Konečně se na Marušku usmálo kousek štěstí. Její dosavadní dvacetiletý život probíhal tak nějak v poklidu. Vyrůstala na samotě v kopcích, kde snad už ani lišky nežily, aby mohly dávat dobrou noc, protože její táta se k nim nechoval moc přátelsky, asi tak nějak, jako ony k jejich slepicím, kachnám a perličkám.Dokonce jedna se pokusila kdysi prokousat i do králíkárny, ale trojky broky v šestnáctce brokovnici jí to rozmluvily. Kdo ví, jestli na ni měl táta vůbec nějaké papíry, ale tady v horách tak nějak flinta do opuštěného baráku patřila a vystřelit z ní uměli všichni, i Maruška. Tohle jméno příliš nemilovala, připadlo jí dost starosvětské, ale bylo po babičce i mámě a dědictví předků je třeba ctít.

Školu vychodila tak nějak samozřejmě, s dobrými známkami, jediným zádrhelem bylo, když v zimě napadl sníh a k hlavní silnici se zastávkou spoře jezdícího autobusu to bylo dva kilometry. Pokud nejezdili dřevaři s náklaďáky,  musel jí občas táta prošlápnout sníh, protože letitá rodinná škodovka by si v  něm asi neporadila. Občas ji svezl někdo z dřevařů nebo lesníků, když začala chodit na střední, zastavovali jí daleko častěji a rádi. Nevypadala vůbec špatně. Ne že by to byla nějaká nápadná krasavice až koketa, ale kdo se pořádně podíval, spatřil spoustu jemných půvabů, jak v tváři, tak i v postavě. Navíc byla milá a měla velmi něžný hlásek. I když žila v dost drsném mužském prostředí, nepřijala jejich jazyk ani způsoby. Vyrůstala a dsopívala dost sama, bráchové bylo o čtyři roky starší a mladší. Takže se dovedla radovat z každé nové jarní kytičky, hnízda plného holých ptáčků i prvních zajíčků a srnčat na palouku. A v létě končila ráda lesní toulky u jezírka s ne příliš teplou vodou, ale dokonale čistou. Plavky s sebou obvykle neměla, ale kdo by se tady v té lesní odlehlosti mohl koukat na její půvaby. A kdyby náhodou, musel by zůstat ohromen a  přimrazen k zemi, že právě spatříl lesní vílu s delšími přírodně blond vlasy a tělem tak krásným, že i okolní velikány přestávaly šumět a hýbat větvemi.

V čem byl tedy problém ? Nemohla sehnat zaměstnání, a to dost dlouho. Ono v městečku těch pracovních příležitostí moc nebylo a vydat se někam do světa, to se nelíbilo ani mámě, ani jí. Obtloustlá a nepříjemná paní z pracáku ji posílala od čerta k ďáblu, ale všude už bylo obsazeno a nebo si představovali svalnatou šeredu, která může na nádraží posunovat vagóny bez lokomotivy. Navíc jí dělala problém ve statistice dlouhodobě nezaměstnaných a ještě k tomu neměla vůbec žádnou praxi. Naštěstí nemohla pobírat podporu, když byla rovnou po škole. Tak pomáhala mámě doma, ale z hlediska osobních ambicí to byl neudržitelný stav.

Ten kousek štěstí byla vyfešákovaná paní, očividně v dost drahém oblečení, se kterou se potkali ve dveřích úřadu. Zadívala se na Marušku a zeptala se přímo : „Hledáš práci ?“ Ta nejprve slušně pozdravila, jak je to na venkově stále ještě zvykem a pak přisvědčila. To by byl po skoro půlroce hotový zázrak. „Ale nebude to nic jednoduchého. Oficiálně budeš zaměstnaná jako pokojská, ovšem těch máme dost, takže budeš spíš společnice a osobní asistentka pro mne. Tedy jezdit se mnou na nákupy, na některé návštěvy, k doktorovi a podobně.“ Rovnou jí tykala. „Kdy můžeš nastoupit ?“ „Třeba hned.“  „No takhle tě honit nebudu. Zajeď si domů, ať vaši vědí, kde jsi a zítra ráno přijeď. Máš řidičák ?“ Když Maruška přisvědčila, odvedla ji k docela velikému autu, ani nemohla na první pophled zjistit značku. Odvezla ji za město, až měla Maruška strach, že jedou z městečka někam jinam. Vždyť tady byl už úplný konec. Teprve když zabočili k modernímu zámečku, nevěřícně koukala, že asi jedou k sídlu místní celebrity. Tomu pánovi snad patřilo skoro celé město, včetně všech místních větších či menších provozů. Viděla ho snad dvakrát v životě, když přijel s velikým doprovodem na lov. On byl jeho snad i ten les, ve kterém vyrůstala. Ale jeho ženu nyní, jak pochopila, viděla úplně poprvé.

