„Člověče, to je postava !“ liboval si Petr. „Tu tak dostat někam do horizontální polohy, tak bych za to dal nevím co !“ Kolega Milan z  vedlejší kanceláře, se kterým se znali jen tak od vidění a z posledních čtrnácti dnů práce na společném projektu, se tvářil poněkud méně nadšeně. „No dobrá. A to ještě nevíš, že splní pořádnému chlapovi každé přání .“ „I ta nejzvláštnější ?“ „No samo, bez odmlouvání.“ „A tys s ní něco někdy měl ?“ nechtěl věřit svým uším Petr  i díky roztouženému stavu. „No nechci se vytahovat, ale měl,“ dráždil ho dál Milan. „Jak ses k ní na obchodní dostal ? A co s ní všechno máš ? “ „Nechci tě ranit, ale každý večer spolu uléháme do manželské postele.“ To byla pecka, rovnou do kníra, až Petrovi zaskočilo. Když se dokašlal, zeptal se nevěřícně : „To jako fakt, že je to tvoje manželka ? A já si tady pouštím hubu na špacír, skoro dost netaktně.“ „No, zase tak moc nelžeš. Je to opravdu kus pěkné ženské. Proto jsem si ji taky před šesti lety vzal. Ovšem nechci ti brát iluze, ale je to věrná manželka. Slyšíš ? Věrná a pokud  vím tak se mi za celou dobu manželství a ještě tři roky před tím, co jsme spolu chodili, nespustila.“ „Nó, abych řekl pravdu, tak sněžného muže potkávám v Jeseníkách celkem běžně, s Lochneskou příšerou se koupeme u nás v rybníku, takže jsem přesvědčen, že opravdu existují. Ale věrná manželka ? O takovém bájném stvoření jsem ještě snad ani neslyšel. Ale nechci ti brát iluze.“ „No tak mi ji prověř. Nejsi přece žádnej začátečník !“ pokračoval Milan trochu samolibě a sebejistě. „Nó, jedině že bychom se třeba vsadili. Ať nepracuju zadarmo.“ „Tak třeba pět litrů ?“ „No to beru. Stejně nás čeká prémie za projekt, tak bude z čeho brát.“ 

Dojednáno, připlácnuto. Termín – šedesát dnů. Jenže pro proutníka, který se samým pilnem s ženskými ještě nestačil skoro do třiceti ani oženit, přijmout takovou sázku není jen tak. Tady jde o dokonale špatnou pověst. Když všechny, tak všechny, věrné manželky nevyjímaje. Měl s tím sice i některé dost napínavé zkušenosti, ale profík je profík. Nejhorší byly právě ty věrné. Jejich skalp byl dost náročný a vyžadoval delaší čas. Ovšem když se to povedlo, hrozilo, že poctivě odvedený špičkový výkon vdané paní tak zachutná, že bude chtít pořád. A co ty ostatní, které poskytly radosti dávno před tím ?  A co ty dorůstající generace ? Sice si odvykl na řeči o nehynoucí lásce a touhou po trvalém soužití, to bylo moc nebezpečné, ale při dobývání přece jen musí člověk ženské trochu zahrát na city. A ty jak se rozbouří a rozjedou … Čert ví jak to dopadne. Nebyly výjimky, které jeho chvilkový rozmar tak zcela přesně nepochopily a hned se chtěly rozvádět a přivést ho k oltáři. Na to si  musel dávat bacha. 

Nenápadně začal zjišťovat strategické informace o Milanově manželce Sylvě. Byly kouzelně dramatické, tedy z jeho pohledu. Spořádané manželství, žádné velké chlastačky, rozpustilé párty s výměnou partnerů, v práci dělala v houfu ženských na obchodním a nikdo netušil, že by se někdy třeba jen v myšlenkách spustila. Sice chlapi po ní dost hladově koukali, ale to bylo asi tak všechno. Navíc dost úzká profesní specializace, takže k  ní skoro nikdo z kolegů neměl příležitost zajít něco projednat a zůstat jen tak nezávazně na kafi. Byla to hozená rukavice, i když přiznejme, že Petrovi taky trochu z těch zpráv měkla kolena. Ale kdo chce něčeho dosáhnout, hledá způsoby jak, kdo to neumí, hledá důvody, proč to nejde. Tak hledal, ale jeden za duhým mu nevycházely. Že by beznadějná situace ?

