. Měla jsem už hlad, když mne zavolali.

„Ale to už tady né, mladá paní. Já mám jména od í do el. Musíte vedle, když se už jmenujete jinak,“ řekla mi nepříjemně a jako kdybych byla nesvéprávná, paní za přepážkou.

A podívala se na kolegyni, jaká to nejsem kráva. Další dveře, další čekání. Konečně. Za přepážkou seděl mladý chlap. Byl mi nějak povědomý. Pak normálka. Ptal se mně ale znovu na věci, které musel vyčíst z monitoru před sebou. Střední škola, maturita, s jakým prospěchem, proč jsem nepokračovala dál, jako mám dosavadní praxi…

„No, jak to říct. Bez praxe vás nikde nevezmou. A praxi tady na úřadě nezískáte. Na podporu nárok nemáte…“ sděloval mi dávno známé věci s úsměvem.

Zdálo se mi, že škodolibě, ale mohla jsem se splést.

„Přijďte zase za čtrnáct dní,“ řekl a ukončil tak můj pohovor.

Když jsem vstávala, vstal i on a podal mi ruku. Naše hlavy se k sobě přiblížily.

Využil toho a do ucha mi zašeptal: „Počkej na mně v pět. Vedle v kavárně,“ dodal ještě a významně, ale nenápadně, na mně mrkl.

Teprve pak mi to došlo! Jirka! Z domova odcházel před několika roky a patřil mezi grázly, před kterými nás ostatní kluci chránili. V pět, to je za dvě hodiny. V kapse jsem vyšmátrala několik korun a zašla jsem si na jídlo. Bloumala jsem po městě, a přemítala, jestli je pořád stejný, nebo se změnil. Ze setkání jsem měla smíšené pocity, ale musela jsem tam jít. Jestli je, jaký byl, bude mne posílat od čerta k ďáblu. A pokud ne, třeba něco sežene. Když, tak jenom pokecáme. Přesně v pět jsem byla před kavárnou. Z úřadu se vyřítili úředníci. A mezi nimi i on. Nasměroval si to ke mně s širokým úsměvem na rtech.

„Nazdar Jitko! Pojď, dáme kafe a řeč,“ lákal mně a tahal za ruku dovnitř.

Usadili jsme se u jednoho stolečku, objednali si a povídali si. Co on, co já… Nebylo to nepříjemné. Byl svobodný, bydlel na ubytovně, byl spokojený, na pracák nastoupil hned, co odešel z domova…

„Tys byla jedna z těch, pro kterou jsem se kdysi popral,“ připomněl mi dávnou událost, „s Tomášem,“ doplnil.

Jistě, Tomáš… Byl jedním z mých ochránců. První ochránce a první, který mne naučil, že za všechno se platí. Jirka to na mne jednou zkusil, nevybíravě a hodně tvrdě, ale než mi mohl jakkoliv ublížit, válel se vedle mne a nestíhal počítat rány…

„Nevíš co s ním je?“ zeptal se, a já zavrtěla hlavou.

Odešel ve stejném roce, jako Jirka a jako ochránce se mně ujal jiný kluk. A pak další a další. Ani o jednom z nich jsem nic nevěděla.

„Hele. Chceš práci? Někde v teple?“ položil váhavě otázku a mi se v hlavě rozezvučel alarm.

To nebude jen tak…, ale přikývla jsem.

„Něco za něco, vzpomínáš?“ narážel na nepsanou úmluvu z děcáku.

Přikývla jsem znovu a alarm začal i blikat.

„Tak podívej. Tady v kapse, mám adresu, kde hledají sekretářku. Praxi nepožadují. Dám ti to, ale až mně vykouříš. A když to místo dostaneš, tak mě pustíš i do kalhotek. Bereš?“ navrhl vzrušeným hlasem a mírně se naklonil přes stůl.

