„Ačkoli se moje oči mohou smát na jiné muže, mé srdce se směje jen na tebe.“

Kim Han Sock byla osamělá žena, jak ve své mysli, tak i v srdci. Teď, když už její dcera začala chodit do školy, spatřovala ironii v tom, jak si dříve svému milujícímu manželovi často stěžovala, že nemá žádný volný čas pro sebe. On pracoval pro velkou firmu s ústředím v Soulu, a jako regionální inspektor musel stále cestovat po celém poloostrově.

Zřídkakdy byl doma víc než tři dny v týdnu vcelku. Když byl doma, byl to perfektní manžel a Han Sock ho hluboce milovala. Nicméně, jejich vztah nabyl podoby cizinců, míjejících se v noci. Při jeho práci a s jejím vnitřním soužením byly jejich opravdové momenty romantiky a vášně jen řídké a přicházely v dlouhých intervalech.

Han Sock byla sedmatřicetiletá, štíhlá a díky své zálibě v běhání i v dobré kondici. Měla pevné a pružné tělo, na které mnohé mladší ženy pohlížely se žárlivostí a mnozí mladí muži žádostivě. Nosila krátké vlasy, stylově upravené, a oblékala se podle poslední módy, což jí umožňoval společný účet, který s manželem měli. Nejvíc ze všeho měla ráda ranní kapučíno v místním Starbucksu, s vločkami čokolády a ochucené skořicí. A odpoledne nejraději seděla v tmavém kině, sama, neznámá, uvolněná, u filmu podle svého výběru. To byl její současný život, tak plynul den za dnem, až jednoho dne…

***

Starbucks, Myeondong, Soul

„Promiňte prosím, ještě potřebujete tu skořici?“ zeptal se rozhodně.

„Hm? Ach, promiňte. Tady je, vezměte si ji,“ odpověděla.

Han Sock si spěšně zamíchala své kapučíno a kráčela ke stolku poblíž. Zahanbeně koukala na cizince, který po ní předtím chtěl skořici. Její oči ho skenovaly jako nějaký dokument, zaznamenávaly všechny detaily jeho těla a drobné nuance v jeho stylu. Byl vysoký, hezký, dobře oblečený, sportovní a svalnatý, a zdálo se, že si svůj přirozeně dobrý vzhled ani neuvědomuje. Han Sock to k němu silně přitahovalo.

Cizinec se taky šel posadit a kráčel směrem k ní. „Sakra,“ myslela si, „prosím, nesedej si ke mně blízko.“ Dívala se jinam, předstírala, že ji zajímá pomalovaná stěna.

„Promiňte, nechala jste u skořice svoje rukavice,“ řekl a podával jí je. Vzhlédla k němu a bezmyšlenkovitě si od něj rukavice vzala, při tom jemně přitiskla svou malou ruku do jeho. Kůži měl hladkou, pevnou, mužnou, a jí z toho šimralo dole na páteři.

„Děkuju vám… opravdu moc. Jsem občas taková zapomnětlivá osoba,“ koktala.

„Nic se nestalo,“ odpověděl a sedl si vedle ní, „Smím…,“ řekl. Nevšimla si jeho dotazu. Přemýšlela, kolik mu je. Tak 28, 29, 30 maximálně. Špiónovala jeho andělský obličej od okraje svého šálku s kávou. On se začal smát, ne hlasitě, spíš jako by se chlapecky chichotal soukromému žertu.

„Proč se na mě smějete? Je to kvůli mně?“ zeptala se Han Sock.

„No… ano, víte, máte perfektní knír ze zpěněného mléka na kapučínu! Vypadá to na vás moc hezky,“ vysvětloval, a tak trochu s ní flirtoval.

Držel ubrousek a řekl: „Tady, dovolte…“ Ale když se naklonil dopředu, Han Sock se odtáhla, rychle si vzala vlastní ubrousek a ret si sama otřela.

„To je v pořádku, už to mám,“ řekla. Podívala se na něj s dívčím úsměvem. Ale jeho ruka s ubrouskem jí náhle pohladila spodní ret. „Kousek jste vynechala,“ řekl.

Obličej jí zčervenal z té opovážlivosti, a přece z jeho bravury cítila život a energii.

„Já jsem Michal,“ představil se a natáhl ruku, čekal na její.

„Ehm, ach… já jsem Han Sock,“ zašeptala a dovolila své ruce zmizet v jeho.

„Han Sock,“ opakoval. „Han Sock, ano, to je hezké jméno,“ prohlásil.

„Opravdu? Nikdy jsem o svém jménu moc nepřemýšlela. Vy jste z Evropy?“

„Ano, ano. Já jsem z Prahy, jsem Čech.“

„Praha. Moje sestra navštívila Prahu. Strávila tam týden. Je to prý hezké město.“

„Mně se taky líbí. A co vy děláte v Soulu?“

„Nic. Jsem vdaná a mám dceru. A vy?“ řekla nervózně.

„Ach, já. No, já pracuju na velvyslanectví. Velice nudná práce. Spousta papírování a hromada ztraceného času,“ řekl.

