Pustila ho do kalhotek. Poprvé se jí tam někdo dotkl! Bylo to, jako kdyby jí zasáhla elektřina. A druhou ránu dostala, když z kalhotek vyjel.

„Ty tam máš bobra?“ zeptal se udiveně.

Rostík, miláček, se kterým chce strávit zbytek života a od kterého přijala pozvání do jeho staromládeneckého bytu. Nikolce bylo čerstvých patnáct a Rosťa, ač o mnoho starší, ji prostě učaroval. Chodila s ním už dva týdny, ale znali se víc, než měsíc. Potkala ho v klubu na diskotéce a beznadějně se do něj zamilovala. Moc si ji nevšímal a právě jeho nezájem v ní vzbudil její touhu po něm. O své vrstevníky, kteří jí podlézali, platili pití a svůj osud vkládali do jejich rukou, neměla zájem. Nestála o patolízaly. To Rostík byl jiný. Musela se jo snažit, aby si všimnul její existence a ještě více, aby s ní prohodil pár slov. A to nebyla žádná šereda, právě naopak! Když ji po dvoutýdenním snažení poprvé pozval k baru, byla šťastná, jako nikdy. A když ji poprvé políbil…, rozum jí vypověděl další spolupráci. Byla to nádherná chvíle, s někým se líbat, cítit jeho vůni i chuť, dotýkat se jej… Co na tom, že to bylo na špinavé chodbě k záchodům. Co na tom, že kolem nich chodili ostatní a všichni se dívali, jak jí rukou zajíždí pod krátké tričko a podprsenku. Bylo jí to jedno.

Teď tady sedí na sedačce jen v kalhotkách se sklenkou a skoro vypitou lahví dobrého vína a nedokáže pochopit, co po ní vlastně chce.

„Hele. Bobříky si nechej do skauta. Tady,“ řekl Rosťa a cvrnknul prstem do kalhotek, „nemají zvířata co dělat!“

„To mám vypadat jak děcko?“ zeptala se bezelstně a nechápavě.

Byla vykolejená a nedokázala ani domyslet, že by měla jí domů.

„S chlupatou kundou nechcu nic mít,“ odsekl jí a odtáhl se.

Seděla a koukala na něj, jestli si to ještě nerozmyslí, ale on se natáhl pro ovladač, pustil si televizi a předstíral, že je doma sám. Po chvilce se zvedla a s vlhkýma očima vzala do ruky sukni, že se obleče a půjde se vybrečet domů.

„To holení natoč na mobil,“ houkl na ni přes rameno a přepnul kanál.

Neřekl jí, že si dělal legraci, neřekl jí, že má zůstat. Jen to, že se u toho má natočit… Vyšla před dům a začala bulit. Utírala si slzy spolu s rozpouštějící se řasenkou a klopýtala domů. Jasně že se těch chloupků zabaví. Jasně, že mu dá na mobilu důkaz o své přeměně. Nedokázala mu říct ne. Nedokázala si ani představit, že by o něj přišla. Doma v koupelně na sebe pustila vodu a vzala do ruky strojek a gel. Do plavek se upravovala, ale aby si ji holila celou…? Pro něj, pro svého jediného a jedinečného miláčka, to ale udělá. S mobilem v levé ruce, si po ní rozmazala pěnu, kterou pak na několikrát stáhla strojkem a spolu s ní i své chloupky zepředu. Opřela si nohu o kraj vany, předklonila se a to samé provedla s chloupky okolo kačenky. Ještě si prsty přejela po čerstvě oholené kůži, několikrát se se strojkem vrátila, aby chloupky nebyly nikde a pak se opláchla. Vypnula nahrávání a pustila si ho, aby věděla, jak její první role ve filmu dopadla. Nic moc, zhodnotila po té, co záznam skončil. Video bylo občas rozmazané, rozkývané a někdy nebylo ani poznat, co vlastně natáčela. Ale snad to Rostíkovi bude stačit. Rychle se přelíčila, oblékla a spěchala zátky k miláčkovi. Zazvonila, pak ještě jednou a znovu. Za dveřmi bylo ticho. Asi šel do klubu, napadlo ji. Před ním byla skrumáž kluků, kteří ji začali zdravit a škemrat, aby je vzala sebou. Ona ale měla v hlavě jen jedno. Dostat se dovnitř a najít tam jeho. Ozvalo se pár nelichotivých poznámek o jejím sobectví od všech, kteří museli čekat, až se uvnitř nějaké místo uvolní. V klubu bylo plno a dovnitř pouštěli jen holky, nebo páry. Pravda, mohla někoho sebou vzít, ale co by pak řekla Rostíkovi? Našla ho! Byl tam a tančil s nějakou čůzou. Přitančila k němu, ale všímal si víc té krávy, než jí. Ale nakonec ji vzal na milost, chytil ji za ruce a ona předváděla jemu, i všem ostatním, jak se umí krásně prohýbat.

