Zvrácené touhy nejsou společné žádné konkrétní věkové skupině, genetickému mixu ani sociální vrstvě – přesto však jsou běžné! Tohle rozhodně není žádná pohádka a mnohým čtenářům to jistě bude připadat odpudivé. Berte to jako varování – nikomu nevěřte!

* *

Otcovu radu si pořád pamatoval. „Zaměř se na to, co chceš, synu, a jdi za svým snem až do konce. Samo to k tobě nikdy nepřiletí, chlapče!“ Bylo mu už sedmačtyřicet a jeho sen stále zůstával nenaplněný, jako vzdálená oáza, pustý ostrov v nezmapovaném moři.

Marian Rais už od mládí snil o brutálním znásilnění dívky. Ale ne ledajaké. Dívka jeho snů byla krásnější než lze popsat pouhými slovy, žádoucnější než sama Afrodita, a přesto zcela nevinná a zdrženlivá.

Ten sen zůstával živý, protože osud ji ještě na tu nebezpečnou cestu nevyslal. Nemohl nijak zjistit, zda se už vůbec narodila. Všechno, co věděl, bylo to, že bude výlučně jeho a že o drobné technické detaily se nitky osudu postarají později. Znásilní ji, to ano – ale bude to vybrané ponížení. Její utrpení musí být glorifikováno a při jejím vyzdvihování a ponižování on zajistí, aby dosáhla úrovně mučednice – aspoň pro něj!

Už od třetího ročníku měl ve studiu vynikající výsledky a graduoval v raném věku s vyznamenáním. Po stáži na význačné klinice v zahraničí doktor Rais absolvoval ještě doktorské studium aplikované nukleární fyziologie, stal se ve svém oboru nejmladším konzultantem za pětasedmdesát let, a s tou kvalifikací přišla i mimořádně atraktivní mladá manželka, strmé zvýšení životní úrovně a nevyhnutelně i jeden syn a dvě dcery – sedmnáctiletý, šestnáctiletá a čtrnáctiletá. Je třeba říci, že nic z toho nemělo vliv na jeho temnější úvahy, které už dospěly do stádia mírného znepokojení, ne-li počínající úzkosti.

* *

„To je všechno, pane?“ Pouhá čtyři slova, a dost na to, aby to zpečetilo osud té ubohé dívky!

Doktor Rais pohlédl do tváře, která je vyslovila. Až na nepatrný svalový záškub v horní části tváře jeho chování nic neprozrazovalo.

„Ano, děkuji... Sandro,“ usmál se, díval se totiž na její jmenovku připnutou jen pár centimetrů nad nenápadnou vypouklinou jejího levého prsu.

Někde v jeho lebeční dutině se rozezvučelo cvakání naprogramovaných koleček. Nebylo pochyb, je to ona.

Slovo ‚krásná‘ ji nevystihuje, byla úžasná! Andělská v tom nejvlastnějším smyslu toho slova, s naprosto jemnými rysy, na jejichž stvoření zřejmě osobně dohlížel Bůh. Nebyl to žádný obyčejný kus z výrobní linky. Nádherně živý obličej hostil jemné a k zulíbání předurčené líbezné tvářičky s lehounkým ruměncem, který je zdobil.

Ty průzračně modré oči hlásaly mládí a nevinnost své majitelky, a přitom nijak neumenšovaly její bezchybnou pleť a zářivé hnědé vlasy, jež se jí jemně vlnily na ramena a za pár let poskytnou hedvábný a sladce voňavý přístav mnoha natěšeným milencům, kteří se v nich budou probírat svými prsty a šeptat při tom do útlých ženských ušních lalůčků slova lásky.

I pod poněkud prostou uniformou pokladní měla zjevně velmi přitažlivé tělo. Dokonale zakřivené na všech správných místech a zabalené do kompaktní, padesátikilové postavy. Nemohlo jí být víc než šestnáct nebo sedmnáct.

Během následujících tří týdnů se ten hodný doktor snažil chodit výhradně k pokladně číslo šest. Ta nejzákladnější konverzace s vybranou dívkou měla za následek nejen to, že se vzájemně seznamovali, ale přidala i relevantní informace, že chodí do školy v okresním městě, je jí opravdu šestnáct, žije doma a zatím nemá žádného přítele. Dokonce zjistil, ve kterých hodinách pracuje a kudy obvykle jezdí domů autobusem.

Když nejde o peníze, a v případě Mariana Raise byly peníze naprosto zanedbatelné, dají se nezákonné akce organizovat podstatně jednodušeji. Asi za měsíc přibyla do jeho už tak dost širokého portfolia nemovitostí docela pěkná malá chata v příměstské oblasti. Byl to ten prostorný sklep přímo pod kuchyní – přístupný padacími dveřmi, co ho upoutalo. Úžasné, jak nějakých sto tisíc korun dokáže vylepšit interiér.

Když Sandra o několik týdnů později vycházela z obchodu, lilo jako z konve. Byl pokročilý podzim a ona se chtěla dostat domů před setměním. Roztáhla deštník a vyšla na chodník. Neudělala víc než pár kroků, když vedle ní zastavil nejnovější model BMW, jehož okénko na straně spolujezdce se spustilo.

„Ahoj Sandro, můžu tě někam svézt? Třeba domů? V tomhle počasí to není zrovna večer na procházku, zdá se mi.“ Ta tvář byla známá a přátelská.

„Dobrý den, pane doktore,“ odvětila a neměla jediný důvod pochybovat o jeho bezúhonnosti. „Autobusová zastávka je odtud jen pár bloků, jestli to nevadí?“ Otevřel jí dveře a ona vklouzla dovnitř, málem si zlomila několik drátů v deštníku, jak spěšně zavírala dveře.

„Podívej, můžu tě klidně hodit domů, zlato,“ nabídl se, „myslím, že jsi říkala, že bydlíš na Návrší,.. to je jen deset minut od mého domu.“

„Určitě to pro vás není moc velká zajížďka?“ zeptala se nejistě.

„Tak úžasně zdvořilá,“ pomyslel si... „Samozřejmě že není,“ řekl jí. „Nemůžu přece dopustit, abys v tomhle dešti promokla, ne?“

Stěrače pořád jely na maximální rychlost, aby udržely slušný výhled dopředu. Společné tělesné teplo posádky však způsobovalo, že se vnitřní strana čelního skla vozidla začala zamlžovat.

Samotná skutečnost, že ta dívka sedí na vedlejším sedadle, kde ji může osahávat, stačila k tomu, aby se přepínač v něm sepnul. Už teď mlhavé představy Sandřina krutě zneužívaného těla ležícího pod ním a jejích snadno představitelných proseb o smilování rozpalovaly jeho vášeň. Musel mít všechno pod kontrolou, prostě musel.