„Kdy jste s tou prací tady začal?“

„Asi před třemi týdny,“ odpověděl. „A budu tu už jenom týden. Je to měsíční zaučovací program. Jsem tu jako ztracené štěně, v tomhle obrovském městě. Víte, bylo by skvělé, kdybyste mně to tu mohla trochu ukázat, pokud ovšem máte čas.“

Han Sock se v té konverzaci ztrácela. Najednou byla schopná souhlasit se vším. Cítila, jak se jí zrychlil tep, oči upírala na jeho tmavé, vlnité vlasy, sametově oříškové oči a chlapecky vyšpulené rty. „Ano,“ odpověděla rychle. „Cokoliv… chci říct, můžeme jít, kam budete chtít.“

„Báječné!“ řekl. „Mohli bychom se sejít zítra, ve stejnou dobu? Teď musím ještě do práce, ale zítra mám volno,“ vysvětloval.

„Ano, ano. Tak zítra,“ koktala Han Sock.

Michal vstal a chystal se k odchodu. „Opravdu moc rád jsem vás potkal, Han Sock. Doufám, že budete mít krásný den.“

„Ano. Děkuju vám. Děkuju za rukavice,“ řekla nemotorně.

Seděla v té kavárně ještě chvíli po Michalově odchodu. Z toho náhodného setkání s hezkým Čechem měla mravenčení po celém těle, i v hlavě. Až po nějaké době se vydala pomalou procházkou domů. Když vstoupila do svého bytu, bylo těsně po poledni. Najednou neměla ten pocit osamělosti. V kuchyni si udělala čaj a poslouchala klasickou hudbu.

Měla ráda Beethovenovy symfonie a čas od času si lehla na postel, poslouchala hudbu a pomalu se ztrácela do spánku. Stejně tak to udělala i teď, čaj si postavila na noční stolek vedle postele. Hudba rezonovala bytem jako tichý šepot. Han Sock se pozvolna dostávala na pomezí bdělosti a spánku, myslela na Michala.

Vzpomínala na jeho oči a vlasy, na svalnaté tělo pod zimním svetrem. Vzpomínala na dotyk jeho ruky. Při těch myšlenkách cítila v těle narůstající horko a dala si jeden z polštářů mezi nohy. Najednou byla nahá, stála před Michalem, nahým Michalem. Kde to byli?

Zdálo se, že to je v jejím bytě, nebo v jeho bytě? Nemohla to místo rozeznat. Ale na tom nezáleželo. Cítila, jak jí sáhl na nahé rameno, vyrazila jí z toho husí kůže dolů na paži. Pohnula se dopředu do jeho nahého objetí a poprvé ucítila plnost jeho rtů na svých. Své tvrdé bradavky mu tiskla na hruď, byl to senzační pocit, nohy se jí podlamovaly…

Pak někdo zaklepal na dveře, možná to byla jen její představa. Probudila se ze snu a zjistila, že má svou ruku na nahých prsou, pod košilí. Masírovala si tvrdou bradavku svou horkou rukou… svou rukou, kterou jí Michal tak jemně pohladil. Hladila se sama a myslela si, že má na prsou jeho ruku. Krev se jí nahrnula do bradavek, a ty ji pod těmi něžnými doteky bolely. Její prsty je zlehka mačkaly, a pak silněji, vyvolávalo jí to chvění v páteři.

Při tom pocitu vzdychla a cítila, že mezi nohama začíná vlhnout. Vášeň převládla nad smyslem pro slušnost a ona si váhavě vsunula ruku do rozkroku. Ne až úplně dolů, jen k horní části krajkových kalhotek. Chytla kalhotky do ruky a zatáhla za ně, krajka se tak zařízla mezi její vaginální pysky a třela se o citlivý, naběhlý klitoris. Naklonila hlavu dozadu k čelu postele a silou tahala za kalhotky.

Tělo jí zaplavily vlny rozkoše. Cítila, jak tlak uvnitř v jejím lůně narůstá. Levou rukou kroužila z jedné bradavky na druhou, dokud se nedostavilo uvolnění. V tu chvíli si pomyslela, že si nic nepřeje silněji, než aby měla Michala v sobě, a aby se na ni tisklo jeho mužné a sportovní tělo.

***

Následující den ráno se Han Sock připravovala jinak než kdykoli předtím, aspoň co si pamatovala. Byla přehnaně nervózní, úzkostlivá, vystrašená a rozrušená, to vše kvůli schůzce s Michalem. Vlasy měla načesané, rty zvýrazněné rudou rtěnkou, oční stíny a make-up. Na sobě měla své nejvíc sexy černé krajkové prádlo, svou nejlepší černou saténovou blůzu, šedou vlněnou sukni ke kolenům a boty na vysokých podpatcích. Po prvé za celou věčnost se cítila opravdu sexy, a to jí dodávalo nezvyklou sebejistotu.

Když šla po ulici směrem ke kavárně Starbucks, pociťovala stejnou závrať, jako kdyby šla na první rande. Byla svou schůzkou tak zaujatá, že ani na chvíli nepomyslela na manžela. Cítila se jako teenager a nutilo ji to pořád se smát.

Kavárna byla plná, když do ní vešla, a viděla, že Michal tam ještě není. Fronta byla dlouhá a postupovala pomalu, a ona se začínala strachovat, že pro sebe nenajdou žádná volná místa. Stála na konci fronty a přemýšlela, co si dát: kapučíno, latté, karamelové macchiato nebo zelený čaj. Při tom rozhodování ucítila, že jí někdo jemně stiskl rameno.

„Omlouvám se, jdu pozdě. A je tady tak plno,“ pronesl Michal. „Nepůjdeme někam jinam, kde to bude klidnější?“

Han Sock se při jeho dotyku otřásla, ne strachem, spíš smyslnou pokorou. Nedočkavě mu toužila ten dotek vrátit, a tak ho bez přemýšlení vzala za ruku a vedla ho z kavárny ven.

