Erotické povídky

Gorila Coco

„Dobré odpoledne, Coco. Měla jsi dobrý oběd?“

To jídlo bylo hnusné, ale oni vám předhodí cokoliv, co dokážete jíst.

„Coco jíst úplně,“ ukázala Coco ve znakové řeči.

„To je hezké,“ znakovala jí světlovlasá žena svou odpověď.

Lidské samice mají pořád své období. Jsou to ty největší coury ve zvířecím království, každý to o nich ví, dovolují samcům, aby na ně skočili v kteroukoli dobu a v libovolný den v roce. Ale Coco vypozorovala, že existuje pár dní, mezi jedním a druhým úplňkem, kdy se ten dospělý slabý pach vycházející z ovulující lidské samice stává téměř nesnesitelně silným. Někdy si Coco musela držet nos – fuj!

Dneska byl jeden z těch dnů. Coco uvažovala, s kterým ze samců se tahle samice asi bude pářit. Lidi byli mimořádně stydliví a nikdy jste je neviděli dělat to, ale když jste měli štěstí, občas jste mohli pozorovat aspoň počáteční fáze jejich propracovaného namlouvacího rituálu.

Coco to už trochu uměla předpovídat, na základě svých pozorování. Když byla nějaká lidská samice poprvé sama s nějakým novým samcem, a žádný jiný potenciálně žárlivý samec ani samice nebyli tak blízko, aby je mohli vidět, ona obyčejně napřed nechala svou tlapu otřít se o tlapu lidského samce.

Potom ukázala své zuby. Když lidský samec taky ukázal svoje zuby, byl to signál, po kterém namlouvací rituál postoupil do další fáze. Když on hned své zuby neukázal, ona si mohla stoupnout za něj takovým způsobem, aby mu svá vemena přitiskla na záda, a dívat se mu přes rameno a předstírat, že ji zajímá, co on právě dělá.

Když ho ani to nerozhýbalo, byl to ztracený případ – neměl zrovna náladu. Lidské samice ale nebyly v těchhle věcech moc bystré a mohly i potom vytrvat, dokonce i když byl lidský samec „okroužkovaný“. Okroužkovaní samci měli na druhém prstu své levé packy malý kovový kroužek, který znamenal, že už se s nějakou samicí pářili, s takovou, která měla na své pacce stejný kroužek.

Lidské samice se nikterak nezdráhaly krást jedna druhé samce. Aspoň pokud se nikdo nedíval. Tedy nikdo kromě vysoce vzdělané laboratorní gorily, která neuměla mluvit.

Coco ve skutečnosti uměla mluvit docela dobře. Znala přes dvě stě znaků ve znakové řeči a uměla kouřit dýmku. Taky rozuměla víc než pětadvaceti slovům mluvené lidské řeči, ačkoli je sama nedokázala vyslovit. Například jméno té lidské samice bylo „Kar-La“.

Coco (zkratka z Coco Channel) neměla žádnou souvislost s „Koko“ (psáno s K), což byl název konkurenční laboratoře. Lidé z laboratoře, ve které byla Coco, se rozčilovali a používali slova jako „šarlatáni“ a „zloději grantů“, kdykoli padla o cizí laboratoři zmínka. Ujišťovali návštěvníky, že Coco je mnohem chytřejší, než její soupeřka s K.

Někdy návštěvníci nabídli Coco pamlsek. To měla ráda. Někdy dostala nějakou nabídku i Kar La, například: „Šla byste se mnou na večeři do Alcronu?“ Kar-La to taky měla ráda. Sbalila takhle dva nositele Nobelovy ceny a jednoho populárního zpěváka, kterého přemluvila k tomu, že použije fotografii Coco v bookletu vloženém do jeho nového CD, a část výtěžku věnuje nadaci, která laboratoř financuje. Ráno po návštěvě popové hvězdy přišla Kar-La do laboratoře mimořádně neupravená a ve stejných šatech, které měla na sobě den předtím. Zdálo se však, že je se sebou náramně spokojená.

