S výší invalidního důchodu se stát nepředává a vyžít se z něj příliš pohodlně nedá. Tedy pokud jste nebrali celý život statisícové platy. To se Emilovi nepoštěstilo a tak když srdíčko začalo docela silně  haprovat a o dalším zaměstnání nemohla být řeč, poté, co ho arytmologové dali jakž takž dohromady, začal uvažovat, jak přilepšit svému rozpočtu. Chytil se docela  brzy, protože jeho požadavky  na mzdu nebyly horentní, ono když se těch pár korun sečetlo s invalidním důchodem, byl z toho takový menší normální plat. Autem jezdil celý život, nějak ho to nezatěžovalo a tak si našel místo rozvozáka v jedné místní picerce. Malinkaté autíčko, se střechou ozdobenou světelným nápisem, mělo obsah, že skoro  nepotřebovalo benzín, ale jezdilo jako ďas. Šichty byly sice dlouhé, ale přes den byly dost prostoje a na rozvozu se střídali dva a vždy se dohodli, kdy se komu z nich chce do práce, nebo kdy potřebují volno.

Ostatní zaměstnanci restaurace jim dost záviděli, protože několikrát denně vyráželi po kraji, sice s naplněným termoboxem v kufru a navštěvovali s polystyrénovými krabičkami zájemce o čerstvou stravu, případně mlsouny, těšící se na picu. Dohodli se, že zásadně budou chodit jen k vrátkům nebo ke dveřím paneláku, ať se taky hladovci trochu projdou. Ono nevíte, kde na vás na dvorku číhá přísný pes, velmi kluzké slepičáky a jak se vyznat ve spleti chodeb neznámého domu. Obvykle volali objednatele před příjezdem a celá akce bývala velmi rychlá, protože dost lidí mělo objednanou takzvanou placenku, tedy úhradu jídla kartou ihned po telefonické objednávce, ale jejich kapsa byla obvykle dostatečně zaplněna drobnými, aby byli schopni vyúčtovat jakkoliv vysokou bankovku. 

Dovážka jídla představovala dost těsný kontakt s objednateli. Zábava byla obvykle s rodiči, kteří potěšili netradiční večeří svoje početné ratolesti. Správný obchodník se nemohl spokojit jen s prostým předáním krabic, ale občas i něco s dětmi prohodil a když dal tatínek solidní tuzér, sáhl do kapsy pro pár balených bonbonů, se zdůrazněním - až po jídle. Napínavé to začínalo být ve večerních hodinách, zvláště v pátek a v sobotu,  kdy se bavila mládež, hlavně v bývalých kulturácích, chatách a klubovnách. Ne že by nebyly objednávky pravé. Ale zkuste se dovolat někomu, kdo je v místnosti s hlasitě puštěnou hudbou, navíc třeba i výrazněji posilněn alkoholem. To pak bylo doručení dost drama.

Že rozvážka není brnkačka pochopil Emil  hned první sobotu. Kolem desáté večer měl dovézt docela bohatou objednávku do vsi, kde to moc neznal a navíc, mládež byla u někoho v soukromí. A navigace jej sice v pohodě dovedla na náves, ale ulice tam nebyly pojmenovány a na číslo domu mašinka nereagovala. Nakonec objednatel zvedl telefon chvíli před tím, než chtěl odjet bez dodání. Ovšem byl tak totálně ožralý, že netušil, kdo a proč ho volá. Nakonec se Emilovi podařilo opilého kluka přesvědčit, ať předá telefon někomu, kdo ještě může mluvit. To se po chvíli povedlo a odněkud z úzkých uliček mezi domy vyšla trojice účastníků bujného mejdanu. Copak o to, jídlo chtěli, ale měli na zaplacení zhruba tak jeho necelé dvoutřetinové ceny. Tvrdě trval na uhrazení celé útraty a odmítl kšeftovat, že si vezmou jen něco.

„Helejte, dárečci, tak zkuste někomu zavolat, kdo vám ta zbývající dvě kila půjčí. Neříkejte, že jste všichni šli na mejdan totálně švorcovatí,“ hledal řešení. Dva kluci a dívka se snažili ve svém složitém stavu někam dovolat, což nebylo jednoduché. Po nějaké čtvrthodině snažení jeden z kluků projevil bystrého obchodního ducha. „A nemohla by vám ho Aneta za ty dvě stovky vykouřit ?“ To bylo slovo do pranice. Docela půvabná, ještě snad ne šestnáctiletá blondýnka s kratším účesem, nepořádně zapnutou košilovou halenkou, která prozrazovala, že už jí docela slušně narostla prsa a před chvílí jí je někdo podrobně zkoumal,  vypadala docela sympaticky, i když její obličej byl momentálně opilecky trochu rozplizlý. 