Chtěla jsem to rezolutně odmítnout a poslat ho k šípku, ale vzápětí mi došlo, že bych na pracáku skončila navždy. Na druhou stranu, kuřba není nic špatného… A navíc po víkendu… Jen Mirek se to nesmí dozvědět. Přikývla jsem. K jeho neskrývané radosti. Vstal a zakýval na mně. Šla jsem za ním, jako tele na porážku. U záchodů se rozhlédl a pak mě zatáhl na pánské, do kabinky. Posadila jsem se na prkýnko a rezignovaně jsem mu rozepnula kalhoty. Z trenýrek jsem mu vylovila napružený ocas. Měla jsem už větší, pomyslela jsem si a dala si ho do pusy. A čistší, došlo mi, když jsem na jazyku ucítila štiplavou chuť. Přestala jsem nad tím uvažovat a dala se do práce. Funěl, přidržoval se stěn, i mých vlasů a za chviličku mi pusu naplnil svou nadílkou. Pochopitelně jsem všechno poslala dolů, do bříška. Spokojeně si kalhoty natáhl zpátky a podal mi kartičku se jménem a adresou firmy. Počkal, až si upravím halenku a sukni, pak opatrně odemkl, rozhlédl se, jestli je čistý vzduch a pokynul mi, že můžu. Posadili jsme se zpátky ke stolu. Jeho chuť jsem spláchla zbytkem kávy. Pak jsem se zvedla, řekla mu ahoj a odešla. Pro mě to bylo vyřízené. Doma byli Mirek s tchánem. Ten si od televize poručil pivo. Jedno jsem z lednice vytáhla, otevřela a se skleničkou mu ho přinesla. Mirek nevěřícně zíral. V kostce jsem mu řekla, co bylo na úřadech, i to, že zítra jedu do jedné firmy, co mi dali na pracáku. Detaily a podmínky, za jakých jsem tu pitomou adresu získala, jsem pochopitelně vynechala. Večer proběhl ve skoro zajetých kolejích. Jen v posteli jsem se z nějakých hrátek Mirkovi vymluvila, že jsem utahaná. Byla jsem, a navíc mně pořád bolela kačenka. Ráno, jsem zase odcházela poslední. V té firmě jsem se zastavila na recepci. Příjemná a hezky oblečená slečna, mě poslala do patra. Tam si mne hned proklepli. Psaní všemi deseti, angličtina, co chci… Zdálo se, že jsou spokojeni. Prý ať dám na sebe kontakt, ale mobil nemám a počítač taky ne. Sice se dívali divně, ale nakonec připustili, ať se tedy pozítří odpoledne stavím osobně. Doma jsem byla už v poledne. Ve sprše jsem si zase prohlédla kačku. Už nepálila a taky už nebyla tak červená. Byla ale hlaďounká, jako když mi bylo osm. Že micka nepatří děcku, dávaly znát jen chloupky nad ní. Vzala jsem si Mirkův strojek a pěnu. Na krajích jsem je jen trochu zarovnala, aby trojúhelníček rezavých chloupků končil těsně nad čárkou. V podpaží jsem se oholila taky. Mráz mi přejel po zádech, když jsem si představila, že do dvou týdnů si musím nechat vytrhat chloupky i tam. Skoro z nudy, ale i proto, abych splnila podmínky svého pobytu tady, jsem utřela prach, vysála a vytřela celý byt. A z toho, co jsem našla v lednici, jsem udělala večeři. Tentokrát přišel jako první tchán. Zul a svlékl se až v obýváku. Musela jsem po něm všechno uklidit.

Podíval se při tom na mně, poškrábal se v rozkroku a štěkl po mně: „Jak máš chodit, když jsme sami?“

„Nahá, nebo v prádle,“ špitla jsem s jeho botami v ruce.

