Klárka stála u zábradlí a projížděla si v telefonu fotky z minulého víkendu s Mirkem. Stály za to. Mirek byl jejím vyvoleným už půl roku a snažil se plnit všechna její přání. Tedy skoro. Svázat jí ruce k sobě a bušit do ní zezadu byl jeho největší výkon. V té chvíli byla od toužebného vrcholu jen kousíček. Když si teď prohlížela fotky, které jí udělal na památku, znovu lehce zvlhla a zachvěla se. Na víc ale Mirek neměl. Aby jí přetáhl přes zadek a aby s ní zacházel jako s kusem masa, na to neměl. I tak to s ním ale bylo hezké. Za jejími zády probíhal klasický večerní provoz. Auta vydávala hluk, který ji nezajímal. Když uslyšela zakvílení gum o asfalt a rychlé kroky, vlastně je moc nevnímala.

„Drž hubu a pojď!“ ozval se přidušený mužský hlas za ní a současně na krku ucítila studený dotek ostrého nože.

Zlekla se a hrůzou jí vyskákala husí kůže po celém těle. Ale zároveň dole ucítila silné stažení a mravenčení. Mirek! Dodal si odvahu, a… Nebo to Mirek není? Připadalo jí, že je silnější, jinak voní, je možná i vyšší… Ale kdo jiný by to mohl být? Ten někdo, ji zatáhl do auta, dodávky, dveře s bouchnutím zavřel a auto prudce vyrazilo. Od koho si dodávku dokázal půjčit, a kdo byl jejím řidičem, netušila. Nemyslela si, že má Mirek takové dobré kamarády. Když jí z krku zmizel tlak nože, světlo kolem ní zhaslo. To jí útočník dal šátek přes oči. Slastně zavzdychala. Její nejtajnější přání se začalo naplňovat. K Mirkovi pocítila takovou lásku, že ani neřešila, že toto přání s ním nikdy neprobírala. Mobil jí někdo vytrhl z ruky a zajel jí pod tričko. Bránila se. Křičela, kopala kolem sebe nohama, odstrkovala ruce ze svého hrudníku, ale při tom si přála, aby byl útočník ještě drsnější. Byl. Dostala facku jako hrom, na ruce pouta a do pusy roubík. Napůl přetrhnuté tričko spadlo na podlahu a za ním se poroučela i podprsenka, která dopadla podobně. Ucítila jen silné škubnutí, pak ještě jedno a byla do pasu nahá. Vše probíhalo beze slova. Ona už křičet nemohla a útočník neměl na řeči čas. Její prsa byla za všechna slova. Ještě jí zajel rukou pod sukni a přes mokré kalhotky zmáčkl plačící kundičku v dlani. Auto jelo rychle a s osádkou házelo ze strany na stranu. Najednou prudce zastavilo a motor ztichl. Uslyšela otevření dveří. Jeden jí vzal za nohy, druhý pod rameny a někam ji odnášeli. V tu chvíli jí došlo, že její nahotu nevidí jen Mirek, ale i řidič. Zastyděla se. Se stejným zachvěním v podbřišku, jako když jí překvapil u toho zábradlí. Podle rytmu kroků, vrzání podlahy a dveří měla představu o tom, kde asi jsou. V nějakém domě, někde v patře, kam vedou dřevěné schody. Nohama se dotkla země. Ten, co ji držel pod rameny, ji ale nepustil. Knoflík, zip… a sukně šla dolů i s botama. Se stahováním kalhotek se nezdržoval. Micka ji příjemně zabolela, když se do ní krátce zařízly a pak povolily. Hned na to se na malou chvilku octla ve vzduchu a přistála na něčem měkkém. Podle zavrzání usoudila, že se jedná o kovovou postel. Ruce putovaly nahoru a za nimi i nohy. Zastyděla se ještě víc. Ruce i nohy byly svižně spoutány k pelesti a Klárka se nemohla ani hnout. A najednou to přišlo. Bez varování, bez sebemenšího náznaku, ucítila na vyšpuleném zadečku pálivé štípnutí. Až pak jí došlo, že těsně před tím, uslyšela svist nějakého nástroje. Rákoska, lískovka, bičík… Čím jí malovali bolestivé proužky na pozadí netušila, ale v té chvíli to vlastně bylo jedno. Vyrazilo jí to dech. Tohle už nebyla jen hra na bití. Tohle bylo doopravdy. Přistála druhá, pak další a další. Krom zadečku, nebyly od ran ušetřeny ani stehna, ani holá pipinka. Kdyby mohla, vyřvala by si plíce z hrudi, ale s pusou plnou plastu se pokojem ozývalo jen tlumené úpění, svistot a pleskání proutku o kůži. Kolik proužků se jí na zadečku vyjímalo, netušila ani v nejmenším. Ta obrovská bolest jí zcela pohltila, ale zároveň dole cítila, že přehrada je plná až po okraj.