Když si starořecký spisovatel neuměl poradit v pokračování děje, zvolil postup deus ex machina. Tedy božský zásah, kdy se některý z početných bohů zjevil, zasáhl do dramatu a posunul děj nikoliv logicky a lidsky, leč božsky, tak, jak to spisovatel potřeboval. Něco podobného potkalo i Petra. Tedy nebyl to bůh, ale někdo jemu podobný a možná i mocnější, sám pan generální. Připravované změny ve fungování podniku bylo potřeba lidem vysvětlit, udělat analýzy a vytyčit nové úkoly. K tomu se vyjelo pár kilometrů za město, do školícího zařízení, odkud nikdo  nemohl odběhnout do kanceláře vyřešit urgentní problém. Celý den se všichni museli věnovat společné práci. Nejdřív dohoromady, pak po sekcích. A aby se to všechno stačilo neformálně probrat a prodiskutovat, byla večer volná zábava a druhý den dopoledne opět pokračování velkého kolektivu. Moc výjimek, které by se neúčastnily, nebylo. Ale patřilo mezi ně pár techniků, kteří dohlíželi na nějakou novou instalaci na odloučeném pracovišti, jeden z nich Milan. Teď šlo jenom o to, jak se dostat k Sylvě blíž.

Dámy se na večer vylepšily ještě víc, než byly přes den, až zrak přecházel. A jaksi se očekávalo, že dojde k promíchání pracovních kolektivů, zvlášť těch stejnopohlavních. Sylva byla se svými půvaby rozhodně nepřehlédnutelná, ale trochu ji všichni obcházeli, protože ji provázela pověst věrné manželky jednoho ze zaměstnanců, který tady sice nebyl, ale kdo by chtěl zasévat nesoulad do pracivního kolektivu. A navíc, když je věrná, tak ať je, třeba se čapsneme jinde, kde to nebude tak přísné. Až jí to bylo nápadné a měla obavy, že si snad ani nezatancuje. Příchod Petra a vyzvání k tanci jí tedy přišlo skoro vhod a byla mu za pozornost i mírně vděčná. Sevřít její půvaby na parketu do náručí byl rozhodně krásný zážitek a považoval si ho. To co se mu při tanci tisklo na hruď, určitě nebylo špatné. A chovala se zcela přirozeně, žádné odstrkování a držení na nataženou ruku. Byla milá, přítulná a velmi příjemná.

O Petrovi si Sylva nedělala žádné iluze. Jeho pověst byla dostatečně známá, zejména v dámských kolektivech. Ovšem jeho pozornost byla dost významná. Protože když si nějakou ženu vybere zkušený kanec a obšourník, nemůže to být nějaká ošklivá nicka. Spíš vrchol pyramidy půvabů a zajímavosti. Z druhé strany byla opravdu doposud věrnou manželkou a za celé manželství, i předchozí chození, neznala jiného muže než Milana. Ovšem co nemohl nikdo vědět, kromě ní a jejího gynekologa, tikající biologické hodiny na ni začaly doléhat a i když být čtyřicetiletou matkou je dnes skoro normální, už s blížící se třicítkou toužila po miminku. Dávno vysadila antikoncepci, s Milanem se nijak nežinýrovali, ale ono pořád nic. Pan gynekolog jí řekl, že by to chtělo pozvat manžela na spermiogram, ale styděla se mu to navrhnout, neboť vyhonit si pinďoura do skleničky a pak výsledek předat sestře, je pro mnoho mužů sice snadná, ale stresující záležitost. Druhou možností bylo zkusit jiného oplodnitele. Ono se to snadno řekne, ale když přijdete za někým ze známých a požádáte ho, jestli by vás neotěhotněl, připusťme, že je to dost netradiční. A tak zůstávala bezradná na půl cesty.

Druhý průšvih spočíval v tom, že Milan jí o uzavřené sázce nic neřekl. Nelze se divit. Ono přijít domů z práce a u večeře jen tak prohodit – představ si mámo, že jsem se dneska vsadil, že tě kolega ošoustá – je poněkud divné a špatně by to šlo z úst. Navíc by to vůči protivníkovi nebylo tak úplně férové. Pět tisíc z domácího rozpočtu je pět tisíc a to by nepodržela ani žena lehčích mravů, než byla věrná Sylva. To nahánělo body Petrovi, aniž o tom něco tušil.