„Nechala jsi někdy nějakého kluka, aby ti vstrčil ruku do kalhotek?“ zeptal se jí najednou, jako by to byla ta nejnormálnější otázka na světě.

Dívka se začervenala... „Co???“ vykoktala... „N-n-ne, samozřejmě že ne,“ vymáčkla ze sebe... a její mysl se náhle ocitla ve víru zoufalého zmatku.

„To je jasné,“ zamumlal, „takové roztomilé holčičky jako ty nemají sex, dokud se nevdají, viď? Vsadím se, že jsi ani ještě nikdy neřekla ‚mrdat‘, nebo řekla?“ Oči měl stále upřené na cestu před sebou.

„Radši mě pusťte ven, prosím, chci jít pěšky,“ řekla a její krásný hlas se třásl, „můžete mě vysadit tady na těch světlech,“ dodala a odsunula se ke straně, aby otevřela dveře, až auto zpomalí. Ať se však snažila sebevíc, klika nezabírala. Déšť byl teď tak hustý, že bylo vidět sotva deset metrů před sebe, a široko daleko nebyl vůbec nikdo.

„Dětská pojistka, srdíčko,“ ušklíbl se, „ty dveře se zevnitř nedají otevřít.“ Auto začalo zase zrychlovat, vzdalovalo se od křižovatky.

„Nechci, abyste mě vezl domů,“ už napůl vzlykala. „Jenom mě pusťte ven.“

„Je mi to líto, Sandro,“ usmál se na ni. „Neměl jsem mluvit o tvých sexy kalhotkách, že ne? Bylo to ode mě velmi neslušné. Každopádně... nevezu tě domů, tedy alespoň na chvíli ne k tobě domů.“ Díval se před sebe a opatrně navigoval.

Zoufale se rozhlížela kolem sebe. Jak se jí to mohlo stát? Myslela si, že ze všech lidí na světě právě s tímhle mužem bude nejvíc v bezpečí.

„Kam mě tedy vezete?“ zeptala se s třesoucím se hlasem.

„To je překvapení,“ odpověděl. „Bude se ti to líbit!“ Naklonil se k ní a než stačila začít s nějakou obrannou taktiku, vklouzl jí rukou přímo pod sukni a prostředníčkem obkreslil obrysy jejích vaginálních pysků dole mezi nohama. Vytlačila jeho ruku ven... na to, aby vykřikla, byla příliš šokovaná.

„Moc hezké, drahá,“ zamumlal uznale. „Podle toho, jak ji cítím, je to velmi žhavá kundička. Flirtuješ se svým tatínkem, Sandro?... představuješ si třeba jak tě mrdá? Jsem si docela jistý, že moje starší dcera – mimochodem, je stejně stará jako ty – má na mě někdy v noci zálusk. Asi je načase, abych s tím něco udělal, když o tom tak přemýšlím. Sakra, správně, to bych měl!“

A při pomyšlení na šestnáctiletou Radku, jak se rozvaluje na zadním sedadle a šíleně se chichotá, když on zkoumá tu hebkost mezi jejíma nohama, se najednou zachvěl šílenou touhou.

Teď už jen plakala, tiskla k sobě tašku a deštník a zoufale hledala východisko ze situace, která ji nečekaně ohrožovala. Několik minut ani jeden z nich nepromluvil. Teprve když si všimla, že bavorák zpomaluje, aby zdolal něco, co vypadalo jako docela strmá příjezdová cesta, poznala, že jde do tuhého.

Bezmocně sledovala, jak ocelová roleta vpouští černý sedan do garáže a téměř bezhlučně se za nimi zavírá. Uvnitř se automaticky rozsvítila světla a těsně před autem uviděla další dveře, zřejmě určené k vnitřnímu přístupu do domu.

Doktor Rais vystoupil z auta, obešel ho a otevřel dveře na její straně. „Až po tobě, má drahá, a prosím, žádné nesmyslné hrdinství, odtud se nedostaneš bez klíče nebo bez karty... a obávám se, že obojí mám já.“

Neměla na vybranou, a tak vystoupila z auta, ostře si uvědomovala, jak chlípně hodnotí její mladé tělo, v horní části chráněné bundou. Klíčem otevřel spojovací dveře a ona se ocitla v malé předsíni. Jako by četl její předchozí myšlenky, řekl jí:

„Proč si nesundáš tu nepromokavou bundu, Sandro, předpověď počasí pro vnitřek domu nehlásí déšť.“

„Nechám si ji, díky“ odpověděla mu prudce.

Protože na něco takového nebyla vůbec připravena, jeho tvrdý bekhend ji poslal rozplácnutou k zemi. Byl dalek toho, aby projevil nějaký soucit, všechno, co viděl, byla sukně té dívky, která jí vyjela pořádně vysoko na stehna. Byl to jen ten nepatrný srpek světle modrých bavlněných kalhotek, co tam viděl se skrývat?

„Když se na mě obracíš, udržuj slušný tón a jazyk, slečinko,“ obořil se na ni. „Mně je sedmačtyřicet a tobě šestnáct... pamatuj si to!“

Mladá dívka, která nikdy nebyla vystavena takovému násilí, se posadila a držela si pravou stranu obličeje, kde jí z koutku úst vytékal pramínek krve. Začala vzlykat v naprosté hrůze z toho, co ji čeká. Vytáhl ji na nohy, sundal jí bundu, a zcela klidně jí položil ruku na pravé ňadro, které začal vulgárně hladit, zatímco ona se v rozpacích kroutila. Mezi nohama se mu připravovala ke spuštění sada .exe souborů jeho dosud nikdy nepoužitého znásilňovacího softwaru.

Svázal dívce zápěstí za zády pouty, která měl připravená na pracovním stole, a posadil ji na židli s vysokým opěradlem.

„Nehýbej tou sexy prdelkou, dokud ti neřeknu, ano?“

Pak už jen v naprosté panice sledovala, jak zvedá padací dveře, pod nimiž uviděla schody vedoucí dolů. Když někde zapnul vypínač, rozeznala jakousi místnost, která vypadala a voněla, jako by byla nedávno zrekonstruovaná. Postavil ji na nohy a pokynul jí, aby sešla po schodech dolů. Vycítila, že je to její poslední šance na záchranu, a začala křičet, ale její snahu překazila silná ruka, která jí zakryla pusu.

