Vlak se téměř neslyšně pohnul vpřed a budova nádraží vzápětí zmizela z dohledu. Při dojíždění na vysokou jsem si zvykl každou možnou cestu vlakem prospat a i teď jsem se pohodlně opřel a natáhl nohy přes prázdné kupé.

Z polospánku mě probral skřípot otevíraných dveří.

„Dobrý den, mohu?“ Nečekala na odpověď a vpadla dovnitř, zavíraje za sebou. „Pomohl byste mi, prosím, s kufrem?“.

Chytil jsem objemné zavazadlo a vyzdvihl ho do horní přihrádky. Co v něm sakra tahá? Kovadlinu? Trochu pozdě mě napadlo, že si ho mohla nechat klidně dole, když jsme byli v kupé jen my dva. Poděkovala mi a usmála se. Cítil jsem, že trochu taju. Byla štíhlá, menší než já, s krátkým světlým mikádem. Odhadoval jsem ji tak na 40 let, ale dobrých čtyřicet. Takových, že o 15 let mladší kluci jako já přestávají myslet na holky jejich věku a začnou snít o zralé ženě, která už ví, co chce, v posteli něco umí a nestydí se to předvést. MILFka, jak se dneska říká.

Urovnala si sukni a sedla si hned naproti mně. Protáhla se a sundala si svetr, pod nímž bylo už jen upnuté černé tílko. Nemohl jsem odolat a očima hltal krásu výstavního hrudníku. Takový by zasloužil vytesat do mramoru a uložit do muzea v Louveru, nebo ve Florencii. Asi žádné dítě neodkojila, a pokud ano, asi nešlo o žádného žíznivce. Zato já začínal žíznit po ní. Zpozorovala směr mého pohledu a usmála se. Trochu jsem znejistěl, hlavně proto, že se mi v trenkách začaly dít znepokojivé věci, které na lehkých plátěných šortkách mohly být dobře patrné. Raději jsem vytáhl sportovní noviny a předstíral četbu. Nějakou dobu panovalo ticho, alespoň v rámci možností rychle jedoucího vlaku. Po chvíli moje spolubydlící udělala to, co bylo původně také mým záměrem. Opřela hlavu o sedačku a začala dřímat. Opatrně jsem si ji přes okraj novin prohlížel. Projížděli jsme zrovna přes jedno větší nádraží, kde se sice nezastavovalo, ale vyhnout se nebylo možné. Byla zde spousta výhybek a křižujících se kolejí, takže co chvíli sebou vlak prudce trhnul, jak přes všechny ty tratě přejížděl. A já si nemohl nevšimnout, jak se mé spolucestující těmi otřesy pozvolna roztahují nohy od sebe. Naskytl se mi pohled na alabastrová hladká stehna, která se kdesi v hloubi sukně spojovala v nádherném trojúhelníku bílých krajkových kalhotek. Jasně jsem dovedl rozpoznat vystupující obrysy velkých rtíků obklopujících to nejkouzelnější ženské místo. Zdálo se mi dokonce, že cítím omamnou vůni jejího ženství. Erekce, kterou jsem před chvílí tak pracně potlačil, se dostavila znovu rychlostí blesku a já se začal potit. Docela živě jsem si představoval, jak k ní přistupuji, jak mé prsty dobývají pevnost jejího klína, jak strhávám kalhotky a očima hltám každý záhyb její jeskyňky, která se nedočkavě rozevírá vstříc mému pulzujícímu žaludu…

„Líbí se ti, co vidíš?“ vytrhl mne ze snění její sametový hlas. Ona nespí! Nespí a bůhví jak dlouho už ví, že jí nestydatě hledím do rozkroku.

„Já…to nic…nic jsem neviděl, jen jsem se asi zamyslel,“ pokusil jsem se o chabou výmluvu, aniž bych sám věřil, že by měla naději na úspěch

„A proč jsi u toho tak zrudl? Asi to přemýšlení stojí hodně síly, že?“ zeptala se a tentokrát zase ona bezostyšně sledovala stan v mém rozkroku.

„Promiňte, já…nechtěl jsem...omlouvám se.“

„Já jsem Milena,“ usmála se a podala mi ruku.

„Vladimír, těší mě,“ sehnul jsem se k ní.

„Tak o tom nepochybuji,“ ušklíbla se, znovu hledíc na mé napnuté šortky, i když pod tíhou situace tlak v nich slábl.

Chvíli bylo napjaté ticho. Pak mi Milena pohlédla do očí a protáhla se, takže její už tak výstavní ňadra ještě víc vystoupila a já cítil, jak se krev v mých žilách mění z kapaliny na páru. Po chvilce položila ruce opět dolů na sedadlo a vyzývavě se na mě zadívala. Nevěděl jsem, se kterou dvojicí bodů mám navázat oční kontakt dřív. Zda s těma hlubokýma očima, které jako by mne nestoudně povzbuzovaly, či s bradavkami ztuhlými vzrušením, jejichž obrysy jasně vystupovaly zpoza tílka.

„Chtěl bys ještě?“ přerušila náhle mlčení.

„Cože?“ nevěřil jsem vlastním uším.

Neodpověděla, jen na mě dál upřeně hleděla a rukou si pomalu vyhrnula sukni. Věděl jsem, že jsem ztracen.

