Erotické povídky

Arletiny líbánky

Arleta ležela v posteli a poslouchala sténání ženy z vedlejšího pokoje.

Byli na líbánkách, stejně jako ona s Lukášem. Ten druhý pár dorazil do hotelu v tutéž chvíli jako Lukáš a Arleta. A teď v noci, když Arleta ležela v posteli přitulená k Lukášovi a kochala se hořkosladkou bolestí své potrhané panenské blány, zaslechla tu druhou ženu křičet.

Nejprve se ozývalo nějaké rytmické bouchání do společné zdi, znovu a znovu po několik minut, potom bylo slyšet řadu tlumených zvuků, zněly jako slabé sténání a vzdechy a pak uslyšela hlas té druhé mladé ženy opakovaně vykřikovat: „Och och och!“

Asi právě přišla o panenskou blánu, pomyslela si Arleta. Úplně jako já. Ona sama tiše vykřikla, když do ní Lukáš poprvé vsunul svůj penis. Uvažovala, jestli ta druhá žena zaslechla její tichý, zajíkavý vzlyk.

Naštěstí to netrvalo dlouho. Lukáš do ní tu svou věc nechal vlézt, její vlhká vagina vylučovala nějakou kluzkou látku, která mu to usnadnila, a potom ji zarazil dovnitř a zase povytáhl asi desetkrát a zůstal tiše ležet.

Políbil ji a řekl: „Tak teď už jsi žena.“ Ona se schoulila v jeho náruči a fňukala, tiše plakala sama pro sebe, horké slzy jí stékaly po tvářích. Ano, teď byla žena, vdaná žena, a může mít miminko.

Bylo to přesně tak, jak jí teta Matylda říkala, že to bude, když spolu těsně před svatbou měly malou rozmluvu.

Teta Matylda jí vysvětlila, že o svatební noci si Lukáš svleče své šaty a lehne si nahý na ni a umístí do ní dovnitř svůj nástroj na dělání dětí. A potom do ní něco vytryskne a může z toho vzniknout dítě, ale taky nemusí. Budou to zkoušet tak dlouho, dokud dítě neudělají.

Vysvětlila jí, že ji to napoprvé může bolet. Pravděpodobně bude.

Ale zvykne si na to a možná se jí to po čase dokonce začne líbit. A nakonec (a to bylo to největší tajemství ze všech) by mohla pocítit velikou blaženost z extáze, která je jako … jako něco, co ještě nikdy předtím necítila. Ale žena musí být trpělivá. Může to trvat roky, než to pocítí, a dokonce ani potom si nemusí být jistá, co to vlastně bylo.

„Lukáš bude vědět, co dělat, drahoušku. Všechno, co musíš udělat ty, je lehnout si na záda a roztáhnout nohy, aby se do tebe mohl dostat. Nebuď vystrašená.“

„Já nebudu vystrašená, teto Matyldo,“ zašeptala Arleta roztřeseným hlasem. Ale byla.

A potom si teta Matylda nasadila svůj čepec a vyšla ven, kde na ni u chodníku, s koněm trpělivě žvýkajícím oves z pytle, čekal její kočár. Nastoupila do něj a odjela pryč.

Svatba byla velkou událostí. Arletini rodiče na výdajích nešetřili. Při rychlém banketu se pilo šampaňské a pak všichni svatební hosté pospíchali na Wilsonovo nádraží, kde Lukáš a Arleta, rozjaření a zuřivě mávající na své přátele, nastoupili na vlak do Vídně.

Byla to příjemná cesta. Měli privátní kupé a číšník jim přinesl kávu. Scénický výhled z okna byl úžasný.

Nakonec přijeli do Vídně a drožka je dovezla do hotelu. V hotelové hale uviděli ten druhý pár. Byli mladí, stejně jako Lukáš a Arleta, a zjevně zamilovaní. Muž byl vysoký a pohledný, s knírem. Žena byla menší a útlá.

„To musí být ten druhý líbánkový pár, ti půjdou do 3C,“ řekl ředitel hotelu portýrovi a ukazoval na ně.

Lukáš zapsal do hotelové knihy své jméno a ona se pod něj podepsala svým novým: Paní Arleta Mottlová.

Portýr je zavedl do jejich malého hotelového apartmá ve třetím patře a ona si všimla, že 3C, číslo pokoje toho druhého páru, je hned na sousedních dveřích.

Třeba by se s tím druhým párem mohli setkat. Bylo by hezké mít někoho, s kým by mohli sedět u večeře.

Trochu si vybalili, ale většinu toho nechali pro pokojskou. To malé apartmá mělo svou vlastní koupelnu a Arleta si ve vaně hezky hověla, věděla, že netrpělivý Lukáš už musí šílet z čekání na to, až koupel dokončí.

Když se osušila, oblékla si silnou noční košili, kterou jí koupila teta Matylda, a přes ni přehodila župánek s krajkami, kterému teta říkala peignoir. Byl trochu pomačkaný a stálo to jistou námahu dát ho do pořádku. Žena ale má jen jednu svatební noc a ona chtěla vypadat dokonale.

Lukáš netrpělivě zaklepal na dveře, po třetí za hodinu.

„Už jdu,“ odpověděla Arleta. Uvědomila si, že se bojí otevřít dveře. A jakmile si to uvědomila, věděla, že se musí snažit být statečná, tak dveře otevřela a vyšla ven.

Lukáš na ni čekal. Uznale, s úsměvem, přijal její oblečení a dal jí polibek. Ne vášnivý polibek jako ty, které jí začal dávat poté, co se zasnoubili, a které ji rozpalovaly až do špiček prstů na nohou. Jen letmé líbnutí na rty. A potom vešel do koupelny sám a zavřel za sebou dveře. Pověsila peignoir, odhrnula přikrývku a vlezla do postele. Neměla na sobě nic než měkkou flanelovou noční košili, a nic pod ní, přesně jak jí to teta Matylda uložila. Cítila, jak se jí flanel tře o jemné špičky prsů. Lukáš se za pár minut konečně dostane k tomu, aby si na ně sáhl, a ne je jen mačkal přes látku jejích šatů, což mu před svatbou zatím pouze párkrát dovolila.

Zaslechla hlasy a zavřely se dveře skříně, zděšeně se rozhlédla po pokoji. Pak jí došlo, že to jde z vedlejšího pokoje. Stěna mezi pokoji zřejmě nebyla moc silná!

Byl to ten druhý pár na líbánkách? Arleta nerozeznávala slova, jen tón těch hlasů. Znělo to jako oni, podle toho, jak je slyšela v hale. Rozpoznala mužský barytonový srdečný smích a udivilo ji, čemu by se asi mohli smát o svatební noci. Byla to přece vážná záležitost. Nebyli tak vyděšení jako ona a Lukáš? Dobře poznala, jak byl Lukáš nervózní.

Pak ji napadla strašná myšlenka. Když ona slyší pár v sousedním pokoji, znamená to, že oni by mohli Lukáše a Arletu taky slyšet? Za pár minut se ona a Lukáš budou prvně milovat. Budou moct mluvit? Při tom pomyšlení pořádně zrudla. Proč nemají větší soukromí? Copak ten hotel neví, že je to jejich svatební noc?

Ale možná právě proto je hotel ubytoval společně ve stejném poschodí. I ten druhý pár měl líbánky a ten muž s knírem bude své líbezné malé nevěstě dělat to samé co Lukáš bude dělat Arletě.

Ona se nemusí červenat (dobrá, ne moc silně) až tu druhou ženu uvidí v hotelové restauraci, ani se strachovat, že by se s Lukášem mohli stát předmětem jejich šuškání a smíchu. Budou mít společné tajemství.

Lukáš konečně vyšel z koupelny, měl na sobě pyžamo a přes něj župan. Zhasil plynové světlo a potmě odložil svůj župan na židli.

Pak vklouzl k ní do velké měkké postele.

Zašeptal: „Miláčku,“ a potom se jejich ústa setkala v dlouhém polibku. Arletě se zatočila hlava, když si ji přitáhl blíž a objal ji. Cítila na sobě jeho silné paže. Jazyk měl v její puse a jedna z jeho silných rukou jí sklouzla po zádech a pohladila hýždě.

Reflexivně chtěla jeho ruku zastavit, ale pak si vzpomněla, že je to její svatební noc. Teta Matylda jí říkala, že na ni bude Lukáš sahat, a že mu to má dovolit, i když jí to bude připadat divné. Cítila se při tom divně.

Lukášova ruka jí jemně stiskla jednu půlku a ona překvapením skoro vykřikla, jemu do pusy. Žádný muž by se vás tam nikdy neměl dotknout … ale bylo to vzrušující.

Ten dotek jeho ruky byl senzační.

Rozepínal jí noční košili. „Ne, Lukáši, počkej,“ řekla mu.