Uvolnili ji a položili na břicho, se zadečkem trčícím vysoko vzhůru. Když jí vytáhli roubík z pusy, prudce se nadechla. Ale vydechnout musela zase jen nosem. Jeho místo zastoupil velký ocas. Tohle Mirek není, došlo jí, ale hned na to ucítila, jak do ní zajel druhý vespod. Tohle taky na Mirka nevypadá, začal jí v hlavě zvonit malinký zvoneček. Než se ale zvoneček dokázal rozeznít naplno… Nedomyslela. Před očima jí vyskákaly hvězdičky a Klárka se propadla do slasti. Zakvílela do ocasu a prudce zahýbala zadečkem. Přehrada přetekla a protrhla se. Všechna ta touha, smíchaná z bolesti, strachu a studu, se jí v několika vlnách rozlila po celém těle až do konečků prstů a zaplavila ji pocitem absolutního štěstí. Varovný zvoneček zmlknul a přílivová vlna jej odnesla někam pryč.

Sotva dokvílela, změnil borec u pusy polohu. Lehl si na záda, zvedl nohy a přitáhl si její obličej ke své dírce. Došlo jí, co chce. Do úkolu se pustila s chutí a vervou. Jazykem projížděla její okolí i dírku samotnou, on si prsty roztahovala hýždě od sebe, aby se dostala co nejhlouběji. Bylo jí jedno, kam se jazykem dostává, a že to, co vtahuje nosem do sebe, není nic jiného, než neskutečný smrad, jí taky moc nedocházelo. Nevynechala jediné místečko. Hrála si s jeho pytlíkem, cumlala obě velké koule, až se zajíkala a zapomínala dýchat. Zaúpěla a rozklepala se podruhé.

Ještě nebyla zpátky a první dírka přestávala tomu vzadu stačit. Vytáhl ho z pipinky, nabral si mezi prsty její šťávy a rozmazala je po hvězdičce. Namířil, zatlačil a pomalu ho na kousíček vsunul dovnitř. Vytáhnout, namazat… Vzpamatovala se a došlo jí, že má návštěvu ve druhém pokojíčku. Její další sen se vyplnil. Svým sténáním, prohýbáním a nabodáváním se na něj, dala jasně najevo, že vrchol zdolala nanovo. Násilníci se zdáli k neutahání. Střídali se navzájem, střídali polohy, dokonce byli v obou pokojíčcích najednou, ale pořád neměli dost. Klárku už začalo všechno bolet, měla dost, ale ti dva… Až po dlouhé době se udělal jeden a pak i druhý. Do zadečku a do pipinky. Svalili se na ni a prudce oddechovali.

Klárka měla taky dost, ale jako správná ženská byla zvědavé. Zkusila si sundat šátek, ale sotva uviděla trochu světla, přistála jí na obličeji facka jako hrom. Oba násilníci znovu ožili. Jeden z nich jí spoutané ruce silně zatáhl nahoru, až jí zabolelo ji v ramenou. Myslela si, že je vyhodí z kloubů a rychle se začala omlouvat a slibovat, že se o nic podobného už nepokusí. Na její sliby ani omluvy nebral žádný ohled. Přitáhl ji na sebe, hlavu jí zabořil do rozkroku a znovu vytáhl ruce nahoru.

„Běda, když mně kousneš,” zavrčel přísně.

Klárka otevřela pusu a začala na měkkém ptákovi pracovat. Proč by ji varoval zrovna teď a ne před hodinou, jí došlo po přistání proutku na zadnici. Zaskučela a majitel koženého roubíku měl celkem štěstí, že se překonala a bolestí nestiskla čelisti k sobě. Řvala, ale zvuk byl tlumen jeho kusem masa, který neustále rostl a začínal jí vyplňovat pusu víc a víc. U páté rány se jí před očima dělaly hvězdičky. Nejen že měla zadeček v jednom ohni, ale kopí bylo znovu v plné pohotovosti, dráždilo ji po mandlích a úspěšně omezovalo dýchání. Nemohla ani dávit, ani dýchat.

Bití sice přestalo a do zadečku dostala novou nádivku, ale mžitky před očima neustávaly. Ten vzduch jí v plicích prostě chyběl. A pak to přišlo. Zažila tak silné stažení všeho co měla v podbřišku, záplavu tak silné vlny, že se doslova vytratila z těla. Na několik dlouhých a nádherných vteřin jí nevadilo, že se dusí. Nevadilo jí, že by se žaludek rád podíval ven. Nevadila jí ta pálivá bolest vystřelující po každém přírazu ze zadečku. Nic kolem nebylo. Nebyla ona, nebyl svět kolem ní, nebylo nic, než měkká tma, ve které se utápěla.