Měla strach šlápnout na vysoké koberce na schodištích. Doma všude měli na chodbách dlažbu, koberec, o poznání prostší, jen v obýváku a malé předložky v ložnici. Když se zabořila do křesla, málem se lekla, jestli neupadla. Tak bylo měkké a celouji příjemně schovalo. Naštěstí měla kalhoty, takže si nemusela kontrolovat výhled pod sukni. Následovala rádoby nezávazná zábava, během které se paní dověděla skoro vše, co potřebovala. Nakonec dostala radu, ať si toho s sebou moc z domu nevozí, protože většinu věcí na oblíkání dostane tady, včetně prádla. V závěru si pro ni přišel panský kočí, tedy šofér podle potřeby, protože většinou si všichni řídíla nějaká auta sami, a správce několika svěřených aut. Posadil Marušku za volant malinkatého a hodně proskleného Volva a nechal se od ní povozit kousek po příjezdových cestách a pak vyjeli i na hlavní silnici.  Zjistil, že jezdí sice trochu pomaleji, ale bez problémů, tak ho vyložila před garážemi, přinesl jí malý techničák se zelenou kartou a vypustil ji domů.

Máma málem omdlela, protože jednak k nim moc nóbl cizích aut nejezdilo a ještě z něj vylezla nezaměstnaná dcera. Nnechtěla věřit, co ji potkalo za štěstí a kladla jí na srdce, ať si pořádně přečte všechny pracovní smlouvy a hlavně platový výměr. To samozřejmě Maruška druhý den s postarší paní účetní zvládla a nemohla se zbavit dojmu, že navržená částka je vyšší, než dostala většina jejích spolužákyň na protekčních místech. Alespoň pokud věděla.

Pak se na ni vrhla šéfová. Nezačalo se pracovními povinnostmi, ale oblékáním. Za chvíli stála jen tak v prádle a přebíraly se v odněkud přinesených podprsenkách. Nakonec jí jich šéfová několik vybrala a všechny si musela zkusit. Nebyla zvyklá se před někým svlíkat a naposledy byla v šatně před tělocvičnou snad už před třičtvrtě rokem. Před veverkami u jezírka v lesích se neměla důvod stydět. Pak pokračovaly halenky. Nikdy nic tak krásného na oblíkání doma neměla a snad ani neviděla. Působily nesmírně lehce a když si první oblékla, zvědavě koukala, že i když to tak vypadá, není nic z jejích půvabů vidět. Paní si dvě halenky vyzkoušela, pečlivě se prohlédla ve velikém zrcadle na zdi, pak se svlékla do kalhotek a vyzkoušela si dvě podprsenky. Maruška viděla, že s nahotou asi nemá šéfová problém, protože se chovala úplně přirozeně. Tak zkoušela co měla sil, protože když je to její pracovní náplň, co by se trochu nezaobdivovala. 

Kalhotky zkoušet nemusela, těch si jen nabrala půl náruče, různých barev a střihů, včetně tang. Nakonec vyzkoušely několik kostýmků a sukní. Zajímavé, až na výjimky, žádné mini. Vrcholem byly punčochy, samodržky, takové měla doma jen jedny, ještě od maturitního plesu. A připustila si, že ty její byly sice šik, ale v porovnání s tím, co viěla tady, přece jen trochu  obyčejnější, asi lacinější. Na úplný závěr, kdy se dost vynaobdivovala ve velikém zrcadle, si oblékla prádlo i halenku a sukni podle výběru šéfové, ještě se naposledy zkontrolovala ve velikém zrcadle a spokojeně odešly. 

Z druhé strany polopropustného zrcadla se nesmírně spokojeně tvářili dva starší muži. Sám velký šéf kvůli nové společnici své  drahé ženy ani neodešel do práce a spolu s kamarádem sledovali představení v jasně osvětlené šatně. Už tady něco viděli, ale takovéhle krásné a svěží mládí ještě ne. „Jestli se ji podaří získat pro naše hrátky, bude to velmi příjemné. Má božské tělo, takové ještě dívčí a nevypadá moc použitě,“ promluvil ke společníkovi. „Neboj, dnešní chemie je všemocná čarodějka a určitě trochu pomůže. Na co jsem tu medicínu študoval,“ odpověděl společník, rolí osobní přítel a domácí lékař. „Brzy si ji odvedu do ordinace a zjistím co a jak. A když budeš hodnej, tak ti z toho pustím film.“ Byl moderní, protože v jeho ordinaci fungoval malinkatý kamerový čip a nebyl tam jen jeden. Tady to polopropustné zrcadlo bylo tak trochu archaismus, ale byli na něj zvyklí.