Políbil ji. „Na co mám čekat? To je naše svatební noc.“

„Je to tak divné.“

„Pro mě je to taky nové, drahá.“

Dál se líbali a Arleta se začala uvolňovat, jeho ruce se vrátily k její noční košili. Musela se posadit, aby mu umožnila ji z ní stáhnout, a udělala to. Pod košilí byla nahá a rychle se schovala pod pokrývku, košile byla odhozena stranou.

Lukáš si svlékal pyžamo. Světlo bylo zhasnuté a v pokoji byla tma, ale slabý odlesk měsíce procházející oknem trochu osvětloval výklenek s postelí, takže teď, když se její oči přizpůsobily, viděla jeho tmavý stín, jak si svléká kabátek od pyžama.

Mohla vidět obrys jeho nahého těla.

Pak si sedl na kraj postele a sundal si pyžamové kalhoty. V té temnotě pořád viděla jen jeho obrys, nedokázala dobře rozeznat, jak jeho nahé tělo vypadá, když uléhal zpět k ní pod pokrývku.

Byl teď nahý a ona taky. Leželi v posteli asi třicet centimetrů od sebe a těžce dýchali.

Držel ji za ruku a přisunul se k ní, na tváři cítila jeho horký dech.

„Drahá,“ mumlal, „řekli ti co dělat? Víš, co budeme dělat?“

„Myslím, že ano,“ třásla se, „myslím, že vím.“ Instrukce tety Matyldy byly trapně explicitní.

„Chceš, abych začal?“ zeptal se.

Přitáhl si ji blíž. „Ještě ne, nejdražší.“ On pak pokryl její tvář horkými polibky. Cítila jeho ruce hladivě klouzat nahoru a dolů po svém těle, dotýkal se jejích zad, zadnice, paží i stehen.

Líbal ji na krku a pak na ramenou. Jeho rty putovaly po krku dolů, otřely se o horní část prsů a pak se přimkly k jedné z jejích bradavek, a přišly tam i jeho ruce a každá si chytla jeden její celý prs.

Lízal jí bradavku a ona cítila příjemné brnění a tuhnutí. Jeho prsty jí ohmatávaly a tiskly prsy.

„Máš je tak velké a plné,“ pošeptal jí do ucha. „Jsou nádherné.“

Nadchlo ji, že slyší chválu na své nahé prsy. Spolužačky ve škole si myslely, že je má trochu moc velké a její postavu v korzetu posměšně komentovaly jako „dobře vyvinutou“, a ona byla napnutá, co si o nich bude myslet on, až je v tuto noc konečně uvidí odhalené.

Olizoval a oždiboval a nasával její prsy a ona cítila, jak se jí rozehřívají, zvětšují a napínají, rozechvívalo ji to a vzrušovalo.

Bradavky jí narostly a ztvrdly a on za ně tahal a štípal je.

„Och!“ vyjekla překvapeně, když do tvrdé bradavky cvrnkl, a do ní prsem projel jakýsi elektrický vzruch. V rozpacích se zarazila, mohla ji ta žena v sousedním pokoji zaslechnout?

„Co je, miláčku?“

„Můžeš to udělat ještě víc,“ řekla a začervenala se.

Znovu cvrnkal do jejích vypjatých bradavek, zas a zas, a ona si ten podivný a báječný nový pocit nečekaně vychutnávala. Bradavky měla tak tvrdé a citlivé. Prsy, které jí hladil, byly stále teplejší. V úžlabí mezi nimi cítila malé korálky potu.

Svýma rukama hladila jeho silná záda, objevovala jeho svaly a přemýšlela, jestli může dělat víc. Bylo toho jistě víc, co by mohla dělat, ale nevěděla, co by to mělo být. Teta Matylda jí jen naznačila, že to se naučí.

Jedna Lukášova ruka jí hladila břicho a sklouzla dolů, kde se dotkla jejích stehen. Zkoušel ji vsunout mezi ně. Ona měla stehna těsně semknutá, ale vzpomněla si, že je pro něj v téhle noci má roztáhnout, a tak je od sebe trochu oddělila.

Ruka mezi ně hned vnikla a našla její vlhké nebe.

„Ach …“ vydechla Arleta. Dotýkal se jí tam, kde se nikdy nedotýkala ani ona sama. Dávala si pozor, aby se tam dobře umyla, když se prve koupala, věděla, že se jí tam bude dotýkat, a chtěla, aby ho potěšilo, co tam najde.

Roztáhla nohy o trochu víc. Jeho ruka jí sevřela naditou malou vaginu.

Byla horká a vlhká.

Jedním prstem ji jemně hladil podél vnějších pysků. Jejích velkých stydkých pysků, jak tomu říkal doktor. Tam ji to vzrušovalo nejsilněji. Něco jí tam dole narůstalo a zoufale se to dožadovalo pohlazení.

Ucukla bolestí, když to našel. Bříško jeho prstu narazilo na špičku vystouplého poštěváčku a ona sebou vyděšeně trhla a tlumeně vykřikla.

„Co je špatně?“ zeptal se. „Ublížil jsem ti?“

„Tam musíš být hodně něžný. Je to velmi choulostivé.“ Nevěděla, co to je, ale bylo to choulostivé. Ale na tom, že to našel, bylo něco příjemného.

Hladil jí teď vulvu jemněji. Chtěla, aby se zase dotkl toho choulostivého místečka, ale jemněji, a on to udělal. Cítila to jako lehký dotyk peříčka a vzdychla. To bylo lepší, tentokrát.

Trvalo dlouho, než Arletě došlo, že ji zajímá, kdo Lukáše naučil dotýkat se ženy. Pro ni to bylo všechno nové. Kdyby věděla, že starší sestřenice Lukášovi dovolila, aby se jí dotýkal pod spodním prádlem a hladil jí tu štěrbinu uvnitř jejích bombarďáků, a že ho naučila některé základy z umění milovat, byla by hluboce šokovaná.

Arleta nikdy žádnému muži nedovolila ani aby ji líbal, až teprve Lukášovi.

Cítila jeho měkké prsty, jak v kluzkém prostředí výměšků, pocházejících zřejmě z jejího klína, přejíždějí nahoru a dolů po její škvírce. Zdálo se jí, že jeho pohybům něco překáží, a uvědomila si, že má vulvu celou naběhlou a stydké pysky jí z ní trčí vzhůru podobně jako bradavky.

Tak tohle je láska, myslela si, když jí Lukášova ruka hladila horký a naběhlý Venušin pahorek.

Už byla netrpělivá a celá se třásla, aby na ni Lukáš konečně vylezl. Hned. Chtěla ucítit, jak se jeho nástroj na dělání dětí dotkne té její věci. „Ach, Lukáši,“ šeptala. „Ach, Lukáši.“ Roztáhla nohy víc od sebe, bylo to pozvání.

Hladila ho po zádech a jedna ruka se dotkla jeho hladkého, masitého zadku. Ucukla s ní zpět, jako by se spálila. Nevěděla, jestli se od ženy očekává, aby se manžela takhle dotýkala.

Lukáš jí vylezl na nohy a položil se na ni. Jeho tvář zakrývala její a jeho vlasy splývaly kolem její hlavy, jeho horká ústa ji zahrnula vřelými polibky a jeho jazyk se jí dostal do pusy.

Arleta ztěžka dýchala. Cítila se rozhicovaná a slabá, jako by měla horečku, a zdálo se jí, že ji Lukáš svým velkým tělem celou pohltí. Byla teď pod ním přišpendlená a ta posvátná záhada už už měla začít. Byla jeho zákonitou manželkou a v této chvíli už nemohla utéct. Nechtěla utéct, ale vyděšená byla.

Něco se dotklo její vaginy a poznala, že je to jedna z jeho rukou. Něco horkého a tvrdého se tisklo na její stydké pysky.

Byla zvědavá, jak jeho nástroj na dělání dětí najde tajný vstup do jejího lůna, těsný a zapečetěný dokonalou, nepoškozenou panenskou blánou.

Jedna jeho ruka sáhla dolů mezi její pysky a pak ucítila špičku té věci vklouzávat mezi své malé pysky a přejíždět v nachystané škvírce sem a tam ve snaze najít vchod. Zatlačil na ni silně, ale bylo to v nesprávném místě. Zkusil to znovu a pak ještě po třetí, pořád bez úspěchu.

„Miláčku, budeš mi muset pomoct,“ řekl jí šeptem do ucha. Zrudla rozčilením a sáhla dolů mezi jejich těla, musela to najít. Nahmatala jeho penis uložený mezi jejíma nohama a vzala ho do ruky.

Nikdy v životě se ho ještě nedotkla. Svými prsty si s ním pohrávala a zkoumala, co je to zač. Byla to rourka asi jako velký palec, tvrdá a teplá. Měla nějakou divně tvarovanou hlavičku, něco jako zvonek. Pulzovala a kývala se jí v ruce.

Myslela si, že ví, co Lukáš chce, aby udělala. Umístila hlavičku té věci ke své vlhké škvírce a přejela s ní nahoru a dolů, uvítala nový senzační pocit, když se jí to otřelo o klitoris. Našla ten těsný malý otvůrek ve svém lůně a posadila k němu jeho hlavičku.