„Tam dole budeš mít spoustu příležitostí, aby sis vykřičela ty svoje krásné tvářičky, Sandro,“ syknul na ni a táhl ji k padacím dveřím. „A já vlastně chci, abys křičela, můžeš křičet, jak se ti zlíbí!“

Když se ta past nad ní uzavřela, bylo jí jasné, že záchrany se nedočká. Bude to muset přežít, ať už pro ni plánuje cokoli, a uhádnout, co to bude, opravdu nevyžadovalo moc deduktivní logiky, dokonce ani od naivní šestnáctileté školačky.

„Znásilníte mě, že jo?“ zeptala se skoro lhostejně, když dal pryč tu svírající ruku, kterou jí zakrýval pusu, a současně si uvědomila, že v pokoji je jen dvoulůžko, několik kusů nábytku u zdi, a obrovská plazmová televize na vzdálené stěně.

„To jistě udělám, srdíčko,“ odpověděl. „Vlastně si ani nemyslím, že potřebujeme mít tvoje ruce svázané za zády... odvádí to pozornost od celkové reality okamžiku.“ Přesunul se za ni a uvolnil jí pouta, než ji hrubě strčil na postel.

Překvapeně vydechla, ale na další úvahy neměla čas, protože se posadil vedle ní na postel a pokusil se ji políbit. Znechuceně ho odstrkovala a pokoušela se vstát.

„Ty jsi ale bojovnice,“ zasmál se, „tak se teď podíváme, co taková sladká a nevinná holčička jako ty ukrývá pod sukýnkou?“ Jak to říkal, vtiskl jí ruku mezi nohy a lem sukně se jí tím zvedl nad kolena. Hebkost jejích vnitřních stehen a teplo, které tam sídlilo, zapůsobilo na jeho chtíč a on začal náruživě třít její kalhotky.

„Bože, jestli tohle nestálo za dvacet let čekání,“ mumlal, zjevně vzrušený Sandřiným odmítáním. „Prosím, ne... “ vzlykla, když jeho ruka vklouzla pod tenkou bavlnu a začala od sebe oddělovat její panenské lupínky.

„Do prdele s tím, chci vidět, co dělám,“ prohlásil. Jediným obratným pohybem jí strhl skrovné kalhotky až ke kotníkům a sukni vyhrnul do pasu. Pohled na její mladistvou vagínu, tak úplně vystavenou, spolu s rozrůstajícími se malými pevnými hnědými kudrlinkami na stráži těsně vedle ní, mu na okamžik vyrazil dech. Začal ji hladit po celé délce té nádherně horké malé štěrbinky – nadšený zakázanými pocity, které mu to přinášelo. Marně ho prosila, aby ji pustil, neuvědomovala si, že tím dosáhne jen toho, že ho ještě víc vzruší.

Už to nemohl déle vydržet.

Lehl si na ni, rozepnul zip svého plně vztyčeného spolupachatele a přiložil jeho hlavičku k dívčině posvátné bráně. Vykřikla nad svým blížícím se osudem. Doktor Rais nikterak jemně, ale dalo by se říct se značnou horlivostí, prostě tvrdě vyrazil na tu pubertální a dosud svědomitě ochraňovanou panenskou blánu své oběti.

Sandra vykřikla, když ten krutý vetřelec roztrhl krytku jejího ženství, a ležela tam vzlykající a s otevřenou pusou v hrůze z toho, že posvátnost jejího nejintimnějšího tělesného otvoru plení ten nejméně vítaný ze všech penisových útočníků. A co hůř – věděla, že právě je ve svém plodném období, a pomyšlení na to, že by mohla otěhotnět, jen umocňovalo beznadějnost situace.

Přes to všechno cítila, jak její tělo na to znásilnění reaguje, a ačkoli to byla jen automatická reakce ke zmírnění bolesti, poznala, že je tam dole mokrá.

Smyslově přetížený Rais chrčel jako neandrtálec, když mrdal tu drobnou postavičku pod sebou. Popadl dívčinu halenku a látku prostě roztrhl až k břichu, čímž úplně odhalil její s kalhotkami sladěnou světle modrou podprsenku. Křičela bolestí a tím zneuctěním, a on, když se dost vynadíval a potěšil jejími nesnázemi, se začal vášnivě mazlit s oběma prsy.

„Vsadím se, že tvůj tatínek by si s těmihle kopečky taky rád pohrál,“ škádlil ji a při tom je oba z jejich měkkých košíčků vytáhl na svobodu. Škubla sebou, když jednu bradavku stiskl a za druhou zatahal. Cítila ho, jak se v ní uvnitř zvětšuje.

Byl si vědom své blížící se ejakulace a začal do ní pronikat takovou silou, že začala znovu křičet. Sledoval, jak se její drobná ňadra pod jeho přírazy otřásají jako želé, a sám při tom sjel z okraje útesu.

Se zařváním odpovídajícím své dvacet let zadržované frustraci pak vyprázdnil svůj nejlepší ročník hluboko do té panenské dutiny a postříkal její stěny super horkým gelem. Dívčino tělo bylo utištěné pod partnerem, kterého si nevybrala, a i když se stáhl a hlasitě oddychoval, ona jen ležela, nohy stále roztažené, a vzlykala pro to, co se už nikdy nemůže vrátit.

Jeho tělesný chtíč však zdaleka nebyl utišen, všechno, čeho to znásilnění dosáhlo, bylo jen ukojení jeho elitářských tužeb. Existuje ještě tolik dalších ponížení, které bude možné naložit na tuhle nevinnou – třeba svléknout ji do naha!

Zatímco ona ještě něco mumlala a vzlykala a oběma rukama si držela svou roztrženou kundičku, přetočil ji na bříško a okamžitě měl před sebou novou vizuální výzvu – zaoblenou a malou šestnáctiletou sexy prdelku. Rychle jí rozepnul háček na sukni a odhodil ji na koberec vedle postele, připojila se tam k jejím kalhotkám.

Když jí za sténání a proseb, ať ji nesvléká, strhával z těla potrhanou blůzu a podprsenku, byla to práce jen na pár vteřin, po nichž tam ležela úplně nahá. A ať se na to díváte jakkoli... byl to úžasný pohled, několik tenkých pramínků jeho spermatu, vytékajících z její zneužité píči a stékajících jí po vnitřku stehen. Ovšem jediné, co viděl on, byla ta malá krásně tvarovaná zadnička!

Tím prvním plácnutím nezamýšlel působit jí bolest – mělo spíš průzkumný charakter a dalo mu příležitost sledovat, jak se ty malé horké půlky v reakci na to pohupují.