„Máš?“ zeptal se nahlas, aby překřičel hlasitou hudbu.

Přikývla a podala mu svůj mobil. Pustil si video a na tváři vykouzlil spokojený úsměv. Popadl ji za ruku a táhl za sebou do chodbičky. Myslela si, že se budou zase líbat, ale on pokračoval dál, až na pánské záchody. U pisoárů močil nějaký kluk. Jen se nezúčastněně podíval přes rameno a dál se soustředil na svůj výkon. Natlačil ji do kabinky a posadil na mísu.

„Vykuř mi ho,“ řekl jenom a vrátil se zpátky k jejímu mobilu a prvotině.

Vytáhla mu ho z kalhot a dala do pusy. O tom, jak to klukovi správně udělat, pročetla na internetu stohy článků, prostudovala kupy obrázků a několik hodin videí. Ovšem teorie a praxe… Nikde se nedočetla, že klukovi, po několika hodinách strávených v kalhotách, ne zrovna voní. A taky ji překvapilo to, že je slaný už na začátku. Překonala prvotní ostych, a vlastně i odpor a začala se na něm snažit. Zkoušela ho dát co nejhlouběji, protože takhle to viděla skoro v každém videu, ale když jí několikrát natáhlo, raději toho nechala. Rosťa spokojeně mručel a díval se na mobil, jak ze z roští rodí celkem pěkná prcina. Micka byla oholená a opláchnutá, ale ta kráva ho ještě neudělala. Začal ji u jejího snažení natáčet. Usmíval se a přes displej se díval na snaživou káču.

„Otevři hubu a vyplázni jazyk!“ zafuněl.

Poslechla. Rosťa jí ho vytáhl z pusy, sám si po něm několikrát přejel, pak zaskučel a do pusy a na jazyk jí nastříkal svou nadílku.

„Počkej!“ zarazil ji, sotva chtěla pusu zavřít, „vychutnej si to,“ dodal.

Poslechla a s pohledem na něj si v pootevřené puse chvilku jeho semeno převalovala na jazyku. Viděla, jak na ni míří malým očkem na mobilu a tak se tvářila, že si to vychutnává. Nic ale nemohlo být dál od pravdy. Otřel si ocas o tváře, schoval ho v kalhotách a otevřel dveře. Nechal ji sedět na míse a prostě odešel. Nikola polkla a tváře si utřela do dlaní. Našla ho zase na parketu, jak předvádí kreace s tou mrchou! Tančila alespoň v jeho blízkosti, i když měl ruce té kurvě na zadku!

„Půjdeme?“ zakřičela mu do ucha po chvíli, „k tobě?“ dodala, ale on jenom zavrtěl hlavou.

O to víc se snažila, aby si všímal víc ji, a aby odešli spolu. Úspěch se dostavil asi po deseti minutách. U stolu jí dokonce nabídl, aby se napila z jeho sklenky! Když šel po další půl hodině domů, málem mu nestačila a musela dělat hodně dlouhé kroky, aby za ním mohla být alespoň dva metry, což jí v minisukni moc nešlo. Ale neutekl jí. U vchodu se k němu přitiskla a nechala se od něj pořádně prohmatat. Dokonce jí přes ty miniaturní kalhotky sáhl na čerstvě vyholenou mušličku.