„Tady je to,“ zašeptala. „Tady.“

Držela mu ho na místě ještě když se do ní začal tisknout. Sáhl dolů svou rukou a převzal si ho od ní, nastavil se a pak zatlačil.

Napoprvé to nešlo. „Jsem ve správném místě?“ zeptal se, zmatený.

„Ano, to je ono. Přesně tam,“ odpověděla.

Přitlačil a ona ucítila slabou bolest. Rozevřela ještě víc své nohy a přála si otevřít mu i dělohu. Sbohem, dívčí věku, pomyslela si a z očí jí vytryskly slzy nad tím, že navždy ztrácí svou nevinnost.

Bolest se zhoršila a byla silnější, když zatlačil rázněji. Vytáhl to ven a zarazil dovnitř, ven a dovnitř, a při každém dalším nevydařeném přírazu se ta ostrá bolest vrátila. Potom se konečně jedním přírazem dostal až k ní domů a ona pocítila ostrou bolest, jak se blána trhala, a křičela při tom. Rychle se ale ovládla a polykala slzy.

„Je všechno v pořádku?“ ptal se naléhavě, i když šeptem.

„Ano. Ano. To bylo … to se dalo očekávat. Pokračuj.“

„Bolí to?“

„Ano, ale pokračuj.“

Lukáš se do ní vtlačil kousek dál a ona těžce oddychovala, bylo to bolestí a tím, jak se cítila uvnitř podivně roztahovaná. Vytáhl se a zatlačil dovnitř, s každým přírazem pronikl o kousek dál.

S každým přírazem se do ní dostával hlouběji a ona měla ten podivný zvláštní pocit, že se uvnitř otevírá, v nějakém nedostupném místě, o kterém předtím vůbec nevěděla, že ho má. Tiskla svou hlavu k jeho rameni a tiše pro sebe pofňukávala, pokoušela se nebrečet. Teta jí říkala, že se při tom může objevit krev, a že by měla být statečná a neplakat, když to dokáže.

Cítila něco teplého a mokrého stékat mezi jejich těly a dolů po jejích stehnech, a tušila, že to už nebudou její vaginální šťávy. Hotelová prostěradla špinila její krev.

Lukáš s tou svou věcí dál pracoval v ní vevnitř, a nakonec se zdálo, že už se dostal nejdál jak mohl, protože se jí do rozkroku tlačil jeho klín. Cítila, jak se jí jeho tělo tiskne na klitoris. Sice nevěděla, jak se to jmenuje, ale věděla, že tam má nějaký speciální, citlivý bod.

Lukáš tu svou věc vytáhl skoro úplně, pohybem, který nasával vnitřek její pochvy, a při kterém ztratila dech. Pak vklouzl zpátky a jeho silné tělo to do ní ještě chvilku pumpovalo, dovnitř a ven.

Po necelé minutě toho přirážení se jí zhroutil na hruď a přestal se hýbat.

Už je hotov? Arleta nevěděla, co si má myslet. Doufala, že už je konec. Nebylo to moc zábavné po tom, co jí protrhl panenskou blánu, ale s tím se asi mohlo počítat.

Lukáš ji políbil. „Tak teď už jsi žena,“ řekl.

„Dal jsi … jsou ve mně ty tvoje věci?“ Neznala ta správná slova.

„Ano, ‚udělal jsem se‘ do tebe. Teď bys mohla být těhotná.“

Arleta těžce vzdychla a po tváři jí tekly horké slzy. Těhotná! Takové slovo nikdo nikdy ve slušné společnosti nevyřkl. Ale on je její manžel a jsou v soukromí ve své vlastní posteli. Odpustila mu.

„Slib mi,“ požádala ho, „slib mi to.“

„Co?“

„Že mě vždycky budeš milovat.“

„Slibuju, A budu.“

Zoufale ho líbala. Po krátké chvíli se oddělili, a když jí jeho pravidelné oddychování prozradilo, že usnul, vstala a šla si umýt zaschlou krev a ty nepříjemné lepkavé stopy semene ze svých stehen.

Ano, teď jsem žena, myslela si.

Když se potichu vracela do postele v setmělém pokoji, slyšela zvuk druhého páru ve vedlejším pokoji. Zastavila se a poslouchala.

Byl to skřípavý zvuk matracových pružin a tlumené bouchání čela postele do zdi. A ta žena v druhém pokoji tiše vykřikla.

Trpí stejně jako předtím trpěla Arleta? Zajímalo ji to a sestersky s ní soucítila. Jmenovali se Fialovi, to bylo všechno, co o nich Arleta věděla. Ona jí připadala jako malá žena pro tak velkého muže. Doufala, že jí moc neublíží, a že není tak vyděšená, jako byla Arleta, ačkoli si myslela, že určitě musí být! Takový velký mužský tvor, položený na tak malé ženě, která asi nepřestala být dívkou dříve než Arleta. Musí být pořádně vystrašená.

Arleta vklouzla do postele a přitáhla si teplou přikrývku.

„Och bože!“ vykřikl ženský hlas v sousedním pokoji a čelo postele silně bouchlo do zdi. „Ach!“ A další žuchnutí.

Proboha, pomyslela si Arleta, kdyby ona a Lukáš nebyli právě udělali to, co se teď dělo v sousedním pokoji, nevěděla by a ani by neuhodla, co ty zvuky znamenají. Začervenala se a řekla si, že už nebude poslouchat. Ale v nočním hotelu bylo takové ticho, že to nemohla neslyšet, přestože se snažila ty zvuky ignorovat.

Buch. Buch. Buch. Ten muž musí přirážet jako Lukáš přirážel do ní.

Buch. Buch. Zavrzaly pružiny v matraci a zaznělo tiché přidušené sténání. Ta chudinka ubohá, myslela si Arleta. Dumala, jestli se odváží vyjádřit jí nějakým způsobem své sympatie, pokud tu ženu v hotelu potká. Třeba jen pohled, který by si mohly vyměnit, dvě spolutrpící, z nichž každá ví, čím si ta druhá prošla.

Mohla ona slyšet nás? To Arletu trápilo. Zkoušela si vybavit, kolik hluku ona a Lukáš nadělali.

Buch. Buch. Podle těch zvuků ten muž pořád přirážel. Proč to trvá tak dlouho? Lukáš provedl svou emisi a vystříkl do ní zhruba po minutě. Tomu muži vedle v pokoji to zdá se trvá déle.

To rytmické bouchání pokračovalo několik minut a Arleta se tomu divila. Pak ta žena vedle zakřičela: „Och! Och! Och!“ a Arleta usoudila, že musí trpět velkou bolestí, když tak křičí.

Potom zvuky utichly. Arleta zanedlouho upadla do spánku.

Ráno dalšího dne nastalo brzy a hotel jim doručil snídani do postele. Arleta měla lososa a vejce a jahody se šlehačkou jako dezert a silnou sladkou kávu. Vychutnávala si to. Lukáš jedl rychle, a ještě před tím, než bylo odneseno nádobí, se s ní chtěl znovu milovat.

Tak tohle je manželský život, myslela si Arleta, když se pod pokrývkou svlékala. Lukáš se vysvlékl před oknem za plného denního světla a ona po prvé spatřila jeho nahé tělo na světle.

Byl štíhlý a šlachovitý, na hrudi porostlý chlupy. Mezi nohama měl hromadu kudrlinek a bílý masitý sloupek, trčící ven. Pod ním mu visel pytlík jako lalok krůty. Arleta se trochu třásla, ale nemohla si pomoct, musela zírat na ten rozvášněný mužský orgán. Očividně byl zase připraven dělat děti.

Je to dlouhé asi jako moje rukavice, uvažovala. A tlusté asi jako moje dva prsty.

Lukáš odhrnul přikrývku, chtěl ji taky vidět nahou. Zakryla se rukama. Bylo jasné denní světlo.

Potom se s ní Lukáš znovu miloval. Ještě jednou byly ty přípravy senzační. Lukáš obíral a hladil a líbal její prsa, a staral se o její vulvu rukou a přivedl ji do bodu fyzického vzrušení. Potom si na ni lehl a vklouzl dovnitř, tentokrát mnohem snadněji než předtím v noci, přestože byla ještě bolavá. Přirážel minutu nebo dvě a pak přestal.

Vytáhl z ní tu věc ven a ona viděla dlouhé nitky lepkavého semene jako pavučinu nataženou od špičky jeho penisu ke své vagině.

Jeho nadílka v ní v pořádku zůstala.

Líbali se a on jí hladil zadnici. Přemýšlela o tom, co říkala teta Matylda, o té „extázi“, kterou žena může prožít. Ale neočekávala to napoprvé, možná ještě dlouho ne. Chtěla by vědět, kdy to asi začne, a jaké to bude.

Bouchání do zdi od vedle zase začalo.

„Co to je?“ ptal se Lukáš.

Arleta rázem zčervenala. Věděla, že je rudá až ke kořínkům vlasů. Teď je Lukáš slyší taky! Aby zakryla své rozpaky, šla do koupelny provést svou ranní očistu.