„Řekl bych, že už je to nějaká doba, co ti táta naplácal, nemám pravdu?“ zamumlal a druhou ránu jí uštědřil na druhou půlku. „Co by dal za to, kdyby teď viděl svou holčičku? A ještě k tomu ji ze všech lidí vyplácí zrovna lékař. Byl by tak tvrdý, kdyby se na to díval, Sandro, že by tě potom asi mrdal každou noc, dokud by neumřel.“

Třetí úder byl brutální. Ta mladá dívčina křičela: „Ne... prosím... přestaňte... to strašně bolí!“ a snažila se rukama zakrýt si zadek. Po šestém zásahu už brečela jako by si měla vyplakat oči a její zadnice se skvěla karmínovými otisky jeho rukou. Stále ji mlátil, občas si dovolil rukou vlézt pod její hruď, aby mohl uchopit jeden nebo oba prsy a mačkat je, dokud na něj nezačala křičet, aby je pustil.

Skoro v bezvědomí z té bolesti ucítila, jak ji za boky táhne ke kraji postele.

„Mám pro tebe perfektní lék na ošklivě bolavý zadeček, mladá dámo,“ škádlil ji a roztáhl jí nohy, zálibně se při tom díval na své zarudlé dílo. „Pěkné mrdání do kundy – na pejska.“

I když se trochu vrtěla a pokoušela se vyvinout nějaký marný odpor, měl už svého ptáka opět v ruce – plně oživlého do původní ztvrdlé nádhery. Vsunul ho mezi záhyby jejích rozevřených vaginálních pysků a zatlačil dovnitř tak silně, až se její obličej vmáčkl do matrace. Tentokrát si ji vzal jako zvíře, chrčel a lísal se k ní, dokonce jí chtivě slintal na zadek a drancoval to, co mu nikdy nepatřilo.

Sandra ječela, když jeho pronikání začalo být nesnesitelně hluboké. Bohužel zjistila, že bolest může zmírnit jen tím, že víc roztáhne nohy, a věděla, že to samozřejmě může v násilníkovi vyvolat nesprávný dojem. Doktor Rais naštěstí nedokázal své ‚dovádění‘ prodloužit a o necelé dvě minuty později vpravil svůj druhý semenný dar hluboko do její zmasakrované dutiny.

„Ty jsi taková sexy malá kunda, srdíčko,“ řekl jí a poplácal ji po šarlatovém zadečku, když ležela úplně vyčerpaná na okraji postele. „Nevadí ti, že jsem použil slovo ‚kunda‘? Koneckonců to je to, co to je.“ Když mluvil, znovu jí hrubě strčil ruku mezi nohy a neurvale jí prsty prohmatal zneužitou pochvu.

„Jestli chceš, můžeš tomu tak říkat sama,“ dodal a na tváři se mu objevil zhýralý úsměv.

Vniknutí jeho prstů dovnitř způsobilo, že z ní vytékalo další sperma, stále ještě zbarvené stopami krve. Na chvíli se posadil vedle ní a v klidu si vyrovnával dechovou frekvenci, zatímco sledoval tu ponižující podívanou v jejím rozkroku.

„Teď mám pro tebe něco na způsob malé zábavy, Sandro,“ ušklíbl se. „Tak nějak to odpovídá náladě situace.“ Sundal si kalhoty a spodky, přešel k velké obrazovce a stiskl několik tlačítek. „Zaplatil jsem za to spoustu peněz – tak mi zkus projevit trochu vděčnosti, prosím.“ Opřel se o čelo postele, převrátil ji na záda a vytáhl výš, až mu ležela na hrudi.

Ten fakt, že je nahá, už téměř neregistrovala. Její pohlaví teď bylo viditelně oteklé a oba malé prsy bolavé od jeho neustálých doteků, o které rozhodně nestála. Přestože byla postel měkká, zadek měla pořád v jednom ohni. Jedině proto, že se chtěla tomu zvrhlíkovi pomstít, udržovala si ve svém beznadějně depresivním rozpoložení ještě kousek zdravého rozumu.

Záběry, které se nyní objevily na televizoru, Sandře v naději na brzké vysvobození z jejího nezáviděníhodného postavení ovšem příliš nepomohly.

Mladou dívku, dokonce o několik let mladší, než byla ona sama, vedli čtyři muži, všichni ve středním věku, do dost neuklizené ložnice. Dívka vypadala vyděšeně a stále je žádala, aby ji pustili. Očividně to ‚nehrála‘... nikdo není tak dobrý, říkala si Sandra. Podle vzhledu a oblečení jí nemohlo být o moc víc než třináct nebo čtrnáct let.

To se rychle potvrdilo, když jeden z mužů uchopil dívku zezadu a držel jí ruce za zády, zatímco další dva jí roztrhli blůzu a uvolnili z malé bílé podprsenky její drobná ňadra. Dívka začala vzlykat a volat svého tátu.

„Nic není víc sexy než kozy opravdu mladé holky,“ zamumlal doktor Rais, a ještě jednou začal hladit prsa své zajatkyně. „Souhlasíš, Sandro?“ Tahal ji za obnažené a už hodně rozbolavělé bradavky; ona tím extrémně trpěla a celá se při tom kroutila.

Na obrazovce jeden muž začal dívce tvrdě sát bradavku a zbylí dva jí s necitlivou lačností osahávali a hnětli druhý kopeček. Ten čtvrtý ji mezitím začal prozkoumávat od krku ke kolenům, jednou rukou jí obscénně sjížděl po bocích a zadečku a pak se jí dostal mezi nohy, kde jí teď zjevně třel nebo prstil kalhotky, zatímco ona zoufale naříkala.

Ve chvíli, kdy ji přitlačili zády na postel a začali jí stahovat kalhotky, zatímco ona prosila o pomoc, odvrátila Sandra zrak a sama se rozplakala.

„Koukej se na obrazovku, jak jsem ti řekl,“ nařídil doktor Rais a přinutil ji zvednout hlavu. „Tohle je ta nejlepší pasáž.“ Znechutilo ji, když ucítila, jak se na ni dole vzadu nyní tiskne jeho erekce, a jeho ruce, v rámci bezplatné licence, se vydávají po jejích bocích na cestu k vagíně. Tam jí svobodně a hrubě začaly zpracovávat píču, napodobovaly to utrpení té mladé dívky na posteli.

Když se první muž propracoval mezi dívčiny nohy, roztáhnul jí je, aby do kamery ukázal její téměř ještě holou štěrbinku, nevinnou malou komůrku krutě vystavenou světu chtíče o mnoho let dříve, než přišel její čas, Sandra za sebou slyšela, jak doktor Rais zvrhle heká, jelikož jeho volná ruka je očividně zaměstnaná hédonistickými rozkošemi. Jen několik vteřin poté, co násilník na obrazovce vnikl dovnitř nešťastné dívenky, která křičela bolestí a pokořením, ucítila, jak ji odstrčil od své hrudi.

