Znal jsem Petru vlastně jen od vidění. Přesto si dodneška pamatuji, kdy mě poprvé pozdravila a obdařila mne jedním velmi přívětivým úsměvem. Já vůbec nevěděl, kdo je ta sympatická zrzavá slečna a odkud mne vůbec může znát. Ale od té chvíle se mi velmi neodbytně vtírala do hlavy. Vídal jsem ji od té doby docela často. Skoro každý týden jsme se potkávali ve městě, ale vždy zůstalo jen u pozdravu a milého úsměvu na našich tvářích. Vždycky jsem si říkal, že už mám nejvyšší čas konečně ji oslovit, ale buďto jeden z nás někam spěchal, nebo jsme byli zrovna v chumlu kamarádů, což nebyla úplně ideální příležitost. Ale pomohla náhoda. Tedy, napůl náhoda. Koncem června se mi naskytla možnost jet s přáteli na jeden hudební festival. I když jsem se na to těšil už dlouho dopředu, teď jsem svou účast docela zvažoval. Jednak jsem měl krátce po nemoci a necítil se ještě ve stoprocentní formě, jednak udeřila tehdy ohromná vlna veder, zvláště na Moravě, kde se měla akce konat. Navíc jsme měli trochu starosti s dopravou. Zkrátka samá negativa. Až pak jsem se náhodou doslechl, že na festival míří i Petra. Najednou bylo rozhodnuto a já věděl, že pojedu, i kdyby padaly trakaře. Postupně jsem si uvědomoval, že se mi ta hnědooká zrzečka dostala pod kůži víc, než bych si byl kdy ochotný připustit, tím spíš, když byla o víc než šest let mladší. Vzápětí jsem ale nad tím vždy jen mávl rukou. No a co má být?

Ani pořádně nevím, co se vlastně po našem příjezdu na festival dělo. Pamatuji si jen na stavění stanu hned za areálem, v němž se odehrávala zábava. Ale co za muzikanty kde hrálo? A co kdo z mých přátel říkal? Nemám tušení. Jen jsem od pódia k pódiu, od stánku ke stánku hledal v davu ji. Podařilo se mi to až ve tři odpoledne, kdy jsem ji zahlédl stát s kelímkem limonády na takovém klidném prostranství, kam hudba doléhala jen tlumeně. Nenápadně jsem se odlepil od naší skupinky a jakoby náhodou prošel kolem ní. Okamžitě si mě všimla a v očích jí zaplály veselé ohníčky.

„Ahoj,“ pozdravila mě klidně.

„Zdarec,“ oplatil jsem jí se stejným úsměvem. „Přijelas za zábavou, nebo jsi tady pracovně?“

„Tak napůl,“ odpověděla, „dopoledne jsme hráli, ale teď už mám volno.“

„Takže tu jsi s přáteli, jo?“ ptal jsem se dál.

„S kamarády,“ řekla a mně přišlo, že na slovo ‚kamarádi‘ kladla trochu větší důraz. To mohlo být dobré znamení. Pokračoval jsem v konverzaci a za chvíli jsme si povídali, jako bychom se znali už dlouhá léta, jen jsme se teď nějakou dobu neviděli. Postupně vycházelo najevo, že toho máme společného mnohem víc, než se na první pohled zdálo. Stejné záliby, zájem o stejnou práci, stejný smysl pro humor. Začalo mi s ní být víc než fajn a když jsem jí nabídl, abychom spolu pokračovali i v dalším průběhu dne, souhlasila, jako by šlo o nejsamozřejmější věc na světě. Nabídl jsem jí rámě a vyrazili jsme. Teď teprve jsem začal vnímat i kulturní dění a jednotlivá vystoupení.

Čas utíkal příšerně rychle. Měl jsem pocit, že jsme se s Petrou teprve potkali a už se začalo stmívat. My však ještě spát rozhodně nemínili. Tenhle festival je proslavený tím, že i když oficiální část končí krátce po půlnoci, tak neoficiálně se hraje a zpívá celou noc. Lépe řečeno obě noci, protože řada účastníků začíná pařit v pátek večer a táhne to nepřetržitě až do nedělního poledne, kdy vše končí. Potěšilo mě, že Petra patří k tvrdému jádru a nemá problém noční zápřah vydržet. Ostatně proto si ani nezařizovala nějaké ubytování zde, chtěla to prostě táhnout non-stop. Muzicírování ji v tomto ohledu prostě zocelilo. Co nám ale trochu dělalo starost, bylo počasí. I poté, co zašlo slunce, panovalo pořád tíživé dusno a ze všech lil pot proudem.