„Tak to nechej spadnout a vezmi si něco lákavého. Máš něco v červené barvě?“

Přikývla jsem a boty i s bundou položila na zem. Kývl hlavou a natáhl se pro ovládač. Odběhla jsem do pokoje, otevřela zásuvku a vytáhla z ní své jediné červené spodní prádlo. První dárek od Mirka. Tanga a krajková podprsenka. To mi bylo šestnáct, zavzpomínala jsem a rychle se převlékla. Jen tak, jsem pak kmitala po bytě a plnila jeho rozkazy. Po nějaké době mi přestávalo vadit, že se před ním producíruju skoro nahá. A je fakt, že se mně ani nedotkl. Asi mu to stačilo. Když zarachotily klíče v zámku, zmizela jsem rychle v pokoji a oblékla si tričko a legíny na doma. Přišla tchýně a vzápětí i Mirek. Že je uklizeno, si všimla jen ona. Přirozeně. Radostně jsem oznámila, že se rýsuje moje první zaměstnání. Všichni byli rádi, hlavně Mirek. Večer jsem se s ním pomilovala. Byl úžasný, milý a pozorný. Bylo to krásné, ale… Právě to ale mi začalo dělat obavy. V koutku duše jsem cítila, že kdyby mně štípl, plácl, nebo něco podobného, nemusela bych na něj hrát divadýlko. A z těchto myšlenek jsem začala mít strach. Další den jsem měla volno. Protahovala jsem se v posteli, když do pokoje vpadl tchán. A začal na mně ječet, že se povaluji v posteli a on aby si všechno dělal sám. Vstala jsem a s nechápavým pohledem, co tady dělá, jsem se šla umýt. Sotva jsem si strčila kartáček do pusy, zabušil na dveře koupelny, ať okamžitě odemknu. Vpadl dovnitř, chytil mně za vlasy a zalomcoval se mnou.

„Tady se nikdo nikdy nezamykal! Ještě jednou, a uvidíš!“ zařval, „a teď se svleč. Dneska máš nuda den,“ poručil a pustil mně.

Svlékla jsem se. Měla jsem snad na výběr? Nechal mně být, abych se umyla a nalíčila. A pak to začalo. Znovu jsem uklidila celý byt. Prach jsem utírala i z žárovek a nejzazších koutů. Asi po dvou hodinách, když jsem klečela a vytírala podlahu, ucítila jsem za sebou pohyb. Otočila jsem se, ale to už klečel za mnou a držel mně za boky.

„Zůstaň!“ poručil mi, jako psovi.

A pak se do mě pokoušel dostat. Nedařilo se mu to. On byl moc velký a já suchá a stažená. Naštvalo ho to tak, že začal vřískat a mlátit mně po vyšpuleném pozadí. Když toho měl dost a mně prdelka pálila, jako čert, lehl si na zem a já si ho musela vzít do pusy. A po chvilce se na něj sama nabodnout. Pipinka už sice nebyla tak sevřená a suchá, ale i tak se to podobalo napichování na kůl. I přes tu bolest, jsem ho tam nakonec dostala. Musela jsem na něm rajtovat, zatímco mně štípal do bradavek a do hrášku. Když mi zkroutil levou bradavku mezi palcem a ukazováčkem a ještě ji prudce potáhl, ztuhla jsem a přestala se vnímat. Ostrá bolest, vystřelující z bradavky, spojená s tím teplem, mravenčením a příjemnou bolestí napínané kůžičky na kačence, se spojily v jedno. Zaječela jsem a trhavými pohyby jsem mu málem vytrhla kolík z těla. Když jsem se vzpamatovávala, udělal se i on. Poslal mi dovnitř geny, které byly polovinou jeho dvou, tak rozdílných, synů. Měla jsem dost. A on taky. Když ze mne po nějaké době vyklouzl, otočila jsem se a umyla ho. Sama jsem se musela osprchovat. Z pipinky mi pořád vytékala jeho nadílka, ale neměla jsem čas čekat, až bude všechno pryč. Douklízet, uvařit oběd… I tchán byl od té chvíle nahý. Po obědě si mně přitáhl na sedačku a dlouze mně políbil. Nechtěla jsem to, ale on ano. Musela jsem mu vyhovět i v tom.

„Jsi fajn kurva,“ pochválil mně.

Zatlačil mi hlavu do klína. Olízla jsem mu nanuk a pak ho dala do pusy. Za chviličku vyrostl do své obří velikosti a vyplnil mi celou pusu. Když jsem ho chtěla těsně před tím z pusy vytáhnout, abych viděla, jak stříká, k mému zklamání mi to nedovolil. Vysemenil se mi rovnou do krku, málem jsem nemusela polykat. Pak mně plácl po prdelce a poslal něco dělat. Nebylo co, ale musela jsem si něco vymyslet. Předstírala jsem činnost, aby si něco nevymyslel on. Konečně přišel Mirek. Stačila jsem na sebe natáhnout jen tričko a legíny. Spodní prádlo už ne. Když jsem mu podávala talíř s obědem, všimnul si, že pod tričkem jsem naostro. Nechápavě se na mně podíval. Dělala jsem, že jsem si jeho pohledu nevšimla a vyzvídala, jak se měl. Přišla i tchyně. Nad uklizeným bytem se celá rozplývala, a chválila mně ještě u večeře. Až mi to bylo trpné, když mi tak připomínala, jak jsem úklid dělala. Večer Mirek usnul, ani nevěděl jak. Byla jsem i ráda, že nic nechtěl. Ráno byl Mirek zase pryč. Když odešla i tchyně, chtěla jsem odejít taky, nechtěla jsem s tchánem zůstávat sama. Vybíral si nějaké volno za přesčasy. Zrovna teď. Že by náhoda? Asi ne, myslela jsem si. Když jsem vyšla oblečená z pokoje, zastavil mně.