Maruška si zatím užívala drobnou svačinu. Šéfová zjistila, že nepije kafe. Vysoko v horách byla stále ještě v módě melta a ke snídani bílé kafe, tak jako za babičky. Dala skleničku nějaké limonády, pár kousků ovoce, po chvilce klábosení, kdy šéfová zjišťovala, zda má nějakou trvalejší známost, se přiznala, že pokud se nechce spustit s místním muflonem Béďou, tak by jí u nich nějaká možnost sehnat důvěrného přítele snad ani nehrozila. Ale že je na kluky a s trochou uzarděním přiznala, že panna už není. Škoda, řekla si šéfová. Jala se Marušce líčit, jak kdysi přišla o poctivost ještě na začátku střední školy na nějakém mejdanu a vůbec to v ní nezanechalo touhy sex opakovat. Zato později mu přišla na chuť a nevyhýbá se žádné příležitosti udělat si dobře. Přece jsme mladé jen jednou. No, mladé, myslela si Maruška neuctivě. Čtyřicet jí ještě nebude, ale třicet už měla utčitě dávno. Měla ze svého pohledu pravdu. Vždyť ty čtyři roky, před kterými šéfová třicetiny oslavila, to byla pro Marušku celá střední škola, tedy strašlivě dlouhý kus života. 

Zbytek dne bylo jen takové pocházení a seznamování se s domem, zaharadou a dalšími budovami pro personál a zařízení. Pozdě odpoledne pochopila, že nepůjde o pevných osm hodin zaměstnání, ale že společnice pracuje nepřetržitě. Ve svém apartmá, v podstatě dobře vybaveném dvojpokojovém bytě se sociálním příslušenstvím, padla jak podťatá, ani nepustila televizi a usnula jak dudek. Ráno netušila, co si ze své garderóby oblíct, tak jen vyměnila prádlo a vršek nechala stejný. Do jídelny přišla kousek před osmou, šéfová přesně v osm. „Tak dneska zajedeme do města k doktorovi,“ začala s programem dne šéfka. „Mám asi něco na průduškách, tak ať se na mne koukne. A na tebe se může podívat taky. Je to věhlasný odborník a rozumí skoro všemu, i gynekologii. A to se může hodit. Neříkej, že máš nějakou antikoncepci.“ Maruška záporně zavrtěla hlavou a vůbec nechápala, na co by jí u nich v horách byla. No ale holky ve třídě už většinou něco zobaly, ty co začaly nejdřív, už někdy v patnácti – šestnácti, se tvářily důležitě. I když nejdřív připadaly tři měsíční dávky na jednu soulož. Drahá sranda. Ještě že to platily maminky. Být to na případných milencích, asi by si moc nešmrncly. Teprve ve vyšších třídách se statistika vylepšila.

Pan doktor vypadal jako důležitý lékař, jeho autoritu narušovalo jen to, že si s paní tykali. Ta si svlékla šaty a Maruška musela znovu obdivovat její značně zachovalé tělo. Jen to její oblečení jí připadalo příliš málo příhodné. Podprsenka průhledná, pár krajek a nic, podvazkový pás s připnutými punčochami a titěrné kalhotky, stejně dráždivě odhalující, jako podprsenka. Nakonec i tu odložila a doktor ji poslouchal stetoskopem z obou stran. Marušku si zavolala sestra vedle do místnosti a začala s ní vyplňovat kartu s údaji. Jdnak proto, že je to u nové pacientky potřeba a druhak, aby měla paní s doktorem chvíli času pro sebe. Ještě nebyly dveře dovřené a už se mu sápala po poklopci, vytáhla příro, ketré dávalo tušit, že nebude patřit mezi drobné ozdůbky a bez otálení je nasála do úst, až se mu blahem naježily vlasy. Nebylo to poprvé. Náročná topmanažerská práce potřebuje odreagovat a tak se tu a tam scházela na zámečku menší společnost, kde dámy byby všech a pánové si mohli vybírat podle momentální chuti. 