Venku se do něj hned zavěsila a sebejistě se pustila do bludiště nákupní čtvrtě Myeondong. Michal byl okamžitě ztracen a jako malé štěně, jak řekl, šel s ní. Nakonec ho zavedla po schodišti do nějaké kavárny v druhém patře. Bylo tam úplně prázdno, tak se usadili do tichého boxu v zadní části kavárny. Po krátkém momentu trochu trapné nerozhodnosti si sedli proti sobě a přišla k nim číšnice, aby si mohli objednat.

Han Sock si objednala zelený čaj vařený v rýžové vodě a Michal si poručil čaj z mátových listů. Při čekání na nápoje seděli tiše a dívali se oknem na lidi dole. Han Sock se sice dívala na okno, ale ve skutečnosti zírala na Michalův odraz ve skle, který mohla vidět jen ona sama. Podepřela si bradu rukama, lokty na stole, a nasávala každý důlek, linku a záhyb, který mohla rozeznat.

„Co vidíte, že se tomu tak zářivě usmíváte?“ zeptal se.

„Prosím? Ach, vlastně nic,“ odpověděla vyhýbavě.

Dostali čaj a silná vůně mátového čaje prostoupila vzduch kolem.

„Váš čaj lahodně voní,“ řekla.

„Ach, ano. Máta je prý dobrá pro kluky,“ odpověděl docela nevinně.

„Co tím myslíte?“ vyzvídala.

Michalův obličej trochu zčervenal. Nečekal, že bude tolik zvědavá kvůli tak banální poznámce.

„No, hm… víte… no zkrátka tvrdí se, že mátový čaj zvyšuje svěžest a vitalitu mužského spermatu,“ odpověděl nevyhýbavě, hlavu měl trochu skloněnou, ale svýma hlubokýma oříškovýma očima po ní nahoru pokukoval.

Han Sock dál nepohnutě zírala z okna. „Skutečně?“ odpověděla, „Je hezké vidět muže, který o sebe takovým způsobem pečuje.“

„Jsem rád, že souhlasíte. Chcete ochutnat?“ zeptal se sugestivně, testoval její hranice.

„Vás nebo ten čaj?“ otázala se Han Sock, aniž by se k němu otočila.

„Možná trochu obojího,“ řekl, zvedl svou ruku a položil ji na tu její.

V obličeji se začervenala a srdce jí nemravně bilo. „Možná si čaj vezmu později. Ale teď bych ráda ochutnala vás,“ řekla otevřeně a dívala se při tom přímo na Michala. Tomu nyní srdce tlouklo rychleji a rychleji a cítil, jak se mu krev hrne do penisu a dělá mu z něj tvrdý nástroj. Lehce jí tiskl ruku a palcem ji hladil v dlani, vlastně nevěděl, co by měl dělat.

Jeho oči upřeně hleděly do očí Han Sock, měla je jako černé perly. Na okamžik se na něj podívala, pak sklonila hlavu, zvedla jeho nervózní ruku a jemně ji políbila. Cítil teplou vlhkost jejích plných rtů na svých prstech, každý z nich mu líbala zvlášť. Díval se, jak mu prst saje, a po něm další. Michal vzdychl a sáhl si dolů do kalhot.

„Potřebujete tam dole nějakou pomoc?“ zeptala se odvážně.

A než mohl Michal něco říct, cítil, jak mu kalhoty a jeho erekci nahoru a dolů drhne její noha v punčoše.

„Mmmm, je to pěkně velké a tvrdé. Je to už lepší?“ zeptala se.

„Jo, ano… moc dobré…“ vydechoval. „Bože, vy jste ale hrozně sexy.“

Uchichtla se jako šestnáctka a na znamení dívčího souhlasu sklopila hlavu.

„Víte, jaká opravdu jsem?“ předla.

„Řekněte mi to,“ odpověděl mezi dvěma hlubokými vzdechy.

„Jsem celá mokrá a nadržená. Chcete si mě taky ochutnat?“ šeptala.

„Bože můj, chci!“ odpověděl potichu.

Han Sock se rozhlédla po kavárně a viděla, že je pořád prázdná. Číšnice, která vypadala znuděná svou prací, byla vpředu ponořená do nějakého čtení, ničeho si nevšímala a nejspíš na Han Sock a Michala v zadním boxu zapomněla.

„Pojďte se mnou,“ řekla Han Sock a zvedla se. Michal neřekl nic a šel za ní dál do zadní části kavárny, k umyvárnám. Všiml si, že je tam umyvárna pro muže, pro ženy a jedna větší pro tělesně postižené. Han Sock ho zavedla do té poslední. Vlastně ho do ní spěšně vtáhla, zamkla za sebou dveře a Michala na ně přitiskla.

Michal vzal její obličej do svých velkých rukou a začal ji se zaujetím líbat. Vysmekla se mu z objetí, klekla si před ním, rychle rozepnula zip na jeho kalhotách a přitáhla si jeho velký, tvrdý penis ke svým prostopášným ústům. Okoukla jeho velikost a olízla ho od kořene ke špičce jedním pomalým tahem. Mohla už při tom ochutnat jeho preejakulát a poznala, že mu nebude dlouho trvat a exploduje.