„Kdyby tak alespoň chtělo spadnout pár kapek,“ říkal jsem si, „bylo by to docela osvěžující.“ Moje přání se však splnilo v několikanásobně větší síle. Kolem jedenácté přešly přes měsíc první chuchvalce a než jsme se nadáli, visely všude těžké černé mraky. Noční tma zhoustla ještě víc a přerušil ji až první blesk, který rozčísl oblohu. Muzikanti i posluchači to uvítali úlevným jásotem; bouřka přece jenom pročistí vzduch a menší deštík na fesťáku bez problémů vydržíte. Jenže vzápětí se přihnal vítr a spustil se nemilosrdný liják. Na další poslech nebylo pomyšlení, jinak bychom se mohli v přívalu vody rozpustit. Snažili jsme se najít nějaký přístřešek, zastřešený výklenek v amfiteátru či místo pod nějakým stánkem, ale bylo to marné. Všude už bylo beznadějně plno.

„Co teď?“ snažila se Petra překřičet hukot větru, deště a hromobití, rachotícího skoro nepřetržitě.

„Musíme ke mně do stanu,“ popadl jsem ji za ruku a hnal se s ní snad nekončícím pásem vznikajících kaluží ke kempu, modlíc se intenzivně za to, aby impregnace zvládla i takovýto zápřah. Najít stan nám nečinilo sebemenší problém, protože blesky ozařovaly krajinu jako by byl den. Do stanu jsme skoro skočili. Měli jsme štěstí, svrchní přehoz zadržel ten největší příval a jen sem tam v rohu byla kapka vody. Zato na nás se nenašlo jediné suché místo. Promokli jsme snad až na kost. Okamžitě, naprosto automaticky, jsme ze sebe začali sundávat mokré šaty. Přivést si odtud zápal plic, to nechtěl ani jeden. Byl jsem ovšem zvyklý být ve stanu sám a tak jsem dělal dost široké rozmáchlé pohyby. Najednou jsem rukou přejel přes její nahá záda. Cítil jsem, jak ztuhla a otočila se na mne. Podíval jsem se jí do očí. Hleděli jsme jeden na druhého a tím pohledem jsme si řekli naprosto všechno. Najednou jsme měli ústa nerozlučně spojená a divoce se líbali. Naše rty do sebe navzájem narážely a drtily se a já myslel, že co nevidět musí tím tlakem splynout. Vrůst do sebe. Vrazila mi jazyk hluboko do úst a zároveň mi její ruce rozepnuly pásek a vnikly do kalhot, které jsem ještě nestačil vysvléct. Bez rozpaků mi začala hladit mého ptáka a já cítil, že hnízdo v trenýrkách je mu čím dál těsnější. Přitiskl jsem ruce na její kozičky a potěžkal je v dlaních. Velikostí byly na pomezí jedniček a dvojek, ale já zastával názor, že méně někdy znamená více. Okamžitě jsem je začal zpracovávat. Hnětl jsem je, tiskl o sebe, dokonce jsem i zlehounka okusoval její bradavky. Se zakloněnou hlavou si vychutnávala tuhle činnost a ještě zintenzivnila práci na mém klacku. Zbavil jsem ji posledních zbytků prádla, ona mne vzápětí také. Hned na to jsme se na sebe vrhli přímo hladově. Za neustálého líbání jsem sjel rukou do jejího klína. Uvítal mne lehounce zastřižený proužek jejích chloupků. Takovou úpravu mám nejradši. Škoda, že tu nebylo víc světla, rád bych věděl, jestli je zrzavá i tam dole. Hladil jsem ten pásek vinoucí se přes stydký pahorek a zjišťoval, že tohle hlazení dělá Peťulce náramně dobře. Já ji však chtěl potěšit ještě víc a mé prsty dorazily až k její štěrbince.