Když se po deseti minutách vrátila, ty zvuky stále pokračovaly.

„To jsou ti novomanželé ve vedlejším pokoji,“ řekl Lukáš s úšklebkem.

„Už na to znovu vlítli. Jsou jako párek králíků.“

Jeho orgán byl tvrdý. „A co takhle ty a já, hm?“ A vmžiku byla Arleta zase na zádech a Lukáš ji znovu šoustal.

Když skončil, bouchání postele v sousedním pokoji jelo stále dál.

Než se dostali z postele a oblékli, byl čas na oběd, a tak sešli dolů. Hotelová restaurace byla nacpaná a její šéf je usadil se třemi dalšími páry k velkému stolu. Jedním z těch párů byli ti druzí novomanželé, což Arletu potěšilo, doufala, že se s tou druhou ženou setká. Proběhlo představování a muži začali debatovat o denních záležitostech, zatímco ženy si začaly povídat mezi sebou.

Ta druhá mladá žena se jmenovala Delia Fialová. Byla ráda, že se mohla s Arletou seznámit, stejně jako Arleta, že se s ní setkala.

„Zrovna jsme se vzali,“ oznámila Arleta, „před čtyřiadvaceti hodinami. Tohle je naše jednodenní jubileum.“

„Naše taky,“ smála se Delia. „U nás to bude čtyřiadvacet hodin přesně za šedesát minut.“

Delia nevypadala nijak přepadle po tom bouchání, které musela přetrpět. Ve skutečnosti pozitivně jiskřila. S manželem na sebe vrkali jako dvě hrdličky. Jeho jméno bylo Tom.

Tom byl pohledný kníratý chlapík s dlouhými kaštanovými kadeřemi vlasů a s přátelskými způsoby. Jeho otec podnikal v důlním průmyslu a Tom měl místo v rodinné firmě. Arleta obdivovala jeho pěkný mužný vzhled a Delii její úlovek skoro záviděla. Ne, že by byla třeba jen trošku nespokojená se svým vlastním! Líbil se jí snadný a mužný způsob, kterým se Lukáš s Tomem spřátelil, mluvili spolu o podnikání, jako by se už znali celé roky.

V průběhu konverzace se Tom nenuceně zmínil o tom, že toho v noci moc nenaspali a Lukáš se tomu zasmál. Arleta se začervenala. Sama se taky moc nevyspala a nevěděla, jestli je to na ní poznat. Lukáš spal jako dudek po tom, co se milovali, ale ona ležela a nemohla usnout, pálilo a bolelo ji mezi nohama a s hrůzou i nadějí přemýšlela o novém životě, do kterého vstupuje.

Arleta chtěla dát Delii najevo, že s ní soucítí jako spolutrpitelka, ale vůbec to nevypadalo, že by Delia nějak moc trpěla. Byla rozzářená. Arleta jí záviděla ten postoj. Být tak veselá jen pár hodin po tom, co se musela nechat připravit o nevinnost a dovolit, aby její nejtajnější svatyně byla bolestivě zhanobena! Arleta se pořád nezbavila trvalé pulzující bolestivosti ve své vagině. Dokonce na to byla určitým způsobem hrdá, brala to jako odznak svého ženství.

Lukáš mě v noci naučil m-m-mrdat, opakovala si Arleta hrdě pro sebe. Bez koktání na to nemohla ani myslet. A Delia a její Tom dělali to samé.

Delia se jí zeptala, proč je najednou tak tichá, a Arleta si uvědomila, že není sama, přiměla se ke zkroušenému úsměvu a přiznala, že je trochu roztěkaná. Pak změnila téma.

„Lukáš a já jsme mysleli, že si vyjedeme lodí někam po Dunaji,“ řekla Arleta.

„Ano, my s Tomem to chceme taky udělat. A ještě chceme jet na výlet do Tyrolska – říká se, že je to tam moc krásné. Už se nemůžu dočkat.“

„Ano, pár dní v Tyrolsku také plánujeme. Pojedeme vlakem. Pronajímáme si tam chatu.“

„Doufám, že tam pojedeme společně, protože bych chtěla, abychom se s vámi víc poznali, a bylo by báječné mít tam s sebou nějaké známé. Můžeme tam zase bydlet vedle sebe, jako tady.“

„Souhlasím, to by bylo zábavné. Tak to zařídíme, ne?“

Muži se dali rychle přesvědčit o rozumnosti takového uspořádání a nezbytné drobné úpravy cestovních plánů kvůli koordinaci celé expedice byly snadno dohodnuty.

Odjezd na plánovaný vysněný výlet do přírodního ráje byl stanoven na pátek.

Arleta s Lukášem před tím ještě absolvovali svou plavbu parníkem a ohromně si ji užili. Tom a Delia si zašli na golf – slíbil, že ji to naučí, protože ho na líbánkách odmítla pustit na golf samotného.

Uběhlo několik dnů. Arleta a Lukáš se milovali třikrát za den. „Ráno, v poledne a večer,“ žertoval o tom. Tom a Delia trávili celé dny ve svém pokoji a někdy bylo bouchání postele a Deliino ječení tak hlasité, a Arleta byla v takových rozpacích, že musela uprchnout, donutila vždy Lukáše, aby ji vzal na nákupy.

Arleta začala mít velmi silné podezření, skoro jistotu, že když Delia křičí a sténá, jsou to zvuky rozkoše a vzrušení, a ne bolesti.

Po pár dnech přestala pociťovat svou počáteční bolestivost a začala si milování víc užívat, zejména když Lukáš začal prodlužovat dobu, po kterou do ní bušil, a dokázal několik minut udržet dobré silné přirážení, jaké slýchala od Toma. Slyšela přes zeď, jak Delia říká slova, kterými Toma povzbuzuje, a napodobovala ji. „Och, ano Lukáši, takhle. Ano! Nepřestávej.“

Nejvíc se jí líbilo, když jí cucal prsa. Rád ji svlékal za denního světla, před oknem vedoucím do parku, stála tam v jasném slunečním světle a byla na své nahé tělo docela pyšná. Lukáš ho obdivoval a svůj obdiv před ní netajil. Když jí líbal prsa, byl to akt uctívání. To se jí líbilo, hodně moc.

Jednou jí dokonce vsunul hlavu mezi nohy a lízal jí poštěváček. To také bylo velmi příjemné.

Jednou, když ji Lukáš líbal, uslyšeli od vedle hlasitý výkřik. Skoro jekot. Začalo to nízko, jako hučení nebo bulení a zvedlo se to pak k pronikavému kvílení tak hlasitému, že muselo být slyšet v celém hotelovém křídle. Byl to Deliin hlas. Zněl jako by ji vraždili.

Lukáš a Arleta se na sebe polekaně podívali. Měli by se jít vedle kouknout, co se děje? Nezranila se Delia?

Arleta si začala oblékat župan, že tam zajde a zeptá se. Ale Lukáš ji zadržel.

„Myslím, že je všechno v pořádku,“ řekl. „Poslouchej.“ Neslyšeli nic.

Arleta se divila. Později, když ji viděla u večeře, vypadala Delia naprosto normálně. Nezeptala se jí, proč křičela. Už začínala mít podezření.

Při jídle Arleta sledovala, jak se její přítelkyně vesele směje a pochutnává si na ovocném poháru, a přemýšlela o tom, co jí řekla teta Matylda, že žena může při manželské souloži zažít nějaký druh extáze.

Teta Matylda řekla, aby to neočekávala brzy po svatbě. Že může trvat i roky, než to přijde, a nemusí to přijít nikdy.

Dostavila se už v manželství Delii extáze? Po necelém týdnu?

Arleta se neodvážila zeptat. Dokonce se neodvážila zeptat ani Lukáše, co on si o tom myslí. Podívala se zvědavě na Toma, na jeho dokonale upravený knírek a široká ramena a jeho smějící se oči.

Nevěděla, koho by se mohla zeptat.

Lukáš si myslel, že ji Tom mohl uhodit. Arleta si ji pečlivě prohlížela, ale na jejím obličeji žádnou modřinu nenašla.

V noci, když ty zvuky zase začaly, zkoušela Arleta probudit Lukáše, ale byl tuhý. Oblékla si župan, vyšla na chodbu a přitiskla ucho ke dveřím. Slyšela Delii volat „och!“ a znovu „och!“, byly to rychlé, zoufalé výkřiky. Měl Lukáš pravdu? Znělo to, jako by ji Tom bil. Perou se spolu? Měli v pokoji dřevěnou židli, Arleta si ji rychle vytáhla na chodbu a postavila ji před vedlejší dveře. Stoupla si na ni a pokoušela se nakouknout dovnitř přes zasklený průhled nade dveřmi.

Nebyla ale dost vysoká, aby viděla skrz. Stála na špičkách a všechno, co viděla, byla tma uvnitř pokoje. Slyšela teď tiché vrzání pružin v posteli, to předtím slyšet nebylo. A Deliin hlas, který mumlal: „Ano, ano, och ano, právě takhle, Tome, och, nepřestávej. Dělá mi to tak dobře.“ Její hlas zněl skoro jako sténání, ale slova vypravovala děj. Ať už jí Tom dělal cokoli, jí se to velice líbilo.