„Zítra v pět?“ zeptal se a vytáhl z kapsy klíče.

Nadšeně přikývla. Zítra! Zítra ho zase uvidí!

„A dáš mi kalhotky?“ zeptal se.

Znovu přikývla, i když už ne tak nadšeně. Sáhla si pod sukni a podala mu svoje tanga. Omotal si je kolem zápěstí, usmál se na ni a zmizel za vchodovými dveřmi. Šla domů. To, že je pod sukní naboso, v ní vzbudilo strach a tak spěchala víc, než odpoledne.

Druhý den, na něj zvonila ještě před pátou. Nemohla se ho dočkat. Otevřel jí a významně se podíval na hodinky, že je tam dřív, ale dovnitř ji pustil. Vešla do předsíně, odložila si kabelku a pověsila bundu. A hned se mu vrhla okolo krku. Bez zájmu ji od sebe odstrčil a kývl bradou.

„Boty. Ještě boty…“ řekl suše a odešel dovnitř.

Sundala si je a málem utíkala tam, kde jí zmizel z očí. V obýváku, kam vešla, ale nebyl sám. Na sedačce se rozvaloval ještě jeden kluk.

„Dej mi mobil,“ natáhl ruku a počkal, až se vrátí i s kabelkou zpátky a podá mu ho.

Pak se opřel a s tlumeným smíchem něco na něm ukazoval svému kumpánovi. Ten se usmíval a u toho se ještě stačil dívat i na ni. Posadila se na krajíček křesla a modlila se, aby mu neukazoval to, co bylo jen pro něj.

Rosťa odložil mobil a kumpán k ní napřáhl ruku.

„Jsem Karel,“ představil se.

„Nikola,“ pípla ona, a potřásli si rukou.

„Počkej, takhle to přece nejde, ne?“ zavrtěl hlavou Rosťa, „poď blíž, a pěkně se mému kamarádovi představ,“ poučil ji o slušném chování.

Vstala, podala mu znovu ruka a zopakovala své jménu. Karel si ji přitáhl k sobě, druhou rukou ji objal okolo ramen a políbil ji.

„Karel,“ řekl znovu a z ramen jí sjel až na zadeček.

Chtěla uhnout, ale držel ji pevně a ona nechtěla dělat tyjátr. Vlastně doufala, že se jí Rosťa zastane, ale ten, i když musel Karlovo počínání vidět, jej nechal, aby ji po zadečku pohladil pořádně.

„…ne, to…,“ vytrhla se nakonec, když mu ruka chtěla zabloudit i pod sukni.

„Jenom se nedělej,“ odfrkl Karel, ale pustil ji.

Narovnala se a chtěla si sednout zpátky do křesla, ale Rosťa ji zastavil na půlce cesty.

„Hele, ukaž mi, jak ti to teďka sluší bez toho kožichu,“ kývl na ni a zapálil si cigaretu.

Vytřeštila oči a zalapala po dechu. Rosťa v klidu vypustil modrý dým, podíval se na ni a udiveně zvedl obočí.

„Co je? Myslíš, že Karel ještě neviděl kalhotky? Zvedni si sukni a ukaž se.“

„Rosťo, to ne! To přece nejde…,“ řekla kňouravě a blýskla po něm a Karlovi očima, plnýma zoufalé prosby.

„Nejde? Tak běž!“ mávl rukou, jako kdyby odháněl mouchu a znovu si potáhl.

„Rosťo, prosím…,“ pípla ještě kňouravěji s pláčem na krajíčku.

„Tak hele, ty pitko. Nemám rád upejpavý holky. A nesnáším, když mně neposlouchaj. Takže buď si přestaneš hrát na jeptišku a začneš mně poslouchat, nebo vypadni!“ řekl rozkazovačně a natáhl k ní ruku s jejím mobilem.