Pravou rukou kroužila tam, odkud jeho erekce vyrůstala, a do pusy pohltila tolik z jeho čuráku, kolik mohla pobrat. Následné dlouhé, protahované vysávací úsilí doprovázené rychlým třením spodní části jeho klacku dostalo Michala brzy až na samou hranici. Cítila, jak se mu stehenní svaly a vůbec všechna vlákna v nohách napínají.

Han Sock ho teď hladila a sála rychleji a rychleji, poslouchala jeho supění a hluboké sténání. Pak náhle, jak ho ještě jednou hodně zhluboka vycucla, viděla, že zvedl ruce, dlaněmi se opřel o dveře a stěnu, a vyvalilo se z něj horké, mátou ochucené semeno, jí hluboko do hrdla. Z jeho množství se skoro zalykala, ale rychle všechno polykala a užívala si tu mátovou příchuť.

Michal chtěl něco říct, ale Han Sock mu dala znamení ‚buď zticha‘, položila mu svůj ukazováček na rty. Odvedla ho na toaletu, kde si sedla na poklop. Michal přesně věděl, co chce, vyhrnul jí sukni a stáhl dolů kalhotky; tím se odhalila její lesknoucí se kunda. Han Sock se zaklonila a ucítila žhavé, povznášející šimrání, to jak Michal svým sametovým jazykem poprvé olízl její vlhkost.

Zavřela oči a cítila jeho jazyk pomalu kroužit, škádlil ji, nikdy se přímo nedotkl jejího naběhlého klitorisu. Slyšela, jak nahlas saje její šťávy a šílela z toho v extázi. Podívala se dolů na něj a pozorovala, jak svým horkým jazykem víří po jejích rudých pyscích a vsouvá své prsty do její mokré díry.

„Ano,“ mumlala, když se jeho prst vzpíral proti klenbě její píči, proti té vyvýšené oblasti skrývající bod G. Přešel teď s lízáním k jejímu vystrčenému poštěváčku a jí od páteře do lůna přebíhala třesavka. Michalův prst v ní hladce klouzal, dovnitř a ven, rychleji a rychleji, a jazykem jí horečně olizoval ztvrdlý klitoris.

Han Sock se vypnula ještě víc dozadu, rozbolavělé nohy roztažené a stehna od sebe. Potom, aniž by narušil rytmus, provedl Michal záměnu a mokrými prsty jí teď honil její roztoužený poštěváček, zatímco jazykem jí mrdal píču, pořád rychleji a hlouběji. Han Sock rozkoší z jeho dlouhého, horkého jazyku hluboko v sobě nezvladatelně sténala a rukou si zakrývala pusu. Ten důsledný rytmus hlazení a lízání ji ale přiměl k výkřikům a ona to už nevydržela, nemohla to dál v sobě dusit, dala pryč tu ruku a vydávané zvuky propouštěla přes zatnuté zuby.

„To je ono… ano… ano…“ křičela a udělala se Michalovi po celém obličeji.

Michal postupně své pohyby zpomaloval, a nakonec se zadíval na ni nahoru. Sehnula se k němu a olizovala mu a líbala mokrý obličej. Chvíli tam jen tak seděli, než se rozhodli vrátit se k svému stolu. Když vyšli z umyvárny, viděli, že se nic nezměnilo, a zhodnotili to ironickým úsměvem.

„Radši bych měla být doma včas,“ řekla Han Sock, „manžel se odpoledne vrátí z cesty.“

„Aha, tak to by sis měla pospíšit,“ řekl Michal a držel ji při tom za ruku. „A kdy tě uvidím příště?“

„Dobrá, sejdeme se zase ve Starbucksu od teď za tři dny, ve stejnou dobu.“

„Fajn. Tak už radši půjdeme,“ řekl a oba vyšli z kavárny ven, na ulici.

***

Tři dny po jejich prvním rande Michal netrpělivě čekal na Han Sock v kavárně. Měla zpoždění a Michal se začal ptát sám sebe, jestli dneska na schůzku přijde nebo ne. Venku bylo pochmurně a hustě pršelo. Kapky vody stékaly z jeho deštníku, který opřel o židli naproti. Ohříval si ruce kolébáním horkého šálku s kávou a pozoroval kapky, vytvářející miniaturní říčku tekoucí ke vchodovým dveřím.

Na několik surrealistických okamžiků se ztratil, zahleděný do rozšiřujícího se proudu, který pramenil ze špice jeho deštníku. Dveře se otevřely a jeho pohled utkvěl na páru lesklých, vysokých černých kozaček, kráčejících nepostřehnutelně pomalu k němu podél vodní cesty vytvořené jeho deštníkem.

Deset, jedenáct, dvanáct, počítal kroky, dokud se ta osoba nezastavila přímo před ním. Michal sledoval ty boty nahoru, přes středně dlouhou šedou proužkovanou vlněnou sukni, přes tmavošedý kašmírový svetr zakrytý kropenatě šedým pršipláštěm, až nahoru k půvabnému úsměvu Han Sock.

„Myslel jsem, že nepřijdeš,“ řekl.

„Víš, holky nemají rády mokré vlasy, a s tím počasím venku bylo to rozhodování docela složité,“ zavtipkovala.

Michal vzal svůj deštník, přesunul ho za sebe a pokynul Han Sock, aby si sedla.

„Chceš něco pít?“ zeptal se.

„Ne, zatím ne, díky,“ přišla odpověď. „Dneska je správný den na biograf, nemyslíš?“

„Ano, uvažuješ stejně jako já. Díval jsem se už do novin, jaký dobrý film by se dal vidět. Máš něco konkrétního na mysli?“ vyzvídal Michal.