„Pojď blíž“ Byl to spíš příkaz a já hypnotizovaně poslechl.

„Klekni si.“

Nikdy jsem nebyl submisivní, ale něco v jejím hlase, nebo snad magie okamžiku mne donutila bez váhání na zem. Můj obličej se teď ocitl téměř tváří v tvář jejímu zahalenému klínu. Viděl jsem, jak se mne pozoruje, těžce oddychuje a ve strnulém obličeji se jí zračí čiré vzrušení.

Zvedla mi dlaně, položila je na svá nahá stehna a vzápětí začala tlačit mou hlavu do svého rozkroku.

„Pojď blíž, Milada ti něco ukáže.“

V tom momentě už jsem se nosem dotýkal látky kalhotek, z jejichž okrajů vykukovaly neposlušné chloupky. Zhluboka jsem vdechoval kouzelnou směs vůní jejího parfému, vzrušené broskvičky a rozpáleného těla. Jakmile se všechny tyto vjemy spojily v mé hlavě, nastal zkrat. Dlaněmi jsem stiskl její pevný zadek a přitáhl si klín k mým lačným ústům.

„Ne, nedotýkej se!“ vykřikla a vysmekla se z mého sevření. Přesto se mi podařilo alespoň špičkou jazyka polechtat ten poklad.

Usadila mne zpátky na mou stranu kupé a sedla znovu naproti mně, nohy doširoka od sebe. Neovládl jsem se a musel jsem dlaněmi zabloudit na teď už skoro bolestivě ztopořený penis v mých šortkách.

„Vytáhni si ho,“ řekla mi pevně.

Nechápavě jsem na ni hleděl. Záclonky od našeho oddělení nebyly staženy. Byli jsme sice hned na kraji, takže možnost návštěvníků přelézajících z jednoho kupé do druhé byla minimální, ale přesto mohl kdokoliv z nich jít třeba na toaletu.

„No tak, dělej!“ zopakovala příkaz. Pochopila, co na mne platí, proto odsunula kalhotky a odhalila mi svou kundičku v celé své kráse. Vypadala ještě lépe, než v mém očekávání. Krásná, růžová, hustě porostlá světlými chloupky, které se jen leskly nektarem vytékajícím z její studny. Už bez váhání jsem rozepnul kalhoty a osvobodil penis ze sevření šatstva. Lehce zasténala a upřeně hleděla na moji chloubu. Fialové žíly po obvodu silně pulzovaly a žalud už byl celý mokrý od mého tekutého vzrušení.

Začal jsem se pomalými tahy uspokojovat. Hezky nahoru a dolů, co mi kůžička dovolila. Vzrušení pohltilo celé mé tělo a já cítil, jak se mi stahují svaly všude kolem mého rozkroku. Milada si olízla prsty a začala s nimi kroužit po poštěváčku. Hlasitě přitom vzdychala a nepřestávala sledovat mé kmitající přirození.

„Co bys se mnou dělal, kdybys mohl?“, zeptala se mne přerývaně.

„Položil bych tě na sedačku a svázal ti ruce za zády,“ vydechl jsem bez dlouhého rozmýšlení. Překvapeně na mne pohlédla a její prsty s hlasitým mlasknutím vklouzly do kundičky.

„Pak bych z tebe serval to tílko, aby ti z něj prsa hezky trčela ven,“ pokračoval jsem.

„Pak bych sjel dolů, přes bříško hezky mezi nohy. Serval bych z tebe kalhotky a pak bych tě vymrdal do bezvědomí. Šoustal bych tě hezky tvrdě, až by ti kozy nadskakovaly a kunda by nestačila téct.“

Její vzdechy zesílily. Čím dál víc zrychlovala tempo prstů mizejících v její pičce. Pěkně ji ta představa rozparádila.

„Ukaž mi kozy!“ rozkázal jsem. Okamžitě uposlechla a mě se naskytl pohled ná nádherné trojky, kterým vévodily nádherné světle růžové bradavky, vzrušením vztyčené jako dva majáčky. Najednou jsem ignoroval její zákaz, rychle jsem se vymrštil a přisál se k jednomu z těch božských ňader. Miladina volná ruka se bez váhání dotkla mého penisu a přejela přes napružený žalud, který byl vlivem bohatého zvlhčení mé mízy mimořádně citlivý na dotek. Ten jeden kontakt stačil. Cítil jsem neovladatelné stahy v mém těle, jak pumpovalo ven sémě. Vytrysklo v několika vlnách a bílé kapky se okamžitě vpíjely do mého oblečení, ale vydatně také pokropily její dlaň a odkrytá stehna.

Chvilku mi trvalo, než jsem zase popadl dech. Milada se mezitím už stihla upravit a otřít ze sebe mou nadílku. Vlhčeným ubrouskem právě zbavovala zbytků spermatu i můj pyj, stále ještě vztyčený, i když už ne tolik.

„Stříká ti fakt hezky,“ pohladila jej, když dokončila hygienu.

Nezmohl jsem se na odpověď a než na další stanici vystoupila, mluvila spíš ona a já se jen rozpačitě usmíval. Jakmile ale opustila kupé, už se mi po ní začalo stýskat. Od té doby jezdím touhle tratí přes jihovýchodní Moravu při každé příležitosti a doufám, že na ni opět narazím. Takže jestli tohle náhodou čteš a poznala ses, ozvi se, prosím!