Pak si ji doktor odvedl do kouta ke gynekologickému křeslu, na které si bez říkání vylezla, nohy dala do opěrek a odhalila mu svůj roztoužený klín. „Jen jazykem,“ připomínala mu, i když jeho přirození bylo ve zcela použitelném stavu. „Abys pořádně prozkoumal mladou a mohl dát Láďovi podrobné reference.“ Docela se na to těšil. Ona taková polopanna, to je příjemný zážitek. Ale nebude mít na ni tolik času, vedle včeličky s antikoncepcí ji trochu uvolní, aby byla povolnější a ochotná. 

Maruška byla vpuštěna do ordinace, když už se paní po krásně vylízaném orgazmu oblékala. „Nechám vás tady, abyste měli čas a klid na prohlídku. Ale zbytečně pana dotora nezdržuj, nemá jenom nás.“ Nebyla to tak úplně pravda, protože na dnešní dopoledne už další pacienty sestra neobjednala. Šlo spíš o pobídku, aby neváhala si odložit svršky i spodky a muž mohl přistoupit k tomu, na co se těšil. Byla to tak trochu sázka do loterie, protože nikdo netušil, co mají od mladé dívky čekat.  Halenka byla dole na to šup, její odložení předpokládala. Doktor rutinně párkrát přiložil stetoskop. Hergot, to jsou plíce a srdce jako zvon. Pohled zepředu opustil velmi rychle, ale na zádech se trochu zasekl. „Můžeš si rozepnout podprsenku ?“ otázal se samozřejmě. „Nějak se mi tvoje plíce nezdají. Jestli jsi něco nechytila od šéfové.“ Když jde o zdraví, tak se neodmlouvá. Chytila se zapínání a uvolnila háčky, nastavila záda, aniž sundala košíčky. Doktor neustále znovu a znovu přikládal stetoskop, musela dýchat z hluboka a kašlat. Šlo mu o to zdůvodnit rozepnutí podprsenky, pak si ale všiml, jak jí roztomile nadskakují při kašli ňadra. Za chvíli si připadala, jak stará tuberačka.

„Pojď sem na lehátko, polož se na břicho, dám ti malou injekci s vitamíny. Jistota je jistota. Neboj, jen malou jehličku, ani to neucítíš.“ Trochu jí stáhl kalhotky a dal injekci dost vysoko. „Chvilku si polež, ať to tam dobře vstřebáš.“ Za pár minut ji zase postavil, ale to už bylo vidět, že je nějak vláčnější. „A teď se pustíme dál. Odlož si sukni, kalhotky a tu podprsenku na půl žerdi taky.“ Namanévroval ji na gynekologické křeslo a pomohl s nohama do opěrek. Nemohl se na tu krásu vynadívat. I jeho napadlo, že mu tady leží něžná víla. Světlé delší vlasy i chloupky na kundičce, růžové bradavky, štíhlé tělo, jen to bledé měsíční světlo scházelo. A co teprve, když jí trochu roztáhl kundičku. Zase světle růžová. Zahleděl se do otvůrku, žádná překážka tam nebyla. I když už mu hodně dlouho nebylo dvacet, ba ani padesát, stál  mu z toho vzrušení jako zamlada. Žádné modré tabletky nebudou potřeba.

Maruška opravdu nebyla pokročilá milovnice. Vlastně za sebou měla jen jeden zdařilý pokus na lyžařském výcviku v druháku. Vedoucí a kantoři jim udělali večer diskotéku a pečlivě hlídali, aby nikde nebyl žádný alkohol. K tomu i řádně prohlídli pokoje. Ovšem nikoho z nich nenapdlo se podívat na zachumelenou stříšku pod okny, a pokud by se podívali, stejně by nic neviděli. Lahve odpočívaly utopené ve vrstvě sněhu, což byla nejen dobrá kamufláž, ale i výborné chlazení. Kluci nebyli škrti, nabídli hlt i dámám a protože Maruška nebyla nikdy žádná protiva, dostala napít hned třikrát. Pak se ve společenské místnosti tancovalo, i při tlumeném světle, potom se šlo zase na pokoj něco vypít, zase se tancovalo, až nakonec pití došlo a Maruška se s jením ze spolužáků poněkud zapovídala právě na jejich pokoji. Jak to probíhalo dál, si moc nepamatovala, jen to, že když se vrátili i ostatní kluci a chtěli s ní dělat to, co ten první, polooblečená utekla na svůj pokoj k holkám. Se svým prznitelem se pak moc nechtěla bavit, protože nevěděla, co se vlastně dělo a měla strach z těhotenství. Dopadlo to dobře, ale dál nebylo nic, protože se klukům vyhýbala. On ten strach, jestli se menzes dostaví včas, byl děsný.