„Klekni si, Sandy, chci si ho vyhonit nad tvým sexy zadečkem. A dělej! Hned teď!“ Když zaváhala, tvrdě ji praštil přes zátylek.

Pod hrozbou násilí se postavila na všechny čtyři. Po tváři jí stékaly slzy, protože se dál musela dívat, jak nebohá dívka na obrazovce trpí prvním ze čtyř mučivých znásilnění. Za ní se doktor Rais honil v hlasitém šílenství, a sotva se první muž udělal do panenského otvoru té filmové plačící dívky, ucítila, jak do její vlastní píči tvrdě vnikly dva prsty a hned nato se jí po zadku a spodní části zad rozlil horký proud něčeho, co rozhodně nebyla karamelová poleva.

Hrůzné obrazy a zvuky sexuálního ponižování mladé dívky náhle zmizely, protože Sandřin únosce dálkovým ovladačem televizi vypnul.

„Potřebuju si odpočinout, Sandro,“ řekl jí. „Možná si tu pauzu taky užiješ, co říkáš?“ Zasmál se vlastnímu vtipu. „Nechám tě tady dole rozvázanou, protože ven se nedostaneš jinak než padacími dveřmi, a já budu v kuchyni. Tamhle je malá koupelna,“ ukázal na dveře ve vzdálenější stěně nalevo od postele, „takže se můžeš jít osvěžit. Dokonce si na sebe smíš vzít tu svou žhavou malou podprsenku a kalhotky, jestli budeš chtít.“

„Jo, a pro případ, že bys chtěla chtěla vidět ty ‚Dny našich znásilnění‘ ještě o kousek dál, nechám ti tady ovladač.“ Usmál se na ni. „Hele, a jestli budeš opravdu hodná holka, možná ti dokonce přinesu sendvič a nějaký nealkoholický nápoj...“

* *

Dívka se pomalu postavila na nohy a se slzami v očích si vzala podprsenku a kalhotky. Roztrženou, ale stále jakž takž použitelnou blůzu sebrala jakoby mimochodem spolu se sukní. Nohy měla ještě pořád extrémně vratké, pravou rukou si opatrně osahala oblast pochvy, když se dotkla vnějších pysků, cukla sebou. Chůze jen zvýraznila to nešetrné zacházení s bývalou pannou, o týrání jejího pozadí krutě svědčil jeho přetrvávající šarlatový nádech. Sáhla za sebe a vzdychla, když zjistila, jak bolestivý její zadek po tom výprasku pořád je.

Slyšela, jak její věznitel nahoře přechází po podlaze kuchyně, a rozhodla se, že ať už ji čeká cokoli, sprcha by jí mohla vrátit aspoň nějaké stopy hrdosti. Podívala se dolů a cítila, jak jí po vnitřní straně stehna stéká další část násilníkova spermatu. K otázce těhotenství se zatím vůbec nevracela.

Odložila šaty vedle umyvadla, vstoupila do sprchového koutu a pomalu otevřela oba kohoutky. Uklidňující účinek teplé a oživující kaskády se dostavil okamžitě. Několik okamžiků tam jen tak stála a nechala proudy vody odplavovat bolest a lepkavé zbytky. Teplo ji sice na zadních tvářích a oteklé vulvě štípalo, dokonce ji to na okamžik donutilo vykřiknout, ale ta postupná úleva byla nepopsatelná. Po několika minutách si začala mydlit svoje docela malé prsy a zjistila, že i ty na dotek reagují nepříznivě, po tom, co všechno musely vydržet. Pak dovolila svým rukám, aby sáhly do citlivé oblasti mezi jejíma nohama, kde se i ten nejjemnější dotek také ukázal být něčím rozhodně ne příjemným.

V nádobě na stěně našla šampon i kondicionér, obojí použila a než vyšla ze sprchy, cítila se na těle podstatně lépe. Oblékla se, i když věděla, že to bude jen na krátkou dobu, a pak použila fén, který zůstal zapojený v zásuvce, aby změnu svého vzhledu dokončila.

Sotva vyšla z koupelny a posadila se na kraj postele, hned se zas vynořil ten dobrý doktor. Sestupoval po schodech do sklepa a nesl velký tác.

„Říkal jsem si, že bys potřebovala osvěžení, Sandro. Znásilnění toho dívce hodně vezme, nemyslíš?“ Usmál se vlastní slovní hříčce.

Položil tác na postel, pro celý svět teď hrál roli pozorného číšníka. Dva různé sendviče, kukuřičné lupínky s pomerančovým džusem a pepsi; když už nic jiného, je to dočasná přestávka od dalšího obtěžování, usoudila. Vybrala si sendvič, nic neřekla a sledovala ho, jak se otáčí na podpatku a kráčí ke koupelně, jejíž dveře nechala otevřené a pronikaly skrz ně obláčky páry i opojná vůně čisté mladé ženy. Ještě usrkávala pomerančový džus, když se vrátil a přešel ke konzoli s televizorem. „Pustím něco vhodného k našemu hodování,“ usmál se.

Když televizní obrazovka ožila, s napůl plnou pusou se málem zadusila. Objevil se záběr z nadhledu, na ni, zcela nahou, s vodou stékající jí z ramen a prsou. O pár vteřin později však už jen ohromeně zírala, jak si v záznamu z kamery s láskyplnou péčí mydlí ty nesporně sexy mladé kopečky. Nemohla zabránit tomu, aby jí obě tváře nezrudly při pohledu na bradavky po obou stranách vykukující mezi palcem a ukazováčkem.

„Nee,“ vykřikla zděšeně, „vy jste mě natočil ve sprše? Jste nechutný!!!“

„Záleží na tom, jak se na to díváš, srdíčko,“ odpověděl se smíchem, „já osobně bych to nazval filmovým uměním!“

Scéna se změnila, to znamená, že se objevil záběr z jiného úhlu, a Sandra si rukou zakryla ústa, když v plné digitální nádheře sledovala pohled vzhůru mezi své nohy na úplně odhalenou kundu, a na to, jak si oběma rukama v lesknoucím se tmavém ochlupení jemně rozhrnuje poševní pysky, aby dovnitř mezi ně pustila uklidňující vodu. Snímaný záběr byl zcela zjevně pořízený kamerou umístěnou pod dlažbou samotné sprchy. Zoom ho přiblížil natolik, že nyní byl vidět každý čtvereční centimetr těla mezi její mokrou štěrbinou vpředu a úžlabím mezi půlkami vzadu, každý sebemenší pohyb jejího těla, nezbývalo nic skrytého, nic na představivost. Zakryla si oči a rozvzlykala se.