„Kampak?“ zeptal se, „v té firmě máš být až odpoledne, ne?“

Pamatoval si to. Že já koza jsem to vůbec říkala! Špitla jsem něco ve smyslu, že ještě musím na pracák, ale neuvěřil mi to. Musela jsem se zase vysvléct. Donaha. Nuda den, hajzl jeden.

„Mám pro tebe dárek,“ řekl mi a ukázal na krabici.

IRIGÁTOR, stálo na ní. A obrázek s nějakým sáčkem a hadicí. Vytáhl to a poslal mně sáček naplnit vlažnou vodou. Pořád jsem nechápala, o co jde. Až když jsem se musela postavit na všechny čtyři na stůl, vystrčit zadek nahoru a on mi do kakaové dírky zasunul nástavec, pochopila jsem. Klystýr. Pustil vodu a ta do mě začala téct. Pomalu mi naplňovala střeva a začínala mi v nich tlačit. Začalo to být nepříjemné. Po nějaké době ze mě nástavec vytáhl. Musela jsem se postavit a chodit. Bylo mu málo, že se moje kroky zkracovaly úměrně k tomu, jak ve mně voda vyvolávala čím dál tím větší nutkání na velkou. Přikázal, abych dělala dřepy. Udělala jsem dva, a bolest ve střevech mi je sevřela v neskutečné křeči. Ze všech pórů mi vyrazil pot, slzy se vtlačily do očí. Prosila jsem ho, aby mně pustil na záchod, ale nechal mně ještě chvilku trápit. Už jsem skučela bolestí, přestávala jsem vnímat okolí i jeho a myslela jen na jedno. Na mísu a na to, až si do ní ulevím. Konečně mi to dovolil. To, co ze mě na záchodě vyjelo, raději popisovat nebudu. Pak jsem se musela umýt a on celou proceduru ještě jednou zopakoval. Podruhé už ze mě vyšla jen voda. Teprve pak byl spokojený. Ve stejné poloze, v jaké mi dával klystýr, mi pak zadní dírku důkladně prozkoumal. Namazal ji nějakým krémem a nasadil na krajíček hroznýše. Ač nevěřící v nadpozemské bytosti, začala jsem se modlit. Moje očekávání bolesti se mi vyplnilo do posledních nejtemnějších představ. Řvala jsem, prosila o smilování, ale on jen tlačil, promazával a vtláčel ho tam znovu a znovu. K jeho velké radosti, se do mě konečně dostal. Začal mě protahovat, občas mně přetáhl dlaní po prdelce a funěl. Vždycky, když mně plácl, jsem mimoděk půlky sevřela k sobě, což mu dělalo neskutečně dobře. Nebudu zatírat. Za pár chvil bolest přešla a ten jeho ocas, mi začal dělat dobře. Prdelka si zvykla a já si sáhla pod sebe a pohladila si kačenku. Tekla, jako řeka. A já skučela dál, ale už ne bolestí. Přestávala jsem vnímat čas. Vnímala jsem jen jeho. A pak to přišlo. Bylo to silnější, než kdy předtím. Zaječela jsem a propadla se do tmy. V hlavě jsem měla vítr, ve střevu jeho ptáka a v pipince křeče, které nejdou popsat. Ještě jsem se pořádně nevrátila, a cítila jsem, jak do mě stříká. To můj prožitek jen prodloužilo. Vytáhl ho ven, obešel stůl a nabídl mi ho. V mrákotách jsem po něm chňapla a ještě polotuhého polkla. Když jsem ho domyla, svalila jsem se na stůl a vzpamatovávala jsem se. K sobě jsem přišla až po dlouhé době. Tchán spokojeně seděl na sedačce, díval se na mě a usmíval se. Vstala jsem a šla se umýt. Mohla jsem se zase obléct a odejít. Šla jsem. Kdo ví, co by na mně ještě vymyslel. Bloumala jsem s bolavou prdelkou po městě a srovnávala si myšlenky v hlavě. Tu práci jsem chtěla. Nejen pro to, abych konečně vydělávala, ale i pro to, abych nemusela trávit volné dny doma. S tchánem. O půl jedné jsem byla na recepci firmy. Poslali mě k řediteli. Takový obtloustlý páprda. Díval se důležitě do papírů, občas po mně blýskl pohledem a mlčel. Stála jsem před jeho stolem a mlčela. Vezme, nevezme?

