Na střední škole jsem byl nejmladší ve třídě, bylo mi sotva sedmnáct, ačkoli jsem byl vysoký (187 cm) a rychle jsem sílil. Jonáš byl jedním mých nejlepších kamarádů. Měl nádhernou sestru, Helenu, byla to prvňačka a bylo jí šestnáct. Byla hrozně krásná, s tenkým pasem, pěknýma prsama, a tou nejkrásnější prdelkou a nohama ze všech holek, které jsem kdy viděl. Měla velké hnědé oči, které mohly hořet nebo svádět, jak si přála, a odbarvené blond vlasy.

Já byl do Heleny zamilovaný už od druhého stupně základky, ale ona dávala najevo, jak mě ignoruje, snad s výjimkou toho, když se nudila, to mě pak někdy škádlila. Možná to byla jenom má pubertální představivost, ale já si myslel, že mě má docela ráda. Vím, že neměla žádného stálého přítele, a příležitostně si se mnou i vyšla.

Jednoho dne jsem šel za Jonášem, chtěl jsem se sejít s kluky. Zdálo se, že u nich doma nikdo není, tak jsem to obešel dozadu, kde na konci dvora Jonášovi jeho táta nainstaloval basketbalový koš.

Helena tam byla přivázaná k jeho ocelovému sloupu a měla zavázané oči. Určitě zkoušela křičet o pomoc, ale k sousedům to bylo daleko a nikdo ji slyšet nemohl. Teď už jen odevzdaně stála a čekala, jestli se někdo objeví.

Úplně jsem strnul. Věděl jsem, že je Jonáš často otrávený z toho, jak ho Helena štve, a slyšel jsem ho vyhrožovat jí, že ji sváže a nechá ji tam být, ale ani za milion let bych neuvěřil, že to někdy udělá.

Vidět Helenu takhle se na mně hned projevilo, byl jsem tvrdý jako kámen. Co si můžu vzpomenout, nikdy jsem ještě neměl tak velkou a tvrdou erekci, dokonce ani když jsem po jednom fotbalovém zápase přišel se Zitou Martinovou o panictví. Když jsem se k Heleně pomalu blížil, srdce mi bušilo. Oči měla zakryté dobře, nic neviděla.

Byla oblečená do bílé bavlněné blůzy s dlouhými rukávy a do kostkované volné sukně, na nohou měla tenisky bez ponožek. Brácha jí stáhl paže dozadu a zápěstí za sloupem svázal, šňůru pak ještě omotal kolem sloupu. Byla krásná a sexy, jako vždycky, dokonce víc, protože tím, jak byla bezmocná, prsy se jí silně tlačily na tenkou látku blůzy, a od toho, jak se snažila osvobodit, měla oblečení všelijak nakřivo a pomuchlané, vlasy jí zvlhly potem a lepily se jí na obličej.

„Jonáši?! Ty hajzle! Táta tě za to zabije! Pusť mě, Jonáši! Já vím, že jsi tady!“

Já neříkal nic, ale dál jsem se k ní pomalu přibližoval.

„Jonáši? Kdo je tady? Prosím, kdo jste?“

Začala panikařit, kroutila se, bojovala, chtěla utéct. Byla hodně vyděšená. Jak se pořád snažila uvolnit si provaz na zápěstí, blůza se jí ještě víc překroutila, trochu se rozevřela a odhalila její podprsenku. Ale svázaná byla bezpečně a její námaha byla k ničemu.

„Prosím, nechte mě jít! Kdo jste?“ vzlykala. Po tvářích jí začaly téct slzy.

Dotkl jsem se její paže a ona zaječela a kopla mě. Začala křičet a já jí zakryl ústa a přitiskl se na ni. Bylo to poprvé, co jsem cítil to luxusní tělo na sobě. To mě donutilo jednat, chtěl jsem ji tak moc.

„Zařvi a dám ti roubík,“ řekl jsem změněným hlasem. Teď se opravdu potila a pod mou rukou na své puse vzlykala. Nehrála to, byla opravdu vystrašená, hodně, hodně vystrašená.

„Když budeš hodná holka a uděláš přesně, co ti řeknu, neznásilním tě. Dokážeš být hodná a nekřičet?“

Kývla, že ano, a já jí uvolnil pusu. Zhluboka se nadechla. „Kdo jste? Radši mě nechte jít, ať jste kdo jste.“

Políbil jsem ji. Semkla pusu a odvrátila se.

„Buď hodná a nech mě si s tebou pohrát, nebo tě znásilním a něžný nebudu.“

Měl bych vám říct, že jsem hrál v několika školních představeních, a dovedl jsem maskovat svůj hlas, věděl jsem, že můj normální hlas by Helena poznala.