Arleta se vrátila do svého pokoje a uklidila židli. Napadlo ji, co by asi hotelový personál řekl, kdyby ji přistihli, jak špehuje manžele Fialovy. Ona se přece chtěla jen ujistit, že se nic zlého nestalo a Delia není zraněná.

Napadlo ji, jestli sama někdy bude s Lukášem taky tak sténat. A myslela na to, jak by to mohlo být pěkné.

Lukášovi o tom, co u toho průhledu slyšela, nic neřekla, ale zmínila se, že podle jejího názoru Tom manželku nebije.

Lukáš byl tak pozorný a milující, jak novomanžel má být, a ona si neměla na co stěžovat.

Nastal den plánovaného výletu do Tyrolska a oba páry balily do hor, ženy se snažily, aby zavazadel bylo co nejméně, a podle mužů toho stejně bylo moc. Vyrazili brzy ráno a z oken vlaku si vychutnávali malebnou krajinu kolem.

Nakonec přijeli do cílové zastávky, kde přestoupili do dostavníku, ve kterém měli urazit zbytek cesty.

Při příjezdu na místo už padala noc. Majitel oběma párům ukázal jejich chaty a mohli si vybalit zavazadla. Večeře byla spartánská, ale všichni byli hladoví jako vlci.

Svítil úplněk a po pozdní večeři si ještě dopřáli vycházku v měsíčním světle. Široké údolí bylo plné trávy a květin a borové pryskyřice. Kolem nich proletěla sova, možná ulovila myš.

Lukáš ji ve světle měsíce držel za ruku a bylo to velkolepé. Zašli za strom a líbali se. Tom a Delia patrně dělali totéž.

Oba páry se vrátily do svých chat. Lukáš a Arleta se milovali a Arleta potom ležela v posteli, byla vzhůru a přemýšlela. Vzrušení z toho dne jí nedalo usnout. Ještě nikdy nebyla v tak krásných horách jako tady v Tyrolsku a byla zvědavá, jak to bude vypadat ráno, za denního světla.

Spát se jí pořád nechtělo, tak si oblékla župan a obula mokasíny a vyšla na verandu, na čerstvý vzduch, aby se nadechla. Lukáš byl zase tuhý, spal jako mimino. Byla zvědavá, jestli Fialovi jsou ještě vzhůru.

Vydala se směrem k jejich chatě, myslela, že opatrně zaklepá, když se jí bude zdát, že ještě nespí a nejsou právě „zaměstnaní“. V okně jejich chaty ještě hořelo světlo, byla to petrolejová lampa. Staromódní vybavení, když se to porovná s moderním plynovým osvětlením ve Vídni. Přiblížila se k oknu a poslouchala, chtěla poznat, jestli jsou vzhůru, stála nehybně a potichu a napřed neslyšela nic.

Potom po chvilce zaslechla Deliino tiché sténání. To ovšem znamenalo, že jsou „zaměstnaní“, ačkoli nechali lampu rozsvícenou.

Arleta stála u okna a slyšela, jak Delia naříká: „Ano.“

„Och ano, Tome. Och bože na nebesích. To je tak báječné. Nepřestávej.“

Arleta nedokázala překonat svou zvědavost. Okno bylo otevřené, jemný červený látkový závěs se třepetal v nočním vánku a uvnitř hořelo světlo. Přistoupila k oknu, odtáhla tu oponu o pár centimetrů stranou a nakoukla do cizího pokoje.

Nejprve viděla jen stíny tančící na zdech chaty. Potom, když se opatrně ze své špehýrky rozhlížela po místnosti, spatřila Fialovy na jejich tábornické posteli. Delia Fialová byla na všech čtyřech, s hlavou zabořenou do polštáře, a kňučela. Tom Fiala klečel za ní, jeho tělo bylo natlačeno na její zadnici.

Delia se ve stálém rytmu hýbala dozadu a dopředu, pohupovala se na kolenou a loktech. Tom ji rukama držel za boky a přirážel do ní zezadu.

Arleta viděla jeho kulaté napnuté hýždě lesknoucí se ve světle lampy, jak vrážejí dovnitř a vracejí se ven. Byl s ní spojený jako je hřebec s klisnou nebo pes s fenou, která se hárá.

Jak do Delie rázně přirážel, opocené svaly se mu leskly. Ona vrtěla zadkem jako šílená a tlačila ho proti němu.

„Mrdej mě,“ mumlala. „Och, mrdej mě, Tome. Mrdej mě.“ Arleta to slovo předtím slyšela jen jednou v životě, ale věděla, co znamená. Lukáš jí to vysvětlil.

Tom do ní zezadu bušil a ona to dychtivě přijímala, vzrušeně k němu přirážela v protisměru. Prsy jí visely z hrudi dolů a kývaly se sem a tam a bláznivě se jí při tom houpaly. Tom si ji celou dobu přidržoval.

Arleta s Lukášem se takhle nikdy nemilovali. U nich to bylo tak, že Arleta vždycky ležela na zádech a Lukáš byl mezi jejíma nohama. Uvažovala, jestli to, že se to dělá tímto způsobem, má za následek to sténání a ostatní uznalé zvuky, které při tom Delia vydává.

„Och, och, och,“ vyrážela do rytmu. „Pokračuj, nepřestávej. Nepřestávej, Tome, já už skoro jsem! Och!“

Tváře měla Delia rudé, dech trhaný a stále skučela. Vypadala jako na pokraji nějakého záchvatu.

Potom Delia vykřikla. Byl to přesně ten výkřik jako tehdy v noci. Prsty měla zaťaté do prostěradla a vzdychala: „Och! Tome!“ a skučela jako duch v pantomimě. Tom do ní ještě párkrát přirazil a pak zůstal bez pohybu.

„Och, Tome,“ šeptala Delia, “udělal jsi se?“

„Ano.“

Lehli si vedle sebe na postel, tulili se k sobě jako dvě složené lžíce.

Arleta usoudila, že viděla dost, a vrátila se zpátky do své postele. Má toho hodně na přemýšlení, říkala si, když se jí zmocňoval spánek.

Když se na druhý den ráno probudila, Lukáš už byl vzhůru. Penis měl tvrdý a smál se na ni. Líbali se a on se mazlil s jejími prsy. Vzrušilo ji to a řekla mu: „Mám něco, co chci, abys udělal.“

Postavila se na všechny čtyři, obličej přitiskla na polštář a zadnicí vrtěla ve vzduchu, jako to minulou noc viděla u Delie. Roztáhla do široka stehna, aby byla její škvírka zezadu dostupná. Cítila, jak vzdutou už ji má.

„Takhle,“ řekla stydlivě, byla ráda, že on nevidí její obličej.

„Jak takhle,“ řekl on nejistě.

„Takhle,“ opakovala. Rukou si přejela vzadu po hýždích a dolů, dokud se nedotkla poštěváčku, a potom špičku prstu zlehka přiložila k okraji svého vstupu.

„Sem, dej to dovnitř takhle. Buď těsně za mnou.“

Pochopil tu ideu a spojil se s ní zezadu. Ona mu svou půvabnou rukou jeho orgán přidržela a zavedla ho do svého vchodu.

Když vrazil dovnitř, zjistila, že se dostal o dost hlouběji než pokaždé před tím.

„Och!“ řekla. Bylo to jiné. Přirazila dozadu na něj a zas se povysunula, nešikovně. snažila se napodobit, co viděla.

Lukáš ji držel rukama za boky a tlačil se dovnitř a ven asi minutu. „Och,“ řekla mu, „nepřestávej.“ A on se hned na to udělal.

„To bylo pěkné,“ řekl potom. „Jak tě to napadlo?“

„Ani nevím,“ zalhala. Na nic jiného, co by mohla říct, totiž nepřišla.

Potom měli dobrou, i když dost prostou snídani v hostinci, a šli se připravit na výlet do údolí.

Arleta měla tuhou manšestrovou sukni, na kterou byla docela pyšná, a nové boty. Věděla, že po návratu bude mít puchýře, ale v tom jí nic nepomůže. Delia měla kalhoty, které vypadaly jako pánské.

Obě na sobě měly červenobílé kostkované košile.

Koně byli k dispozici, ale muži chtěli jít pěšky. Měli mapu údolí a jejich malá společnost vyrazila nedlouho po snídani s velkým obědem v piknikovém koši.

Arleta přemýšlela, když na ni po hodině přišla řada nést koš, jestli opravdu potřebují s sebou tolik jídla. Pod svým čepcem proti slunci se už potila.

Údolní stezky byly nádherné. Vrcholilo léto a všude kolem kvetly divoké horské květiny. Byl to barevný a voňavý orchestr vůní. Arleta kýchala – ve vzduchu okolo asi bylo něco, co ji nutilo kýchat, přestože se snažila, jak mohla, to potlačit.

