„Už zase vyrušuješ!“ okřikl jsem ji už snad popáté. Nejenže se vykašlala na domácí úkol, co měli na dnešek, nejenže přišla bez pomůcek, ale ještě otravuje. Myslí si, že když učím teprve druhý rok, tak si s ní neporadím.

„Už toho mám vážně dost! Za trest tu dnes zůstaneš po škole a uklidíš tu.“ Já ti ukážu laboratorní práci, že na ni jen tak nezapomeneš. Měření skončilo, ostatní žáci šli domů, jen my jsme zůstali spolu sami.

„Hezky uklidíš všechny přístroje a utřeš podlahu!“ poručil jsem jí a při odchodu z učebny pro jistotu zamkl dveře, kdyby náhodou neodolala pokušení. Vrátil jsem se asi po dvaceti minutách. Seděla na laboratorním stole. Přístroje sice uklidila, ale podlaha zůstala netknutá. Sama mi drze řekla, že na to jsou uklízečky. Stál jsem ve dveřích a díval se na ni.

„Takže mám zavolat otci, ať si to s tebou vyřídí? Nebo to vyřešíme sami?“

Bylo mi jasné, jaký ánung by od tatíčka dostala. Rodiče si na dcerce zakládali a žádné kázeňské úlety jí v nejmenším netrpěli.

„Nevolejte našim,“ lekla se, „raději ať je to od Vás.“

Sklopila hlavu. Asi už pochopila, že to myslím vážně.

„Slez z toho stolu, vyzuj se a svlíkni se do spodního prádla!“

Než uposlechla, znovu jsem zamkl a pro jistotu i zatáhl závěsy. Pak jsem vzal zpod tabule ukazovátko.

„Přehni se přes stůl!“ vyštěkl jsem. Poslušně vystrčila zadeček a čekal na výprask.

„Kalhotky dolů! Natáhni ruce a chytni se okraje stolu.“

Opatrně si stáhla bílé prádlo a ruce dala, jak jsem chtěl. Díval jsem se na tu světlou prdelku, ale byla málo odkrytá. Proto jsem jí stáhl kalhotky až ke kotníkům.

„Tak. A teď o každou ránu pěkně poprosíš. Když zapomeneš, dostaneš dalších pět, ale druhým koncem! Začni!“ Mlčela. Snad nevěřila, že bych svou hrozbu skutečně myslel vážně. Bylo nutné jí dát důkaz místo slibů. Otočil jsem ukazovátko a prvních pět ran dopadlo na zadek.

„Néé,“ vykřikla zoufale, „přestaňte, to bolí.“

Jen jsem jí zopakoval, co má říkat. Pořád ale neposlechla, muselo pomoci dalších pět ran. Začala plakat, ale já nemínil ustoupit a tak když ze sebe nevydala prosbu, přistály jí na půlkách další údery. Udělal jsem malou pauzu, aby si ujasnila myšlenky. Potom jsem znovu řekl, co od ní očekávám. Konečně ze sebe vysoukala: „Prosím, potrestejte mne.“

Obrátil jsem ukazovátko normálním koncem a poprvé takto dopadlo na načechraný zadeček. Zase vyjekla.

„Čekám, jinak víš, co přijde!“ varoval jsem ji. Polkla pár slz, přemohla bolest a opět poprosila o pokračování. Já rád vyhověl. Šlo to pomalu, ale červené čáry přes její zadnici přece jen přibývaly. Prsty se křečovitě držela okraje stolu.

„Už jen dvakrát!“ oznámil jsem jí při osmačtyřicáté ráně. Těžko popadala dech, ale stačila si říci i o padesátou ránu.

„Klekni si a poděkuj za trest!“ Spíš sjela, než slezla ze stolu. Kleknout jí přes rozšlehaný zadek dělalo problémy. Nakonec uchopila moje ruce a políbila je. Nechal jsem ji klečet, stáhl jí podprsenku a pásl se očima na jejích ňadrech, které sice už nějaký pučely do krásy, ale plně rozvinuty ještě přece jen nebyly. Nejspíš se styděla, nebo možná pochopila moje myšlenky, proto si přitiskla mé dlaně na prsa. Chopil jsem se těch plných jablíček a znalecky prohmatával. Dělalo jí to dobře. Chtěla to, tak mé dlaně tiskla stále silněji.

„Tvoje ruce mají místo jinde, nemyslíš?“ vyzval jsem ji. Pohlédla mi do očí a pomalu obrátila pozornost k mému rozkroku. Zvolna rozepnula zip a stáhla kalhoty dolů. Vykoukly na ni moje napnuté trenýrky. Podívala se na mě bázlivě, ale pak sundala i je. Jemně uchopila pyj do ruky a přitáhla si ho k ústům. Tohle teplo mám rád. Ta mrška určitě nekouřila poprvé. Ty dnešní holky dozrávají strašně rychle a věřím, že tahle šestnáctiletá žába ho tam má alespoň jednou do týdne.