„Myslíš, že by to tvůj taťka rád viděl, Sandro?“ popichoval ji nemilosrdně. „Opravdu si myslím, že by se mu to líbilo, drahá. Nejspíš by byl z toho nočního honění tak rozbolavělý, že by potřeboval pár týdnů volna, aby se z toho vzpamatoval. Buď to, nebo by svou holčičku mrdal do bezvědomí od soumraku do úsvitu. Možná mu pošlu kopii toho videa – vypadá to, že v něm vystupuješ dost ochotně, nemyslíš?“

Video běželo dál a kamera opět využila každé příležitosti k zoomování na bezdůvodně detailní záběry jejího mokrého těla, když měla ruce zvednuté a myla si vlasy.

„Do prdele, to je rajcovní,“ uvažoval nahlas doktor Rais, když se divákovi naskytl dlouhý záběr na dívčino štíhlé tělo a rozšířené boky, na její kundičku dokonale ohraničenou pramínky vody stékajícími po plochém břiše, a na oba prsy, které byly v téměř neustálém pohybu, jak si teď šamponovala vlasy, než si je důkladně opláchla.

A snad ještě víc byla Sandra ponížená třetí, vnější kamerou; ohromeně zírala na obrazovku, kde stála úplně nahá, osušovala se ručníkem, nakonec si natáhla ty skrovné kalhotky a graciézním vrcením se vpravila zpátky do podprsenky. Dokonce i zapnutí zipu vzadu na sukni vyzařovalo pocit voyeuristického dráždění, jaké nikdy nezamýšlela.

„Tak co říkáš, Sandro?“ vysmíval se jí. „Nikdy by tě nenapadlo, že budeš hvězdou ve vlastní porno show, že ne?“ Naklonil se k ní a pokusil se ji políbit, ale ona ho odstrčila a zhroutila se na postel a znovu vzlykala. To horší však mělo teprve přijít.

Zase přešel k televizoru, vyndal flash disk se znásilněním malé školačky a založil jiný. Vrátil se k posteli, usedl vedle polomrtvé dívky a surově ji posadil do vzpřímené polohy.

„Na tohle se určitě budeš chtít podívat, srdíčko,“ řekl.

Napůl očekávala, co uvidí, ale přesto nevěřícně přestala dýchat, když se na ploché obrazovce na stěně začaly přehrávat její nedávné ponižující zážitky. Na rozdíl od jejího sólového vystoupení však zde divák nebyl na pochybách, bylo jasné, že mladá oběť k tomu rozhodně nedala žádný souhlas.

Doktor Rais, který zjevně potřeboval další uspokojení a začal ten nafilmovaný zážitek znovu prožívat, drsně umístil svůj znovu vztyčený falus přímo vedle Sandry, hladil si ho po délce a na obrazovce sledoval dívčino utrpení. Nevšímal si jejích slz, usmíval se sám pro sebe, díval se, jak jí trhá blůzu, odhaluje ňadra, nedbá na její marné prosby a zbavuje ji veškeré důstojnosti tím, že ji před bezdůvodným útokem na její zvednutou zadnici svléká. Přejížděl rukou nahoru a dolů po svém zvrhlém údu blížícím se k vyvrcholení, obrazy té otevřeně znásilňované teenagerky nyní zcela rozvrátily jeho objektivitu.

Hrubě dívku zatlačil zpátky na postel, i když ho prosila, aby ji nechal být, vyhrnul jí sukni až do pasu, roztáhl jí nohy, jednoduše jí přidržel rozkrok kalhotek ke straně a prudce vyrazil. Její výkřiky bolesti z toho, že do ní znovu násilně vnikl, dopadaly na hluché uši. Zjistila, že čím víc má roztažené nohy, tím je to méně mučivé, a tak je roztáhla na maximum, dokonce si držela vlastní kalhotky mimo zónu průniku, aby mu umožnila soustředit se na dokončení.

„Ty zkurvená malá píčo,“ mumlal nepříliš souvisle, mačkal jí prsa a zavrtával se jí do vlasů, při tom se svíjel v nirváně rozkoše. Znovu neochotně ucítila, jak jí jeho semeno stříká na poševní stěny. Přestože zjevně vyprázdnil veškeré zásoby určené k plození potomků, pokračoval v píchání do ní ještě snad třicet vteřin, jeho chtíč byl nezkrotný, jeho chemická nerovnováha neléčitelná. Svezl se z ní a pomalu vstal.

„Takže sis to užila, ty malá couro?“ zašeptal a podíval se na ni, měla nohy stále roztažené a jednu ruku ležérně položenou na břiše v neurčitém ochranném gestu. „Věděl jsem, že je to jen otázka času.“ Sáhl dolů a strhl jí tu ruku stranou.

„Co to děláte?“ zeptala se tiše, „Prosím, už mě neznásilňujte, tolik mě to bolí!“

„Osprchujeme se spolu, Sandro,“ odpověděl a vytáhl ji na nohy. Ne že by ji nohy v tu chvíli dokázaly udržet ve vzpřímené poloze.

„Ne... prosím, to nemůžete udělat,“ vzlykla. „Jen mě teď nechte jít domů... slibuji, že o tom nikomu neřeknu... ani rodičům.“

„Já vím, že to neuděláš, Sandro,“ ušklíbl se. „To by přece nemělo smysl, ne? Ne teď, když mám důkaz tvého nahého vystoupení. Kdo by věřil slovům nějaké údajné oběti znásilnění, která jde dobrovolně do domu staršího muže a pak se nahá cachtá ve sprše před kamerou?“

Začal dívku popohánět ke koupelně. „Přestaňte,“ křičela, „nemůžete mě nutit!“

Problém byl v tom, že ji nutit mohl, a navzdory jejímu odporu ji během chvilky přitlačil ke stěně sprchy, ještě oblečenou. Šokovaně vykřikla, když jí voda zalila šaty.

„Tak tohle se mi líbí víc,“ řekl a spěšně se svlékl, zcela bez rozpaků nad vlastní nahotou nebo rychle rostoucí erekcí. Sandra neměla vizuální potěšení ani z jednoho! S mokrou blůzou a sukní, které se na ni lepily na všech nesprávných místech, byla vtělenou vizí nedovolené žádoucnosti.