Lukáš jí podal svůj kapesník, aby si mohla utírat svůj mokrý nos.

Putovali po prašných stezkách asi dvě hodiny a pak usoudili, že slunce mají vysoko nad hlavami a bude asi poledne. Zastavili se na travnaté loučce obklopené borovicemi, kde malý potok, podél kterého šli, vytvořil hlubokou tůňku. Tomovi se zdálo, že v ní zahlédl nějakou rybu, a Lukáš litoval, že si nevzal svůj prut s navijákem.

Arleta a Delia rozprostřely na trávu velkou flanelovou deku, otevřely piknikový koš a servírovaly oběd. Jedli úplně teplý sýr a studený jazyk. Byla otevřena láhev vína a putovala dokola. Arleta nikdy předtím tolik vína nevypila a po několika žíznivých hltech jí v hlavě začalo příjemně bzučet.

Zdálo se to jako příhodný čas k tomu poležet si na slunci, poslouchat bručení čmeláků, pozorovat ptáky, kroužící vysoko na obloze, a nechat se pozvolna ukolébat ke krátkému schrupnutí.

Probudila se o hodinu později. Lukáš a Tom po sobě stříkali v horské tůňce. Jejich šatstvo leželo na trávě. Delia se na ně dívala.

„A hele, už ses vzbudila. Tom a Lukáš si šli zaplavat. Nechceš se k nim přidat?“

Arleta přikývla, že ano, a pak se šokovaně zahihňala, protože Delia si svlékla kalhoty a po nich se zbavila i svých spodních kalhot a zbytku oblečení, a když vstupovala do vody, vystříkla velké šplíchance vody na Arletu.

„Tak už pojď!“

Arleta se nikdy předtím nekoupala nahá, ačkoli věděla, že její bratři ano. Zdálo se jí to příliš chlapecké a příliš jako něco, co si může dovolit jen vdaná žena.

Vstala, promnula si oči a začala se svlékat. Uvědomovala si, že ji všichni tři pozorují a smějí se. Když si rozepínala košili, věděla, že Lukáš, který už ji viděl nahou víc než desetkrát, ji zase sleduje se svým obvyklým nadšeným obdivem. A Tom ji sledoval také. Kvůli tomu se styděla.

Vyklouzla z bot a odhodila sukni. Už na sobě neměla nic než košilku a vespod bombarďáky. Popošla až k tůňce, stáhla košilku přes hlavu odhodila ji na břeh. Potom se začervenala a vystoupila z bombarďáků a byla nahá. Rychle hupla do vody a šla v ní dál, dokud nebyla slušně zakrytá.

Tom viděl její nahá prsa, to věděla. A ty jemné kudrnaté chloupky mezi jejíma nohama. Ráda by věděla, jestli se mu její prsy líbily – měla je větší než Delia.

Očekávala, že voda bude studená, ale překvapivě byla celkem teplá. Tomu se divila. Přírodní horký pramen? Nebo sluneční paprsky neúnavně dopadající do mělkého potoka, který se klikatí mezi horskými loukami?

Všichni kolem sebe chvíli cákali a divočili a muži pak vylezli z vody, aby na trávě uschli. Arleta je napřed viděla jen zezadu, jak vystupovali na břeh, ale pak se otočili a mluvili s děvčaty, takže mohla vidět i jejich nahé penisy.

Lukášovi visel penis mezi stehny jako schlíplý palec. Už ho takhle předtím viděla, schlíplého jako teď. Bylo jí trapné, že Delia vidí jejího manžela nahého, a že vidí jeho privátní část takhle na plném slunci.

Musela se podívat na Toma. Zvažovala, jestli ostatní můžou vidět, kam se dívá, a co si každý z nich asi pomyslí – jestli Lukáš a Delia nebudou žárlit a jestli Tom nebude namyšlený, že dobře vychovaná mladá žena neodolala pokušení pokukovat po jeho nahotě. Ale podívat se musela a udělala to.

Tomovo tělo bylo silné a vysoké. Byl širokoramenný a svalnatý, břicho měl vypnuté. A mezi nohama mu visel jeho chlapský úd. Byl nejmíň třikrát delší než ten Lukášův.

Arleta překvapením zalapala po dechu, ale potlačila to, dívala se jinam a obličej si zakrývala rukama. Bylo to opravdu větší než u Lukáše? Musela se podívat znovu a podívala se. Bylo to dlouhé a tlusté a viselo to dolů, a dokonce měkké a schlíplé to bylo větší než u Lukáše, když byl zcela tvrdý.

Provinile se podívala na Lukáše, aby zjistila, jestli mu neušlo její obdivování Toma. Ovšem Lukášova pozornost byla upřena na Deliina prsa. Přesněji řečeno byla by. Delia se totiž pokoušela zakrýt, byla dost rozpačitá, ale usmívala se.

Arleta se znovu podívala na Toma. Nebylo pochyb, jeho orgán byl hodně velký, v porovnání s Lukášovým. Vůbec nevěděla, že jsou mezi muži takové rozdíly, pokud jde o jejich intimní partie. Rozhodně přece ruce nebo chodidla nějakého muže nemůžou být dvakrát nebo třikrát větší než u jiného.

Ten rozdíl byl tak výrazný, jako rozdíl mezi velkými ňadry prsaté ženy a plochou hrudí dospívající dívky.

Přemýšlela, jak velký asi Tomův orgán je, když je plně ztopořený. Určitě musí být moc velký na to, aby ho jemná malá Delia do sebe pobrala. Možná to je ten důvod, proč Delia sténá a křičí.

Arleta v soukromí jejich ložnice zpočátku zděšeně pozorovala, jak se Lukášův orgán zvětšuje a tvrdne a dostává tvar. Chtěla by ve stejné situaci vidět ten, co patřil Tomovi.

O něčem takovém jí teta Matylda nic neříkala.

Bylo potřeba vylézt z vody a dělat něco jiného, než si jejího civění na Toma někdo všimne. Všimnul si toho Tom? Nedívala se mu na oči, ale doufala, že se jí snad radši díval na prsa, tak jako Lukáš na Delii.

Vylezla z vody a Delia za ní. Byly celé mokré a musely na břehu sedět nahé, dokud trochu neoschnou, až pak se budou moct obléct a obnovit zdání slušnosti.

Co kdyby teď šli okolo nějací jiní návštěvníci hor?

Arleta seděla s nahým trupem na okraji deky a předstírala, že se zaměstnává obsahem jejich koše s jídlem.

Tom a Delia naštěstí někam odešli a ona tu zůstala sama s Lukášem. Podívala se mu s nadějí do očí a neviděla tam žádné podezření, jen lásku. Políbil ji a ona si přála, aby byli někde sami a mohli se milovat.

Dali si další svačinu složenou ze studených sendvičů s jazykem. Delia s Tomem se po chvíli vrátili a všichni už byli víceméně usušení, tak se oblékli. Odvážila se vrhat koutkem oka pohledy na Toma, jak si navléká kalhoty a znovu žasla nad tou tlustou věcí mezi jeho nohama. Lukášovi se to vůbec nepodobá.

Ach jo, povzdechla si pro sebe. Ach jo.

Kroutila se, když si na ještě vlhkou kůži zase navlékala košilku, a přistihla Toma, jak se jí při tom dívá na prsa, a nebylo jí to vůbec nepříjemné.

„Tak co sis dneska myslela o Tomovi a Delii?“ zeptal se jí Lukáš po návratu.

„Hmm?“ zamumlala.

„Podívala ses dobře na její tělo? Má pěknou postavu, ale ani z poloviny ne tak pěknou jako ty.“

„Och, přála bych si být štíhlá jako ona. Je docela jako víla.“

„Na tebe v ničem nemá. Vypadala jsi jako bohyně v pohádkovém údolí, vystupovala jsi ze zakletého jezírka a neměla na sobě nic než své dlouhé vlasy.“

„Och, Lukáši, Ty jsi taky velice hezký. Žárlila jsem na Delii, že vidí, jakého pěkného muže mám.“

„Já myslím, že jsem si dobře vybral.“

„Já taky,“ řekla ona.

Lukáš ji svlékl a milovali se. Ona potom nespala, ležela a myslela na Toma. Poslouchala, ale Deliin křik se tu noc neozval, jen sova houkala někde v dáli.

Následující den bylo venku mlhavo, s nízkými mraky, a nebylo vidět dál než na patnáct metrů. Delia se nastydla a celý den ležela v chatě, bylo jí mizerně. Tom se jí věnoval a přinesl jí jídlo.

Lukáš a Arleta zůstali větší část dne v posteli. Několikrát se pomilovali, ale ačkoli ji dokázal vzrušit, nedokázal ji převést přes ten práh, který Delia při milování s Tomem překračovala. Arletiny bradavky tvrdly a její vulva na Lukášovy prsty ronila teplý lubrikant. Ale neuměl z jejích úst vyloudit ty hluboké hrdelní zvuky, které slyšela vycházet z Delie, a nedokázal do ní tak dlouhou dobu tvrdě a vytrvale bušit, jako to své mladé manželce dělal Tom.

