Když mi bylo jedenáct, začala mi menstruace. Otci se ulevilo, protože to bylo dobré znamení, že se mi rychle vyvine plnoštíhlá postava – muži mají rádi ženy s velkými prsy a co nejmladší, což je v dnešní době těžká kombinace.

Můj rodokmen byl také dobrý a otcova třetí žena Halima, která mě porodila, byla obzvlášť urostlá. Bylo tedy dost pravděpodobné, že by mě za pár let mohl prodat za docela slušnou částku peněz, a peníze potřeboval, protože farmám se nedařilo.

A když mi bylo třináct, měla jsem už větší prsa než Halima, jako dva velké melouny, které trčely z mé malé, hubené postavy, a přestože jsem měla široké boky a k tomu heboučký zadek, což se k tomu hodilo, když jsem byla nahoře bez, pořád jsem vypadala nestydatě kozatá. Myslela jsem si, že vypadám dost neslušně, ale mužům z rodiny se to líbilo a často se bavili tím, že mé prsy pozorovali, jak na mně skáčou. Byly těžké a bolelo to, ale velká prsa mohla být jednou z věcí, které mi pomůžou stát se manželkou, a ne jenom ženou, a já byla vděčná, že je mám.

Manželka, nejvyšší možné postavení ženy. Tolik jsem po tom toužila, ale jen zlomku žen se podaří stát se manželkami, a i když mé tělo mohlo lovce manželek přitahovat, až do dne aukce neexistovala žádná záruka, že se mi této pocty dostane.

„Zelená!“

Při tom výkřiku jsem zvedla hlavu a prase, které jsem prohlížela, se mi při tom vyrušení vykroutilo na svobodu. Byl to můj nejstarší bratr, který stál hned za dveřmi chléva. „Ano, pane?“ Vylezla jsem z bahnité jámy, pak jsem si před něj klekla a přitiskla čelo k podlaze.

„Smrdíš, jsi celá od bláta a sraček.“ Popadl mě za plastový obojek a zatřásl se mnou. „Sotva poznám, že jsi to ty!“ Znechuceně otřel trochu bláta, aby můj zelený obojek trochu prosvítal. „To ti nikdo neřekl, co je za den?“

„Ne, pane.“ Cítila jsem se mizerně, bylo mi líto, že si kvůli mně ušpinil ruku. „Mohu vám očistit ruku?“

„Sklapni. Kde je Červená?“

„U krav, pane.“ Červená byla mladší než já a měla mě v poledne vystřídat, ale poledne už bylo pryč a já se mohla jen domnívat, že se zdržela u krav.

„Řekni jí, ať to převezme, a ty se jdi očistit. Otec tě chce vidět ve své kanceláři.“ Otočil se na podpatku a rychlým krokem se vrátil do domu. Něco se dělo a já začala být nervózní, protože to vypadalo, jako bych já byla součástí toho něčeho.

Běžela jsem, jak nejrychleji to šlo, ignorovala jsem bolest ve svých poskakujících prsou a našla jsem Červenou, jak se krčí pod krávou a tře jí břicho. Její nahé tělo bylo stejně špinavé jako moje, ale její červený obojek byl docela dobře vidět. Pocítila jsem chvilkovou nelibost, opravdu hloupou, ale nemohla jsem si pomoct.

„Červená!“ Postavila se přede mnou a tázavě povytáhla obočí. „Jdi dělat prasata. Musím za otcem.“

Přikývla a já se utíkala umýt k řece a snažila se nemyslet na to, jak je při tom všem hezká. Dokonce i když byla takhle pokrytá blátem, bylo to jasně vidět, bylo to jasně vidět už od zimy. Už teď byla v tolika věcech lepší než já, a když se vykonávaly týdenní tresty, vždycky se k ní chovali méně přísně. Někdy dokonce nebyla potrestaná vůbec, což bylo zcela neslýchané. Podezírala jsem je, že si ji raději nechají v rodině, než aby ji odvedli do aukce, a ze všech sil jsem se snažila, abych ji za to nenáviděla.