„Páni, ty jsi ale mokrá,“ neubránil jsem se údivu. Jakoby se snad všechna vlhkost z našich zmoklých těl slila do úrodného údolí jejího klína.

„Už je to dlouho, co jsem někoho naposled měla, víš?“ řekla mi.

„Tím líp,“ pomyslel jsem si a začal třít dvěma prsty poštěváček. Z úst se jí vydral sten rozkoše a ona silně stiskla můj pyj. Cítil jsem, že mi z něj řinou kapičky lásky.

„Taky hezky tečeš,“ políbila mne na krk.

„Protože mě strašně vzrušuješ, miláčku,“ odvětil jsem. Nevím, jestli ji dostala má odpověď či oslovení, ale ještě více přidala v dráždění mého údu a roztírala mou šťávu po uzdičce penisu a v jejím okolí. Na tohle jsem byl moc citlivý. Jakmile jí palec začal přejíždět nahoru a dolů, stalo se tření nesnesitelným. Nestačil jsem ani zalapat po dechu a už ze mě vystříkla první vlna spermií. Překvapilo ji to.

„Moc se mu líbíš,“ řekl jsem místo omluvy, „asi se tě nemohl dočkat.“

Uchichtla se a s uspokojením zjistila, že z tvrdosti penisu neubylo. Olízla kapky spermií, které stékaly po jejích prstech a vzápětí přitiskal ústa přímo k jejich zdroji. Byl jsem u vytržení. Jak důkladně jazykem a rty čistila můj úd, to jsem ještě nezažil. Bezmocně jsem se svalil na spacák a vychutnával si tu rozkoš. Rozsévala polibky po celé délce penisu. Rukou vyhledala i pytel a jemným kroužením ukazováčku v něm vyvolávala skoro elektrické napětí. Když pak začala mocně sát můj žalud, myslel jsem, že se snad okamžitě udělám podruhé. Takhle by to dál nešlo. Vždyť to bylo jako mít ho v dojícím zařízení. Dostala by ze mě každičkou kapku mého semene a už bych pak nebyl schopen vůbec ničeho. A to jsem nechtěl. Přebral jsem proto iniciativu, povalil ji na záda a přejel jazykem od klitorisu až k prdelce. Táhle zavzdychala. Nemuseli jsme však mít strach, že nás někdo uslyší. Bouře pokračovala s neutuchávající intenzitou, vítr v nárazech skoro až duněl a déšť doplňoval zvukovou kulisu vytrvalým bubnováním o plachty stanů. V duchu jsem velebil výrobcovu důkladnost při výrobě mého iglú a důkladnost moji při dodatečné impregnaci, jinak bych z toho teď měl dokonalou vodní postel. A to by nebylo příjemné. Jediné žádoucí vlhko teď bylo pouze v Peťulčině klíně. A to jsem se právě snažil vylízat do sucha. Ovšem neměl jsem šanci. Tekla jako řeka. Svíjela se pod nárazy mého jazyka do hloubi jejího nitra. Vychutnávala hluboké polibky, kterými jsem častoval její rozevřené pysky. Zkrátka pravé australské líbání – totéž, co francouzské, akorát že tam dole. Přidal jsem ještě k dráždění prst. Posléze druhý a nakonec se vlezl i třetí. Zasouval jsem je do Petřiny kundičky nejprve zvolna, pomaloučku, ale postupně jsem zrychloval, až ji nakonec má ruka zběsile mrdala a když jsem začal hbitě kmitat jazykem po jejím frajtříku, dostavilo se u ní silné vyvrcholení. Dokonce i trochu vystříkla, což ve mně vzbudilo dětinskou radost.

Prudce oddychovala, jakoby nemohla uvěřit tomu, co právě prožila.

„To bylo úžasné,“ řekla mi. Ještě jednou jsem ji políbil na poštěváček a následně přitiskl má ústa na její, ovšem vložil jsem mezi ně i prsty mokré od jejích šťáv. Slízávali jsme z nich teď oba zároveň její chuť a naše jazyky se proplétaly a dotýkaly skrze mříž mé ruky. Postupně jsem se přesouval tak, aby můj klín byl přímo proti jejímu.