Řekl ji, pitko! Jí, která ho tak milovala! Má ji vůbec rád? A stojí jí to ponižování vůbec za to? Ale ne, nemohla jen tak odejít. Nemohla se ho jen tak vzdát. Vadila jí sice Karlova přítomnost, vadilo jí, jak s ní mluvil i co po ní chtěl, ale pro Rostíka, miláčka a náplň svých snů… Pro něj, cokoliv. Nadzvedla si sukni nahoru a ukázala, jak vypadají kalhotky, pod nimiž je jen holá kůže. Rosťa si spokojeně potáhl, opřel se zpátky do sedačky a mobil namířil na ni.

„Super!“ pochválil ji, „a teď se ukaž celá,“ řekl po chvilce.

Přetáhla si tričko přes hlavu a sukni přes boky a ukázala oběma, jak má hezké spodní prádlo. Slušelo jí, ale Rosťa chtěl vidět víc.

„Řekl jsem celá. Nechcu čumět jenom na tvoje spoďáry. Sundej to,“ poručil, uhasil cigaretu a trochu si poposedl, protože mu začaly být kalhoty malé.

„Ros…,“ zkusila to, ale jen znovu zvedl obočí a podíval se na ni.

Stiskla zuby, zavřela oči a sáhla za sebe. Podprsenka i kalhotky se za chvíli válely na hromádce a ona se schovávala jen za svýma rukama. Po chvilce a novém nepatrném náznaku Rosťovy nespokojenosti je váhavě a trhavě dala dolů a ukázala se v plné své kráse. Růžové hrozinky na jejich kopečcích lákaly ke kousnutí, boky k pohlazení a pusa k…

„Jo, dobrý. Dej teď ruce nahoru a otoč se,“ poroučel dál.

Poslechla. Vzpažila a klepala se studem. Ale nechtěla o něj přijít. Ňadra se jí povytáhly nahoru a malinko se zmenšily, ale i tak bylo vidět, že jde o pěkně vyvinutou mladou holku. Úzký pas, ploché bříško, žensky klenuté boky a vyholená, dětsky vypadající lasturka… Raději se rychle otočila.

„Klekni si na křeslo, vystrč na nás prdel a pořádně se prohni!“ řekl po chvíli.

Otočila se přes rameno na něj, jestli i tohle myslí vážně, že bude… Myslel. Zapálil si další a zjevně nečekal nic jiného, než plnění svých přání. Udělala dva kroky ke křeslu a klekla si na něj. S obrovským přemáháním se sklonila, vystrčila zadeček nahoru a modlila se, aby to co nejrychleji skončilo, nebo, a to raději, aby alespoň odešel Karel.

„Ty kolena od sebe, hlavu níž a prdel výš! … Prohni se! … Pořádně!“ instruoval jí dál a před kluky se otevřelo nebe.

Micka byla dohladka vyholená s čárkou uprostřed, která i v této poloze zůstávala jen úzkou škvírkou, nad kterou se styděla malinkatá dírka s růžovým okolím.

„No vidíš, že to nic není,“ pochválil její výkon i odvahu Rosťa a spiklenecky mrkl na Karla.

„Teď si ji začni pomalu hladit. Ukaž mi, jak si to děláš sama!“

„Rostíku…,“ hlesla jen, vlastně jen sama pro sebe a poslušně si po ní začala přejíždět prsty.

Kluci se dívali, jak si zajela mezi lupínky a konečně je dala od sebe. Škvírka se pootevřela a konečně uviděli, co tam Nikolka má za poklad. Byl růžový a na první pohled hebký. Hladila si ho, opatrně po něm přejížděla a čím dál, tím víc se styděla. Doposud si nedokázala ani představit, že by něco takového dělala před někým.

„Uhni,“ odstrčil jí Karel ruku z pipinky a Nikola se zachvěla ještě víc.

On je u ní! Úplně a vidí všechno zblízka! A dotkl se jí…! Karel se jejími pocity netrápil. Sklonil se až pod zadeček, natáhl nosem a mezi lupínky jí umístil zpěněnou slinu. Rozmázl jí ve škvírce a zatlačil na dírku.