V momentě, kdy se vrátila zpět, uvolnil jí první násilník ruce a vytáhl ocas z pusy. Nadechla se a šedá záclona z očí se rozplynula. Vydechla a zase se zprudka nadechla. Začala kašlat a dávit se, ale tomu druhému se z dírky nechtělo ani za nic. A ten první se do pusy taky hned vrátil. Už se nedobýval tak hluboko a ona mohla alespoň trochu dýchat. I za to málo byla ráda. Když začal vypouštět své zbytky zásob, všechno statečně spolkla. I v zadečku se tomu druhému podařilo nechat další nadílku. Když se svalili na novou hromadu, už se nepokusila o nic. Byla sice zvědavá, ale další špionáž si odpustila.

Jeli zase autem. Byla nahá, ale už se nestyděla. Na zemi, pod sedačkou s ní smýkala odstředivá síla, a zadeček a záda se bolestivě otíraly o gumovou podlážku. Ozvalo se otevření dveří. Popadli ji za ruce a pod koleny a pohodili do trávy. Pak jí sundali pouta a nechali ji. Než si stačila sundat šátek, byli pryč. Zahlédla jen prach a zadní světla dodávky. Sáhla si za hlavu, uvolnila řemínek a z pusy vyplivla uslintaný roubík. Rozhlédla se kolem sebe. Vedle ní ležela hromádka jejího oblečení. Teprve teď na ni plně dolehla únava a bolest celého těla. S námahou se zvedla a vzala do ruky první kousek oblečení. Roztrhané tričko a zmačkaná sukně s roztrženým zipem. Tričko si oblékla, jak nejlépe šlo a i sukni si musela přidržovat, aby jí nespadla na zem. Kabelku pověsila na rameno a podívala se dovnitř. Zbyly jí tam jen klíče, rtěnka a pár cetek. Mobil a peněženka byly pryč. Mirek je hodně důsledný, pomyslela si a znovu se rozhlédla. Věděla kde je. Bydlela vlastně nedaleko. I tak jí ale cesta naboso trvala poměrně dlouho. V šeru lesa jí každý lehce přehlédnutý kamínek a každá větvička připomněla, jak dokážou být nohy citlivé. Prosmýkla se potemnělou tichou ulicí, vylovila z kabelky klíče a po schodech pelášila do pátého patra. Byla ráda, že nikoho nepotkala. Napustila si vanu horké vody a slastně si vlezla do pěny. Bylo jí blaze. Mirek je přeci jen chlap pro ni. Dokázal ji uspokojit úplně a navíc celou hru zahrál až do konce. Slastně se dotýkala jelítek a zajíkala se tou krásnou bolestí, která z nich vystřelovala.

„Ježiši, kdes byla?“ vytrhl ji ze snění Mirek

Stal nad ní s vyděšeným výrazem ve tváři. Na místo schůzky dorazil s lehkým zpožděním a od té chvíle ji celou dobu hledal. Po barech, po parku, u skoro tchyně na druhém konci města… Všude.

„No, však se nedělej,“ zašveholila blahem a lehce se zapýřila.

„Klárko,” zvolal vyděšeně, „všude tě hledám, volám ti, lítám po městě a… a,” rozvzlykal se nakonec.

Úleva, že se jeho milované osůbce nic nestalo, se projevila naplno. Sesunul se k zemi a zabořil hlavu do dlaní. Klárka nechápala, co to na ni hraje. Až po několika okamžicích, jí došlo, že její podezření mělo pravdivý základ. V první chvíli ji polila hrůza. Byla jsem znásilněna! Brutálně, krutě a… Zbledla a celá se rozklepala. V té další jí ale dole malinko zasvrbělo. V několika vteřinách si v hlavě všechno přehrála znovu, rukou zajela ke kačence a dokončila to. Tiše zasténala, na hladině se udělalo několik vlnek a Klárka opět došla na konec. Podívala se na Mirka a pocítila k němu neskonalou lásku. Byl hodný, moc hodný, a nemohla mu přiznat, že celé odpoledne prožila v extázi.

„Promiň, byla jsem u Dany. Má nějaký splín, a …,” vymluvila se na kamarádku.

Věděla, že Mirek Daně volat nebude. Nejen proto, že jí věřil, ale také proto, že Danu neměl rád. Vztáhla k němu mokrou ruku, a když jí podal tu svou, přitáhla ho k vaně a dala mu obrovskou mokrou pusu na usmířenou. Večer se pak něžně pomilovali. I když u toho myslela na ty dva, zůstala jen v základním táboře…

Každé odpoledne, každý večer, kdy má volno, čeká tam, kde si s Mirkem tenkrát sjednali schůzku. Opřena o zábradlí, v minisukni a s pohledem upřeným do mobilu, po očku pozoruje provoz kolem sebe. S každou dodávkou, která se objeví v dlouhé koloně ostatních aut, s každým zaskřípěním brzd, jí poskočí srdce v hrudi v naději, že u ní zastaví, vyhrne se z ní chlápek, popadne jí v pase, zatáhne dovnitř…