Cítila velikost jeho penisu, který v ní sem tam klouzal, a přemýšlela. Dělá tohle ten rozdíl? Jak by jí bylo s někým dvakrát tak velkým? Na stěnách vaginy by bylo větší tření a cítila by se plnější. Zase by pociťovala to pružné roztahování, které vnímala na začátku, a které se po několika spojeních vytratilo. Jaké by to asi bylo dostat tam velký penis, který by vaginu roztáhl ještě víc?

Další den ráno vyšlo slunce a zaplavilo údolí svým svitem, rozpustilo zbylé cáry mraků. Delia trvala na tom, aby si její manžel někam vyšel sám a užil si ten krásný den. Nechtěla, aby se kvůli ní jen motal kolem chaty. Tak si sbalil malou tašku a vyrazil brzy, zastavil se ještě u chaty Lukáše a Arlety, chtěl jim říct, kde bude, a požádat je, aby dohlédli na Delii.

Lukáš spal jako špalek. Bylo ještě časné ráno a on byl dobrý spáč. Arleta nečekala, že vstane dřív než za několik hodin. Sledovala Tomova záda, jak svižně vykračoval po cestě a trochu si při tom pohvizdoval, a říkala si, že namísto toho, aby celé dopoledne čekala, až Lukáš vstane, mohla by si taky vyrazit a užít si to jasné sluníčko sama.

Zabalila si trochu jídla do ruksaku a nechala Lukášovi lístek, že šla na túru a bude za chvíli zpátky. Ještě chtěla připsat P.S. ať dohlédne na Delii, ale pak ji napadlo, že bude lepší to neudělat.

Nasadila si svůj čepec proti slunci, potichu zavřela chatu a vyrazila. Bylo tam jen několik stezek, po kterých se dalo jít, a po chvilce váhání nenašla žádný důvod, proč by si neměla vybrat tu, po které se vydal Tom. Užije si osamělou procházku, říkala si, ale nemuselo by být špatné potkat na stezce Toma, kdyby se to náhodou mělo stát.

Zabralo to skoro hodinu, než ho dostihla.

„Ahoj Tome,“ řekla vesele. „Usoudila jsem, že Delia měla pravdu, že by byla škoda tohle ráno promarnit.“

„Kde je Lukáš?“

„Och, ten ještě spí, obávám se. Toho někdy stěží vzbudíš před polednem.“

„Dobrá,“ řekl. „Dobrá.“ Tvářil se rozpačitě. Byli tu, dva pěkní mladí lidé, ženatý a vdaná, sami spolu na osamělém místě. Ale nepatřili k sobě. Byla to choulostivá situace, zatraceně choulostivá.

Mohla by něco říct, jen naznačit, ovšem delikátně, o co má zájem? Nemohla.

„Napadlo mě, že bych mohla nasbírat nějaké jahody,“ řekla a ukázala mu malý košíček, který nesla. „Bylo by hezké přinést nějaké Delii. Viděl jsi nějaké?“

„Tady ne. Za tím potokem, kde jsme byli předevčírem, tam bylo nějaké jahodiní.“

„Ano, to si vybavuju. Podíváme se tam? Tedy pokud jsi ochotný mě doprovodit, samozřejmě.“

To „pokud jsi ochotný mě doprovodit“, to byl nejodvážnější návrh, jaký v životě nějakému muži udělala.

Vypadal nerozhodně a váhavě a přišlo jí, že se náhle a bez zjevného důvodu začal trochu potit. Na okamžik jako by ztratil svůj hlas a když ho zas našel, přeskakoval mu jako pubertálnímu klukovi.

„Ano, to bych rád.“

„Tak to je skvělé,“ řekla na to ona. Zavěsila se do něj a dál kráčeli po stezce bok po boku.

„Doufám, že Lukášovi nebude vadit, že jsem tu takhle s tebou sám,“ řekl.

„Ne víc, než bude vadit Delii, že já jsem sama s tebou.“

„Myslím, že jí by to vadilo hodně.“

„Proč?“

„No, víš, má za to, že jsi mimořádně krásná. Mohla by si myslet, že mám stejný názor.“

„A máš?“

„To Delii nemůžu přiznat.“

„Když jsme se prve koupali,“ řekla, „nikdy před tím, za celý život, jsem žádné nahé mužské tělo neviděla. Tedy kromě Lukáše. Myslím, že máš nádherné tělo. Jako řecká socha.“

„Já si to samé myslím o tobě, Arleto.“

„Jsem ráda, že jediní dva muži, kteří kdy spatřili mé tělo nahé, ho oba obdivují.“

„Můžu být upřímný?“

„Budu hodně naštvaná, pokud nebudeš.“

„Závidím Lukášovi.“

„A já závidím Delii.“ Šli teď ruku v ruce a ona mu jeho ruku stiskla. On jí odpověděl taky stiskem.

Našli ty jahodové keříky poblíž potoka a nasbírali kvanta jahod. Se smíchem ho krmila a sázela mu do pusy jednu jahodu za druhou, dokud mu tmavá šťáva v potůčcích nestékala po bradě.

„Je mi horko,“ řekla. „Můžeme se vykoupat, co myslíš?“

„Myslím, že můžeme,“ řekl nervózním hlasem a uhnul očima.

„Tak dobře,“ prohlásila. Došli k té hluboké tůňce, ve které plavali dva dny předtím.

Stoupla si před něj a rozepnula si košili. Upustila ji na zem a pak si uvolnila sukni a nechala ji spadnout na košili.

„Jdeš se mnou?“ zeptala se.

Rozepnul své oblečení a svlékl si ho. Váhal, jestli si může sundat prádlo, tak si ona svlékla svoje napřed. Odhodila košilku a stála před ním s nahými prsy, jen v bílých plátěných spodních kalhotách po kolena. A potom svlékla i ty spodky.

Tom své spodní prádlo svlékal trochu pomaleji. Neotočil se, aby se skryl před jejím pohledem, ale byl zjevně v rozpacích.

Zbavil se šatstva a stál před ní taky nahý. Jeho velký orgán mu bezvládně visel mezi nohama a ona se mu na něj dívala. Byla zvědavá, jak velké to nakonec asi bude.

„Víš, Tome, opravdu tě mám moc ráda,“ řekla chraplavým hlasem.

„Taky tě mám rád, Arleto.“

Sedla si do měkké trávy a položila se na záda a do široka roztáhla nohy.

„Tome, než půjdeme do vody, je tu něco, co bych chtěla, abys pro mě udělal.“

Stál mezi jejíma nohama a díval se dolů na její vyboulenou vulvu. Penis se mu začal prodlužovat.

Ano! řekla si v duchu vítězoslavně. Och ano!

„Pojď blíž,“ zašeptala.

Klekl si jí mezi nohy. Jeho orgán se dál zvětšoval a začal se zvedat do vzduchu.

Tak tady to je, tady to budu mít, jásala.

Stálo to vztyčené, dvakrát delší než u Lukáše. Bylo to tlustší než rukojeť tenisové rakety.

„Tome,“ řekla, „co způsobuje, že Delia v noci tak křičí? Je to proto, že je tvůj orgán tak velký a silný?“

„Nevím,“ řekl. Tváře měl rudé a hlas škrcený. Ztěžka dýchal.

Vzala to do své malé ruky, nemohla to svými prsty ani obejmout, a jak se nad ni skláněl a přenášel svou váhu na ruce, vedla ho, dokud se ta hlavička jako švestka nedotkla její škvírky. Přejela s tím nahoru a dolů vlhkým žlábkem mezi svými stydkými pysky, dotýkala se tím poštěváčku, s tak silnými elektrizujícími účinky, že je pociťovala až v bradavkách.

Vypadal jako satyr, s tím tlustým ztopořeným pyjem, vyčnívajícím z jeho chlupatého klína, jeho hlavice byla purpurová a po celé délce byl protkaný mřížovím pulzujících modrých žilek.

Přitáhla si jeho hlavu na svá prsa a jeho rty si přitiskla na zduřelé bradavky.

„Och, bože,“ zamumlal chraptivě, když svůj hustý knír zabořil do jejích prsou a do pusy vsál nabídnutou bradavku. Svou rukou se dotkl jejích stehen a hladil ji mezi nimi, a ona mu to oplácela hlazením jeho tvrdého a mocného penisu.

„Už to tam dej, Tome,“ řekla. Umístila ho k svému vchodu a on začal vnikat dovnitř, pomalu a jemně, ale pevně. Ta jako-švestka od sebe oddělila její pysky.

Musela si pusu zacpat rukou a kousnout se do ní, aby se udržela nekřičet.

„Jde to dovnitř,“ šeptala, a cítila, jak se odulé pysky její vaginy do široka roztahují, aby jeho tloušťku dokázaly přijmout.

Poznávala, že se její vchod rozšiřuje, aby se mu přizpůsobil, podobně jako se o jejich svatební noci rozšiřoval a přizpůsoboval Lukášovi.