No a nyní v ordinaci na tom byla podobně, jako poprvé. Piďáro zabralo a vše plnila jaksi mimochodem, i když zdánlivě při vědomí. Doktor o jejím stavu něco tušil, tak si ji před sebou pořádně roztáhl a zkusil se napasovat dovnitř. Nebyla to žádná brnkačka. Dokonce sáhl pro lubrikant, což obvykle u starších a pořádně projetých ženských nemusel. Trvalo to, ale nakonec byl tam. Takhle pevnou kundičku snad v životě nezažil, a že už něco zažil. Ovšem to sevření ho tak dráždilo, že měl strach, jestli vůbec chvilku vydrží, aby nevystříkl brzy jak puberťák Stejně ale neměl šanci Marušku k vrcholu přivést. To by musel začít jinak.

Když se obě ženy vrátily na zámeček, šla Maruška odpočívat, protože byla stále ještě trochu pod vlivem injekce. Do večera se z toho docela vyspala, ale stále ještě byla taková celá malátná. No a to se mělo konat představení pánovi domu. Ten měl všechno z první ruky od doktora a tak se ničemu nedivil a navíc ji včera viděl přes jednostranné zrcadlo při zkoušení oblečení. Pojedli a pak i trochu popili. Maruška nebyla zvyklá a tak jí víno docla lezlo do hlavy, zvlášť proto, že koukala, jak to jde paní a chtěla s ní držet krok. To nebyl dobrý nápad, protože za chvíli byla tvrdá jak štolverk. Pán s paní ji opatrně pomohli do ložnice, jenže ne její, ale pánovy. Za chvíli odpočívala v jeho posteli, nahá jak nemluvňátko. Byl to opravdu krásný pohled. „Teď už si s ní doufám poradíš,“ řekla paní a zamířila do vedlejší místnosti, kde spávala. „Zkusím to,“ odtušil pán, bleskově se svlékl a už byl u Marušky.

Ráno bylo krušné, jak hory. Probudila se nahá, sama v posteli, ale ta, pokud si pamatovala, nebyla její. V tom se otevřely dveře a vešla paní. „No dobré jitro, už bude devět. Prošvihla jsi snídani !“ Maruška se jen stihla zeptat, kde to je ? „Jestli se neulekneš, tak v posteli mého manžela.“ Neulekla se, ale přímo vyděsila. Jestli ji vyhodí, nikdy doma nemůže říct proč. Pokud ji ihned nezabije žárlivá manželka, její maminka by to udělala okamžitě, ještě mezi dveřmi. Paní netušila, jestli je dívka tak bledá v rámci kocoviny, nebo ze sdlěných skutečností. „Včera ti to pití nějak nesedlo, musíš víc a častěji trénovat. Ale jinak si nedělej problémy. Jednu chvíli jsi se začala najednou svlíkat, že jdeš spát, i když jsi ještě byla v jídelně. Manželovi jsi se děsně líbila. Pěkná nahatá dívka ho uzčitě neurazí, zvlášť když mu začne lízt na klín a objímat ho. My si spolu na bezvýhradnou věrnost moc nehrajem a dost často používáme jiné partnery, když je k tomu příležitost, no a včera jsem špatně dopadla já, protože tady žádný volný mužský nebyl. Ale teď prakticky. Předpokládám, že si z noci nic nepamatuješ, takže nevíš, jestli ti pán vystříkal kundičku.“ Maruška byla červená až na zadku a jen zakroutila hlavou. „No to není žádná katastrofa. Tak odhrň peřinu a já se kouknu.“ Děs a hrůza, vždyť pod peřinou byla snad úplně nahá ! Ale dráždit paní odporem si netroufala. Peřinu stáhla, ale nohy dala od sebe jen tak symbolicky. „Pořádně,“ opravila ji paní. „Takhle nic neuvidím.“ Zapřela se a roztáhla nohy za hranici slušnosti. „No vidíš,“ řekla paní a rozhrnula jí pysky od sebe. On ten obsah byl částečně vidět na prostěradle, ale ať si holka zvyká. 

Od toho dne začal Marušce sexuální výcvik. Sexi oblečky a zejména prádlo, umět zvednout sukýnku a ukázat co má pod ní, nasednout na muže a pustit hodo sebe, až se jí to začalo všechno nakonec líbit. Aha, tak to je ten sex !