Aukce! Srdce se mi náhle rozbušilo. Halima před několika dny říkala něco o tom, jak jsou muži s mými službami velmi spokojeni a jak ji to v souvislosti se mnou také těší – možná je ten den dneska?

Nakonec se potvrdilo, že to je můj den, kdy mám jít na aukci, a otec mi dal pořádně na zadek, že jsem nebyla připravená. Pak jsem si natáhla svou hnědou burku a schoulila se na korbě náklaďáku, snažila jsem se být nenápadná a zároveň jsem se pokoušela diskrétně okukovat ubíhající krajinu. Moc jsem toho neviděla, síťka přes oči byla příliš tlustá a černá, ale přesto jsem se o to snažila pokaždé, kdy jsem měla to štěstí, že mě vzali ven.

Na tržišti bylo rušno, křik z hlasů stovek mluvících mužů byl docela ohlušující a moje nervozita se začala rychle měnit ve strach. Dívala jsem se do země, jak se sluší a patří, ale cítila jsem, že spousta mužů, které jsme míjeli, se na mě dívá a posuzuje mě. Skrz burku vidět nemohli, ale mohli si udělat představu podle toho, jak se látka pohybovala po křivkách mé postavy, když jsem se šourala za otcem a bratrem.

Najednou bylo ticho a já jsem poslouchala, jak otec mluví o mně, a právě objasňuje podrobnosti o mém původu. Byl jsem napjatá, i když jsem věděla, že mám všechny papíry v pořádku, protože to otec rozhodně zajistil, ale vždycky tu byla možnost, že se něco pokazí a pak bych mohla připadnout státu. Ze strachu jsem se třásla a musela jsem pevně sevřít čelisti, aby mi necvakaly zuby. Bylo to ještě horší kvůli tomu, že byla zima, a protože jsem byla pod burkou nahá, chlad na mě opravdu doléhal, zejména přes bosé nohy na betonové podlaze.

„Sundejte si burky!“

Překvapeně jsem vyskočila. Po chvilce váhání jsem udělala, co mi bylo řečeno, ale byla jsem napjatá a třásly se mi ruce. Doma jsem pořád nahá, ale když tam byla nějaká společnost nebo když jsem musela jít ven z farmy, nosila jsem burku, takže tohle bylo poprvé, co jsem byla nahá před mužem, který nebyl z rodiny. A nebyla jsem tam jediná žena. Byla jsem tak zaujatá, a navíc jsem z burky skoro nic neviděla, takže jsem si vůbec neuvědomovala dalších pět žen, které tam byly se mnou.

Všech šest z nás stálo nahých s hnědou látkou u nohou. Jen krátce jsem vzhlédla a při tom pohledu ztuhla. Dva cizí muži. Vědět, že mě vidí nahou, a vidět je, jak mě vidí nahou, to byly dvě různé věci. Jeden z mužů se nás fyzicky dotýkal a měřil si nás, kontroloval nám ústa a také nám strkal ostrý prst do kundy – to je nepříjemné, moje rodina mi to dělala pravidelně, takže jsem na to byla zvyklá, ale jedna z těch ostatních při tom vykřikla. Rychlá facka ji umlčela. Druhý muž držel nějaký tablet a zapisoval si všechny údaje, které mu ten první hlásil.

Pak na nás byly napsány číslice, velké a černé, velká trojka se mi táhla od klíční kosti až k pupíku a menší trojky se opakovaly na mých zádech a na obou předloktích. Pak přišla injekce, rychlé bodnutí do jedné z našich zadních tváří, a to mě znervóznilo ještě víc. Injekce byly běžné, ale málokdy se k nim podávalo vysvětlení a jednou jsem se po injekci probudila a zjistila, že jsem v jiné zemi a chybí mi dva týdny paměti.

Zavedli nás do ohrady, kde nás pod nohama příjemně hřály piliny a přítomnost zvířat kolem ohřívala vzduch. Znovu jsem se otřásla, ale už mi nebyla taková zima a trpělivě jsem čekala u žlabu jako třetí v pořadí. Před námi však byly ještě dvě skupiny, v jedné byly krávy a ve druhé koně, a já už jsem slyšela diváky, jak v šumu obyčejných hovorů vykřikují své nabídky. Už to nebude trvat dlouho. Brzy se dozvím, jestli jsem dost dobrá na to, abych nějakého muže zlákala k tomu vzít si mě za manželku...