Večer probíhal v uvolněné atmosféře, všichni se dobře bavili a postupně vznikajících menších kroužků i párů si nikdo neměl čas všímat. Petr dobře tušil, že teď a nebo nikdy, protože taková šance zase tak brzy nevznikne. Navíc neomylně cítil, že by neměl být odmítnut, jakkoliv ho pověsti o manželské věrnosti děsily. Jenže vždy se najde problém. Podle známého vtipu by bylo čím, taky s kým, ale nebylo kde. Školící zařízení bylo nacvaknuté do poslední přistýlky a získat samostatný pokoj měl šanci snad akorát pan generální a ten by ho asi nepůjčil. A odjet nikdo nesměl. Šéf hotelu jen nešťastně pokrčil rameny a prohodil něco o tom, že museli sestěhovat i dvě servírky ze zaměstnaneckých pokojů, aby bylo dost místa pro všechny. Napětí a sexuální dusno mezi Petrem a Sylvou rychle rostlo. Nutně to chtělo tichý koutek. Kdo hledá – najde. Petr by si sice představoval romantický pokoj s širokou zlatobílou postelí ve stylu Ludvíka čtrnáctého, plameny vonných svíček v intimním přítmí a okvětní lístky rudých růží úplně všude. Ovšem roztoužená dvojice musela vzít zavděk skladem prádla. Navíc použitého. Nikde jinde kus intimity nebylo.

Za dveřmi se k sobě přisáli, že by mezi ně nepronikla ani čepel ostrého nože. Těla se snažila načerpat něco energie z protějšku a alespoň přes oblečení ochutnat, co se tam skrývá. Jazyky šermovaly ve zběsilém rytmu vybičované touhy a ruce hladily trochu nelogicky záda toho druhého, i když by raději byly v úplně jiných místech. Pevné objetí to neumožňovalo. Nerozsvěceli a nechali jen světlo dopadající z venkovního parkoviště. Dva kroky za dámou, jako při tanci na parketu a následoval řízený pád na hromadu povlečení. Sylva při tom neudržela nohy u sebe a Petr jí zkušeným hmatem stáhl kalhotky. Jen se mírně nadzvedla, aby  to usnadnila. Takhle ten nadrženec ani neuvidí a neohodnotí její svůdné prádélko, pomyslela si. Sice si samodržky a podvazkový pás nebrala kvůli němu, to jen tak pro dobrý pocit, ale jak se ukázalo, dáma nemá nikdy nic podcenit. Nepodcenila a Petr, aniž měl čas se o tom zmínit, hodnotil její půvaby. Oběma rukama ji hladil po punčochách vnitřní stranu stehen, až se přes krajková zakončení a kšandičky podvazků dostal k již nekryté kundičce. Jeho jemný, leč dostatečně razantní až sebevědomý dotyk přijala s hlasitým povzdechem a dotyk sliznic jí vyvolal první zachvění v podbřišku. Petr se pokoušel jednou rukou dosáhnout na její prsa. Vrchní díl šatů a podprsenka nebyly to správné blaho. Uvědomila si, že chce cítit jeho dráždění daleko intenzívněji, tak se posadila, rozepla zip na zádech, přetáhla vysoko  vyhrnuté šaty přes hlavu a ihned po tom si rozepla podprsenku. Zůstala na hromadě povlečení prohnutá vzad a zaujala polohu odevzdání.

Zkušený profík začal jazykem, i když se to zdálo z hlediska provlhčení kundičky jako zbytečné. Čím  to může být, že ty nejhezčí holky chutnají líp, než ty ošklivé, pomyslel si. Obkroužil poševní vstup, ale ihned zamířil k poštěváčku a citlivě jej nasál do úst. Sylva zaúpěla, protože na tohle přesně čekala. Pocity v podbřišku začaly sílit. Muž byl vzrušený na maximální míru a tak ani nevyžadoval její asistenci u erekce. Vytáhl se k jejím prsům a nasadil k ostrému útoku. Jeho úd do ní pronikl, jako by tam patřil odjakživa a Sylva opět zaúpěla blahem. Použité ložní prádlo jim poskytlo dostatek pohodlí, navíc jim nehrozilo, že při rozdovádění můžou spadnout z postele. Jeho zadek kmital stále vyšší rychlostí a na Sylvu šel první orgazmus. Ohleduplně počkal, až jej vydýchala a pokračoval. Cítil, že i na něj to jde a chystal se vytáhnout. „Jestli ho vyndáš, tak ti ho ukousnu !“ vzdychala rozdivočená žena, která dobře a zkušeně cítila, co se dole děje. No co, asi  něco bere, pomyslel si. Je to přece už pár let vdaná ženská a děti furt nemají. S narůstajícím blahem dorážel až na samé dno její vagíny, pak náhle ztuhnul a začal ze sebe chrlit dávky spermatu. To bylo něco. Jednak vytoužená krasavice, provlhlá kundička a její stahy, které mu ždímaly zbytky dětiček z příra.