Pak zvedl oči ke mně a řekl: „Pokud vás zaměstnám, nebudete hledět na pracovní dobu. Dostanete dvacet hrubého, a pokud se osvědčíte, zvednu vám to na dvojnásobek. Ještě ale nevím…,“ odmlčel se a díval se na mně zkoumavým pohledem.

Kývala jsem horlivě hlavou, že to beru. Bože můj, tolik peněz…!

„Moje asistentka se mnou jezdí i na pracovní cesty. Někdy to je na jeden den, někdy i na týden. Nevadí vám to?“ zeptal se mně.

Stejnou razancí, jakou jsem hlavou kývala, jsem s ní kroutila.

„Ne, to vůbec ne. Děti nemám a byla bych moc ráda, kdybych pro vás mohla pracovat,“ řekla jsem, možná až moc rychle.

„Dobrá, vezmu vás,“ řekl s malým zaváháním a pak pokračoval: „Všichni naši zaměstnanci ale zároveň naši firmu reprezentují. Jsem rád, když obchodní partner nemá v hlavě jen obchod,“ usmál se.

„To, co máte na sobě,“ přeměřil si mně znovu pohledem, „není špatné, ale, jak to říct…,“ hledal slova, „prostě nebojte se chodit víc vyzývavě,“ zadíval se mi do očí, co já na to.

No co já na to asi mohla říct? Práci potřebuji, a pokud jde jen o kratší sukni… Přikývla jsem.

„Ještě vás musím upozornit na jednu věc. Jsem zvyklý, že mne zaměstnanci poslouchají. Nesnesu, když mi někdo odporuje. Od vás očekávám, že to budete respektovat,“ řekl a opřel se do křesla. Zděsila jsem se. Poslouchat musím doma, a co to pro mne znamená…

„Nebojte, nejde o žádné sexuální harašení,“ doplnil, když viděl mou hrůzu ve tváři, „vždy jde jen o pracovní záležitosti. Pokud souhlasíte, běžte na personální podepsat smlouvu,“ ujistil mně a já si oddechla.

„A prvního v osm tady,“ doplnil.

Usmála jsem se na něj.

„Děkuji. Doufám, že vás nezklamu,“ řekla jsem.

Natáhl ke mně ruku, řekl něco ve smyslu, že mne vítá do týmu a mohla jsem jít. Podepsání smlouvy bylo otázkou několika minut. Ještě jsem dostala žádanku k lékaři a mohla jsem jít. Šla jsem na pracák. Nahlásit, že mám smlouvu a vyrovnat účty, napadlo mne, když jsem brala za kliku úřadu. Ze získání toho místa, měl Jirka možná větší radost, než já. Proč asi… Jak vyplňoval papíry, napsal mi na jeden, adresu ubytovny a „dnes v šest.“ nic víc. Ale i to stačilo. Nenápadně mi ho podal spolu s dalšími. Odešla jsem a celá rozklepaná jela na druhý konec města. Procházel jsem se před ubytovnou, jako nějaká kurva a čekala na Jirku. Přišel asi dvacet minut před šestou. Chytil mně za ruku a vtáhl dovnitř. V jediné místnosti, která mu byla pokojem i kuchyní zároveň, mně nedočkavě objal a začal líbat. Tak tak, že alespoň zabouchl dveře na chodbu, kde se producírovali jeho sousedi. Byl nedočkavý. Jen mi zvedl sukni, trhnul a kalhotky se poroučely k zemi. Blbeček zakomplexovaný, pomyslela jsem si a s kalhotkami, jsem se rozloučila. Přerývavě dýchal, když mi sáhl mezi nohy a pořádně mi ji prozkoumal. Zajel do mě zezadu. Málem jsem nestačila postřehnout, že je uvnitř, když mi ji za kňouravého skučení vykropil. Tak to bylo rychlé, spadl mi kámen ze srdce. Upravila jsem si sukni zpátky a chtěla odejít.