Jednou, když Kar-La vyzařovala svůj „nažhavený“ pach obzvlášť silně, Coco, ve zlomyslné náladě, znakovala jednomu lidskému samci „Kar-La hnusný zápach“, jen aby viděla, jak na to bude reagovat. Lidští samci ale taky nejsou v těchhle věcech zrovna bystří. A zřejmě mají velmi slabý smysl pro vůně a pachy. Kdyby ti samci měli nos jako gorily, cítili by nažhavenou Kar-Lu na kilometry daleko. Ale Coco se zdálo, že to sotva cítí, i když jsou u ní blíž než na půl metru.

Ano, ovšem, bylo docela těžké rozeznávat lidské pachy, když každý má všechna ta mýdla a deodoranty a vydávají pach masa hnijícího uvnitř nich a taky slabý závan chloru, a to všechno maskuje jejich vlastní přírodní aroma. Takže jistý stupeň zmatení je pochopitelný.

Přesto si Coco nemohla pomoct a musela dumat nad tím, jak se vůbec lidi mohli pářit v divočině. S těmi žalostně necitlivými nosy přece nemohli jeden druhého ani najít. Možná právě proto se začali sdružovat do obrovských kolonií, kde se nemuseli tak dlouho hledat.

Tamhle! Coco to málem uniklo, zachytila to jen koutkem oka. Ta lidská samice se svým předloktím otřela o paži samce, který pracoval v laboratoři. Zahájila namlouvací rituál!

Coco se pozorně dívala, ale samec napřed nereagoval. Coco čekala, jestli se ještě nerozhoupe, a zatím se ve svém pozorování soustředila na Kar-Lu. Ta předváděla typické přípravné signály. Hruď a hýždě měla dnes trochu zvětšené, a to ji přimělo vzít si těsnější oblečení než obvykle. To mírné zvětšení jejích mléčných žláz způsobilo, že si blůzu nechala rozepnutou o jeden nebo dva knoflíky navíc, a taky měla na sobě kratší sukni než obvykle, možná, spekulovala Coco, proto, aby ochladila svá přehřátá stehna. To by Coco snadno chápala – dobře věděla, jak ji samotnou její stehna hřejí a svědí, když je nažhavená.

Vlastně se divila, že lidi vůbec snesou nosit oblečení, zejména tady v létě v horké laboratoři – nejspíš to může být tím, že na sobě nemají prakticky žádnou srst, ti chudáci. Kar-La měla krásné dlouhé splývající žluté vlasy, které jí vyrůstaly z vrcholku hlavy a spadaly dolů na ramena, ale jinak nikde nic. Ten samec, se kterým teď flirtovala, měl dva malé chomáčky vlasů na obličeji plus vlasy na temeni. Aspoň neměl na hlavě tu velkou holou oblast jako ten starý kozel, kterého si Kar-La narazila posledně. Coco měla jen velmi vágní představu o hierarchii a zařazení lidských samců v rámci kmene, ale myslela si, že tamten byl o stupeň výš než tenhle – byl to nějaký alfa samec. Divné bylo, že ti výše zařazení samci v laboratoři se zdáli mít k mladým samicím, jako byla Kar-La, horší přístup než samci mladší, slabší a níže zařazení. To byla opravdu hádanka.

Teď! Další pářicí signál od Kar-Ly. Nahnula se před tím samcem a ostentativně si vybírala tužku z kelímku na stole, ale ve skutečnosti mu ukazovala své naběhlé mléčné žlázy a strkala mu je přímo před obličej. Podle lidských norem to bylo udělané obratně. Jak se nahnula, z výstřihu blůzy se vynořily dva tři centimetry jejího žlábku mezi vemeny, a když se postavila, zase zmizely pod oblečením.

„Pardon,“ řekla.

Ten lidský samec s ní navázal oční kontakt (velmi důležité!) a pak pootevřel pusu a ukázal zuby. Bylo velice důležité rozlišovat mezi obecně přátelským ukazováním zubů u Homo sapiens a typicky agresivním, výhrůžným ukazováním zubů u ostatních primátů. Mezi všemi ostatními druhy má ukazování vašich řezáků jinému zvířeti vždy jen jediný význam.

U lidí je to jiné, ačkoli Coco nevěděla jistě proč. Někdy totiž naopak ukazovali své zuby, když byli rozzuření a vydávali hlasité zvuky. Coco si pamatovala jednoho lidského samce se jménem Dok Tor, jehož obličej byl rudý zlostí, když na nějakého mladého samce před sebou řval „Máte výpověď!“ Dok-Torovy řezáky byly naplno vyceněné, kapaly z nich sliny, a Coco si chvilku myslela, že na toho samce před sebou skočí a rozerve mu hrdlo.