„Jo, máš rád krimi? Já bych šla na ‚Paměti vraždy‘, je to obstojný thriller,“ odpověděla.

„Chceš vědět něco legračního? To je přesně ten film, na který jsem četl recenzi v novinách,“ řekl Michal radostně, „tak jdeme!“

Když vyšli z kavárny, Han Sock mu zastrčila ruku do podpaží a přitulila se pod jeho deštník. Šli pomalu, šlapali nohama do louží, prohlíželi si výlohy různých obchodů. U jednoho speciálního obchodu se Han Sock náhle zastavila a ukázala Michalovi, aby šel za ní dovnitř. Když zjistil, že je to sex shop pro dospělé, následoval ji trochu s obavami.

„Ještě nikdy jsem v žádném z těchhle obchodů nebyla,“ sdělovala mu tlumeně a držela se ho pevně za ruku. „Je to trochu riskantní a taky vzrušující.“

Michal neodpověděl, byl ještě ve stavu šoku, rozjařenosti, podezíravosti a nevázané zvědavosti. Han Sock ho táhla do sekce spodního prádla, prohlížela si různé jemné saténové a hedvábné kousky a dotýkala se jich. Vytáhla z regálu pár bílých saténových a krajkových kalhotek a ptala se Michala, jestli se mu ten styl líbí.

„No líbí, ale víš, že jsou to kalhotky bez rozkroku?“ ušklíbl se.

„Ó můj bože!“ zvolala, „To je tak erotické! Ty miluju!“

Michal je miloval taky, ale byl trochu zaražený, jelikož nevěděl, jak by jí měl své touhy a fantazie vyjevit. Ovšem pohled na její bezprostřední vzrušení v něm vyvolával silné sexuální pocity. Přitiskla se k němu a držela podprsenku, která měla malé dírky pro ženské bradavky, aby z ní mohly vykukovat.

„Líbí se ti tahle podprsenka?“ řekla vzrušeně.

„Jsi jako dítě v obchodě s bonbóny!“ odpověděl.

„Ať! Vůbec jsem nevěděla, že se takové věci vyrábějí,“ bránila se mu s nezakrytě vášnivým pohledem.

Jak procházeli obchodem, bylo zřejmé, že její sexuální napětí narůstá, zvlášť když Han Sock nevinně zvedla anální kolík, k němuž byl připojený dlouhý ocas.

„K čemu je tohle?“ ptala se a opravdu to nevěděla.

„Hmm, myslím, že to si vstrčíš do zadku, a tak můžeš mít skutečný ocas,“ řekl Michal.

„A safra, opravdu?“ odpověděla, „Hmm, to bych ráda zkusila. Víš, moje korejské astrologické znamení je tygr!“

Michal zalapal po dechu.

„A k čemu je tahle věc?“ zeptala se bez ohledu na jeho potíže.

„To je svorka na bradavku, něco jako kolíček na prádlo,“ řekl.

„Jůů! A tohle?“

„To je kroužek, který se nasadí na mužský penis, aby ho udržel tvrdý,“ červenal se.

„Aha, tak to ty nepotřebuješ!“ řekla věcně, „a na co jsou tyhle věci?“

„Ááá, to jsou vaginální korálky lásky,“ odpověděl Michal.

„Co se s nimi dělá?“

„Myslím, že si je vložíš dovnitř do pochvy a pak pomalu taháš za šňůrku a vytáhneš vždycky jeden korálek. Myslím, že by měly stimulovat tvůj bod G a přivolat ti orgasmus,“ byla jeho odpověď.

Han Sock se na něj dívala s otevřenou pusou a vyvalenýma očima.

„Tak ty si taky koupím!“ prohlásila nadšeně.

Michal se k ní otočil oči a žasl, jak se z nevinné kávy před třemi dny dostali až ke společnému nakupování korálků lásky. Smál se sám pro sebe, když si uvědomil, že kdyby byla příležitost, určitě by se s ní mohl okamžitě pomilovat.

Han Sock za své vybrané věci zaplatila a uložila si je na dno kabelky. Poslala vzduchem pusu Michalovi, který stál u dveří.

Po půl hodině došli ke vchodu do kina, které také bylo v obchodní čtvrti. Kinosál byl v horním poschodí nákupního centra, takže těch sedm pater vyjeli po pohyblivých schodech.

Byl všední den, čtvrtek odpoledne, a biograf nebyl moc naplněný. Han Sock si všimla, že většinu návštěvníků tvořilo hejno žen v jejím věku, které si vyrazily na nákupní flám a teď se sešly ke zhlédnutí ‚Příběhu dvou sester.‘ Další skupinu pak tvořili studenti, kteří zřejmě přišli na film ‚Můj učitel‘.

Han Sock napočítala jenom pět lidí mířících na ‚Paměti vraždy‘. Koupila vstupenky, Michal už čekal u vchodu do sálu. Když šla k němu, všiml si Michal několika korejských žen, které se dívaly jeho směrem.

„Vidíš jejich oči? Jak zírají?“ pošeptal jí.

„Ovšem, chtějí stejnou věc, jako mám já,“ ušklíbla se.

„Eeee?“

„Ty hlupáčku! Chtějí tebe. Podívej se na ně. Je to smečka hladových lvic, a ty jsi chutná gazela. Máš štěstí, že jsem tu a ochráním tě!“ smála se.