Chytil mně za ruku a zavrtěl hlavou: „Ne tak rychle, to nebylo celé,“ řekl a začal se svlékat.

„Na co čekáš? Svlíkni se a postav si ho zpátky,“ řekl nadrženě.

Povzdechla jsem si. Moje radost byla předčasná. Svlékla jsem se a ukázala se mu v celé své kráse. Hltal mně očima a jeho povadlý ocásek se začínal znovu probouzet k životu. Klekla jsem si k němu a dala ho do pusy. Nepotřeboval moc. Nevím, jak dlouho neměl ženskou, ale podle jeho reakcí, ji neměl hodně dlouho. Když se mu zase díval ke stropu, musela jsem si kleknout na postel. Vnořil se mi do jeskyňky, přirážel a funěl u toho. Moc jsem z toho neměla. Byl ještě menší, než Mirek a neuměl to. I tchán s Petrem si jen brali, ale nějak jinak, jako chlapi, neurvale, divoce… A hlavně měli pořádné ptáky. Zato on… Na toho divočáka si jen hrál. Poznala jsem to i já.

„V prdeli jsi ho ještě neměla, co?“ zeptal se přerývavě a hned mi ho tam začal cpát.

Kdyby věděl, co jsem si musela vytrpět před pár hodinami…

„Ne, tam ne!“ zaječela jsem naoko, i když mi to bylo jedno.

Byl rád, že bude první. Alespoň si to myslel a já ho u toho nechala. Dělala jsem, že mně to bolí, že je velký a že to nechci. O to nadrženěji mi ho tam narval. Bolelo to jenom trošku, ale spíše jen proto, že nepoužil žádný krém. Projížděl mi ji a já dělala, že mně to začalo bavit. Praxi v hraní, jsem měla bohatou. Konečně se vysemenil. Odpadl a měl dost. Ani nechtěl, abych mu ho vzala do pusy a já se do toho taky nehrnula. Podívala jsem se na něj, na jeho zvadlý ocas a vysílenou tvář. Vstala jsem a oblékla se.

Ještě jednou jsem se mu podívala na ptáka, malinko se usmála a řekla: „Jsme si fifty fifty. Ahoj,“ sáhla jsem na kliku.

„Jitko! …,“ zaslechla jsem ještě, ale to jsem už za sebou zavírala dveře.

Jestli ještě něco chtěl, má smůlu. Vracela jsem se naostro. V autobuse jsem se necítila moc dobře. Tiskla jsem nohy křečovitě k sobě a počítala minuty, které mně dělily od konce cesty. Doma byli jen rodiče. Mirek musel zůstat v práci. Tchyně kuchtila něco k večeři, a já se šla převléknout do domácího. Než jsem stačila cokoliv udělat, vyšel do pokoje tchán. Sedl si na židli a díval se na mě. Neřekl ani slovo, jen se díval. Vzala jsem si legíny a tričko a chtěla se jít převléct do koupelny. Sotva jsem udělala s věcmi krok ke dveřím, zastavil mně.

„Převleč se tady,“ řekl tiše a klidně.

Co jsem jiného mohla? Jindy, po tom, co jsem zažila, by mi to nedělalo problém, ale neměla jsem ty kalhotky. Vzala jsem legíny a chtěla si je obléct pod šaty, ale jenom zavrtěl hlavou. Povzdechla jsem si a rezignovaně jsem si přetáhla šaty přes hlavu. A ukázala mu holou zadnici.

„Počkej! Ty se venku producíruješ jen tak? Ví o tom Mirek?“ zastavil mně, když jsem znovu sáhla po legínách.

„Ne, to…, jen dneska, to…, je složité vysvětlovat,“ pípla jsem a zavrtěla hlavou.

A taky jsem vysvětlovat nic nechtěla.

„Nic proti tomu nemám, naopak, pak ale nechápu, na co si tu hraješ. Venku, cizím, svou prdel nemáš problém ukázat a tady si hraješ na cudnou pannu?“ řekl nechápavě.