„Je to hodně veliké,“ šeptala. Jako u býka. Vzpomněla si, jak v římské mytologii Jupiter přišel k jedné ze svých milenek – byla to Evropa? – v podobě býka.

Vlhkosti vznikající uvnitř v ní přibývalo, usnadňovala jeho neodbytnému útočníkovi průchod. On se povytáhl a hned zas vrátil dovnitř, vklouzl tam už snáze, vagina byla pořád vstřícnější a přátelštější. Zřetelně cítila, jak se pro něj její už teď napjaté vaginální stěny dál roztahují, a přijímají ho. Pronikl hlouběji. Každý další centimetr jí přinášel nový pocit plnosti uvnitř.

Už se vtlačil hlouběji, než byl nejhlubší bod, kterého dosáhl Lukáš.

„Nechci ti ublížit,“ řekl.

„Naplň mě,“ vybídla ho. Byl to zvláštní intenzivní pocit, způsoboval jí bolest a vzrušoval ji víc než cokoli, co už zažila.

Každým přírazem se do ní protlačoval hlouběji, tak dlouho, dokud v ní nebyl usazený úplně, celý dlouhý penis od špičky až ke kořeni byl usídlený v ní uvnitř. Když dorazil na samý konec, natiskl se současně na její tuhý klitoris, to se jí líbilo.

„Jaký je to pocit?“ zeptal se, když v ní byl až po jílec.

„Je to božské,“ odpověděla. „Och, naplň mě takhle.“ Začal do ní pumpovat dlouhými, pevnými tahy.

„Och, bože,“ kňučela. „Ano.“

Její vzrušení narůstalo, neustále ji tlačil výš a výš, a ona se nadzvedávala a chtivě se potkávala s každým jeho přírazem.

Pořád do ní vrážel, rytmicky a neměnně, tvrdý jako kámen, jeho velký penis pronikal jako píst do jejího ochotného lůna. „Mrdej mě,“ zašeptala. „Mrdej mě, mrdej mě.“ Přesně jako to slyšela říkat Delii.

Trvalo to pětkrát déle, než kdy vydržel Lukáš. Po prvních pěti minutách se nestarala, co se děje, jen pořád chtěla, aby to nikdy neskončilo.

Připadalo jí, jako by se celý svět točil kolem osy toho tvrdého penisu.

Slyšela svůj vlastní hlas vzlykat a kňučet nad požitky, které ji zaplavovaly, a znělo to jako od nějaké jiné ženy, někde poblíž. Kousla ho do ramene a bulila nad tím, přerývaně oddychovala a tváře měla rudé. Záda se jí klenula, jak přizvedávala svůj klín, protože se s ním chtěla potkávat silněji, po každé, když do ní své mužství zapíchl a celou ji vyplnil.

„Och!“ naříkala. „Och! Och! Och!“ křičela hlasitě. V uších se jí k tomu přidával nějaký ohlušující zvuk, takže sama sebe sotva slyšela.

Ucítila, jak jeho penis pulzuje, a vtrhlo do ní něco horkého, to on právě vyvrcholil. A hned potom ucítila, jak začínají její vlastní křeče. Začalo to uprostřed jejího poštěváčku a ohromná vlna vůlí neovlivnitelného slastného svírání jí proběhla celým tělem. Cítila, jak jí vstávají vlasy na hlavě. Pak začala další vlna, rozšiřovala se jako příval horka z jejího středu, až ji celou rozehřála, a potom ještě další vlna a další.

„Ach bože, ach bože, ach bože!“ vykřikovala, napřed hlasitě, potom plačtivě pro sebe. Brečela, horké slzy jí stékaly po tvářích.

Tomův penis přestal přirážet a cukat se a dál ležel v ní, tlustý a ochablý.

„Co je špatně?“ zašeptal a svými rty jí osušoval tváře, ochutnával její slané slzy.

„Je to tak strašně krásné,“ řekla po malé chvilce, „Och, Tome, je to moc krásné.“

Nedovolila mu opustit loučku, dokud ji neomrdal ještě jednou. Naučil ji to slovo označující extázi, kterou zažila: orgasmus.

Leželi potom ve stavu nervového vyčerpání, kterému unaveně podlehli. Och moje extáze, pomyslela si. „Cítí muž něco jako tohle?“ zeptala se.

„To si nemyslím. Pro muže je to ten nejúžasnější pocit na světě, ale nemyslím, že cítí to, co cítí žena, když to proběhne takhle.“

„Myslíš když se udělám.“

„Když se uděláš.“

Unavení a rozcuchaní se vrátili ke svým zákonitým manželům. Uvažovala, jestli Lukáš na její tváři uvidí, co provedla. Musí celá zářit. Cítila se o pár centimetrů větší. Taky ji zajímalo, jestli ji Delia ucítí na Tomově těle.

Ale nikdo si ničeho nevšiml. Delia spala a Lukáš se zabavil sám. Několik hodin její nepřítomnosti mu nijak nevadilo. Byl to nádherný den na túru; napadlo ho, že by taky mohl vypadnout a sám si protáhnout nohy.

„Přinesla jsem ti nějaké jahody,“ řekla ostýchavě, provinile. Otevřel pusu a ona mu je tam jednu po druhé sázela, dokud mu šťáva nestékala po bradě a neznečistila mu košili.

Více erotických povídek najdeš na webu Sex-po-telefonu.info - erotické povídky.

Roztoužená Simonadalší dívky
 
Sex po telefonu

Sex mi není cizí a pokud máš pořádnou výbavu a žádný ostych, ukaž mi co v tobě je. Budu křičet slastí a přirážet jako šílená. Pak se mi vystříkej na kozičky a já to všechno slížu. Nebo si tě strčím do pusinky a vysaju tě do sucha? Zavolej a řekni mi, jak by se ti to líbilo?

Ozvi se mi na
909 467 666
a po vyzvání zadej kód 59

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
SEXCHAT SIMONA text zprávy... na číslo 9095535

Cena hovoru 46 Kč/min pro čísla 909460030 a 909467666, resp. 60 Kč/min pro 909606666.
Maximální délka hovoru 26 min pro číslo 909460030, resp. 20 minut pro číslo 909606666.
Cena SMS je 35,- Kč. Sex po telefonu i chat je pouze pro starší 18 let.
Provozuje TOPIC PRESS s.r.o., www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz

Podobné erotické povídky

Žhavý úklid

  27. 7. 2014Neznámý autor

Už týden jsem přítele připravovala na to, že víkend chci strávit úklidově. Neměla jsem na mysli pouze umytí oken a podobné záležitosti, ale vzít to pěkně od půdy a vyházet vše do kontejneru. Přítel se na to samozřejmě netěšil a v duchu mě proklínal. V sobotu jsem ho brzy vzbudila. Zamračil se a ani mě nepolíbil. Ráno jsme obvykle o víkendu souložili, ale ten den to neproběhlo. Rychle jsem se sebrala...  celá povídka...
Kategorie: Šukačky, Petting, Mix

Přišla pozdě, a to neměla dělat

  14. 10. 2007A.D.Lajda

           Takže Chlapi, je mi potěšením vám tady teď něco vyprávět. Těšte se! Myslím, že až tohle dočtete do konce, budete mi moje orgie s jednou pořádnou babou fakt závidět. Ale věřte mi, že kvůli tomu si tady hubu netřepim. To bych neměl zapotřebí. Rozhodně se neukájím něčí závistí, ukájím se úplně jinejma věcma…haha. Takže ještě jednou pánové, jde hlavně vo to, aby se vám při tom čtení fakt sexuálně...  celá povídka...
Kategorie: mix, Erotické pomůcky, Submisivní, Bondage, Otrokyně, Extrémy

Moje postavení

  1. 1. 2009A.D.Lajda

Jsem to snad neměl půl roku nebo co, nadrbanej jsem až hanba a chvílema se mi už dělaj mrákoty před očima, např. když spatřím nějakou pořádnou babu. Hlavně přes den, v práci, když kolem projde Julie, zastaví se Markéta, tak to jsem kolikrát jak na trní. Bych ho snad ze zoufalství strkal i mezi matračky, cokoliv (!), co by mi aspoň na chvilku pomohlo zbavit se toho hroznýho přetlaku. A já vám vážení...  celá povídka...
Kategorie: mix, Šukačky, Mix, Extrémy

Vzrušující bezmoc.

  22. 11. 2016Lankre

Ležím na zemi. Nohy široce roztažené, pevně připoutané ke dvěma rohovým sloupkům zahradního altánku. Spoutané ruce roztažené nad hlavou jsou nemilosrdně taženy k protějším rohům. Nepřirozeně natažené ruce i nohy mě už dlouho bolí. Jak dlouho nevím, ztrácím pojem o čase. Nevnímám okolí. Oči mám zakryté páskou. V uších pěnové špunty a roubík úspěšně tlumí moje sténání. Jen chladivý vánek obkružuje moje...  celá povídka...
Kategorie: Bondage, Mix, BDSM