Nó, nemuselo by to být od ní špatné, ale s takovýmhle průběhem večera tedy vůbec nepočítal. Pak si ovšem představil šéfa, který na něj čekal v restauraci, jak mu odvádí tržbu. Jednak si nebyl jistý, jestli by od něj chtěl za dvě stovky vykouřit a druhak si už vůbec nedovedl představit, jak mu uprostřed hospody klečí u nohou a přeblafává jeho péro. Ne že by byl nějaký homofob, ale kluky nějak nikdy nemusel, tak nebude kousek před šedesátkou začínat. Navíc šéf byl důležitý, jako všichni tihle minipodnikatelé a asi by s ním byla dost těžká diskuse. Tak půvabnou slečnu odmítl a čekal, dokud se mládeži nepodařilo dovolat jednomu solventnímu kamarádovi a sehnat zbytek peněz.

Další drama ho čekalo za dva dny v podvečer. Patrový domek na předměstí zářil několika okny do kraje, ale objednatel nereagoval ani na domovní zvonek, ani na telefon. Už odcházel k autu, když se v prvním patře otevřelo okno, vykoukla z něj dívčí hlava. „Co jste si přál, pane ?“ volala na něj poněkud rozmrzele. „Já nic, ale vy jste si objednala picu. Už se na vás dobývám čtvrt hodiny,“ což bylo proti interní směrnici, protože šéf nařídil, že když se po zavolání objednatel neobjeví do pěti minut, okamžitě odjezd. „To jste tady nějak brzo. Vždycky jezdíte tak za hodinu. Počkejte, už jdu dolů.“

I když Emilovým hlavním zájmem bylo prodat jídlo, nemohl si nevšimnout, že tohle děvče, asi tak nějak kolem dvacítky, vůbec nevypadá špatně. Zřejmě právě vylezla  z vany, protože vypadala dost rozpařená a voněla nějakou koupelovou pěnou. Jak hledala v peněžence, zapomněla si přidržovat župan a jeho výstřih se rozevřel opravdu dost hluboce, vsadil by se, že byl vidět i pupík. Bohužel, asi měla dost velká ňadra, protože se oděv udržel na obou kopečcích, ale moc nescházelo a byla by venku. 

Slečna si všimla, kam směřuje jeho zrak, chytila oba konce výstřihu županu a přitáhla je k sobě. Ovšem nijak moc pečlivě, protože při každém pohybu bylo vidět tam, kde to bylo zajímavé. A k tomu se začal  povolovat pásek. Doufal, že ještě chvilku vydrží s přehrabováním v peněžence a celý předek se otevře. Jestlipak si holí kundičku ? Nebylo vidět nic, slečna nakonec docela zahalená našla požadovaný obnos a převzala krabici s picou. Ale jen do jedné ruky, druhou neustále přidržovala výstřih županu. No, s tím by si měl umět zkušený chlap poradit. 

„Tak přeji dobrou chuť,“ popřál, „a kdybyste ještě něco potřebovala, jsme na telefonu.“ A podal jí na rozloučenou ruku. Byla děvče slušně vychované a tak ruku stiskla, samozřejmě že ne levicí, ve které pevně svírala krabici s picou, ale pravicí, která by měla být šikovnější a doposud svírala cípy výstřihu. A bylo to zde. Během té kratinké chvilky vzájemného potřesení rukou konečně povolil pásek a župan se rozevřel celý. Kruciš, to byl pohled ! Možná lepší, než dvacka tuzéru. Jo a tu kundičku si holila, jen si nad čárkou nechávala malý trojúhelníček chloupků. 