„Takže takhle ne, milá dámo. Od teď budeš chodit bez gatěk nejen venku, ale i doma. Ne v teplácích, ale v šatech, nebo sukni. Abych si to mohl kdykoliv zkontrolovat. A na podprdy taky rovnou zapomeň. Sundej ji,“ přikázal.

Sáhla jsem za sebe a rozepnula si ji. Stáhla ji z ramen a odložila na šaty.

„Ukaž, co máš za věci. Řeknu ti, v čem tu budeš lítat!“ přikazoval dál.

Vytáhla jsem skoro vše, co jsem měla. Ukázal na kraťounkou růžovou sukýnku.

„Ta mi ale bude malá,“ protestovala jsem.

„Tak si ji přešiješ,“ nedal se odbýt. „ukaž, to na sobě.“

Oblékla jsem si ji. Měla jsem pravdu. Taktak, že jsem ji zapnula, ale on byl spokojený. Sukýnka končila těsně pod zadečkem a ten velice těsně obepínala. Pak ukázal na bílý top. Bez ramínek, co kryl opravdu jen prsa a končil těsně pod nimi. Oblékla jsem si ho a on se spokojeně usmál.

„No vidíš. Teď konečně vypadáš k světu.“

„V noci přijď do obýváku,“ uzavřel naši debatu, vstal a odešel.

Uklidila a přerovnala jsem všechny věci a šla se konečně osprchovat. Tchyni málem spadla brada, když mně viděla, ale neřekla mi nic.

Když se vrátil Mirek z práce, nestačil se divit. Nevypadal, že by ho moje oblečení potěšilo. Naopak, ale chápala jsem to.

„Co to tu předvádíš? Vždyť jsem ti říkal, co je táta zač, že nenechá na pokoji jedinou sukni! Víš, co se kvůli tomu máma natrápila? A ty se tu producíruješ, skoro nahá!“ syčel mi do ucha, abych to slyšela jenom já.

Říkal mi to. A já sama poznala, že to je pravda. Pošeptala jsem mu, že to bylo pro něj, aby se na mně mohl těšit. A táta, že je na mně starý, že bych ho nechtěla, a že… No, trvalo mi to, ale nakonec se zklidnil. Zklidnil se, ale naštvaný zůstal. O tom, že jsem pod sukní nahatá, to jsem mu nevykládala a dělala tak, aby na to nepřišel. Zblajzl večeři, umyl se a šel spát. Když jsem z koupelny přišla do pokoje, už spal. Byla jsem i ráda, jen mně mrzelo, že jsme se neudobřili. Vrátila jsem se zpátky do obýváku. Rodiče se dívali na nějaký seriál, moc jsem z toho neměla, ale spát se mi nechtělo a plnila jsem tak i tchánovo přání. Seriál skončil upoutávkou na další, asi jedenácti stý díl, a tchyně se šla umýt. A pak šla na kutě. V obýváku, jsme zůstali jen my dva. Jen se na mně podíval a v tu ránu jsem před ním stála nahá. Ty dva, nepatrné kousky oblečení, jsem měla dole raz dva. Spokojeně se pousmál a zakýval na mně rukou. Vzala jsem ho do pusy a za chviličku ho měl zase jako kůl. Posadila jsem se mu do klína a on do mě pomalu zajel. Už mi to nedělalo takový problém, pojmout ten kůl do sebe. Pomalu jsem se na něm vrtěla, nadzvedávala a on mi mezitím drtil prsa ve svých dlaních. A taky mně do nich kousal, až jsem měla strach, že mi je ukousne. Ale o to víc jsem se propadávala do tmy. Než jsem se tam ale stačila propadnout úplně, zafuněl, chytil mně za boky a přitáhl si mně co nejvíc na sebe. Uvnitř jsem cítila, jak se mi kačenka vyplňuje horkým obsahem jeho koulí. Chyběl mi jen kousek, třela jsem se na ochabujícím ocasu, ale na konec cesty, jsem tentokrát nedošla. Ještě jsem mu ho olízala a chtěla se jít umýt. Nedovolil mi to. Prý proto, abych na něho mohla myslet i v noci. Do postele jsem si lehala s mokrou a nadrženou mickou. Ráno mně vzbudil Mirkův mokrý jazyk na krku. Sen se mi spojil s realitou. Jen jsem slastně zavrněla a velice pomalu, jsem přicházela k sobě. To už měl po ochutnávce mých koziček a přesouval se níž. Polechtal mně na pupíku a já se slastně protáhla a dala nohy od sebe. Posunul se ještě níž a zajel mi jazykem mezi závojíčky. Zasténala jsem, prohnula se v zádech a vyšla mu vstříc. Vylizoval mně, pomalu a poctivě.