Otočila se zpátky a nechala se ode mě líbat. Samozřejmě, že to byl mizerný polibek. Co jste čekali? Vzal jsem její obličej do obou rukou, odhrnul jí vlasy dozadu a jemně ji políbil na rty. Tělem jsem trochu odstoupil, aby se necítila ohrožená. Dotýkal jsem se svýma rukama a rty jen jejího obličeje a krku. Byla chladná, odtažitá, vylekaná.

„Prosím, nechte mě jít …“

„Brzo, miláčku. Brzo.“

„Kdo jste … ummm.“

Když jsem polibek přerušil, řekla: „Já tě znám, že jo?“

„Ano. Teď pššššt.“

Stále jsem ji líbal: rty, tváře, krk, uši, všechno měla zlíbané, a moje ruce ty její partie hladily a dotýkaly se jich a neohlížely se na žádná ‚ne‘. Byl jsem velmi něžný a dával si na čas. Chtěl jsem, aby se vzrušila a přestala se bát. Po chvíli se její polibky začaly rozehřívat, pusa otevírat, její jazyk reagoval na můj, znepokojeně se pohnula, když jsem polibek přerušil, jako by chtěla, aby dál pokračoval. Levou rukou jsem jí přidržoval krk a líbal jsem malou prohlubeň na jejím hrdle, pravou jsem zkusil nechat sklouznout jí na prdelku, vůbec poprvé. Neodtáhla se, jak jsem čekal.

Přestala se vyptávat, kdo jsem, bavilo ji, jak ji napínám.

Položil jsem jí ruku na prsa. „Tam ne,“ šeptala, když jsem jí masíroval prsy přes blůzu, ale nepokusila se uhnout. Dokonce i já, skoro panic, jsem pochopil, že tohle ‚ne‘ znamená ‚ano‘.

Když jsem jí vytahoval blůzu ze sukně, na moment se mi chtěla vykroutit. Přestal jsem, konejšil ji a znovu jí líbal krk. Pofňukávala, když jí mé ruce vklouzly pod blůzu a podprsenku a položily se na její nahé prsy. Bradavky měla jako diamanty a byla tak horká, že ty prsy pod mýma rukama skoro hořely. Rozepnul jsem jí blůzu a vyhrnul podprsenku, a pokračoval v masáži těch půvabných kopečků ženskosti.

Cucal jsem jí bradavky a ona jen stála, přivázaná a bezmocná. Ale přesto, zdálo se mi, se teď spíš snažila své prsy k mým ústům přistrkovat, než aby s nimi uhýbala.

„Jsi fakt dobrý,“ šeptala mi, když jsem si s jedním prsem hrál v ruce a bradavku na druhém jí dráždil pusou.

Stejně jako já, i Helena začínala být pořád žhavější a žhavější. Začala vzdychat a trochu se rozkročila, tak jsem jí zajel rukou pod sukni. Sevřela nohy jako když se zavře škeble, ale má ruka pod její sukní zůstala aktivní, hladila ji a pokoušela, a já při tom dál nechával svá ústa na jejích. Vycítil jsem, že bojuje sama se sebou, současně chtěla odporovat, ale i podvolit se mně a své vlastní rozkoši.

„Ach, bože,“ řekla, povolila stehna, rozkročila nohy, a já hladil její pohlaví.

Vsunul jsem prst dovnitř a šimral ji pomalu a jemně. Palcem jsem našel její klitoris a pomalu jí s ním kroužil, pevně, ale něžně. „Aaach, ano, prosím,“ kňučela a dál rozvírala nohy, nabízela mi k sobě neomezený přístup. Tiše sténala, jak její touha narůstala, pohupovala se v bocích, vpřed a zpět. Cítil jsem její vůni, vůni její žádostivosti.

„Ano, prosím, … víc, rychleji,“ žadonila a smilnila s mou rukou. Navýšil jsem tempo, druhou rukou jsem si ji přidržoval, tiskl horní polovinu jejího těla k sobě, a ona začala vydávat tiché hekání a stékal z ní pot. Zhroutila se na mě, a při tom hlasitě vzdychala. Já ji držel a hladil, dokud se nevzpamatovala.

Rozepnul jsem si zip na kalhotách a ona to slyšela.

„Ne, prosím, neber si mě. Jsem panna. Slíbil jsi to.“

Zvedl jsem jí sukni a zatlačil jí svým tvrdým ptákem na stehno.

„Ne. Nedělej to. Slíbil jsi, že mě neznásilníš. Měj slitování! Prosím! Moc prosím!“

„Jsi tak senzační, možná se neudržím.“

„Prosím! Bože můj. Prosím, NEDĚLEJ TO!“

„Já tě neznásilním, Heleno,“ řekl jsem svým normálním hlasem.

„Tome! … Díkybohu! To jsi ty!!“

Začala vzlykat, brečela a já ji držel. Rozvázal jsem jí ruce a sundal pásku z očí. Visela na mně a brečela, dokud se nevybrečela, a pak jsme si sedli do trávy, ona mně na klín, a já ji při tom objímal, aby se cítila dobře. Nedívala se na mě, ještě vzlykala, ale držela mě stejně pevně jako já ji. Choulila se ke mně, vzlykáním ze sebe dostávala svůj strach a napětí. Když se vzpamatovala, držela se mě za ruku a já ji vedl zpátky do jejich domu.