„Ne!“ vyjekla a narovnala se, „to ne! To nesmíš… Tam ne!“ blekotala a hledala oporu v Rosťovi.

„Nedělej opičky,“ odbyl jí její miláček, „vystrč ten zadek zase nahoru a nechej Karla, ať si sáhne. Dyť ji nemáš z mýdla, tak tě neubyde,“ rozkázal a Nikola zabořila hlavu zpátky do dlaní.

Nedokázala pochopit, že by jí Rosťa jen tak přenechal jinému. Mezi závojíčky jí přistála další slina a hned na to jí tam začaly bloudit Karlovy prsty.

„Já…, já jsem…, ještě ne to… S klukem…,“ zvedla hlavu v poslední naději a přiznala se k tomu, že Rosťa, měl být jejím prvním.

„Jo tak ty seš jako panna jo?“ podivil se Karel, „tak to je jiná,“ pokýval uznale hlavou, rozmázl své sliny výše a palcem zatlačil na hvězdičku.

„A co tady? Tady taky ještě nikdo nebyl?“ zavrčel a v dírce mu zmizela půlka prstu.

„Áááá…!“ zaječela bolestí, „ne, prosím… tam ne! …bolí…, to hrozně bolí! Dóóst!“

„Tak jo, jak chceš. Strč si tam svůj,“ vytáhl palec z dírky a díval se, jak se Nikolka snaží.

Nedařilo se jí to. Nešlo to, nemohla… Jenom bědovala a prosila je, aby jí nechali být. Rosťa se zvedl ze sedačky, ležérně se postavil vedle dívky a vzal ji pod bradou.

„Neřvi,“ řekl jí měkce, „a otevři hubu!“ poručil a hned na to jí do pusy strčil svého bojovníka.

Nikola se zajíkla a bojovala s nenadálou návštěvou v puse, která jí zaútočila na mandle. Přitiskla ho jazykem na patro a trhla hlavou dozadu, aby ho neměla až v krku. Rosťa jí ale chytil za zátylek a přitiskl jí obličej co nejvíc na sebe. Překonal sílu jazyka a Nikolka vytřeštila oči. Zvedl se jí žaludek, odstrčila Rosťu od sebe a rozkašlala se. Karel převzal starost o zadní dírku a zatlačil znovu. Dostal tam celý palec, kroužil jím ve střevě a snažil se tu malinkou dírku co nejvíce rozšířit a připravit na mnohem větší průměr. Sotva dokašlala, měla ho v puse zpátky. Bolest, která jí ze zadečku vystřelovala až do konečků prstů, byla proti strachu z udušení slabým čajíčkem. Rosťa si ji natlačil zase na podbřišek a přidržel o něco déle. Nikolce vyhrkly slzy z očí, hlen z nosu a plno slin z pusy. Začala dávit, a když Rosťa povolil, rozkašlala se novým záchvatem. Vzadu jí někdo trhal na kusy. Zaječela bolestí, nadechla se a než mohla začít ječet znovu, měla v puse Rosťu zpátky. Už si ji ale nepřitiskl až k sobě a tak mohla alespoň dýchat.