K podobným věcem ale mezi lidmi moc často nedocházelo. Ten mladší samec se jednoduše přikrčil a vycouval z místnosti. Už tam pak nebyl vidět, aspoň Coco ho neviděla. Možná byl donucen odejít a přidat se k jinému kmeni. Nebo možná ho Dok-Tor zabil a snědl, když to Coco nemohla vidět. Lidi byli kvůli některým věcem hodně ostýchaví.

Dok-Tor byl alfa samec. To mu ale nedávalo žádná oplodňovací privilegia, pokud šlo o Kar-Lu. Jinak by byl zahnal toho mladšího samce s chomáčky na obličeji a jasně by si páření s ní zajistil pro sebe.

Kar-La se nahnula blíž k samci a mimovolně si třela hýždě tlapou. Další znamení toho, že tam dole pod šaty jí to žhnulo a svrbělo, ale ten samec to neviděl.

Přesto nakonec začal reagovat. Dotknul se Kar-Liny tlapky svou tlapou a ukázal jí zuby v široce otevřených ústech. Mluvili spolu tiše a ačkoli jim Coco nemohla rozumět, (jen jedno slovo ze sta – „večeře“ bylo to, které znala – a tady se Coco spíš těšila na svou vlastní večeři), z tónu jejich hlasů poznala, že spolu vedou přátelský rozhovor, a že je to čím dál tím přátelštější. Bylo to něco v Kar-Lině hlasu, který klesl hlouběji a byl hladší a otevřenější a měkčí. Kdyby se kvůli něčemu hádali, Kar-La by měla hlas ostřejší, výše posazený a rychlejší.

Dobře, domyslela si, Kar-La zřejmě vyjednává a přesvědčuje toho samce, aby svou dávku spermií dal do úschovy do její děložní komůrky. A z jeho tónu zase zaznívalo, že si to nijak neoškliví. Coco byla zklamaná. Ráda Kar-Lu pozorovala, když její pokusy o flirt napřed selhaly, a ona pak musela začít postupovat otevřeněji a agresivněji.

Coco muselo něco utéct, protože samec náhle přiblížil svůj obličej ke Kar-Le a přitiskl svůj čenich přímo na její. Něco asi propásla – oni najednou v namlouvacím rituálu přeskočili nějakých deset fází! Tuhle etapu – přímý kontakt čenichu na čenichu – Coco viděla málokdy. Kar-La čekala asi tři vteřiny a pak se odtáhla, přerušila kontakt a působila ostýchavě. Tiskla svoje packy proti samcově hrudi, jako kdyby ho chtěla odstrčit, ale byla to jen předstíraná demonstrace – ve skutečnosti ho neodstrkovala. On na ni mluvil hlubokým naléhavým tónem a ona se smála, a on povídal něco dál a potom znovu přitiskl svůj čenich na ten její. Tentokrát ho v tom Kar-La nechala pokračovat asi půl minuty a potom se od samce odtrhla, přešla místnost a zamkla dveře. Pak ještě zastrčila pojistku.

Samec udělal velké zuby a vrhl se na ni. Přijala ho dychtivě. Stiskli svoje čumáky k sobě a samec na ní packami trhal její oblečení.

Coco to fascinovaně sledovala. To bylo tak daleko v pářicím rituálu, že u toho ještě nikdy předtím svědkem nebyla. V této fázi samec trhal samici oblečení a pokoušel se ho z ní odstranit, zatímco ona se pokoušela mu v tom bránit, nebo předstírala, že se o to pokouší, anebo mu v tom aktivně napomáhala. V další fázi by samec měl tlapami manipulovat se samičími vemeny a tisknout na ně svůj čenich.

Toto očekávání se Coco vyplnilo – samci s chomáči na obličeji se podařilo oblečení Kar-Ly na horní polovině těla rozevřít, obnažit její vemena a potom jí je packami třít a kousat je zuby. Kar La byla vzrušená a tiše kňučela – kousání prsou ji zjevně nebolelo. Coco viděla, jak jsou její hnědé bradavky naběhlé. Měla je ztuhlé vzrušením.