„Aha, opravdu,“ otálel Michal, „Třeba ta gazela chce být ulovena smečkou hladových korejských manželek!“ smál se zase on jí.

Han Sock se na něj rychle podívala. „Dobře, když myslíš, že jsi muž pro pět korejských manželek ve věku třicet a něco…“ odpověděla.

„To byl vtípek,“ řekl, „tebe samotné je pro mě spousta.“

„Kuřátko,“ odsekla, chytila ho za ruku a vedla do sálu.

Vedla ho do poslední řady, do hlubokého stínu. Ostatní diváci seděli víc vpředu. Světla v sále se ztlumila a film začal. Han Sock si opřela hlavu o Michalovo široké rameno a svou paži přimkla těsně k jeho. Michala okamžitě uchvátila květinová vůně jejího parfému a svěžest jejích vlasů, které ho lechtaly na krku. Svou volnou ruku přesunul před sebe a něžně se dotkl její tváře. Otočila se k němu a jejich rty se dotkly, jen lehce, jako pírko snášející se na zem.

Během úvodu filmu ale ještě do sálu vtrhla horda mladých mužů a zabrala řadu sedadel přímo před Han Sock a Michalem. Její zoufalé povzdechnutí upoutalo Michalovu pozornost.

„Co se ti nelíbí?“ zeptal se.

„Nic. Myslela jsem na něco romantického, než sem ti chlápci přišli. Netrap se tím,“ pošeptala mu stoicky.

Michal ji něžně políbil na ucho, to v ní vyvolalo hřejivý pocit. Pak, když ho chtěla na oplátku taky políbit, zaujal ji děj filmu.

„Fakt se mi líbí ten herec. Hraje detektiva ze Soulu, kterého na ten případ nasadili. A je tak roztomilý!“ zavrkala mu do ucha.

„Ty už jsi ten film viděla?“ zeptal se Michal.

„Jasně, už třikrát,“ odpověděla se samolibým úsměvem.

„Aha,“ odrazil to taky úsměvem.

„Mám totiž ten film ráda i z jiných důvodů. Odehrává se v roce 1980, když byla Korea o moc jiná než dneska,“ řekla mu. „Byla to těžká doba pro všechny, s houkajícími sirénami, to si dovedeš představit. Myslím doopravdy! Byly výpadky elektřiny a ve škole jsme nacvičovali evakuaci při biochemické válce!“

„Cože? Skutečně to bylo tak zlé?“ řekl šokovaný Michal.

„Ano, byla to jiná doba. Jsem tak ráda, že jsi tu teď se mnou,“ mumlala a pevně svírala jeho ruku. Děj filmu pokračoval, byla tam úvodní vražda, osobní konflikty mezi detektivy a další ohavné a příšerné vražedné scény. Při každé z nich se Han Sock těsně přimkla k Michalově paži a odvrátila své oči od plátna. Michala jeho nová role ochránce začala těšit, i když to bylo jen kvůli filmu. Miloval na Han Sock její dívčí nevinnost, smíchanou s její ženskou sebedůvěrou. A nejvíc ze všeho byl prostě rád s ní, za všech okolností.

Když film skončil, musel Michal její paži z pod té své násilím vyprostit. Smáli se tomu, jak těsně se jeho ruky během filmu držela. Když vycházeli ven, už nepršelo a nad rušné město se pomalu snášela noc.

„Hladový?“ zeptala se Han Sock.

„Ano, trochu, ale nemusíš se dostat brzy domů?“ odpověděl.

„Samozřejmě, ale mám ještě nejmíň hodinu. Nestojíš snad o mou společnost?“ špulila se.

„Ovšemže stojím! Dobrá, tak se jdeme najíst,“ táhl ji za ruku ven z chumlu chodců. Šli ještě chvíli a pak se usadili, aby si snědli nudle pod plachtou venkovního stánku. Oba si objednali stejné nudle, ale Michal k nim chtěl pálivou omáčku. Han Sock si své nudle míchala hůlkami a pokukovala po něm, zdála se trochu zmatená. Pak najednou vybuchla smíchy.

„Ha! Ha! Ha! Mám to! Jíš ty nudle přesně jako detektiv z toho filmu!“ vyjekla na něj.

„Říkala jsi, jaký je hezký, tak trochu žárlím!“ odpověděl Michal pohotově.

„Ha! Ha! Ha! Ty jsi taky hezký, jsem z tebe celá pryč,“ smála se na něj.

Michal na ni mrkl a srkal své nudle do pusy.

„Povídej mi ještě o roce 1980 v Koreji. Na co jste se dívali v televizi?“ ptal se s opravdovým zájmem.

„Hmm, myslím, že většina lidí sledovala ‚Šéfinspektora‘ a ‚Pastýřské deníky‘, ale já jsem si většinou četla nebo poslouchala hudbu.“

„Ano? A jakou hudbu jsi poslouchala?“

„Poslouchala jsem zpěváka, který se jmenoval Lee Moon-sae a taky nějaký britský pop. A ráda jsem poslouchala skupinu Queen a jejich Bohémskou rapsodii,“ řekla.

„Dobrá skupina, taky je mám rád,“ souhlasil.

„Michale, měla jsem báječný den. Jenže teď už musím domů, udělat nějakou večeři pro svou dceru Han Rim,“ pronesla.