Okamžitě začal spěchat pryč od dveří, protože tohle páchlo nedokončením směny. „Kdybyste náhodou nevěděl co s večerem, stavte se po šichtě na kafe,“ prohodila slečna. „Velmi by mne to lákalo, ale tušíte, že jsem třikrát tak starý, jako vy ?“ dotázal se. „Kromě toho končím až někdy v jedenáct.“ „To nevadí. Já bych počkala. Dneska nechci být sama. Odpoledne jsem dala kopačky jednomu prevítovi a tak je mi dost smutno.“

Zbytek rozvozů absolvoval s polostojícím, protože vzpomínka na ten porozhalený župan a možné pokračování příběhu ho nenechávalo chladným. Čert vem šedesátku na krku. A tak asi v jedenáct deset zase zvonil u známých dveří, pod bundou láhev dobrého vína, aby sousedi neviděli. Naštěstí. Dveře se během chvilky otevřely a v nich stál nabušený mladík, taky určitě kousek po dvacítce a nechápavě se ho ptal, co si přeje. Reagoval až obdivuhodně rychle. „Nezlobte se, já sem rozvoz picy. Nevíte, kde tady bydlí Nováčkovi ?“ „Já nejsem zdejší, ale zeptám se. Hele, Ivano, tady pán hledá Nováčkovy,“ zahalekal někam za sebe. Objevila se jeho podvečerní nápadnice. Chvíli byla nejistá, než pochopila, že ji Emil vlastně vytáhl z průšvihu svoji bleskovou fintou. „To je tady za rohem, ve vedlejší ulici. A mají taky číslo orientační devět, jako my.“ „Tak se nezlobte, to víte, jezdím od jedenácti ráno.“ A bleskově zmizel směrem k Nováčkovým, kam naštěstí rozvážel picu včera. Tohle bylo o fous. Ne že by byl nějaký sušinka. Ale prát se s tím nabušeným mladíkem, to by asi bylo dost přes čáru. Navíc když slečna byla taková dost nejistá známost a kdo ví, jak by se vlastně ten večer mohl vybarvit.

Druhý den ho slečna dohnala na služebním telefonu, děkovala mu za záchranu a omlouvala se. Ten vyhlášený prevít, co s ním delší čas chodila a včera ji tak děsně naštval, že mu dala kopačky, přijel večer s kyticí, bonboniérou, flaškou a mnoha omluvami, že to bylo nedorozumění a že ji děsně miluje a kdyby ho nechtěla, tak že jeho život už pro něj nemá cenu. A ona si uvědomila, že ho taky miluje, tak ať se Emil nezlobí, že ona taková není, ale mluvil z ní ohromný vztek a touha pomstít se.

Dalších pár dní bylo poměrně klidných, až do pátečního večera. Objednávka byla na tři picy a tři tiramisu, navíc v odpoledním mrtvém čase, kdy se moc nejezdilo. Vyrazil a dozvonit se do panelákového bytu byla zase honička. Nicméně z balkonu nikdo nevykoukl, mobil nikdo nebral, domácí telefon mlčel, leč po chvíli se vevnitř rozsvítilo a dveře přišla otevřít velice veselá společnost. Odhadl to přesně, babička s dvěma vnučkami a všechny tři tak děsně veselé a rozesmáté, že okamžitě získal podezření na marihuanu. 

Jedna z dívek se vrhla na doručované  jídlo a babička zjistila, že v tom pilnu zapomněla vzít dolů peněženku. „Heljete, pane, pojďte s náma nahoru. Holky dnes pekly koláčky, já vám zaplatím a musíte ochutnat. Je to velká dobrota.“ Pak se vyděsila. „Ježíšmarjá honem. Ještě máme jeden plech v troubě !“ A spěchala k výtahu. Sice docházky do bytu dělal nerad, no ale pro jednou … A koláčky on rád. Určitě budou lepší než pica z centrálně dodávaných materiálů.

Kynuté koláčky byly ještě teplé z předchozího pečení, nebyly sladké, ale na slano, no hotová pochoutka. Aby si vzal druhý a třetí ho nikdo nemusel pobízet. Jen se marně snažil odhadnout, čím jsou tak zvláštně ochucené. Než se stačil rozhodnout, měla babička vysypaný další hotový plech a i jemu začalo být nějak veseleji. Co se to děje ?

Ona marihuana je sajrajt nevyzpytatelný. Starší vnučka přinesla igelitový pytlík od kamarádů, babičce samozřejmě neřekla nic a vylepšila těsto na koláčky docela solidní dávkou. Pokud z toho byly holky poněkud rozesmáté, na babičku to mělo ještě jeden zcela markantní účinek. Probudilo to její již delší dobu neuspokojené sexuální choutky. Tak co s tím, když docela solidní chlap je v obýváku ? „Pojď sem !“ poručila nekompromisně a strkala ho před sebou do jedněch dveří. Za nimi byl poněkud potemnělý pokoj, zřejmě ložnice a ještě než se za dvojicí dovřely dveře, visela Emilovi  na krku a vášnivě ho líbala. 