Když se ke mně vrátil a líbal mně zpátky na krku, pošeptal mi: „Jsi úžasně mokrá, …,“ uvědomila jsem si, že je to stejné, jako před třemi dny, že si zase dopřával semene vlastního otce.

Ta myšlenka ve mně zvedla vlnu perverznosti. Chytila jsem ho za zadek a přitáhla ho k sobě. Chtěla jsem ho mít v micině, chtěla jsem ji mít plnou, jako večer, chtěla jsem… Sotva ho do mě vrazil, nevydržela jsem a rozklepala se v krásně dlouhé křeči. S Mirkovým ocasem v sobě, jsem si užívala odeznívající orgasmus. Nenechala jsem ho v sobě. Musela jsem ho vidět, musela jsem ho ochutnat… Nadzvedla jsem ho a posunula se pod něj. Do pusy jsem nasála jeho pytlík a rukou stiskla mokrý kolík. V tom transu, jsem mu jazykem přejížděla mezi půlkami a dokonce se pokusila strčit jazyk dovnitř. Líbilo se mu to. Trhavě se o mně třel a hlasitě sténal. Zazvonil budík. Natáhl se a zamáčkl ho. Tím se ale dostal z dosahu mé pusy. Hned byl ale zpátky. Jen se u toho otočil a stejnou měrou, jakou jsem se mu věnovala, začal se zase věnovat mé zmáčené dírce. Popadla jsem ho a divoce ho dala celý do pusy. Celý! Lechtal mně na mandlích, ale bylo mi to jedno. Prstem jsem mu přejížděla po nasliněné dírce a pokoušela se dostat dovnitř. Jsme spolu už pár let, ale tohle jsme nikdy nedělali. Když jsem se dostala dovnitř, skrčila ho a zmáčkla mu ten ořech uvnitř, ztuhl, zavyl a poslal mi na madle svoje mlíčko. V křeči, která ho celá ovládla, do mě zabořil zuby a stiskl. Bolest, která mi z pipinky vystřelila, byla neskutečná. Prstem jsem mu uvnitř zatlačila ještě víc, úplně jsem cítila, jak se mu tam tluče srdce a udělala jsem se znovu. Neskutečně, silně a dlouze. Moc si ani neuvědomuji, jestli jsem ten zbytek, který se mu řinul z ocasu, polykala, nebo mi to stříkal přímo do břicha. Nevím. Prostě jsem se ztratila. Přišla jsem malinko k sobě. Ocas jsem měla pořád v puse a prst v jeho střevě. Ochaboval. Sála jsem ho, laskala jazykem a milovala ho. Pro něj, pro naši lásku, jsem byla ochotna udělat vše. Vytáhla jsem pomalu prst, olízla mu koule a pustila ho. Svalil se a zhluboka oddechoval. Jen tak, jsem ho občas polaskala jazykem, ale moc nereagoval. Až po dlouhé době se vzpamatoval, podíval se na hodinky, a málem z postele vyskočil. Natáhl si na sebe věci, ještě mi dal pusu na tvář, „… Miluju tě,“ a zmizel. Slastně jsem se protáhla. A těšila se na dopoledne, kdy tady budeme jen s tchánem. Čím víc, jsem to měla, tím víc, jsem to chtěla. Ano, jsem úchylná veverka. Ale šťastná. Tchán měl, ale i neměl pravdu. Mirek je sice ťululum, ale s malou pomocí mi to dokáže udělat taky. Dneska ráno, dokonce dvakrát. A ta pomoc, to je jeho, tedy tchánův, ocas a jeho ponižování. A Petr. Mám jednoho manžela a tři ocasy. Můžu si přát víc?

Á propos! V práci jsem se taky chytla. Ale to je už jiný příběh. Tak snad příště…

Jitka.