Kar-La měla stejná velká, vystupující vemena, jako skoro všechny lidské samice. Žádný jiný opičí druh tak velké cecky neměl. Byly skoro tak velké jako kravské a Coco si neuměla vysvětlit, jaký důvod to může mít. Konzumují snad lidská mláďata tolik mléka, že jsou zapotřebí velké rezervoáry na matčině hrudi? Nebo jsou ta velká vemena prostě jen dekorativní? Kar-La měla dva symetricky umístěné cecky a každý měl velikost cukrového melounu.

Samec jí je olizoval a sál a Coco dumala nad tím, jestli z ní při tom pije mléko. Čichala, ale žádné mléko z laktace Kar-Liných žláz necítila. Samec jí je silně mačkal, patrně ve snaze mléko z ní dostat, ale měl smůlu, byla suchá.

Při pozorování lidského páření nepociťovala Coco na sobě ani to nejmenší vzrušení – s výjimkou vzrušení intelektuálního. Coco neměla své období, tak tam dole vůbec nic necítila. Ale na rituál lidského páření byla hodně zvědavá a přemýšlela, jak daleko to tentokrát asi dojde, než je ta vrozená lidská stydlivost přiměje, aby si na dokončení svého počínání našli nějaké privátnější místo.

Lidský samec se teď věnoval Kar-Linu oděvu dole, a to oblečení tam jí stáhl, potom si klekl k jejím chodidlům a vtiskl jí svůj čenich mezi nohy. Vypadalo to, jako by okusoval její nateklou vulvu. Nic podobného Coco ještě nikdy neviděla.

Kar-La se naklonila dozadu a opřela se o rovný dřevěný povrch zabudovaný do zdi. Nadzvedávala své dolní oblečení tak, aby samci nestálo v cestě a roztáhla před ním do široka nohy, aby mu usnadnila přístup ke svým reprodukčním orgánům.

Z výrazu její tváře nemohla Coco poznat, jestli ji to bolí nebo ne. Samčí kousání na vaší naběhlé vulvě by podle všeho mělo být bolestivé, ale Kar-La očividně chtěla, aby samec pokračoval. Možná to bylo jen jemné hravé oštipování, které ji mělo víc rozpálit. Kar-Lina vůně začínala být silnější – byla cítit, jako by z ní mezi nohama odkapávala nějaká tekutina bohatá na estrogen.

Samec se postavil a začal uvolňovat svoje vlastní dolní oblečení. Vpředu se mu rozdělilo se zvláštním kovovým zabzučením, jako od rozzuřené včely. On z něj potom vystoupil a stáhl dolů i své vnitřní oblečení a taky z něj vystoupil.

A Coco poprvé spatřila ztopořený lidský penis. Zamrkala překvapením. Jeho penis byl čtyřikrát větší než penis u goril. Každý věděl, že lidské samice jsou ty nejvíc přesexované rajdy ve velké rodině primátů – mohli jste to z nich cítit. Až dosud ale Coco vůbec netušila, že i lidští samci jsou ze všech primátů ti nejvíc přesexovaní a jsou k tomu náležitě vyzbrojeni největšími péry.

Bylo to tam, trčelo to před ním, nezdravě bílé, tuhé a bez srsti, obludná monstróznost, bezpochyby. A ve srovnání s penisem gorilího samce to mělo čtyřnásobnou délku i tloušťku. Coco nikdy nepochybovala o tom, že gorilí samec je pro svou práci dobře vybaven – zcela určitě to platilo pro všechny samce, kteří si ji, když měla své období, brali (a začalo to už před hodně, hodně měsíci s gorilím samcem, o němž se domnívala, že to byl její otec, ačkoli kdo to může vědět jistě) a se žádným se jí nestalo, že by byl moc malý na to, aby ji naplnil, když byla ve správném období svého estrálního cyklu a potřebovala to. A z toho mála, co vypozorovala u samců jiných druhů – opic, šimpanzů, orangutanů, kteří se před ní ve svých klecích pářili, když ještě byla ve staré laboratoři – žádný z nich to neměl větší než gorily, pokud se jim vůbec přiblížil.

Kdo ví? Gorilí samec je mnohem větší a silnější než ten lidský a Coco vždycky předpokládala gorilí nadřazenost ve všem, kromě palce uloženého proti prstům, a ovšem i těch báječných hlasivek. Proč by měli být slabí, hubení, holí lidští samci požehnáni tak velkými penisy?