Nó, byla to dáma asi tak jeho věku a v té rozveselené náladě mu to ani nepřišlo nějak zvláštní. I když tedy ta starší vnučka, odhadem sedmnáct - osmnáct, by se mu líbila víc. Ale zase musí být trochu soudný. Je skoro čtyřikrát starší, jak ona. A tahle dáma kolem šedesátky vůbec nevypadala špatně. Štíhlá, udržovaná, roztomilá a hlavně ji zřejmě nebylo potřeba k něčemu přesvědčovat, protože řádila v jeho ústech, jako by jí šlo o život. No co. Doma ho nic nečeká, tak že by něco zkusil ? Sice si, v rámci věku, nebyl tak úplně jist výsledkem, ale ona ta marjánka odbourávala možné obavy a nejistotu,  tak ji objal, přitiskl a zapojil se do souboje jazyků. 

Na hrudi ucítil její ňadra a zatoužil se jich dotknout. Nevěděl, jestli může a jak by zareagovala. Ale on si nezačal a když už začali s výměnou tělních tekutin ve formě slin, snad se toho tolik nestane, když si sáhne. Nejen že se jeho společnice nezačala bránit či  jinak odporovat, ale sjela mu rukou kousek pod pas a s letitou praxí přesně stiskla přes kalhoty jeho klacek, který se začínal docela solidně bouřit. V mžiku klečela u jeho nohou, rozvrzla zip, když se jí nepovedlo proniknout do poklopce, rozepjala ještě pásek. Žádné honění, okamžitě jí zmizel nalezený úd v ústech a začala sát, až se mu začaly narovnávat ušní boltce. Kruciš, ta ženská tedy umí ! Že by taky zkusil smočit, když to vypadá, že je tady vše dovoleno ? 

K pádu na postel ji nijak moc nemusel přesvědčovat. Měla na sobě nějakou domácí sukni, na gumu v pase, aby nebyla háklivá na nějaké to kilo nahoru či dolů. Během chvilky ji měla nad pasem, Emil sáhl po kalhotkách, jen je tak trochu odšoupl na stranu a nasadil svoje na kost tuhé příro. Naštěstí o téhle kočičce neplatilo, že ženské po přechodu mívají problém se zvlhčením sliznic. Tahle tekla jak Mumlavský vodopád a tak vjel až na dno její kundičky bez jakéhokoliv problému. Obvykle míval problém s výdrží erekce. Ale takhle dobře nakouřený klacek držel jak helvetská víra a způsoboval oběma aktérům nepopsatelné blaho. 

Netrvalo dlouho a babička zvýšila frekvenci vzdechů, které přešly v trvalý jekot prvního orgazmu. Na Emila to působilo líp, než viagra. Dával si záležet na kvalitě a hloubce zásunů, aby dáma i on prožívali tento vzácný okamžik co nejsilněji. A vypadalo to, že hlavně pro ni je to zřejmě síla. „Teď odzadu,“ vymýšlela si a nastavila se na všechny čtyři, aby mohl zasunout tímto způsobem. Málem poskakoval, jak se mu to líbilo a chtěl v ní být co nejvíc. Až k druhému jejímu orgazmu a svému prvnímu. Vykropil ji opravdu poctivě, až to z ní teklo kolem pinďoura ven. Ovšem pak se dostavilo to, co se očekávalo a totálně vyždímaný úd vyklouzl ven. Za ním se vyhrnula další dávka spermatu a tekla na prostěradlo. „Tak tohle jsem potřebovala,“ vydechla po odeznění nejsilnějších pocitů, svezla se na postel a po pár oddeších to vypadalo, že usnula.

Emil se zvedl, otřel si mokrého pinďoura do kapesníku a jelikož jeho milenka nejevila známky života, couval ke dveřím. Měl je otevírat pomaleji, protože na nich byly přilepené obě vnučky a málem mu spadly k nohám. Zřejmě je to poslouchání babiččina dovádění dost rozvášnilo, protože obě měly vysoko vyhrnutá trička, až jim koukala prsa a zřejmě druhou ruku měly doposud zasunutou v kalhotkách. No pohled pro zkušeného zvrhlíka. Jenže bylo mu jasné, že pohrát si s nimi, to snad jo, ale na pořádnou šoustanici se v jeho letech už necítil. A navíc, ta mladší vnučka vypadala opravdu hodně mladě, tak aby nenarazil na nějaké kličky paragrafu. Bleskově kolem nich proplul k východu z bytu. „No počkejte, to už je všechno ?“ ptala se ta starší. „Pro dnešek holky jo. Ale zase si objednejte picu.“