Přitlačil ji k obkladovým dlaždicím a začal jí trápit ňadra... hladil je, mačkal jí bradavky a tiskl svou tvář na promočenou látku. „Tak si ty sexy kozičky vyndáme,“ zamumlal a tentokrát roztrhl látku její blůzy od ramen až k pasu. Vyrazila ze sebe překvapený nářek. Svezl jí ramínka podprsenky z paží a zůstal chvíli zírat na její mladistvý dekolt, po kterém docela hezky stékala voda.

„Prosím,“ vypravila ze sebe, když sesunul oba košíčky dolů a vystavil tak obě ňadra nejen svému pokřivenému pohledu, ale co hůř, i svým ústům. Zatajila dech, když se naklonil dopředu a začal jí sát pravou bradavku. Navzdory svým nedávným zkušenostem, svému naprostému nesouhlasu a nenávisti k tomu zvířeti, její tělo na jeho doteky reagovalo. Byla šokovaná, když ucítila, jak se jí bradavky vztyčují, a snažila se ho proto odstrčit.

„Nemůžeš zabránit přírodnímu plánu, viď, zlato?“ usmál se skrz páru a přemístil rty na její levou bradavku. Zachvěla se odporem.

Tahle hra už ho nebavila, tak jí podprsenku strhl a vyhodil ven ze sprchy. Teď byla nahoře bez a musela si prsa zakrýt rukama. Nečekaně ji popadl kolem boků, přitlačil ji obličejem k dlaždicím a rozepnul jí sukni, která jí spadla k nohám. Stála tam teď jen v promočených kalhotkách, těsně obepínaly její tělo a vzhledem k tomu, jak byly promočené, jen zdůrazňovaly křivky a úžlabinu jejího mladého zadečku. Jemně ji přes něj plácl, což vyvolalo nový bolestný výkřik.

„Už ne... prosím,“ žadonila, ale její hlas byl v hluku sprchy sotva slyšet.

Stáhl jí ty promočené kalhotky přes stehna až ke kotníkům Rezignovaně z nich vystoupila. Stále byla čelem ke kohoutkům, jeho ruce ji objaly kolem boků a táhly ji za ně dozadu, až jí voda kaskádovitě stékala z dolní části zad. Uhodla, co přijde, a připravila se. Držela se kohoutků, se zadkem vystrčeným. Roztáhl její nohy svýma, vmanévroval svou erekci pod její zadnici a našel poševní vchod. Zavřela oči a snažila se vypnout bolest, když do ní znovu násilně vnikl.

„Vždycky jsem chtěl mrdat nezletilou holku ve sprše,“ svěřil se jí a začal to dělat. V tomto úhlu měl snadný přístup k jejím prsům, a ona vrávorala, když ji hladil a osahával, a současně pronikal do té malé horké jeskyňky ještě hlouběji. To, že už neměl semeno na rozdávání, mu očividně nebránilo v tom, aby si ten okamžik užil, a pokud jde o Sandru, poznání, že se jí v kritické vteřině její vlastní poševní svaly sevřely, pro ni v její situaci taky nebylo nic příjemného.

Pak už jen nehybně stála pod proudem vody a nechala se od něj namydlit od hlavy až k patě. Nevšímala si jeho zkaženosti a nechala ho, aby ji hladil po prsou, po bocích, po čemkoli chtěl. Měla zavřené oči, jen chtěla, aby to utrpení skončilo. A tak mohl nerušeně používat houbu, vést mýdlo přes její bradavky dolů údolím mezi prsy, trávit čas klečením na podlaze sprchy za ní, mydlit jí zadeček a každý centimetr mezi nohama. Dokonce tam stála bez zájmu, když si klekl před ni, přitiskl se k její kundě a po celé délce lízal její sexy štěrbinku.

V jednu chvíli, když tohle prováděl, vyhledaly jeho prsty její zadní kanál, což očekávala, ale sotva zasunul prostředníček až k prvnímu kloubu, zase ho vytáhl. Kupodivu to jeho chlípné touhy nijak neuspokojilo, spíš naopak, odvádělo to jeho pozornost od toho, co se dělo vpředu. Sandra si oddechla. To bylo ponížení, bez kterého se opravdu obejde.

Každý z nich se pak téměř v tichosti utřel do ručníku.

„Víš co, hodím ti to všechno do sušičky,“ usmál se. „Nemělo by to trvat déle než dvacet minut.“

„A co si mám mezitím obléct?“ zeptala se a držela si kolem sebe ručník.

„No o to právě jde, srdíčko, ty nic nemáš, viď?“ ušklíbl se. „Můžeš klidně běhat po domě nahá... další moje malá fantazie, kterou jsem vždycky měl, drahoušku.“ S těmito slovy jí vytrhl ručník z rukou. „A teď běž nahoru do kuchyně jako hodná holčička,“ nařídil jí.

Zoufale klesla na podlahu. „Čekáte, že budu chodit po domě bez oblečení?“ vykřikla. „To neudělám!“

„Nemáš na výběr, dítě,“ odpověděl, „koukej hned vstát!“ Chytil ji za paži jako do svěráku, vytáhl ji na nohy, a pak ji svým tělem vystrčil z koupelny. Z vlasů jí stále kapalo, a on ji tlačil ke schodům vedoucím do kuchyně.

Nějak se zakrýt bylo naprosto nemožné a ten pohled na její ubohé pokusy chránit si prsa, genitálie a zadek před jeho zvrácenýma očima to jen umocňoval. Když byla nucena jít po krátkém schodišti přímo před ním, a neměla ani kalhotky, které by jí dodaly aspoň náznak slušnosti, byl to snad to nejhorší pokoření, jaké může mladá dívka zažít, ovšem její upřímné slzy zahanbení jeho chtíč jen dál přiživovaly.

Veškeré naděje na útěk, jakkoli nepravděpodobné, zmařila jeho další věta.

„A ani neztrácej čas přemýšlením, jestli můžeš utéct, dítě, všechny dveře jsou elektronicky zamčené.“

Sledovala, jak otevřel dveře hned vedle pracovního stolu. Zřejmě tam byla malá prádelna, protože vešel dovnitř a nesl její oblečení a ona slyšela elektronické hučení zapnuté sušičky prádla. Vrátil se a zadíval se na ni.

„Dej ruce dolů, Sandro, a ukaž nám svoje kozy, prosím.“ Zatnula zuby a ruce spustila. Usoudila, že na ní stejně neuvidí nic, co by si už neprohlídl z nekonečně větší blízkosti.

„Teď se pomalu otoč!“

Opět ho poslechla.