„Kuř!“ poručil jí, „a neřvi!“

Snažila se, což o to, ale raději by křičela bolestí těžce zkoušeného zadečku. Karel vytáhl palec, zastrčil tam dva prsty a po chvíli usoudil, že předehry už bylo dost. Nasadil bojovníka, spustil dolů ještě jednu slinu a zaútočil znovu. Svěrač vzdoroval jen chvilku. Pak povolil a ustoupil větší síle. Nikolce se dělaly mžitky před očima, skučela, ale ocas z pusy nepustila. Co kdyby jí Rosťa zase přitáhl na sebe…!? Karel tak mohl nerušeně pracovat na geologických vrtech. Pěkně pomalu, opatrně dovnitř, povytáhnout a zatlačit znovu… Nechtěl ji natrhnout, ale i tak věděl, že dívka pod ním neskutečně trpí. Jeho souprava se vymykala všem průměrům a Rosťa mu už nejednou obdivně řekl, že by mohl hrát ve filmech pro dospělé. Po menším úsilí, plivání, vytahování a tlačení, dostal do Nikolky celou délku. Vytáhl ho, nechal svěrač, ať se zase stáhne a zaútočil znovu. Dívka začala trpět znovu. Udělal to ještě několikrát, protože právě to, jak se dírka stahovala, ho těšilo nejvíc. Podíval se na Rosťu a usmál se na něj. I ten byl celkem spokojený, slastně funěl, a i když neustále držel mobil v ruce, viditelně si to užíval. Karel měl jejího kaďáku, alespoň prozatím, dost. Mrkl na kamaráda, vytáhl ho ven a vystřídali se. Když Nikola uviděla to monstrum, které se jí najednou objevilo před očima, nedokázala pochopit, jak se s tímhle, do ní mohl vůbec dostat. Když ho olízla a pustila za zuby, zvedl se jí žaludek znovu. Tentokrát ale z chuti a zápachu, který se z toho monstra linul. Aby ne, když před chvílí byl tam, kde byl! Rosťa zatím se zájmem zkoumal, jak vypadá taková panenská dírka. Holek už měl dost, ale pannu ještě ne. Moc toho neviděl a tak Nikolu přetočil na záda a vrhnul se jí mezi nohy zepředu. Měla je skoro za krkem, aby jí mohl pořádně natočit na památku. V puse jí dlelo monstrum, které mělo každou chvíli kapitulovat, ale o tom, ještě neměla ani tušení. Ve chvíli, kdy jí Rosťa strčil do pipinky malíček a natáhl na něm bílou blanku, monstrum začalo plivat. Už tak měla pusu plnou, a aby se neutopila, musela rychle polykat. Monstrum sebou zaškubávalo, s každým zaškubnutím ze sebe vydalo pořádnou dávku lepidla a Rosťa jí blanku malíčkem trochu natrhnul. Nikolku dole štíplo, na kraji se objevilo několik malých krůpějí krve a Rosťa zaútočil na nové místo. Karel dofuněl, ale nechal ho ještě Nikolce na hraní. Konečně se jí v puse udělalo více místa a ona se mohla, po dlouhé době, pořádně nadechnout. A hned na to, zaječela znovu. Rosťa se připravil, zabral a zajel do ní až na dno. Okolo ocasu se udělal červený kroužek, který se po vytažení rozmázl po celé délce. Přirážel a střídavě se díval na svého rudého bojovníka a její kozy, které skákaly nahoru a dolů v rytmu jeho přírazů. Když mu v tříslech zatrnulo, zarazil ho co nejhlouběji a nově zpřístupněnou jeskyňku hned vykropil. Vytáhl ho ven, vypnul nahrávání a svalil se pod křeslo na zem. Karel vzal Nikolu za ruku, posadil se na sedačku, donutil ji, aby si klekla pod něj a její hlavu si zabořil do klína.

„Lízej mi ho!“ poručil, zapálil si cigaretu, slastně zaklonil hlavu dozadu a vyfoukl.

Nikola se klepala bolestí, strachem i ponížením, kterého se jí dostalo v plné míře. Dole měla pocit, že se už ani nevyčůrá, bolely jí sanice, jazyk i rty… Ale hlavně cítila bolest na duši. Rostíka však, i přes to, pořád milovala.

„Olízej i mně,“ ozvalo se nad ní a Rosťa se s žuchnutím posadil vedle Karla.

Jen se po kolenou posunula kousek vedle a vzala do pusy druhý ohon. Hned si všimla, že je od krve. Od její krve… Na jedné straně byla ráda, že o to přišla právě s Rosťou, ale takhle?

„Běž se umýt,“ řekl jí měkce po chvíli její miláček, odstrčil ji od sebe a zapálil si taky.