Co když nejsem dost atraktivní na to, aby mě nějaký muž považoval za dobrý materiál na manželku? Co když na mě žádný muž nebude ochotný přihazovat? Mohlo se to stát; velká prsa a široké boky nic nezaručovaly. Pokud by mě nečekal život manželky, vezme si mě na jakoukoli službu, kterou ode mě bude chtít, ten, kdo nabídne nejvíc, a pokud nepřijde vůbec žádná nabídka, vstoupí do toho stát a využije mě, jak uzná za vhodné. Nejlepší, v co bych mohla doufat, by byla práce v domácnosti. Povinnosti manželky bez jakýchkoli výhod – jako jsou dary v podobě šatů a ozdob a svoboda chodit ven nezakrytá burkou. A dobré věci k jídlu a pití.

Ale díky zvýšenému povědomí o ekologických problémech, oblibě návratu k přírodě, manuální práci v továrnách a na farmách a podobným věcem, byla teď větší poptávka. Sám otec měl dvacet žen, které pracovaly na polích, protože omezil závislost na strojích a chemikáliích. Občas jsem některé z nich viděla, jak zapřažené tahají pluhy, jiné se hrabaly v hlíně a vytahovaly plevel a kamení. Stát mu je dal zdarma jako pobídku, aby farma byla šetrnější k životnímu prostředí.

A ani tento osud nebyl ničím ve srovnání s některými, o kterých jsem také slyšela. Třeba o lékařském výzkumu. Třeba o lovech.

Měla jsem důvod se třást a nebyla jsem jediná. Ta, co vyjekla, když jí kontrolovali panenství, se třásla tak, až chrastilo oplocení. Nebyl to velký hluk, ale stačil na to, aby upoutal mou pozornost, a pokud si nedá pozor, čeká ji víc než facka, protože se provinila už podruhé. Bylo by jednoduché upozornit ji, aby se nedotýkala plotu, ale bez dovolení jsme nesměly mluvit ani se dotýkat jiných žen a tohle nebyl čas ani místo na to, abych byla neposlušná.

Pro případ, že by si muži všimli toho chrastění, jsem se postavila dostatečně daleko od svých sousedek, aby si mě nemohli splést s pachatelkou.

A pak jsme se pohnuly dopředu a všechny myšlenky se mi vypařily.

Vzpomínám si, že tam bylo světlo, spousta umělých světel i slunce pronikající okny aukční síně. Bylo tam víc oken než stěn a bylo ironií osudu, že jsem právě tady viděla ze světa mimo farmu víc než kdykoli v minulosti. Většinou jsem byla přikrytá burkami a schoulená na podlahách vozidel s očima poslušně sklopenýma nebo uložená v kufru či v bedně, podobné situace byly obvyklé, a samozřejmě nedovolovaly žádné velké rozhlížení.

Kolem byl jas a rámus. Když jsme kráčely kolem aukčního kruhu, prohlížely si nás stovky mužů, jejichž hlasy a gesta byly více než odstrašující. Následovala jsem ženu před sebou a snažila se nic nevidět, i když mi říkali, abych se dívala sem a tam.

Pamatuji si i ten zápach, lidský pot, cigarety a zvířecí smrad.

Pak mě dražitel držel za ruku, vodil mě dokola, ohýbal mě dopředu, roztahoval mi půlky, ohýbal mě dozadu a držel mé stydké pysky od sebe. Několikrát jsem vyskočila nahoru a dolů, nabídla jsem své kozy některým divákům, kteří mi je stiskli a ověřili si, že jsou pravé, a totéž se týkalo mé kundy. Panna, to slovo se neslo davem. Byla by z ní dobrá manželka, řekl dražitel, vynikající rodokmen, vycvičená v péči o domácnost, chovu dobytka a prasat, farma s produkty; časná puberta, dobrá investice do chovu. Dobrý potenciál pro další prodej.