„Jsem fakt unavená, Tome,“ řekla. „Mohl bys mě nechat samotnou, ráda bych si odpočinula?“

„Samozřejmě,“ odpověděl jsem.

Nahnul jsem se, že ji políbím, právě když se otáčela a chtěla odejít. Zastavila se a nechala mě líbnout ji na tvář. Potom, to se na mě vlastně poprvé podívala, zvedla ústa, abych ji políbil, a já to radostně udělal. V unavených a ubrečených napuchlých očích se jí objevil záblesk.

„Děkuju ti moc, že jsi přestal s tím, co jsi dělal. Je v tom rozdíl celého vesmíru.“

„Heleno, já …“

Přiložila svůj prst na mé rty, přerušila mě.

„Ráda bych šla večer do kina, kdyby šel někdo se mnou,“ řekla.

„V sedm?“

„Budu připravená.“

Začal jsem s Helenou regulérně chodit. Jistě, byl bych chodil jenom s ní už dávno, jak jsem říkal, jenže teď chtěla jenom se mnou chodit i ona. Vyvinula se taková vřelost … a takové speciální pocity … mezi námi, pravděpodobně z toho intenzivního a neobvyklého zážitku pod tou basketbalovou síťkou. Myslím, že mně důvěřovala, cítila se se mnou dobře, ne jako s jinými kluky. Randili jsme spolu skoro čtyři měsíce, než přišla ta ohromná a báječná noc, kdy mí rodiče odjeli na víkend na chatu k nějakým přátelům.

Když jsem ji u nich doma vyzvedával, zeptala se: „Na jaký film půjdeme?“

„Jsem doma sám, rodiče odjeli. Myslel jsem, že bysme se mohli dívat na televizi.“

„Chceš se dívat na televizi nebo mě připravit o panenství?“ Svou rukou mě hladila po stehně, oči se jí třpytily jako hvězdičky, sváděla mě.

„Já …“

„Já taky,“ řekla a políbila mě na tvář. To napětí bylo skoro nesnesitelné, nikdo z nás těch patnáct minut, než jsme došli k nám, vůbec nepromluvil. Drželi jsme se za ruce a nepustili, dokud jsme nebyli v mé ložnici.

Vrhla se mi do náruče a dívala se na mě.

„Slyšela jsem, že na poprvé to bolí. Buď na mě něžný.“

„To jsem vždycky.“

„Ano, to vždycky jsi. Za to tě miluju, Tome.“ Políbila mě.

Pomalu, jemně, jsem odhalil tu dívku (byla to už žena?), kterou jsem miloval (chtěl se s ní milovat?) už roky. Nechala mě a nic neříkala, když jsem ji beze spěchu svlékal, až nakonec, když jsem jí stáhnul kalhotky a s úžasem si ji prohlížel, jak leží na mé posteli, roztáhla nohy a řekla: „Tome! Budeš mě šukat nebo se na mě jenom dívat?“ Nervózně se chichotala, když jsem v okamžiku shodil své šaty a lehl si k ní na postel.

Byl jsem odměněn tím nejžhavějším a nejkrásnějším zážitkem svého mladého života, takovým, který si budu navždy opatrovat, a který nedokážu adekvátně popsat, poprvé jsem se miloval s Helenou. Po tom jsme spolu dál chodili a dál provozovali sex. Věděl jsem, že jsem do ní zoufale zamilovaný. A ona se, chválabohu, začala chovat, jako by mě taky milovala.

Asi za měsíc po tom, kdy jsme spolu začali spát, mi zavolala a řekla, že její rodiče s Jonášem jsou pryč, ať k ní zajdu. Když jsem dorazil, tvářila se potutelně a zvedla nějakou šňůru.

„Pojď.“

Šel jsem.

„Tome, nebuď tak jemný, jako jsi pořád, a jako jsi byl, když jsi mě tady ten den našel, a víš, tyhle šaty, co mám, jsou staré, jestli chápeš, co tím myslím.“

„Chceš zavázat oči?“

„Ano.“

Stáhl jsem jí ruce dozadu kolem sloupu, důkladně je svázal a připevnil šňůrou, pruhem tmavé látky, který už měla připravený, jsem jí omotal a zakryl oči, něžně ji políbil a odešel.

„Kdo je to? Kdo je tady?“

Prala se s tou šňůrou, kroutila se, otáčela. Všiml jsem si, že na bradu jí dopadla kapka potu.

Chystal jsem se si to užít, až ji budu znásilňovat, a ona bude se mnou bojovat, uvázaná a bezmocná. Chtěl jsem si to užít aspoň tolik, jako to chtěla ona.