„Na co čekáš?“ vyzvala mě, „už ať jsi vevnitř. Hrozně tě chci mít v sobě.“

Její nedočkavost mne rozpalovala k nepříčetnosti. Hned jakmile můj žalud našel správný směr, prudce jsem přirazil. Slabě vykřikla, jak můj úd pronikl do jejího nitra, ale uslyšet nás nikdo nemohl – počasí poskytovalo dokonalé krytí. Vychutnával jsem si vlhkost a žár Peťulčina lůna. Byl to dechberoucí pocit z mladé úzké kundičky, který bych dovedl vychutnávat hodiny, ale výpad její pánve dal zcela jasně najevo, že statický průběh rozhodně není žádoucí. Po několika opatrných přírazech, kterými jsme hledali správný rytmus, se podařilo sladit naše tempo a vzápětí propuklo to pravé mrdání. Jako bychom už takhle šukali stokrát. Tisíckrát. Celou věčnost. V krátkých intervalech sténala, jak můj penis zajížděl do její pičky a zase z ní vyjížděl. Oddychoval jsem čím dál rychleji. Ta rozkoš byla omračující. Pode mnou v rytmu přírazů poskakovala její malá ňadra. Nalehl jsem na ni celým tělem a vychutnával si tak tu blízkost. Naprosté splynutí. Zdvihla nohy a překřížila je za mým zadkem. Teď už jsem nemohl zasouvat tak hluboko. Mrdal jsem ji tedy krátkými tahy, o to ale prudčeji. Alespoň chvíli. Tuhle rychlost jsme nemohli vydržet dlouho. Postupně jsem zvolnil, abych trochu popadl dech. Nebylo mi to však dopřáno, neboť Petra hned vystřelila proti mým ústům a jazykem mi vpadla skoro až někam do krku. Šoustal jsem ji tedy pomalu, s citem, protože jsme teď kradli kyslík z plic toho druhého. Jako by se zastavil čas. Jen ona a já. Její tělo a mé. A v klínech oheň. Plamen rozkoše

Zase jsem zrychlil tempo a odtáhl hlavu z dosahu jejích rtů. Ale nerozmrzelo jí to. Naopak, o to víc si vychutnávala další zvyšování otáček.

„Ještě!“ pobízela mne. „Pojď…pořádně…mám to…ach!...mám to ráda hezky tvrdě! Pěkně mi to udělej! Jo!“

Klouzal jsem v ní tam a zpátky. Povolila sevření nohou a já teď zajížděl skoro až na okraj a opět se na doraz vracel zpět do její jeskyňky.

Propletla mi prsty ve vlasech a dráždivě přejížděla po temeni. Byly to úžasné pocity a ve spojení s její rozžhavenou pecí mi běhal rozkoší mráz po celých zádech.

„Víťo!“ nadechla se, „už skoro budu!“ Sjel jsem rukou na její klitoris a přejel přes něj, abych umocnil její slast.

„Jooo! To je ono!“ málem křičela, „Nepřestávej! Víťo! Udělej mě….ještě! Ooooch!“ V táhlém výkřiku mi zabořila své prsty do vlasů a bolestivě je zaťala do mé hlavy. Pička jí prudce pulzovala kolem mého ptáka. Bože! Stahy její už tak těsné kundičky kolem mého údu, to bylo na mne prostě moc.

„Petruško! Miláčku! Anooo!“ následoval jsem její křik a vzápětí už vyšlehly první kapky mého semene, následované další vlnou, mnohem silnější. Musela to cítit. Jak mohutný příval spermií bičuje stěny její pochvy. Jako bych před chvílí žádné vyvrcholení neprožil. Jako by tělo drželo v záloze nesmírné množství životodárné tekutiny pro ten jediný moment – nastříkat jej Peťulce hluboko do útrob…

Za rok jsme už na festival nakoukli s tříměsíčním synkem a jakmile trochu odrostl a my jej mohli nechat bez obav pod babiččiným hlídáním doma, vyrazili jsme opět na celý víkend, jehož obě noci jsme místo muzicírování strávili divokou bezuzdnou šukačkou. Tak si myslím, že další potomek na sebe dlouho čekat nenechá.