Jeho slova se vznášela někde nad mou hlavou. Poslouchala jsem jen příkazy a nevnímala nic jiného, tak jsem byla celý život trénovaná.

Odvedli mě stranou, za zástěnu, a nějací muži si mě přišli blíže prohlédnout. Jeden mi vrážel ruku do úst a já se opakovaně dávila, ale nesnažila jsem se před ním couvnout. Slzely mi oči a já se opravdu bála, že ho pozvracím, a to by bylo katastrofální. Strach mi pomohl, abych to neudělala, ale celé tělo jsem měla v křeči z ruky, kterou se mi snažil vpravit do krku.

„Jsi panna ve všech svých otvorech?“

Přikývla jsem, ale řekla jsem také „ano, pane", i když jsem měla jeho ruku stále v ústech. Některé muže uráží, když neodpovídáte hlasitě.

Zavrtěl hlavou a odešel. Srdce se mi zastavilo. Ale dva další dávali přednost úplným pannám a já se jim snažila vyhovět ještě víc. Další strkání prstů do mé kundy, docela bolestivé roztahování, aby zjistili, kolik prstů snesu, a totéž s mým zadkem. Byla jsem ohnutá, nohy roztažené a ruce opřené o plot. Sem tam se natáhli, aby mi sáhli na prsa, párkrát mě plácli a jeden mě šlehl řemenem, aby zjistil, jak dobře snáším bolest. Snášela jsem to klidně, jak mě to naučili muži v mé rodině.

Ale někteří muži mají rádi hluk a já cítila, jak se znovu bojím. „Také umím být hlasitá, pánové.“

Smáli se a poplácávali mě po horkém potrestaném zadku. „Kdybychom chtěli, abys byla hlasitá, tak budeš hlasitá.“ Pak přišla tvrdá rána, až jsem sebou cukla. „Tak běž, vrať se tam.“

Vrátila jsem se do ringu.

A zbytek si už moc nepamatuju. Přihazování začalo, hlasitě a rychle, a já si pamatuji, že když přišla řada na mě, poslouchala jsem pouze pokyny licitátora. V hlavě to mám všechno rozmazané a zamlžené. A pak mi kolem krku uvázali zářivě zlatý provaz a vyvedli mě z aukce. Věděla jsem, co ten provaz znamená, ale nereagovala jsem, jen jsem otupěle šla, kam mě vedli, a skrčila se pak do vozu, ve kterém se přepravují kundy, kde mě nakonec nějak probudila tma.

Málem jsem se úlevou počurala. Ačkoli jsem si nepamatovala nic jiného, barvu toho provazu jsem měla v paměti jasně zapsanou, a ten pocit, který jsem teď v té tmě cítila, byl tou nejlepší útěchou, jakou jsem si dokázala představit. Byla jsem horká a zpocená, nacpaná do kóje v tom vozu a pach vlastního strachu byl odporný, ale skoro jsem se tetelila štěstím, protože ze mě bude manželka. Manželka! Nejvyšší postavení pro ženu, a já to dokázala!

Zvenku se ozývaly zvuky a já si přála vidět ven, ale i štěrbina u podlahy byla uzavřená. Zajímalo mě, jak dopadly ostatní, jestli některá neměla smůlu a neskončila pod státem. Obzvláště dvojka. Byla příliš křehká na to, aby o ní nějaký muž vážně uvažoval, ale na druhou stranu někteří muži mají rádi výzvy. Vím, že můj bratr má rád své ženy poslušné, jako všichni muži, ale také rád používá sílu, aby si poslušnost vynutil. Rád viděl, jak se snažíme poslouchat a jak se nám to nedaří, a pak z nás dělal poslušné. Třeba bude mít štěstí na nějakého muže, jako je on.

Rychle jsem se však vrátila ke své situaci a omotala jsem si provaz kolem ruky, přiložila si ho k obličeji, čichala k němu, olizovala ho a třela si jím celý obličej. Měla jsem se vdávat, měla jsem se stát manželkou. Položila jsem si hlavu na podlahu, ruku s provazem jsem si přitiskla na ústa a nos a usnula jsem, vdechujíc vůni toho vodítka pro manželku.