Zvedla se, blýskla očima po spokojených chlapech a zmizela za dveřmi koupelny. Sprchovala se dlouho. Nechala na sebe padat litry horké vody, ve snaze smýt ze sebe všechny špatné vzpomínky. Opatrně se dotýkala obou dírek, ale k jejímu údivu ji bolely jen trochu. Jsem žena, honilo se jí v hlavě…, ale jak jsem jí stala…? Teď už to bude jenom lepší, uklidňovala se, protože poprvé, to prý nikdy není ono…

„Hej!“ uslyšela tlumeně, „to si tam tu frndu ještě honíš, nebo co? Pohni si!“

Zastavila vodu a rychle se utřela. Z koupelny skoro vyběhla.

„No konečně,“ přivítal ji Rosťa nespokojeně, „teď mi konečně ukážeš, jak si ji honíš! A pohni si!“

„Rostíku, prosím,“ začala zase škemrat, protože si pořád nedokázala představit, že by něco takového dělala před klukem, notabene před dvěma.

„Kurva dělej, a neser mně!“ zařval na ni naštvaně.

Klekla si zpátky na křeslo, vystrčila zadeček a sáhla pod sebe… Začala si s ní hrát a zkoušela myslet na něco hezkého, a ne na ty dva páry očí, které ji vypalovaly dírky na zadečku. Trvalo to, ale po delší době přesvědčila samu sebe, že jí je hezky a pipinka začala plakat a vysílat do nervové soustavy příjemné pocity. Začala sebou mimoděk víc vrtět, trhat a vzdychat. I slepý by poznal, že je na dobré cestě. Najednou na zadečku ucítila dvě horké dlaně. Chtěla se otočit, ale…

„Ne!“ zarazil jí Rosťův hlas, „neotáčej se a pokračuj!“

Poslechla a hrála si hráškem na hlazenou a oťukávanou dál. Ty horké dlaně ji hladily, kroužily kolem a dráždily ji ještě víc, než její ruka mezi lupínky. Když jí svěrač zase prozradil, že byl opět napaden, bylo jí to jedno. Byla skoro na vrcholu a tak, když v zadečku ucítila tupou bolest, zakvílela a rozklepala se. Ztratila se. Byla na druhé straně. Ale dál, než kdy jindy. Dál, než se kdy dostala, když si hrála jen sama. Vrátila se a pořád si vychutnávala ty příjemné stahy a křeče, prolnuté s teplem a mravenčením. V zadečku cítila, jak se v ní hýbe něčí ocas, podle velikosti poznala Rosťův, a to ji poslalo na novou cestu. Ve chvíli, kdy v sobě ucítila jeho horkost, jak jí spaluje vnitřnosti a rozlévá se v nich, došla na vrchol taky a ztratila se znovu. To, že jí ho dal k puse, aby mu ho umyla… Chňapla po něm, dala ho do pusy a slastně z něj sála zbytky jeho šťáv. Najednou však na pipince ucítila další dotek a v tu chvíli jí došlo, že i Karel bude chtít… Dostala strach, že tentokrát se opravdu nevyčůrá. Po menším úsilí se v ní ten obr uhnízdil, jako kdyby tam patřil odjakživa. Bolelo to, ale tak nějak jinak, příjemně… Cítila, jak jí tluče do čípku a napíná kůžičku až k prasknutí. O Rosťu přestala mít zájem, sklonila hlavu a propadla se do tmy. Karel na ocase ucítil prudké stažení a křeč, která mu stiskla ocas v mokrém objetí. Prohnul se a kapituloval. Vystříkal se, nechal ho ještě uvnitř a počkal, až se i Nikolka vrátí ze svých toulek po hvězdách. Teprve pak ho vytáhl, vrávoravě došel k sedačce a vysíleně dosedl vedle Rosti. Nikolka už věděla, co má dělat. Klekla si na zem, olízala ho a slastně u toho mručela. Měla dost. Podruhé, to opravdu bylo mnohem lepší. A že na ni byli dva? Vzala Karla na milost a všechno mu odpustila. Rosťovi nic odpouštět nemusela, byl přece její láskou…