Když Coco odhadovala jeho velikost, napadlo ji, že je velký asi jako banán. Velký zralý banán k jídlu, žádný z těch malých vychrtlých. Říkala si, že by ho mohla vzít do své tlapy a hlavička by mu koukala ven. Patnáct centimetrů u toho lidského samce jí připadalo hodně, nemohla vědět, že to vlastně je jen orgán průměrné velikosti.

Ten velký lidský klacek by mě roztrhl vejpůl, pomyslela si Coco. Když byla nažhavená, moc se nestarala o to, kdo na ni skočí – platilo, že kdo dřív přijde, ten dřív mele, a který samec uspěl, porazil soupeře a dostal se k ní první, ten vyhrál hlavní cenu. A když se udělal, na řadu mohli přijít další, pokud nebyli moc zaměstnaní rvačkami.

Poprvé v životě (Coco bylo jen deset, ale v gorilích letech to znamenalo, že je plně dospělá) ji napadlo, jaké by to asi bylo být mrdaná člověkem. Kar-La tedy rozhodně vypadala jako že se na to celá třese, a že si to náramně užívá.

Kar-La si sundala sukni a odhalila svou zadnici. Bylo zajímavé, že ačkoli bylo celé její tělo holé, měla velkou oblast chlupů vpředu mezi nohama (a někdy i v podpaží, to už Coco věděla z dřívějška).

Samec se postavil za ni a brzy dosáhl intromise a ona vykřikla. Samec byl v ní, pumpoval tam důrazně, hlubokými přírazy. Coco viděla, jak ten dlouhý lidský penis umožňuje mnohem hlubší pronikání. Po každém hlubokém vaginálním výpadu, když se zanořil mezi její zvětšené pysky, které bylo cítit na dálku, se samice zdála nadšená.

Ona byla ohnutá přes stůl a on stál za ní, potýkal se s ní zezadu a ona se hrbila a vystavovala mu svoji vulvu.

„Ach, Bože“ řekla Kar-La. Coco neměla o slově „Bůh“ jasnou představu, ale z kontextu odhadovala, že to asi bude jméno nějakého vysoce postaveného alfa samce, který do laboratoře ještě nikdy nepřišel. Když ho Kar-La ve své vášni bezděky přivolávala, možná by mohl přijít a toho mladého samce odehnat. Možná kvůli tomu Kar-La zamkla dveře?

Coco pozorovala toho mladého lidského samce, jak šoustá Kar-Lu. Jeho dlouhý vlhký penis vklouzával mezi její lesklé vlhké pysky a zase se z nich vynořoval. Coco překvapovalo, že je lidská vagina dost velká na to, aby bez zranění pojala tak velký penis. Ano, jistě, muselo k tomu dojít přirozeným výběrem – ty samice, které byly velkým penisem druhu homo sapiens poraněny, byly z genového fondu rychle odstraněny, a přežily jenom ty s velkokapacitními pochvami.

Samec pokračoval v přirážení a Kar-La se při každém přírazu tlačila hýžděmi proti němu. Kar-La teď hekala a dýchala hlasitě a povrchně. Oči měla zavřené.

Coco se zájmem pozorovala, jak dlouho to lidskému samci trvá, než dospěje k ejakulaci. Vypadalo to, že lidský koitus trvá déle, než je obvyklé mezi gorilami, aspoň pokud lze soudit podle této ukázky (pravda, jde tu zatím o jediný případ). Gorilí samec zpravidla stříká po třiceti vteřinách, a proč by to taky nějakému samci mělo trvat déle? Jakmile jste hlaveň, určenou k vystřelování spermií, nacpali až k děložnímu vchodu, je přece zcela přirozené rychle z ní vypálit. Ať je to hotové dřív, než se do toho pokusí zasáhnout nějaký soupeř, ne?

Vzdychání a sténání lidské samice bylo pořád hlasitější. Ruce měla pevně zaťaté. Kdyby Coco sama byla nažhavená, vzrušeně by se teď v kleci zmítala. Pouze ta skutečnost, že zrovna neměla své období, jí umožňovala sledovat lidské páření nezaujatě.