„Rád ponižujete dívky?“ zeptala se ho. Když se nedočkala odpovědi, zvedla ruce nad hlavu. „Tady, dobře se podívejte, pane, co perverzního máte nejradši? Můj zadek, nebo moje kozy? Možná mou kundu, ne?“ Spustila ruce mezi nohy a začala se pomalu hladit. „Vzrušuje vás to, pane? Možná byste chtěl, abych předstírala, že je mi teprve třináct?“

Chvíli se na ni díval. „Opatrně s těmi nápady, Sandro, mohla bys litovat.“ Několik vteřin přemýšlel. „Ale abych odpověděl na tvou otázku, moc na to nemyslím. U hezké mladé holky jsou kozy i kunda stejně pěkné a zatraceně sexy... ty tvoje rozhodně ano. A zadek? No jo, co jiného je tak zábavné naplácat?“ Sklopil pohled. „Když už o tom mluvíme, vůbec se mi nelíbí, jak se mnou mluvíš. Docela určitě potřebuješ trochu domácí disciplíny, slečinko.“

Když se k ní přiblížil, o krok ustoupila a veškerá její konfrontační odvaha během pár vteřin vyprchala. Chytil ji kolem pasu a její rozhořčený křik a snaha bojovat byly marné; položil ji na dlouhý pracovní stůl obličejem dolů a bezmocnou. Z nedaleké police vytáhl rákosku a docela silně ji udeřil do zadku. Vykřikla.

„To opravdu bolí!“

Věděl, že to musí bolet, a tak jí za trest dal na zadek ještě další tři rány. Křičela zoufalou bolestí a snažila se chránit své pozadí před dalším potrestáním, ale podařilo se jí jen to, že její prsa nejen zůstala odkrytá, ale navíc ještě výrazněji vystupovala z hrudníku. Vklouzl pod ni rukou, hladil jí je jednotlivě i dohromady a pak se dokonce uchýlil k tahání za bradavky. Když znovu vykřikla, použil tentokrát ruku, aby ji ještě silněji pleskl přes zadek.

„Je mi to líto, je mi to líto,“ vykřikla. „Udělám cokoli, jen když mě přestanete bít.“

„Jo?“ odpověděl klidně, „a co by to mohlo zahrnovat, mladá dámo?“

„Cokoli... dokonce vás nechám, abyste mě znovu mrdal,“ zašeptala a odvrátila od něj oči.

„Takže vychovaná puberťačka už používá slovo ‚mrdat‘, jo?“ chytil ji za vlasy a trhl jí hlavou dozadu.

„No, srdíčko, možná bych tu nabídku měl přijmout,“ odpověděl a jeho tvář byla jen pár centimetrů od její. Bez varování jí olízl levou tvář od spánku k bradě. „Teď se otoč, přitáhni tu svou rozpálenou pubertální prdelku ke kraji stolu a pořádně roztáhni nohy, zlato.“

Po tváři jí stékaly slzy a přemýšlela o svých omezených možnostech. Její dírka byla tak bolavá, že ani nevěděla, jak snese další koitální vykořisťování. Prsa měla skvrnitá, jeho prsty jí zanechaly červené stopy nad bradavkami i pod nimi. Co se týče jejího zneužívaného zadku, měla pocit, že sedí na rozpálené plotně. Na okamžik jí cosi prolítlo hlavou...

Její věznitel mezitím ztrácel trpělivost. „Buď sem ke mně hned přilezeš, nebo ti svážu ruce za zády a omrdám tě rovnou tady na podlaze. Tak co si vybereš, Sandro?“

„Pane doktore, prosím... jen mě chvilku poslouchejte,“ prosila. „Pořád jsem ještě hodně bolavá od toho, co se stalo předtím.“ Roztáhla nohy, aby sám viděl to zarudnutí. „Mohla bych napřed dostat šálek kávy? Pak mě můžete mrdat, jak budete chtít.“

Podíval se jí mezi stehna a viděl, jak je odřená. Nějakých deset minut není žádný rozdíl, usoudil. Když na to přijde, ani jeho kůže není zcela bez poškození. Myšlenka na to, že potom tu dívku znásilní do bezvědomí a možná zezadu, byla jako třešnička na dortu. Přešel k rychlovarné konvici, naplnil ji a z horní skříňky vytáhl dva hrnky.

„Mléko a cukr?“ zeptal se jí mechanicky.

„Nic, díky,“ odpověděla, posadila se a objala si kolena. „Dám si jen černou.“

O chvíli později nalil dva hrnky, do svého přilil mléko, a oba odnesl ke stolu uprostřed. Zpočátku se zdráhala dál mu odhalovat své tělo, ale rychle svůj postoj k situaci přehodnotila. Zvedla se z lavice, která, jak věděla, mu mimo jiné poskytovala správně hříšný výhled mezi její nohy, a přešla ke stolu, čímž si zajistila, že jeho plnou pozornost navíc zajistí její prsa a boky. Pomalu se posadila na židli a v koutku jeho úst zaznamenala zárodek úsměvu.

Jediným plavným pohybem zvedla kávu – a neomylně ji vychrstla doktoru Raisovi do obličeje. Káva bez mléka se vyrovná horké lávě, když vystříkne ze vzdálenosti menší než půl metru. Muž vykřikl a v očích se mu zračila agónie, jakou nikdy nepoznal... přinejmenším do chvíle, než Sandra uchopila konvici a zbytkem vařící vody mu polila hlavu. Měl čas jen na poslední zoufalý výkřik, než ho tou rychlovarnou konvici vší silou praštila do hlavy, a šestnáctiletá dívka, která má pochopitelný problém se zvládáním hněvu, dokáže za určitých okolností zasadit pořádnou ránu.

Když se sesunul na podlahu, viděla, jak se mu z obličeje a krku odlupuje kůže. Pod ní byla krev smíchaná se zarudlým masem.

Nahmatala slabý puls a byla na okamžik zklamaná, ale pak odtáhla jeho bezvládnou postavu na okraj schodiště do sklepa. Prohledala jeho kapsy a našla klíče, karty k otevírání dveří a peněženku. Pak mu šňůrou od konvice svázala zápěstí za zády a bosou nohou ho odstrčila, až sletěl do poloviny strmého schodiště. Docela dobrý odkop, řekla si.

Zavřela padací dveře a shora je zajistila, přešla k telefonu na stěně a zavolala na tísňovou linku. O chvíli později si vzpomněla na své oblečení v sušičce.

Když si vyhrnula kalhotky do pasu a její tělo si uvědomilo to uklidňující teplo, zavrtěla se v bocích a zamumlala „Hmm, hned je to lepší.“