„Ano, jistě. Žádný problém,“ zareagoval Michal. „Han Rim, to je hezké jméno. Co to znamená?“

„Asi by se to dalo přeložit nějak jako ‚hvězdy Mléčné dráhy.‘ Je těžké vysvětlit to přesně,“ odpověděla.

„Nevadí, je to hezké jméno,“ opakoval. „Dobrá, tak už půjdeme.“

Han Sock a Michal šli rychlým krokem na stanici metra. Vycítil její spěch, chtěla se rychle dostat domů. Za turniketem podzemky se rozdělili, každý šel na jiné nástupiště. Michalův vlak jel na východ a Han Sock mířila opačným směrem. Smáli se na sebe přes koleje, dokud jako první nepřijel vlak pro Han Sock.

Nastoupila do vozu a mávala mu z okna. Když mizela ze stanice, Michal si uvědomil, že si nedomluvili žádné další setkání. Neznal ani její telefonní číslo ani žádný způsob, jak by ji mohl kontaktovat. Když viděl, jak se mu ztrácí v tunelu, pocítil najednou hlubokou osamělost.

***

Michal dlouho stál na nástupišti, zdálo se mu, že jsou to hodiny. Několik vlaků projelo a on se neodhodlal do žádného z nich nastoupit. Každá žena, kterou viděl, náhle vypadala jako Han Sock. Chtěl otevřít pusu a zavolat její jméno, ale pokaždé zjistil, že to není ta osoba, kterou chtěl tak moc spatřit.

Tiché odpoledne se proměnilo v dopravní špičku, a nakonec se ocitl v moři lidí, tlačících ho do stojícího vlaku. Když se vlak rozjel, stál u dveří a jeho oči prázdně hleděly na ubíhající koleje.

Domů přijel o hodinu později a šoupal nohama po chodníku k budově, ve které bydlel. V hlavě mu běžel kaleidoskop myšlenek, ale hlavně ho přemáhal pocit smutku. Cítil smutek za sebe, za Han Sock, za jejich neperspektivní vztah, za jejich ztracenou vášeň, a teď i za osamělost duší. Když vstoupil do svého bytu, zakopl o kufry v předsíni, zabalené a připravené vydat se na letiště.

Bylo šest večer a jeho letadlo odlétalo za čtyři hodiny. Už mu nezbýval čas pátrat v sousedství nebo běžet do Starbucksu, jestli tam Han Sock není. Zvedl telefon a zavolal si taxi, popadl svá zavazadla, sjel výtahem do přízemí a čekal na něco, co vypadalo jako věčnost

***

Han Sock se opřela o vzdálenější dveře vlaku. Její obličej byl zasmušilý, smutný a vyjadřoval lítost a vinu za ten tichý odjezd od Michala. Uvědomila si, že mu nikdy nedala adresu ani telefonní číslo. Věděla, že se musí chránit a skrývat své schůzky, ale přesto měla výčitky kvůli tomu, jak se k němu chovala ve chvíli, kdy se rozdělovali.

Slzy, jedna po druhé, jí začaly padat jako kapky z tajícího rampouchu. Neměla žádné slovo, které by chtěla říct, žádnou myšlenku ani pocit. Své tělo vnímala jako chladné a znecitlivělé, jako hibernované zvířátko v hlubokém zmrazení. Jak se chtěla chytit stolku po straně, aby uklidnila své třesoucí se nohy, škrábla se o jeho ostrou hranu do ukazováčku. Za chvíli potom cítila palčivé slzy na obličeji a utírala si je svým zkrvaveným prstem, který jí na tváři maloval rudé šmouhy.

Krev z jejího prstu a kanoucí slzy se mísily na desce stolku. Na chvíli byla zaujatá tím malým rybníčkem, který tam vznikal. V paměti jí běžel celý dosavadní život, její svatba, narození dcery, neustálá kaskáda tajných přání, která vždycky měla, všichni ti milenci, kteří se s ní dělili o její tělo, a teď, jedna jediná myšlenka na jejího Michala. Slzy se vymkly kontrole. Namočila si svůj dlouhý nehet do rybníčku ze slz a krve a začala psát:

„Ačkoli se moje oči mohou smát na jiné muže, mé srdce se směje jen na tebe.“

Han Sock cítila, jak se jí nervy napínají a její duše se zmocňuje panika. Víc než to, ta intenzivní a nenávratná ztráta, kterou pociťovala, začala zaplňovat její mysl jako nějaký sesuv půdy. Vůbec nevěděla, jak se dostala domů. Vstala ze židle a obcházela pokoj, až se nakonec ocitla u dveří. Otevřela je a vyšla dolů na ulici, v podobném stavu, jako by byla zombie.

Noční vzduch byl chladný a jasný, ale ona se dusila svou samotou. Zvrátila hlavu dozadu, aby zastavila slzy, a na noční obloze spatřila stopu, kterou za sebou nechávalo nějaké letadlo.

Zašeptala Michalovo jméno a sáhla nahoru na oblohu, aby se toho letadla dotkla.

A v tu chvíli dostala Han Sock nápad.

***

Michal přijel k letišti, vyložil zavazadla z taxíku a vydal se do vnitřku mezinárodního letiště Gimpo. Chvíli stál kousek od přepážky, u které se měl zaregistrovat k odletu, přemýšlel o sobě a o své situaci. Navyklým pohybem postavil svá zavazadla vedle přepážky. Zase ho přemohly vlastní myšlenky, dal si ruce do kapes a loudal se bezcílně pryč od zavazadel. Čas plynul a když se konečně vrátil zpět, najednou se ho zmocnila panika.