„Dělej, moc času nemáš, ještě jsme neskončili s laboratorkou.“ Nepochopila, co bude následovat. Nechal jsem ji chvilku mne sát a přitom jí poručil, aby se jednou rukou dráždila mezi nohama. Potřeboval jsem ji vlhkou. Když se mi zdálo, že je už nachystaná, přikázal jsem jí lehnout si zády na stůl. Když to udělala, svázal jsem jí za zády lepící páskou ruce a pak roztažené nohy přikurtoval ke stolu tak, aby jí zadeček mírně přesahoval přes okraj. Nejspíš čekala, že si zašoustáme a nechala se. Poodešel jsem si nachystat nádobíčko. Akumulátor, pulsní generátor a transfomátorek. Všechno jsem si donesl k ní na laboratorní stůl. Teď už pochopila a začala sebou škubat. Sestavil jsem obvod a umístil na výstup transformátoru dva dlouhé vodiče.

„Teď se poučíš o elektřině víc, než za celé své dosavadní studium,“ oznámil jsem jí a přidal krokosvorku jednoho vodiče na řitní otvor. Na druhém vodiči byl tužkový dotyk. Generátor začal pracovat na dvousekundových impulsech. Přiblížil jsem kontakt k bříšku. Na generátoru blikla kontrolka a ona sebou škubla s bolestivým výkřikem. Snížil jsem trochu velikost napětí. Teď hrot zamířil k mušličce. Dotyk nad poštěváčkem, chviličku nic a pak opět škubnutí a výkřik.

„Postupujeme dovnitř,“ oznámil jsem jí a dotkl se hrotem klitorisu. Další škubnutí. Ještě jsem trochu snížil napětí. A teď cesta po rozevřené vlhké kundičce. Dotýkal jsem se povrchu pysků a její reakce se pravidelně opakovaly. Volnou rukou jsem rozhrnul ten závoj. Jukla na mě malá dírečka. Neodolal jsem a přiložil hrot k ní. Se silným výkřikem sebou zazmítala a její svěrače mne pokropily zlatou tekutinou. Když se vyprázdnila, postoupil jsem na vstupní hrázku. Zoufale svým zadkem kroutila po stole a snažila se mi vyhnout. Vypnul jsem generátor. Zřetelně si oddechla. Pochopitelně předčasně. Předělal jsem hrot na izolační stojan a potřel ho trochu olejem. Jeho tvar penisu ji zjevně nepotěšil, ale to už jsem znovu zapínal generátor. Rozevřel jsem jí pičku a vsunoval kontakt dovnitř až na dno. Občas mě přerušila a stažením svalů se snažila vrátit stojan ven. Konečně seděl na svém místě. Změnil jsem frekvenci pulzů na sekundové. Zmítala sebou, jako by přirážela neviditelnému milenci a její křik se rozléhal laboratoří. Musel jsem jí tu náplň přilepit k tělu, aby ho nevytlačila. Pak jsem snížil počet pulzů na jeden za pět sekund a přinesl si malý induktor. Připojil jsem jí svorky na bradavky a čas od času zmáčkl tlačítko. Člověk by neřekl, co takové ‚bezpečné` napětí udělá. Prosila o milost. To už by mohlo stačit. Vypnul jsem generátor a odstranil všechny kontakty z jejího těla kromě těch na prsou. Po celém těle jí vytanuly velké kapičky potu a celá se chvěla. Teď byl čas na můj kontakt. Zasunul jsem se do ní a vymetal její zničenou dírku tím ‚pravým‘ tělesem. Zajížděl jsem do ní a přitom občas, když byl můj penis celý uvnitř, dostala impulz do koz. Pěkně to s ní cukalo a vždycky stáhla kundu, což mě brzy dovedlo k vystříkání. Nechal jsem jí tento svůj pozdrav na břiše, dokud se neroztekl a nepolepil jí po břichu i boky. Než jsem ji uvolnil, zasunul jsem jí úd do pusy, aby ho očistila. Sklouzla ze stolu na zem a jen se třásla.

„Poděkuj, děvko a polib mi nohy, nebo tě napojím znovu!“ poručil jsem a to ji probralo k životu. Přitáhla se ke mně. „Děkuji, můj pane, nechte mě už, prosím Vás," mi začala líbat nohy od stehen níž. Připadal jsem si jak auto v myčce.

„Máš štěstí, že pro tebe nemám víc semene. Běž domů a běda ti, jestli se mi na tobě ještě něco někdy nebude líbit!“