Coco přemítala o tom, že lidské samice, největší štětky v království primátů, si přivlastnily i největší ptáky, které v něm bylo možné najít. A jejich koitus trvá déle – znamená to, že si taky užívají víc vzrušení? Kar-La se nepochybně zdála velmi vzrušená. Nebo bylo její zdánlivé vzrušení jen frustrací z toho, že to trvá tak dlouho? Měla zrudlé tváře a dělala ty grimasy proto, že ji ten samec ojížděl už moc dlouho?

Kar-La otevřela pusu a vyšel z ní hlasitý zvuk. „Eeeech! Eeeeeeeeeech! Jéééééé …“

Coco vůbec nevěděla, co ty zvuky znamenají, ale lidského samce to přivedlo do jakéhosi šílenství, protože následně zvýšil rychlost a sílu svých přírazů. Potom mu hlava spadla dozadu, otevřel ústa, zavřel oči a silou natiskl svůj klín na její zadek, Kar-La se v jeho sevření celá otřásala.

Coco si nebyla jistá, ale jestliže se lidský samec v této chvíli přestal pohybovat, hádala, že už provedl svou emisi. Byl k samici tak přitisknutý, že sperma nemohlo ven, a bude ji nejspíš pevně svírat ještě chvíli, aby se v ní spermie mohly usadit, teprve potom se oba uvolní.

Tato domněnka se ukázala být správná. Samec s legračními chomáči na čenichu už nepřirážel a zůstával zaklesnutý do Kar-Ly asi minutu, než ji pustil. Zjevně došlo k inseminaci. Coco odhadovala, jak brzy by Kar-Lino těhotenství asi mohlo být vidět. Může to trvat i pár měsíců, než se to na ní pozná.

Taky dumala na tím, proč vlastně ještě nikdy neviděla Kar-Lu těhotnou. Byla neplodná? Nikdy tu nebylo žádné znamení, že by kojila, ani nic, co by ukazovalo na její potomky. Coco by cítila mléko, kdyby Kar-La kojila – vídala ji skoro každý den po celé roky. Byla Kar-La sterilní? Byli lidé neplodný druh?

Nebude-li Kar-La za několik měsíců těhotná, Coco bude mít podezření, že jeden z těch dvou patří do téhle kategorie. Jestliže jsou lidi skutečně nejvíc přesexovaní primáti, byla by to pořádná ironie, kdyby současně byli i nejmíň plodní! Možná se ten velký penis vyvinul jako kompenzace ubohé plodnosti …? Nebo možná ústup děložního hrdla dál a dál od vaginálního vchodu, nutný k tomu, aby se udělal prostor pro velký penis, způsobil efekt snížené plodnosti. Nebo možná děložní hrdlo, do kterého buší dlouhý penis, v důsledku toho otéká a uzavírá se – paradoxní následek, který by celý druh vyhubil.

Pářicí zvyky lidského rodu bude nutné dále studovat. Coco litovala, že nejspíš potrvá celé roky, než dostane jinou podobnou šanci pozorovat lidský koitus zblízka.

A přemýšlela, jaké to asi je být šoustaná lidským samcem. Jistě, ten dlouhý penis by ubohou Coco pravděpodobně zabil. Čtyři centimetry jsou to, na co je zvyklá, a něco navíc by už bolelo.

Ale chtěla by vědět, jaké to je cítit se jako Kar-La v té chvíli na konci, kdy vydávala ty hlasité zvuky. Coco také znala to neuvěřitelně intenzivní vzrušení, které ji zachvátí, když má své estrální období a nějakému samci se povede zarazit to do její roztoužené vulvy. Hlava jí odplave, pocit horka zesílí a jí se zdá, že omdlí. A pak samec vystříkne a je po všem.

Kar-La se zdála hodně vzrušená. Neházela sebou v místnosti a nekousala samce, ale Coco přesto přemítala, jestli lidské samice, svým ostýchavým způsobem, nezažívají během aktu intenzivnější rozkoš.

Ano, Coco taky prožije svou říji, za měsíc nebo tak. A v noci vždycky v laboratoři bývá osamělý lidský samec. Možný experiment se jí tu přímo nabízí, pokud by se rozhodla to pro vědu udělat. A samozřejmě, jestli získá lidského samce ke spolupráci.