Svalil se vedle ní a oba oddychovali. Sylva měla trochu výčitky svědomí, ale zároveň si užívala doznívající blaho. Bylo to nádherné, což nebylo nic proti výkonům jejího nepřítomného manžela. Oba pánové byli slušně výkonní profíci. Oba ji krásně uspokojili, jen to bylo pocitově s každým trochu jiné. Petr konečně nabral pořádně dech a mohl se věnovat dohře s partnerkou. Polibky, dráždění erotogenních zón, pozvolné, leč stále intenzívnější promačkávání prsů. Jen tak hravě se vzrušovali, až oba dostali chuť na druhé kolo. Nabídla se mu odzadu. Začal ihned zajíždět co nejhlouběji, jednak aby přivodil blahé pocity jí a samozřejmě myslel i na sebe. Za chvíli už zase řádili a střídali polohy, které se nabízely, jak s nimi cvičila hromada ložního prádla. Sylva se udělala snad třikrát, než Petr dospěl k druhému vyvrcholení. Samozřejmě už vůbec nepřemýšlel o umístění druhé dávky semene a skončilo na dně kundičky, vytvářejíc slušné jezírko kolem děložního čípku. Ten je  nasával, že málem bylo slyšet srkání i ven.

Po druhém výkonu oba na nějakou chvíli usnuli. Nemohlo to být na dlouho, protože v hlavním sálu ještě hrála hudba a zcela nenápadně se vytratili do svých pokojů. Ráno dělali jako že nic, jen si vyměnili zjihlé pohledy, protože se předchozí večer oběma líbil. Copak Petr. Ten byl zvyklý. Ale Sylvou svičily emoce, naprosto protichůdné. Jednak byla poprvé fyzicky nevěrná, druhak naprosto spokojená. Možná mohla začít dřív a užít si něco za zády muže. Jen to bude muset zvládnout doma, až se po odloučení potkají. Ale to už budou určitě oba náležitě nadržení a určitě nebudou nejprve podrobně rozebírat její časový program. Po pár promilovaných číslech určitě budou mít jiné myšlenky. A ona si nepřipouštěla, že ji během těch pár dnů mohl Milan zahnout taky. Co oči nevidí, srdce nebolí. A určitě se po včerejším večeru necítila na to ho nějak extra moralizovat, nebo se detailně vyptávat.

V neděli se jelo po obědě domů, aby otcové a matky mohli zpohlavkovat nezdárné potomstvo a připravit je na pondělní školní docházku. Petrovi se v podvečer ozval telefon, jestli nemá čas se stavit. Byl trochu v rozpacích, co mu asi chce jeho včerejší milenka říct, aby taky nezačala vyvádět s rozvodem. Vyvádět začala, ihned jak zavřel dveře. Ovšem rozhodně ne s rozvodem, ale neutuchajícím proudem něžností, milování a užívání si. Takovou smršť ani nečekal, ale byla velmi příjemná a dost dlouhou chvíli mu trvalo, než se mu povedlo chopit se kormidla a začít řídit společné dovádění. Nakonec se rozešli v půl druhé v noci s dlouhým polibkem mezi dveřmi a s dost důraznou poznámkou Sylvy. „Už ti nezavolám a ty taky nevolej. Bylo to krásné, ale bylo toho dost.“

Definitivní konec dobrodružství se konal až za tři týdny, kdy uběhla dvojměsíční lhůta na splnění sázky. Zašli s Milanem na deci červeného a než nastal čas na podrobnosti, sáhl Petr do peněženky a položil před Milana portrét tatíčka Masaryka na pětilitru. „Prohrál jsem,“ konstatoval suše. „No to je paráda, protože jsem měl trochu strach,“ konstatoval MIlan. „Včera večer jsme měli doma malou slavnost. Sylva mi oznámila, že je konečně těhotná. A kdyby mezi vámi k něčemu došlo ...“ Vzal do ruky pětitisícovku a položil ji zpět k Petrovi.