Jeho kufry byly pryč. Odnesl je portýr? Ukradli mu je? Michal se začal rozhlížet jako lovec a pátral v bezprostředním okolí. Díval se na dlouhou frontu pasažérů čekajících na odbavení, táhla se přes celé přízemí až k restaurační hale a dál. Potom, na nejvzdálenějším okraji svého periferního vidění ji spatřil.

Han Sock vstala z kufru, na kterém seděla. Vytáhla se k Michalovi nahoru, natažená na špičkách, a políbila ruměnec na jeho rtech, slzy se mísily s vášní jemných, teplých rtů. Když chtěl něco říct, přiložila mu prst na ústa, aby zůstal zticha. Zvedl obočí a poslušně přikývl. Pak uviděl jemnou linku rudé krve přes její obočí, sledoval ji svým prstem. Jeho štěněcí oči prozrazovaly jeho smutek, ale ona mu odtáhla ruku pryč a naznačovala tak, že se nemá znepokojovat.

Brzy už kráčeli halou, s kufry ve vleku, mířili do salonku singapurských aerolinek. Michal ukázal recepční svou letenku, a ta je bez dalších dotazů zavedla do klubovny pro členy. Han Sock odvezla jeho zavazadla do ohrazeného prostoru a Michal se rozhlížel kolem.

Sedli si proti sobě do pohodlných kožených křesel, oba s drinkem v ruce. Glennfiddich single malt pro Michala, Il-Bun Ji Soju pro Han Sock. Když otevřel ústa, aby promluvil, Han Sock ho zvednutým prstem upozornila, aby nic neříkal. Lidi přicházeli a odcházeli, oni si připadali, jako když sedí ve vlaku a pozorují scenerii ubíhající nedůležitě před nimi. Když měl každý v sobě čtyři nebo pět drinků, stres posledních několika hodin zmizel jako ranní mlha rozpuštěná ve slunci. Smáli se a mluvili na sebe bez mluvení.

Bez jediného slova si vyměňovali sliby lásky a vášně. Han Sock si stoupla, stále na svých podpatcích a natáhla k Michalovi ruku, aby si ji vzal. Udělal to a nechal ji, aby ho vedla. Kráčeli do zadní části salonku, kde bylo prázdno, dozadu kolem umyváren, ke sprchám pro cestující. Han Sock nepřemýšlela ani vteřinu a vtáhla Michala do sprchové místnosti, zamkla dveře a skopla své boty.

Usmívala se na něj a kousala si spodní ret, v póze školačky. Svlékala se chvatným svádivým způsobem, odhalovala své pružné a dokonale tvarované tělo před jeho pořád žádostivějšíma očima. Když se předklonila a pustila vodu, horkou a mokrou jako ona sama bude za chvíli, i na dálku vnímala jeho tlukoucí srdce. Michal na ni chvilku civěl, kalhoty napůl rozevřené, jeho prsty se potýkaly s knoflíky na košili.

Han Sock vstoupila pod sprchu a nechala horkou vodu stékat po svém těle, dělala se pořád svůdnější, s každým pohlazením svých ňader víc a víc. Michal odhodil kalhoty na zem a nahý vešel do sprchy, do její náruče. Líbal ji jako nikdy předtím. Hluboké, dozadu do hrdla mířící polibky, které jí braly dech. Z jejich těl stoupala pára a měnila sprchu v saunu. A v takových chvílích, jak Michal zjistil, jedinými slovy k mluvení jsou vzdechy a vášnivé výkřiky.

Nadzvedl Han Sock ve svých pažích, přišpendlil jí záda na stěnu sprchy a vrazil svůj zcela ztopořený čurák hluboko do její mokré a rozkoš nabízející píči. Ona téměř okamžitě zaječela v orgasmu, byl to vzácný okamžik, kdy touha překonává touhu a všechny nervy v těle míří jen k výsledné nirváně. Současně s tím, jak se jí píča začala stahovat ve vlastních mimovolných kontrakcích, mu skousla jazyk.

Pocit času a místa se vytratil a oni se ve svém objetí radovali jako dva teenageři pod vodopádem. Michal svůj rytmus stále zrychloval a Han Sock cítila, jak v ní jeho čurák roste. Pozorovala Michala, jak dýchá, a poznala na něm změnu znamenající, že už je blízko. Supěl jako hladový vlk. Oči se mu kroutily. Ústa měl dokořán.

Vyprostila své nohy z jeho paží a donutila ho, aby ji spustil na zem. Oplatila mu laskavost a přitiskla ho ke zdi, vzala si jeho dlouhý, na kámen tvrdý čurák do pusy a sála ho po celé délce, ve své malé ruce si k tomu držela jeho tuhé, oblé koule.

Michal si užíval ten neuvěřitelný pocit z toho, jak ho Han Sock kouří. Ale když se na ni dolů podíval a viděl, jak si bere jeho čurák plný semene, drží ho v ruce a pleská s ním do svého vystrčeného jazyku jako nějaká pornohvězda… to bylo… už ne… už to dál nemohl vydržet… a prostě vypustil svůj gejzír horkého, sladkého semene na její mokrý, usmívající se obličej. Han Sock pohlédla nahoru, smála se, ukazovala jasné bílé zuby a olizovala si koutek se zbytkem jeho elixíru. Vyčerpaný Michal sklouzl na podlahu vedle ní.

Únava.

Radost.

Láska.

Tajemství.