Coco už měla několik lidských samců, kteří jí strkali prsty do rozpálené vulvy a při tom ji trochu hladili, když měla své období a byla nažhavená, a podezírala je, že to přinejmenším zčásti taky dělali ze zvědavosti.

A jistě, kdyby zjistila, že je možné s nimi šoustat, ty ošklivé, holé, hubené věci s tou nezdravou bílou barvou – by možná zas tak nezvladatelné nebyly.

Ostatně zdá se, že Kar-La, která patří k lidskému rodu, sama prožívá těžké chvilky, když do sebe lidského samce dostává.

Coco to ještě bude muset trochu promyslet.

Více erotických povídek najdeš na webu Sex-po-telefonu.info - erotické povídky.

Krásná Anetadalší dívky
 
Sex po telefonu

Vzrušují mě prachy. Čím víc u mně utratíš, tím víc a hlasitěji se udělám a tebe taky. Potřebuju si vydělat. Mám ráda všechno hezké a ráda za sebe utrácím. Tak mi prosím tě zavolej, ráda si s tebou zašukám a uděláš dobrý skutek brouku. Jsem náročná a chci pořádnýho a bohatýho chlapáka na perverzní šukání.

Milenkou ti budu na
909 460 030
a po vyzvání zadej kód 30

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
SEXCHAT ANETA text zprávy... na číslo 9095535

Cena hovoru 46 Kč/min pro čísla 909460030 a 909467666, resp. 60 Kč/min pro 909606666.
Maximální délka hovoru 26 min pro číslo 909460030, resp. 20 minut pro číslo 909606666.
Cena SMS je 35,- Kč. Sex po telefonu i chat je pouze pro starší 18 let.
Provozuje TOPIC PRESS s.r.o., www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz

Podobné erotické povídky

Paní šéfová 2

  10. 4. 2016Bobr

Ležel jsem na Alenině kundičce a vdechoval tu opojnou vůni. Ale cosi mě pořád rušilo. Přitisknul jsem k sobě její stehno, které jsem držel v náruči a snažil se odehnat rušivý sen. Ale to pleskání, funění a kvílení bylo stále silnější. Chvíli mi trvalo, než jsem se probral a uvědomil si, kde jsem. Ty zvuky se ozývaly nad mou hlavou a tak jsem otevřel jedno oko. Viděl jsem, jak Kamil klečí za paní šéfovou...  celá povídka...
Kategorie: Mix, Zralé ženy, Šukačky

Fantasticky přepadená v parku

  14. 6. 2018Neznámý autor

Ráda se pohybovala v tmavých prostorách, kde netušila, co se skrývá za nejbližším rohem. Někdo by možná řekl, že hazarduje, že dokonce provokuje osud, aby se jí něco stalo, ale ona věděla, že jsou to jediné okamžiky, kdy dokáže něco cítit. Vzrušení, lehké mravenčení pod kůží, temný příslib násilí. Už nějaký čas na sobě cítila upřený pohled, vnímala zvuk kroků, který se ozýval v takovém těsném závěsu...  celá povídka...
Kategorie: Mix, První sex, Šukačky, Znásilnění

Odreagování

  27. 11. 2016Silnicar

Přišla po dlouhém dni domů a potřebovala si trochu oddychnout. Konečně sama. Převlékla se do pohodlnějšího oblečení. Lehla si na postel a jen tak si ležela. Rukou si hladila bříško. Zajela si prstíkem do kalhot a jemně zajela pod lem kalhotek. “Nene”, pomyslela si. “Mám ještě spoustu práce, na tohle nemám čas”. Vytáhla si ruku a podívala se na ni. Prstík byl od šťáviček a tak ho olízla. “Už jsem ji...  celá povídka...
Kategorie: Prstění, Mix

Reiki

  11. 10. 2017Roman K.

Rád čtu, a to vcelku cokoli. Když se mi dostala před asi deseti lety do ruky kniha od Anodea Judith „Chakra Balancing“, zatoužil jsem na vlastní kůži poznat jaké to je, když mistr energií čaker provede harmonizaci i těch mých, doposud nikým nedotčených. Jak to ale provedu a kde seženu někoho, kdo opravdu ví, oč se jedná? Nechtěl jsem narazit jen na nějakého nadšence, který si zapamatoval pár pojmů...  celá povídka...
Kategorie: Mix, Orál, Šukačky